Stránka je optimalizována pro Internet Explorer.
Bazilika Svatého Petra
V první čtvrtině 4. století nechal císař Konstantin odstranit z vrchu pahorku Vaticanus 40 000 m3 zeminy a na vytvořeném prostoru začal stavět obrovskou křesťanskou pětilodní baziliku. Její celková délka s atriem byla 240 m, hlavní loď byla přes 32 m vysoká a 23 m široká. Od bočních lodí ji oddělovalo 22 sloupů. Za tímto třílodím byla příční loď a za ní půlkruhová apsida. Na začátku 6. století sem z Lateránu přesídlil papež a přistavěl dva paláce. Baziliku vyzdobobily mramory a mozaiky a po levé straně baziliky bylo přistavěno mauzoleum apoštola Ondřeje a císařské mauzoleum.
Ve 14. století papežové přesídlili do Avignonu a bazilika pustla. Změna nastala po přestěhování papeže v září roku 1420 z Avignonu do Říma. Začala vlna renesančního humanismu. Z 15. století pochází i bronzová brána, dílo Antonia Averlina, zvaného Filarete, která se pak stala její hlavní vstupní branou.
Na začátku 16. století dochází ke stržení příční lodi pro její havarijní stav. Současnou podobu baziliky postupně ovlivnili architekti Donato Bramante, Fra Giocondo, Raffael a Antonio da Sangallo mladší, z jehož záměru byla realizováno jen zvýšení podlahy o tři metry.
Od roku 1546 řídil stavbu Michelangelo, který než nabídku přijal si dal podmínky, že bude mít volnou ruku a bude pracovat zdarma. Pozměnil Bramantovu koncepci, zjednodušil Sangallův záměr, navrhl monumentální kopuli a vyřešil její vztah k ostatní stavbě. Kopuli tyčící se do výšky více než 120 metrů o průměru takřka 60 metrů vystavěli po jeho smrti jeho následovníci Domenico Fontana, Jacopo da Vignola a Giacomo della Porta.
Na kopuli se vystupuje po 537 schodech a návštěvník je odměněn překrásným pohledem na náměstí svatého Petra, vatikánské zahrady, budovy Vatikánu a na město Řím.
Na začátku 17. století za papeže Pavla V, byla stržena pětilodní část baziliky a pod vedením architekta Carlo Maderny, původem z Bissone u Lugana, byla vystavěna tato část jako trojlodní a bazilika byla prodloužena. Prodloužení centrální lodi baziliky mělo za následek částečné zastínění kopule.
Bylo zbudováno průčelí chrámu. Uprostřed fasády Maderna zbudoval balkón odkud papež na Boží hod vánoční a Boží hod velikonoční uděluje požehnání městu a světu. Na atice fasády stojí sochy Krista, Jana Křtitele a 11 apoštolů. Atiku na obou stranách zakončují věžní hodiny.
Maderno také dostavěl vstupní atrium. Z atria do baziliky vede pět vstupních bran. Jedna z bran je otevřená a slouží pro vstup veřejnosti. Brána zcela vpravo, svatá brána, je zazděná a otevírá se jednou za 25 let o Milostivém létě. Brána zcela vlevo, brána smrti, je dílem Giacoma Manzú. Uprostřed se nachází brána Filaretova, který ji vytvořil z pověření papeže Evžena IV.
Na jedné ze zbývajících dvou vstupních bran je v jednom z polí zobrazena korunovace krále Zikmunda.
Stavba byla dokončena začátkem léta roku 1621.
Vnitřní prostor baziliky má délku 211,5 m, šířku hlavní lodi 27 m a s příčnými loděmi 137 m . Výška baziliky dosahuje 136,5 m. V dlažbě basiliky jsou vyznačeny délky největších chrámů světa. Pražská katedrála Sv. Víta je třináctá nejdelší.
Dominantou vnitřku baziliky je Berniniho papežský oltář s 30 metrů vysokým baldachýnem, nad hrobem Svatého Petra. Po pravé straně od vchodu je Michelangelova Pieta, jediné dílo, které podepsal. Dále v bazilice je socha sv. Petra na trůnu od Arnolfa di Cambia, jejíž nárt hladí poutníci na znamení úcty.