| Strupovitost jabloně |
Venturia inaequalis (Cke.) Wint.
Anamorfní stádium: Spilocaea pomi Fries
| POPIS | SYMPTOMY A ŠKODLIVOST | BIONOMIE | OCHRANA | PŘÍPRAVKY | REZISTENTNÍ ODRŮDY |
Popis patogena Popis: Charakteristickým znakem skupiny hub, do které V. i. řadíme, je tvorba asků (vřecek) v nichž po buněčném dělení dochází ke vzniku 8 haploidních, dvoubuněčných askospor. Aska se tvoří v kulovitých plodnicích (pseudoperitheciích) vnořených do napadeného pletiva. Plodnice s v době zralosti otvírají kruhovým otvorem (ostiolem), kterým jsou do vnějšího prostředí vystřelovány askospory. Proces uvolňování askospor se odehrává prostřednictvím mechanismu vyplývajícím ze stavby vřeckového pláště a vlivem turgoru. Nepohlavní rozmnožování probíhá pomocí jednobuněčných i dvoubuněčných konidií kyjovitého, hruškovitého či nepravidelného tvaru. Konidie vznikají na krátkých nečlánkovaných konidioforech. |
   |
  |
Symptomy a škodlivost V. inaequalis napadá listy i plody jabloní, výjimečně i letorosty. Na listech hnědozelené, později šedočerné sazovité skvrny, pletivo pod nimi často i nekrotizuje. Postižená místa nekrotizují a silně napadené listy opadávají. Na plodech různě velké šedočerné skvrny, pokožka v místě napadení korkovatí a někdy praská. při silném napadení dochází k předčasnému opadu mladých plůdků. Sklizené ovoce je nevzhledné, často i tvarově zdeformované. Během skladování se může objevit i tzv. skládková strupovitost, kdy se na povrchu plodů vytvoří více či méně pravidelně rozeseté drobné černé skvrnky. Odrůdy se liší v náchylnosti k onemocnění - většina tržních odrůd však patří k citlivým až velmi citlivým. I když byla vyšlechtěna řada odrůd odolných až rezistentních vůči patogenu, širší uplatnění v IP nacházejí jen v menší míře; naopak jsou využívány v EP. |
|
Bionomie Houba přezimuje ve formě pseudoperithecií ve spadaných listech. Askospory ve vřeckách dozrávají začátkem vegetace. Představují zdroj primárních infekcí. Dozrávání askospor je ovlivněno teplotou a dochází k němu v období rašení jabloní (BBCH 53-54), kdy suma efektivních teplot od začátku roku dosáhne SET0(D)=300C. Po navlhčení při dešťových srážkách vřecko nabobtná, na vrcholu praskne a askospory jsou vymrštěny do vzduchu a větrem roznášeny do okolí. Po dopadu na vlhký list vyklíčí, prorostou pokožkou a způsobí primární infekci. Období vzniku primárních infekcí končí po úplném rozkladu loňských listů. Po uplynutí inkubační doby (8 – 22 dní) se objevují na listech nebo plodech olejové skvrny, které se brzy pokrývají šedočernou vrstvou konidioforů s konidiemi. Konidie způsobují sekundární infekce. Jsou splavovány vodou na spodní listy a plody, větrem se nešíří. Vytvářejí se až do konce vegetace. Askospory i konidie potřebují k vyklíčení vodu; zvýšená vzdušná vlhkost k infekci nestačí. Síla infekce je přímo úměrná době ovlhčení listů a teplotě během ovlhčení, Tento vztah byl zpracován do podoby tzv. Millsovy tabulky, která bývá zakomponována do SW určeného k stanovení síly infekcí (např. ve formě grafu).  |
|
|
Ochrana Ochrana nepřímá: 1) Omezení zdroje primární infekce (podzimní postřik močovinou). V zahraničí uplatnováno mechanické odstranování listů po opadu; 2) dostatečně vzdušná lokalita; 3) optimální řez (nepřehoustlé koruny). Ochrana přímá: Počátek ošetření při BBCH 53-54, nejsilnější infekční tlak konec IV až V dle srážek a teplot. Po zvládnutí období primárních infekcí (IV-VI) ochranu ukončujeme; jinak musíme pokračovat až do konce sezony. V přímé o. jsou využívány dva způsoby: 1) preventivní = zásah před očekávaným deštěm. Cílem je vytvořit fungicidní film před vznikem podmínek pro infekci. U kontaktních přípravků dochází ke smyvu při srážkách nad 20 mm. Systémové p. pronikají do pletiv rostliny (odolnost ke smyvu + delší období účinnosti v době intenzivního růstu pletiv). Vzhledem k riziku rozvoje rezistence patogena využívat pouze v omezeném období + kombinace s kontakty. V EPsystémové přípravky nejsou k dispozici. více zde >> 2) kurativní = zásah po splnění podmínek pro infekci (ovlhčení listů+teplota). Možnosti omezené díky úzkému výběru přípravků a krátké době, kdy lze aplikaci provést. Ochrana genetická: = využívání odrůd odolných nebo rezistentních k patogenu. Více viz kapitola věnovaná rezistentním odrůdám >> |
  |
|
Přípravky:
IO a konvence: Kontaktní: CAPTAN 50 WP, DELAN 750 WDG (700 WDG), DITHANE M 45 (DG NEOTEC), MERPAN 50 WP (80 WG), NOVOZIR MN 80, THIRAM GRANUFLO aj. Systémové: CLARINET 20 SC, DISCUS, DOMARK 10 SC, CHORUS 75 WG, MYTHOS 30 SC, PUNCH 10 EW, SCORE 250 SC, SYLLIT 65 WP (SC), TOPAS 100 EC, ZATO aj. Rezistence k fungicidům: U systémových přípravků, zejména triazolů, strobilurinů a u dalších (dodine aj.) je při dlouhodobém a jednostranném používání vysoká pravděpodobnost snížení citlivosti patogena (vznik rezistence). V systému ochrany jsou proto doporučena následujcí opatření (FRAC- Fungicide Resistance Action Comittee): 
Nepoužívat
"solo"aplikace
rizikových
účinných látek;
Využívat
kombinace s
kontaktními
přípravky;
U strobilurinů,
jsou-li doposud
účinné,
používat plné
dávky;
Nepoužívat
opakovaně
účinné látky se
stejným
mechanismem
účinku;
Maximální
frekvence
použití
přípravků se
stejnou úč.
látkou je 3x za
sezonu;
V případě
snížené
účinnosti či
potvrzené
rezistenci
přípravek po
několik let
nepoužívat.Organická produkce: Přípravky na bázi Cu, elementární a polysulfidická síra, VITISAN, MYCOSIN, ALGINURE Více >> |
|
   |
Rezistentní
odrůdy Odrůdy vykazující odolnost či rezistenci ke strupovitosti jsou ideální nejen pro ekologickou produkci, ale také v IP, kde mohou významně přispět k snížení spotřeby pesticidů. V současné době je vyšlechtěna řada rezistentních odrůd; více než 30 pochází z tuzemského šlechtění. Z našich odrůd se zřejmě nejvíce prosadily 'Topaz' a 'Rubinola', které jsou kladně přijímány i zahraničními pěstitelů. Systémovou chybou, ke které však v průběhu šlechtění došlo, bylo spoléhání se převážně na 1 zdroj genů rezistence (tzv. Vf gen, kde je donorem Malus floribunda Sieb. 821, 'Priscilla'). Výsledkem je fakt, že tyto odrůdy jsou vystaveny riziku prolomení rezistence ze strany patogena. K němu skutečně v posledních letech na některých lokalitách dochází (viz dolní fotografie). K zavlečení agresivní rasy strupovitosti došlo vlivem globalizace obchodu (primárním zdrojem byla infikovaná jablka z Velké Británie). Proto je nezbytné i u těchto odrůd ochranu proti strupovitosti provádět - v omezené míře během období největšího infekčního tlaku. Cílem je zpomalit šíření ras patogena překonávajích gen Vf. V případě prolomení rezistence musíme fungicidní ochranu proti strupovitosti provádět v plné míře. |
Použitá literatura:
Juroch J., 2010: Rízení ochrany proti strupovitosti
Lánský M., Kneifl V., 2000: Integrovaná ochrana ovoce. Holovousy, 99 str., Metodika 2000.
ISBN: 80-902636-1-5
Lánský M. Falta V., Kloutvorová J., Kocourek F., Stará J., 2005: Integrovaná ochrana ovoce v systému integrované produkce. VŠÚO Holovousy, s.r.o., Metodika 2005.
ISBN: 80-902636-7-4
