Danthonia alpina Vest - plevnatec lesostepní

Syn.: Danthonia calycina (Vill.) Reichenb.

Čeleď: Poaceae - lipnicovité

Status: C1, §1, ČK

Popis: Nenápadná, trsnatá tráva s přímým stvolem, vysoká 15-40 cm, lysými listovými pochvami, hluboce vykrojenými pluchami, řídkým květenstvím skládajícím se z 3 - 5 poměrně dlouhých (1,5 cm) klásků.

Možná záměna: Druh zaměnitelný s mnohem běžnějším, příbuzným druhem plevnatcem poléhavým (Danthonia decumbens), který má listové pochvy výrazně brvité, pluchy bez osin, trojzubé a květenství mnohem bohatší, často složené až z 12 klásků. Velmi vzácně se na místech společného výskytu můžeme setkat s křížencem obou druhů, označovaným jako Danthonia x breviaristata (Beck) Domin.

Rozšíření: Plevnatec lesostepní je druh submediteránní, rozšířený převážně na evropském kontinentu. Areál se rozkládá od francouzské Provance, přes Itálii, jižní Švýcarsko,  po Bulharsko, resp. Anatolii. Centrum rozšíření leží v severních částech Balkánského poloostrova, s přesahem do jižních částí střední Evropy (Slovensko, ČR), na západní Ukrajinu a do Rumunska. Rovněž je uváděn z izolované arely na Zakavkazí.

Na území České republiky je tento druh znám pouze z Bílých Karpat, kde byl nalezen na 12 historických lokalitách, především v okolí obce Radějov. Dlouho byl považován za nezvěstný, v současnosti je znám pouze ze 2 lokalit.

Ekologie: Druh sušších luk, travnatých strání, lesostepí vázaný na pahorkatinné oblasti termofytika. Preferuje bazické substráty, půdy spíše humózní, hlinito-písčité. Na našem území je vázaný na tzv. orchideové, květnaté louky, především v asociaci Brachypodio-Molinietum.

Vytrvalý hemikryptofyt, s fenologickým optimem kvetení od května do června.

Význam: Druh dosahující na našem území absolutní severní hranice svého areálu, zajímavý submediteránní prvek v české flóře.

Ochrana a ohrožení: Plevnatec lesostepní je zvláště chráněný druh české flóry, vedený jako kriticky ohrožený. Stejný status má i v Červeném a černém seznamu. Lokality tohoto druhu jsou chráněny i územně, jednak v rámci CHKO Bílé Karpaty, ale rovněž ve 2 maloplošných chráněných územích. Bělokarpatské lokality mají pravidelný řízený management, který spočívá především v kosení a odstraňování biomasy. Druh je velmi citlivý na množství živin, především dusíku, tudíž potenciální ohrožení spočívá především ve hnojení a následné eutrofizaci prostředí.

Literatura:

Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR. 2. díl. - Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!