Ten, kdo nejvíc nadával, je dneska domovníkem. Lidé v Chanově si sídliště opravují svépomocí

V chanovském Averklubu mě vítá František Nistor, jeden ze zakladatelů spolku Aver Roma a rodák z Chanova. Prostor bývalé školky v současnosti funguje jako lokální komunitní centrum – je zde nahrávací studio, taneční sál, třída pro děti nebo knihovna. Klub také pro místní děti pořádá Mikuláše i dětský den. Spolek Aver Roma, který spravuje kromě komunitního centra i fotbalový klub Chanov Aver, zahrnuje kromě Františka Nistora i bratry Romana a Radka Švábovy a Petra Bažo. Nejviditelnější proměny sídliště Chanov ale docílil spolek iniciací svépomocné rekonstrukce místních panelových domů. Oprava sídliště v Chanově probíhá od roku 2021 – podnítila ji vlna nevole, jež se mezi místními strhla díky plánovanému stržení původních domů v dezolátním stavu a jejich nahrazení modulovým bydlením, které bylo expresivně označováno také jako „čunkodomky“.

Výhodou tohoto vedení města je, že nás nebere jako klienty, ale jako partnery. To, co navrhneme, buď schválí, nebo ne. Ale nestaví nás už před hotovou věc. Vždycky se nejdřív domluvíme.

S Františkem Nistorem a bratry Švábovými sedím v klubu u čaje. V místnosti jsou na poličkách umístěny knihy romské Knihovny Josefa Serinka. Nistor vzpomíná na rok 2020, kdy se mezi obyvateli Chanova začalo řešit, jakým způsobem se vyhnout obávanému kontejnerovému bydlení: „Lidi se nás ptali, jak to celé zastavit. Svolali jsme proto tady v kulturáku schůzi, sešel se na ní celý Chanov, asi tři sta lidí. Tam jsme si přiznali, že když jsme si naše domy sami zničili, tak si je taky musíme sami spravit. A lidi na to přistoupili. Domluvili jsme se tedy, že si lidé v každém vchodě zvolí domovníka, který se bude o dům starat. Pak jsme udělali dohodu s městem – to přispělo materiálem, my jsme dali ruce a postupně se vše opravuje. Ještě nemáme všechny vchody, chtěli jsme, aby každá další oprava závisela na udržitelnosti opravy první, aby motivovala lidi. A funguje to.“

Z vnější perspektivy se organizování schůze o třech stovkách lidí zdá jako poměrně obtížný úkol. Radek Šváb se ale nad touto poznámkou usměje a vysvětluje, že na schůzi byl klid – všichni místní totiž byli zvědaví, co se bude dít. František Nistor pak doplňuje: „Náš spolek tady existuje už od roku 2011. A vždycky jsme zde všechno dělali tak, aby lidé měli pocit, že v nás mají oporu. Oni proto vědí, že když něco děláme, tak to neděláme zbytečně. A tak když řekneme ticho, oni jsou zticha a my jim vše vysvětlíme. Samozřejmě se lidé na schůzi mezi sebou i hádali. To je jako všude jinde. Ale ten, kdo nejvíc nadával, ten je dneska domovníkem. A ještě to dělá zadarmo.“

František Nistor vypráví, jak se na konci schůze dohodlo, že si každý vchod panelového domu vybere vlastního domovníka a také vlastní pravidla, která budou všichni obyvatelé daného vchodu dodržovat: „Vchod po vchodu si sami složili a vymysleli pravidla, my je pak dali na papír a nakonec nájemníci přišli a tady to podepsali. Sami si tak složili domovní řád.“ Opravy vchodů se dějí většinou o víkendu a podílejí se na nich všichni místní.

Členové spolku Aver Roma ale upozorňují, že komunitní oprava sídliště byla umožněna minimálně třemi faktory. Zaprvé, současné vedení města s obyvateli Chanova nejedná paternalisticky, ale komunikuje s nimi jako s rovnými protějšky. „Výhodou tohoto vedení města je, že nás nebere jako klienty, ale jako partnery. To, co navrhneme, buď schválí, nebo ne. Ale nestaví nás už před hotovou věc. Vždycky se nejdřív domluvíme. Předtím to bývalo tak, že se sem poslal někdo z magistrátu, aby nám jen vyřídil, co se bude dít,“ upozorňuje František Nistor.

Druhým důležitým aspektem je, že byty, které jsou na sídlišti, jsou z bytového fondu města. Jejich komunitní revitalizace proto může probíhat velmi hladce – není totiž třeba ji komunikovat se soukromými vlastníky.

A konečně: za místním úspěchem stojí především pevná chanovská komunita – starousedlíci zde spolu žijí už desítky let a navzájem se velmi dobře znají. Roman Šváb v jeden moment zavtipkuje, že s Františkem Nistorem chodil do školky, do školy i na vojnu a že pevně doufá, že alespoň v budoucnu ho na hřbitově manželka od Františka uchrání a náhrobek mu od něj posune o pár hrobů dál. Ale takto pevné sociální vazby v jiných sídlištích, která bývají označovaná jako tzv. sociálně vyloučené lokality, nutně nemusí být přítomné. „My teď uklízíme i Stovky, protože se technickým službám líbilo, co děláme tady. A proto vidíme, jaké to tam je. Starousedlíci ze Stovek se okamžitě připojili k nám. Ale nově přistěhovalí o tom nechtějí ani slyšet – nezáleží jim na tom, jak to tam bude vypadat, protože vědí, že za dva nebo tři měsíce se stejně přestěhují někam jinam.“

O tom, že členové spolku Aver Roma mají spoustu energie, která se přelévá i do projektů mimo sídliště Chanov, po rozhovoru není pochyb. Po začátku války na Ukrajině pomáhali ukrajinsko-romským uprchlíkům a ve Stovkách se kromě úklidu snaží nastartovat místní komunitní život podobně, jako se tomu stalo v Chanově. Vše dělají bez nároku na peněžitou odměnu – výdělek od technických služeb putuje na pokrytí nákladů Averklubu. Kvůli zaplacení nákladů komunitního centra jezdili v minulosti hrát do Prahy se svojí kapelou. Pro všechny zmiňované muže je velmi důležité, aby na rozvoj místního komunitního centra nepřijímali pomoc v podobě grantů pro etnické minority – mají totiž za to, že finanční pomoc adresovaná výlučně Romům je často jen dále stigmatizuje. „My si o grant ani nemůžeme zažádat, protože bychom museli napsat, že si naše děti neumí vyčistit zuby, i když to není pravda. Nebo že tátové těch dětí nechodí do práce – i když víme, že chodí,“ říká František Nistor. Zároveň se domnívají, že právě jejich nezištnost v komunitní práci je jedním z dalších důvodů, proč k nim mají ostatní obyvatelé Chanova velkou důvěru.

Po všem, co mi vyprávějí, se jich musím zeptat, jestli práce spojené s komunitním životem není občas jednoduše příliš. Radek Šváb na to pochopitelně odpoví vtipem: „Je to někdy náročné, občas se nechceme vídat aspoň týden.“ Pak ale už vážně dodá: „Jsou dny, kdy to chceme zabalit. Ale vidíme kolem sebe výsledky, tak jdeme dál.“ František Nistor se k Radkovi Švábovi přidá: „Jsme součástí Chanova. Když jdete do města a každá špatná věc a každej bordel se srovnává s Chanovem, tak vám to vadí. Proto jsme se rozhodli otočit negativní pohled majority z Mostu na Chanov – a jak jinak ho změnit když ne tím, že proměníme Chanov celý. A daří se nám to, noviny o něm už skoro nepíšou, nemají o čem.“ Radek Šváb upozorní: „Kdysi, když to tady bylo rozbitý, tak se sem hrnuli novináři ze všech stran. Dneska sem už nechodí.“

Na konci našeho rozhovoru je z patra nad námi slyšet hudba – holky o patro výše nacvičují taneční představení. „A co plánujete, až se všechny vchody opraví?“ ptám se. František Nistor mi odpoví, že by rádi ještě zvelebili venkovní prostranství: upravili trávník, zasadili stromy, zřídili hřiště pro děti. Nistor věří, že jim s tím vedení města opět pomůže. O tom, že místní komunita sídliště Chanov pozvedne ještě dál, není pochyb. Místním to tady totiž není jedno. „My když máme jakýkoliv problém, tak napíšeme na Facebook, že v ten a ten den a v tu a tu hodinu je schůze. A najednou máme narvaný kulturák,“ uzavírá František Nistor.

Autorka je redaktorka mostecké redakce Alarmu.

Tento text byl podpořen grantovým programem Journalismfund Europe Local Media for Democracy.