Musím říci, že jsem opravdu chytil „halovou“ slinu. Stavím o stošest stále nové halové stroje a stavím je s chutí a nadšením, což bych ještě před čtvtrokem nečekal. Nestavím to, co se má stavět aby se s tím dalo soutěžit, ale to, co mne baví. Mám totiž na paměti dobrou modelářskou radu, kterou mi nezávisle na sobě dali Miloš Petrbok a Honza Krejčíř – nenech se nikým a ničím ovlivňovat a dělej to co Tě baví. No a tak se snažím dohnat co jsem zameškal a postavit to, co se mi libí. Takže letošní halovou sezónu jsem zatím postavil Magnum, Caipi, 2 kusy halových házedel, x, y a z. Neznámé x,y a z jsem použil záměrně, abych něco předčasně neprozradil a postupně za ně budu dosazovat konkrétní jména modelů. Dnes dosadím za x jméno modelu La Ventolina.

Když tak nad tím přemýšlím, tak všechny nově postavené modely kromě házedel jsou německého původu. Plánek na Magnum je ke stažení z webu časopisu Model Aviator, Caipi a La Ventolina z Foamie.  Vlastní stavbě předcházela teoretická příprava – prohlídka dostupných informací na webu. Kromě již zmíněného článku a plánku jsem našel i vlákna dvou diskusí se slušnou „výtěžností“. Nejprve jsem se zabýval výběrem vybavení, které použiji. Rozhodoval jsem se mezi přijímačem s integrovanými servy Spektrum AR6400 a samostatným mikropřijímačem Orange v kombinaci se servy Toki. Obojí jsem měl doma k dispozici. Rozhodl jsem se pro AR6400, protože s jeho provozem mám výrazně lepší zkušenosti než s provozem serv Toki. Jako pohonou jednotku jsem chtěl použít jeden ze stejnosměrných převodovkových pohonů, které jsem kdysi zakoupil u HK v HK. Ideově připomínají převodovku do Vapora, provedení mne však hodně zklamalo, ač jsem žádné zázraky nečekal. Pro mé učely nebyla použitelná ani jedna a tak jsem sáhnul po pohonné jednotce z mikromodelu Nano Elite Pro, který jsem pro jeho přílišné poškození odložil. Tu tvoří střídavý motor AP03(3g) a regulátor TGY 3A. La Ventolina je celá postavena z extruporu 3mm. Stavba tedy opět nic zvlášního – vyřezáváte, ohýbáte, lepíte – nicméně alespoň pár poznámek z průběhu stavby:
– Než začnete s vlastní stavbou strávíte nějaký čas slepováním stavebního plánu ve skutečné velikosti z jednotlivých A4-ek.
– Křídla jsou vyztužena zaříznutou uhlíkovou stojinou, půlky jsou slepeny k sobě a střed je spojen vlepenou stojinou z překližky 0,8mm. Hotové spojené křídlo jsem do trupu pouze vsunul a nezalepoval, což se později ukázalo jako prozíravé.
– Nejsložitější prací je zhotovení výklopného pylonu a jeho správné napasování do trupu. Vše musí chodit lehce bez drhnutí. Základ jeho konstrukce je jasný z výkresu, upevnění pohonu k pylonu je ponecháno na dořešení staviteli.
– Drobný problém nastal po odříznutí kabinky. Díky značnému prohnutí měl materiál tendeci se rovnat a tudíž kabina neseděla dokonale na výřezu v trupu. Přidělal jsem tedy vodítka z depronu, která zajišťují správný tvar kabiny nasazené na trupu. Zajištění je provedeno kouskem depronu vpředu a pružícím laminátovým páskem vzadu.
– Barevné doplňky jsou stříknuty spayi na polystyrén.

La Ventolina
Rozpětí: 820mm
Délka: 585mm
Hmotnost: 42g

Dost jsem si vyhrál s instalací mikrovybavení. Bylo třeba vyzkoumat co nejvhonější umístění s ohledem na polohu těžiště, na základě toho vyrobit uhlíková táhla a nastavit co nejpřesněji jejich délku a co nejvolněji jejich chod. Následovala drobná úprava zapojení napájení střídavého regulátoru. Standardně je instalace provedena tak, že na AR6400 je do speciálního výstupu připojen střídavý regulátor a vše je napájeno z lipo 1S o kapacitě cca 150mAh. Při poklesu napětí na baterii pod určitou mez se regulátor odpojí.  Zkušení majitelé AR6400 však doporučují napájet regulátor speciálním přívodem přímo z baterie a do výstupu přijímače pro regulátor připojovat jen signálový kablík. Udělal jsem to tedy stejně.  Určitě se tím nic nezkazí.

La Ventolinu jsem začal stavět druhý svátek vánoční tedy ve středu a potřeboval jsem ji mít hotovou do sobotního večera, kdy bylo naplánováno další halové létání. Stavět jsem mohl pouze po večerech, protože mezi svátky jsem chodil do práce. Zvládnul jsem to i s drobnou časovou rezervou. Do haly jsem odjížděl pln očekávání a namlsán předem shlédnutými videi. Zklamání bylo velké. La Ventolina sice letěla, pohon měl dostatečný výkon, ale ovladatelnost byla doslova hrozná. Dostat ji do zatáčky  nebylo téměř možné a když už se to povedlo, tak následoval pád po křídle. Následující den odpoledne jsem demontoval kormidla a křídlo a pustil se do úprav. Kormidla jsem vyrobil nová s dvojnásobnou plochou než měla původní a mírně jsem upravil zavěšení tak, aby chodilo volněji. U křídel jsem se rozhodl změnit vzepětí z jednoduchého V na W. V místech kde končí uhlíkový nosník jsem odřízl uši, vyřízl výztužná žebra, vše na sucho spasoval. Střed křídla jsem  nasunul do trupu a poté teprve nalepil uši a žebra. Letová zkouška byla na pořadu následující sobotu a výsledek se dostavil. Ovladatelnost a obratnost se neskutečně změnila. Nyní je polétání s La Ventolinou balsám na duši. Halová rekreace. Elegance modelu   spojená s exotičností výklopného pohonu to vše doplněno rozvážným majestátním letem vytváří celkový dojem,  který okouzluje většinu příznivců halového létání.

This entry was posted on 17.1.2013 at 1:13 and is filed under Elektrolety, Slowfly/Parkfly with tags La Ventolina. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.