Čeleď: Amaranthaceae – laskavcovité
Rozšíření: Kulturní plodina, pěstuje se v polních kulturách. Vznikla ze starších typů krmných řep s bílou bulvou šlechtěním na velikost bulev a cukernatost, někdy na přelomu 18. a 19. století. Krystalky cukru získal z cukrovky jako první německý lékárník Andreas Sigismund Marggraf, v roce 1747. K rozvoji cukrovarnictví v Evropě přispěly napoleonské války, kdy při anglické blokádě kontinentu nebyl dovážen cukr vyráběný z cukrové třtiny v Karibiku. První cukrovar v Evropě na výrobu cukru z cukrové řepy byl otevřen v roce 1802 v obci Konary v pruském Dolním Slezsku. Na území ČR to bylo v roce 1810 na třech místech: Žáky u Čáslavi, Liběchov a Semily. S našimi zeměmi se pojí také vznik a rozšíření tzv. kostkového cukru, který se začal vyrábět v roce 1843 v Dačicích. První šlechtitelská stanice u nás vznikla v roce 1912 v Semčicích a zde vyšlechtěná odrůda ʻDobrovickáʼ se dodnes používá jako výchozí materiál pro další šlechtění. Pěstuje se ve většině zemí mírného pásma a v některých subtropických, v severní Africe (Maroko, Tunisko, Alžírsko), v Americe (Mexiko, Uruguay, Ekvádor, Chile), v Asii (Čína, Japonsko, Izrael, Írán). V ČR je těžištěm pěstování Polabí, Dolní Povltaví, Dolní Poohří, Haná, Jihomoravská pahorkatina a jižní část Dolnomoravského úvalu.
Ekologie: Vyžaduje hlubší hlinité půdy zpravidla s neutrální reakcí, teplé podnebí s dostatkem vláhy.
Popis: Dvouletá, zřídka jednoletá bylina. Kořen (bulva) v horní části silně ztloustlý, zpravidla nevětvený, postupně přecházející do tenkého kořene, na povrchu žlutobílý, dužnina bílá. Bulva vyčnívá jen málo nad povrch. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, řapík přízemních listu je tuhý, není nápadně rozšířený, čepel je vejčitá, na vrcholu zaoblená, na bázi mělce dvoulaločná, k řapíku náhle zúžená. Květy v klubíčkách po 2–6, ale i jednotlivě v úžlabí čárkovitých až eliptických listenů. Okvětí je zelené, víceméně dužnaté, 3–6 mm v průměru, s cípy na konci lžičkovitě až kápovitě ohnutými. Blizny nejčastěji dvě. Plodem je nažka, která spolu se ztvrdlým okvětím tvoří tzv. klubíčko.
Využití: Surovina pro výrobu cukru. Bulvy obsahují nejčastěji 15–18 % sacharózy. Jako vedlejší produkty při výrobě cukru vznikají melasa (šťáva, ze které již cukr nekrystalizuje), cukrovarské řízky (pevné zbytky po vyloužení šťávy) a saturační kaly (odpad při čištění řepné šťávy), které se dále také využívají. Téměř zapomenuté řepánky jsou tradiční pečivo připomínající buchty, jejichž náplň se připravuje z cukrové řepy. Nadzemní části (chrást) se používají jako krmivo pro dobytek nebo se zaorávají jako hnojivo.
Poznámka: Dnes se používá tzv. jednoklubíčkové osivo, které vzniká obroušením na jednu nažku a jejím obalením na tvar kuličky. Tím je umožněn přesný výsev a odpadá jednocení mladých rostlin, které se dříve provádělo ručně. Odrůdové typy cukrovky se nejčastěji dělí na tři základní typy. Výnosový typ (V) má nižší cukernatost a vyšší výnos. Cukernatý typ (C) má vysokou cukernatost, ale nižší výnosy. Normální typ (N) má průměrný výnos a cukernatost. Řada odrůd patří mezi přechodné typy V–N nebo N–C. K registrovaným odrůdám, které se u nás pěstují, patří například ʻArimonaʼ, ʻDobrovickáʼ, ʻDomonaʼ, ʻPolynaʼ, ʻRemonaʼ aj.
Fotografováno ve dnech 21. 5. 2014 (Česko, Labské Chrčice), 28. 7. 2014 (Selmice) a 2. 12. 2015 (Kočí).