Syn.: Cardamine opicii J. Presl et C. Presl
Česká jména: řeřišnice Opizova (Domin et Podpěra 1928, Dostál 1950), řeřišnice hořká Opizova (Kubát 2002)
Slovenská jména: žerušnica Opizova (Dostál 1950), žerušnica horká Opizova (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Brassicaceae Burnett – brukvovité
Rozšíření: Roste v horách střední Evropy, ve Východních a východní části Západních Alp, ve Vysokých Sudetech a Západních a Jižních Karpatech. U nás vzácně na nelesních prameništích v subalpínském stupni Krkonoš, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku, výjimečně je splavována níže.
Ekologie: Horská prameniště, mokvavé skalní stěny, břehy potoků nad horní hranicí lesa, na stále vlhkých, tekoucí vodou sycených, živinami bohatých půdách s kyselou až neutrální reakcí. Výrazně světlomilný druh. Kvete v červnu a červenci.
Popis: Vytrvalá, 10–30 cm vysoká, tuhá bylina s dlouze plazivým oddenkem. Lodyha je silná a dutá, rovná, hustě olistěná, hustě kratičce chlupatá. Lodyžních listů je nejčastěji 13–20, na líci jsou tmavozelené, dužnaté, pod květenstvím nápadně nahloučené, internodia v horní části lodyhy jsou kratší než 5 mm, dolní a střední lodyžní listy jsou 5–6jařmé, horní 3–5jařmé, vřetena listů jsou chlupatá. Květenstvím je 5–20květý hrozen, květní stopky jsou 3–6 mm dlouhé, často chlupaté, korunní lístky 5-7 mm dlouhé. Mladé šešule obvykle přesahují horní květy.
Záměny: Od ostatních poddruhů řeřišnice hořké (Cardamine amara) se liší především listy na lodyze nahloučenými pod květenstvím.
Ohrožení a ochrana: Vzhledem k malému počtu zbylých lokalit poddruh patří ke kriticky ohroženým taxonům ČR (C1b), pod jménem Cardamine opizii je ve stejné kategorii chráněna i zákonem (§1).
Fotografováno ve dnech 11. 9. 2011 a 8. 7. 2012 (Česko, Čechy, Krkonoše).