Syn.: Gentiana carpatica Wettst., nom. illeg., Gentiana carpaticola Borbás, Gentiana germanica subsp. carpatica (Wettst.) Hayek, Gentiana polymorpha subsp. carpatica Wettst.
Čeleď: Gentianaceae Juss. – hořcovité
Rozšíření: Areál tohoto poddruhu zřejmě zahrnuje celý oblouk Karpat od východní Moravy přes Slovensko, jižní Polsko a Ukrajinu do Rumunska, dále hory na Balkáně (Bulharsko). Výskyt na jihovýchodě Alp v Rakousku a Slovinsku je nejistý.
Do České republiky zasahoval v minulosti pouze na východní Moravu, v současné době dožívají poslední nepočetné populace v Bílých Karpatech a Javorníkách. Na Slovensku existovalo v minulosti mnoho lokalit od Bielych Karpát až po Východné Beskydy.
Ekologie: Roste na loukách a pastvinách, případně v lesních lemech, zejména na místech, kde dochází k drobným disturbancím. Autumnální typ, kvete v srpnu až říjnu.
Popis: Dvouletá bylina s přímou, (10–)12–35(–45) cm vysokou lodyhou, obvykle jen v horní polovině chudě větvenou, s (5–)6–8(–10) lodyžními články, z nichž žádný není výrazně delší než ostatní. Listy jsou vstřícné; přízemní listy, které v době květu odumírají, jsou obkopinaté, na vrcholu tupé, lodyžní listy jsou úzce až čárkovitě kopinaté, 2–3 cm dlouhé a 0,7–0,9 cm široké, při bázi nejširší, celokrajné, na vrcholu víceméně špičaté, stejně dlouhé jako internodia nebo o málo kratší, s 3–5 žilkami. Květenství je úzká chocholičnatá lata; květní stopky jsou 0,5–1 cm dlouhé; květy jsou obvykle 5četné; kalich je (0,9–)1–1,4(–1,5) cm dlouhý, s čárkovitými cípy dlouhými přibližně jako kališní trubka (někdy poněkud kratší, někdy o málo delší), na okraji a na žilce nanejvýš s řídkými drobnými papilami, zářezy mezi cípy mají obvykle tvar úzkého U; koruna je úzce nálevkovitá, (1,8–)2,2–2,6(–3) cm dlouhá, většinou modrofialová, s rozestálými cípy, v ústí korunní trubky třásnitá; tyčinek 5; semeník s 3,5–5,5 mm dlouhým gynoforem, blizny 2. Plody jsou válcovité tobolky.
Záměny: Hořečky bývají velmi proměnlivé a někdy je ke správnému určení vidět větší počet rostlin v populaci. V Karpatech jej lze nejsnáze zaměnit s nominátním, rovněž autumnálním poddruhem hořečku nahořklého nahořklého (Gentianella amarella subsp. amarella), který má drobnější květy a semeník bez gynoforu.
Ve vyšších polohách slovenských Karpat roste místy v kontaktu s druhem Gentianella fatrae, ve smíšených populacích zřejmě dochází k introgresi. Typická G. fatrae se odlišuje především velmi úzkými kališními cípy, které jsou vždy nápadně delší než kališní trubka, a rostliny tohoto druhu jsou často již od báze větvené, s přímo odstálými postranními větvemi.
Nominátní poddruh (Gentianella lutescens subsp. lutescens) se vyznačuje malým počtem lodyžních článků, z nichž druhý nebo třetí je obvykle značně prodloužený, květenstvím větveným až v horní části lodyhy a dále na vrcholu zaokrouhlenými listy s 1–3 žilkami, které jsou výrazně kratší než internodia; odlišuje se i fenologicky, neboť jde o aestivální typ, kvetoucí v květnu až červenci.
Ohrožení a ochrana: V České republice patří k nejohroženějším rostlinám, a proto právem figuruje v Červeném seznamu (2012) i v úřední vyhlášce chráněných rostlin (C1t / §2). Důvodem je především prudký úbytek populací. Na Slovensku je v Červeném seznamu (2015) zařazen do kategorie taxonů blízkých ohrožení (NT).
Fotografoval Mário Duchoň, dne 10. 8. 2008 (Slovensko, Malá Fatra, Chleb).