Syn.: Hieracium alpinum var. genuinum f. grande Wimmer, Hieracium alpinum var. genuinum f. nigrosetosum G. Schneider, Hieracium alpinum var. melanocephalum (Tausch) G. Schneider, non. Wimmer, Hieracium alpinum subsp. melanocephalum (Tausch) Zahn
Česká jména: jestřábník černohlavý (Kubát 2002)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Endemit Krkonoš. Roste roztroušeně v subalpínském, vzácně i supramontánním stupni.
Ekologie: Roste ve vysokohorských holích, v keříčkových porostech a světlinách v porostech kosodřeviny, obvykle na mělkých, kamenitých, kyselejších půdách. Spolu s jestřábníkem alpským (Hieracium alpinum) kvete mezi našimi horskými jestřábníky nejdříve, už na začátku července, někdy dokvétá ještě na začátku srpna.
Popis: Vytrvalá bylina s jednoduchou, obvykle 10–25 cm dlouhou lodyhou. Lodyha s roztroušenými až četnými, odstávajícími, 2–5 mm dlouhými jednoduchými chlupy, s roztroušenými, v horní části četnými stopkatými žlázkami a četnými, v horní části hustými hvězdovitými chlupy, pod úborem s roztroušenými až četnými, 3–6 mm dlouhými, bělavými jednoduchými chlupy s velmi krátkou tmavou bazální částí, četnými stopkatými žlázkami a četnými hvězdovitými chlupy. Listy jsou chlupaté, na okraji s různě dlouze stopkatými žlázkami, přízemní růžice listů je za květu vyvinutá, složená ze 4–10 listů, listy jsou řapíkaté, vnější s čepelí eliptickou, obkopinatou až široce obkopinatou, na vrcholu hrotitou nebo tupě špičatou, vnitřní s čepelí úzce podlouhle obkopinatou nebo obkopinatou, na vrcholu zaokrouhlenou, tupou až tupě špičatou, na okraji nepravidelně oddáleně zubatou, k bázi se postupně zužující v křídlatý řapík, lodyžní listy nejčastěji v počtu 2–4, dolní 1–2 lupenité (nepřipomínající zákrovní listen), nezřetelně řapíkaté až přisedlé, úzce obkopinaté až podlouhlé, na vrcholu špičaté, na okraji drobně zubaté, často s 1–2 většími zuby, horní tvarem připomínající zákrovní listeny. Úbor obvykle jeden, zákrov 12–16 mm dlouhý, polokulovitý, zákrovní listeny četné, střechovitě se kryjící, s četnými jednoduchými chlupy a stopkatými žlázkami. Ligula je plochá, na vrcholu na zoubcích s četnými kratičkými chlupy, čnělka a bliznová čistě žluté. Plodem je nažka.
Záměny: Z našich vysokohorských jestřábníků má čistě žluté čnělky a bliznová ramena pouze tento druh a jestřábník alpský (Hieracium alpinum). Odlišovacími znaky jestřábníku černohlavého jsou zubaté listy, různě dlouhé stopky žlázek na okraji listů a větší počet lodyžních listů.
Ohrožení a ochrana: Patří k silně ohroženým druhům ČR (C2r).
Poznámka: Patří do okruhu jestřábníku alpského (Hieracium alpinum agg.).
Fotografováno dne 8. 7. 2013 (Česko, Čechy, Krkonoše).