Syn.: Echioides palustris (L.) Moench, Myosotis elatior Opiz, Myosotis perennis Moench, Myosotis perennis var. palustris (L.) DC. in Lam. et DC., Myosotis radicans Opiz, Myosotis scorpioides L. sensu auct. plur., Myosotis scorpioides subsp. palustris (L.) C. Hermann, Myosotis scorpioides var. palustris L.
Česká jména: uško myší anebo zájemné koření (Hájek 1562), poměnka bahní (Presl 1819), pomněnka bahenní (Kubát 2002)
Čeleď: Boraginaceae – brutnákovité
Rozšíření: Pochází z Evropy, kde roste od Francie a Britských ostrovů po střední Skandinávii, na východ zasahuje v Rusku asi po Ural. Na jihovýchodě kontinentu roste ještě v Chorvatsku, Srbsku a v Rumunsku, jižněji na Balkáně zřejmě chybí.
U nás i na Slovensku roste především ve středních polohách, do hor zasahuje pouze okrajově. V teplých nížinách mnoho lokalit zřejmě zaniklo.
Ekologie: Provází vlhké louky a porosty vysokých ostřic na mokřadech, řidčeji i lužní lesy, potoční i mokřadní olšiny. Obvykle se vyskytuje na vlhkých až periodicky zaplavovaných, živinami bohatých místech.
Popis: Vytrvalá bylina s přímou nebo vystoupavou, 10–70(–100) cm vysokou, hranatou, lysou až přitiskle chlupatou lodyhou. Listy jsou střídavé, eliptické, 3–5(–14) cm dlouhé a 1–1,2(–1,5) cm široké, většinou chlupaté, s chlupy směřujícími špičkou k vrcholu, celokrajné, na vrcholu tupě špičaté až zaokrouhlené. Květenství je mnohokvětý dvojvijan, bez listenů; květní stopky jsou přímo až rovnovážně odstálé, za plodu až 2krát delší než kalich; kalich je zvonkovitý, (4–)4,5–5,5(–6) mm dlouhý, pokrytý rovnými přitisklými chlupy, asi do 1/4 rozeklaný v trojúhelníkovité zuby; koruna je kolovitá (7,5–)8–9(–10) mm v průměru, cípy jsou ploché, světle modré; tyčinek je 5; čnělka obvykle nevyčnívá z květů. Plody jsou úzce vejcovité tvrdky, 1,5–2 mm dlouhé.
Ohrožení a ochrana: Nominátní poddruh pomněnky bahenní je v Červeném seznamu ČR (2012) řazen k taxonům, které vyžadují další pozornost (C4b).
Poznámka: Okruh pomněnky bahenní patří mezi rostliny na určování nelehké. Na vině je nejen značná plasticita rostlin, ovlivněná jednak stanovišti, jednak fenofází (zdá se, že jarní rostliny obvykle vypadají v detailu jinak než rostliny v pozdnějším létě a na podzim), ale i karyologickou variabilitou. Výsledkem toho jsou i nejasnosti s nomenklaturou. Mnozí autoři dávají přednost linnejskému jménu Myosotis scorpioides; problém je, že Linné do něj zahrnoval více typů, mimo jiné i Myosotis arvensis, a dosud nebyla provedena typifikace tohoto jména. Ve střední Evropě se tento okruh rozpadá ve více typů. Kromě hexaploidní M. palustris se zde vyskytuje oktoploidní monokarpická Myosotis caespitosa, odlišitelná kalichy rozeklanými až do poloviny; další je diploidní Myosotis nemorosa, která se odlišuje chlupy na listech směřujících špičkou k bázi. Někteří badatelé rozlišují ještě další hexaploidní typ Myosotis brevisetacea, který by měl mít alespoň na dolních listech též chlupy směřující špičkou k bázi; tento typ stojí mezi M. nemorosa a M. palustris. V rámci druhu M. palustris se ještě někdy odlišují dva poddruhy: nekořenující, na lodyze odstále chlupatý poddruh nominátní, a kořenující subsp. laxiflora s přitiskle až přímo odstále chlupatou lodyhou.
Fotografovala Alena Vydrová, dne 8. 6. 2021 (Česko, Čechy, Kvítkovice).