Syn.: Kopsia caesia (Rchb.) O. Schwarz, Orobanche asiatica Weinm., Orobanche borealis auct. non Turcz., Orobanche caesia Rchb., Orobanche caesia Beck f. peisonis Beck, Orobanche lanuginosa (C. A. Mey.) Beck, Orobanche peisonis Beck, Orobanche tatarica Link, Phelipanche lanuginosa (C. A. Mey.) Soják et Holub, Phelypaea caesia (Rchb.) Griseb., Phelypaea lanuginosa C. A. Mey.
Česká jména: záraza sivá (Dostál 1950), mordovka sivá (Slavík 2000), záraza sivá (Kubát 2002), mordovka sivá, záraza sivá (Danihelka 2012)
Slovenská jména: záraza sivá (Dostál 1950), zárazovec sivý (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Orobanchaceae Vent. – zárazovité
Rozšíření: Převážně východoevropský a asijský druh kontinentálních stepí – do střední Evropy zasahuje jen okrajem areálu v panonské oblasti. Roste v jihovýchodním Rakousku, Maďarsku, ČR, Rumunsku, Moldávii, na Ukrajině, v jižní části Ruska, v oblasti Kavkazu a Kurdistánu, v Íránu, Kazachstánu a dalších středoasijských republikách, na Sibiři, v Afghánistánu, Pákistánu, Kašmíru, v jihozápadním Mongolsku a v severozápadní Číně.
U nás má jen 4–5 lokalit v moravském termofytiku, zejména v pásmu pahorkatin na jižní Moravě (Dunajovické kopce, Pouzdřany, okolí Brna). Starší nálezy na jižním Slovensku nebyly později potvrzeny, pravděpodobně šlo o záměny.
Ekologie: Roste na xerotermních mezích a terasách, na stepních stráních, zarostlých úhorech, opuštěných vinicích a málo používaných polních cestách, převážně na zásaditém podloží (u nás zejména na spraších). V Asii je uváděna také ze skalnatých a suťových svahů a vyschlých koryt vodních toků. Kvete od druhé půle května do srpna, obvykle ve stejné době jako většina ostatních druhů rodu.
Popis: Nezelená parazitická bylina, dvouletá nebo vytrvalá, drobnějšího vzrůstu nejčastěji 15–30 cm vysoká, lodyha světlá, bělavá, narůžovělá až fialovohnědá, hustě žlaznatá, krátce chlupatá až běloplstnatá (zejména vřeteno květenství), relativně tenká (3–5 mm) a hustě olistěná. Listy šupinovité, široce kopinaté, 8–12 mm dlouhé, listeny vejčitě kopinaté, přibližně v délce kalicha. Květenství je válcovité, poměrně řídké, čtyřdílný kalich s dvojlaločnými špičatými cípy, úzce kopinaté až čárkovité podkališní listence jsou hustě chlupaté a žlaznaté, délka koruny jednotlivých květů zpravidla 18–25 mm, hřbetní linie korunní trubky je mírně obloukově zakřivená, korunní trubka u semeníku zúžená, také hustě chlupatá. Objevuje se ve dvou základních barevných varietách – koruna bledě modrosivá až stříbřitě bílá s jemnými modrofialovými žilkami, nebo převládá sytě červenofialové nebo modrofialové zbarvení (lila). Horní pysk je dvojlaločný, trojlaločný dolní pysk je o něco delší než horní, laloky jsou na okrajích obrvené, zakulacené nebo obvejčitého tvaru, prašníky jsou vejčité, lysé, čnělka obvykle lysá nebo jen roztroušeně žlaznatá, blizna je dvojlaločná, čistě bílá. Plodem je vejčitá tobolka (6–7 mm).
Záměny: Čerstvě rašící nevyvinuté rostliny by mohly být zaměněny za zárazu namodralou (Orobanche coerulescens), které však chybí podkališní listence, liší se i nápadně ztlustlým vřetenem květenství a pevnou vazbou na jiného hostitele (Artemisia campestris). Mordovka větevnatá (Phelipanche ramosa) s podobným tvarem a barvou květů se dá snadno odlišit podle bohatě rozvětvených lodyh a podle preference jiných hostitelů a stanovišť.
Hostitelé: Hostiteli tohoto druhu jsou v Evropě především pelyněk pontický (Artemisia pontica) a pelyněk rakouský (Artemisia austriaca). Vzácně bylo pozorováno i parazitování na jiných druzích pelyňků jako na náhradním hostiteli, např. pelyňku pravém (Artemisia absinthium) a pelyňku slanomilném (Artemisia santonicum subsp. patens).
Ohrožení a ochrana: Záraza sivá patří ke kriticky ohroženým druhům naší květeny (C1r), její výskyt na našem území má reliktní charakter. Na Slovensku je považována za druh nedostatečně dokumentovaný (DD). Mezi kriticky ohrožené druhy je zařazena také v červených seznamech v Rakousku a Maďarsku (tam je i zákonem chráněna), jako vzácná je uvedena také v červeném seznamu Rumunska.
Fotografováno ve dnech 15. 6. 2013 (Česko, Morava, Újezd u Brna) a 20. 6. 2013 (Dunajovické kopce).