Jednou ze zajímavých skupin hmyzu, se kterou se můžete setkat na teraristických burzách, jsou zákeřice. Na první pohled zaujmou kontrastním zbarvením a nápadnou velikostí. Mohu je vřele doporučit pro chov každému, koho již nebaví pasivní strašilky nebo brouci, kteří žijí většinu života ve stádiu ponravy. Žijí déle než kudlanky a jejich odchov je snažší.

Jedná se o zástupce ploštic z čeledi zákeřnicovití (Reduviidae). Nejvíce druhů této skupiny žije v tropických oblastech, avšak s některými z nich se setkáme i v našich zeměpisných šířkách. Tělo je členěno na hlavu, hruď a zadeček. Na hlavě jsou oči a tykadla - smyslové orgány a také sosák. Hruď nese dva páry křídel, z nichž první je přeměněn na polokrovky (2/3 těchto křídel jsou tvrdé a barevné, zbylá 1/3 je blanitá) a druhý je blanitý. Zákeřnice tedy dovedou létat, přičemž vzniká "bzučivý" zvuk. Hruď také nese tři páry nohou - nymfy ani dospělci však po skle příliš nechodí. Zadeček nese pohlavní orgány a podle jeho tvaru ze spodní strany můžeme u dospělých ploštic určit pohlaví. 

 

V České republice jsou nejčastěji chované zákeřnice rodu Platymeris. Jejich chov je snadný. Postačí terárium pomenších rozměrů, do kterých se běžně dávají například sklípkani. Je však třeba zajistit všechny otvory, kterými by ploštice mohly uprchnout (mezeru mezi posuvnými skly a podobně). Jako substrát lze použít lignocel, rašelinu nebo rašelinu smíchanou s pískem. Já používám lignocel, což jsou slisovaná kokosová vlákna. Ploštice sem budou klást vejce a tak je dobré dvakrát týdně jedno místo v teráriu postříkat rozprašovačem na vodu. Dále do terária umístíme pláty kůry. Já používám kůru akátu, kterou jsem před vložením do terária propekl v troubě a zbavil se tak nevítaných hostů, kteří by v kůře mohli být zavrtáni. Umístíme li pláty svisle, budeme mít o plošticích větší přehled, ovšem dáme li je naplocho, ploštice budou mít větší komfort. Je tudíž dobré obě varianty skombinovat. Poslední věcí, kterou budeme potřebovat je keramická miska s vysokým okrajem. Do ní můžeme doplňovat krmný hmyz a ten se nezahrabe do substrátu. 

 

Stejně jako ostatní ploštice mají i zákeřnice bodavě savé ústrojí. Svoji kořist nabodnou silným sosákem a vysají. Zbyde jen prázdná schránka, kterou ploštice odhodí a mi potom odstraníme pinzetou z terária. Ačkoliv dospělá zákeřnice bezproblémů uloví velkého cvrčka nebo saranče, já krmím moučnými červy a šváby druhu Blaptica dubia. Ti totiž nedokážou vylézt z keramické misky a já přesně vím, kolik potravy moje ploštice ulovily a kolik ne. Navíc nestojí mnoho peněz a dají se chovat nebo alespoň udržovat při životě v domácích podmínkách a krmit tím, co zbyde z kuchyně.

 

K manipulaci se zákeřnicemi je dobré mít dlouhou kovovou pinzetu, na jejíž konce nalepíme pěnovou pásku. Páska změkčí tvrdou pinzetu a při manipulaci ploštici nepoškodíme. Brát je rukou nedoporučuji. Jejich bodnutí totiž může být velmi bolestivé, protože sliny zákeřnic obsahují jed. Ploštice navíc v ohrožení mohou sosák napřímit do vodorovné polohy a vystříknout jej i na vzdálenost vyšší než metr. Mě ploštice nikdy nebodly a to se jejich chovem zabývám již delší dobu. 

 

Chcete li odchovávat zákeřnice, budete potřebovat měkkou entomologickou pinzetu. Tou je vždy dobré přendat spozorovaná vejce do samostatné krabičky a jednou za dva dny rosit rozprašovačem na vodu. Po několika týdnech (délka záleží na teplotě) se z vajec líhnou nymfy. Čerstvě po svleku jsou světle červené, ale za krátkou dobu jejich kutikula ztvrdne a ploštice budou černé se žlutýma nohama. V této fázi je přendávám do další krabičky, kde na kousku ustřiženého z papírového plata od vajec ploštice tráví první týdny až měsíce svého života. Krmit je lze malými larvami potemníka moučného (moučnými červy). Malé larvy je dobré stále jednou za dva až tři dny rosit vodou.