Triops longicaudatus

Jiří Libus

Listonoh je velký lupenonohý korýš, který často zaujme i neakvaristickou veřejnost. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že právě listnonozi a žábronožky jsou často první chovanci dnešních dětí – malých akvaristů. Hlavní důvody, proč tomu tak je, jsou tři.

Prvním důvodem je pozoruhodný tvar a stavba těla listonohů. Každý malý zvídavý akvarista chtěl mít doma trilobita, když už živého dinosaura rodiče nepořídí. Ale pozor, pojmenování Triops není odvozeno od trilobita. Pochází z řeckého τρία (tría) = tři a T ψ (ops) = oči. A ano, na první pohled mají listonozi opravdu tři oči. Dvě slouží jako nám k vizuální identifikaci okolí. To třetí, prostřední, položené více vzadu, využívá listonoh jako orientační světločivný orgán, kterým určuje směr, ze kterého na něj dopadá světlo.

Druhým důvodem, proč je listonoh oblíben u rodin s malými dětmi, je krátkověkost. Tedy neočekává se, že pětiletý chovatel by se péči mohl věnovat déle než pár měsíců, a listonohům je to v podstatě jedno, protože se dožívají přirozeně jen něco kolem dvou měsíců.

Třetí důvod je jejich aktivita a žravost. Má-li malý akvarista dobrého „školitele“ v podobě rodičů, je možné listonohy krmit opatrně (velmi málo), ale v podstatě stále. Jsou totiž zvyklí přes svoje trávící systémy neustále prohánět detrit ze dna a každé zrnko něčeho dalšího je pro ně velmi lákavé a velice svižně si pro ně dokážou připlavat. Potravu jsou v přírodě schopni i „vyrývat“ pomocí štítu a drobné částice potravy selektují pomocí hlavohrudních končetin. Končetiny na zadečku používají podobně jako krevety své pleopody k plavání.

I v naší přírodě můžeme narazit na listonohy. Konkrétně na listonoha jarního a letního. Místa jejich výskytu zaujmou svým charakterem a ekologicky souvisí s jejich krátkověkostí. Řekneme-li to obecně, tak žijí v periodicky zaplavovaných tůních. Takovou tůní může být i velká kaluž a stejně tak tůň v lužním lese. Jenže ty se při současném stavu obhospodařování lesů, polí a luk vyskytují méně často, než tomu bylo dříve. Organizace, které se zabývají ochranou přírody, proto ve vztahu k obnově přirozených lokalit listonohů musí často poprosit vojáky nebo firmy s těžkou mechanizací, aby lokalitu listonohům přizpůsobili. Jak to dělají? Je to jednoduché. Prostě vjedou na místo, kde dříve na jaře vznikaly tůně zaplavováním prohlubní, a prohlubně tam udělají koly těžkých strojů. Ve vojenských prostorech si člověk dovede představit i další „výrobu tůní“ pomocí výbušnin. Na jaře pak tyto tůně zaplaví voda, která stéká do nížin a několik měsíců v tůních vydrží. Listonohové se vylíhnou, poměrně rychle vyrostou a již druhým týdnem svého života začínají klást vajíčka. Ta se buď vylíhnou, nebo častěji zůstanou na dně v tlejícím bahně a po vyschnutí přežijí zimu do dalšího zaplavení. Co se stane, když je další rok na jaře málo vody a tůň se nezaplaví? Vajíčka jsou odolná a vydrží i několik let na suchu. Literatura uvádí, že takto dokáží přečkat 15–35 let. A to je vlastně čtvrtý důvod, proč lze dobře chovat listonohy v domácích podmínkách – vajíčka snesou dlouhodobé skladování i přepravu.

Přejděme však k listonohům americkým (Triops longicaudatus) původem ze Severní Ameriky. Jeho druhové jméno longicaudatus znamená dlouhoocasý a odkazuje na zadeček, který je stejně jako u ostatních druhů listonohů tvořen spirálními tělními kroužky a zakončen vždy dvěma dlouhými štěty. Důvodem, proč se chová v domácích podmínkách nejčastěji právě tento druh listonoha, je především to, že mu vyhovuje pokojová (ba i vyšší) teplota. Ideál je kolem 25 °C, ale líhne se a bez větších problémů žije v teplotách od 21 do 28 °C. Listonohové, kteří se přirozeně vyskytují v ČR, jsou zákonem chráněni a není možné je bez povolení chovat nebo prodávat jejich vajíčka apod. Navíc vyžadují k životu daleko nižší teploty a vyšší obsah kyslíku rozpuštěného ve vodě.

Jak jsem předesílal, chov listonohů není problematický. Nejprve musíme pořídit vajíčka. Na dospělé jedince narazíme opravdu zřídka, většinou na akvaristických burzách, kde několika dospělci v nádrži chovatel „láká“ na jejich vizuální zajímavost zákazníky k tomu, aby si nakoupili právě vajíčka. Prodávat dospělé a velké živočichy staré např. 2–3 týdny, kteří se přitom dožívají přibližně dvou měsíců, by nebylo pro zákazníky přínosem a prodejce by si tím zadělával na špatnou pověst.

Vajíčka pořídíme buď na chovatelských burzách, akvaristických eshopech, na aukčních serverech (aukro, ebay, Aliexpress…) nebo dokonce v hračkářství. Poslední variantu bych příliš nedoporučoval ze dvou důvodů. Jako chovateli se mi mnohokrát stalo, že přišli zákazníci, kterým se z těchto sad nic nevylíhlo, nebo se vylíhly žábronožky, buchanky atd. Druhým důvodem je to, že v hračkářství si zaplatíte navíc peníze za pěkný obal, plastovou mističku a také za marži pro velkoobchody a centrální sklady, přes které si musí každé zboží z komerčních prodejen projít.

Pro líhnutí si připravíme nádobu s měkkou vodou. Většinou chovatelé upřednostňují drobné půllitrové nádobky, aby mohli líhnoucí se život dobře pozorovat a přemisťovat ke světlu, kde jsou larvičky dobře vidět. Měkká voda simuluje vodu dešťovou a skořápka 0,3 mm velkého vajíčka (cysty) se při vhodné teplotě po jednom až dvou dnech působení vody otevře a vyklube se z ní první larvální stádium. Čerstvá larva zatím nežere a jen trhavými pohyby plave ve vodním sloupci. Je jen o něco málo větší než vajíčko, postupně tráví zásoby živin a přirůstá. Zpočátku je barva vylíhlého jedince nažloutlá. Čím je větší, tím se jeho barva stává bělavější až transparentnější. Jako většina korýšů se i listonoh při růstu svléká, následně probíhá ztvrdnutí krunýře, růst svalové hmoty a těla, a pak opět dochází ke svleku. (Někoho možná zarazí, že korýši mají svalovou hmotu. Ale ano, mají ji všichni členovci a zrovna u korýšů tu příčně pruhovanou svalovinu vedou v patrnosti zejména kuchaři. Dražší delikatesou v mnoha restauracích totiž bývá svalovina ze zadečku krevet.)

Přibližně po dalších dvou dnech se z larev listonohové přemění v drobné kopie dospělců. V této chvíli již měří něco málo přes milimetr, přijímají potravu a jsou průhledně bílí. Ideální první potravou, která nezpůsobuje znečištění nádrže v případě drobného překrmení, je tzv. zelená voda. Zelenou vodu, která je tvořena mikroskopickým fytoplanktonem, si vytvoříme jednoduše ve sklenici vodovodní vody pod silným osvětlením nebo za oknem, kde svítí často slunce. Náhradou zelené vody mohou být kvasnice smíchané se spirulinovou drtí. Tuto drť umístíme do nádobky s vodou a rozmělníme na „mlhu“. Mlhu pak kapátkem opatrně dávkujeme poblíž listonohů.

Listonohové jsou primárně obyvatelé dna a jak rostou, pomalu se na dno začínají přemisťovat. Pokud mají možnost na dně prohrabávat trochu jílovitohlinité půdy nebo nějaké bahno, jsou spokojení a mohou si tímto materiálem spolu s dodávanou potravou plnit střeva. Jsou to všežravci, kteří spasou jak drobné řasy, tak i živočichy odpovídající jejich velikosti. Po té, co měří přibližně 5 mm, se již dají krmit i menšími nitěnkami nebo granulovanou potravou pro rybky. Nezřídka se u nich také projevuje kanibalismus. Pokud se nějaký menší listonoh svlékne a nedostatečně se ukryje před ostatními, leckdy je většími považován za potravu. Je tedy vhodné je přibližně po pěti až osmi dnech od líhnutí přemístit do nádržky o objemu alespoň 5 litrů, ideálně s velkou plochou dna. Na dno umístíme štěrk či podobný substrát o velikosti zrn alespoň 2 mm. Do nádrže umístíme i nějaké rostliny, často se používají mechy nebo např. řasokoule. Ty nám následně pomáhají s koloběhem dusíku a kyslíku ve vodě. Pokud má chovatel vybavení, je vhodné do nádrže umístit i drobný filtr. Ideálně takový, kdy je voda přes filtr poháněna vzduchem (tzv. bublifuk). Filtr musí mít jen malý průtok, v případě většího totiž hrozí, že listonohy nasaje.

V takto zařízené nádrži a při pravidelném krmení dosáhnou listonohové v době přibližně 14 dní od vylíhnutí pohlavní dospělosti. Listonohové jsou z hlediska pohlaví a rozmnožování velmi podivní tvorové. Systémy jejich reprodukce jsou stále předmětem zkoumání a je pravděpodobné, že existují rozdíly v rozmnožovacích strategiích jak mezi různými druhy listonohů, tak i mezi jednotlivými populacemi uvnitř jednoho druhu. Často se setkáváme s názorem, že v populacích můžeme narazit na samce a na hermafroditické samice. Hermafroditičtí jedinci mohou oplodňovat buď sami sebe (autogamicky), nebo se mohou pářit s přítomnými samci. Nikdy se však hermafroditičtí jedinci nepáří mezi sebou. Reprodukční model, kdy se v populaci vyskytují hermafroditi s malou skupinou samců, kteří je oplodňují, se nazývá androdiecie. (Některé zdroje dokonce uvádí, že se mohou množit i partenogeneticky – mladí jedinci tedy vznikají z neoplozených vajíček samic bez jakéhokoli oplodnění.)

Během oplodnění vajíčka přejdou z vejcovodů k hraně krunýře, kde se nachází jedenáctý (poslední) pár hrudních končetin. Zde má samice vytvořenou „končetinovou kapsu“, ve které vajíčka nosí. Pokud jsou samice velké a mají dobré podmínky, jsou schopny produkovat přibližně 200–250 oplozených vajíček za den. Vajíčka v kapse uzrají a na konci dozrávacího cyklu, který trvá přibližně 24 hod., je samice vypouští do vody, kde padají na dno. Jedním z důvodů, proč jsem popisoval, že je vhodné použít substrát s velikostí zrn alespoň 2 mm, je ten, že do mezer mezi zrny písku budou zapadávat vajíčka. Je pak jednodušší obnovit chov bez vysoušecí fáze. Písek (substrát) udržuje ekologickou stabilitu nádrže a neodkalíme z něj všechna vajíčka.

V závislosti na znečištění vody a množství dusičnanů ve vodě můžeme odkalovat a čistit nádrž podobně jako v běžných akváriích. Při čištění musíme ale postupovat s vědomím, že si můžeme ze dna odsát i vajíčka. Můžeme tedy přes hadičku natáhnout dvě dámské punčochy či hustší tkaninu. Sice moc neodkalíme, ale nepřijdeme ani o vajíčka.

Průměrně se listonohové dožívají 30 – 45 dní. Nejstarší jsem měl v nádrži přibližně dva měsíce. Pokud chovateli uhynou všichni jedinci, nemusí zakládat znova nádrž a sušit vajíčka (což by bylo věrné napodobení výše zmíněné periodicity v líhnutí v přírodě). Malé larvy se v nádrži začnou objevovat ve chvíli, kdy nemají konkurenci v podobě velkých rodičů. Předpokládám, že se líhnou i v době, kdy tam rodičové jsou, ale ti je hned vychytají a kanibalisticky požerou.

Velikost dospělých listonohů amerických se pohybuje někde mezi 5–8 cm. Oproti listonohům jarním a letním, které najdeme v naší přírodě, jsou tedy o něco menší.

Z výše uvedeného popisu by se mohlo zdát, že tento tvor nemá pro člověka žádný velký význam. Snad jen jako nějaký prostředek k tomu, aby si zvídaví lidé udělali pokus, nebo aby se děti naučili starat se o živočicha. Ale to je omyl, listonohové zachraňují mnoho lidských životů. V Africe se listonohové živí larvami komárů rodu Culex. Tito komáři přenášejí západonilskou horečku, což je nemoc, která má až patnáctiprocentní úmrtnost. A pozor, v roce 1997 byl izolován tento virus i u nás. V Lanžhotě, odkud je to coby kamenem dohodil do lužních lesů, tedy do míst, kde se přirozeně vyskytují naši listonohové. Při následném lékařském výzkumu se došlo dokonce k tomu, že 2 % zdejších obyvatel má již specifické protilátky proti západonilské horečce.

Jiní listonohové zase v Asii likvidují řasy, čímž pomáhají v oblastech, kde se pěstuje rýže. Pravda, další druhy zase trochu škodí tím, že jsou schopny okusovat klíčky oné rýže. Nakonec přičtěme listonohům k dobru i ten edukativní vliv. Asi bych si dokázal představit, že tak, jako má v Rusku v Soči pomník gambusie (Gambusia affinis), mohl by mít někde pomník i ten listonoh…