Zuzana Kumanová: Jak vyřešit romské osady na Slovensku? Může zafungovat přestěhování obyvatel do důstojnějších podmínek?
Na Slovensku žije přibližně 400 000 Romů. Z celkového počtu asi 2 900 obcí a měst lze říci, že asi 800 z nich má romské osady, zatímco více než 230 lze označit za segregované romské komunity, v nichž žije asi 74 000 lidí.
Několik desítek lokalit však představuje koncentraci všech možných problémů, pro které na Slovensku zatím nemáme řešení. Přestože na národní úrovni připravujeme strategické dokumenty, deklarující vyčlenění poměrně velkých finančních prostředků, v řešení integrace či inkluze obyvatel marginalizovaných komunit se příliš neposouváme. Proč? Protože nám chybí ochota přiznat si, že potřebujeme novou filozofii v našem přístupu.
V posledních letech byla jako představitelka beznaděje vyzdvihována obec Richnava v okrese Gelnica v Košickém kraji. V obci žije 3 171 obyvatel, podle Atlasu romských komunit 2019 tvoří romská populace 81-90 %, tj. asi 2 500 osob, ale ve skutečnosti je to asi 2 800 osob. Velká část romské populace žije na strmém kopci, který je podle odborníků nestabilní a sesouvá se dolů. Zároveň se oblast nachází na hranici mezi obcemi Richnava a Kluknava, což komplikuje vlastnické vztahy k pozemkům.
Před několika lety vzbudila obec pozornost kvůli nedostatečné kapacitě pro povinnou školní docházku; děti z osady chodily do základní školy v sousední obci Kluknava, kde byl dvousměnný provoz. Po mnoha peripetiích se v obci podařilo vybudovat kontejnerovou školu v působnosti Okresního školského úřadu v Košicích, která má třídy pro nejmenší děti od nultého do druhého ročníku. Skutečnost, že zřizovatelem školy není obec, ale okresní úřad, svědčí o dlouhodobě neřešených problémech kolem pozemků, kompetencí a ochoty vytvářet podmínky pro lepší vzdělávání.
V osadě jsou dlouhodobě špatné vztahy mezi romskou a neromskou částí obyvatel. V roce 2019 napadli nezletilí chlapci z osady důchodce, kterého zranili. To ovšem vyvolalo i mediální odezvu, která obrací veřejnost proti Romům obecně. Početná a velmi chudá romská populace je pro média snadným terčem. Naposledy se to stalo v únoru tohoto roku, kdy v osadě zemřel jednoměsíční chlapec.
V minulých dnech se na parlamentní vyšetřování vydali poslanci Národní rady SR ze sociálního výboru v čele s Vladimírem Ledeckým. Upozornili na potřebu komplexnějšího přístupu a většího počtu sociálních pracovníků.
Pro romské komunity, jako je Richnava, ale také například Rudňany a další, je potřebná nová filozofie v přístupu. Dosud jsme se zaměřovali na zlepšování podmínek v osadách, budování infrastruktury, přístupových cest, kanalizace a vodovodů. Budujeme školky, školy a komunitní centra a podporujeme pomocné profese. Tam, kde osada stojí na nezastavěném území, v terénu, který je z různých důvodů nestabilní, však takto uvažovat nelze. Musíme se zabývat tím, jak celé komunity přesunout na důstojnější a dostupnější místo. Vzhledem k velikosti obce je to jistě tvrdý oříšek, ale bez důstojného bydlení změna v obcích nepřijde. Za socialismu se stěhovaly celé romské osady, jednoduše se postavily panelové domy a rodiny se nastěhovaly. Ukázalo se, že to nebylo vždy dobré řešení. Byty byly rychle zničeny a společné prostory byly kamenem úrazu. Dnes jsme však schopni definovat, jaké podpůrné aktivity by měly být součástí tohoto procesu. Od účasti budoucích obyvatel na výstavbě až po podporu zaměstnanosti, komunitní práce a zlepšení vzdělání dětí. Po roce 1989 byla přesídlena pouze romská komunita v Letanovcích a tento příběh může sloužit i jako poučení, že jen nové byty nestačí.
Stojíme před otázkou, jak zlepšit kvalitu života v romských komunitách, aby se zlepšily podmínky bydlení. Je to velká výzva i proto, že vztah k půdě je na slovenském venkově silný a najít vhodné pozemky pro výstavbu bytů nebo domů pro Romy bude vyžadovat sisyfovské úsilí. Rozhodně bychom však před tím neměli zavírat oči a předstírat, že více sociálních pracovníků vyřeší dlouhodobé problémy generační chudoby.
