Syn.: Scilla montenegrina Speta, Scilla bifolia auct.non. L.
Čeleď:Hyacinthaceae Batsch – hyacintovité
Popis: Vytrvalá lysá bylina vysoká 5-15 cm, cibule jsou vejcovité až kulovité, až 2,3 cm široké, našedle hnědé. Listy vyrůstají v počtu dvou, vzácně mohou být i tři, jsou páskovité až páskovitě obkopinaté, obvykle výrazně žlábkovité, vzácně až víceméně ploché, při okrajích často hnědočerveně lemované, s úzkou kápovitou špičkou dlouhou 2-3 mm. Stvol je za květu přímý nebo do strany skloněný, zdéli listů nebo delší, obvykle celý hnědočerveně zbarvený, přičemž květenství zaujímá 1/3 až 2/3 délky stvolu. Květy skládají 3-10květý, při rozkvětu vícekvětých jedinců výrazně jednostranný hrozen, jsou šestičetné, na přímých nebo šikmo vzhůru směřujících stopkách, přičemž dolní stopky jsou často výrazně delší než horní, obvykle bez listenů, vzácně jsou listeny přítomny. Poupata jsou přímá, nápadně bledá, zelenavě nebo bělavě světle modrofialová, často jakoby proužkovaná, okvětí je hvězdovitě rozestálé, lístky jsou nápadně dvoubarevné, na líci sytě tmavě fialově modré, na bázi s ostře ohraničenou bílou skvrnou, na rubu jsou výrazně světlejší, bělavě nebo zelenavě světle fialově modré, nitky tyčinek jsou podobně zbarvené jako líc okvětí, prašníky bývají tmavší. Semeník je kulovitý, tmavě fialově modrý. Plodem je nepravidelně kulovitá, trojpouzdrá, nafouklá tobolka se 4-8 semeny v každém pouzdře. Semena jsou kulovitá, světle zbarvená do žluta, s masíčkem. Kvete od března do dubna.
Záměny: Určování ladoněk není úplně snadné, nejlepší je spolehnout se na důvěryhodné zdroje a určovat je podle místa výskytu. Tento druh se vyznačuje především dvoubarevnými květními plátky a světlými poupaty. Patří ke snadněji poznatelným druhům našich ladoněk. V místě výskytu je třeba prohlédnou více rostlin, k určování jsou vhodní statnější jedinci s více květy, pak obvykle určení nečiní větší potíže.
Ekologie: Roste ve vlhkých listnatých lesích a v doprovodných křovinách, vzácně i na loukách. Převážně v údolních polohách, v nivách, jen vzácně na svazích, v polostínu nebo i na slunci, na půdách živných, vlhkých až mírně vlhkých. Bylina kvete před olistěním stromového patra, poté zatahuje.
Rozšíření v České republice: V Čechách roste hlavně v dolním Poohří, v Českém středohoří, vzácně v Kaňonu Labe, ojediněle i jinde, na Moravě roste roztroušeně v dolním Podyjí a v jižní části Bílých Karpat, vzácně i jinde.
Celkové rozšíření: Roste ve střední a jihovýchodní Evropě od saského Polabí přes Čechy, Moravu, Rakousy, jihozápadní Slovensko a Maďarsko po Chorvatsko, Černou Horu, Srbsko a Albánii.
Poslat emailem
