Bez černý je v lidové kultuře dobře známou rostlinou. Už z dětských let známe bezinky, kluci je rádi používají jako náboje do flusaček, z vykotlaných dutých větviček pak tvoří si píšťalky. Zpracování bezu patří pevně do našich tradic, z generace na generaci se předávají recepty na bezinková vína, na bezové šťávy, likéry a sirupy. Naši prarodiče rádi vzpomínají na obalované květy bezu, na kosmatice. Často pak slýcháváme o léčivých účincích bezu a jeho rozličném použití.

Keř se žlutobílými kvítky a typickou vůní

Bohatě větvený, rozložitý keř, nebo strom. Dorůstá výšky od jednoho až k deseti metrům. Ratolesti jsou v mládí sytě zelené, lysé až mírně chlupaté. Starší větve mají šedavou borku, podélně popraskanou a pupenatě kropenatou. Jsou duté, s velkou bělavou dření a silným žlutavým dřevem. Lichozpeřené listy jsou podlouhlé, kopinatě eliptické, tmavozelené barvy. Jsou na okrajích pilovitě zubaté. Květenství tvoří ploché bohaté chocholíkaté vrcholíky. Žlutobílé kvítky někomu krásně voní, jinému zapáchají. Plody jsou malé kulaté bobulky – kulovité peckovice, černé, s krvavě červenou šťávou uvnitř. Kvete od května do června.

Rozšíření bezu černého

Roste téměř v celé Evropě, vyjma oblastí Skandinávie a většiny Ruska, dále pak podél Černého moře na Kavkaz a ke Kaspickému moři. Byl zavlečen i na další kontinenty, například Afrika, Jižní i Severní Amerika. Známý je na ostrově Kréta, na Azorech a na Kypru. U nás roste hojně, raději pak v teplejších oblastech. Bezu vyhovují hluboké, vlhké, humózní půdy, s vysokým obsahem dusíku. Roste na pasekách, při okrajích lesů, v listnatých a lužních lesích. Často ho uvidíme kolem plotů, podél silnic, podél potoků a řek, na rumištích, skládkách, nebo třeba u sloupů vysokého napětí.

Užití v lidovém léčitelství

Ve středověku se bez často používal do různých lektvarů a odvarů, pro svou „velikou vyhánějící moc“. Často byl používán i zevně, ve spojení s lojem nebo sádlem, ve formě mazání či obkladů. V dnešní době používáme hlavně květenství, nebo zralé plody, víme, že bez černý podporuje náš imunitní systém, čistí naše tělo a podporuje vylučování (plody), čímž se podílí na regulaci tělesné hmotnosti. Bez černý je častou součástí moderních léčiv.

Sbíráme květy či plody

Květy sbíráme za suchého počasí, seřezáváme celé vrcholíky, které můžeme zavěsit do stínu a nechat schnout. Nebo rozprostřeme klasicky na síta, sušíme raději rychleji. Umělá teplota při sušení by neměla překračovat 35 °C. Plody sbíráme až v úplné zralosti. Můžeme je sušit, nebo zpracovávat čerstvé, dle záměru. Vnitřně používáme nálev z květu (2 lžičky drogy na šálek vody), nebo nálev ze sušených plodů. Z čerstvých květů se také dělá bezová šťáva, různé sirupy, kosmatice a z plodů pak známé bezinkové víno.

Kosmatice

Kosmatice, jídlo z dob, kdy hojnost nebyla samozřejmostí a v lidové gastronomii bylo maso pouze svátečním požitkem. Obalovaný, smažený bezový květ. Recept: Těstíčko vyrobíme z hladké mouky, vajec, mléka a soli. Květ vezmeme za stopku, ponoříme do těsta a vložíme na pánev, do rozpáleného oleje. Odstřihneme stopku a osmažíme i z druhé strany. Smažíme do zlatova. Mléko lze můžeme nahradit pivem, nebo lze do těsta přidat také nastrouhaný sýr. Takto připravené květy jsou výborné s novým bramborem, čerstvou pažitkou a rozpuštěným máslem. Milovníci sladkého mohou zkusit květy namáčet do těstíčka bez soli, pepře a sýru a po usmažení dochutit skořicovým cukrem.

Mast, kloktadlo a inhalace

Dalším zajímavým receptem je kloktadlo, kdy 5 gramů sušené bylinky nasypeme do studené vody, přivedeme k varu a ihned odstavíme. Klotáme vychladlý a přecezený odvar. Na mast svaříme 10 gramů sušených květů se dvěma lžícemi vepřového sádla (nesoleného), směs přecedíme přes čisté plátýnko, nalijeme do sklenice a necháme vychladnout. Vyzkoušet můžeme také inhalaci ze 4 hrstí sušených květů černého bezu, 2 kávových lžiček mletého kmínu a 3 stroužků nakrájeného česneku. Všechny ingredience dáme do hrnce s vodou, 1–2 minuty povaříme a pak inhalujeme

Sirup z bezových květů

Domácí sirup z květů je vynikající jako sladidlo do čaje. Mezi lidmi koluje spousta receptů, liší se poměrem květů, vody a cukru nebo přítomností kyseliny citronové. Někdo sirup před nalitím do sklenic povaří, jiní radí jenom mírně zahřát, aby se cukr rozpustil. Jeden z osvědčených postupů je tento: Na 25 květů budete potřebovat 1,5 litru vody, 1 citron a 1 kg hnědého nerafinovaného cukru (neničí léčebné účinky byliny jako cukr bílý). Květy ponoříme do vody, přidáme kolečka oloupaného citronu bez jader a necháme 24 hodin stát. Poté tekutinu přecedíme přes plátýnko, přidáme cukr a chvíli povaříme. Ještě horký sirup přelijeme do vyvařených sklenic nebo lahviček a než vychladnou, postavíme je dnem vzhůru.

Obsah účinných látek

• silice
• glykosid
• rutin, glykosid sambunigrin
• třísloviny
• vitamín A a C
• organické kyseliny