Klobouk 4 - 30 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později polštářovitě vyklenutý až plochý, většinou suchý, ve stáří někdy políčkovitě rozpukaný jinak hladký a sametový. Barvy špinavě hnědé, šedo nebo kožově hnědé, někdy až rezavohnědý.
Rourky vysoké, u třeně vykrojené, v mládí bělavé, později žlutozelené s póry drobnými, okrouhlými stejně zbarvenými jako rourky. Pomačkáním barvu nemění.
Třeň 8 - 25 cm dlouhý, 2 - 7 cm tlustý, nejdříve soudkovitý, později válcovitý, většinou okrově hnědý, nahnědlý až kožově hnědý s výraznou bělavou, hranatou síťkou s velkými oky, která přesahuje od shora přes polovinu délky třeně, někdy až k bázi.
Dužnina bílá, zprvu tuhá, barvu nemění, chuti lahodně nasládlé a vůně příjemně houbové.
Výtrusný prach olivově hnědý, výtrusy vřetenovité, hladké, barvy hnědožluté, velikosti 14-18 x 4-7,5 µm.

Výskyt květen až září dosti hojně v dubohabrových hájích, kyselých doubravách, listnatých lesích, hájích na rybničních hrázích, zejména pod duby, buky a lipami. Vzácněji pod jehličnany. Je to mykorhizní druh. Upřednostňuje jižnější svahy v dubových lesích a karbonizovanou půdu.

Jedlý.

Hřib smrkový (Boletus edulis), mající tmavší pokožku klobouku, nerozpraskávající klobouk, světlejší siťku na třeni, která se směrem k bázi ztrácí. Vyskytuje se většinou pod jehličnany. Je jedlý.
Hřib borový (Boletus pinophilus) jenž také roste v jehličnatých lesích a pod kloboukem má hnědočervenavě zbarvenou dužninu. Je taktéž jedlý.
Hřib bronzový (Boletus aereus), má na klobouku kaštanové až černé odstíny a na třeni má slabší a bledší síťku. Je jedlý.
Hřib žlučník (Tylopilus felleus), mající odporně hořkou chuť, rostoucí převažně v jehličnatých lesích a je nejedlý.

Velmi chutný, všestranně použitelný v kuchyni. Nevýhodou je jeho značné červivění.
Když se ale najde abnormální plodnice s průměrem klobouku až 30 cm, tak každý houbař kulinář se již těší na výborné řízky. Když tohoto hřiba najde vandal materialista, tak rozhrabe celé okolí a již má zajištěno, že několik let na tomto místě nic nenajde. Někteří mykologové jej považují za varietu Hřibu smrkového Boletus edulis. V současné době na něho pohlížíme jako na samostatný druh, i když mu je blízce příbuzný. V anketě v roce 1970 uváděn jako velmi dobrý v omáčce.
Usušením vyniká jeho aroma. Je to mykorrhizní houba. Plodnice z bučin mývají světlejší klobouk než plodnice z dubin.