15°C
Myšlenka postavit Stalinovi v Praze pomník se objevila záhy po skončení druhé světové války. Návrhů na jeho umístění bylo několik, zvláštní komise v čele s ministrem informací Václavem Kopeckým dala přednost Letné, konkrétně místu poblíž Hanavského pavilonu. Nakonec ale padlo rozhodnutí postavit pomník o trochu východněji, přímo proti Čechovu mostu.
Podoba monumentu vzešla z výtvarné soutěže vypsané v dubnu 1949. Z více než pěti desítek došlých návrhů vybrala porota k realizaci studii architekta Jiřího Štursy, jeho ženy Vlasty a sochaře Otakara Švece. Vítězný tým přišel s ideou sousoší, v němž bylo za Stalinem sešikováno osm postav, symbolizujících československý a sovětský lid. Právě kvůli množství postav se později monumentu přezdívalo "fronta na maso", ale porotci byli nadšení.
Fotbalisté pryč!
Na základní kámen budoucího pomníku poklepal premiér Antonín Zápotocký 22. prosince 1949. Vlastní stavební práce započaly v únoru 1952. Kvůli stavbě sochy musela Letnou opustit fotbalová Slavia, které se přesunula do Vršovic. Zpoždění stavby způsobilo, že se Stalin dokončení své sochy nedožil (zemřel v březnu 1953). Slavnostnímu odhalení pomníku v květnu 1955 nepřihlížel ale ani jeho spolutvůrce Otakar Švec, který měsíc před tím spáchal sebevraždu.
„Bylo to na počátku 50. let, když se začala odstřelovat stráň, aby byla zpevněna před postavením Stalinova pomníku. Bruslil jsem na zamrzlé Vltavě, když bylo nutné opustit řeku. Po detonaci létající kameny skákaly po ledě až na pravý břeh Vltavy a s kraválem narážely na kamennou zeď nábřeží. Určitě by nás bruslící kluky rozmlátily…,” uvedl pro Blesk.cz pamětník František Dostál.
Ze Stalinova pomníku zbyly pouze podzemní prostory, jež do roku 1989 sloužily jako skladiště. Krátce po sametové revoluci zde vznikl rockový klub a vysílala odsud i první soukromá rozhlasová stanice v Československu, dnešní Rádio 1. První nepřehlédnutelnou změnou byla instalace obřího kyvadla Vratislava Nováka v roce 1991.
