Básník Miloš Sedloň napsal v roce 1949 báseň Vánoce, v níž najdeme verš: "Však dokavad jsou v světě paliči, je třeba hlídat před nimi náš dům, aby nevzplálo to něžné jehličí požárem od nadílky pum."

Vánoce se toho roku změnily v období strachu a boje proti Ježíškovi. Byl proti němu postaven bojovník nejtěžší váhy – Josif Vissarionovič Stalin. Ten 21. prosince 1949 slavil sedmdesátku, a tak zdejší komunisté ustanovili vládní výbor pro oslavu. Cílem bylo uspořádat veselí tak velké a všeobecné, aby proti němu vánoční svátky byly jen drobnou epizodkou, na niž by každý zapomněl.

Ponechme teď stranou fakt, že později vyšlo najevo, jak v tom soudruzi a sám Stalin z nevysvětlitelných důvodů měli zmatek, protože jako jeho skutečné datum narození začal být později uváděn 18. prosinec a navíc ještě rok dřív.

Komunistické organizace ve městech i v nejmenších vesničkách dostaly přesné instrukce, jak slavit, a podle toho atmosféra ve společnosti vypadala. V novinách a v rozhlase nebyla o blížících se Vánocích ani zmínka. Jako by nebyly. Tiskly se jen články, povídky a básně oslavující Stalina. Češi mu připravovali dárky. "Tehdejší mohutná propagandistická kampaň Vánoce a Ježíška naprosto zastínila. Ze všech tiskovin, z výloh a veřejných prostranství, shlížely Stalinovy portréty, oslavovala se jeho genialita," říká historik Petr Koura, který se svou ženou Pavlínou napsal knihu Sto let českých Vánoc.

MALÉR NA POUŠTI

Ježíška čekalo další kolo bitvy. Blížily se Vánoce roku 1950 a hlavní roli v boji už neměl Josif Stalin, nýbrž bytost nazývající se děda Mráz. Vypadal sice jako neškodný dobrosrdečný stařík, ale to byl optický klam. Měl totiž v patách silnou armádu, proti níž Ježíšek neměl šanci. A měl taky fanynku, dnes bychom řekli influencerku, která mu tvořila image. Jmenovala se Anna Jirásková a historikové Kourovi její pozoruhodné počínání popisují ve své knize.

Soudružka Jirásková, která vedla v Jičíně Svaz československosovětského přátelství, vymyslela zvláštní projekt. Spočíval ve sledování cesty dědy Mráze. Ten putuje ze Sibiře až do Československa a přitom ho čekají různé zajímavé zastávky, například se musí poklonit nabalzamovanému Leninovi. Děti měly být udržovány v bdělosti tím, že jim každý den ze školního rozhlasu ohlásí, jak se dědu Mrázovi daří, kam dojel a kdy konečně do Jičína dorazí.

Akce byla shledána tak zajímavou, že dostala celonárodní rozměr. Zasedl ústřední výbor Komunistické strany Československa, vytvořil instrukce a v následujícím roce 1951 školy dlouho před Vánocemi obdržely metodiku, jak o cestě dědy Mráze informovat. Nebyl školák, který by nevěděl, že je třeba se těšit na staříkův příjezd. Hlášení už zněla celostátně, organizovaně, jednotně. A tak děti například z rozhlasu slyšely: "Poslední zprávy o dědu Mrázovi jsou z pouště Karakum. Strašný žár sálá z oblohy i z rozpálené země. Na tohle nebyl děda Mráz připraven. Je mu nevolno. Každou minutu omdlí. K vlaku se však v poslední chvíli sbíhají dělníci, kteří zde prokopávají velkolepé zavodňovací zařízení, dávají hlavy dohromady a už přinášejí mísu nedostižné moskevské zmrzliny. Děda pookřál a chce hned pokračovat v cestě." Z dnešního pohledu šlo o online přenos fiktivní akce.

Stařík se poté skutečně objevil ve všech krajích Česka a Slovenska, jenže se to celé nevyvíjelo podle metodiky. Zvídavé děti mu totiž kladly nepříjemné otázky. Například jak je možné, že nemluví rusky? Nebo jak to, že se objevil najednou ve více obcích? Organizátoři, kteří nemysleli na detaily a angažovali do role herce či řadové občany nevládnoucí ruštinou, případně páchnoucí alkoholem, se pak se zlou potázali. Proběhlo několik kárných řízení kvůli stížnostem, že byl děda Mráz opilý.

Ale celkově byla akce shledána přínosnou. Ježíšek téměř zmizel z veřejného prostoru. Stáhl se do kostelů a do domovů. K jeho stažení z boje přispěly i doprovodné útoky, cílem jednoho z nich byly knihovny. Zmizely knížky se zmínkami o Ježíškovi, takže většina těch, které byly mezi dětmi populární, třeba příběhy o Kájovi Maříkovi. Kája měl smůlu, protože se každý rok těšil, jak o Vánocích uvidí Ježíška a zazpívá si v kostelíku.

Jejich místa obsadila nová díla, například dětská knížka Štědrý večer, kterou napsal oblíbený autor Ondřej Sekora. Pojednává o tom, jak děti už dobře vědí, že dárky jim kupují rodiče, žádný Ježíšek. Pouze jedna hloupá holčička s hloupým jménem Bíbinka Rozmazalová píše Ježíškovi a přeje si spoustu věcí pro sebe i rodinu. A pak v knize stojí: "Bíbince se to opravdu nepovedlo, ona myslila, že to na Štědrý večer všechno spadne z nebe, tak napsala o dárky Ježíškovi, je to hloupá husa."

SLAVNÝ PROSLOV

Hlavní úder proti Ježíškovi byl naplánován hned na další Vánoce, v roce 1952. V čele byl další silný protivník, předseda vlády a zanedlouho prezident Antonín Zápotocký. Vystoupil s projevem, který historici označují za jeden z nejznámějších a nejcitovanějších proslovů české historie.

"Vy, kteří dorůstáte, nepozorujete ani, jak mnohé se u nás v poslední době změnilo a mění. Ani legendární Vánoce nezůstávají beze změny. Září dál vánoční stromky, čekají se dárky, ale mizí už jesličky. Malý Ježíšek ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, nad chlévem zářící betlémská hvězda, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl narodit a bydlet v chlévě Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy? Proč by se tam nemohly rodit vaše děti? Tak mluvili k chudým a pracujícím bohatí a mocní. Doby se ale změnily, nastaly mnohé převraty. Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz."

Projev zmiňují ve své knize i manželé Kourovi. Považují ho za nedílnou součást historie českých Vánoc. "Bývá opakovaně vyhledáván, přetiskován i reprodukován, neboť se svojí absurditou řadí po bok takových perel, jako je projev Miloše Jakeše v létě 1989 na Červeném Hrádku," uvádějí.

V dětských hlavičkách nastal zmatek. Takže ten vousatý děda Mráz je vlastně starý Ježíšek? Ale vždyť soudružka učitelka říkala, že Ježíšek neexistuje! Takže Ježíšek pochází ze Sovětského svazu? Tak proč nemluví rusky?

Pozoruhodné bylo i celkové pojetí Vánoc. Taky to byl zmatek. Ne že by je chtěli komunisté zrušit úplně, to ne, hodily se jim. Začali proto zdůrazňovat, že jde o svátky klidu a míru, a zmiňovali neustálé nebezpečí ze strany amerických imperialistů, kteří ten klid a mír chtěli rozbourat. V novinách se běžně objevovaly kresby, na nichž tlustí pánové – západní imperialista se zásadně zobrazoval jako tlustý člověk – věšeli na stromeček ozdoby znázorňující bomby a místo komety na špičku umísťovali hákový kříž. Ano, souběžně s deježíškací společnosti bylo třeba provádět její denacifikaci.

SARDINKY A JOLKA

Naopak komunistům nevadilo, že Vánoce jsou spjaty s dárky. Tuto jejich podobu naopak podporovali. Bylo třeba vyvolat dojem, že lidé konečně žijí v hojnosti a blahobytu, takže děda Mráz byl znázorňován často s pytlem plným dobrot. Objevily se kresby, na nichž dětem rozdává sardinky, exotické ovoce a sladkosti. Což obyvatelstvo dost rozčilovalo, protože v padesátých letech byl znovu zaveden lístkový systém, naprostá většina Čechů pomeranč nebo banán nikdy neviděla a plechovka sardinek byla luxusní zboží.

Stalo se zvykem pořádat takzvané nadílky. To byly akce, při nichž děti dostávaly drobné dárky a sladkosti. Přitom se zdůrazňovalo, že je přivezl děda Mráz. Slavnostem se říkalo jolka a děti se naučily zpívat písničku: Děduška Maroz jolku nám priňos.

V následujících letech válka mezi dědou Mrázem a Ježíškem zamrzla a žádné výrazné bojové akce se nekonaly. Ve veřejném prostoru byl víc vidět děda Mráz, v domácnostech Ježíšek. Ale už tolik nevadil jako v padesátých letech. Byl tak nějak tolerován, považován za poraženého, a tudíž neškodného.

Tak tomu bylo až do roku 1989. Poté se děti o Ježíškovi opět začaly učit v mateřských školkách, na základních školách, začaly ho znovu malovat, znovu mohly vycházet knížky, v nichž se vyskytoval. Ježíšek zase mohl začít normálně žít. Ale jen co si vydechl, měl dalšího konkurenta, opět vousatého dědka. Tentokrát přivandroval místo z Východu ze Západu a říkal si Santa Claus. Ale nebyl agresivní, jen tak sondoval terén a po čase se stáhl do ústraní.

MOSTY PŘÁTELSTVÍ

Bylo by naivní si myslet, že děda Mráz boj vzdal. On se jen tváří, že není nebezpečný, naopak že je kamarád, který má dost práce na svém území, a tudíž nám už prostor nezamořuje. Čas od času se přitom zkušebně stále snaží do srdcí českých dětí proniknout. A má tady stále podporovatele. Svědčí o tom na internetu dohledatelné video, jak děda Mráz v prosinci 2011 úřadoval před nadšenými dětmi z města Bohumín, přičemž moderátor tamní lokální televize zmiňuje, že přijel na pozvání představitelů Moravskoslezského kraje. Citujeme: "Dvoumetrový symbol Ruska se s dětmi ihned skamarádil a jazyková bariéra zmizela." Děda Mráz následně v reportáži prohlašuje, že je třeba stavět mosty přátelství. Vidět to video Antonín Zápotocký, vsadím se, že vedení bohumínské mateřinky a organizátoři akce by dostali diplom, medaili a výlet na Krym.

Celý ten boj proti Ježíškovi má jeden nemilý výsledek, který se projevuje dodnes. Každý si pod pojmem Ježíšek představuje něco jiného. Na toto téma proběhlo v minulých letech několik průzkumů a anket. Vyplynulo z nich, že některé děti ho vidí jako starého vousatého muže, jiné jako průsvitnou létající bytost. Nejméně je těch, které jsou ovlivněny křesťanskou tradicí a představují si ho jako novorozeně.

Jasno se v tom pokouší udělat Děpold Czernin, tvůrce projektu Náš Ježíšek, který na Ježíškovu podporu zřídil webové stránky a v nich vše takhle uvádí na pravou míru: "Ježíška jsme si uchovali ve svých srdcích. Stále stojíme o naši místní vánoční tradici a její zachování bez cizorodých symbolů. Hlavní postavou a symbolem adventu a Vánoc u nás je náš Ježíšek. Ve veřejném prostoru se však setkáváme s množstvím cizorodých prvků, které u nás nemají své místo a nemají žádný vztah k naší tradici. Veřejnost volá po obnovení tradičního adventu a Vánoc s Ježíškem. Obnovit je lze pouze skrze návrat tradiční vizuální podoby Ježíška. Podoba je historicky autentická s představami našich předků o nadělujícím Ježíškovi. Je inspirovaná Pražským Jezulátkem – světově nejznámější českou soškou. Náš Ježíšek – král Vánoc a lidských srdcí, naděluje dárky skrze své poselství: Mějte se vzájemně rádi a tuto lásku si projevujte."