Tykev obecná - Cucurbita pepo
Další názvy: dýně obecná
Čeleď: Cucurbitaceae - tykvovité

Barva květů:

žlutá,

Doba kvetení:

červen,

červenec,

srpen,

Typ květů:

počet okvětních lístků 5,

Tykev obecná náleží do čeledi Cucurbitaceae a pochází z Mexika a jižních oblastí USA. Je rovněž také velice prastarým druhem, ze kterého vzniklo velké množství nejrůznějších odrůd. Rostliny tykve mohou být jednak kompaktní nebo mohou tvořit dlouhé poléhavé či popínavé lodyhy. Listy tykve jsou obvykle hluboce laločnatě s překrývajícími se laloky. Květy vynikají velkou žlutou zvonkovitou nebo nálevkovitou korunou a jsou zpravidla jednopohlavní. Plody tykví jsou velice rozličného tvaru od protáhlých až širokých po ploché či diskovité s laločnatým nebo vroubkovaným okrajem. Z tykve obecné vznikla též varieta tzv. cuketa, která je dnes důležitou plodinou.

Cuketa - Cucurbita pepo
Cukety jsou velmi náročné na výživu, doba pěstování je 5 - 6 měsíců od výsevu,  1 rostlina potřebuje asi 1 m2, vyžaduje bohatou zálivku a plody by se neměli nechat ležet přímo na zemi aby neuhnily, mají samčí i samičí květy a plodí pouze samičí květy.

Tykev obecná - Cucurbita pepo
Tykev obecná - cuketa je všestranná zelenina. Dá se připravovat na mnoho způsobů.
Cuketové zelí, do bramboráků ,  do buchet nebo osmažit v trojobalu nebo jenom tak s ostatní zeleninou. Cuketa je celkem bez výrazné chuti ale dokáže do sebe nasát chutě ostatních ingrediencí.

Tykev obecná - Cucurbita pepo

Tykve, dýně čili turky, tekvice.

Jádra tykví sázejí se ve druhé polovině dubna do malých květináčů, jež se postaví do teplé místnosti nebo do pařeniště. Dle potřeby se potom přesadí do většího a ke konci května vysadí se do volné půdy. Žádají tučnou zemi a výsluní, příp. sázejí se na komposty, pokud jsou ovšem tyto na slunci. Možno tam klásti také koncem dubna jádra přímo na místo. Vůči mrazíkům jsou velmi citlivé. Při sázení na kompost splní se vlastně dva účely: tykvím se dostane výživné půdy a kompostu žádoucího stínu, takže tolik v létě nevysychá. Tykve se velmi rozrůstají a žádají proto při výsadbě vzdálenost 1,5—2 metry. Jedině tykve bez šlahounů možno sázeti hustěji, na 1 m. Při vzrůstu potřebují mnoho vody a živin. Po nasazení plodů, jichž se ponechá jen 4—5, odříznou se výhonky za třetím listem nad plodem, aby zbytečně neodebíraly sílu. Jelikož plody jsou veliké, stačí pro vlastní spotřebu 2—3 rostliny. Zralý plod při zaklepání duní. Takový se uřízne a uloží někam na slunné místo k pozvolnému dozrání, ne však na jižní úpal. Jedlé tykve upravují se za pokrm mnoha způsoby a mají pokrmy z nich potom lahodnou chuť, takže i ti, kdož mají k nim odpor z doby nouze ve světové válce, opraví rádi svůj názor na ně. Jedlé tykve dorostou v příznivých poměrech obrovské velikosti a váhy. Někdy mají i více jak 100 kg. Kdo by chtěl takových (pro výstavy a pod.) docíliti, musí si včas předpěstiti silné sazenice a tyto vysaditi potom nad jámu setlelého hnoje, zakrytou homolí živné země. Do jamky na jejím vrcholu vsadí se tykev, jež neobyčejně rychle roste. Ponechá se jí pouze jeden plod, do něhož soustředí se celá síla z kořenů: proto všechny ostatní výhony musíme uřezávati. — Ke zdaru přispěje o všem u všech jedlých tykví také časté přihnojení tekutým hnojivém.

Odrůdy: Jelikož do zahrádek nelze jich mnoho sázeti, ježto mnoho místa zabírají, omezím se na několik od sebe rozdílných: Cocozelle, okurkové, dlouhé plody, netvoří šlahounů. Centnýřové, šarlatové, — Mamouth Pumpkin, zlatožluté, až 100 kg těžké, — Melounové, obrovské žluté, rovněž až 100 kg těžké, při tom velmi jemné a najmě k zaváření vhodné, atd.

Zdroj: Zelenina v rodinné zahrádce