Proč se Praha jmenuje Praha? Vysvětlení je hned několik

Je to tak trochu záhada. Přesný původ slova Praha už se nejspíš nikdy nedozvíme. Přesto ale existuje několik hypotéz, jak naše hlavní město ke svému názvu vlastně přišlo.

Jedním z nejčastějších vysvětlení je říční práh – místo v řece, kde voda přetéká přírodní kamennou či skalnatou překážku. Vltava bývala říčními prahy typická. Koryto díky těmto jezům nabíralo vyššího spádu, což umožňovalo využití řeky jako dopravní tepny.

Kromě toho se tato místa dala snadno přebrodit, takže se stávala součástí stezek a cest. Prahům tedy město mohlo vděčit za rozvoj obchodu. Právě tuto teorii prosazoval jazykovědec Josef Dobrovský.

Pražení v Praze

Jiní badatelé v minulosti tvrdili, že název Praha souvisí se slovem „pražiti“. Na mysli přitom měli vypražené, vypálené, vymýcené místo, které sloužilo k vybudování nového obydlí. Často byl přitom v této souvislosti zmiňován hradčanský vrch, kde byl založen Pražský hrad. Právě kolem něj následně vyrostlo celé město.

Jazykovědec Antonín Profous tvrdil, že jméno Praha skutečně souvisí se slovem „pražiti“. Hradčanský vrch podle něj ale nebyl „vypražen“ záměrně, nýbrž přirozeně od slunce. „Hradčanský vrch má spodek opukový, a je tedy pravděpodobno, že na něm mohla býti větší plocha od slunce vyprahlá, neporostlá,“ napsal.

Další z teorií hovoří o tom, že původ slova Praha souvisí se slovanskými pražnicemi. Jednalo se o hliněné nádoby, v nichž se sušilo a pražilo nedozrálé obětní obilí. Tento rituál je známý u většiny pravěkých obyvatel Evropy. Místa, kde se takový obřad prováděl, tedy klidně mohla dát název i našemu hlavnímu městu.

Co na to Alois Jirásek?

Úplně jiné vysvětlení, odkazující k domovnímu prahu, nabízí Alois Jirásek ve svém díle Staré pověstí české. Citujme proroctví kněžny Libuše: „Vidím město veliké, jehož sláva bude hvězd se dotýkati. Tam v lese je místo, třicet honů odtud vzdálí, Vltava řeka je obíhá. To na půlnoc ohrazuje potok Brusnice hlubokým ouvalem, na polední pak straně skalnatá hora vedle lesa Strahova. Tam když přijdete, najdete člověka prostřed lesa, an tesá práh domu. I nazvete hrad, jejž postavíte, Prahou. A jakož knížata, vojvodové proti prahu klanějí hlavu, tak budou se klaněti i proti městu mému. Budeť mu čest a chvála a bude slovutno světu.“

Ať už je to jakkoliv, skutečnou pravdu o původu jména Praha se nejspíš nikdy nedozvíme. Jak ale před lety poznamenal známý spisovatel a filozof Gustav Meyring, Praha nemá své jméno nadarmo: „Ve skutečnosti je prahem mezi životem pozemským a nadsvětím, je prahem daleko užším, než na jiných místech…“