Brzy přijdou Vánoce…, vypůjčila jsem si úvodní sloku písničky, kterou zpívají děti ve školce. A právě tento úryvek mně přivádí k otázce. Kdy vlastně přicházejí Vánoce? Pro většinu je možná odpověď jasná, Ježíšek přichází 24. prosince. Ale k nám přichází již dvacátého třetího. Ne, nenaděluje nám dárky, nýbrž přináší stromeček. Je to jeho jakási generálka před Štědrým dnem, aby si nacvičil trasu, na které bude následují den dárečky nadělovat. Nyní Vám trochu popíši, jak to chodí po tyto dva dny u nás doma.
23. prosince nám Ježíšek přinese stromeček, který někam schová. Děti pak prohledávají celý domek, včetně garáže i dílny ve snaze stromek najít. Děti hledání velice baví a Ježíšek své skrýše každoročně střídá. Jen jeden rok neměl moc šťastný nápad na úkryt a smrček „ukryl“ na balkon. Zde ho děti uviděly bez hledání a bohužel i v čas, který nebyl zrovna ideální. Od té doby, jsou jeho skrýše vždy důmyslnější. Po najití stromku jej tatínek upraví do stojánku a je nutno jej ustrojit. Náš stromek strojí děti spolu s taťkou, zatím co já připravuji bramborový salát. Podle dětské fantazie je náš stromek ustrojen tak, že hýří všemi barvami. Při strojení se dodržuje vlastně jen jedno pravidlo, veškeré čokoládové ozdoby patří do spodních pater. Je to jen kvůli dětské bezpečnosti. Nechceme zbytečně riskovat pád stromku, kvůli dětské neobratnosti při sundávaní mlsek. I když je stále ještě den před tím štědrým, vznikající vánoční atmosféra dětem nedá. Co kdyby Ježíšek přiletěl o den dřív? Pro jistotu si všichni zalehají i s peřinami pod stromek.
Štědrý den. Probuzení dětí pod stromkem s čokoládkami jim usnadňuje výběr snídaně. Z toho vyplývá, že u nás se nedodržuje zvyk spatření zlatého prasátka. Zato dodržujeme zvyk s pouštěním oříškových lodiček. Všem se nám moc líbí blikající světélka a každý si hlídá tu svoji loďku a pozoruje, kam až dopluje. Nejvíce zvyků máme spojeno ze Štědrým večerem. Před večeří si rozkrojíme jablíčko, abychom věděli, zda budeme zdraví napřesrok. U večeře přidáváme jeden talíř. Každý stolovník nachází po skončení jídla pod talířem peníz. Po skončení jídla zvoní Ježíšek. No, po skončení jídla chodil manžel přitopit ke kotli. Aby bylo doma teplo. A přesně tou dobou vždy zvoníval Ježíšek. Jelikož odpovědi na všetečné otázky synkovi, byly stále složitější, tak se loni ozýval zvuk zvonečku z místa pod stolem. Nejprve naše zvědavé děti chtěli zvuk prozkoumat. Za okamžik si ale uvědomily, co to znamená a tak pádily rychle k rozsvícenému smrčku. V jaké chvíli a odkud se bude ozývat letošní vánoční zvonění? Uvidíme, jak to vše Ježíšek vyřeší. Ale jelikož je můj syn již osmiletý a stále na něj věří, doufám, že si Ježíšek opětovně se svoláváním k dárečkům i vlastní nadílkou poradí skvěle. A syn bude i nadále věřit svému prohlášení „Ježíšek existuje, protože ještě nikdo nezjistil, že neexistuje“.
A zde bych ráda poděkovala „Ježíškům“, které znám. Ano, milá redakce, řeč je právě o Vás. I některé z mých překrásných výher od Vás končí vánočně zabaleny a věřte, že při jejich rozbalování je radost veliká.
Foto: pixabay.com