Professional Documents
Culture Documents
2
ORGANICKÁ CHEMIE
PRO GYMNÁZIA
Jan Břížďala
1. vydání
ISBN 978-80-270-8161-5
3
O UČEBNICI
AUTOR
RECENZENTI
4
OBSAH
2 Uhlovodíky 23
2.1 Alkany a cykloalkany 24
2.2 Alkeny a cykloalkeny 32
2.3 Alkyny a cykloalkyny 39
2.4 Aromatické uhlovodíky 43
3 Deriváty uhlovodíků 49
3.1 Halogenderiváty 50
3.2 Dusíkaté deriváty 56
3.2.1 Nitrosloučeniny 56
3.2.2 Aminy 59
3.3 Kyslíkaté deriváty 63
3.3.1 Hydroxysloučeniny 63
3.3.2 Ethery 70
3.3.3 Karbonylové sloučeniny 71
3.3.4 Karboxylové kyseliny a jejich deriváty 76
3.4 Sirné deriváty 86
3.5 Organokovové sloučeniny 88
3.6 Heterocyklické sloučeniny 89
3
1 ZÁKLADY ORGANICKÉ CHEMIE
Obr. 1.1 Molekula a strukturní vzorec sloučeniny vyjádřené souhrnným vzorcem CCl4
(chlorid uhličitý, tetrachlormethan)
OTÁZKY A ÚLOHY:
1. Vysvětlete, co je předmětem studia organické chemie.
2. Uveďte příklady typicky anorganických a organických sloučenin uhlíku.
3. Zkuste dohledat příklady přírodních látek.
4
1.1 UTVÁŘENÍ MYŠLENEK O (NE)ŽIVÉ PŘÍRODĚ
Několik chemických prvků lidstvo znalo a využívalo již v pravěku. Některá his-
torická období jsou dokonce po jednotlivých chemických prvcích nebo jejich Bronz je slitina mědi a cínu.
slitinách pojmenována. Například názvy doba měděná, doba bronzová či doba
železná udávají, s jakými materiály tehdejší lidé pracovali. Zmínky o chemických
prvcích (síra, zlato…) jsou i v Bibli.
Obr. 1.2 Podle Bible byla města Sodoma a Gomora zničena hořící sírou kvůli hříchům
místních obyvatel. Tuto zkázu měl přežít pouze Lot se svými dvěma dcerami. Jeho man-
želka se při úprku podívala na hořící město a proměnila se v solný sloup.
Koncept životní síly utrpěl další újmu v roce 1814, kdy francouzský chemik Mi-
Carl Wilhelm Scheele chel Chevreul připravil alkalizací živočišného tuku směs mýdla, z které bylo
(1742-1786), možné oddělit jednotlivé mastné kyseliny (alkalickou hydrolýzou živočišných
švédský chemik tuků vzniká mýdlo a glycerol, kyselá hydrolýza mýdla poskytuje mastné kyseliny
a sůl).
Ani tento výsledek nebyl v té době okamžitě uznán jako důkaz zpochybňující
teorii vis vitalis, neboť kyanatan amonný se získával ze žluté krevní soli
(hexakyanidoželeznatanu draselného K4[Fe(CN)6]) připravované tavením potaše
(uhličitanu draselného K2CO3) s krví (resp. s dusíkatými látkami obsaženými
Friedrich Wöhler v ní). Výsledek experimentu byl tedy vysvětlen tak, že ona síla vis vitalis byla pří-
tomná již v samotném kyanatanu, kam se dostala z krve. Teprve následující roky
(1800-1882),
ukázaly, že reakce organických i anorganických sloučenin se řídí stejnými zákony
německý chemik
a žádná ostrá hranice mezi oběma disciplínami neexistuje.
OTÁZKY A ÚLOHY:
1. Proč byla původně organická chemie považována za chemii přírodních látek?
2 Vysvětlete podstatu teorie vis vitalis.
3. Uveďte kdo a jakými objevy přispěl ke zpochybnění teorie vis vitalis.
4. Proč nebyla Wöhlerova syntéza močoviny považována za právoplatné zpo-
chybnění teorie vis vitalis?
6
1.2 UHLÍK – PRVEK VÝJIMEČNÝCH VLASTNOSTÍ
V Mohsově stupnici
tvrdosti minerálů je
Obr. 1.3 Vlastnosti grafitu (tuhy) a diamantu se odvíjejí od jejich vnitřní struktury. diamant uváděn jako
Grafit je tvořený z šestiúhelníkových vrstev, které jsou umístěné nad sebou (struktura nejtvrdší nerost. Navzdory
vlevo) a při psaní tuhou po sobě kloužou a otírají se (grafit je měkký nerost). Diamant se své tvrdosti je mimořádně
vyskytuje v krychlové krystalové soustavě (struktura vpravo) a je nejtvrdším nerostem.
křehký.
2s 2p 2s 2p
6 C: [He] → 6 C*: [He]
Obr. 1.4 Elektronová konfigurace atomu uhlíku v základním (6C, vlevo) a excitovaném
stavu (6C*, vpravo). V excitovaném stavu je atom uhlíku připraven podílet se na vzniku
4 chemických vazeb.
7
Dalším aspektem projevujícím se ve stabilitě organických sloučenin je vysoká
pevnost vazeb mezi sloučenými atomy uhlíku a mezi atomy uhlíku a jiných prv-
Disociační energie vazby je ků. Samotné atomy uhlíku dokáží mezi sebou vytvářet chemickou vazbu, a to
veličina udávající hodnotu buď jednoduchou (C–C), dvojnou (C=C), či trojnou (C≡C). V některých slou-
energie potřebné pro zánik čeninách dochází k tzv. konjugaci a mezi atomy uhlíku se vyskytuje vazba
dané chemické vazby. na pomezí vazby jednoduché a dvojné (C C). Se zvyšující se násobností vazby
mezi dvěma atomy uhlíku se zkracuje její délka a zvyšuje její disociační energie.
Tab. 1.2 Přehled disociačních energií a délek některých vazeb mezi atomy uhlíku a mezi
atomem uhlíku a jiného prvku
Atomy uhlíku mají schopnost vytvářet dlouhé stabilní řetězce. Ty mohou být
buď acyklické (nerozvětvené či rozvětvené), cyklické (monocyklické, vícecyklic-
ké), nebo kombinované. Dále jsou uvedeny příklady různých možných řetězení:
- rozvětvené
.
CYKLICKÉ ŘETĚZCE: - monocyklické
- vícecyklické
KOMBINOVANÉ ŘETĚZCE:
OTÁZKY A ÚLOHY:
1. Vysvětlete čtyřvaznost atomu uhlíku pomocí jeho elektronové konfigurace.
2. Porovnejte délky a disociační energie vazeb C–C, C=C a C≡C.
3. Vymyslete struktury sloučenin odpovídajících sumárnímu vzorci C4H8.
8
1.3 DALŠÍ PRVKY OBSAŽENÉ V ORGANICKÝCH V modelech molekul se uhlík
SLOUČENINÁCH značí černě, vodík bíle, kyslík
červeně, dusík modře, síra
Organické sloučeniny nejsou tvořeny pouze atomy uhlíku, který je centrálním žlutě, halogen zeleně a kov
prvkem celé organické chemie, ale také třeba atomy vodíku H, kyslíku O, šedě.
dusíku N, síry S, halogenů X (X = F, Cl, Br, I), některých kovů M (obecná
zkratka pro kov z anglického „metal“ = kov), fosforu P, selenu Se či křemíku Si.
Atom vodíku má elektronovou konfiguraci 1s1, neboť má pouze 1 elektron Přítomnost uhlíku v organic-
(valenční) umístěný v orbitalu 1s. Z toho vyplývá, že může vytvářet pouze jedno- kých sloučeninách se provádí
duché vazby. V uhlíkatých skeletech uhlovodíků tak atomy vodíku vytvářejí dokonalým spálením vzorku
vazby na atomy uhlíku tak, aby byla naplněna jeho čtyřvaznost. látky, čímž vzniká oxid uhli-
čitý CO2. Ten se poté doka-
zuje zaváděním do roztoku
hydroxidu vápenatého
Ca(OH)2, který se zakalí
důsledkem vzniku sraženiny
uhličitanu vápenatého
CaCO3.
Obr. 1.5 Doplnění uhlíkového skeletu atomy vodíku. Všechny přítomné atomy uhlíku
jsou vždy čtyřvazné.
9
jejich příkladem je kyselina octová CH COOH). Od karboxylových kyselin je
3
možné dále odvodit jejich deriváty. Jiným známým příkladem kyslíkatých derivá-
tů jsou ethery (obsahují etherovou skupinu -O-, jejich příkladem je diethylether
(CH CH ) O).
3 2 2
Dokazovaná síra se převádí do formy sulfidového aniontu S 2-, který dále vytváří
s olovnatými solemi Pb2+ černou sraženinu sulfidu olovnatého PbS.
OTÁZKY A ÚLOHY:
1. Uveďte empirické, sumární, racionální, strukturní a strukturní elektronové
vzorce těchto sloučenin: butan, ethylen, benzen, 1,2-dichlorethan, glycerol, for-
maldehyd, trinitrotoluen, kyselina máselná a fosgen.
12
1.5 IZOMERIE ORGANICKÝCH SLOUČENIN
V chemii je možné se setkat se situací, kdy dvě zcela odlišné sloučeniny mají stej-
né prvkové složení (sumární vzorec), ale odlišují se v jejich uspořádání (strukturní
vzorec). Takové sloučeniny pak mají také jiné fyzikální a chemické vlastnosti.
Již v roce 1830 si švédský chemik Jöns Jacob Berzelius povšiml existence dvou
různých sloučenin, které vyjadřuje vzorec AgOCN. Tou první byl kyanatan
stříbrný (Ag+ N-=C=O), zatímco tou druhou výbušný fulminát stříbrný
(Ag+ C-≡N+–O-). Pozorovaný jev nazval izomerií.
– PROSTOROVÁ – KONFORMAČNÍ
– GEOMETRICKÁ
– OPTICKÁ
Struktury organických
Řetězové izomery se od sebe odlišují větvením řetězce. sloučenin se často znázorňují
ve zjednodušené podobě
pomocí lomených čar.
Každý „bod zlomu“
n–butan 2-methylpropan symbolizuje atom uhlíku.
t. t. –138,4 °C, t. v. –0,5 °C t. t. –159,6 °C, t. v. –11,7 °C
Skeletální vzorce
2-methylpropanu
a propan-1-olu jsou:
Polohové izomery se od sebe odlišují umístěním (polohou) funkční skupiny.
propan-1-ol propan-2-ol
t. t. –126,5 °C, t. v. 97,1 °C t. t. –89 °C, t. v. 82,3 °C
13
Skupinové izomery se od sebe odlišují typem obsažené charakteristické skupiny.
ethanol dimethylether
t. t. –114,4 °C, t. v. 78,3 °C t. t. –138,5 °C, t. v. –23,6 °C
Někdy bývá jako zvláštní typ konstituční izomerie uváděna tautomerie. Izomery
se od sebe odlišují druhem a polohou dvojné vazby a umístěním atomu vodíku.
Nejběžnějším příkladem tautomerie je rovnováha enol– a keto– formy.
Znázornění zákrytové
a nezákrytové konformace je
provedeno Newmanovou
projekcí. Před kružnicí jsou
znázorněny atomy v přední
rovině, za ní v zadní rovině. zákrytová konformace ethanu C2H6 nezákrytová konformace ethanu C2H6
Znázornění židličkové
a vaničkové konformace je
provedeno Haworthovou
projekcí.
14
Cyklohexan se za standardních podmínek vyskytuje především v židličkové kon-
formaci. Vazby mezi atomem uhlíku a vodíku (C-H) v molekule cyklohexanu se
rozdělují na axiální (kolmé na uhlíkový řetězec, navzájem jsou rovnoběžné) a
ekvatoriální (rovnoběžné s uhlíkovým řetězcem).
Optické izomery mají geometrii vzoru a zrcadlového obrazu, které jsou navzá-
jem neztotožnitelné (obdobně jako levá a pravá ruka). Jednotlivé optické izomery
dané sloučeniny se nazývají enantiomery a stáčí rovinu lineárně polarizovaného
světla (každý o stejný úhel, ale opačným směrem). Směs dvou enantiomerů v mo-
lárním poměru 1:1 se nazývá racemát (racemická směs) a nestáčí rovinu lineár-
ně polarizovaného světla.
Podle orientace stáčeného
lineárně polarizovaného světla
se jednotlivé
enantiomery rozdělují
na levotočivé (+) a
pravotočivé (–).
15
Nejčastěji je možné se s optickou izomerií v organické chemii setkat v souvislosti
Optická aktivita je běžná
s navázanými 4 různými substituenty na atomu uhlíku. Ten se poté označuje ja-
u přírodních látek (sacharidy,
ko stereogenní centrum a značí se hvězdičkou (C*).
bílkoviny...) či některých vý-
znamných karboxylových
kyselin (kyselina jablečná,
mléčná...). Neexistuje žádná
obecná souvislost mezi smě-
rem otáčení roviny lineárně
polarizovaného světla a konfi-
gurací (R)-/(S)-.
Obr. 1.7 Atom uhlíku, který má na sobě navázané 4 různé substituenty, vykazuje
optickou aktivitu. Vytváří tak optické izomery, které jsou navzájem neztotožnitelné,
neboť jsou svými zrcadlovými obrazy.
OTÁZKY A ÚLOHY:
1. Nakreslete strukturní vzorce níže zadaných sloučenin a určete typ izomerie,
který mezi nimi existuje:
a) diethylether, butan-1-ol
b) (R)-kyselina mléčná, (S)-kyselina mléčná
c) 2-brombutan, 1-brombutan
d) (E)-2-chlor-3-jodbutan, (Z)-2-chlor-3-jodbutan
e) n-hexan, 2-methylpentan
16
1.6. REAKCE V ORGANICKÉ CHEMII
UV
Podle charakteru částice zahajující chemickou reakci (činidla) je možné dále roz-
lišovat substituční a adiční reakce na:
• elektrofilní (reakci zahajuje částice mající charakter elektrofilu, jedná se o čás- Elektrofil je kladně nabitá
tici vyhledávající záporný náboj, název je odvozen z řec. electron = jantar, zdroj částice nebo částice s volným
elektřiny; a řec. filein = milovat) orbitalem. Nukleofil má zá-
porný náboj nebo volný elek-
• nukleofilní (reakci zahajuje částice mající charakter nukleofilu, jedná se o čás- tronový pár. Radikál je
tici vyhledávající kladný náboj, název je odvozen z řec. nucleus = jádro, kladně částice s nespárovaným
nabité místo v atomu; a řec. filein = milovat) elektronem.
17
Částice mající charakter elektrofilu či nukleofilu vznikají při heterolytickém ště-
pení vazby (heterolýze, z řec. heteros = rozdílný, lysis = štěpení). Elektroneutrální
molekula (A-B) se při heterolýze rozpadá za vzniku kationtu A+ a aniontu B-, při-
Vazebný elektronový pár je čemž kation A+ má charakter elektrofilu a anion B– se chová jako nukleofil:
kompletně přesunut do elek-
tronového obalu aniontu B-.
Jeho záporný náboj informu- A –B → A + + B -
je, že na rozdíl od kationtu A+
obsahuje více elektronů než
protonů.
Radikály vznikají při homolytickém štěpení vazby (homolýze, z řec. homos
= stejný, lysis = štěpení). K tomu dochází například účinkem ultrafialového (UV)
záření a vzniklé radikály zpravidla existují pouze po dobu zlomků (setin až tisí-
cin) sekundy. Během doby své krátké životnosti se musí buď ihned účastnit che-
Chemická vazba se rozpadá
mické reakce, nebo se sloučit zpět. Elektroneutrální molekula (A-B) se při homo-
rovnoměrně, tzn. každá části-
ce si ponechá z vazebného
lýze rozpadá za vzniku dvou radikálů (A·, ·B):
elektronového páru po jed-
nom valenčním elektronu.
A–B → A· + ·B
Některé charakteristické typy chemických reakcí mají své vlastní názvy, třeba:
18
Pro zápis průběhu chemických reakcí se používají chemická schémata či che-
mické rovnice. Chemická schémata vyjadřují obecně průběh chemické reakce.
Uvádí látky, které spolu reagují a které vznikají, a podmínky, za jakých daná re-
akce probíhá. Chemická rovnice navíc uvádí i poměry, v jakém spolu jednotlivé
látky reagují a v jakém vznikají. Zatímco v anorganické chemii je běžný zápis
průběhu chemických reakcí pomocí chemických rovnic, v organické chemii se
častěji používá vyjádření průběhu reakce pomocí chemického schématu.
Nad šipkou nemusí být nutně uváděna konkrétní použitá činidla, ale může tady
být i jen obecně vyjádřen proces, který při reakci probíhá. Například symbol (O)
vyjadřuje, že dochází k oxidaci. Pro ni se mohou používat různá oxidační činidla
(manganistan draselný KMnO4, dichroman draselný K2Cr2O7 ...). Pod šipkou
může být se záporným znaménkem uveden vedlejší produkt reakce. Tyto princi-
py jsou uvedeny na příkladu oxidace ethanolu:
Jindy bývají pod šipkou uvedeny také podmínky průběhu dané chemické reakce
(například teplota či tlak). To je uvedeno u reakčního schématu hydrogenace
benzenu za vzniku cyklohexanu:
OTÁZKY A ÚLOHY:
1. Rozhodněte, zda jsou uvedené reakce substituce, adice, eliminace či přesmyky:
a)
b)
19
1.7 INDUKČNÍ A MEZOMERNÍ EFEKT
Obr. 1.8 Molekula chlorovodíku HCl s vyznačeným parciálním nábojem na atomu vo-
díku (šedý atom; kladný parciální náboj) a chloru (zelený atom; záporný parciální náboj)
20
Indukční efekt I nastává díky posunu elektronů σ polární vazby směrem k ato-
mu s vyšší hodnotou elektronegativity. Pokud je na atom uhlíku C navázaný
atom s vyšší hodnotou elektronegativity, jedná se o záporný indukční efekt I-.
V opačném případě se hovoří o kladném indukčním efektu I+. Záporný in-
dukční efekt vykazuje atom bromu v bromethanu (XBr = 2,96), kladný indukční
efekt vykazuje například boranová skupina v ethylboranu (XB = 2,04).
Tab. 1.5 Chemické vzorce a molekuly sloučenin bromethanu a ethylboranu K posunu elektronů nedochá-
zí pouze mezi atomem uhlíku
Název sloučeniny Bromethan Ethylboran a substituentem. Například
brom přítomný v brometha-
nu přitahuje vazebné elektro-
δ+ δ- δ- δ+
Chemické vzorce CH3–CH2 –Br CH3–CH2 –BH2 ny nejen z uhlíku –CH2–
skupiny, ale mírně i ze skupi-
ny CH3–. Elektrony CH3–
skupiny jsou posunuty smě-
rem ke skupině –CH2–, od-
Molekuly tud jsou dále elektrony přita-
hovány směrem k atomu bro-
mu.
Tab. 1.6 Hodnoty pKA a strukturní vzorce kyseliny octové, chloroctové, dichloroctové
a trichloroctové
Se snižující se hodnotou zá-
Kyselina Kyselina Kyselina
Název kyseliny Kyselina octová porného dekadického logarit-
chloroctová dichloroctová trichloroctová
mu disociační konstanty pKA
Hodnota pKA 4,76 2,86 1,35 0,66 roste síla kyseliny. V tabulce
1.6 je nejslabší kyselinou
kyselina octová, nejsilnější
Strukturní
kyselina trichloroctová.
vzorec
21
Atomy chloru přitahují vazebné elektrony přes uhlíkový skelet z –OH skupiny,
čímž se stává proton H+ této hydroxylové skupiny méně spoutaný a snadněji se
odštěpuje. Proto je kyselina trichloroctová podstatně silnější než kyselina octová.
OTÁZKY A ÚLOHY:
1. Z chemických struktur kyseliny octové a glycinu určete, která sloučenina je
kyselejší. Svůj odhad porovnejte s jejich hodnotami disociačních konstant.
2. Určete, do jakých poloh budou vstupovat substituenty při elektrofilních sub-
stitučních reakcích fenolu, benzonitrilu, benzoové kyseliny a chlorbenzenu.
22
2 UHLOVODÍKY
OTÁZKY A ÚLOHY:
1. Klasifikujte následující uhlovodíky (podle obr. 2.1):
a) b) c)
d) e) f)
23
Alkany se dříve nazývaly 2.1 ALKANY A CYKLOALKANY
parafiny. Tento název vznikl
spojením latinských slov pa-
rum (= málo) a affinis (= slu- Strukturně nejjednodušší organické sloučeniny, složené pouze z atomů uhlíku a
čivý), což vystihuje jednu z vodíku pospojovaných výhradně pomocí jednoduchých vazeb, se nazývají alka-
hlavních vlastností alkanů ny. Jestliže je v řetězci přítomen uhlíkový cyklus, jedná se o cykloalkany. Ve
(jsou málo reaktivní). Nyní se
strukturách alkanů a cykloalkanů se tak mohou vyskytovat pouze typy vazeb
jako parafiny označují přede-
vším vosky, které mají odliš-
C–C a C–H. Tabulka 2.1 ukazuje příklady řetězců alkanů a cykloalkanů.
nou chemickou strukturu.
Cykloalkany se označovaly
jako nafteny, neboť se vysky- Tab. 2.1 Příklady alkanů a cykloalkanů
tují v naftě. ALKANY CYKLOALKANY
24
Sumární vzorec alkanů lze
odvodit následovně: všechny
Další základní alkany mají ve svém skeletu přítomný homologický (konstantní) atomy uhlíku mají na sebe
přírůstek –CH2 – mezi krajní methylové skupiny. Takto vzniká tzv. homologic- navázané 2 atomy vodíku
ká řada základních alkanů. Jejich obecný sumární vzorec je CnH2n+2, kde n je (2n) vyjma těch krajních, kde
počet atomů uhlíku. Obecný sumární vzorec cykloalkanů je CnH2n. oba krajní obsahují vždy
o 1 atomu vodíku více (+2).
Ethan C 2H 6 CH3–CH3
Skeletální vzorec lépe
Propan C3H8 CH3–CH2–CH3 odpovídá skutečné struktuře
příslušného alkanu než
Butan C4H10 CH3–(CH2)2–CH3 vzorec s přímým řetězcem.
Pentan C5H12 CH3–(CH2)3–CH3
25
Jestliže je řetězec alkanu rozvětvený, pak je zapotřebí nejprve najít hlavní řetězec
(skelet). To je ten, který je nejdelší (obsahuje nejvyšší počet atomů uhlíku). Ten-
to řetězec je dále zapotřebí očíslovat. To se provádí tak, aby první navázaný alkyl
Při číslování řetězce není měl co nejnižší lokant (tzv. pravidlo nejnižšího lokantu), například:
podstatné, zda se provádí
zleva doprava či zprava
doleva. Rozhodují o tom
popsaná pravidla zaručující Správně: Nesprávně:
co nejnižší čísla jednotlivých
substituentů, eventuálně
abecední přednost.
Pokud se rovnají lokanty při číslování z obou stran, upřednostní se uhlovodíkový
zbytek, který je dříve v abecedě (tzv. abecední pravidlo), například:
Správně: Nesprávně:
Jestliže ani takto nelze jednoznačně rozhodnout o směru číslování hlavního řetěz-
ce, posuzuje se dále pomocí týchž pravidel lokace druhého substituentu, případně
dalších substituentů.
3-ethyl-2,5-dimethylhexan 4-ethyl-3,6,7-trimethylnonan
26
Některé uhlovodíkové zbytky mají kromě svých systematických názvů také
semitriviální pojmenování:
(CH3)2CH– (CH3)3C–
isopropyl– terc-butyl–
1-ethyl-2,4-dimethylcyklohexan 1-isopropyl-3-methylcyklopentan
1-cyklopropyl-3-terc-butylcyklopentan 4-ethyl-1,2-dimethylcyklohexan
Graf. 2.3 Závislosti bodů tání a bodů varu (ve °C) na počtu atomu uhlíku v nerozvětve-
ném alkanu
Alkany s počtem atomů uhlíku větším než 4 tvoří konstituční izomery (viz 1.5
Izomerie organických sloučenin).
27
Řetězové izomery nevytváří methan CH4, ethan C2H6 ani propan C3H8. Sumár-
nímu vzorci C4H10 již odpovídá současně n-butan a 2-methylpropan
(isobutan). Obdobně sumární vzorec C5H12 může patřit n-pentanu,
2-methylbutanu (isopentanu) či 2,2-dimethylpropanu (neopentanu). Struktur-
ní vzorce a body tání a varu butanu a isobutanu jsou uvedeny v oddíle 1.5
Izomerie organických sloučenin. Níže jsou uvedeny strukturní vzorce a teploty
tání a varů konstitučních řetězových izomerů pentanu.
Závislost hodnot teplot tání Rozvětvenost řetězce má zpravidla za následek snížení teploty varu daného
a varu na struktuře řetězce je
alkanu. Tato skutečnost je důsledkem toho, že rozvětvené molekuly na sebe na-
pozorovatelná na příkladech
řetězových izomerů pentanu
vzájem působí méně van der Waalsovými silami než rozvětvené molekuly. Teplo-
v tabulce výše. ta tání izomerů pak závisí hlavně na molekulové symetrii. Symetrické molekuly se
lépe poskládají do krystalové mřížky, která je tedy pevnější a méně ochotně se
rozpadá. Smetričtější molekuly tudíž tají při vyšších teplotách.
28
Jiným způsobem přípravy alkanů je redukce z halogenderivátů podle obecné rov-
nice:
Pro přípravu alkanů i cykloalkanů lze použít také Wurtzovu syntézu neboli re-
dukci halogenderivátů pomocí alkalického kovu:
Nejběžnějším způsobem přípravy alkanů ve školské laboratoři je dekarboxylace Charles Adolphe Wurtz
solí karboxylových kyselin. Pro přípravu methanu se tak využívá například tepel- (1817-1884),
ný rozklad směsi octanu sodného a hydroxidu sodného: francouzský chemik
29
Mechanismus radikálové substituce se skládá ze 3 fází: iniciace, propagace a ter-
Iniciaci lze kromě použití
minace. Při iniciaci (zahájení) dochází (obvykle působením UV záření) k homo-
UV záření provést také lytickému rozštěpení molekuly na radikály:
například pomocí peroxidu
vodíku H2O2 obsahujícího
peroxidové radikály ·O–O·. → 2 X·
X–X UV
Terminace (ukončení) je poslední fází radikálové substituce, při které již dojde
pouze ke spojení volných radikálů:
Hoření za dostatečného
přístupu vzduchu, při kterém Charakter radikálové substituce má také hoření (oxidace) alkanů. Za dostatečné-
vzniká oxid uhličitý CO2, se ho přístupu kyslíku se alkany spalují za vzniku vodní páry a oxidu uhličitého
označuje jako dokonalé CO2. Při nedostatku kyslíku vzniká na místo oxidu uhličitého oxid uhelnatý
spalování. Opakem je CO, případně saze C.
nedokonalé spalování, při
kterém vzniká oxid uhelnatý
CO, případně také saze C. Při dehydrogenaci alkanů a cykloalkanů vznikají nenasycené uhlovodíky:
30
ZÁSTUPCI ALKANŮ A CYKLOALKANŮ
Methan CH4 (bahenní plyn) je nejjednodušší alkan. Za běžných pod-
mínek je to bezbarvý plyn, který se vzduchem vytváří výbušnou směs.
Na vzduchu hoří namodralým plamenem. Tvoří hlavní složku zemního
plynu, bioplynu, sopečného plynu a atmosféry vnějších planet. Na Sibiři uniká
z permafrostu. Mezi největší producenty methanu patří krávy, kvůli čemuž došlo
k explozím několika kravínů. Methan se využívá jako palivo (CNG, Compressed Bioplynové stanice
Natural Gass, stlačený zemní plyn) či pro výrobu vodíku, acetylenu a sazí.
Propan C3H8 a butan C 4H10 jsou bezbarvé plyny používané jako paliva v mís-
tech, kde není veden plynovod se zemním plynem. Tyto plyny jsou hlavní slož-
kou paliva LPG (Liquified Petroleum Gas – zkapalněný ropný plyn).
Táborový hořák, jehož zdro-
jem paliva je směs propanu
Petrolether je směs izomerů pentanu a hexanu, využívá se jako rozpouštědlo.
a butanu.
Pro alkeny se dříve používalo Alifatické acyklické uhlovodíky, které obsahují ve své struktuře mezi dvěma ato-
označení olefiny. Tento ná- my uhlíku dvojnou vazbu, se nazývají alkeny. Je-li dvojná vazba přítomna mezi
zev vznikl spojením latin- dvěma atomy uhlíku v cyklickém řetězci alifatického uhlovodíku, pak se jedná
ských slov oleum (= ropa) a o cykloalken. Ve strukturách alkenů a cykloalkenů je tak povolena přítomnost
affinis (= slučivý), a to díky vazeb C–C, C=C a C–H. Tabulka 2.4 zobrazuje příklady struktur některých
jejich výrobě z ropy.
alkenů a cykloalkenů.
Dvojná vazba mezi atomy uhlíku je tvořena jednou vazbou σ (sigma) a jednou
vazbou π (pí). Vazba π se nachází nad a pod rovinou molekuly alkenu. Atomy
uhlíku, mezi kterými je přítomna dvojná vazba, jsou v hybridizaci sp2, a tak je
molekula alkenu v tomto místě planární. Na obrázku 2.4 je vyobrazen strukturní
vzorec a molekula ethylenu, dále také model se zobrazením p orbitalů podílejí-
cích se na tvorbě vazby π.
Obr. 2.4 Vzorec a molekula ethylenu bez modelace a s modelací elektronové hustoty
32
aby měly dvojné vazby co nejnižší lokanty. Počet přítomných dvojných vazeb
se udává pomocí číslovkové předpony před koncovkou –en.
4-methylpent-1-en 6-ethyl-2,3-dimethylokta-2,5-dien
Při pojmenovávání mnohých alkenů je důležité nezapomenout na existenci mož- Jestliže je v molekule
ných stereoizomerů: přítomna pouze jedna dvojná
vazba tvořící stereoizomery,
postačuje používání značení
(E), resp. (Z). V případě
většího množství těchto vazeb
(E)-2-methylhex-3-en (Z)-5-methylhex-2-en je zapotřebí pak i udávat
polohu dané vazby, například
(2E, 5Z).
Některé uhlovodíkové zbytky odvozené od alkenů mají své triviální názvy:
CH2=CH– CH2=CH–CH2–
ethenyl- (vinyl-) prop-2-enyl- (allyl-)
KLASIFIKACE ALKADIENŮ
Alkadieny jsou alkeny obsahující ve své struktuře dvě dvojné vazby mezi atomy
uhlíku. Podle vzájemné polohy těchto dvojných vazeb se mohou alkadieny dále
dělit na alkadieny s:
Konjugované π vazby se
podílí na delokalizaci elek-
• konjugovanými vazbami: dvojné vazby se vyskytují ob jeden atom tronů, vazby mezi uhlíkový-
uhlíku, v molekule vzniká tzv. rezonance a molekula je často stabilnější: mi atomy jsou následně ekvi-
valentní a jejich řád je 1,5.
33
FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI ALKENŮ A CYKLOALKENŮ
Fyzikální vlastnosti alkenů a cykloalkenů jsou do značné míry podobné vlastnos-
tem alkanů a cykloalkanů, především jejich nerozpustnost ve vodě a dobrá mí-
sitelnost s nepolárními rozpouštědly. Oproti sloučeninám s výhradně jednodu-
chými vazbami však mají obvykle (ne vždy) vyšší teploty tání, varu a nižší hus-
toty. Hodnoty těchto veličin se zpravidla zvyšují také s délkou přítomného řetěz-
ce, jak je patrné z tabulky 2.4
Tab. 2.4 Porovnání hodnot teplot tání, varu a hustot základních uhlovodíků
Tab. 2.5 Porovnání hodnot teplot tání, varu a hustot stereoizomerů butenu
PŘÍPRAVA ALKENŮ
Alkeny se průmyslově získávají jako vedlejší produkt při krakování frakcí získa-
ných destilací ropy. V malém množství jsou zastoupeny také v zemním plynu.
H2SO4
Eliminace vody z alkoholů se R–CH2–CH2–OH R–CH=CH2 + H2O
provádí obvykle působením
koncentrované kyseliny sírové
H2SO4. Jinou možností přípravy je reakce alkoholového roztoku alkalického hydroxi-
du s alkylhalogenidem:
34
Z 1,2-dihalogenalkanu lze alken připravit také působením zinku:
35
Jako elektrofilní adice probíhají také halogenace alkenů a cykloalkenů. Zatímco
velice bouřlivě probíhají reakce s fluorem, jod s alkeny a cykloalkeny zpravidla
nereaguje. Jedná se tedy především o chlorace (reakce s chlorem) a bromace
(reakce s bromem). Jelikož při těchto reakcích vzniká konkrétní stereoizomer,
není možné mechanismus těchto reakcí vysvětlit pomocí teorie karbokationtů.
Při halogenaci alkenů a cykloalkenů vznikají pouze produkty anti–adice, což se
vysvětluje záchytem elektrofilní částice X+ elektrony π vazby a navázáním nukleo-
filu X– k opačnému konci této vazby:
36
Alkeny je možné oxidovat pomocí peroxokyseliny R-COOOH za vzniku epoxi-
du:
Karbonylové sloučeniny, resp. karboxylovou kyselinu R-COOH a oxid uhličitý Okyseleným roztokem man-
CO2 lze připravit také působením manganistanu draselného KMnO4 na alken ganistanu draselného
v kyselém prostředí H3O +: KMnO 4 lze dokázat dvojnou
vazbu v molekulách alkenů,
neboť původně fialový roztok
se odbarví za vzniku manga-
naté soli.
K laboratornímu stojanu se připevní pomocí držáku a svorky zkumavka tak, aby byla
téměř ve vodorovné poloze. Nalije se do ní směs 2 mL ethanolu C2H5OH
a 3 mL koncentrované kyseliny sírové H2SO4. K ústí zkumavky se nasype oxid hlinitý Al2O3 a
zkumavka se uzavře zátkou s odvodnou trubičkou. Ta se umístí tak, aby se mohl jímat pro-
dukt do zkumavek naplněných vodou ve vaně. Zahřeje se velmi opatrně oxid hlinitý Al2O3 a
následně i směs ethanolu a kyseliny ve zkumavce. Vznikající plyn se jímá postupně do zkuma-
vek a průběžně se zahřívá jak oxid, tak uvedený roztok. Po ukončení zahřívání se vyjme tru-
bička z vany a do jednotlivých zkumavek se přikápne postupně vzorek bromu Br2 v dichlor-
methanu CH2Cl2, okyselený roztok manganistanu draselného KMnO4 a obsah poslední zku-
mavky se zapálí.
37
Průmyslově velmi významné jsou polymerace alkenů, především ethylenu a pro-
pylenu, které vedou ke tvorbě dlouhého řetězce (polymeru), např. polyethylenu:
Barvivo β-karoten je
provitaminem vitaminu A OTÁZKY A ÚLOHY
(retinolu, viz struktura),
který patří mezi vitaminy 1. Pojmenujte následující uhlovodíky:
rozpustné v tucích. a) b) c)
38
2.3 ALKYNY A CYKLOALKYNY
Obr. 2.4 Vzorec a molekula acetylenu bez modelace a s modelací elektronové hustoty
Hybridizace sp zapříčiňuje to, že atomy uhlíku, které mají vyšší hodnotu elektro-
negativity (2,50) než navázaný atom vodíku (2,20), snadno přitahují elektrony
vazby C-H, a tak je atom vodíku kyselý (z molekuly acetylenu se může odštěpo-
vat proton H+), což podmiňuje některé chemické vlastnosti alkynů (viz dále).
3-ethyl-4-methylokta-1,5-diyn 4-isopropyl-7-methylcyklookt-1-yn
39
Cykloalkyny jsou za stan-
dardních podmínek stabilní
až v osmiatomovém cyklu
v důsledku hybridizace sp na
atomech uhlíku, ze kterých
vychází trojná vazba.
4-vinylcyklookt-1-en-5-yn cyklookt-1,3-dien-6-yn
2 CH 4 → C 2H 2 + 3 H 2
Laboratorně lze tento plyn velice snadno připravit působením vody na acetylid (karbid)
vápenatý CaC 2:
CaC 2 + 2 H 2O → C 2H 2 + Ca(OH)2
40
CHEMICKÉ VLASTNOSTI ALKYNŮ A CYKLOALKYNŮ
Adice alkynů probíhá méně
Reaktivita alkynů a cykloalkynů je velmi podobná jako u alkenů a cykloalkenů, a ochotně než adice alkenů
to díky přítomnosti násobné vazby. Velmi časté jsou tak například adice elektro- kvůli nižší délce vazby C≡C
filní AE, při kterých nejprve vzniká dvojná vazba a až následně jednoduchá:
v porovnání s vazbou C=C.
41
Radikálovým mechanismem probíhá adice vodíku (hydrogenace) alkynů za
vzniku alkenů a následně alkanů. Jako katalyzátor se často používá palladium Pd:
Do frakční baňky upevněné pomocí svorky a držáku ke stojanu se nasype několik kous-
ků acetylidu vápenatého CaC2. Baňka se uzavře zátkou, kterou prochází ústí dělicí
nálevky. Ta se naplní nasyceným roztokem chloridu sodného NaCl. Na odvodnou trubici
frakční baňky se nasadí hadička, jejíž druhý konec se ponoří do vany s vodou. Otočením ko-
houtku dělicí nálevky se nechá reagovat acetylid s vodným roztokem soli a vznikajícím ply-
nem se plní zkumavka s vodou umístěná ve vaně dnem vzhůru. Obsah jedné zkumavky se
zapalí. Následně se vznikající plyn zavádí do malých kádinek obsahujících postupně po 5 mL
roztoku bromu Br2 v dichlormethanu CH2Cl2 a 5 mL okyseleného (pomocí pár kapek 10%
kyseliny sírové H2SO4) roztoku 0,2% manganistanu draselného KMnO4. Dále se připraví
z 20 mL 1% roztoku dusičnanu stříbrného AgNO3 jeho amoniakální komplex (přidáváním
kapek koncentrované čpavkové vody NH3 do rozpuštění zprvu vzniklé sraženiny). Do něj se
zavádí plyn z frakční baňky a sraženina vzniklá v kádince se následně přefiltruje a po opatr-
ném vysušení se z bezpečné vzdálenosti zapálí.
OTÁZKY A ÚLOHY
1. Pojmenujte následující uhlovodíky:
a) b) c c)
Strukturu benzenu správně popsal již v roce 1865 německý chemik Friedrich
August von Stradonitz Kekulé. Ten navrhl, že benzen má šestiuhlíkatou cyklic-
kou strukturu, ve které existuje systém konjugovaných dvojných vazeb. Tuto
strukturu lze zakreslit pomocí rezonančních struktur, ve kterých se v pravidelném
šestiúhelníku střídají jednoduché a dvojné vazby, případně je v tomto šestiúhelní-
ku zakreslena čárkovaná kružnice. K myšlence skutečné struktury benzenu měl
Kekulé dojít údajně na základě jeho snu o hadovi zakousnutém ve svůj vlastní Friedrich August von Stra-
ocas či šesti opicích, kdy si každá z nich držela svůj banán a ostatními třemi kon- donitz Kekulé (1829-1896),
četinami se držela se dvěma ostatními opicemi. Na základě této představy pak jen německý chemik
zaměnil každou opici za atom uhlíku a končetinu každé z nich za vazby.
43
Ačkoliv se na první pohled může zdát, že jsou aromatické uhlovodíky zástupci
cykloalkenů, jejich chemické vlastnosti jsou zcela odlišné. Neprobíhají u nich
při laboratorních podmínkách například adiční reakce (např. roztok bromu se při
reakci s benzenem neodbarví) či reakce s oxidačními činidly (např. manganista-
nem draselným). Ve struktuře benzenu se ve skutečnosti nestřídají pravidelně
jednoduché a dvojné vazby, ale mezi jednotlivými atomy uhlíku jsou rovnocen-
né vazby s řádem 1,5. Tomu odpovídá například délka této vazby (139 pm),
Rozložení valenčních přičemž jednoduchá vazba C-C má délku 154 pm a dvojná vazba C=C má délku
π elektronů ve struktuře 134 pm. Valenční π elektrony jsou delokalizované, což zvyšuje stálost cyklu, a
benzenu nad a pod rovinou
nacházejí se nad a pod rovinou uhlíkatého skeletu. To, že je vzniklý benzen sta-
uhlíkatého skeletu.
bilnější, než by byl teoretický cyklohexa-1,3,5-trien, vypovídá také rozdíl hodnot
hydrogenačních tepel, jak je patrné ze schématu 2.7.
44
Vzájemnou polohu 1,2– lze
označit jako předponou
ortho- (o-), polohu 1,3–
názvem meta- (m-) a pro
polohu 1,4– se používá
označení para- (p-),
Uhlovodíkové zbytky
odvozené od arenů se
nazývají aryly.
45
PŘÍPRAVA AROMATICKÝCH UHLOVODÍKŮ
Průmyslově se areny vyrábějí z ropy a černouhelného dehtu. Jinou možností
jejich přípravy je Wurtzova-Fittigova syntéza založená na reakci roztoku
arylbromidu a alkylbromidu v etheru se sodíkem:
π–komplex σ–komplex
Při nitraci toluenu vstupují substituenty přednostně do poloh 1,2– (ortho–, o–)
a 1,4– (para–, p–), neboť methylová skupina aktivuje benzenové jádro:
Pro sulfonaci se používá kyselina sírová H2SO4 či oxid sírový SO3 z olea. Pro-
duktem těchto reakcí jsou sulfonové kyseliny Ar–SO3H.
46
Friedelova-Craftsova alkylace se provádí působením alkylhalogenidů v přítom-
nosti Lewisovy kyseliny:
Charles Friedel
(1832-1899),
Při Friedelově-Craftsově acylaci se používají halogenidy karboxylových kyselin:
francouzský chemik
Pt
UV
47
Aromatické uhlovodíky hoří čadivým plamenem, přičemž vznikají saze. To je
způsobeno jak nízkým počtem atomů vodíku, které připadají na atomy uhlíku
(obdobně je tomu u alkynů), tak podobností uhlíkaté struktury benzenového
jádra se strukturou vrstvy grafitu.
48
3 DERIVÁTY UHLOVODÍKŮ
Molekula
sloučeniny
Dusíkaté R–NH2
Aminosloučeniny amino- Kyslík a síra se nacházejí
R2–NH
(aminy) -amin v periodické soustavě
R3–N
pod sebou, z čehož vyplývají
hydroxy-
Hydroxysloučeniny R–OH některé jejich společné vlast-
-alkohol
nosti. Sirné deriváty jsou tak
Alkoxy- v mnohých ohledech obdo-
Ethery R–O–R‘
-ether bou kyslíkatých. Paralelou
Kyslíkaté oxo- alkoholů R–OH jsou
Karbonylové R–CHO
-aldehyd/ -keton thioly R-SH, obdobou ethe-
sloučeniny R2–CO
-al/ -on rů R–O–R‘ jsou
Karboxylové -ová kyselina thioethery R-S-R‘ apod.
R–COOH
kyseliny -karboxylová kyselina
49
3.1 HALOGENDERIVÁTY
kovalentní
Jod 53I 2,66 C-I 0,11
nepolární
Z tabulky 3.3 vyplývá, že polarita vazby C–X klesá společně s rostoucím proto-
novým číslem vázaného halogenu (od fluoru k jodu). Ačkoliv podle klasifikace
Polarizovatelnost vazby chemických vazeb dle hodnot elektronegativity jsou vazby C–Cl, C–Br a C–I ne-
souvisí s velikostí atomu polární, lze mluvit o slabé polaritě.
daného halogenu. Nejmenší
atomový poloměr má fluor
(50 pm), největší jod Opačný trend u vazby C–X lze pozorovat při porovnávání polarizovatelnosti
(140 pm). této vazby. Polarizovatelnost vazby je její vlastní schopnost polarizovat se vlivem
vnějších podmínek. Nejsnadněji se polarizuje vazba C–I a nejhůře C–F.
Jelikož je hodnota elektronegativity atomu halogenu větší než atomu uhlíku, vy-
kazují halogenderiváty záporný indukční efekt I-. Volné valenční elektrony ato-
mů halogenů naopak zapříčiňují kladný mezomerní efekt M+.
50
NÁZVOSLOVÍ A KLASIFIKACE HALOGENDERIVÁTŮ
V případě jednoduchých sloučenin je možné vytvořit název halogenderivátu spo-
jením názvu uhlovodíkového zbytku a názvu halogenidu odvozeného od daného
halogenu, tj. alkylhalogenid (např. methyljodid). Běžnější je vyjadřování pří-
tomnosti halogenu pomocí předpony tvořené z jeho názvu a kmene názvu dané-
ho uhlovodíku, tj. halogenuhlovodík (např. jodmethan). Přítomnost většího
množství atomů stejných halogenů v molekule se vyjadřuje pomocí násobných
předpon a při číslování hlavního řetězce má větší prioritu násobná vazba než
atom daného halogenu. Názvy halogenů se udávají v názvu halogenderivátu
v abecedním pořadí dle anglické abecedy, tedy počáteční písmeno chloru je c.
4-brompent-2-en (E)-1-chlor-2-fluorethylen
Podle počtu atomů vodíku navázaných k atomu uhlíku, který vytváří vazbu s atomem
halogenu, je možné rozdělit halogenderiváty na primární (2 nebo 3 atomy vodíku),
sekundární (1 atom vodíku) a terciární (žádný atom vodíku).
Primární halogenderivát
Sekundární halogenderivát
Terciární halogenderivát
51
FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI HALOGENDERIVÁTŮ
Halogenderiváty s nižší molekulovou hmotností (např. chlormethan CH3Cl) jsou
plyny. S rostoucí molekulovou hmotností se zvyšují body tání a varu halogende-
rivátů, a tak se vyskytují v kapalném či pevném skupenství. Body tání a varu se
rovněž zvyšují s rostoucím protonovým číslem vázaného halogenu, jak je patrné
z tabulky 3.4. Halogenderiváty mají obvykle charakteristický zápach.
PŘÍPRAVA HALOGENDERIVÁTŮ
Halogenderiváty je možné připravit některou z těchto reakcí:
• radikálová substituce: (cyklo)alkan + halogen
• elektrofilní adice: (cyklo)alken či (cyklo)alkyn + halogen
(cyklo)alken či (cyklo)alkyn + halogenovodík
• elektrofilní aromatická substituce: aren + halogen
• radikálová adice: aren + halogen
52
Do zkumavky se nalijí cca 2 mL chloroformu CHCl3 a ponoří se do ní předem zahřátá
měděná spirála (ta se při tom pokryje černou vrstvou oxidu měďnatého CuO). Zapálí
se plynový kahan a do jeho plamene se vloží měděná spirála navlhčená chloroformem CHCl3.
Tento pokus se provede pro porovnání s roztoky chloridu draselného KCl a chloridu měďnaté-
ho CuCl2.
Pozitivní výsledek
Charakteristickou reakcí pro halogenderiváty jsou nukleofilní substituce S N. Beilsteinovy zkoušky.
Podle mechanismu průběhu těchto reakcí se dále dělí na nukleofilní substituce
monomolekulární S N1 a bimolekulární S N2.
53
V závislosti na podmínkách reakce mohou některé reakce halogenderivátů probí-
hat mechanismem substitučním nebo eliminačním. Například působením sodíku
na methyljodid vzniká ethan a bromid sodný:
ZÁSTUPCI HALOGENDERIVÁTŮ
Významnými zástupci halogenderivátů jsou freony. Z chemického hlediska jsou
Používání freonů je na mezi- to halogenderiváty obsahující atomy alespoň 2 různých halogenů, z nichž jeden
národní úrovni regulováno. je vždy fluor. Z fyzikálního hlediska se jedná za standardní teploty a tlaku
Již v roce 1985 byla za tímto o plyny či nízkovroucí kapaliny.
účelem podepsána Vídeňská
úmluva pod patronátem
OSN. Na to navázal v roce Freony jsou obvykle sloučeniny bez barvy a zápachu a nehoří. Dříve se používaly
1987 Montrealský protokol v chladicích zařízeních, sprejích či hasicích přístrojích. Od jejich používání se již
jako prováděcí dokument. pro tyto účely ustoupilo, neboť zásadním způsobem porušují ozónovou vrstvu,
Ten zakázal použití 96 látek která chrání Zemi před ultrafialovým (UV) zářením způsobujícím rakovinu kůže.
v přibližně 200 zemích.
Přes 5000 různých halogenderivátů bylo izolováno z mořských řas.
V letech 1990 a 1992 byly
přijaty zpřísňující dodatky
(Londýnský a Kodaňský).
Chlormethan CH3Cl je bezbarvý, hořlavý, toxický plyn. Ve velké
míře je produkován mořskými organismy pro jejich vlastní obranu.
Vzniká dále při lesních požárech či sopečných aktivitách. Roční prů-
myslová produkce chlormethanu se pohybuje okolo 5 milionů tun.
54
Trijodmethan CHI 3 (jodoform) je žlutá krystalická látka, která se
používá jako dezinfekce. Vzniká například reakcí acetaldehydu
s jodem v alkalickém prostředí při tzv. jodoformové reakci (viz
3.3.1 Alkoholy a fenoly).
Obchodní balení
jodoformu a Kelenu
Chlorethan C2H5Cl je bezbarvý hořlavý plyn. Prodává se ve sprejích z lékárny.
a slouží jako lokální anestetikum (Kelen).
Halomon obsahuje vázané atomy chloru a bromu. Tato sloučenina vyvíjí proti-
nádorovou aktivitu vůči lidským rakovinným buněčným liniím.
Dezinfekční prostředek
Sukralosa je chlorovaný derivát a využívá se jako umělé sladidlo (je 600x sladší Betadine
než běžný cukr sacharosa).
OTÁZKY A ÚLOHY:
1. Pojmenujte následující sloučeniny:
a) b) c)
55
3.2 DUSÍKATÉ DERIVÁTY
3.2.1 Nitrosloučeniny
56
Podle počtu uhlovodíkových zbytků, které jsou navázány na atom uhlíku nesoucí
nitroskupinu –NO2, se nitrosloučeniny rozdělují na primární (nejvýše jeden sub-
stituent), sekundární (dva substituenty) a terciární (tři substituenty).
Primární nitrosloučeniny
Sekundární nitrosloučeniny
Terciární nitrosloučeniny
Název sloučeniny Bod tání Bod varu Název sloučeniny Bod tání Bod varu
Nitromethan 1-nitropropan
CH3NO2
–29 100
CH3CH2CH2NO2
–108 132
Nitroethan 2-nitropropan
CH3CH2NO2 –90 114 CH3CH(NO2)CH3 –93 120
57
CHEMICKÉ VLASTNOSTI NITROSLOUČENIN
Nascentní vodík je označení Nitrosloučeniny je možné redukovat za vzniku aminů či azosloučenin. Příkladem
pro atom vodíku ve fázi zro- těchto redukcí je redukce nitrobenzenu pomocí nascentního vodíku. Je-li produ-
du. Tento atom reaguje kován reakcí kyseliny chlorovodíkové se zinkem, vzniká reakcí aminobenzen
s molekulou nitrobenzenu (anilin). V případě přípravy vodíku reakcí sodíku s ethanolem vzniká azobenzen:
dříve, než se stihne sloučit ve
dvouatomovou molekulu.
azobenzen
ZÁSTUPCI NITROSLOUČENIN
Nitromethan CH3NO2 se používá jako speciální motorové palivo,
neboť se při jeho spalování uvolňuje 2,3× více energie než při spalování
benzínu. Hořením nitromethanu vzniká oxid uhličitý, dusík a voda.
OTÁZKY A ÚLOHY
1. Napište chemické vzorce 2-methyl-3-nitropentanu a 2-nitronaftalenu.
2 Navrhněte možnost přípravy 1-nitroethanu z ethanu.
3. Napište chemickou rovnici redukce nitronaftalenu (pomocí Zn + HCl).
58
3.2.2 Aminy
Aminy jsou sloučeniny, které jsou strukturně odvozeny od amoniaku NH3 ná-
hradou alespoň jednoho jeho atomu vodíku H uhlovodíkovým zbytkem. Podle
počtu odštěpených atomů vodíku se rozlišují aminy primární R–NH2, sekun-
dární R2–NH a terciární R3–N. Známé jsou také kvartérní amoniové soli
R 4 N + X -.
Kvartérní amoniové soli jsou
organickou obdobou anorga-
nických amonných solí.
X-
Amoniak NH3 Primární amin Sekundární amin Terciární amin Kvartérní
amoniová sůl
Aminoskupina –NH2 (přítomná u primárních aminů) je tvořena atomem dusí-
ku N, který je navázaný na uhlíkový atom C uhlovodíkového řetězce, a dvěma
atomy vodíku H spojenými pomocí jednoduchých vazeb se zmíněným atomem
dusíku N. Jelikož atom dusíku N obsahuje celkem 5 valenčních elektronů
a z toho se pouze 3 podílí na vzniku chemické vazby, je na tomto atomu přítom-
Vazby C-N i N-H jsou
ný jeden volný elektronový pár.
polární.
NÁZVOSLOVÍ AMINŮ
Přítomnost aminoskupiny ve sloučenině se vyjadřuje pomocí předpony amino–
či přípony -amin. Používání předpony je obecnější a vzniklý název pak má tvar
aminouhlovodík (např. aminobenzen). Přípona se používá jen v případě jedno-
dušších sloučenin a vzniklý název pak má tvar alkylamin (např. methylamin).
Jestliže je v dané sloučenině přítomno více aminoskupin, vyjadřuje se tato skuteč-
nost pomocí vhodné násobné předpony. Při číslování řetězce má aminoskupina
vyšší prioritu než nitroskupina a atomy halogenu, ale vyšší než násobná vazba.
59
fenylamin 2-naftylamin 1,4-fenylendiamin
aminobenzen 2-aminonaftalen p-fenylendiamin
(anilin) (benzen-1,4-diamin)
PŘÍPRAVA AMINŮ
Aminy je možné připravit například:
• redukcí nitrosloučenin R–NO2 (např. nascentním vodíkem):
Redukcí nitroskupiny se R–NO2 + 6 H· → R–NH2 + 2 H2O
připravují především
aromatické aminy, substitucí
alkylhalogenidů naopak • reakcí alkylhalogenidu R-X s amoniakem NH3:
alifatické aminy.
R–X + NH3 → R–NH2 + HX
Síla zásady klesá s rostoucí Tab. 3.6 Hodnoty pKB methylaminu CH3NH2, amoniaku NH3 a anilinu C6H5NH2
hodnotou záporného deka-
dického logaritmu disociační CH3NH2 3,36 NH3 4,75 C6H5NH 2 9,40
konstanty pKB.
60
Reakcí aminů s kyselinami vznikají amoniové soli. Aminy se při těchto reakcích
chovají jako zásady:
CH3NH2 + HCl → CH3NH3+ Cl-
methylamoniumchlorid
Anilinová čerň je
ethyl(methyl)amoniumjodid strukturně velmi složitou
sloučeninou a nežádaným
Mnohé aminy se snadno oxidují, z anilinu tak postupně vzniká anilinová čerň.
produktem samovolné oxida-
ce anilinu. Jedná se o nízko-
Do zkumavky se nalijí 2 mL koncentrované kyseliny sírové H2SO4 a přidá se k ní cca molekulární polymer.
0,5 mL anilinu C6H5NH2. Poté se do zkumavky přilijí přibližně 3 mL 10% dichro-
manu draselného K2Cr2O7.
61
Barevnost azosloučenin je způsobena částmi molekuly, které se nazývají chromo-
fory. Ty obsahují konjugované násobné vazby, které z viditelného světla absorbu-
jí některou složku, a zobrazují se tak sami v doplňkové barvě. Chromoforem azo-
barviv je vazba –N=N–. Kromě toho obsahují aminy také auxochromy umožňu-
jící přenos barevnosti i na jinou látku.
OTÁZKY A ÚLOHY
1.Pojmenujte následující sloučeniny:
a) b) c)
3.3.1 Hydroxysloučeniny
63
NÁSVOSLOVÍ A KLASIFIKACE ALKOHOLŮ
Názvy alkoholů se vytvářejí spojením názvu základního uhlovodíku a přípony
–ol, tj. uhlovodíkol (methanol, butanol...), nebo názvu uhlovodíkového zbytku
s příponou –alkohol, tj. alkylalkohol (např. methylalkohol, butylalkohol).
Primární alkohol
Ethanol a propanol vytváří s vodou tzv. azeotropní (azeotropickou) směs. To Pro získání čistých složek
znamená, že teplota varu čistých alkoholů je vyšší, než je směsi daného alkoholu a tvořící azeotropní směs
vody. Proto není možné pomocí prosté destilace získat čistý bezvodý ethanol. (azeotrop) je třeba použít jiné
Zatímco teplota varu bezvodého ethanolu CH3CH2OH je 78,32 °C, jeho
metody než prostou destilaci.
95,57% vodný roztok vře již při 78,15 °C.
Za tímto účelem se například
mění tlak destilace či do des-
Všechny alkoholy jsou bezbarvé sloučeniny, které mají nižší hustotu než voda. tilované směsi se přidá další
Mnohé alkoholy mají narkotické účinky a jsou jedovaté. složka, která je schopna na
sebe vázat vodu.
65
PŘÍPRAVA ALKOHOLŮ A FENOLŮ
Kvašení je základním V přírodě vznikají alkoholy samovolně při kvašení (fermentaci) cukerných šťáv.
chemickým dějem výroby Jejich hlavní složkou je glukosa C6H12O6, která poskytuje ethanol C2H5OH a
alkoholických nápojů. oxid uhličitý CO2:
Fenoly lze získat frakční destilací dehtů. Fenol se vyrábí oxidací kumenu, labora-
Fenol C6H5OH vzniká také torně ho lze připravit tavením hydroxidů se solemi arylsulfonové kyseliny:
třeba při hydrolýze benzen-
diazoniové soli.
C6H5–SO3Na + NaOH → C6H5–OH + Na2SO3
66
Do zkumavky se nasype přibližně 1 g fenolu C6H5OH a přilije se k němu
cca 5 mL destilované vody. Po kapkách se začne přidávat do zkumavky
3M roztok hydroxidu sodného NaOH. Jakmile se roztok vyčeří, přidá se k němu pár
kapek koncentrované kyseliny chlorovodíkové HCl.
67
Působením dehydratačních činidel (například koncentrované kyseliny sírové
H2SO4) lze z molekul alkoholů eliminovat vodu, přičemž vzniká alken:
Popsaná reakce je závislá na teplotě. Při teplotě do 100 °C vzniká ethylester kyse-
liny sírové CH3CH2OSO3H, při teplotě do 140 °C diethylether (CH3CH2)2O a
až při vyšších teplotách ethylen CH2=CH2.
OTÁZKY A ÚLOHY
1 Pojmenujte následující sloučeniny:
a) b) c)
69
3.3.2 Ethery
Příkladem jednoduchého
ethyl(methyl)ether difenylether benzyl(isopropyl)ether
etheru je difenylether. Ethyl
(methyl)ether a
benzyl(isopropyl)ether jsou
smíšenými ethery. Ethery se rozdělují na jednoduché (obsahují navázané 2 stejné uhlovodíkové
zbytky) a smíšené (navázané uhlovodíkové zbytky jsou různé).
ZÁSTUPCI ETHERŮ
Diethylether C4H10O je těkavá kapalina, která vře při teplotě 34,6 °C
První použití diethyletheru a se vzduchem vytváří výbušnou směs. Má narkotické účinky. V lékař-
jako anestetika americkým ství se dříve využíval jako anestetikum. Vyrábí se dehydratací ethanolu
zubním lékařem kyselinou sírovou při teplotě nižší než 140 °C. Využívá se jako rozpouštědlo.
Williamem Mortonem.
OTÁZKY A ÚLOHY
1. Vyhledejte a porovnejte teploty tání a varu ethanu, ethanolu a dimethyletheru.
70
3.3.3 Karbonylové sloučeniny Atom kyslíku O je
dvojvazný, neboť obsahuje ve
V molekulách karbonylových sloučenin se nachází charakteristická (funkční) kar- svém orbitalu 2p
bonylová skupina >C=O (oxoskupina). Ta je tvořena atomem kyslíku O, který 2 nespárované elektrony.
je pomocí dvojné vazby připoután k atomu uhlíku C uhlovodíkového řetězce.
Vzhledem k rozdílu elektronegativit atomu kyslíku O (χ = 3,44) a atomu uhlíku
C (χ = 2,55), ∆χ = 0,89 se jedná o polární kovalentní vazbu. Jelikož má atom Polární vazba se vytváří mezi
kyslíku O vyšší hodnotu elektronegativity než atom uhlíku C uhlovodíkového atomy, jejichž rozdíl hodnot
řetězce, vykazuje oxoskupina záporný indukční efekt I-. Oxoskupina vykazuje elektronegativit leží v interva-
záporný mezomerní efekt M-. lu 0,4 - 1,7.
Methylethylketon je sloučeni-
nou, u které není dodrženo
pravidlo abecedního uspořá-
propanon butanon cyklohexanon fenylmethylketon dání názvů uhlovodíkových
dimethylketon methylethylketon (acetofenon) zbytků.
(aceton) (MEK)
71
Při číslování uhlovodíkového řetězce má oxoskupina přednost před násobnými
vazbami, hydroxyskupinou, aminoskupinou, halogeny i nitroskupinou.
Struktura
1,4-benzochinonu
FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI ALDEHYDŮ A KETONŮ
Methanal (formaldehyd) je jedinou karbonylovou sloučeninou, která se běžně
vyskytuje v plynném skupenství. Ostatní karbonylové sloučeniny jsou kapaliny
nebo tuhé látky. Teploty tání a varu aldehydů a ketonů jsou nižší než v případě
hydrogensloučenin odpovídajících jim počtem atomů uhlíku, neboť mezi jejich
molekulami se nevytváří vodíková vazba. Karbonylové sloučeniny s nižším
počtem atomů uhlíku jsou dobře rozpustné ve vodě, ty s vyšším počtem se ve
vodě nerozpouští. Charakteristickou vlastností aldehydů a ketonů je jejich aroma
(u nižších karbonylových sloučenin štiplavý zápach, u vyšších příjemná vůně).
72
• oxidací primárních alkoholů:
H+
Uvedené reakce jsou zvratné.
Hydrolýza poloacetalů
i acetalů poskytuje směs pů-
vodního aldehydu a alkoholu.
H+
73
Aldehydy a ketony, které obsahují na atomu uhlíku nacházejícího se vedle atomu
uhlíku oxoskupiny vodíkové atomy (tzv. α-vodíky), podstupují v přítomnosti
zásady (OH-) aldolovou kondenzaci (aldolizaci). Jejím produktem je molekula,
která obsahuje současně funkční skupinu aldehydu a alkoholu (aldol):
2 R–CHO + O2 → 2 R-COOH
Ketony se téměř neoxidují. Oxidační reakce aldehydů je možné využít pro jejich
důkaz. Jejich reakcí s Fehlingovým činidlem (vzniká smísením roztoků síranu
měďnatého a vínanu sodno-draselného s hydroxidem sodným) dochází k redukci
oranžového oxidu měďného Cu2O. Při reakci s Tollensovým činidlem
(amoniakálním roztokem dusičnanu stříbrného) dochází k vyredukování stříbra.
Oranžový oxid měďný vznik-
lý redukcí Fehlingova činidla. Do 4 zkumavek se nalije po 5 mL vzorku vody, ethanolu, acetaldehydu a aceto-
nu. Následně se do všech zkumavek přidají 2 mL Fehlingova činidla a obsahy
zkumavek se zahřejí ve vodní lázni.
OTÁZKY A ÚLOHY
1. Pojmenujte následující karbonyloé sloučeniny:
a) b) c)
75
3.3.4 Karboxylové kyseliny a jejich deriváty
oktadeka-9,12-dienová kyselina
(linolová kyselina)
oktadeka-9,12,15-trienová kyselina
(linolenová kyselina)
76
Dikarboxylové nasycené alifatické karboxylové kyseliny
Mnohé karboxylové
FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI KARBOXYLOVÝCH KYSELIN kyseliny velice nepříjemně
Základní karboxylové kyseliny se vyskytují v kapalném, ty s delším alifatickým zapáchají, obzvláště odporně
řetězcem či aromatickým cyklem v pevném skupenství. Jejich vyšší teploty tání páchne máselná kyselina.
a varu jsou způsobeny tvorbou vodíkových vazeb mezi jednotlivými molekulami
kyselin. S rostoucí délkou řetězce se snižuje mísitelnost karboxylových kyselin
s vodou a zvyšuje rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech.
77
PŘÍPRAVA KARBOXYLOVÝCH KYSELIN
Pro přípravu karboxylových kyselin lze využít oxidační reakce aldehydů. Karbo-
xylové kyseliny jsou tak konečným produktem oxidace primárních alkoholů:
ox. ox.
H+
R–COOH + R‘–OH ↔ R–COO–R‘ + H2O
78
Do zkumavky se zátkou s vsazenou skleněnou trubičkou se nalijí 4 mL kyseliny mra-
venčí HCOOH a 2 mL koncentrované kyseliny sírové H2SO4. Obsah zkumavky se
opatrně zahřeje a následně se přiloží hořící špejle k odvodné trubici.
Pro redukci karboxylových kyselin je nutné použít silná redukční činidla. Po-
mocí tetrahydridohlinitanu lithného Li[AlH4] lze provést jejich redukci až na
primární alkoholy.
Kyselina šťavelová (COOH) 2 je bílá krystalická jedovatá látka, která Nerozpustnost šťavelanu
se v podobě svých solí (šťavelanů) vyskytuje například ve šťovíku, špe-
vápenatého ve vodě lze
nátu či rebarboře. Štavelan vápenatý je nerozpustný ve vodě a je zá-
demonstrovat reakcí roztoků
kladní složkou ledvinových kamenů. V analytické chemii se používá
kyselina šťavelová pro standardizaci hydroxidů či manganistanu draselného. kyseliny šťavelové
a hydroxidu vápenatého.
79
Funkční deriváty karboxylových kyselin
ACYLHALOGENIDY
Názvy acylhalogenidů se vytvářejí spojením názvu konkrétního acylu a koncovky
-halogenid (-fluorid, -chlorid, -jodid, -bromid):
Acylhalogenidy jsou
významnými deriváty
karboxylových kyselin
používaných pro organickou
syntézu.
AMIDY
Názvy amidů je možné vytvořit spojením kmene názvu příslušného acylu a kon-
covky amid anebo lze použít pojmenování jako amid karboxylové kyseliny:
80
Amidy nejsou na rozdíl
od aminů látky zásaditého
charakteru, neboť valenční
acetamid benzamid elektrony atomu dusíku jsou
amid kyseliny octové amid kyseliny benzoové použité na tvorbu
rezonančních struktur.
ESTERY
Reakcí alkoholů a karboxylových kyselin v kyselém prostředí vznikají estery.
Jejich názvy se tvoří buď spojením názvu uhlovodíkového zbytku alkoholu s kon-
covkou ester a uvedením názvu původní karboxylové kyseliny, nebo jako název
soli konkrétní karboxylové kyseliny a přívlastku z názvu použitého alkoholu Estery mohou vznikat mimo
s koncovkou –natý, případně jako jednoslovný název tvořený názvem uhlovodí- jiné reakcí anhydridů či
kového zbytku od použitého alkoholu a koncovkou z názvu použité karboxylové halogenidů karboxylových
kyseliny s koncovkou –át či –oát. kyselin s alkoholy.
Estery se vyskytují jako volné či vázané například v ovoci a tvoří vonnou složku
různých produktů, jedná se tedy o esenciální látky. V tabulce 3.8 je uveden pře-
hled konkrétních esencí.
81
Ethyl-acetát CH3COOCH2CH3 se využívá jako rozpouštědlo.
SOLI
Reakcí kovů či hydroxidů s karboxylovými kyselinami vznikají soli karboxylo-
vých kyselin. Názvy solí se zpravidla tvoří z kmene názvu aniontu dané karboxy-
lové kyseliny a přívlastku obsahujícího název navázaného kovu s koncovkou od-
povídající oxidačnímu stavu daného kovu.
82
NITRILY
Ve struktuře nitrilů není přítomna ani karbonylová skupina karboxylové kyseli-
ny. Na atom uhlíku je pomocí trojné vazby navázán přímo atom dusíku. Názvy Nitrily jsou organické soli
nitrilů jsou zpravidla jednoslovné a tvoří se z kmene názvu karboxylové kyseliny kyanovodíku HCN, a tak
a koncovky –nitril. bývají označovány také jako
organické kyanidy.
CH3C≡N CH3CH2C≡N CH2=CHC≡N
HALOGENKYSELINY
Typickým znakem halogenkyselin je skutečnost, že mají oproti karboxylovým
kyselinám nižší hodnoty konstant pKA, a tak jsou kyselejší. To je důsledkem in-
dukčního efektu atomu halogenu (viz 1.7).
83
AMINOKYSELINY
Aminokyseliny jsou základními strukturními jednotkami bílkovin. Vzhledem
k přítomnosti zásadité aminoskupiny (–NH2) a kyselé karboxylové skupiny
(–COOH) se aminokyseliny vyskytují ve formě amfoterního (obojetného) iontu:
Ve strukturách bílkovin se
vyskytuje celkem 21 kódova-
ných (proteinogenních)
aminokyselin. Jejich pořadí
v řetězci určuje primární
strukturu dané bílkoviny.
HYDROXYKYSELINY
Pro hydroxykyseliny, obsahující navázanou hydroxylovou skupinu –OH na uhlí-
katém řetězci karboxylové kyseliny se používají obvykle jejich triviální názvy:
KETOKYSELINY
Ve struktuře ketokyselin se nachází karbonylová skupina v podobě atomu kyslíku
vázaného dvojnou vazbou na některý atom uhlíku uhlíkatého řetězce karboxylové
kyseliny. Rovněž v tomto případě převažuje triviální názvosloví.
OTÁZKY A ÚLOHY
1. Popište chemickou strukturu karboxylové skupiny a jejího aniontu.
2. Zdůvodněte, proč jsou karboxylové kyseliny silnějšími kyselinami než alkoholy
odpovídající jim počtem atomů uhlíku.
3. Vytvořte názvy solí od kyseliny mravenčí, máselné, šťavelové a benzoové.
4. Co bude produktem reakce anhydridů karboxylových kyselin s vodou?
5. Kolik existuje optických izomerů kyseliny vinné?
85
3.4 SIRNÉ DERIVÁTY
Dalšími příklady sirných derivátů jsou thioethery R–S–R‘ (analogy etherů) nebo
sulfoxidy R–SO–R‘ (analogy ketonů).
NÁZVOSLOVÍ THIOLŮ
Názvy thiolů se vytvářejí spojením názvu základního uhlovodíku a přípony
-thiol. Při číslování řetězce má thiolová skupina nižší prioritu než hydroxylová.
86
CH3SO3H
Sirné deriváty (především nižší thioly) jsou nepříjemně páchnoucí plyny, a tak se
mísí s jinak nezapáchajícím zemním plynem, aby bylo možné jeho únik čichově
Skunk je příkladem savce
zaznamenat. Tento proces se nazývá odorizace. Thioly jsou mimo jiné zodpověd-
produkujícího thioly jako
né za pach mléka, česneku (prop-2-en-1-thiol), cibule (propan-1-thiol) a někteří
savci (např. skunk) je produkují jako chemickou zbraň. chemickou zbraň.
R–SH + M+ → CH3S– M+ + H+
87
3.5 ORGANOKOVOVÉ SLOUČENINY
Symbol M se obecně
používá pro kovy
(z anglického metal = kov). Organické sloučeniny, v jejichž řetězci je na atom uhlíku navázaný atom některé-
ho kovu M, se nazývají jako organokovové. Jelikož jsou atomy kovů obecně
elektropozitivnější než atom uhlíku uhlovodíkového řetězce, způsobuje jejich pří-
tomnost kladný indukční efekt I +. Vazba C-kov je zpravidla polární.
88
3.6 HETEROCYKLICKÉ SLOUČENINY
Strukturní
vzorec
Model
molekuly
Strukturní vzorec
Model molekuly
89
Podle Hückelova pravidla
musí molekula aromatické Furan, thiofen a pyrrol zapojují do konjugace své volné elektronové páry, a tak
sloučeniny obsahovat 4n+2
mohou splňovat Hückelovo pravidlo. Jelikož mají tyto sloučeniny aromatický
π elektronů.
charakter, mohou na nich probíhat elektrofilní aromatické substituce, například:
porfin hemoglobin
Furan je bezbarvá, hořlavá a těkavá (t. v. 31,4 °C) kapalina, která je obsažena
v dehtu z jedlového dřeva. Patří mezi látky toxické a karcinogenní
(rakovinotvorné).
90
Pětičlenné heterocyklické sloučeniny se dvěma heteroatomy
Nejvýznamnějšími sloučeninami této skupiny jsou pyrazol, imidazol a thiazol.
Strukturní vzorec
Model molekuly
Struktura hormonu
Pyrazol je součástí struktury léčiv, jako například antipyrinu (fenazonu), který se
histaminu
využívá pro snižování horečky.
Imidazol je součástí struktury histaminu, který rozšiřuje cévy, a tím snižuje krev-
ní tlak. Má podíl na vzniku alergických reakcí.
Thiazol je odporně páchnoucí kapalina, která je součástí léčiv či vitamínů. Jeho
derivátem je luciferin vyskytující se v tělech světlušek či medúz. Luciferin při své
oxidaci světélkuje (vyvolává luminiscenci).
Nikotinamid je základní
strukturní jednotkou
koenzymů, chinolin
alkaloidu chininu.
kyselina nikotinová nikotinamid chinolin isochinolin
91
Šestičlenné heterocyklické sloučeniny se dvěma heteroatomy
Zástupcem této skupiny sloučenin je pyrimidin. Jeho deriváty uracil, cytosin a
thymin jsou zastoupeny ve strukturách nukleových kyselin (RNA, DNA).
OTÁZKY A ÚLOHY
1. Jaká jsou pravidla aromaticity a které heterocyklické sloučeniny je splňují?
2. Jaký je biologický význam chlorofylu a hemoglobinu?
3. Jaké jsou podmínky vzniku vodíkové vazby?
92
4 VÝZNAMNÉ PRODUKTY ORGANICKÉ CHEMIE
Ropná rafinerie
v Severním moři
93
4.1 UHLÍ, ROPA A ZEMNÍ PLYN
UHLÍ
Uhlí je fosilní palivo, které vzniklo rozkladem těl rostlin. Nejzastoupenějším che-
mickým prvkem v uhlí je uhlík, nejstarší druh uhlí zvaný antracit obsahuje
až 90 % uhlíku, černé uhlí 80 % uhlíku a nejmladší hnědé uhlí přibližně 70 %
uhlíku. Průmyslově se uhlí zpracovává pyrolýzou, tj. zahříváním za nepřístupu
vzduchu. Pyrolýza uhlí se provádí při teplotě okolo 1 000 °C.
Uhelná elektrárna
Pevným produktem zpracování uhlí je koks, kapalnými dehet a plynným napří-
v Počeradech na Mostecku. klad svítiplyn. Koks je významné redukční činidlo používané například při výro-
bě železa jeho redukcí z železných rud, z dehtu se vyrábí mnohé aromatické slou-
čeniny (např. benzen, naftalen) a svítiplyn je průmyslovým palivem. Hlavními
složkami svítiplynu jsou vodík H2 (60 %), methan CH4 (25 %) a oxid uhelnatý
CO (5 %)
ROPA
Ropa je kapalnou směsí několika uhlovodíků, jejím zpracováním se zabývá petro-
chemický průmysl. Zpracování ropy se provádí pomocí frakční destilace v kolo-
nách. Tabulka 4.1 zpřehledňuje jednotlivé frakce získané při zpracování ropy.
ZEMNÍ PLYN
. Zemní plyn v přírodě obvykle doprovází ložiska uhlí a ropy. Jeho hlavní složkou
je methan CH4 (cca 75 %). Při zpracování zemního plynu dochází k odstraňová-
ní některých jeho dalších složek (např. dusíku N2, oxidu uhličitého CO2 či sulfa-
nu H2S). Zemní plyn se využívá pro výrobu organických sloučenin i jako palivo.
Methan CH 4 je hlavní
složkou zemního plynu.
OTÁZKY A ÚLOHY
1. Kde jsou v České republice naleziště fosilních paliv a kde se zpracovávají?
94
4.2 SYNTETICKÉ MAKROMOLEKULÁRNÍ LÁTKY
Plasty jsou vysoce stabilní, hořlavé a obvykle elektricky, tepelně i akusticky nevo-
divé materiály. Jsou lehké a odolávají korozi. Jejich nevýhoda spočívá v jejich ob-
tížné biologické odbouratelnosti, a tak představují vysokou zátěž na životní pro-
středí. Obdobně pak hořlavost plastů souvisí s jejich nízkou tepelnou odolností.
95
Hlavními faktory ovlivňujícími vlastnosti makromolekul jsou velikosti (délky)
řetězce, charaktery postranních řetězců a typy obsažených atomů. Jelikož jsou
makromolekuly směsí jednotlivých řetězců s různými polymeračními stupni,
Hustota polyethylenu se mnohé jejich vlastnosti (např. hustoty) se udávají jako intervaly hodnot.
udává jako interval hodnot Postranní řetězce slouží pro ochranu hlavního řetězce, a tak zvyšují stabilitu dané
0,915-0,970 g·cm-3.
makromolekuly. Vysoké energie vazeb C–C (v plastech), O–Si (v silikonech) jsou
příčinou mimořádné stability těchto látek. Obzvláště pevná je vazba C–F vysky-
tující se třeba v teflonu (polytetrafluorethylenu).
Potrubí z polypropylenu
96
Polystyren PS je tvrdý, křehký, sklovitě průhledný materiál. Má dobré elektroi-
zolační vlastnosti, využívá se při výrobě hraček, misek, knoflíků či hřebenů. Zná-
mější je jeho pěnová forma, která obsahuje jen asi 5 % polystyrenu (zbytek je
vzduch) a využívá se pro zateplování budov.
Pěnový polystyren
Otto Wichterle
(1913-1998), český chemik
97
Nylon 66 („šest šest“) je produkt polykondenzace hexan-1,6-diaminu a kyseliny
adipové (obě výchozí sloučeniny jsou šestiuhlíkaté, což dalo název tomuto poly-
meru). Dříve byl hojně rozšířen pro výrobu dámských punčoch, dnes se využívá
pro výrobu obrouček brýlí.
Polotovar pro výrobu PET Polyestery PES nacházejí široké uplatnění při výrobě textilních vláken, nátěro-
lahve. vých hmot či lan. Jedná se o produkty polykondenzace esterů vícesytných kyselin
a vícesytných alkoholů.
Silon se využívá pro výrobu oděvů, chirurgických nití, stanů, padáků, ohnivzdor-
ných materiálů, helem, punčoch, rybářských vlasců, výpletů tenisových a squa-
shových raket či koberců.
Silikony (siloxany) obsahují ve své struktuře namísto vazeb C–C vazby Si–O.
Tyto materiály jsou nesmáčivé a mají dobré elektroizolační vlastnosti. Pro mazání
strojů se využívají silikonové oleje. Tyto látky se vyskytují také ve formě silikono-
vých vazelín (past) užívaných pro impregnaci obuvi či nábytku nebo silikonových
pryskyřic, ze kterých se vyrábějí hydrofobní nátěry.
Využití silikonového tmelu.
OTÁZKY A ÚLOHY
1. Jaké jsou rozdíly ve vlastnostech přírodního a syntetického kaučuku?
2. Jak by bylo možné dokázat přítomnost atomů chloru ve struktuře PVC?
3. Které památky jsou například chráněné teflonovou vrstvou?
4. Jaký je název látky použité pro výrobu kontaktních čoček?
5. Jak by bylo možné uvolnit z pěnového polystyrenu obsažený vzduch?
6. Prohlédněte si doma výrobky zhotovené z plastů a pokuste se identifikovat,
který polymer tvoří daný předmět.
98
4.3 Látky používané společností
POTRAVINÁŘSTVÍ
Důležitým oborem pro zajištění dostatku potravy pro člověka je zemědělství,
neboť to souvisí s pěstováním rostlin, chovem zvířat a zpracováním rostlinných
i živočišných produktů. Proto je nezbytné dodávat rostlinám nezbytnou výživu
v podobě hnojení půdy, bojovat proti rostlinným škůdcům, provádět léčbu rost-
lin a následně také živočichů. Obdobně je nezbytné pečovat i o zdraví živočichů.
HYGIENA
Detergenty jsou látky s čisticími a pracími účinky, jejichž základní složkou jsou
tenzidy. Tyto látky jsou povrchově aktivní a amfifilní, tedy obsahují hydrofilní
(vodu přitahující) a hydrofobní (vodu odpuzující část). Hydrofobní část moleku-
ly tenzidu způsobuje narušení celistvosti mastné nečistoty (synonymem přívlast-
ku hydrofobní je slovo lipofilní), zatímco hydrofilní část zajišťuje rozptýlení těch-
to částic mezi molekuly vody.
Chemická struktura mýdla
obsahující nepolární uhlíko-
Významnými příklady detergentů jsou mýdla, která jsou z chemického hlediska vou část a polární část tvoře-
sodnými či draselnými solemi vyšších mastných kyselin (např. kyseliny palmito- nou aniontem karboxylové
vé, stearové). Sodná mýdla jsou obvykle tuhá a draselná jsou kapalná. skupiny a kationtem alkalic-
kého kovu.
FARMACIE
Za účelem prevence, ochrany zdraví a léčby nemocí se využívají nejrůznější léky.
Ty obsahují účinnou (léčivou) látku, která má žádané účinky. Jelikož jsou léčiva
chemicky rozmanitou skupinou, je vhodnější jejich klasifikace dle účinků.
99
Anestetika jsou léky způsobující necitlivost, rozdělují se na celková a lokální
anestetika. Celková anestetika mají význam při chirurgických zákrocích, tlumí
činnost centrální nervové soustavy a navozují stav bezvědomí. Mezi tyto anesteti-
ka patří například cyklopropan, diethylether či halotan. V minulosti se využíval
také toxický chloroform. Lokální anestetika se využívají pouze pro znecitlivění
části těla a jejich zástupci jsou prokain či ethylchlorid.
Chemoterapeutika jsou látky toxické vůči zdroji infekce (virům, bakteriím, plís-
ním, prvokům). Prvním používaným chemoterapeutikem byl Salvarsan použitý
pro léčbu syfilitidy. Důležitou roli mají také antibiotika objevená v roce 1929
skotským lékařem Alexandrem Flemingem. Tento vědec je spojován s objevem
penicilinu používaného při léčbě zápalu plic, zánětu mozkových blan či kapavce.
Alexander Fleming Antibiotika jsou obecně přírodní sloučeniny často získávané z mikroorganismů.
(1881-1955), skotský lékař Vzhledem k tomu, že si zdroje infekce vytvářejí na antibiotikách rezistenci, je
nutné provádět jejich chemické modifikace.
PYROTECHNIKA
Výbušniny jsou látky schopné se nárazem či zvýšenou teplotou rozkládat za vzni-
ku velkého množství tepla a plynů (obvykle oxidu uhličitého CO2, uhelnatého
CO, dusíku N2 či vodní páry H2O). Tento rozklad je obvykle doprovázen tlako-
vým, zvukovým a akustickém signálem a nazývá se exploze (výbuch).
OTÁZKY A ÚLOHY
1. Prohlédněte si doma obaly různých kosmetických výrobků, léků, potravin a
dalších přípravku a zjistěte informace o obsažených látkách.
100
DOPORUČENÁ LITERATURA:
BÁRTA, Milan. Chemické sloučeniny kolem nás: organika. Brno: Edika, 2019. ISBN 978-80-266-1442-5.
JANKŮ, Zdeněk. Školní pokusy z organické chemie. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1555-4.
KOLÁŘ, Karel, Milan KODÍČEK a Jiří POSPÍŠIL. Chemie II: (organická a biochemie) : pro gymnázia. 2.,
upr. a dopl. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2005. ISBN 80-7235-283-0.
MCMURRY, John. Organická chemie. Přeložil Jan BUDKA, přeložil Radek CIBULKA, přeložil Dalimil
DVOŘÁK, přeložil Jaroslav KVÍČALA, přeložil Pavel LHOTÁK, přeložil Jiří SVOBODA. Brno: Vysoké
učení technické v Brně, nakladatelství VUTIUM, 2015. Překlady vysokoškolských učebnic. ISBN 978-80-
214-4769-1.
PACÁK, Josef. Jak porozumět organické chemii. Vyd. 2. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1354-3.
PACÁK, Josef. Reakce organických sloučenin. V Praze: Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1240-2.
PEČOVÁ, Danuše. Organická chemie pro gymnázia. 2. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002.
ISBN 80-7182-142-x.
VACÍK, Jiří. Přehled středoškolské chemie. 4. vyd., v SPN - pedagogickém nakl. 2. vyd. Praha: SPN - pedago-
gické nakladatelství, 1999. ISBN 80-7235-108-7.
101
RNDr. Jan Břížďala
Organická chemie pro gymnázia
ISBN 978-80-270-8161-5
102
103
104