Tylopilus felleus (hřib žlučník). Atlas hub v ČR

Nejedlá, ale léčivá houba z čeledi hřibovité (Boletaceae)

Hřib žlučník (Tylopilus felleus), slovensky podhríb žlčový, je mezi houbaři znám pod lidovým jménem hořčák a nebo žlučák, na Slovensku pak horkáč, štiplák aj. Přestože je hřib žlučník z čeledi hřibovité (Boletaceae) houba nejedlá, jde o houbu léčivou, neboť obsahuje množství významných bioaktivních látek.

Masitý klobouk má v průměru 50 až 150 mm, některé zdroje uvádějí až 200 mm, zprvu polokulovitý, později plochý až polštářovitý, skořicově hnědý až tmavě hnědý. Mladé houby mají pokožku jemně plstnatou, později lysou. Až 20 mm dlouhé rourky se dají snadno odloupnout od zbytku klobouku, drobné póry okrouhle hranatého tvaru jsou zprvu bělavé, později narůžovělé až masově růžové, po otlačení hnědnoucí.

Soudkovitý (u mladých plodnic) až kyjovitý třeň hřibu žlučníku je 50 až 130 mm dlouhý a 15 až 40 mm silný, světle okrový, žlutohnědý až tmavě hnědý, pod kloboukem světlejší a s výraznou síťkou tmavě hnědé barvy. Pevně masitá dužnina je bílá, pod pokožkou klobouku nahnědlá, v třeni vláknitá, na řezu neměnná a nebo slabě růžovějící. Má výrazně hořkou chuť, způsobenou obsaženými hořčiny, která se nedá odstranit ani tepelnou úpravou, a nevýraznou houbovou vůni. Elipsoidně vřetenovité, hladké výtrusy mají rozměry 10 až 15 ×4 až 5 mikrometrů, téměř bezbarvé, výtrusný prach je hnědý s olivovým nádechem.

Hřib žlučník roste v jehličnatých a smíšených lesích, nejčastěji ve smrkových a borových lesích na kyselých půdách. V přírodě jej můžeme nalézt od června do října. Je to lokálně velice hojná houba, která roste jednotlivě a nebo ve skupinách. Při zběžném pohledu se dá zaměnit za hřib smrkový a nebo hřib dubový, které mají obdobné biotopové nároky. Rozpoznávacím znakem je vedle odporně hořké chuti narůžovělé zbarvení rourek s póry a také nápadně tmavé síťka na třeni mladých plodnic, které u výše uvedených jedlých hřibů jsou světlé a bez síťky.

Hřib žlučník obsahuje množství bioaktivních látek, u kterých byly už před půlstoletím zjištěny protirakovinné účinky. Výtažky z této houby potlačovaly u bílých myší až se 100% účinností růst sarkomu 180 a Ehrlichova tumoru. Později byl z houby izolován polysacharid nazvaný tylopilan s protirakovinovými a cytotoxickými účinky. Některé izolované látky rovněž vykazují protizánětlivé a antibakteriální účinky. V lidovém léčitelství se někdy používá rozdrcená sušená houba, například při žaludečních obtížích a otravách jídlem.

Použitá literatura

[1] Aurel Dermek, Atlas našich húb; Obzor 1979
[2] Kluzák, Smotlacha a Erhartovi, Poznáváme houby; Svépomoc 1985
[3] Baier, Hagara, Antonín, Velký atlas hub; Ottovo nakladatelství 2005
[4] Socha, Jegorov, Encyklopedie léčivých hub; Academia 2014
[5] Různé internetové zdroje