Zbraně používané nejen v Československém opevnění…
K bočním palbám ve směru mezilehlých překážek se v objektech T.O. lafetovaly ve střeleckých místnostech hlavní zbraně do tzv. střílen, ocelolitinových rámů a to v různých sestavách, nejčastěji ve dvojici mířící ve stejném směru.
Na objektu K-S 37 „na rozhledně“ bylo rozhodnuto použít dle dané situace v levé střelecké místnosti lehčí sestavu zbraní používanou velmi často na našem opevnění - 2x těžký kulomet ZB 37 sólo s hladkou hlavní pro použití v opevnění. Značení střílen pro tyto kulomety : KD 93, 18/10 a KD 94, 18/10). Na výstřelu těchto zbraní nebyl v překážkovém pásmu příkop proti útočné vozbě (PPÚV) - zbraně měly postřelovat prostor napojení obvodové překážky s PPÚV na výstřelu kanónu sousedního objektu K-S 38 „u křížku“.
V pravé střelecké místnosti bylo užito klasické sestavy zbraní. A to: protitankového kasematního kanónu vz. 36, ráže 4,7 cm spřažen s kulometem vz. 37 a v pravé střílně této místnosti mělo být obsluhováno dvojče kulometů ZB 37 (značení střílen: d47k, 12/15 a 2k, 15/20).
Střílny obou zbraní se nezachovaly, protože byly vytrženy německou civilní mocí v době okupace po mnichovských událostech. Oba rámy byly při vybourávání ze stěn poškozeny, což dokazují nálezy střepin obou pancéřových prvků, jejich pozdější využití tak nepředpokládáme a domníváme se, že oba prvky skončily v hutích.
Dalšími nemálo důležitými zbraněmi „ pod betonem“ měly být střílny s lafetovanými lehkými kulomety ZB 26. Ty byly umístěné v týlové stěně srubu. V případě objektu K-S 37 po jedné nad každým diamantovým příkopem pro ochranu střílen hlavních zbraní, v obou případech měl střelec k dispozici stěnový periskop a granátový skluz ústící do diamantového příkopu. Další dva lehké kulomety se měly palbou překrývat v místě vchodu do objektu pro jeho obranu. Na rozdíl od hlavních zbraní (těžké kulomety nebo protitankové kanóny), lehké kulomety ZB 26 neměly optiku ani panoramatické záměrné mapy pro střelbu za snížené viditelnosti, střelec využíval pouze sériová mířidla zbraně. Po vyjmutí lafety (DZ-27) se zbraní ze střílny se dala tato uzavřít závěrnou deskou s průzorem opatřeným vrstveným sklem (DZ-10). Čísla střílen pro lehké kulomety ZB 26 na objektu K-S 37 zleva, při pohledu z vnitrozemí: KN 441, KN 442, KN 444, KN 443 - všechny s depresí 10/20.
Další obranou vchodu je vchodová střílna s posuvnou uzávěrou, ze které se dalo střílet z libovolné zbraně bez lafety (od pistole po lehký kulomet). Rovněž vchodové pancéřové dveře mají posuvnou uzávěru, aby bylo možné se přesvědčit, kdo je za nimi nebo případně tímto otvorem použít zbraň.
K bočním palbám ve směru mezilehlých překážek se v objektech T.O. lafetovaly ve střeleckých místnostech hlavní zbraně do tzv. střílen, ocelolitinových rámů a to v různých sestavách, nejčastěji ve dvojici mířící ve stejném směru.
Na objektu K-S 37 „na rozhledně“ bylo rozhodnuto použít dle dané situace v levé střelecké místnosti lehčí sestavu zbraní používanou velmi často na našem opevnění - 2x těžký kulomet ZB 37 sólo s hladkou hlavní pro použití v opevnění. Značení střílen pro tyto kulomety : KD 93, 18/10 a KD 94, 18/10). Na výstřelu těchto zbraní nebyl v překážkovém pásmu příkop proti útočné vozbě (PPÚV) - zbraně měly postřelovat prostor napojení obvodové překážky s PPÚV na výstřelu kanónu sousedního objektu K-S 38 „u křížku“.
V pravé střelecké místnosti bylo užito klasické sestavy zbraní. A to: protitankového kasematního kanónu vz. 36, ráže 4,7 cm spřažen s kulometem vz. 37 a v pravé střílně této místnosti mělo být obsluhováno dvojče kulometů ZB 37 (značení střílen: d47k, 12/15 a 2k, 15/20).
Střílny obou zbraní se nezachovaly, protože byly vytrženy německou civilní mocí v době okupace po mnichovských událostech. Oba rámy byly při vybourávání ze stěn poškozeny, což dokazují nálezy střepin obou pancéřových prvků, jejich pozdější využití tak nepředpokládáme a domníváme se, že oba prvky skončily v hutích.
Dalšími nemálo důležitými zbraněmi „ pod betonem“ měly být střílny s lafetovanými lehkými kulomety ZB 26. Ty byly umístěné v týlové stěně srubu. V případě objektu K-S 37 po jedné nad každým diamantovým příkopem pro ochranu střílen hlavních zbraní, v obou případech měl střelec k dispozici stěnový periskop a granátový skluz ústící do diamantového příkopu. Další dva lehké kulomety se měly palbou překrývat v místě vchodu do objektu pro jeho obranu. Na rozdíl od hlavních zbraní (těžké kulomety nebo protitankové kanóny), lehké kulomety ZB 26 neměly optiku ani panoramatické záměrné mapy pro střelbu za snížené viditelnosti, střelec využíval pouze sériová mířidla zbraně. Po vyjmutí lafety (DZ-27) se zbraní ze střílny se dala tato uzavřít závěrnou deskou s průzorem opatřeným vrstveným sklem (DZ-10). Čísla střílen pro lehké kulomety ZB 26 na objektu K-S 37 zleva, při pohledu z vnitrozemí: KN 441, KN 442, KN 444, KN 443 - všechny s depresí 10/20.
Další obranou vchodu je vchodová střílna s posuvnou uzávěrou, ze které se dalo střílet z libovolné zbraně bez lafety (od pistole po lehký kulomet). Rovněž vchodové pancéřové dveře mají posuvnou uzávěru, aby bylo možné se přesvědčit, kdo je za nimi nebo případně tímto otvorem použít zbraň.
PUŠKA vz. 24
Puška je zbraň, vynikající přesnou a spolehlivou palbou, již lze ihned zahájiti, je lehká a lze ji snadno ovládati a ošetřovati.
Pro tyto vlastnosti byla a zůstane puška nevyhnutelnou osobní zbraní, zvlášť schopnou pro útočný a obranný boj jednotlivce. Voják ji užívá k přesné a záhubné palbě na rozptýlené, malé a mizivé cíle, které se vyskytují v malých, někdy i středních vzdálenostech.
(citováno: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937)
Puška je zbraň, vynikající přesnou a spolehlivou palbou, již lze ihned zahájiti, je lehká a lze ji snadno ovládati a ošetřovati.
Pro tyto vlastnosti byla a zůstane puška nevyhnutelnou osobní zbraní, zvlášť schopnou pro útočný a obranný boj jednotlivce. Voják ji užívá k přesné a záhubné palbě na rozptýlené, malé a mizivé cíle, které se vyskytují v malých, někdy i středních vzdálenostech.
(citováno: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937)
|
| Vzduchovka vz.35 |
KULOMET TYPU HOTSCHKIS
Kulomety Hotschkis byly ve výzbroji ČS armády celkem hojně zařazeny. Poukazuje na to například soupis materiálu, kterým naše armáda disponovala v roce 1939. Zde se dočteme, že kulometů Hotschkis vz. 14 bylo evidováno 929 kusů a vz. 24 asi 769 kusů.
Trochu neprávem jsou tyto zbraně dnes opomíjené i přesto, že jejich zastoupení převládalo nad jinými kulomety vyrobených v zahraničí.
Kulomety Hotschkis byly ve výzbroji ČS armády celkem hojně zařazeny. Poukazuje na to například soupis materiálu, kterým naše armáda disponovala v roce 1939. Zde se dočteme, že kulometů Hotschkis vz. 14 bylo evidováno 929 kusů a vz. 24 asi 769 kusů.
Trochu neprávem jsou tyto zbraně dnes opomíjené i přesto, že jejich zastoupení převládalo nad jinými kulomety vyrobených v zahraničí.
|
| Hotschkis ( foto Pavel Minář 2011) |
KULOMET vz. 24 (7/24)
Kulomet vz. 24 nebyl sice určen jako standardní výzbroj v těžkém opevnění, ale našli bychom jej například v lafetách některých lehkých objektů. Byl rovněž používán celkem rozšířeně v meziválečné Československé armádě jako zbraň družstva.
Prvky, které se staly poněkud typické pro tuto zbraň jako např. chlazení hlavně vodním chladičem, nebo zásobování koženými pásy se ukázaly jako nevýhodné. Později měly tuto zbraň postupně nahradit kulomety nové konstrukce.
Hlavní části kulometu vz. 24 (7/24):
1) hlaveň
2) chladič úplný
3) úplné pouzdro závěru
4) úplný příklop závěru
5) závěr
6) podavač
7) podstavec
Kulomet vz. 24 nebyl sice určen jako standardní výzbroj v těžkém opevnění, ale našli bychom jej například v lafetách některých lehkých objektů. Byl rovněž používán celkem rozšířeně v meziválečné Československé armádě jako zbraň družstva.
Prvky, které se staly poněkud typické pro tuto zbraň jako např. chlazení hlavně vodním chladičem, nebo zásobování koženými pásy se ukázaly jako nevýhodné. Později měly tuto zbraň postupně nahradit kulomety nové konstrukce.
Hlavní části kulometu vz. 24 (7/24):
1) hlaveň
2) chladič úplný
3) úplné pouzdro závěru
4) úplný příklop závěru
5) závěr
6) podavač
7) podstavec
|
| Poloha vysoká zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937 |
|
| Poloha nízká zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937 |
|
| Poloha střední zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937 |
Pro kulomet vz. 24 (7/24) jsou předepsány tyto druhy nábojů:
1) 7,92 mm ostré náboje vz. 23 (tytéž jako pro pušku vz. 24 a kulomet vz. 26)
2) 7,92 mm ostré náboje vz. 30 pro kulomet vz.24 (7/24)
3) 7,92 mm průbojné náboje vz. 31
4) 7,92 mm červeně svítící ostré náboje vz. 28
5) 7,92 mm cvičné náboje vz. 30 pro kulomety vz. 24 (7/24)
6) 7,92 mm školní náboje vz. 24 (tytéž jako pro pušku vz. 24 a kulomet vz. 26)
1) 7,92 mm ostré náboje vz. 23 (tytéž jako pro pušku vz. 24 a kulomet vz. 26)
2) 7,92 mm ostré náboje vz. 30 pro kulomet vz.24 (7/24)
3) 7,92 mm průbojné náboje vz. 31
4) 7,92 mm červeně svítící ostré náboje vz. 28
5) 7,92 mm cvičné náboje vz. 30 pro kulomety vz. 24 (7/24)
6) 7,92 mm školní náboje vz. 24 (tytéž jako pro pušku vz. 24 a kulomet vz. 26)
|
| Náboje zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937 |
Lehký kulomet ZB 26
Lehký kulomet je samočinná zbraň, u níž je po výstřelu k vyhození prázdné nábojnice a k opětovnému nabití využito tlaků plynů na píst. Jeho palba je velmi mocná a na malé vzdálenosti přesná. Lehký kulomet dá se snadno ovládati, palbu z něho lze rychle zahájiti a stříleti v kteroukoli stranu. Je to zbraň dostatečně lehká, takže se může snadno pohybovati s pěchotou a ji s místa i za pohybu podporovati mocnou palbou. Protože při nepřetržité střelbě nestojí dost pevně, střílíme obyčejně jen malými dávkami, zřídka kdy nepřetržitě nebo jednotlivými ranami. Pro svou mocnost a pohyblivost je hlavní zbraní družstva a obstarává jeho nejdůležitější střelecké úkoly na malé a někdy střední vzdálenosti.
(citováno: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937)
Lehký kulomet je samočinná zbraň, u níž je po výstřelu k vyhození prázdné nábojnice a k opětovnému nabití využito tlaků plynů na píst. Jeho palba je velmi mocná a na malé vzdálenosti přesná. Lehký kulomet dá se snadno ovládati, palbu z něho lze rychle zahájiti a stříleti v kteroukoli stranu. Je to zbraň dostatečně lehká, takže se může snadno pohybovati s pěchotou a ji s místa i za pohybu podporovati mocnou palbou. Protože při nepřetržité střelbě nestojí dost pevně, střílíme obyčejně jen malými dávkami, zřídka kdy nepřetržitě nebo jednotlivými ranami. Pro svou mocnost a pohyblivost je hlavní zbraní družstva a obstarává jeho nejdůležitější střelecké úkoly na malé a někdy střední vzdálenosti.
(citováno: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937)
Historie a technické údaje
Zbraň projektována ve zbrojovce Praga od roku 1924 konstruktérem Václavem Holkem. Roku 1925 licence prodána do brněnské zbrojovky, kde byl kulomet pro armádu vyráběn až do roku 1941. Na konci roku 1938 naše armáda disponovala asi 34 000 ks těchto kulometů, celkově ovšem bylo vyrobeno asi 120 000 ks těchto zbraní, z tohoto počtu šla velká část na export do zahraničí.
Zbraň je zásobována ze zásobníku pro 20 nábojů, nasazovaným shora do pouzdra závěru.
Náboj Mauser 7,92x57 , plný zásobník vážil 3 kg.
Délka zbraně - 1165 mm.
Hmotnost bez zásobníku - 8,84 kg (se zásobníkem - 9,5 kg).
Dostřel max. 3200 m.
Kadence - teoretická: 500 ran/min., praktická: 200 ran/min..
Úsťová rychlost střely - 835 m/s
Trvanlivost hlavně - 14 000 ran při použití materiálu POLDI CKW
Nastavitelné hledí - bubínkové se stupnicí 200 až 1500 metrů. K nošení zásobníků sloužila brašna s popruhem pro 7. zásobníků. Kulomet ZB 26 se používal rovněž mimo jiné i v předválečném opevnění. V lafetách v pancéřových zvonech (DZ-16) a v „krycích“střílnách pod betonem (lafeta vz. 37, DZ-27). V těchto lafetách nebylo užito optiky, nábojnice se jímaly do plátěného pytlíku.
Zbraň projektována ve zbrojovce Praga od roku 1924 konstruktérem Václavem Holkem. Roku 1925 licence prodána do brněnské zbrojovky, kde byl kulomet pro armádu vyráběn až do roku 1941. Na konci roku 1938 naše armáda disponovala asi 34 000 ks těchto kulometů, celkově ovšem bylo vyrobeno asi 120 000 ks těchto zbraní, z tohoto počtu šla velká část na export do zahraničí.
Zbraň je zásobována ze zásobníku pro 20 nábojů, nasazovaným shora do pouzdra závěru.
Náboj Mauser 7,92x57 , plný zásobník vážil 3 kg.
Délka zbraně - 1165 mm.
Hmotnost bez zásobníku - 8,84 kg (se zásobníkem - 9,5 kg).
Dostřel max. 3200 m.
Kadence - teoretická: 500 ran/min., praktická: 200 ran/min..
Úsťová rychlost střely - 835 m/s
Trvanlivost hlavně - 14 000 ran při použití materiálu POLDI CKW
Nastavitelné hledí - bubínkové se stupnicí 200 až 1500 metrů. K nošení zásobníků sloužila brašna s popruhem pro 7. zásobníků. Kulomet ZB 26 se používal rovněž mimo jiné i v předválečném opevnění. V lafetách v pancéřových zvonech (DZ-16) a v „krycích“střílnách pod betonem (lafeta vz. 37, DZ-27). V těchto lafetách nebylo užito optiky, nábojnice se jímaly do plátěného pytlíku.
Kulomet ZB 37
POPIS A HISTORIE
Kulomet ZB 37 je automatická zbraň jejíž funkce je založena na principu odběru prachových plynů z hlavně. Požadavkem bylo mimo jiné, aby byla možná volná zaměnitelnost součástek.
Výroba zbraně započatá v roce 1937 v Československé zbrojovce Brno pokračovala i po válce do padesátých let. V roce 1938 byla výroba přesunuta do Zbrojovky Vsetín.
Mimo prodeje licence do mnoha zemí světa např. Anglie (BSA Birmingham), Amerika, Afghánistán, Jugoslávie a další, se zbraň během okupace vyráběla i pro německý Wehrmacht.
Po druhé světové válce byla zbraň běžně zařazena do výzbroje ČSLA, ovšem již na jiném podstavci. V tomto období byl rovněž podán návrh na úpravu této zbraně pro zásobování z bubnu uchyceného na kulometu, tato varianta se ukázala jako nevýhodná a zbraň byla nadále zásobována pásy z plechových schránek.
Technické údaje:
Hmotnost úplného kulometu: 19 kg
Hmotnost úplné hlavně: 7,42 kg
Hmotnost nábojového pásu pro 100 nábojů (s náboji): 3,6 kg
Hmotnost ramenní opěry: 0,91 kg
Hmotnost plničky pásů pro náboje: 8,88 kg
Délka kulometu: 1095,5 mm
Délka úplné pěchotní hlavně: 733 mm
Délka nábojového pásu pro 100 nábojů: 2080 mm
Vývrt hlavně: 7,85 - 7,89 mm
Hloubka drážek: 8,23 - 8,27 mm
Šířka čtyř drážek: 3,5 - 3,7 mm
Stoupání drážek: 240 mm vpravo
Hledí na pravé straně rámečku pro těžkou střelu: 200 - 2500 m
Hledí na levé straně rámečku pro těžkou střelu: 300 - 2000m
Hledí pro lehkou střelu: 200 m
Počáteční rychlost střely: 840 m/s
Počáteční rychlost střely (těžká): 760 m/s
Kadence pomalá (teoretická): 550 ran/min
Kadence rychlá (teoretická): 750 ran/min
Počet součástek kulometu: 116
POPIS A HISTORIE
Kulomet ZB 37 je automatická zbraň jejíž funkce je založena na principu odběru prachových plynů z hlavně. Požadavkem bylo mimo jiné, aby byla možná volná zaměnitelnost součástek.
Výroba zbraně započatá v roce 1937 v Československé zbrojovce Brno pokračovala i po válce do padesátých let. V roce 1938 byla výroba přesunuta do Zbrojovky Vsetín.
Mimo prodeje licence do mnoha zemí světa např. Anglie (BSA Birmingham), Amerika, Afghánistán, Jugoslávie a další, se zbraň během okupace vyráběla i pro německý Wehrmacht.
Po druhé světové válce byla zbraň běžně zařazena do výzbroje ČSLA, ovšem již na jiném podstavci. V tomto období byl rovněž podán návrh na úpravu této zbraně pro zásobování z bubnu uchyceného na kulometu, tato varianta se ukázala jako nevýhodná a zbraň byla nadále zásobována pásy z plechových schránek.
Technické údaje:
Hmotnost úplného kulometu: 19 kg
Hmotnost úplné hlavně: 7,42 kg
Hmotnost nábojového pásu pro 100 nábojů (s náboji): 3,6 kg
Hmotnost ramenní opěry: 0,91 kg
Hmotnost plničky pásů pro náboje: 8,88 kg
Délka kulometu: 1095,5 mm
Délka úplné pěchotní hlavně: 733 mm
Délka nábojového pásu pro 100 nábojů: 2080 mm
Vývrt hlavně: 7,85 - 7,89 mm
Hloubka drážek: 8,23 - 8,27 mm
Šířka čtyř drážek: 3,5 - 3,7 mm
Stoupání drážek: 240 mm vpravo
Hledí na pravé straně rámečku pro těžkou střelu: 200 - 2500 m
Hledí na levé straně rámečku pro těžkou střelu: 300 - 2000m
Hledí pro lehkou střelu: 200 m
Počáteční rychlost střely: 840 m/s
Počáteční rychlost střely (těžká): 760 m/s
Kadence pomalá (teoretická): 550 ran/min
Kadence rychlá (teoretická): 750 ran/min
Počet součástek kulometu: 116
|
|
| Kulomet ZB 37 | Kulomet ZB 37 - hlaveň |
|
|
| Kulomet ZB 37 - mířidla | Kulomet ZB 37 - natočený vpravo |
|
|
| Kulomet ZB 37 - odměrová stupnice | Kulomet ZB 37 - shora |
|
|
| Kulomet ZB 37 - závěr |
KANÓN PROTI ÚTOČNÉ VOZBĚ 4,7 CM VZ.36
(označení ŘOP: L1, Q, označení ŠKODA: A6)
Již od počátku projektování předválečného opevnění na území ČSR, bylo počítáno s takovou zbraní, která by mohla spolehlivě zasahovat proti útočné vozbě, kterou disponovala nepřátelská armáda. Jednoduše řečeno protitankový kanón umístěný ve střelecké místnosti pevnostního objektu na lafetě, která spočívá v ocelolitinovém rámu střílny ve stěně objektu.
Nároky na tuto zbraň byly nemalé. Při rozsáhlých zkouškách se ukázalo ,že při ráži granátu 47 mm je dosahováno dostatečného výkonu a právě tato ráže byla zavedena jako standardní (kromě kanónu 37mm, zbraň „Q“) pro použití v našem opevnění.
Vývoj vlastní zbraně byl zahájen v roce 1935 a v roce 1936 byly prováděny vojskové zkoušky. Právě tyto zkoušky dokázaly její výbornou funkčnost. Při použití ostrých pancéřových granátů s dnovým zapalovačem vz. 36 bylo možné prostřelit na 1000 m pancíř oboustranně cementovaný s tloušťkou 50 mm.
Kromě výše uvedeného střeliva byl zaveden ještě 4 cm ostrý nárazový granát vz. 36 s nárazovým zapalovačem, tento typ střeliva se měl používat na ničení živé síly a méně odolné cíle. Dalším typem střeliva se měl stát 4 cm ostrý kartáč. Jednalo se o střelu, která obsahovala 110 olověných kuliček po 12 gramech a tento obsah byl zalitý do kalafuny. Po výstřelu se ihned po opuštění hlavně kartáč roztrhal na mnohačetné kusy inertní hmoty a vlastních kuliček a likvidoval veškerou živou sílu v poměrně širokém úhlu v předpolí zbraně.
Nyní se vrátíme k vlastní konstrukci zbraně. V převážné většině se ke kanonu montoval na společnou lafetu těžký kulomet ZB 37 ráže 7,92 mm a společně tak tvořily tzv. smíšené dvojče, které bylo známo pod kódem L1. Konstrukčně se jednalo o kanón s poloautomatickým klínovým závěrem, drážkovanou hlavní umístěnou v kolébce a ukončenou v masivní pancéřové kouli, jejíž osa tvořila otočný bod celé zbraně. Pro nesení zbraně ve střílně a snadné natáčení v mezích náměru a odměru sloužila lafeta, kterou můžeme ještě rozdělit na lafetu spodní a lafetu vrchní, součástí spodní lafety jsou i dva vyvažovače. K nastavovaní náměru a odměru sloužila tzv. náměrová a odměrová řididla. K zamiřování na cíl bylo možné používat záměrný dalekohled vz. 36, který byl společný pro obě zbraně.Tento dalekohled byl vybaven záměrnou osnovou, kterou bylo možné osvítit stejně jako odměrové a náměrové stupnice, za tímto účelem se montovala na kanón schránka s akumulátorem. Pro nepřímou střelbu zejména za mlhy, nebo umělého zadýmení bojiště mohlo být užito stupnic na lafetě a nad zbraní k odečítání údajů, které byly hlášeny např. pozorovatelem ze zvonu pomocí dostupných pojítek.
Kanón byl konstruován tak, aby nábojnice jak z kulometu, tak i z kanónu byly po výstřelu odváděny mimo střeleckou místnost. To se dělo pomocí pružných odpadů na nábojnice vedoucí od zbraně dolů k podlaze, kde končí ve vodící kouli. Dále vystřílené nábojnice padají ocelovou rourou ve stěně, která je zakončena plechovou klapkou ústící nad ochranným příkopem, kde měly být nábojnice jímány. Tato skutečnost může být vnímána jako určitý luxus, ovšem není tomu tak. Je nutné si uvědomit, že dotace střeliva na jeden kanón činila zhruba 1800 granátů a při kadenci přibližně 30 - 35 ran/min, při rychlopalbě 40 ran/min by se vystřílené nábojnice rychle hromadily ve střelecké místnosti a jedovatými plyny otrávily drahocenný vzduch.
Rám střílny, která byla zabetonována do stěny objektu a nesla vlastní lafetu s kanónem sestával ze tří hlavních částí. Přední díl tvořící venkovní rám s možností upevnit otočnou kouli kanónu mezi pancéřové desky včetně utěsnění pomocí kožené vložky, dále spodní díl na kterém spočívá vlastní lafeta, která je ukotvena pomocí pivotového čepu podle jehož osy se kanón otáčí. Poslední částí střílny je vnitřní díl vrchní. Jako celek disponuje střílna hmotností přibližně 1450 kg a byla zhotovena ze stejné ocelolitiny, jaká byla použita k odlévání pancéřových zvonů .
Obsluhu mělo zajišťovat 6 mužů, a to: velitel kanonu, miřič-střelec, nabíječ, kulometčík, 1. podavač, 2. podavač.
foto: Petr Minář, Muzeum okupace, Guernsey
(označení ŘOP: L1, Q, označení ŠKODA: A6)
Již od počátku projektování předválečného opevnění na území ČSR, bylo počítáno s takovou zbraní, která by mohla spolehlivě zasahovat proti útočné vozbě, kterou disponovala nepřátelská armáda. Jednoduše řečeno protitankový kanón umístěný ve střelecké místnosti pevnostního objektu na lafetě, která spočívá v ocelolitinovém rámu střílny ve stěně objektu.
Nároky na tuto zbraň byly nemalé. Při rozsáhlých zkouškách se ukázalo ,že při ráži granátu 47 mm je dosahováno dostatečného výkonu a právě tato ráže byla zavedena jako standardní (kromě kanónu 37mm, zbraň „Q“) pro použití v našem opevnění.
Vývoj vlastní zbraně byl zahájen v roce 1935 a v roce 1936 byly prováděny vojskové zkoušky. Právě tyto zkoušky dokázaly její výbornou funkčnost. Při použití ostrých pancéřových granátů s dnovým zapalovačem vz. 36 bylo možné prostřelit na 1000 m pancíř oboustranně cementovaný s tloušťkou 50 mm.
Kromě výše uvedeného střeliva byl zaveden ještě 4 cm ostrý nárazový granát vz. 36 s nárazovým zapalovačem, tento typ střeliva se měl používat na ničení živé síly a méně odolné cíle. Dalším typem střeliva se měl stát 4 cm ostrý kartáč. Jednalo se o střelu, která obsahovala 110 olověných kuliček po 12 gramech a tento obsah byl zalitý do kalafuny. Po výstřelu se ihned po opuštění hlavně kartáč roztrhal na mnohačetné kusy inertní hmoty a vlastních kuliček a likvidoval veškerou živou sílu v poměrně širokém úhlu v předpolí zbraně.
Nyní se vrátíme k vlastní konstrukci zbraně. V převážné většině se ke kanonu montoval na společnou lafetu těžký kulomet ZB 37 ráže 7,92 mm a společně tak tvořily tzv. smíšené dvojče, které bylo známo pod kódem L1. Konstrukčně se jednalo o kanón s poloautomatickým klínovým závěrem, drážkovanou hlavní umístěnou v kolébce a ukončenou v masivní pancéřové kouli, jejíž osa tvořila otočný bod celé zbraně. Pro nesení zbraně ve střílně a snadné natáčení v mezích náměru a odměru sloužila lafeta, kterou můžeme ještě rozdělit na lafetu spodní a lafetu vrchní, součástí spodní lafety jsou i dva vyvažovače. K nastavovaní náměru a odměru sloužila tzv. náměrová a odměrová řididla. K zamiřování na cíl bylo možné používat záměrný dalekohled vz. 36, který byl společný pro obě zbraně.Tento dalekohled byl vybaven záměrnou osnovou, kterou bylo možné osvítit stejně jako odměrové a náměrové stupnice, za tímto účelem se montovala na kanón schránka s akumulátorem. Pro nepřímou střelbu zejména za mlhy, nebo umělého zadýmení bojiště mohlo být užito stupnic na lafetě a nad zbraní k odečítání údajů, které byly hlášeny např. pozorovatelem ze zvonu pomocí dostupných pojítek.
Kanón byl konstruován tak, aby nábojnice jak z kulometu, tak i z kanónu byly po výstřelu odváděny mimo střeleckou místnost. To se dělo pomocí pružných odpadů na nábojnice vedoucí od zbraně dolů k podlaze, kde končí ve vodící kouli. Dále vystřílené nábojnice padají ocelovou rourou ve stěně, která je zakončena plechovou klapkou ústící nad ochranným příkopem, kde měly být nábojnice jímány. Tato skutečnost může být vnímána jako určitý luxus, ovšem není tomu tak. Je nutné si uvědomit, že dotace střeliva na jeden kanón činila zhruba 1800 granátů a při kadenci přibližně 30 - 35 ran/min, při rychlopalbě 40 ran/min by se vystřílené nábojnice rychle hromadily ve střelecké místnosti a jedovatými plyny otrávily drahocenný vzduch.
Rám střílny, která byla zabetonována do stěny objektu a nesla vlastní lafetu s kanónem sestával ze tří hlavních částí. Přední díl tvořící venkovní rám s možností upevnit otočnou kouli kanónu mezi pancéřové desky včetně utěsnění pomocí kožené vložky, dále spodní díl na kterém spočívá vlastní lafeta, která je ukotvena pomocí pivotového čepu podle jehož osy se kanón otáčí. Poslední částí střílny je vnitřní díl vrchní. Jako celek disponuje střílna hmotností přibližně 1450 kg a byla zhotovena ze stejné ocelolitiny, jaká byla použita k odlévání pancéřových zvonů .
Obsluhu mělo zajišťovat 6 mužů, a to: velitel kanonu, miřič-střelec, nabíječ, kulometčík, 1. podavač, 2. podavač.
foto: Petr Minář, Muzeum okupace, Guernsey
ČÍSELNÉ ÚDAJE KANÓNU 4,7 CM
Ráže 47 mm
Palná výška 1300 mm
Náměr +12° až -15°
Odměr + /- 22° 30´
Délka zákluzu 300 mm
Délka hlavně 2040 mm
Počet drážek v hlavni 20
Tormentační tlak plynů 3300 atm
Dostřel při elevaci +12° asi 5000m
munice:
nárazový granát 1.5 kg 600m/vt.
pancéřový granát 1.65 kg 775 m/vt.
kartáč 1.65 kg 775m/vt.
Hmotnosti:
Hlaveň + závěr + poloautomatika 192 kg
Zabetonovaný rám střílny 1400 kg
Zabetonovaná trouba odpadu nábojů 105 kg
Čelní pancíř 101 kg
Opěrná deska 115 kg
Těsnící koule 128 kg
Úplná lafeta 351 kg
Úplné tělo kolébky 132 kg
Úplná brzda + vratník 45 kg
Ráže 47 mm
Palná výška 1300 mm
Náměr +12° až -15°
Odměr + /- 22° 30´
Délka zákluzu 300 mm
Délka hlavně 2040 mm
Počet drážek v hlavni 20
Tormentační tlak plynů 3300 atm
Dostřel při elevaci +12° asi 5000m
munice:
nárazový granát 1.5 kg 600m/vt.
pancéřový granát 1.65 kg 775 m/vt.
kartáč 1.65 kg 775m/vt.
Hmotnosti:
Hlaveň + závěr + poloautomatika 192 kg
Zabetonovaný rám střílny 1400 kg
Zabetonovaná trouba odpadu nábojů 105 kg
Čelní pancíř 101 kg
Opěrná deska 115 kg
Těsnící koule 128 kg
Úplná lafeta 351 kg
Úplné tělo kolébky 132 kg
Úplná brzda + vratník 45 kg
|
| Celkový pohled na kanon, který je součástí expozice muzea okupace na ostrově Guernsey. |
|
| Pohled zezadu na závěr kanonu a lapač nábojnic. |
|
| Pohled na horní partii kanónu s upevněným kulometem. Vlevo je namontován záměrný dalekohled vz. 36. U náměrové stupnice je patrná lampička pro její osvětlení. Vlevo dole jsou kolečka náměrového a odměrového řididla. |
|
| Pohled na napojení kolébky kanónu na pancéřovou kouli, kde ústí kromě hlavně kanónu ještě optický zaměřovač a kulomet. U stupnice je zachycen stavitelný doraz náměru, u kulometu si povšimněte hladké hlavně používané v opevnění a útočné vozbě, která nesla označení „O“. |
|
| Pohled do nábojní komory a vývrtu hlavně. Vývrt má 20 pravotočivých drážek |
|
|
| Pohled zvenčí na střílnu v níž je stále torzo kanónu. V pancéřové kouli ústí hlaveň kanónu, v levé části je patrný otvor pro výstřel kulometu ZB 37 a vpravo (málo patrné) je průhled pro záměrný dalekohled vz. 36. | Pohled na kompletní náboj 4cm. Zde s granátem s nárazovým zapalovačem. ( foto Pavel Minář 2011) |
|
|
| Označení nábojky a granátu. Na dně nábojnice je mino jiné uveden i rok výroby a značka dělovky Plzeň, kde byla vyrobena. Na granátu již nalezneme rok 1939, z čehož můžeme soudit, že byl náboj laborován již pro potřeby německé armády.( foto Pavel Minář 2011) | granát - zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937 |
|
|
| nárazový - zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937 | zapalovac - zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937 |
[Projektování objektu][Vybavení objektu][Výstavba objektu][Zbraně][Filtroventilace][Elektroinstalace][Vodoinstalace][Pojítka][Pozorovatelny dělostřelectva][Pancéřové zvony][Posádka][Rekonstrukce]
BODÁK vz.24
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| ZDROJ: RUKOVĚŤ PRO BRANNÉ VÝCHOVY, PRAHA 1936 |
VEJČITÝ GRANÁT vz.21 "Janeček"
|
|
|
| ZDROJ: RUKOVĚŤ PRO BRANNÉ VÝCHOVY, PRAHA 1936 | ZDROJ: RUKOVĚŤ PRO BRANNÉ VÝCHOVY, PRAHA 1936 | Originální truhlík na granáty vz.21 "Janeček" |
OSVĚTLOVACÍ PISTOLE
|
|
|
|
| zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937 | zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937 | zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937 | Z knihy Vojáci v horách, Jiří Jeníček ( NV 1947) |
RAKETOVÁ PISTOLE vz. 30
Raketová pistole sloužila k vystřelování raket za účelem osvětlení terénu, nebo signalizaci smluvených signálů pomocí barevných raket.
Je to pistole s hladkou hlavní o hmotnosti téměř 1 kg a s celkovou délkou 22,5 cm. Ráže 26,5 mm.
V objektech těžkého opevnění se předpokládalo používání raketové pistole v pancéřových zvonech. Vystřelování raket se mělo dít otvorem pro periskop ve vrchlíku zvonu.
Raketová pistole sloužila k vystřelování raket za účelem osvětlení terénu, nebo signalizaci smluvených signálů pomocí barevných raket.
Je to pistole s hladkou hlavní o hmotnosti téměř 1 kg a s celkovou délkou 22,5 cm. Ráže 26,5 mm.
V objektech těžkého opevnění se předpokládalo používání raketové pistole v pancéřových zvonech. Vystřelování raket se mělo dít otvorem pro periskop ve vrchlíku zvonu.
|
|
| Raketová pistole ( foto Pavel Minář 2011) | |
|
|
|
|
|
|
| zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937 |
PISTOLE vz. 24
Pistole je zbraň vynikající přesností a velkou rychlostí palby na docela krátké vzdálenosti, palbu lze okamžitě a s překvapením zahájiti. Je velmi lehká a dá se snadno ovládati. Proto jsou jí vyzbrojeni vojáci , kteří jsou buď službou nebo výzbrojí přetíženi a nemohou nositi pušky. Pro své technické vlastnosti je výbornou zbraní v boji muže proti muži, užívá se jí za zvláštních okolností na náhle se objevující cíle ve vzdálenosti do 50 m.
(citováno: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937)
Pistole je zbraň vynikající přesností a velkou rychlostí palby na docela krátké vzdálenosti, palbu lze okamžitě a s překvapením zahájiti. Je velmi lehká a dá se snadno ovládati. Proto jsou jí vyzbrojeni vojáci , kteří jsou buď službou nebo výzbrojí přetíženi a nemohou nositi pušky. Pro své technické vlastnosti je výbornou zbraní v boji muže proti muži, užívá se jí za zvláštních okolností na náhle se objevující cíle ve vzdálenosti do 50 m.
(citováno: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937)
|
|
| Pistole ČZ 24 ( foto Pavel Minář 2011) | |
|
|
| Pistole ČZ 27 |
|
|
|
|
|
| LK vzor 26 ( foto: Petr Minář ) | LK vzor 30 ( foto: Honza Doleček ) |
|
|
| Zdroj: RUKOVĚT PRO BRANNÉ VÝCHOVY, PRAHA 1936 | Zdroj: RUKOVĚT PRO BRANNÉ VÝCHOVY, PRAHA 1936 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| ZDROJ: PŘEDPIS PRO BOJOVOU PŘÍPRAVU, Ministerstvo národní bezpečnosti 1952 |
Plnička zásobníků pro kulomet ZB 26
|
