Plemena ohařů
Maďarský ohař krátkosrstý
Maďarský ohař krátkosrstý je pes střední velikosti, elegantního vzezření, vyrovnaných proporcí pracovního psa. Díky svému charakteru těžce snáší hrubé zacházení. Kromě své lovecké vášně se cítí dobře i v lidském obydlí, je distingovaný, přátelský, vyrovnané povahy.
Uplatnění MOK je naprosto univerzální. S dobrým výcvikem je to ideální pomocník lovce pro vše, co vyžaduje praktická myslivost. Své pracovní nadání a schopnosti pravidelně předvádí na různých typech loveckých zkoušek a soutěží a nutno podotknout, že ne vždy bezpodmínečně v rukou zkušených vůdců. Je snadno cvičitelný a voditelný.
Maďarský ohař
Historie:
Maďarský ohař je maďarský národní lovecký pes, lidově přezdívaný také „vižla“. O jejím vzniku se vedou dvě teorie. Ta první říká, že ohař tohoto typu přišel před více jak 900 lety spolu s nomádskými kmeny. Ta druhá se naopak přiklání k faktu o původu ze žlutých tureckých psů. To by ovšem mohlo vysvětlovat to, že v 16. a 17. století byla kultura silně ovlivňována Turky a tak nemůžeme vyloučit to, že došlo ke skřížení. Naznačuje to i charakteristická žlutočervená barva, která je pro psy z přední Asie typická. Ať tak či onak v další fázi vývoje byli psi kříženi s výmarským ohařem a transylvánskými pointery. Bylo zapotřebí rychlého všestranného psa, který umí najít pernatou zvěř a vypíchnout ji. To souviselo se zálibou v sokolnictví, které tyto hunské národy znali již dávno před svým příchodem do Evropy. Právě tyto krátkosrsté ohaře, kteří se používali v sokolnictví můžeme považovat za předchůdce maďarského ohaře. Této obrovské zálibě maďarské šlechty v lovech a sokolnictví vděčíme za vyšlechtění vizsly.
Čistokrevný chov maďarké vizsly započal někdy kolem roku 1917. Hlavní důraz byl kladen na barvu a na lovecké schopnosti psa. Ve 30. letech vznikla hrubosrstá varieta a to pravděpodobně přikříženým německého drátosrstého ohaře. Dnes známe tedy dvě variety vizsly a obě jsou uznány. V květnu 1920 byla založena Maďarská společnost chovatelů maďarského ohaře.
Vzhled:
Barva srsti je žemlově žlutá nebo v různých odstínech pískově žlutá. Ideální kohoutková výška psa je 56 - 61 cm, feny 52 - 57 cm. Váha se pohybuje v rozmezí 20 – 30 kg.
Povaha a využití:
Maďarský ohař má vynikající čich, při práci je neúnavný a vytrvalý. S nadšením pracuje i ve vodě a dobře snáší letní vysoké teploty, které museli ustát jeho předci ve středním Maďarsku. Ochotně donáší, stopuje, vystavuje a je považován za všetsranného loveckého psa. Je to plemeno velice společenské a přítulné. Je vhodné například pro agility a to nejenom díky své hbitosti ale i díky své učenlivosti.
Péče:
Vizsla je po všech stránkách pes živý a aktivní, potřebuje dostatek prostoru pro vydovádění se. Vždyť i překlad slova viszla znamaná „čilý“. Ačkoli je to pes původem lovecký, může si jej pořídit i člověk, který na lov nechodí, je ovšem důležité aby měl ohař kde svou energii vybít. Krátká srst nevyžaduje žádnou speciální péči.
Maďarský ohař
Maďarský ohař je maďarský národní lovecký pes, lidově přezdívaný také „vižla“. O jejím vzniku se vedou dvě teorie. Ta první říká, že ohař tohoto typu přišel před více jak 900 lety spolu s nomádskými kmeny. Ta druhá se naopak přiklání k faktu o původu ze žlutých tureckých psů. To by ovšem mohlo vysvětlovat to, že v 16. a 17. století byla kultura silně ovlivňována Turky a tak nemůžeme vyloučit to, že došlo ke skřížení. Naznačuje to i charakteristická žlutočervená barva, která je pro psy z přední Asie typická. Ať tak či onak v další fázi vývoje byli psi kříženi s výmarským ohařem a transylvánskými pointery. Bylo zapotřebí rychlého všestranného psa, který umí najít pernatou zvěř a vypíchnout ji. To souviselo se zálibou v sokolnictví, které tyto hunské národy znali již dávno před svým příchodem do Evropy. Právě tyto krátkosrsté ohaře, kteří se používali v sokolnictví můžeme považovat za předchůdce maďarského ohaře. Této obrovské zálibě maďarské šlechty v lovech a sokolnictví vděčíme za vyšlechtění vizsly.
Barva srsti je žemlově žlutá nebo v různých odstínech pískově žlutá. Ideální kohoutková výška psa je 56 - 61 cm, feny 52 - 57 cm. Váha se pohybuje v rozmezí 20 – 30 kg.
Maďarský ohař má vynikající čich, při práci je neúnavný a vytrvalý. S nadšením pracuje i ve vodě a dobře snáší letní vysoké teploty, které museli ustát jeho předci ve středním Maďarsku. Ochotně donáší, stopuje, vystavuje a je považován za všetsranného loveckého psa. Je to plemeno velice společenské a přítulné. Je vhodné například pro agility a to nejenom díky své hbitosti ale i díky své učenlivosti.
Vizsla je po všech stránkách pes živý a aktivní, potřebuje dostatek prostoru pro vydovádění se. Vždyť i překlad slova viszla znamaná „čilý“. Ačkoli je to pes původem lovecký, může si jej pořídit i člověk, který na lov nechodí, je ovšem důležité aby měl ohař kde svou energii vybít. Krátká srst nevyžaduje žádnou speciální péči.
Německý krátkosrstý ohař
Země původu:
Německo
Zařazení:
FCI sk. VII. - ohaři
Standard č. 119
Historie:
Historie německého krátkosrstého ohaře začíná se psy, kteří se používali při lovu pernaté zvěře do sítí především ve středomořských zemích a při honech. Na německé knížecí dvory se tito ohaři dostali přes Francii, Španělsko a Flandry. Nejdůležitější vlastností těchto psů byly jejich výkony při vystavování zvěře. Stavěči byli ještě žádanější poté, co byla vyrobena první dvojitá brokovnice (1750). Lovci mířili před psem na pernatou zvěř v letu. To byl počátek přechodu od čistého stavěče ke všestrannému lovecky upotřebitelnému psovi. Rozhodující pro vybudování a rozvoj chovu bylo založení plemenné knihy německého krátkosrstého ohaře v roce 1897. Princ Albrecht ze Solms - Braunfeldu sepsal charakteristické znaky plemena, stanovil pravidla hodnocení tělesných tvarů a konečně také jednoduchá zkušební pravidla loveckých psů. Dnes prochází německý krátkosrstý ohař filtrem propracovaného chovatelského a zkušebního řádu. Standard stanoví, jaké vlastnosti má mít německý krátkosrstý ohař jakožto všestranný lovecky upotřebitelný pes. Díky tomu je schopen plnit veškeré požadavky kladené na něj při lovech až do vysokého věku.
Povaha a chování:
Pevná, vyrovnaná, spolehlivá, dobře zvladatelný temperament; není nervózní, plachá ani agresivní.
Vzhled:
Ušlechtilý, harmonický pes, jehož tělesná stavba zaručuje sílu, vytrvalost a rychlost. Jeho ušlechtilost podtrhuje vzpřímené držení těla, plynulé vnější linie, suchá hlava, dobře nesený ocas, přiléhající lesklá srst a prostorný, harmonický pohyb.
Průměrný věk:
12 - 14 let
Péče:
Tento lovecký pes je z hlediska péče celkem nenáročným plemenem. Spotřeba krmiva odpovídá velikosti a zátěži psa. Krátká srst dobře chrání před nepřízní počasí, nevyžaduje žádnou úpravu, zcela postačí pravidelné kartáčování. Plemeno výborně snáší pobyt v kotci i v bytě. Rozhodně jej neuspokojíte krátkým proběhnutím v parku. Vyhovuje mu pracovní zátěž. Výchova německého krátkosrstého ohaře by měla být důsledná, trpělivá a klidná.
Anglický setr
Popis
Doménou anglického setra je lov, pro který má ty nejlepší předpoklady: vynikající nos (exceluje při práci s vysokým nosem), dokonalé "manýry" (tedy schopnost vystavovat), ochotu aportovat, temperament, rychlost i vytrvalost. Tvrdí se, že anglický setr je ze všech setrů nejovladatelnější a že se nejlépe cvičí. Používá se při polních, ale i vodních pracech. Při správném výcviku může tento někdejší specialista skládat i všestranné zkoušky ohařů.
Ariéžský krátkosrstý ohař
BRAQUE DE L´ARIEGE
Popis
Pes brakoidního typu, jeho konstrukce je mohutná, avšak bez přehnané těžkosti a robustnosti. Působí statným dojmem.
Dává se přednost jedincům na suchých končetinách, s výrazně modelovaným svalstvem a výraznými liniemi.
Jeho zbarvení je bílé se světleoranžovým stříkáním, které je preferováno, nebo se stříkáním hnědým.
Toto zbarvení z něj dělá psa elegantního a jemného.
Popis gordon setra
Klasifikace FCI
Základní péče o psa
Historie plemene gordonsetr
Historie plemene bretaňský ohař
Dává se přednost jedincům na suchých končetinách, s výrazně modelovaným svalstvem a výraznými liniemi.
Jeho zbarvení je bílé se světleoranžovým stříkáním, které je preferováno, nebo se stříkáním hnědým.
Toto zbarvení z něj dělá psa elegantního a jemného.
- FCI
- Ohaři
- Využití
- Lovecká plemena
- Velikost
- Střední plemena
- Původ plemene
- Francie
- Výška v kohoutku
- 56 - 67 cm
- Hmotnost v dospělosti
- neuvádí se
- Věk
- 12 - 14 let
- Délka srsti
- krátká
- Péče o srst
- nepravidelná
- Vztah k dětem
- velmi dobrý
- Vztah k ost. zvířatum
- dobrý
- Náročnost na výchovu
- náročný
- Náročnost na pohyb
- velmi náročný
- Vhodné prostředí
- předměstí, venkov
- Využití psa
- lovecký
- Časová náročnost
- půl dne
Ariegský ohař krátkosrstý
(Ariegský ovčák krátkosrstý, Ariege Pointing Dog, Braque de l´Aričge)
Ariegský ohař je typický lovecký pes, který se hodí ke všem loveckým disciplínám. Adaptuje se velmi rychle na jakoukoli práci, a protože to je odolné plemeno, vydrží i celodenní zátěž. Tento pes se dá velmi snadno vycvičit,a proto je vhodný i pro chovatele začátečníka. Díky své bystrosti se velmi dobře a rychle naučí na povely.
Popis ariegského ohaře krátkosrstého
Je to silný a statný pes, tzv. brakoidního typu, který ale nevypadá těžkopádně. Díky svým dlouhým končetinám, vytvarovaným svalům a barvě působí spíše elegantním a jemným dojmem. Ariegský ohař krátkosrstý měří v průměru 56 až 67 cm, váhu standard FCI neudává. Délka jeho těla by měla být jen o málo větší než kohoutková výška. Hlava je dlouhá a hranatá, s lehce klenutou mozkovnou a poměrně výraznými nadočnicovými oblouky. Nos má růžový nebo hnědý podle barvy srsti, nikdy však černý. Jemné, spadající pysky, silné čelisti s nůžkovým, nebo klešťovým skusem a oválné, jantarové až hnědé inteligentní oči. Uši nepřiléhají k hlavě, jsou dlouhé, jemné a visí v záhybech. Krk má ariegský ohařsilný a celkem krátký, s menším lalokem. Hřbetní linie je téměř rovná, hřbet silný a dobře osvalený. Hrudník má hluboký a široký s nepříliš klenutými žebry. Končetiny jsou rovné s mohutným svalstvem.
Tlapky má kompaktní, kulaté se silnými drápky. Ocas se směrem ke špičce zeštíhluje. Srst je lesklá a krátká, zejména u uší a na hlavě jemná a hladká. Barva je od hnědé po plavě oranžovou s bílými skvrnami, někteří jedinci jsou spíše bílí s barevným stříkáním. Při chůzi, která je vlastně permanentním poklusem přecházejícím v trysk, působí lehce a poddajně. V průměru se ariegský ohař krátkosrstý dožívá 12 až 14 let.
Klasifikace FCI
Podle FCI (Mezinárodní kynologická federace) je ariegský ohař krátkosrstý zařazen do skupiny VII. - Ohaři, sekce 1.1 - Ohaři kontinentální, s pracovní zkouškou. Oficiální zkratka pro ČR je AO. Původním užitím to byl lovecký pes, nyní lovecký stavěcí pes a společník.
Základní péče o psa
Ariegský ohař krátkosrstý potřebuje hlavně pohyb. Má rád dlouhé procházky za každého počasí, při kterých se u něj projevují jeho lovecké pudy. Pokud se týká srsti, tu je třeba alespoň dvakrát týdně kartáčovat a čistit. Stejně jako u ostatních psů s visícíma ušima, je třeba kontrolovat zvukovody a čistit je, aby nedocházelo k zánětům. Jinak toto plemeno žádnou specifickou péči nevyžaduje.
Historie plemene ariegský ohař krátkosrstý
Ariegský ohař krátkosrstý pochází z kraje Ariege a předka má ve starofrancouzském ohaři, který byl křížen s krátkosrstými ohaři z oblasti Středozemního moře. Titoohaři měli bílo-oranžovou barvu a dodali plemeni živost a čipernost. Plemeno však časem upadalo v zapomnění a nebýt lovců právě z oblasti Ariege v Pyrenejích, pravděpodobně by zaniklo. V roce 1990 se však skupina chovatelů rozhodla v dalším chování tohoto psa a chov pokračuje dodnes.
Gordonsetr
(Gordon Setter)
- FCI
- Ohaři
- Využití
- Lovecká plemena
- Velikost
- Velká plemena
- Původ plemene
- Anglie
- Výška v kohoutku
- 62 - 66 cm
- Hmotnost v dospělosti
- 24 - 30 kg
- Věk
- 13 let
- Délka srsti
- střední
- Péče o srst
- pravidelná
- Vztah k dětem
- velmi dobrý
- Vztah k ost. zvířatum
- velmi dobrý
- Náročnost na výchovu
- nenáročný
- Náročnost na pohyb
- náročný
- Vhodné prostředí
- předměstí, venkov
- Využití psa
- společník, lovecký
- Časová náročnost
-
minimálně 4 hodiny
Povaha plemene
- FCI
- Ohaři
- Využití
- Lovecká plemena
- Velikost
- Velká plemena
- Původ plemene
- Anglie
- Výška v kohoutku
- 62 - 66 cm
- Hmotnost v dospělosti
- 24 - 30 kg
- Věk
- 13 let
- Délka srsti
- střední
- Péče o srst
- pravidelná
- Vztah k dětem
- velmi dobrý
- Vztah k ost. zvířatum
- velmi dobrý
- Náročnost na výchovu
- nenáročný
- Náročnost na pohyb
- náročný
- Vhodné prostředí
- předměstí, venkov
- Využití psa
- společník, lovecký
- Časová náročnost
- minimálně 4 hodiny
Povaha plemene
Tento setr je kamarádský, mírný, citlivý, živý a oddaný své rodině. K domácím zvířatům a jiným psům je přátelský. Děti miluje. Je velmi inteligentní, učenlivý a společenský. Dokáže být ale rovněž svéhlavý. Pokud má dostatek pohybu, který potřebuje, je doma klidný a bezproblémový. Rád prozkoumává nová území, proto má mírné sklony utíkat. Gordon setr není hlídací ani obranářský pes, je to lidumil, k cizím lidem je však zdrženlivý.
Popis gordon setra
Psi měří v kohoutku přibližně 66 cm, feny asi 62 cm, váha se pohybuje okolo 29,5 kg, feny váží 24,5 kg. Oči má gordon setr jasné a hnědé. Nejsou ani zapadlé ani vystouplé, posazené těsně pod obočím, mají bystrý a inteligentní výraz. Uši jsou středně velké a tenké. Posazené nízko v linii obočí a přiléhají těsně k hlavě.Ocas může být přímý nebo lehce šavlovitý. Je nesený horizontálně nebo pod linií hřbetu. U kořene je silný, rovnoměrně se zužuje do špičky. Srst ocasu je dlouhá a přímá, vytváří vlajku, ta se zkracuje ke špičce.
Chůze gordon setra je pravidelná, pohyb volný a přímý.
Srst gordon setra je lesklá uhlově černá, bez rezavého odlesku, kaštanově hnědé odznaky se objevují na zadních a předních končetinách, dále na hrudi a krku.
Klasifikace FCI
Podle klasifikace FCI patří Gordon setr do skupiny 7 -stavěcí psi (ohaři), sekce 2.2 stavěcí psi britští a irští; setři.
Základní péče o psa
Gordon setra je potřeba pravidelně kartáčovat a odstříhávat přebytečné chlupy pod ušima, předejde se tím případným ušním zánětům, srst na vnějších stranách uší se nechává růst volně. Drápky se udržují v délce těsně nad zemí.
Historie plemene gordonsetr
V sídle vévodů Gordonů byli chováni angličtí setři, a to v tricolor barvě. Podle všeho jeden z ošetřovatelů vévody omylem zkřížil fenu setra s černě pálenou kolií, tato kolie se od dnešních lišila především mohutnou silnou postavou a velkou lebkou. Kříženci se vévodovi zalíbili natolik, že začal s jejich šlechtěním, tím vznikl ustálený jednotný typ a později plemeno gordon setr. 0 původu gordon setra se však stále vede mnoho dohadů. Tato verze se ale zdá být nejpravděpodobnější.
Popis
Gordonsetr nebo také skotský setr je nejrobusnějším ze všech setrů. Přitom však jeho proporce musí být v naprostém souladu, takže na první pohled působí dojmem velmi ušlechtilého, plnokrevného, krásného psa. Také jeho vlastnosti se liší od vlastností ostatních setrů. Je klidnější, volnější a projevuje vlohy ke stopování. Proto je spolehlivým dohledávačem ztracené zvěře. Kromě toho má rád vodu, takže ho lze s úspěchem používat i pro vodní práci. Ve spojení s výborným nosem, jaký má většina setrů, může být gordonsetr označen za všestranně upotřebitelného loveckého psa.
Gordonsetr je snadno rozeznatelný od ostatních plemen setrů. Má dlouhou přiléhavou srst, antracitovitě černě zbarvenou s tříslovými kaštanově červenými znaky.
Bretaňský ohař
Povaha plemene
Inteligentní psi této rasy vynikají nad jiné svou mimořádnou přítulností a pozorností vůči svému pánu. Jejich citlivá duše reaguje jako barometr na vše, co se doma děje, a proto se hodí spíše k vyrovnaným a harmonicky žijícím majitelům. Bretaňský ohař jen těžko zvládne pozdější změnu majitele bez následků. Přes svou schopnost být ideálním rodinným společníkem je to ze své podstaty lovecký pes a tomuto svému zaměření zůstává ve své povaze věrný. Má vynikající čich, je hbitý, mrštný rád přináší a dobře vystavuje. Bretaňský ohař je náročný na množství a pravidelnost pohybu.
- FCI
- Ohaři
- Využití
- Lovecká plemena
- Velikost
- Střední plemena
- Původ plemene
- Francie
- Výška v kohoutku
- 47 - 51 cm
- Hmotnost v dospělosti
- 15 - 20
- Věk
- 13 - 14
- Délka srsti
- střední
- Péče o srst
- denní
- Vztah k dětem
- velmi dobrý
- Vztah k ost. zvířatum
- dobrý
- Náročnost na výchovu
- nenáročný
- Náročnost na pohyb
- velmi náročný
- Vhodné prostředí
- předměstí, venkov
- Využití psa
- společník, lovecký
- Časová náročnost
- půl dne
Popis bretaňského ohaře
Tito psi mají menší a spíše podsaditou postavu kvadratického formátu a jemnou, rovnou, eventuelně jen lehce zvlněnou srst. Bretaňský ohař se vyskytuje v následujících barevných varietách - bílá s oranžovou, bílá s kaštanovou, bílá s černou, trikolorní, nebo žíhaná jednou z výše uvedených barev.
Ideální kohoutková výška psů je stanovena na 48 cm, u fen je doporučována nejméně 47 cm.
Tělo je kompaktní, mírně podsadité. Bedra bretaňského ohaře jsou mohutná a široká. Ocas u tohoto plemene často od narození chybí, nebo se později krátí. Nohy má bretaňský ohař jen středně zaúhlené. Hlava má zaoblený tvar, čenich je ale značně zašpičatělý. Uši jsou krátké, vysoko nasazené a bretaňský ohař je nosí svěšené dolů. Jejich špičky jsou rovněž zakulacené. Oči mají barvu tmavého jantaru.
Základní péče o psa
Srst těchto psů vyžaduje kartáčovaní alespoň jednou týdně, přičemž partiím, kde jsou chlupy dlouhé, je třeba věnovat ještě o trochu více pozornosti, aby nedocházelo k jejich zacuchávání a žmolkování. Výchova bretaňského ohaře by neměla být nijak zvlášť složitým procesem, pokud majitel respektuje vrozenou citlivost plemene a přistupuje k výcviku s důsledností, ale i laskavostí. Tvrdý přístup, nebo nečekané výlevy nálad majitele tohoto psa jen poznamenají.
Bretaňský ohař je lovec. Jedna, či dvě krátké procházky nebudou v případě tohoto plemene nikdy stačit. Psi vyžadují dlouhé procházky a možnost volně běhat, skotačit a hrát si. V ideálním případě by měl být bretaňský ohař zapsán k loveckému výcviku, nebo by mu měla být nabídnuta alespoň nějaká náhradní pohybová aktivita, např. psí sporty. Důležité je zvládnout s bretaňským ohařem minimálně základní výcvik poslušnosti, aby se pes nevydával na vlastní lovecké výpravy bez souhlasu svého pána. Bretaňský ohař si při dostatečně srozumitelném výcviku a výchově dokáže poslušnost nakonec velmi dobře osvojit.
Historie plemene bretaňský ohař
Blízký příbuzný špringršpaněla a anglického setra, který tvoří pomyslný mezičlánek mezi klasickými ohaři a španěly. První standard plemene bretaňských ohařů spatřil světlo světa v roce 1907, posléze ale ještě doznal některých drobnějších změn a současná podobabretaňského ohaře tak byla uznána až v roce 1938.
Irský setr
(Irish Red Setter)
Povaha plemene
Irský setr je inteligentní, trochu svéhlavý, ale přesto dobře cvičitelný pes. Z hlediska myslivosti je ovšem výcvik trochu náročnější než u ostatních loveckých psů, proto není mezi myslivci tak rozšířen. Přesto je to vynikající lovecký pes s dobrým nosem, výbornou pracovní způsobilostí, vytrvalostí, temperamentem a neutuchající ochotou k práci. Mezi majiteli je oblíbený také pro svoji hravost, přítulnost, laskavost a oddanost. Není agresivní, naopak je mírný, kamarádský a spolehlivý.
Popis irského setra
Tohoto loveckého krasavce by mohlo charakterizovat jediné slovo: elegance. Je to středně velký pes s váhou 20 až 25 kg a výškou asi 60 cm v kohoutku. Má dlouhou hladkou srst bez kadeří, vyvážené tělo s úzkou lebkou, dlouhým krkem, hlubokou hrudí a svalnatými bedry. Středně dlouhý ocas nosí v úrovni hřbetu nebo níže. Irský setr se pohybuje volně s majestátně vzpřímenou hlavou a v porovnání s ostatními setry působí štíhlejším a ladnějším dojmem. V průměru se dožívá asi 13 let.
Klasifikace FCI
V roce 1882 byl založen první Klub irských červených setrů „Red Setter Club", který o čtyři roky později vydal plemenný standard a poté i směrnice pro lovecké využití. Podle klasifikace FCI je irský setr zařazen do VII. skupiny - Stavěcí psi, podskupina 2 - britští a irští stavěcí psi s loveckou zkouškou. Oficiální zkratka pro ČR je IS. Určením je to rodinný a lovecký pes.
Základní péče o psa
Přestože jde o původně loveckého psa, dá se dobře chovat i v bytě. Názor, že irský setr potřebuje extrémně mnoho pohybu je diskutabilní. Je však nutné pravidelné venčení, alespoň 30 minut ráno a odpoledne, večer pak procházku prodloužíme. Nedoporučuje se mít psa střídavě ve venkovním kotci a doma, protože pobyt venku by pak mohl považovat za trest. Pokud je chován doma, vytvořte mu tichý koutek stranou rodinného ruchu.
Jeho srst potřebuje pravidelně pročesávat a alespoň třikrát do roka trimovat. Jelikož má podobně jako kokršpaněl velké, těsně ke hlavě přiléhající uši, je nutné chlupy kolem vnějšího zvukovodu odstřihávat, aby nedocházelo k zánětům.
Historie plemene irský setr
Irský setr vznikl v Irsku pravděpodobně systematickým křížením Irského červenobílého setra s neznámým červeným psem. Původně se vedle sebe choval jak irský červený setr, tak červenobílý setr a jejich majitelé je běžně křížili ve snaze získat co nejlepší jedince pro práci. Červených setrů však bylo zpočátku méně. Teprve postupně začala jejich obliba stoupat, protože byli považováni za elegantnější . Největší rozmach v chovuirských červených setrů nastal ve druhé polovině 19. století. V Čechách se začal irský setr objevovat nejdříve především na šlechtických honitbách, ale koncem 19. století, kdy nastal rozvoj myslivosti a chovu zvěře, vzrůstal i počet chovných stanic a za první republiky jich bylo již nepočítaně. Dnes je u nás registrováno několik desítek chovných psů a fen v reproduktivním věku.
- FCI
- Ohaři
- Využití
- Lovecká plemena
- Velikost
- Velká plemena
- Původ plemene
- Irsko
- Výška v kohoutku
- 60 cm
- Hmotnost v dospělosti
- 20 - 25
- Věk
- 13 let
- Délka srsti
- střední
- Péče o srst
- pravidelná
- Vztah k dětem
- velmi dobrý
- Vztah k ost. zvířatum
- velm dobrý
- Náročnost na výchovu
- nenáročný
- Náročnost na pohyb
- náročný
- Vhodné prostředí
- předměstí, venkov
- Využití psa
- společník, lovecký
- Časová náročnost
- půl dne
Žádné komentáře:
Okomentovat