Kdybychom se věnovali depresi tak, jak o ní píší lékařské a psychiatrické knihy, správně bychom začali tak zvanou etiologií deprese, tedy tím, co depresi způsobuje. Část z těchto příčin jsem uvedla v TOMTO článku, ve kterém jsou uvedeny na konci. Nicméně z pohledu čtenáře mi přijde praktičtější povídání o tom, jak taková deprese vypadá. Protože teprve až potom, co nabydete vážného podezření, že jí vy nebo někdo blízký trpíte, můžete se pídit po tom, kde se vzala.
Deprese, respektive depresivní syndrom, je takto vnímaný soubor příznaků, který se může vyskytovat jak samostatně, tak i jako součást některých tělesných nebo jiných psychiatrických onemocnění.
Pokud ho vidíme ve spojení se somatickým (tělesným) onemocněním, můžeme současně s depresí hledat například sníženou funkci štítné žlázy či jiné hormonální příčiny, neurologické, cévní, onkologické či další tělesná onemocnění. A to že je jich opravdu mnoho!
Ve spojení s psychiatrickou diagnózou ho vídáme poměrně často v kombinaci s úzkostnou poruchou, jako depresivní fázi bipolární afektivní poruchy, jako „další“ epizodu periodické depresivní poruchy, poporodní deprese, či v terénu poruchy osobnosti. Výčet by se dal jistě rozšířit.
Tuto skutečnost zmiňuji na úvod a nerada bych jednotlivé části rozváděla více, protože by se daly rozepsat na mnoho a mnoho článků. Nicméně, než vám psychiatr definitivně diagnozu deprese přiklepne, správně by měla být vyloučena ostatní tělesná onemocnění.
Deprese je tedy onemocnění, které je charakterizované patologicky (nenormálně) špatnou náladou, trvající déle než dva týdny.
Takže pokud máte už od pondělka náladu pod psa, protože je kolega v neschopnosti a všechna jeho práce spadla na vás, nemusíte mít vážné obavy z toho, že trpíte depresí. Navíc, pamatujte na to, že zde popsané projevy se často nevyskytují všechny najednou, tudíž obraz deprese není u všech lidí stejný.
Jak se tedy deprese projevuje?
Špatná nálada
To je celkem jasný signál. Jenže ta špatná nálada není proto, že váš čeká nepříjemná zkouška, ani proto, že si myslíte, že vám vaše přítelkyně zahýbá. Ona je tak zvaně „špatně odklonitelná“ nebo „neodklonitelná“. To znamená, že druhá osoba se může snažit jakkoliv, ale ke změně nálady snažení bohužel nevede ani kdyby se postavila na hlavu a odpichovala ušima. A bohužel, takové pokusy o odklonění špatné nálady často nemocní vnímají negativně, ač jsou myšleny dobře. Depresivní člověk je velice smutný, zažívá pocity prázdnoty, beznaděje, často mívá i úzkosti a cítí vnitřní napětí. Může plakat a být lítostivý.
U deprese bývají typická tak zvaná ranní pessima nálady, což znamená, že nálada je nejhroší v ranních hodinách. Těmi ranními hodinami rozumějte třeba 3,4,5 ranní.
Výraz v obličeji
My mu v naší hantýrce říkáme hypomimie. Mimické svalstvo depresivních lidí si bere dovolenou. Doslova. Nedokáží se smát a pokud se o úsměv pokusí, je vynucený a nepřirozený. Mimické svaly používají minimálně a pokud ano, určitě ne k projevu kladných emocí.
Držení těla
O tomhle se v liteřatuře až tolik nepíše a celkově nemluví, nicméně já ho považuji za takové doplnění a věc, která si myslím dokresluje to, že psychický stav ovlivňuje i fyzické tělo. V jedné studii z r. 2010 bylo prokázáno, že depresivní lidé mívají častější flexi hlavy (předklon), zvýšený výskyt hrudní kyfózy (hrudní páteř do hrbu), zároveň mívají retroverzi pánve (podsazenou pánev). Pro ilustraci jsem vám sem udělala foto. Depresivní lidé vypadají tedy podobně, jako by chtěli vytvořit ze svého hrudníku kouli a uzavřít se do ní. Jakoby se chtěli „zamknout“ a bolest v sobě navždy uzavřít.
Špatná koncentrace
Zasekávají se v řeči, hůře se soustředí na to, o čem chtějí mluvit, psát, počítat, dělat, jsou nerozhodní. Trvá jim, než odpoví na banální otázku. Jejich intelektová výkonnost je zkrátka nízká. Je ovlivněná tím, co se děje v jejich mozku.
Nízká/žádná vůle
Nemluvíme zde o prokrastinaci. Depresivní lidé mají opravdu problémy s běžnými denními činnostmi jako ranní vstávání, hygiena, stravovací režim. Mohou proležet celý den v posteli, ale bez potěšení a úlevy ze současného stavu. Cítí se jak psychicky, tak fyzicky vyčerpaní.
Neschopnost radovat se z věcí
I kdyby vyhráli superjackpot ve sportce a někdo jim řekl, že do konce života nemusí jít do práce, nějak by to s nimi nehnulo. Bylo by jim to jedno.
Poruchy myšlení
Tok myšlenek bývá pomalý. Pro okolí mohou vypadat jako zpomalený film, včetně toho, že se i pomalu pohybují (my tomu říkáme zpomalené psychomotorické tempo). Někdy se objeví i sebeobviňování a nízké sebehodnocení.
Extrémní formou je vznik BLUDŮ. Depresivní lidé, kteří trpí bludy, si jsou tak jistí svou bezvýznamností, vinou či svým utrpením, že jim bezmezně věří. Jsou to bludy typu – „Mohu za všechno zlo na světě, mohu za to, že přišel koronavirus. Vše špatné, co se mi kdy v životě přihodilo, jsem si způsobil jen já sám. Měl bych pykat. Jsem k ničemu. Nic nezvládám, jsem naprosto nemožný.“ a podobné. Toto jsou dokola opakující se myšlenky, kterým depresivní lidé věří a jsou nevývratné. To je v podstatě učebnicová definice bludu – je to nevývratné a chorobné přesvědčení o nějaké skutečnosti.
Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo má již zjevně zkreslenou představu o realitě, nevyvracejte mu jeho přesvědčení a místo toho ho podpořte a vemte k lékaři co nejdříve!
Tyto stavy se dnes dají již velmi dobře a poměrně rychle léčit. Nemá smysl tedy čekat na to, „až ho to přejde“, ale jistě vyhledat odbornou pomoc. Světlo na konci tunelu totiž s jistotou je, i když ho zrovna nevidíte!
Spánek
Ten je u depresivních lidí zhoršen. V drtivé většině nejde o usínání (iniciaci spánku), ta bývá zhoršená u úzkostných potíží, ale zejména o jeho kontinuitu, kvalitu a především probouzení. Často je u depresivních lidí popisováno typické ranní probouzení. Celková doba spánku je zkrácena, spánek samotný nevede k regeneraci organismu ani úlevě. V ordinaci často slýchám, že se lidé budí „jak zmlácení“, nevyspalí, přesto jsou během dne velmi unavení. Někdy brzy, někdy po relativně normální délce spaní.
Tělesné problémy
Deprese bývá spojena s úbytkem váhy, sníženou chutí na jídlo i na sex, někdy s neurčitými bolestmi všeho možného či trávicími obtížemi. Zde se již blížíme k psychosomatickému pojetí duševní poruchy a opět se můžeme přesvědčit, že k němu má opravdu blízko. Také se často potýkají s pocitem vyčerpání a nedostatkem energie, který bývá v našich zprávách popsán jako hypoergie.
Největší riziko
Tou největší hrozbou depresivního onemocnění jsou myšlenky na sebevraždu a její následná realizace. To vše jen dokazuje, jak těžkým utrpením si někteří lidé procházejí. Někteří pacienti mívají po období těžkých depresí tak zvané projasnění nálady, kdy dospějí k rozhodnutí, že právě ukončení života je vysvobození. Může se tedy zdát, že se stav lepší, ale ono je to bohužel jinak.
Právě riziko sebevraždy a úmrtí činí z deprese smrtelné onemocnění a proto je nutné mu věnovat pozornost a ne ho zlehčovat.
Je tedy dobré tuto informaci udržet v paměti, ale neděsit se jí. Pamatovat na to, že deprese je závažné onemocnění, nicméně jedno z velice dobře léčitelných a lze s ním opravdu něco dělat. Vědět, že je zde poměrně rozsáhlá síť pracovišť, na kterou se lze obrátit. Jak jsem již psala v jednom z předchozích článků, není to léčba ale naopak její dlouhodobé odkládání, které poškozuje naše zdraví nejvíce. A my opravdu nekoušeme 🙂
Jmenuji se Anna Petříková a oboru psychiatrie se věnuji od roku 2013. Práci s lidmi ve zhoršeném/špatném psychickém stavu či životní krizi považuji za náročnou, přesto (a zejména) za neuvěřitelně naplňující, inspirující a motivující.