Sedmihradský honič
FCI:
Sedmihradský honič patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Honiči.
Povaha:
Je nesmírně vytrvalý, houževnatý, obdařený vynikajícím čichem, náruživě ostrý na tzv. škodnou zvěř, což jsou vlastnosti, kterých si u něho lovci mimořádně cení. Kromě toho šikovně staví štvanou zvěř.
Znamenitě se uplatňuje zejména v rozlehlých honitbách, kde je dostatek divočáků. Výborný je při dosledech, také jako vytrvalý hlásič. Nemusí být upoután na řemeni jako barvář, může být volně puštěn po stopě raněné prchající zvěře a jde po ní tak dlouho, až ji najde padlou.
Venku je aktivní a čilý, doma mírný a přítulný. Pokud není odsouzen žít trvale ve venkovním kotci, má-li příležitost trávit alespoň část života ve společnosti lidí, je to pes velmi dobrosrdečné povahy, klidný, mírný a trpělivý, ale také umí být podle okolností živý a rozhodný.
Výchova:
Jeho povahové založení je nutno při výchově a příp. výcviku respektovat. Otrockou poslušnost od něho vymáhat nemá význam, neboť s. h. je zvyklý spoléhat při práci, když je vzdálen od majitele, pouze na svůj vlastní úsudek.
Stavba těla:
S. h. je pes atletické stavby těla, která mu umožňuje plný pracovní výkon i při dlouhotrvajícím nasazení. Jeho kostra nesmí být ani hrubá, ani slabá. Koh. výška se má k délce těla jako 10 : 11, formát těla je velmi krátce obdélníkový. Koh. výška činí u vysokonohé variety 55 – 65 cm při těl. hmotnosti asi 30 – 35 kg a u rázu nízkonohého 45 – 50 cm při těl. hmotnosti asi 22 – 25 (max. 30) kg.
Hlava má být protáhlá a v čenichové partii nesmí být příliš zašpičatělá. Nos není úplně tupý a musí být černě zbarvený. Nosní křidélka jsou pohyblivá, nozdry široce otevřené. Čelisti musejí být silné, zuby pevné a velké. Požaduje se plnochrupost, počet zubů musí odpovídat zubnímu vzorci, a nůžkový skus.
Oči mají být středně velké, mandlového tvaru, lehce šikmé, tmavě hnědé barvy. Okraje očních víček těsně přiléhají k očním bulvám.
Ušní boltce jsou středně vysoko nasazené, zavěšené. Neměly by být příliš těžké, netvoří záhyby, těsně přiléhají k lícím. U základen jsou široké, směrem k zaobleným vrcholům se zužují. Nataženy kupředu zakrývají oči, ale nemají být o moc delší.
Krk je silně osvalený, střední délky. Na hrdle může být neveliký lalok, je přípustný, ale nežádoucí.
Ocas by měl být přiměřeně vysoko nasazený, silný. V klidu je jeho poslední třetina lehce vzhůru zahnutá. Dosahuje špičkou max. 1 – 2 cm pod hlezna. Při vzrušení je nesen nad horní linií těla, výrazněji zahnutý, nikoli však zatočený nad hřbet. Nesmí být kupírovaný. Vrchol hrudní kosti nevystupuje příliš dopředu.
Hrudník je široký, dlouhý a nepříliš hluboký. Na pomyslném příčném řezu má oválný až téměř okrouhlý tvar umožňující snadné dýchání.
Hrudní končetiny musejí být kolmé k podkladu, při pohledu zepředu navzájem rovnoběžné a v postoji, s ohledem na šíři hrudníku, přiměřeně od sebe vzdálené (postoj je dosti široký). Pánevní končetiny mají být silně osvalené, v postoji posunuté při pohledu ze strany poněkud vzad.
Celé tělo včetně břicha je pokryté krátkou, hustou, rovnou a dokonale přilehlou srstí. Na krku, na kohoutku, zezadu na stehnech a na spodní straně ocasu poněkud delší. Na příslušných místech těla jsou patrné chlupové víry a hřebeny. Pod krycí srstí je podsada.
K vylučujícím vadám patří agresivita nebo bázlivost, příliš úzká, dlouhá mozkovna a čenichová partie, kulatá mozkovna, krátká čenichová partie, sotva patrný nebo srázný stop, chybný skus, ušní boltce lehké (za pohybu „poletující“), ocas teriérský (kolmo vztyčený či dopředu klopený) nebo chrtí (stažený mezi pánevní končetiny), srst drátovitá, měkká nebo zvlněná, nedostatečné (řídké) osrstění.