Auvergneský krátkosrstý ohař
FCI:
Patří do skupiny VII – Ohaři, sekce 1 – Kontinentální.
Povaha:
Ve své vlasti je především loveckým psem. Je jemný, až něžný, citlivý, živý, velmi dobře ovladatelný, přátelský, inteligentní a učenlivý. Snadno se přizpůsobuje životu v rodině, a proto má všechny předpoklady být též sympatickým společenským psem. To se však zatím stává jen výjimečně, neboť je převážně v rukou lovců, kteří jsou obvykle přesvědčeni, že „pravý lovecký pes do bytu nepatří“. Protože je svým založením vstřícný, tvárný a poslušný, žádná tvrdá výchova není nutná. Je nejen zbytečná, ale může napáchat hodně škody, neboť jde o plemeno, které drsné výchovné a výcvikové metody nesnáší.
S jinými psy vychází velmi dobře, snáší i jiná malá a drobná domácí zvířata, je však lépe, může-li jim přivykat pozvolna od útlého mládí. K dětem se chová přátelsky. Vyžaduje hodně příležitostí k pohybu. Nejšťastnější je, pokud může pracovat co nejčastěji v poli, při hledání a vystavování drobné pernaté zvěře.
Stavba těla:
Je střední velikosti, honičského typu, kompaktní, silné, nikoli však příliš těžké kostry, lehce pohyblivý, působící elegantním dojmem. Formát těla je čtvercový. Kohoutková výška činí u psů 57 – 63 (ideál. 60) cm a u fen 53 – 59 (ideál. 56) cm.
Hlava je dlouhá, patřičně velká v poměru k celkové velikosti, u fen poněkud lehčí. Horní linie mozkovny má být při pohledu ze strany lehce rozbíhavá s linií nosního hřbetu. Při pohledu shora by měl být tvar mozkovny téměř oválný. Týlní hrbol je jen málo výrazný. Čelní stop je svažitý.
Čenichová partie má být o něco kratší než mozkovna nebo může být stejně dlouhá. Nosní hřbet musí být rovný, nos vždy černý, dosti široký, lesklý. Pysky jsou dosti silné, horní překrývá dolní. Skus může být nůžkový nebo klešťový.
Oči mají být spíš větší, oválné, tmavě oříškové barvy, správně umístěné v očnicích, nesmějí být ani vypoulené, ani zapadlé, upřímného a vlídného výrazu. Okraje očních víček jsou plně pigmentované, spojivky nemají být odhalené. Víčka mají těsně přiléhat k očním bulvám.
Ušní boltce jsou zavěšené, pružné, na dotek podobné saténu, nasazené spíše vzadu na hlavě, v klidu nesené pod úrovní spojnice nosu a očí. V afektu mohou být nadzvednuty. Mírně se stáčejí směrem dovnitř.
Krk je poměrně dlouhý s nevelikým lalokem na hrdle. Jeho délka má být zhruba stejná jako délka hlavy. Horní linie těla je pevná, rovná, kohoutek zřetelný, hřbet úzký, plochý a krátký, vrcholky trnových výběžků obratlů nejsou patrné. Záď je svažitá, při pohledu ze strany svírá její linie s horizontálou tvořenou horní linií těla úhel 35 °. Kyčelní hrboly jsou zřetelné.
Ocas je nasazen dosti vysoko, musí být nesen horizontálně a měl by být spíš válcovitý, nikdy příliš tenký. Krátí se na délku 15 – 20 cm, je-li nekupírovaný, dosahuje k hlezenním kloubům, nesmí je však přesahovat.
Hrudník je tak hluboký, že jeho hloubka je rovna 1/2 kohoutkové výšky, dosahuje až k loktům. Dolní linie těla se směrem k břichu mírně zvedá a přechází do něj bez zalomení. Hrudní končetiny musejí být v postoji rovnoběžné, pánevní jsou přiměřeně zaúhlené, za pohybu vzájemně rovnoběžné. Stehna mají být silně osvalená, hlezna suchá a výrazná. Pohyb je patřičně prostorný a rytmický.
Kůže má být dost jemná, spíše volnější, ne však příliš volná. Srst je krátká, lesklá, její barva musí být černá, promíchaná na různých partiích těla různým množstvím bílých pesíků. Podle toho se rozlišují dva typy zbarvení, stříkané a šedavé.