Malý münsterlandský ohař
FCI:
Patří do skupiny VII – Ohaři, sekce 1 – Kontinentální.
Povaha:
Povahovým založením je to inteligentní, chápavý, temperamentní a vyrovnaný pes pevné povahy, pozorný a k lidem přátelský, dobrosrdečný, vždy přívětivý a absolutně důvěryhodný. Poslední dobou se stává také milým společenským plemenem. Nikdy není nervózní nebo nevrlý.
Výchova:
Vzhledem k jeho založení nečiní jeho výchova ani výcvik žádné větší problémy. Zásada laskavé, ale neoblomné důslednosti u něho platí stejně jako u většiny jiných plemen. Žádné tvrdé až drastické výcvikové metody si nezaslouží.
Snadno se socializuje, takže se dobře snáší i s jinými domácími volně drženými zvířaty, a to i navzdory tomu, že lovci od něho striktně požadují, aby byl patřičně „ostrý“ na tzv. škodnou zvěř. Má kladný vztah k dětem, a prakticky vždy dobrou náladu.
Je společensky založený, zúčastňuje se, má-li možnost, plně života rodiny a ochotně donáší pánovi jako výborný aportér noviny, bačkory apod. Má všechny předpoklady být znamenitým asistenčním psem, zvládne perfektně jak roli psa společenského, tak loveckého. Pokud majitel neprovozuje lovectví, potřebuje m. m. o. pravidelné, nejlépe každodenní a dlouhé vycházky do přírody.
Pokud je odsouzen k trvalému životu ve venkovním kotci, je nešťastný. Spokojený je, může-li žít s majitelem a jeho rodinou pohromadě, vůbec mu nevadí městský byt.
Stavba těla:
Je to středně velký pes harmonické stavby těla, silný, ušlechtilý a elegantní, vyvážených proporcí. Kohoutková výška činí u psů asi 54 cm a u fen asi 52 cm, s tolerancí ±2 cm.
Hlava má být ušlechtilá, výraz obličeje typický. Mozkovna musí být suchá, svrchu plochá nebo jen mírně klenutá. Její délka je stejná jako délka čenichové partie. Čenichová partie má být silná a dlouhá, nosní hřbet je rovný. Nos musí být jednobarevný, vždy hnědý. Pysky mají být krátké, dokonale k sobě přiléhají a na okrajích jsou sytě pigmentované, jednobarevné, vždy hnědé.
Čelisti musejí být silné. Zuby mají být velké, bílé, svisle zasazené do čelistí, chrup se požaduje úplný, skus musí být nůžkový. Líce mají být svalnaté.
Oči by měly být středně velké, ani vypoulené, ani hluboko zapadlé v očnicích, pokud možno tmavě hnědé barvy. Oční víčka dobře přiléhají k očním bulvám tak, že spojivky není vidět. Ušní boltce jsou vysoko nasazené, široké, zavěšené a těsně přiléhají k hlavě. Na vrcholcích jsou zašpičatělé a nataženy kupředu nepřesahují ústní koutky.
Krk harmonuje délkou s celkovým zjevem, směrem k plecím se pozvolna rozšiřuje, je svalnatý, v šíji lehce klenutý. Kůže na něm těsně přiléhá ke svalovině a podkoží. Horní linie těla má být rovná, mírně svažitá. Kohoutek je výrazný, hřbet pevný, svalnatý. Vrcholy trnových výběžků obratlů musejí být zakryty svalstvem. Hrudník má být spíše hluboký než široký, hrudní kost má zasahovat co možná nejdále dozadu. Žebra jsou řádně klenutá, břicho je suché, při pohledu ze strany stoupá dolní linie těla zvolna směrem k zádi elegantní křivkou. Bedra jsou krátká, široká, svalnatá, záď je dlouhá a široká, osvalená, nikoli krátká a srázná, ale velmi mírně svažitá směrem ke kořeni ocasu. Pánev je široká.
Ocas má být nasazen vysoko, dlouhá srst na jeho spodní straně tvoří „vlajku“. Je středně dlouhý, silný u kořene a směrem ke konci se pozvolna zužuje. V klidu je nesen dolů zavěšený, v pohybu má být nesen zhruba vodorovně, nepříliš vysoko nad horní linií těla, v poslední třetině může být mírně zahnutý směrem vzhůru.
Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovné a pokud možno vzájemně rovnoběžné. Při pohledu ze strany jsou jejich volné části právě pod trupem. Lopatky přiléhají těsně k hrudnímu koši a jsou mohutně osvalené. Ramenní kosti mají být co nejdelší, náležitě osvalené, lokty přiléhají k hrudníku a nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Předloktí silných kostí jsou v postoji kolmá k podkladu, zápěstí mají být silná, záprstí jsou při pohledu z boku mírně zešikmená. Tlapky mají být okrouhlé a v postoji i v pohybu směřují přímo vpřed, nesmějí být ani vbočené, ani vybočené. Prsty jsou klenuté, těsně sevřené, v meziprstních prostorách nemá být příliš mnoho srsti. Nášlapné polštářky jsou dostatečně vysoké, pevné, odolné.
Pánevní končetiny musejí být silných kostí, při pohledu zezadu rovné a vzájemně rovnoběžné, při pohledu ze strany patřičně zaúhlené v kolenech i hleznech. Stehna jsou dlouhá, široká a svalnatá. Kolena jsou silná, bérce mají být dlouhé, svalnaté a šlachovité. Hlezna musejí být pevná, nárty krátké, kolmé k podkladu.
Kůže těsně přiléhá k podkoží a ke kosterní svalovině, netvoří žádné záhyby či vrásky. Srst je hustá, středně dlouhá, hladká až mírně zvlněná, nikoli nadměrně dlouhá. Musí být těsně přilehlá a nepropouští vodu. Obrysové linie těla nesmějí být zakryty příliš dlouhým osrstěním. Zezadu na hrudních končetinách tvoří srst „praporce“ a na stehnech „kalhoty“ zasahující až k hleznům. Osrstění má být tak husté, aby zajistilo psovi co nejlepší ochranu proti nepříznivým vlivům počasí, terénu a příp. zraněním, krátké a hladké osrstění na ušních boltcích je vadou. Příliš bohaté osrstění zepředu na hrudi se považuje za nežádoucí.
Zbarvení může být hnědo-bílé nebo hnědě grošované s hnědými plotnami, pláštěm nebo tečkováním. Lysina na hlavě je přípustná, tříslové znaky mohou být na čenichové partii, nad očima a kolem řitního otvoru.