Statistics Explained

Archive:Statistika vzdělávání a odborné přípravy na regionální úrovni

This Statistics Explained article is outdated and has been archived - for recent articles on regions and cities see here.

Extrakce údajů z databáze: březen a duben 2016. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Plánovaná aktualizace článku: listopadu 2017.

Mapy lze prohlížet v interaktivním prostředí pomocí Eurostat’s Statistical Atlas (viz uživatelská příručka (v angličtině)).

Mapa 1: Účast čtyřletých dětí ve vzdělávání v raném dětství a primárním vzdělávání (úrovně ISCED 0 a 1) podle regionů na úrovni NUTS 2, 2014 (1)
(% počtu čtyřletých dětí)
Zdroj: Eurostat (educ_uoe_enra14)
Mapa 2: Podíl studentů ve vyšším sekundárním vzdělávání
(úroveň ISCED 3) účastnících se programů odborného vzdělávání, podle regionů na úrovni NUTS 2, 2014 (1)
(% všech studentů úrovně ISCED 3)
Zdroj: Eurostat (educ_uoe_enra13)
Mapa 3: Podíl mladých lidí ve věku 18–24 let, kteří předčasně odešli ze vzdělávání a odborné přípravy, podle regionů na úrovni NUTS 2, 2015 (1)
(%)
Zdroj: Eurostat (edat_lfse_16)
Obrázek 1: Rozdíl mezi muži a ženami v podílu mladých lidí ve věku 18–24 let, kteří předčasně odešli ze vzdělávání a odborné přípravy, podle vybraných regionů na úrovni NUTS 2 v EU, 2015 (1)
(rozdíl mezi podílem žen a podílem mužů v procentních bodech)
Zdroj: Eurostat (edat_lfse_16)
Mapa 4: Podíl mladých lidí ve věku 18–24 let, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET), podle regionů na úrovni NUTS 2, 2015 (1)
(%)
Zdroj: Eurostat (edat_lfse_22)
Obrázek 2: Rozdíl mezi muži a ženami v podílu mladých lidí ve věku 18–24 let, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET), podle vybraných regionů na úrovni NUTS 2 v EU, 2015 (1)
(rozdíl mezi podílem žen a podílem mužů v procentních bodech)
Zdroj: Eurostat (edat_lfse_22)
Mapa 5: Podíl osob ve věku 30 až 34 let s dosaženým terciárním vzděláním (úrovně ISCED 5 až 8), podle regionů na úrovni NUTS 2, 2015 (1)
(%)
Zdroj: Eurostat (edat_lfse_12)
Obrázek 3: Rozdíl mezi muži a ženami v podílu osob ve věku 30 až 34 let s dosaženým terciárním vzděláním (úrovně ISCED 5 až 8), podle vybraných regionů na úrovni NUTS 2 v EU, 2015 (1)
(rozdíl mezi podílem žen a podílem mužů v procentních bodech)
Zdroj: Eurostat (edat_lfse_12)

Tento článek je součástí souboru statistických článků opírajících se o publikaci regionální ročenky Eurostatu. Vzdělávání, odborná příprava a obecněji celoživotní učení hrají klíčovou úlohu v ekonomických a sociálních strategiích Evropské unie (EU).

Eurostat sestavuje a zveřejňuje statistiky v oblasti vzdělávání a odborné přípravy za členské státy EU a jejich regiony; vedle toho jsou k dispozici informace za země ESVO a kandidátské země. Tento článek představuje údaje týkající se: podílu účasti čtyřletých dětí na vzdělávání, studentů v odborném vzdělávání, poměru osob předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy, podílu mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET), a podílu osob ve věku 30 až 34 let s dosaženým terciárním vzděláním. Tyto statistiky jsou obecně k dispozici za regiony na úrovni NUTS 2, ačkoli v případě Německa a Spojeného království pouze pro regiony na úrovni NUTS 1 a v případě Chorvatska jsou k dispozici údaje pouze na celostátní úrovni.

Hlavní statistické výsledky

Z údajů za EU-28 pro rok 2014 vyplývá, že v zařízeních celého vzdělávacího systému od preprimárního po postgraduální studium (úrovně ISCED 2–8) bylo zapsáno přibližně 107 milionů dětí, žáků a studentů.

Účast čtyřletých dětí na vzdělávání

Vzdělávání v raném dětství a primární vzdělávání hrají zásadní úlohu při řešení nerovností a zlepšování základních dovedností. Tvůrci politik tvrdí, že by se mělo podporovat to, aby více dětí navštěvovalo předškolní zařízení, než aby byly svěřeny do neformální nebo neprofesionální péče. Strategický rámec v oblasti vzdělávání a odborné přípravy 2020 (ET 2020) stanovil jako hlavní cíl, aby se alespoň 95 % dětí ve věku od čtyř let do věku zahájení povinné školní docházky účastnilo vzdělávání v raném dětství. Věk, kterým začíná povinná školní docházka, se v jednotlivých členských státech EU liší: v Lucembursku a Severním Irsku (Spojené království) začíná povinná školní docházka ve čtyřech letech, kdežto v jiných regionech / členských státech EU začíná mezi pátým a sedmým rokem věku. Účast v preprimárním vzdělávání je ve většině členských států EU obecně dobrovolná.

V roce 2014 se nějaké formy vzdělávání v raném dětství nebo primárního vzdělávání (definováno jako úrovně ISCED 0–1) účastnilo pouze něco přes pět milionů čtyřletých dětí a pouze velmi malý podíl těchto dětí (52 tisíc) se účastnil primárního vzdělávání.

Definice vzdělávání v raném dětství a primárního vzdělávání

Vzdělávání v raném dětství (úroveň ISCED 0) je většinou koncipováno jako holistická podpora raného kognitivního, tělesného, sociálního a emočního rozvoje dětí a začleňování malých dětí do organizované výuky mimo rodinné prostředí. Programy úrovně ISCED 0 se dělí do dvou kategorií: rozvoj vzdělávání v raném dětství a preprimární vzdělávání. První kategorie zahrnuje vzdělávání malých dětí (ve věku 0 až 2 roky), druhá se týká dětí mezi třemi lety věku a zahájením primárního vzdělávání. Obě kategorie se vyznačují vzdělávacím prostředím, které stimuluje vizuální a jazykové dovednosti, a součástí jsou alespoň dvě hodiny výuky denně. Nespadají sem tedy jesle, centra denní péče nebo školky, pokud není zvláštní součástí jejich programu výuka.

Programy primárního vzdělávání (úroveň ISCED 1) jsou standardně určené k tomu, aby si žáci osvojili základní dovednosti v oblasti čtení, psaní a matematiky (literární a numerická gramotnost) a vytvořili si pevný základ pro vzdělávání a chápání základních oblastí vědění a osobní a sociální rozvoj. Na tomto stupni vzdělávání je obvykle jediným vstupním kritériem věk.

Velká většina regionů ve Francii a Spojeném království hlásila, že téměř všechny čtyřleté děti se účastnily vzdělávání v raném věku nebo primárního vzdělávání

Nejtmavší oranžový odstín na mapě 1 ukazuje regiony úrovně NUTS 2 s obzvláště vysokou mírou účasti čtyřletých dětí ve vzdělávání. V případě Německa a Spojeného království jsou však k dispozici údaje o účasti pouze pro regiony na úrovni NUTS 1 a v případě Chorvatska údaje na celostátní úrovni. V 63 z 224 zobrazených regionů EU činila míra účasti čtyřletých dětí ve vzdělávání alespoň 98 % (pro Mayotte ve Francii nejsou údaje k dispozici). Nejvyšší míra je soustředěna ve Francii a ve Spojeném království, vysokou míru zaznamenala rovněž řada regionů jižní Itálie, části Německa, Španělska a Belgie (zejména ve Vlámsku) a také několik regionů v pevninském Dánsku, Irsku (Border, Midland and Western), severní Itálii (Provincia Autonoma di Trento a Provincia Autonoma di Bolzano/Bozen), Rakousku (Burgenland) a Portugalsku (Alentejo); míru ve výši alespoň 98 % zaznamenaly rovněž dva nejsevernější regiony v Norsku (Trøndelag a Nord-Norge).

Nejnižší účast čtyřletých dětí na vzdělávání v raném dětství a primárním vzdělávání byla zaznamenána v regionu Atén

Mapa 1 oproti tomu ukazuje velmi jasný rozdíl mezi východem a západem Evropy: míra účasti ve vzdělávání byla obecně mnohem nižší ve většině východních regionů EU a také v pobaltských členských státech (na této úrovni analýzy je každý z nich samostatným regionem). Mezi tyto regiony vykazující nejnižší míru účasti (méně než 70 %, jak ukazuje nejsvětlejší oranžový odstín na mapě 1) patří Chorvatsko (celostátní údaje) a většina částí Polska a Řecka a také regiony na východě Slovenska (Východné Slovensko) a severu Finska (Pohjois- ja Itä-Suomi); nízkou míru účasti zaznamenaly rovněž všechny turecké regiony (údaje z roku 2013), téměř všechny švýcarské regiony (kromě regionu Ticino), Lichtenštejnsko a Bývalá jugoslávská republika Makedonie (obě země jsou na této úrovni analýzy jediným regionem).

Podíváme-li se na konkrétní regiony podrobněji, zdaleka nejnižší účast čtyřletých dětí na vzdělávání v raném dětství a primárním vzdělávání byla v roce 2014 zaznamenána v regionu řeckého hlavního města (Attiki), a to 28,3 %. Jednalo se o výrazně nižší zastoupení, než jaké vykázaly jiné regiony. Všechny ostatní regiony EU totiž hlásí, že vzdělávání v raném dětství a primárního vzdělávání se účastní většina jejich čtyřletých dětí. Druhý nejnižší podíl byl zaznamenán rovněž v Řecku, v severovýchodním regionu Anatoliki Makedonia, Thraki (50,9 %); jednalo se o jeden ze šesti řeckých regionů, kde se účast čtyřletých dětí ve vzdělávání pohybovala mezi 50 a 60 %.

Studenti ve vyšším sekundárním odborném vzdělávání

Odhaduje se, že se 10,6 milionu (nebo 48,0 %) studentů vyššího sekundárního vzdělávání (úroveň ISCED 3) v celé EU v roce 2014 účastnilo programu odborného vzdělávání, přičemž zbytek studoval všeobecné vzdělávací programy. Odborné vzdělávání a příprava se považují za klíčové pro snižování míry nezaměstnanosti mladých lidí a pro usnadnění jejich přechodu ze studia na trh práce. Tvůrci politik v celé EU hledají způsoby, jak zvýšit přitažlivost programů odborného vzdělávání a učňovské přípravy, aby nabízely alternativu ke kvalifikacím vyššího sekundárního a vysokoškolského vzdělávání a aby lépe odpovídaly kvalifikacím požadovaným zaměstnavateli.

Mapa 2 ukazuje, že podíl studentů účastnících se programů odborného vzdělávání se v jednotlivých členských státech EU značně liší, se zvláště vysokou specializací v odborném vzdělávání v klastru regionů pokrývajícím Českou republiku, Slovensko, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a severní Itálii a také Švýcarsko; vysoké podíly hlásí rovněž Finsko, Nizozemsko a severní belgické regiony. Některé tyto rozdíly lze přičíst vnímání odborného vzdělávání a přípravy: například v zemích, jako je Česká republika a Rakousko, je odborné vzdělávání a příprava obecně považována za lákavou nabídku, která usnadňuje přechod jedince na trh práce, zatímco v některých jiných členských státech EU je její úloha často považována za méně důležitou, zejména proto, že je společností vnímána méně pozitivně.

Odborné vzdělávání ukončily více než tři čtvrtiny studentů ve vyšším sekundárním vzdělávání ve třech českých regionech a jednom rakouském regionu

Podíváme-li se podrobněji na regiony úrovně NUTS 2, ve 40 regionech EU se v roce 2014 nějakého programu odborného vzdělávání účastnilo alespoň 65 % studentů vyššího sekundárního vzdělávání (na mapě 2 vyznačeno nejtmavším oranžovým odstínem). Ve třech regionech se programu odborného vzdělávání účastnily více než tři čtvrtiny studentů ve vyšším sekundárním vzdělávání: dva z nich se nacházely v České republice (Severozápad a Jihozápad), třetí potom v Rakousku (Oberösterreich).

Naopak nejnižší podíl odborného vzdělávání mezi těmi, kdo navštěvují stupeň vyššího sekundárního vzdělávání, byl zaznamenán v obou irských regionech na úrovni NUTS 2 a ve Skotsku (ve Spojeném království jsou k dispozici pouze údaje pro regiony úrovně NUTS 1), kde se programů odborného vzdělávání zúčastnilo méně než 1 z 10 studentů. Ve třech regionech byl podíl studentů účastnících se programů odborného vzdělávání v rozmezí 10–20 %: ostrovní regiony Malta a Kypr (oba jsou na této úrovni analýzy chápány jako jeden region) a region hlavního města Maďarska (Közép-Magyarország). Podíl studentů ve vyšším sekundárním vzdělávání účastnících se programů odborného vzdělávání byl nižší než 35 % (na mapě 2 vyznačeno nejsvětlejším oranžovým odstínem) v devíti ze 13 regionů Řecka, ostatních šesti regionech Maďarska (v ostrém kontrastu k regionům obklopujícím Maďarsko), šesti regionech na jihu Španělska, dále v regionu Brandenburg (region úrovně NUTS 1 kolem německého regionu hlavního města Berlin), regionu francouzského hlavního města Île de France, regionech Northern Ireland a Wales (oba regiony úrovně NUTS 1 ve Spojeném království), v Estonsku a Litvě (každá z těchto zemí je na této úrovni analýzy chápána jako jeden region).

Evropa 2020: osoby předčasně odcházející ze vzdělávání

Mladí lidé ve věku 15 až 17 let jsou často postaveni před rozhodnutí, zda setrvat ve vzdělávacím systému nebo systému odborné přípravy, nebo hledat práci. Povinná denní školní docházka trvá ve většině členských států EU průměrně 9 až 10 let a většinou je splněna na konci nižšího sekundárního vzdělávání (úroveň ISCED 2).

Hlavním cílem je, aby se do roku 2020 snížil podíl osob předčasně odcházejících ze vzdělávání na méně než 10 %

Vzdělávání je jedním z pěti pilířů, na nichž je postavena strategie Evropa 2020. Dva z cílů, které se použily k monitorování pokroku EU na cestě k inteligentní a udržitelné ekonomice podporující začlenění, se týkají vzdělávání. Tyto referenční hodnoty jsou určeny pro celou EU a stanoví, že:

  • podíl osob předčasně odcházejících ze vzdělávání by měl být do roku 2020 nižší než 10 %; a
  • do roku 2020 by alespoň 40 % osob ve věku 30 až 34 let mělo mít dokončené terciární či rovnocenné vzdělávání.

Je třeba připomenout, že oba tyto cíle jsou stanoveny na úrovni celé EU, tedy neplatí jednotlivě pro každý územněsprávní celek na celostátní či regionální úrovni. Všechny referenční hodnoty strategie Evropa 2020 byly promítnuty do vnitrostátních (a někdy regionálních) cílů, které odrážejí rozdílnou situaci a podmínky každého členského státu EU.

Ukazatel pro osoby předčasně odcházející ze vzdělávání indikuje podíl jednotlivců ve věku 18 až 24 let, kteří dosáhli nejvýše nižšího sekundárního vzdělání a neúčastnili se dalšího vzdělávání či odborné přípravy (v průběhu čtyř týdnů před provedením šetření, v němž byly údaje shromážděny).

Podíl mladých lidí předčasně odcházejících ze vzdělávání činil 11,0 %

V roce 2015 v zemích EU-28 předčasně odešlo ze vzdělávání 11,0 % osob ve věku 18 až 24 let, tj. o 0,1 procentního bodu méně oproti roku 2014. Za posledních deset a více let se podíl osob ve věku 18 až 24 let, které předčasně odešly ze vzdělávání a odborné přípravy, neustále snižuje. Bude-li tato tendence zachována, je hlavní cíl strategie Evropa 2020 – tedy snížení podílu pod 10 % – zřejmě na dosah.

Na druhou stranu je třeba říci, že výrazné rozdíly jak mezi jednotlivými členskými státy EU, tak v jejich rámci, i nadále existují a do určité míry je odrážejí vnitrostátní cíle (dohodnuté v rámci strategie Evropa 2020), které sahají od pouhých 4 % v Chorvatsku po vysokých 16 % v Itálii; pro Spojené království není stanoven žádný cíl.

Nejvyšší podíl osob předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy často vykazovala jižní Evropa, zejména ostrovní regiony

Podíl mladých lidí předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy byl v roce 2015 nižší než cíl 10 % stanovený ve strategii Evropa 2020 ve 130 regionech z 266, z nichž byly k dispozici údaje. Mapa 3 ukazuje, že podíl osob předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy se v jednotlivých regionech na úrovni NUTS 2 značně lišil. Nejnižší podíl se soustředil hlavně v pásu regionů, který se táhne od Polska na jih přes Českou republiku a Slovensko, a dále na jihovýchod Rakouska, do Slovinska a Chorvatska. Naopak největší podíl osob předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy se koncentroval v regionech na jihu Španělska a v regionu Illes Balears, ve třech rumunských regionech, v portugalských Regiões Autónomas dos Açores e da Madeira a v italských ostrovních regionech Sardegna a Sicilia; velmi vysoký podíl osob předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy hlásí také celé Turecko. Řadu evropských regionů s nejvyššími podíly osob předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy lze charakterizovat jako poměrně vzdálené / řídce osídlené oblasti, kde mohou být studenti nuceni opustit domov, aby mohli pokračovat ve zvolené specializaci, zatímco ostatním, kteří zůstanou v daném regionu, může být nabídnuto poměrně méně příležitostí k vyššímu/navazujícímu vzdělání.

Východní regiony zaznamenaly jedny z nejnižších podílů osob předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy

V roce 2015 hlásil nejnižší podíl mladých lidí předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy chorvatský region Jadranska Hrvatska (0,9 %). Podíl těchto osob byl v dalších 14 regionech nižší než 5 % (na mapě 3 jsou znázorněny nejsvětlejším oranžovým odstínem); nacházely se převážně ve východní Evropě: jedná se o pět polských regionů, tři české, oba chorvatské, dva slovenské regiony a vždy o jeden region v Belgii, Slovinsku a Švédsku.

REGIONY ZBLÍZKA

Jadranska Hrvatska, Chorvatsko

Old town of Rovinj Croatia 2005-09-15.jpg

V roce 2015 činil v EU-28 podíl mladých lidí (ve věku 18–24 let) předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy 11,0 %. V Chorvatsku odcházelo ze vzdělávání a odborné přípravy předčasně mnohem méně mladých lidí: zejména tomu tak bylo na pobřeží jaderského moře a na chorvatských ostrovech, neboť podíl těchto osob v regionu Jadranska Hrvatska činil 0,9 %.

©: Nicolas Brignol

Mezi 15 regiony s nejnižšími podíly osob předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy byly regiony hlavních měst České republiky, Chorvatska, Polska, Slovinska a Slovenska. Poměrně nízký podíl těchto osob zaznamenaly rovněž některé další regiony, o nichž lze říci, že jsou převážně městské: např. regiony hlavních měst Área Metropolitana de Lisboa (10,7 %) a Inner London - East (5,5 %) hlásí nejnižší podíl osob předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy za Portugalsko a Spojené království; to jistě není překvapivé, když uvážíme, že vysoké školy a školicí zařízení se nejčastěji zřizují v hlavních městech a jiných relativně velkých městech. Oproti tomu v regionech hlavních měst Belgie, Německa a Rakouska (Bruxelles-Capitale/Brussels Hoofdstedelijk, Berlin a Wien) byl podíl mladých lidí předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy poměrně vysoký (ve srovnání s celostátním průměrem).

Ze vzdělávání odcházeli v průměru častěji mladí muži než mladé ženy

Informace týkající se podílu osob předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy lze analyzovat podle pohlaví (viz obrázek 1, na němž jsou zobrazeny rozdíly mezi muži a ženami, pokud jde o tento ukazatel, na regionální úrovni). V roce 2015 činil podíl mladých mužů ve věku 18–24 let předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy 12,4 %, což bylo asi o 2,9 procentního bodu více než odpovídající poměr mladých žen (9,5 %). Je však třeba poznamenat, že mezi lety 2014 a 2015 se podíl žen předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy v EU-28 téměř nezměnil (poklesl o 0,1 procentního bodu), zatímco podíl mužů u téhož ukazatele poklesl rychleji (o 0,4 procentního bodu). Díky tomu se rozdíl mezi pohlavími o něco zmenšil (pokračuje tak tendence, kterou pozorujeme od začátku celosvětové finanční a hospodářské krize v roce 2008); v EU-28 činil podíl mladých mužů předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy o 0,4 procentního bodu více než u mladých žen.

Poměrně vysoký podíl mladých mužů předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy byl často zaznamenán v zemědělských/venkovských regionech …

Ve 164 z 212 regionů, z nichž jsou za rok 2015 k dispozici údaje, byl podíl mladých žen předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy nižší, než tomu bylo u mladých mužů. V osmi regionech (všechny se nacházely v jižní Evropě) byl zaznamenán dvouciferný rozdíl; v každém případě byl podíl mladých mužů předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy vyšší než odpovídající podíl žen. Největší rozdíl byl zjištěn ve španělském regionu La Rioja, kde předčasně odešla ze vzdělávání a odborné přípravy téměř třetina mladých mužů (32,4 %), zatímco u mladých žen to bylo 10,8 %. Mezi osmi regiony s dvouciferným rozdílem byly další čtyři španělské regiony, konkrétně Comunidad Valenciana, Extremadura, Galicia a Illes Balears. Dále se jednalo o dva italské regiony (Sardegna a Abruzzo) a řecký ostrovní region Notio Aigaio (Jihoegejské ostrovy).

… avšak v regionech velkých měst nebo v regionech s těžkým průmyslem byly často zaznamenány poměrně vysoké podíly mladých žen předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy

Ve 43 regionech, kde byl podíl mladých mužů předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy nižší než podíl mladých žen, byl rozdíl mezi oběma pohlavími většinou dost malý (často méně než 2,0 procentního bodu). Největší rozdíl však zaznamenal nizozemský region Zeeland, kde činil podíl mladých žen předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy 18,4 %, což bylo přibližně o 6,3 procentního bodu více než u mladých mužů (12,1 %). Mezi 10 regionů s největším rozdílem tohoto podílu mezi pohlavími a nižší mírou u mladých mužů patřily tři regiony Spojeného království (Merseyside; Inner London - East; Berkshire, Buckinghamshire and Oxfordshire), dva regiony v České republice (Střední Čechy a Moravskoslezsko) a po jednom regionu v Bulharsku (Severen tsentralen), Španělsku (Ciudad Autónoma de Melilla), Německu (Koblenz) a Rumunsku (Sud-Vest Oltenia).

Mladí lidé, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET)

V roce 2015 nebylo 6,2 milionu osob ve věku 18–24 let v EU-28 zaměstnáno, ani se neúčastnilo vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET); vyjádříme-li to v poměru k populaci v témže věku, činil jejich podíl 15,8 %. Jedním z klíčových ukazatelů vysvětlujících rozdíly v podílu mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, je nízké dosažené vzdělání; lze tudíž očekávat, že regiony, jež se vyznačují poměrně vysokou mírou osob předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy, budou vykazovat rovněž poměrně vysoký podíl mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy.

Srovnání nezaměstnanosti mladých lidí a mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy

Nezaměstnanost mladých lidí (více informací viz článek týkající se statistiky trhu práce na regionální úrovni a podíl mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, jsou vzájemně se doplňujícími koncepty. Míra nezaměstnanosti vyjadřuje poměr osob, které nejsou zaměstnány (avšak zaměstnání aktivně hledají a jsou schopny začít pracovat); je založena na jmenovateli ekonomicky aktivního obyvatelstva (tzn. pracující či nezaměstnaní).

Oproti tomu do definice osob, které nejsou zaměstnané ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, nespadají osoby, které jsou zaměstnané, účastní se vzdělávání nebo odborné přípravy, ale mohou sem patřit některé ekonomicky neaktivní osoby; jmenovatelem je celá kohorta osob ve věku 18–24 let.

Poměr osob, které nejsou zaměstnané ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, v EU-28 od roku 2003, kdy činil 16,9 %, v následujících letech klesal až na 14,0 % v roce 2008 (na začátku finanční a hospodářské krize). Následně došlo ke čtyřem postupným zvýšením, a to na 17,2 % do roku 2012, a poté do roku 2015 k opětovnému snížení na 15,8 %. Během posledních deseti let byla míra osob, které nejsou zaměstnané ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, v EU-28 značnou měrou určena/ovlivněna změnami v nezaměstnanosti mladých lidí, neboť podíl neaktivních osob ve věku 18–24 let zůstal poměrně stabilní (o něco méně než 8 %).

Z analýzy situace ve všech členských státech EU v roce 2015 vyplývá, že nejvyšší podíl mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, měla Itálie (27,9 %) a ve Španělsku, na Kypru, v Rumunsku, Bulharsku, Řecku a Chorvatsku se jejich podíl pohyboval mezi 20 a 25 %. Oproti tomu v Nizozemsku činil poměr mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, pouhých 6,2 % a v Lucembursku, Dánsku, Německu, Švédsku, Rakousku a České republice nedosahoval 10 %.

Ve čtyřech regionech EU podíl mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, přesáhl 40 %

Podrobnější analýza podle regionů úrovně NUTS 2 potvrzuje, že v roce 2015 byla nejvyšší míra mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, zaznamenána v bulharském regionu Severozapaden, kde činila 45,7 %. Ve čtyřech dalších regionech přesahovala 40 %: ve francouzském zámořském regionu Guyane, řeckém regionu Sterea Ellada a ve dvou jihoitalských regionech Calabria a Sicilia.

Těchto pět regionů s nejvyšším podílem osob, které nejsou zaměstnané ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, reprezentuje obecnější tendenci, kterou v EU pozorujeme: jedny z nejvyšších podílů osob, které nejsou zaměstnané ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, byly zaznamenány v jižní Itálii, pevninském Řecku, částech Bulharska a Rumunska a ve francouzských zámořských departmentech a územích (jak znázorňuje nejtmavší oranžový odstín na mapě 4). Ze 30 regionů úrovně NUTS 2, kde činil podíl osob, které nejsou zaměstnané ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, více než 25 %, se pouze pět regionů nacházelo mimo výše zmíněné oblasti: tři z nich ve Španělsku (Andalucía a Ciudades Autónomas de Ceuta y Melilla), dále se jednalo o Região Autónoma dos Açores (Portugalsko) a Tees Valley and Durham (Spojené království).

Nejnižší míra osob, které nejsou zaměstnané ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, byla v EU zaznamenána v jihozápadním bavorském regionu Schwaben (4,3 %) a jedinými dalšími dvěma regiony, v nichž byla tato míra nižší než 5 %, byly regiony Oberbayern (další bavorský region) a Overijssel (Nizozemsko). Z 271 regionů úrovně NUTS 2, z nichž jsou za rok 2015 k dispozici údaje, byl v 61 regionech podíl osob, které nejsou zaměstnané ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, nižší než 10 % (na mapě 4 znázorněny nejsvětlejším oranžovým odstínem). Tyto regiony byly koncentrovány převážně v Nizozemsku, Lucembursku (na této úrovni analýzy jediný region), Německu, Rakousku, České republice, Dánsku a Švédsku a dalšími dvěma regiony s podílem do 10 % byly Közép-Dunántúl (Maďarsko) a Inner London - West (Spojené království).

Pokud jde o osoby, které nejsou zaměstnané ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, ve věku 18–24 let, mezi jednotlivými pohlavími panovaly jen velmi malé rozdíly: v roce 2015 činil podíl mladých mužů, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, 15,4 %, zatímco odpovídající poměr u žen dělal o 0,9 procentního bodu více. O deset let dříve byl tento rozdíl daleko větší – podíl žen činil v roce 2005 přibližně o 3,3 procentní body více než podíl mužů.

Na obrázku 2 je znázorněno 10 regionů, v nichž panují v tomto ohledu mezi pohlavími největší rozdíly. Z analýzy 238 regionů úrovně NUTS 2 vyplývá, že ve 146 regionech byl v roce 2015 podíl mladých mužů, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, nižší než odpovídající poměr žen, zatímco naopak tomu bylo v 90 regionech. Ve dvou regionech — Thüringen (Německo) a Inner London - West (Spojené království) — byly výsledky naprosto vyrovnané. Největší rozdíl mezi pohlavími v tomto ohledu vykázal řecký region Voreio Aigaio, kde byl podíl mladých mužů, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (21,5 %), o 18,4 procentních bodů nižší než tentýž podíl u žen. Oproti tomu největší rozdíl mezi pohlavími v tomto ohledu, ovšem tentokrát ve prospěch žen, byl zaznamenán rovněž v Řecku, kde v regionu Dytiki Makedonia činil podíl mladých žen, které nejsou zaměstnané ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, 16,7 %, což je přibližně o 13,5 procentních bodů méně než u opačného pohlaví. Tato protichůdná tendence jednotlivých regionů, jak ji vidíme v Řecku, nastala rovněž ve španělských regionech a ve Spojeném království – regiony obou těchto členských států EU se nacházejí v obou žebříčcích týkajících se největších rozdílů mezi pohlavími v tomto ohledu.

Evropa 2020: dosažené terciární vzdělání

Terciární vzdělání je úroveň, kterou nabízejí univerzity, odborné vysoké školy, technologické instituty a jiné instituce, které udílejí akademické tituly či vyšší profesní osvědčení. Členské státy EU čelí čtyřem hlavním výzvám: zajistit širší dostupnost vysokoškolského vzdělávání zvýšením účasti (zejména mezi znevýhodněnými skupinami); snížit počet studentů, kteří opouštějí terciární vzdělávání bez dosažení kvalifikace; zkrátit dobu, kterou někteří jednotlivci potřebují k dokončení studia; zvýšit kvalitu vysokoškolského vzdělávání tím, že se studijní obory přizpůsobí poptávce na trhu práce.

Hlavním cílem je, aby alespoň 40 % osob ve věku 30–34 let dosáhlo terciárního vzdělání

Jak již bylo uvedeno, strategie Evropa 2020 stanovila klíčový cíl týkající se podílu osob s dokončeným terciárním vzděláváním: do roku 2020 by alespoň 40 % osob ve věku 30 až 34 let mělo mít dosažené terciární či rovnocenné vzdělání.

Podíl osob s dosaženým terciárním vzděláním se v zemích EU-28 z 23,6 % v roce 2002 (začátek časové řady pro země EU-28) rychle zvyšuje, s přírůstkem v každém jednotlivém roce. Do roku 2015 dosáhlo terciárního vzdělání asi 38,7 % populace ve věku 30 až 34 let, což bylo o 0,8 procentního bodu více než v roce 2014.

Velká část vysoce kvalifikovaných mladých lidí se stěhuje do regionů hlavních měst

Velké organizace si často vybírají hlavní města (ve veřejné i soukromé sféře), aby zde umístily svá sídla, a to buď z prestižních důvodů, nebo s cílem využívat úspor z rozsahu, kterých lze v některých větších městech EU dosáhnout. Tato poměrně vysoká koncentrace hospodářské činnosti se souvisejícími pracovními příležitostmi může přinejmenším z části vysvětlit značný počet absolventů vysokých škol, kteří se stěhují do regionů hlavních měst.

REGIONY ZBLÍZKA

Inner London - West, Spojené království

Tanaka Business School - Imperial College 24-06-2004.jpeg

Vysoká koncentrace hospodářské činnosti a související pracovní příležitosti mohou přinejmenším z části vysvětlit značný počet absolventů vysokých škol, kteří se stěhují do regionů hlavních měst. Bylo tomu tak především v regionu Inner London - West, kde v roce 2015 více než čtyři pětiny obyvatel ve věku 30–34 disponovaly vysokoškolským diplomem (úrovně ISCED 5–8).

©: Kevin Judson

Vzhledem k tomu, že většina osob ve věku 30 až 34 let dokončí vzdělání na terciární úrovni před dosažením třiceti let věku, lze tento ukazatel použít k posouzení atraktivity (či efektu přitažlivosti) regionů, pokud jde o pracovní příležitosti pro absolventy. Mapa 5 znázorňuje poměr osob s dosaženým terciárním vzděláním v regionech úrovně NUTS 2 v roce 2015: nejtmavší oranžový odstín znázorňuje ty regiony, kde nejméně polovina populace ve věku 30 až 34 let dosáhla terciárního vzdělání. Zdaleka největší podíl byl zaznamenán v jednom ze dvou regionů hlavního města Spojeného království, Inner London - West, kde dosáhly terciárního vzdělání více než čtyři pětiny (80,8 %) osob ve věku 30–34 let. Druhý, třetí a čtvrtý nejvyšší podíl hlásí rovněž Spojené království, konkrétně regiony Outer London - South (69,3 %), druhý region hlavního města Inner London - East (68,2 %) a North Eastern Scotland (66,1 %); je třeba poznamenat, že všechny čtyři skotské regiony zaznamenaly podíl převyšující 50 %.

Ostatní regiony EU, v nichž byla míra dosaženého terciárního vzdělání poměrně vysoká, byly do značné míry regiony hlavních měst, mimo jiné: Hovedstaden (Dánsko), Southern and Eastern (Irsko), Île de France (Francie), Noord-Holland (Nizozemsko), Mazowieckie (Polsko), Helsinki-Uusimaa (Finsko) a Stockholm (Švédsko) a dále potom Kypr, Litva a Lucembursko (na této úrovni analýzy vždy jediný region). Další regiony s nejvyšší mírou osob ve věku 30–34 let s dosaženým terciárním vzděláním byly často spojeny s výzkumem a/nebo technologiemi, např.: Province Brabant Wallon a Provincie Vlaams-Brabant v Belgii, region País Vasco ve Španělsku, region Rhône-Alpes ve Francii, Utrecht v Nizozemsku, Västsverige ve Švédsku nebo Berkshire, Buckinghamshire and Oxfordshire ve Spojeném království.

Nejnižší úroveň dosaženého terciárního vzdělání mají regiony, v nichž se klade důraz na odborné vzdělávání

V osmi východních a jižních regionech EU byl podíl osob s terciárním vzděláním nižší než 20 % (jak ukazuje nejsvětlejší oranžový odstín na mapě 5). Je pro ně charakteristické, že jejich ekonomika je tradičně závislá na primární sféře, těžkém průmyslu (např. na hornictví nebo hutnictví železa či oceli) nebo zemědělství. Čtyři z osmi regionů se nacházejí v jižní Itálii (Puglia, Sardegna, Campania a Sicilia), tři na východě Rumunska (Sud-Est, Sud - Muntenia a Nord-Est) a poslední region na severozápadě České republiky (Severozápad), kde byl zaznamenán nejnižší podíl osob s dosaženým terciárním vzděláním, a to 15,4 %; kromě toho v 11 regionech úrovně NUTS 2 v Turecku měl dokončené terciární vzdělání ani ne každý pátý člověk ve věku 30–34 let.

Kromě těchto již uvedených regionů byla úroveň dosaženého terciárního vzdělání poměrně nízká také v řadě rakouských a českých regionů. To lze alespoň zčásti přičíst zvláštnímu důrazu, které tyto členské státy EU přikládají odbornému vzdělávání (více informací viz mapa 2) – profesní kvalifikace se zde preferuje před akademickou kvalifikací.

Podíl mladých žen ve věku 30–34 s dosaženým terciárním vzděláním činil o 9,4 procentního bodu více než u mužů

V roce 2015 činil podíl mladých žen ve věku 30–34 žijících v EU-28 s dosaženým terciárním vzděláním 43,4 %; bylo to značně více, než kolik činil odpovídající podíl mladých mužů téhož věku – těch bylo jen o něco více než jedna třetina (34,0 %). Během posledních deseti let se podíl žen ve věku 30–34 s dosaženým terciárním vzděláním zvyšoval rychleji než tentýž podíl u mladých mužů a rozdíl mezi pohlavími se v tomto ohledu zvyšuje.

Velká většina (230 ze 261)regionů úrovně NUTS 2, z nichž jsou k dispozici údaje, zaznamenala vyšší podíl žen ve věku 30–34 let, které v roce 2015 dosáhly terciárního vzdělání. Ve 29 regionech byl naopak vyšší poměr mladých mužů s dosaženým terciárním vzděláním a ve dvou regionech, Münster v Německu a rakouský region hlavního města Wien, nebyl mezi oběma pohlavími v tomto ohledu žádný rozdíl.

V regionech s největšími rozdíly mezi jednotlivými pohlavími měly ženy mezi osobami s dosaženým terciárním vzděláním větší zastoupení

Největší rozdíl v míře dosaženého vzdělání mezi pohlavími panoval v Lotyšsku (na této úrovni analýzy jediný region), kde byl podíl žen o 29,7 procentního bodu vyšší než podíl mužů. Obecně lze konstatovat, že jedny z největších rozdílů mezi pohlavími v tomto ohledu byly zaznamenány v pobaltských členských státech, Belgii, Dánsku, Španělsku, Itálii, Švédsku a ve Spojeném království – v těchto členských státech, v nichž se nachází více než jeden region, hlásily vždy nejméně dva regiony rozdíl mezi pohlavími v tomto ohledu ve výši přinejmenším 20,0 procentního bodu ve prospěch žen. Některé z těchto regionů byly spíše venkovské nebo řídce osídlené a rozdíl mezi pohlavími často odrážel spíše nízkou úroveň dosaženého terciárního vzdělání mezi mladými muži, než vyšší úroveň vzdělání žen. Mezi takové spíše venkovské nebo řídce osídlené regiony patří Provincie Limburg v Belgii, Sjælland v Dánsku, Molise v Itálii, Övre Norrland a Mellersta Norrland ve Švédsku a North Yorkshire nebo Highlands and Islands ve Spojeném království. Příčin může být více, např.: mladí muži s dosaženým terciárním vzděláním opouštějí venkovské oblasti a hledají práci jinde, nebo se větší podíl mužů rozhodne odejít ze vzdělávání poměrně brzy (a pracovat např. v zemědělství).

Z 29 regionů, kde byl poměr mladých mužů s dosaženým terciárním vzděláním vyšší než tentýž poměr u mladých žen, se 19 nacházelo v Německu. Patřil sem také východobavorský region Oberpfalz, který vykázal největší rozdíl mezi muži a ženami ve prospěch mužů. Polovina z ostatních 10 regionů s vyšší mírou mladých mužů s dosaženým terciárním vzděláním se nacházela ve Spojeném království, dva v Nizozemsku a po jednom ve Španělsku, Francii a Rumunsku.

Zdroje a dostupnost údajů

Statistiky v oblasti vzdělávání poskytují mimo jiné údaje o účasti ve vzdělávání a odborné přípravě, o mobilitě ve vzdělávání, osobách zaměstnaných v této oblasti, financování vzdělávání a znalosti (cizích) jazyků. Přinášejí rovněž informace o výsledcích vzdělávání a odborné přípravy, jako je počet absolventů, úroveň dosaženého vzdělání a přechod ze vzdělávacího do pracovního procesu.

Hlavní zdroje

Statistiky UNESCO/OECD/Eurostatu (UOE)

Sběr většiny evropských statistických údajů v oblasti vzdělávání probíhá pod společnou správou Statistického úřadu UNESCO (UNESCO-UIS), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Eurostatu; tento sběr se často označuje jako sběr údajů UOE. Údaje o zapsaných studentech na regionální úrovni a o studiu cizích jazyků jsou shromažďovány odděleně Eurostatem.

Sběr údajů UOE je v zásadě založen na administrativních zdrojích poskytovaných ministerstvy školství nebo národními statistickými úřady na základě společně dohodnutých definic. Statistickou jednotkou pro regionální statistiky v oblasti vzdělávání je student. Referenčním obdobím pro údaje o absolventech je kalendářní rok a pro všechny ostatní nepeněžní údaje školní/akademický rok (např. údaje zveřejněné za rok 2014 pokrývají akademický rok 2013/14).

Protože se struktura vzdělávacích systémů mezi jednotlivými zeměmi liší, je nezbytnou podmínkou porovnatelnosti údajů rámec pro shromažďování, sestavování a zpracování regionálních, celostátních a mezinárodních statistik a ukazatelů o vzdělávání. Tento rámec poskytuje Mezinárodní standardní klasifikace vzdělání (ISCED).

Mezinárodní standardní klasifikace vzdělání (ISCED)

Rámec ISCED se příležitostně aktualizuje, aby obsáhl nový vývoj ve vzdělávacích systémech na celém světě. Klasifikace ISCED 2011 byla přijata Generální konferencí UNESCO v listopadu 2011 a je základem pro statistiky předkládané v tomto článku, ačkoli údaje pro referenční roky před rokem 2014 se shromažďovaly s použitím předchozí verze, ISCED 97.

Do verze této klasifikace z roku 2011 byly doplněny nové kategorie s přihlédnutím k rozšíření vzdělávání v raném dětství a restrukturalizaci terciárního vzdělávání. ISCED klasifikuje všechny vzdělávací programy a kvalifikace podle těchto úrovní:

  • vzdělávání/vzdělání v raném dětství / nižší než primární vzdělávání/vzdělání (úroveň 0);
  • primární vzdělávání/vzdělání (úroveň 1);
  • nižší sekundární vzdělávání/vzdělání (úroveň 2);
  • vyšší sekundární vzdělávání/vzdělání (úroveň 3);
  • postsekundární neterciární vzdělávání/vzdělání (úroveň 4);
  • krátký cyklus terciárního vzdělávání/vzdělání (úroveň 5);
  • bakalářská nebo jí odpovídající úroveň (úroveň 6);
  • magisterská nebo jí odpovídající úroveň (úroveň 7);
  • doktorská nebo jí odpovídající úroveň (úroveň 8).

Úplný popis je k dispozici na stránce Statistického úřadu UNESCO (UNESCO-UIS).

Šetření pracovních sil

Údaje o osobách předčasně odcházejících ze vzdělávání a odborné přípravy, osobách, které nejsou zaměstnané ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a o osobách s dosaženým terciárním vzděláním předkládané v tomto článku jsou sbírány prostřednictvím šetření pracovních sil EU. Šetření pracovních sil vychází z šetření osob žijících v domácnostech. Pokrývá celou populaci, která obvykle pobývá na území členských států EU, kromě osob žijících v kolektivních nebo institucionálních domácnostech. Údaje o vzdělání z šetření pracovních sil se aktualizují dvakrát ročně, na jaře (včetně údajů pro nový referenční rok) a na podzim.

Je třeba vzít na vědomí, že do referenčního roku 2013 včetně byly tyto údaje klasifikovány podle klasifikace ISCED 97, zatímco počínaje rokem 2014 se údaje klasifikují podle klasifikace ISCED 2011. Tabulky a databáze Eurostatu, jež jsou dostupné on-line, obsahují údaje o dosaženém vzdělání pro tři souhrny (nízkou, střední a vysokou úroveň vzdělání) a na této úrovni agregace jsou statistiky srovnatelné v čase pro každý členský stát EU (s výjimkou údajů pro Rakousko. V Rakousku došlo k přerušení řady v důsledky změny úrovně, neboť program zahrnující různé úrovně dosaženého vzdělání byl překlasifikován: kvalifikace dosažená po úspěšném ukončení vyšších technických a odborných vysokých škol je podle ISCED 2011 zařazena do úrovně ISCED 5, zatímco podle ISCED-97 je tato kvalifikace zařazena do úrovně ISCED 4, přičemž v poznámce pod čarou je uvedeno, že je rovnocenná terciárnímu vzdělání. V tabulkách a databázích on-line jsou časové řady podle ISCED-97 a ISCED 2011 zobrazeny jako jediná tabulka, přičemž názvy vycházejí z klasifikace ISCED 2011; změna klasifikace mezi lety 2013 a 2014 je vyznačena písmenem „b“ (označuje přerušení časových řad).

NUTS

Údaje uvedené v tomto článku vycházejí výhradně z verze NUTS z roku 2013.

Definice ukazatelů

Statistické údaje o podílu čtyřletých dětí navštěvujících instituce vzdělávání v raném dětství a primárního vzdělávání (ISCED 2011 úrovně 0–1) se vztahují na ty instituce, které poskytují péči o malé děti zaměřenou na vzdělávání; musí disponovat personálem se specializovanou pedagogickou kvalifikací. Připomeňme, že tento poměr je vypočítán na základě údajů ze dvou odlišných zdrojů (statistiky v oblasti vzdělávání a demografické statistiky) a že někteří žáci navštěvující vzdělávací instituce nemusí být v demografických statistikách vedeni jako rezidenti (proto by tyto poměry mohly překročit 100 %).

Odborné vzdělávání je určené k tomu, aby učící se získali znalosti, dovednosti a schopnosti pro určité povolání či řemeslo. Odborné vzdělávání může obsahovat pracovní prvky (např. učňovská příprava nebo vzdělávací programy s duálním systémem). Ukazatel odborného vzdělávání, o kterém pojednává tento článek, ukazuje poměr studentů účastnících se programů odborného vzdělávání k celkovému počtu studentů zapsaných na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání (podle klasifikace ISCED 2011 úroveň 3).

Ukazatel týkající se osob předčasně odcházejících ze vzdělávání je definován jako podíl jednotlivců ve věku 18 až 24 let, kteří nedokončili vyšší stupeň vzdělávání než nižší sekundární (ISCED 97 úrovně 0, 1, 2 či 3 podkategorie „C krátká“ pro období do roku 2013 včetně a ISCED 2011 úrovně 0–2 pro rok 2014 a 2015) a kteří se neúčastnili dalšího vzdělávání či odborné přípravy (v průběhu čtyř týdnů před provedením šetření pracovních sil). Tento ukazatel je základem pro cíl strategie Evropa 2020, a to snížit podíl osob předčasně odcházejících ze vzdělávání v EU pod 10 %.

Ukazatel týkající se mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET , odpovídá procentu obyvatel ve věku 18–24 let, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní dalšího vzdělávání nebo odborné přípravy.

Ukazatel dosaženého terciárního vzdělání je definován jako procento populace ve věku 30–34 let, které úspěšně ukončilo terciární studium (např. na univerzitě nebo technické vysoké škole). Používají se hodnoty z věkové skupiny 30 až 34 let, neboť se obvykle vztahují na první pětileté období, kdy již drtivá většina studentů svá studia dokončila. U terciárního vzdělávání se u údajů do roku 2013 odkazuje na úrovně 5–6 klasifikace ISCED 1997 a pro rok 2014 a 2015 na úrovně 5–8 klasifikace ISCED 2011. Tento ukazatel je základem pro cíl strategie Evropa 2020, totiž zajistit, aby do roku 2020 mělo alespoň 40 % osob ve věku 30 až 34 let dokončené terciární vzdělání.

Kontext

Vzdělávání a odborná příprava mají pro hospodářský i společenský pokrok zásadní význam, přičemž klíčovou úlohu hraje sladění dovedností s potřebami trhu práce. To je stále důležitější v globalizované a znalostní ekonomice, kde je kvalifikovaná pracovní síla nezbytná pro to, aby mohla konkurovat z hlediska produktivity, kvality a inovací.

Členské státy EU jsou za svůj systém vzdělávání a odborné přípravy a za obsah vzdělávacích programů (osnov) do značné míry odpovědné samy. EU podporuje vnitrostátní opatření a pomáhá členským státům řešit společné výzvy prostřednictvím tzv. otevřené metody koordinace: poskytuje fórum k diskusi o aktuálních otázkách politiky (např. stárnoucí společnosti, deficit dovedností či globální konkurence) a umožňuje členským státům, aby si vyměňovaly osvědčené postupy.

Vzdělávání a odborná příprava do roku 2020 (ET 2020)

V květnu 2009 přijala Rada řadu závěrů (2009/C 119/02) o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020). Stanoví čtyři strategické cíle v oblasti vzdělávání a odborné přípravy v EU: realizovat celoživotní učení a mobilitu; zlepšit kvalitu a efektivitu vzdělávání a odborné přípravy; podporovat spravedlivost, sociální soudržnost a aktivní občanství a zlepšit kreativitu a inovace, včetně podnikatelských schopností, na všech úrovních vzdělávání a odborné přípravy. K dosažení těchto cílů stanoví ET 2020 řadu referenčních úrovní, které jsou předmětem pravidelného statistického sledování a vykazování, a to včetně následujících cílů, kterých má být dosaženo do roku 2020:

  • vzdělávání v raném věku by se mělo účastnit alespoň 95 % dětí ve věku od čtyř let do věku, kdy mají zahájit povinnou školní docházku;
  • podíl 15letých žáků, kteří mají problémy se čtením, matematikou a přírodními vědami, by měl být nižší než 15 %;
  • podíl osob předčasně odcházejících ze vzdělávání by měl být nižší než 10 %;
  • podíl osob ve věku od 30 do 34 let s dokončeným terciárním vzděláním by měl činit minimálně 40 %;
  • alespoň 15 % dospělých ve věku 25 až 64 let by se mělo účastnit programů celoživotního učení;
  • alespoň 20 % absolventů vysokoškolského vzdělávání by mělo mít za sebou období studia či odborné přípravy související s vysokoškolským vzděláváním (včetně pracovních stáží) v zahraničí, a to v hodnotě alespoň 15 kreditů evropského systému přenosu a akumulace kreditů (ECTS) či v délce alespoň tří měsíců;
  • alespoň 6 % osob ve věku 18 až 34 let s kvalifikací odpovídající počátečnímu odbornému vzdělání a přípravě by mělo mít za sebou období studia či odborné přípravy související s počátečním odborným vzděláváním a přípravou (VET) (včetně pracovních stáží) v zahraničí, a to v délce alespoň dvou týdnů;
  • podíl zaměstnaných absolventů (ve věku 20 až 34 let), kteří ukončili vzdělávání či odbornou přípravu ne více než tři roky před referenčním rokem, by měl činit alespoň 82 %.

V roce 2014 zahájily Evropská komise a členské státy EU hodnocení dosaženého pokroku a úvahy nad novými prioritami celoevropské spolupráce v oblasti vzdělávání. Z toho vycházela Evropská komise, když předložila návrh šesti nových priorit na období 2016–2020, jenž byl v listopadu 2015 přijat pod názvem Společná zpráva Rady a Komise o provádění strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020) — Nové priority evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy. Mezi šest nových prioritních oblastí patří:

  • relevantní a vysoce kvalitní znalosti, dovednosti a kompetence získané během procesu celoživotního učení se zaměřením na výsledky učení pro zaměstnatelnost, inovace, aktivní občanství a dobré životní podmínky;
  • inkluzivní vzdělávání, rovnost, spravedlnost, nediskriminace a prosazování občanských kompetencí;
  • otevřenost a inovativnost vzdělávání a odborné přípravy, mimo jiné plným přijetím digitálního věku;
  • intenzivní podpora učitelů, školitelů, vedoucích pracovníků škol a dalších pedagogických pracovníků;
  • transparentnost a uznávání dovedností a kvalifikací za účelem usnadnění učení a mobility pracovních sil;
  • udržitelné investice, kvalita a účinnost systémů vzdělávání a odborné přípravy.

Související články

Další informace z Eurostatu

Vizualizace údajů

Publikace

Hlavní tabulky

Regional education statistics (t_reg_educ)
Participation in education and training (t_educ_part)
Participation rates of 4-years-olds in education by NUTS 2 regions (tgs00092)
Education and training outcomes (t_educ_outc)
Tertiary educational attainment, age group 30-34 by sex and NUTS 1 regions (tgs00105)
Tertiary educational attainment, age group 25-64 by sex and NUTS 2 regions (tgs00109)
Early leavers from education and training (tsdsc410)
Early leavers from education and training by sex and NUTS 1 regions (tgs00106)

Databáze

Regional education statistics (reg_educ)
Participation in education and training (educ_part)
Pupils and students - enrolments (educ_uoe_enr)
All education levels (educ_uoe_enra)
Education and training outcomes (educ_outc)
Educational attainment level (edat)
Population by educational attainment level (edat1)
Transition from education to work (edatt)
Young people by educational and labour status (incl. neither in employment nor in education and training - NEET) (edatt0)
Early leavers from education and training (edatt1)

Zvláštní sekce

Metodika / Metadata

Zdrojové údaje pro tabulky, obrázky a mapy (MS Excel)

Externí odkazy


Retrieved from "https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Archive:Statistika_vzdělávání_a_odborné_přípravy_na_regionální_úrovni&oldid=366347"