Statistics Explained

Archive:Od zemědělce ke spotřebiteli – cestou statistiky

Revision as of 14:23, 2 October 2020 by EXT-A-Redpath (talk | contribs)


Extrakce údajů z databáze: duben 2020.

Plánovaná aktualizace článku: červenec 2022.

Highlights

10,3 milionu zemědělských podniků v EU obdělává 156,7 milionu hektarů půdy.

Kolem 280 000 podniků napříč EU vyrábí potraviny a nápoje.

Zhruba 920 000 podniků v EU tvoří velkoobchodníci a maloobchodníci s potravinami a nápoji.

Struktura potravinového řetězce, vybrané ukazatele, EU-27, 2017
(%)
Zdroj: Eurostat


Tento článek statisticky objasňuje jednotlivé fáze, které využívají suroviny ze zemědělských podniků a z moře, a prostřednictvím jejich zpracování a distribuce dodávají potraviny a nápoje na naše stoly. Toto jsou klíčové části řetězce, které jsou úzce spojeny s dlouhodobější strategií „od zemědělce ke spotřebiteli“ Evropské unie.

Prezentace čtyř klíčových fází v řetězci „od zemědělce ke spotřebiteli“ je zjednodušena, aby byl poskytnut obecný přehled, a pozornost je věnována hlavním fázím řetězce spojeným se strategií „od zemědělce ke spotřebiteli“. Důležité předvýrobní činnosti a podniky, které jsou pro zemědělské podniky zásadní, nejsou zahrnuty: patří mezi ně výrobci a dodavatelé zemědělských nástrojů, strojů a vstupů, jako jsou krmiva, hnojiva a pesticidy.

Tato analýza rovněž poukazuje na to, jak je tento řetězec zranitelný vůči narušením, jako je např. pandemie COVID-19. Shromažďování a dodávání zboží mezi fázemi je pro fungování celého řetězce klíčové. K narušení může dojít v kterékoli nebo ve všech klíčových fázích řetězce, jako například: nedostatek sezónních pracovníků v době sklizně, narušení dopravní sítě při dodávkách ze zemědělských podniků zpracovatelům (včetně jatek a mlékáren) nebo od výrobců k maloobchodníkům a uzavření restaurací a barů. Dopad onemocnění COVID-19 nelze vyřešit v tomto článku, možnými dopady v konkrétních oblastech se budou zabývat samostatné zprávy.

Full article

Fáze zemědělské výroby

Zemědělství je činnost v oblasti pěstování plodin a chovu hospodářských zvířat. Staví na různých přírodních biologických procesech, zejména pokud jde o půdu. Zajišťuje klíčové primární složky pro výrobu potravin a mnoha nápojů. K výrobě zemědělských produktů a poskytování zemědělských služeb využívá zemědělství řadu zdrojů.

Mnoho z těchto vstupů a zdrojů pochází z předvýrobních činností a podniků, které zde nejsou výslovně analyzovány. Zemědělský sektor nakupuje stroje, semena, hnojiva, pesticidy a další vstupy pro výrobu zemědělských surovin. Tyto podniky na začátku dodavatelského řetězce jsou na zemědělství stejně závislé jako zemědělství na nich.

Pochopení toho, kolik z těchto zdrojů se využívá a co se s daným souborem zdrojů vyrábí, přináší klíčový vhled do toho, jak bude zemědělství v EU plnit výzvy Zelené dohody pro Evropu.

Zemědělské podniky a zemědělská půda

V roce 2016 bylo v Evropské unii (EU) čítající 27 členských států 10,3 milionu zemědělských podniků – což je poslední rok, pro který jsou strukturální údaje k dispozici – obdělávající 156,7 milionu hektarů půdy. Jedna třetina (33,3 %) těchto zemědělských podniků v EU se nacházela v Rumunsku, přičemž další čtvrtina společně v Polsku (13,7 %) a Itálii (11,1 %).

Naprostá většina (96,3 %) zemědělských podniků v EU jsou rodinná hospodářství – více informací najdete v tomto článku. Většina zemědělských podniků v EU jsou také malé podniky. Dvě třetiny (66,6 %) z nich měly v roce 2016 rozlohu menší než 5 hektarů (ha). Ačkoli průměrná velikost zemědělského podniku v EU v roce 2016 činila 15,2 ha, dosahovalo této či větší velikosti pouze asi 17 % zemědělských podniků.

Obrázek 1: Zemědělské podniky a zemědělská půda podle velikosti podniku, EU-27, 2016
(%)
Zdroj: Eurostat (ef_m_farmleg)

Zemědělské podniky v EU lze obecně charakterizovat jako (i) částečně soběstačná hospodářství, (ii) malé a střední zemědělské podniky nebo (iii) velké zemědělské podniky. Nejmenších 7,0 milionu zemědělských podniků v EU (68,3 % všech zemědělských podniků), s ekonomickou velikostí vymezenou standardní produkcí nižší než 8 000 EUR ročně, přispívalo k celkové zemědělské produkci EU necelými 5 %. Naopak největších 278 000 zemědělských podniků v EU (pouze 2,7 % z celkového počtu), z nichž každý měl v roce 2016 roční standardní produkci vyšší než  250 000 EUR, představovaly většinu (54,4 %) celkové zemědělské produkce EU.

Zemědělské podniky EU si i nadále zachovávají diverzifikovanou rostlinnou i živočišnou výrobu. Asi polovinu (52,9 %) všech zemědělských podniků v roce 2016 by bylo možno kategorizovat jako zemědělské podniky specializované na plodiny. Podrobněji, bezmála třetina (31,7 %) všech zemědělských podniků byla specializována na polní výrobu, přibližně pětina (19,3 %) byla specializována na trvalé plodiny a zbytek (1,8 %) tvořily specializované zahradnické podniky. Další informace najdete v tomto článku.

Další čtvrtinu (24,5 %) zemědělských podniků v EU tvořily specializované podniky pro chov hospodářských zvířat, přičemž nejvíce bylo v této skupině zemědělských podniků s chovem ovcí, koz a ostatních pasoucích se hospodářských zvířat (5,7 %) a specializovaných mléčných farem (5,4 %). Většinu ostatních druhů zemědělských podniků (21,4 %) tvořily smíšené zemědělské podniky. Malé procento zemědělských podniků nebylo možno klasifikovat.

Obrázek 2: Zemědělské podniky podle druhu specializace, EU-27, 2016
(podíl všech zemědělských podniků, %)
Zdroj: Eurostat (ef_m_farmleg)

V roce 2016 využívaly zemědělské podniky v EU pro zemědělskou produkci 156,7 milionu hektarů (ha) půdy. Něco přes dvě třetiny (68,5 %) využívané zemědělské půdy EU se nacházelo v pouze šesti členských státech. V roce 2016 využívala Francie 27,8 milionu ha k zemědělským účelům, Španělsko 23,2 milionu ha, Německo 16,7 milionu ha, Polsko 14,4 milionu ha, Itálie dalších 12,6 milionu ha a Rumunsko 12,5 milionu ha.

V roce 2016 zemědělské podniky spravovaly 37,2 % z celkové rozlohy EU-27 a spravovaly rovněž 6,4 % zalesněných ploch. Z půdy využívané k zemědělské produkci v EU tvořila převážnou většinu (62,0 % v roce 2016) orná půda, která byla využívána hlavně k produkci plodin pro lidskou a živočišnou spotřebu. Trvalé travní porosty představovaly další jednu třetinu (31,2 %) využívané zemědělské půdy a byly zejména využívány za účelem produkce dalšího krmiva a pícnin pro zvířata. Zbývající plocha (5,5 %) byla využita k pěstování trvalých kultur, například ovoce, oliv a hroznů.

Ekologické zemědělství

Ekologické zemědělství je zemědělská metoda, jejímž cílem je vyrábět potraviny pomocí přírodních látek a procesů. Předpisy EU o ekologickém zemědělství jsou navrženy tak, aby poskytovaly jasnou strukturu produkce ekologického zboží v celé EU.

Zhruba jedna čtvrtina z milionu zemědělských podniků v EU má určitou část ekologicky obhospodařované půdy, přičemž toto množství se zvyšuje. Více informací najdete v tomto článku. V roce 2016 mělo zhruba 244 000 zemědělských podniků v EU určitou část ekologicky obhospodařované půdy. To je zhruba o pětinu více než v roce 2013. Dvoutřetinová (68,2 %) většina zemědělských podniků v EU, které mají určitou část ekologicky obhospodařované půdy, byla v roce 2016 plně ekologická, zbývající třetina měla smíšenou ekologickou a neekologickou produkci.

Ekologické zemědělství pokrývalo v roce 2018 prozatímních 13,0 milionu hektarů zemědělské půdy v EU, což odpovídá odhadovaným 8,3 % z celkové využívané zemědělské půdy. Celkovou ekologicky obhospodařovanou půdu tvoří součet půd, které přecházejí na metody ekologického zemědělství, a již certifikovaných půd. Předtím, než lze půdu označit jako certifikovanou, musí projít procesem proměny, který může trvat 2–3 roky v závislosti na plodinách.

Mírná většina z celkové ekologicky obhospodařované půdy EU se nacházela pouze ve čtyřech členských státech: Španělsku (17,3 %), Francii (15,7 %), Itálii (15,1 %) a Německu (9,4 %). Jednalo se o vyšší společný podíl (57,5 %) než podíl těchto čtyř členských států (51,3 % v roce 2016) na celkové využívané zemědělské půdě.

Obrázek 3: Celková ekologicky obhospodařovaná půda (plně ekologická a přecházející na metody ekologického zemědělství), 2012 a 2018
(v mil. ha)
Zdroj: Eurostat (org_cropar)

Zemědělci

Zemědělství je i nadále v rámci EU významným zaměstnavatelem. V roce 2019 pracoval v zemědělství na plný úvazek ekvivalent odhadovaného počtu 8,8 milionu lidí. Odhaduje se, že lidé pracující v zemědělství (a myslivosti) tvořili v roce 2017 v EU celkem 4,5 % celkové zaměstnanosti. Obzvláště velkým zaměstnavatelem je zemědělství v Rumunsku, kde zaměstnává bezmála každou čtvrtou osobu (22,8 %).

Vedoucími zemědělských podniků jsou obvykle relativně starší muži. Sedm z deseti (71,2 %) vedoucích zemědělských podniků v EU v roce 2016 byli muži a většina (57,8 %) všech vedoucích zemědělských podniků byla ve věku 55 let a starších. Pouze zhruba každý desátý (10,7 %) vedoucí zemědělského podniku byl mladý zemědělec mladší 40 let. Tato nevyvážená věková struktura zdůrazňuje politický zájem na předávání zemědělských podniků z generace na generaci a nutnost podpořit novou generaci zemědělců.

Obrázek 4: Vedoucí zemědělských podniků podle věkové třídy a pohlaví, EU-27, 2016
(%)
Zdroj: Eurostat (ef_m_farmang)

Starší vedoucí zemědělských podniků obvykle pracují v nejmenších zemědělských podnicích (měřeno z ekonomického hlediska). Čtyři pětiny (82,7 %) vedoucích zemědělských podniků EU ve věku 65   let a starších pracovaly v roce 2016 v soběstačných zemědělských podnicích a velmi malých zemědělských podnicích se standardní produkcí nižší než  8 000 EUR ročně.

Pouze velmi málo vedoucích zemědělských podniků absolvovalo úplnou zemědělskou odbornou přípravu. Většina vedoucích zemědělských podniků v EU má pouze praktické zkušenosti. V roce 2016 to platilo pro sedm z deseti (68,3 %) vedoucích zemědělských podniků. Ani ne každý desátý (8,9 %) vedoucí zemědělského podniku absolvoval úplnou zemědělskou odbornou přípravu a ostatní (22,7 %) absolvovali jen základní zemědělskou odbornou přípravu.

Zemědělská výroba

Co tedy zemědělské podniky v EU vyrábí?

Navzdory suchu ve střední a severní Evropě a deštivým podmínkám na většině území jižní Evropy během sklizňového roku 2018 zůstala EU klíčovým světovým výrobcem plodin. Zemědělské podniky v EU-27 vyrobily 274,3 milionu tun obilovin, což představuje zhruba 13 % celosvětové produkce, přestože to bylo o 34,0 milionu tun méně než v roce 2014, kdy bylo dosaženo relativního maxima. Hlavními obilovinami jsou pšenice setá a špalda (115,6 milionu tun v roce 2018), kukuřice na zrno a směs kukuřičných klasů (69,0 milionu tun), ječmen (50,2 milionu tun), oves (7,0 milionu tun) a žito a ozim (6,5 milionu tun). Tato zrna mohou být použita k výrobě potravin, které lidé jedí přímo, nebo mohou být použita ke krmení hospodářských zvířat, nebo k výrobě široké škály výrobků od alkoholu po kosmetiku.

EU je předním světovým výrobcem řepy cukrovky, přičemž 111,9 milionu tun vyprodukovaných v roce 2018 představuje přibližně polovinu světové produkce. Avšak pouze asi pětina světového cukru pochází z řepy cukrovky, zbytek pochází z cukrové třtiny. EU rovněž vyprodukovala 46,8 milionu tun brambor. Cukry se používají jako konzervační látky v široké škále potravin, ke zvýšení sladkosti, objemu a konzistence či v polevách. Používají se také v široké škále zdravotních a kosmetických, domácích a zahradních a průmyslových výrobků. Také brambory se používají v široké škále potravinářských výrobků i alkoholu, jako krmivo pro hospodářská zvířata a mj. i jako zahušťovadlo a pojivo v omáčkách.

Zemědělské podniky EU v roce 2018 vyprodukovaly také širokou škálu dalších plodin, včetně 32,0 milionu tun olejnin, 61,0 milionu tun čerstvé zeleniny (včetně melounů a jahod), 11,1 milionu tun citrusových plodů, 26,2 milionu tun hroznů, 13,7 milionu tun oliv a 27,6 milionu tun ostatního ovoce, ořechů a bobulí.

Vedle pěstování plodin zemědělské podniky EU chovaly zvířata na maso a mléčné výrobky. Mezi hlavními druhy masa, které zemědělské podniky EU v roce 2018 vyprodukovaly, je 22,9 milionu tun vepřového, 13,2 milionu tun kuřecího a 6,0 milionu tun hovězího. Kromě toho zemědělské podniky EU vyprodukovaly 156,6 milionu tun mléka, z čehož 144,8 milionu tun mléka bylo odebráno mlékárnami a 11,8 milionu tun bylo spotřebováno přímo v zemědělských podnicích.

Jakou má tato výroba hodnotu pro hospodářství? Hodnota veškeré produkce zemědělského sektoru EU-27 v roce 2018 je odhadována na  404,7 miliardy EUR. To zahrnuje hodnotu plodin, zvířat, zemědělských služeb i některého zboží a služeb, které nejsou přímo zemědělské, ale které by nemohly být hodnoceny odděleně.

Zhruba jedna polovina (53,0 %) hodnoty celkové produkce odvětví zemědělství[1]v roce 2018 pocházela z plodin (214,4 miliardy EUR), z nichž nejcennější byla zelenina a zahradnické rostliny a obiloviny. Další dvě pětiny (38,5 %) pocházely ze zvířat a živočišných výrobků (155,8 miliardy EUR), většina z mléka a prasat. Zbytek (8,5 %) vyprodukovaly zemědělské služby (19,5 miliardy EUR) a neoddělitelné nezemědělské činnosti (15,1 miliardy EUR).

Příspěvky členských států se značně lišily, což svědčí o rozdílech ve vyprodukovaných objemech a přijatých cenách, jakož i ve směsi pěstovaných plodin, chovaných zvířat, získaných živočišných produktech a nabízených službách. Více než polovina (59,0 %) hodnoty celkové produkce odvětví zemědělství v EU pocházely z „velké“ čtyřky, kterou tvoří Francie (77,2 miliardy EUR), Itálie (56,9 miliardy EUR), Německo (52,7 miliardy EUR) a Španělsko (52,2 miliardy EUR).

Mezispotřeba zboží a služeb

Jaké vstupy zemědělci používají? Vyprodukovat všechny tyto výstupy s sebou nese náklady. Zemědělci museli nakoupit zboží a služby, které byly použity jako vstupy do výrobního procesu. Nakupovali mj. semena, hnojiva, krmiva pro zvířata či pohonné hmoty do traktorů a také veterinární služby. Tyto vstupní náklady se v účetních souvislostech nazývají „mezispotřeba“. Náklady na mezispotřebu v odvětví zemědělství v EU činily za rok 2018 celkem 233,2 miliardy EUR.

Některé náklady souvisejí s chovem zvířat. Zemědělci potřebovali krmivo, které tvořilo více než jednu třetinu (37,7 %) z celkových nákladů na mezispotřebu, a veterinární služby (dalších 2,6 %). Jiné náklady zase souvisejí s pěstováním plodin. Zemědělci potřebovali semena a rostliny (5,1 % z celkových nákladů), mnozí využívali přípravky na ochranu rostlin, jako jsou herbicidy, insekticidy a pesticidy (4,8 %) a hnojiva a pomocné půdní látky (6,6 %). Další náklady jsou obvyklé pro všechny druhy zemědělských podniků bez ohledu na to, zda jde o podniky specializované nebo smíšené.

Související soubory údajů: obiloviny, řepa cukrovka a brambory, maso, mléko, hodnoty a produkce zemědělského průmyslu.

Pesticidy a minerální hnojiva

V zemědělství je obzvláštní zájem o využívání pesticidů a minerálních hnojiv. V roce 2018 bylo v EU-27 prodáno zhruba 360 000 tun pesticidů, což je číslo, které se od roku 2011 v podstatě nezměnilo. Více informace najdete v tomto článku. Objem spotřeby minerálních hnojiv, dusíku (N) a fosforu (P) v zemědělství v období od roku 2007 do roku 2018 zůstal vysoký, v roce 2018 se jich spotřebovalo odhadem 11,3 milionu tun. Více informace najdete v tomto článku.

Obrázek 5: Prodej pesticidů, EU-27, 2011–2018
(tisíc tun)
Zdroj: Eurostat (aei_fm_salpest09)

Pokud nejsou živiny používané v zemědělství absorbovány plodinami, považuje se jejich používání za nadměrné a jsou spojovány s ekologickými problémy týkajícími se znečištění vody, klimatu [2] a ztráty biologické rozmanitosti. Hrubá bilance dusíku naznačuje případný přebytek dusíku (N) v zemědělské půdě (kg N na hektar ročně). Hrubá bilance dusíku se v EU-27 snížila z odhadovaného průměrného množství 51 kg N na hektar ročně v období 2004–2006 na 47 kg N na hektar ročně v období 2013–2015. Více informace najdete v tomto článku. Minerální hnojiva představovala v roce 2014 v EU 45 % přísunu dusíku, statková hnojiva představovala dalších 38 %.

Hrubá bilance fosforu pomáhá pochopit souvislosti mezi využíváním fosforu v zemědělství, úniky fosforu do životního prostředí a udržitelným využíváním zdrojů živin v půdě. Přetrvávající přebytek naznačuje možné ekologické problémy, jako je například vyplavování fosforu, které vede ke znečištění pitné vody a eutrofizaci povrchových vod. Přetrvávající nedostatek může narušit udržitelnost zdrojů zemědělské půdy prostřednictvím degradace půdy nebo těžby půdy, což vede ke snížení úrodnosti v oblastech, kde se pěstují plodiny nebo pícniny. Hrubá bilance fosforu v EU se v období 2013–2015 snížila na 1,2 kg na hektar ročně z 3,9 kg na hektar ročně v období 2004–2006. To znamená, že ačkoli i nadále přetrvává roční přebytek, jeho velikost se snížila. V období 2013–2015 to bylo asi 30 % množství z počátku prvního desetiletí 21. století. Více informací najdete v tomto článku.

Hospodářská výkonnost

Jak se výše uvedené skutečnosti promítají do hospodářské výkonnosti zemědělství v EU? Hrubá přidaná hodnota odvětví zemědělství EU, což je rozdíl mezi hodnotou všeho, co odvětví zemědělské prvovýroby EU v roce 2018 vyprodukovalo, a náklady na služby a zboží využité ve výrobním procesu, se v roce 2018 odhadovala na 171,5 miliardy EUR. To si můžeme představit tak, že za každé 1 euro vynaložené na náklady na zboží a služby využité ve výrobním procesu (nazývané jako mezispotřeba) vytvořilo odvětví zemědělství přidanou hodnotu ve výši 0,74 EUR.

Zemědělská produkce v EU, kterou tvoří miliony převážně malých farem, v úhrnu představuje velký podnik, a to i bez zohlednění jejího významu coby klíčového stavebního kamene pro navazující odvětví zpracování potravin a nápojů. Odvětví zemědělství v roce 2018 přispělo 1,2 % do HDP EU-27. Pro uvedení do souvislostí: příspěvek zemědělství do hospodářství EU byl v roce 2018 jen nepatrně nižší než HDP Řecka, což je sedmnácté největší hospodářství mezi členskými státy.

Jedním ze způsobů, jak lze měřit výkonnost odvětví zemědělství, je čistá přidaná hodnota v nákladech na výrobní činitele vzhledem k ekvivalentu každého pracovníka zaměstnaného na plný úvazek (měřeno v ročních pracovních jednotkách) v odvětví zemědělství. Zemědělský příjem za roční pracovní jednotku za celou EU se v roce 2018 snížil (o 3,5 %) oproti maximu zaznamenanému v roce 2017. I tak byl nicméně o pětinu vyšší (o 21,5 %) než v roce 2010.

Obrázek 6: Zemědělský příjem za roční pracovní jednotku (ukazatel A), 2017–2018
(2010 = 100)
Zdroj: Eurostat (aact_eaa06)

Produkce ryb

Kromě potravin, které se pěstují nebo chovají v zemědělských podnicích, jsou v moři loveny ryby a jiné vodní organismy nebo jsou produkovány v rybích farmách. Statistická nařízení EU o odlovu ryb se vztahují na sedm mořských oblastí[3]; těmi jsou severovýchodní Atlantik, severozápadní Atlantik, Středozemní a Černé moře, středovýchodní Atlantik, jihovýchodní Atlantik, jihozápadní Atlantik a západní Indický oceán, v nichž se nachází řada moří.

Obecně platí, že rybářská plavidla registrovaná v rejstříku rybářského loďstva EU mají stejný přístup ke všem vodám a zdrojům EU, které jsou spravovány v rámci společné rybářské politiky. Přístup k rybolovu je obvykle povolen na základě licence k rybolovu. Mořské zdroje jsou však u většiny komerčních druhů ryb omezeny celkovými přípustnými odlovy, které jsou každoročně stanovovány pro různé mořské regiony na základě vědeckých doporučení poskytovaných poradními orgány, jako je Mezinárodní rada pro průzkum moří a Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství[4]. V roce 2018 Evropská rada schválila zvýšení nebo zachování omezení odlovu z předchozího roku u 53 populací a jejich snížení u 25 populací.

Rybářské loďstvo a zaměstnanost

Rybářské loďstvo EU-27 se neustále zmenšuje. V roce 2018 bylo registrováno 75 800 aktivních plavidel, které měly kombinovanou kapacitu 1,4 milionu hrubých tun a celkový výkon motoru 5,4 milionu kilowatů (kW). V porovnání s rokem 2008 se počet plavidel snížil o 3,8 %, celková hrubá tonáž o 18,4 % a výkon motoru se snížil o 9,8 %.

Rybářské loďstvo EU je velmi různorodé, přičemž naprostá většina lodí je nanejvýš 10 metrů dlouhá a menší jen malé množství plavidel přesahuje 40 metrů na délku. Průměrná velikost rybářské lodi EU v roce 2018 byla 18 hrubých tun a průměrný výkon motoru byl 71,2 kW.

Měřeno hrubou tonáží, zdaleka největší rybářské loďstvo ze všech členských států mělo Španělsko (24,4 % z celkového počtu EU). Avšak měřeno výkonem motoru, největším loďstvem disponovala Francie (17,9 % z celkového počtu EU), těsně následována Itálií (17,2 %). Měřeno počtem plavidel, největší loďstvo v EU mělo Řecko (19,7 % z celkového počtu plavidel), následováno Itálií (15,9 %). Řecká plavidla v roce 2018 však byla v průměru malá, s průměrnou velikostí 4,8 hrubých tun a průměrným výkonem motoru 28,6 kW.

V roce 2017 bylo v odvětví primárního rybolovu EU prozatímně zaměstnáno 166 600 lidí, z nichž asi třetina byla zaměstnána v pododvětví akvakultury. Ve Španělsku pracovalo v odvětví rybolovu v roce 2017 zhruba 41 000 osob, dalších 29 000 osob v Itálii, 21 000 osob v Řecku a 20 000 osob ve Francii.

Související soubory údajů: Rybářské loďstvo a zaměstnanost v rybolovu a akvakultuře.

Úlovky a akvakultura

Sledování úlovků a produkce akvakultury je nezbytným nástrojem pro zajištění populací ryb a zachování společných zdrojů dostupných ve velkých a bohatých rybolovných oblastech Evropy.

Celková produkce produktů rybolovu v EU-27 v roce 2017 činila odhadem 5,7 miliónu tun ekvivalentu živé hmotnosti (hmotnost nebo váha po vyjmutí z vody). Čtyři pětiny (80,1 %) celkové produkce rybolovu pocházely z úlovků (4,6 milionu tun), zbylá jedna pětina pocházela z akvakultury (1,1 milionu).

Přibližně polovina (48,8 %) veškeré produkce rybolovu EU z úlovků a akvakultury pocházela v roce 2017 pouze ze tří členských států: ze Španělska (17,9 %), Dánska (16,1 %) a Francie (14,7 %). Pro srovnání je zajímavé uvést, že celková produkce rybolovu v Norsku (3,5 milionu tun živé hmotnosti v roce 2017) tvořila přibližně 60 % produkce celé EU a na Islandu (1,2 milionu tun v roce 2017) byla téměř stejně velká jako ve Španělsku, největším výrobci v oblasti rybolovu v EU.

Celkový úlovek v EU-27 v roce 2018 se odhaduje na 4,6 milionu tun živé hmotnosti, což je podobná úroveň jako v roce 2017. Zůstala však mnohem nižší než na přelomu tisíciletí (o 1,3 milionu tun nižší než úlovek v roce 2001), i když byla o 0,8 milionu tun vyšší než v nejnižším bodě v roce 2012.

Ačkoli evropské rybářské loďstvo působí po celém světě, přibližně tři čtvrtiny všech úlovků EU pocházejí ze severovýchodního Atlantiku. Mezi klíčové druhy ulovené v severovýchodním Atlantiku patří sleď obecný, makrela obecná, šprot obecný a treska modravá.

Ve Středozemním a Černém moři tvořila asi pětinu celkové živé hmotnosti ulovené rybářským loďstvem EU sardinka obecná, další pětinu pak sardel obecná. Ve východním a středním Atlantiku byly hlavními úlovky tuňák pruhovaný a tuňák žlutoploutvý, sardinka obecná a makrela obecná. V západním Indickém oceánu byl hlavním úlovkem tuňák, ať už pruhovaný, žlutoploutvý nebo velkooký. Pro doplnění přehledu druhů podle oblastí byly hlavními druhy ulovenými v jihozápadním Atlantiku štikozubec obecný, další hlubinné druhy ryb a chobotnice, v jihovýchodním Atlantiku to byla makrela obecná a tuňák pruhovaný, v severozápadním Atlantiku okouníci, platýs obecný a treska obecná.

EU v roce 2017 vyprodukovala odhadem 1,1 milionu tun vodních organismů (jako jsou měkkýši a korýši), což odpovídá jedné pětině produkce celého evropského rybolovu. Pokud jde o produkci, byl sektor akvakultury EU osmým největším na světě s podílem 1,6 % na celosvětové produkci v roce 2016. Hodnota produkce akvakultury v EU byla v roce 2017 odhadována na přibližně  5,1 miliardy EUR, což představuje dvě pětiny celkové hodnoty celkové produkce produktů rybolovu v EU.

Související soubory údajů: Úlovky a akvakultura.

Vznik odpadů

Činnosti zemědělství, lesnictví a rybářství vytvářejí širokou škálu odpadních produktů, zejména živočišný a rostlinný odpad. Mezi ně patří kejda a statkové hnojivo, jakož i různý biologický odpad, včetně biologicky rozložitelného odpadu.

Zemědělství, lesnictví a rybářství v EU-27 vyprodukovalo v roce 2016 20,3 milionu tun odpadu, což představovalo 0,9 % veškerého odpadu vyprodukovaného hospodářskými činnostmi a domácnostmi v EU. Naprostou většinu odpadu (17,0 milionu tun) tvořil živočišný a rostlinný odpad.

Množství živočišného a rostlinného odpadu bylo v roce 2016 podstatně menší než 57,3 milionu tun vyprodukovaných v roce 2004. Údaje za rok 2016 však naznačují mírný vzestup z relativního minima ve výši 14,5 milionu tun vyprodukovaných v roce 2012.

Hlavní složkou živočišného a rostlinného odpadu vyprodukovaného v tomto sektoru hospodářství byly zvířecí výkaly, moč a hnůj. Zemědělské podniky v roce 2016 vyprodukovaly 12,0 milionu tun tohoto druhu odpadu, což je výrazný pokles oproti 30,9 milionu tun vyprodukovaným v roce 2004, i když jde o 2,3 milionu tun více, než bylo relativní minimum v roce 2012.

Pokud jde o hmotnost, dvě třetiny zvířecích výkalů, moči a odpadu ze statkového hnojiva v EU bylo vyprodukováno ve Španělsku (39,4 %) a v Nizozemsku (27,5 % z celkového množství v EU). Přestože se však úroveň tohoto druhu odpadu ve Španělsku mezi lety 2004 a 2016 snížila o 11,8 milionu tun, ve stejném období se v Nizozemsku zvýšila o 2,7 milionu tun.

Související soubor údajů: Vznik odpadů.

Fáze zpracování

Potravinový systém je mnohem širší než odvětví zemědělské prvovýroby, zahrnuje také přípravu a prodej potravin. Zemědělství je činnost, která zahrnuje pěstování, chov a sklizeň primárních produktů. Než však potraviny a nápoje dorazí na stůl, musely být často zpracovány, baleny, přepravovány, distribuovány a uvedeny na trh.

Společná zemědělská politika EU tato propojení potvrzuje prostřednictvím svých cílů „zajistit stálé dodávky cenově dostupných potravin“, „udržet venkovské hospodářství v chodu prostřednictvím podpory pracovních míst v zemědělství, zemědělsko-potravinářském průmyslu a přidružených odvětvích“ a „chránit kvalitu potravin a zdraví “.

Většina produktů z 10,3 milionu zemědělských podniků v EU se prodává potravinářskému a nápojovému průmyslu ke zpracování v EU i mimo ni, přičemž pouze některé produkty, jako je víno, olivový olej a sýr, jsou někdy zpracovávány přímo v zemědělských podnicích nebo zemědělskými družstvy.

Průmysl zpracování potravin a nápojů zase vyrábí řadu produktů určených pro konečnou spotřebu nebo pro použití jako meziprodukty (například oleje, tuky a cukry) určené k dalšímu zpracování nebo přeměnu v navazujících zpracovatelských odvětvích, než budou k dispozici spotřebitelům.

Mlékárny a jatka

U produktů živočišného původu je první fáze zpracování v mlékárně nebo na jatkách. Mlékárenské podniky buď nakupují ze sběrných stanovišť mléka nebo častěji přímo od zemědělských podniků, a to za účelem jeho přeměny na mléčné výrobky. Jatka v EU jsou registrovaná a schválená zařízení používaná pro porážku a opracování zvířat, jejichž maso je určeno k lidské spotřebě. Jejich činnost se obvykle nepovažuje za zpracování, ale pro vyvážený přehled jsou zahrnuta do analýzy.

V roce 2018 bylo napříč EU-27 asi 4 900 mlékárenských podniků. Velká část z nich se nacházela v jihoevropských členských státech. Jen v Itálii se nacházelo téměř 1 200 mlékáren a v Řecku zhruba 800 mlékáren.

Ve většině členských států byly tyto mlékárny relativně malé, když vyprodukovaly méně než 5 000 tun mléka ročně. Například téměř tři čtvrtiny mlékáren v Itálii vyprodukovalo méně než 5 000 tun mléka ročně, což byl případ i 94 % všech mlékáren v Řecku. Existují však výjimky. Několik členských států mělo menší počet relativně velkých mlékáren, které vyprodukovaly více než 100 000 tun mléka ročně; to zahrnovalo zhruba jednu třetinu z 38 mlékáren v Irsku, asi 40 % z 30 mlékáren v Nizozemsku a ze 14 mlékáren v Litvě a 46 % ze 115 mlékáren v Německu.

Trh s mlékem a mléčnými výrobky v EU se výrazně konsolidoval. Například počet mlékárenských podniků v Itálii, Francii a Německu se v období mezi lety 1994 a 2018 snížil na polovinu nebo více než na polovinu.

Související soubor údajů: Mlékárny.

Výroba potravinářských výrobků a nápojů

V roce 2017 se v celé EU-27 nacházelo asi 280 000 podniků, které vyráběly potraviny a nápoje. Přibližně polovina (51,4 %) těchto podniků produkovala pekařské a moučné výrobky, jako jsou pečivo, koláče, sušenky, těstoviny a nudle. Podniky vyrábějící maso a masné výrobky, nápoje a jiné potravinářské výrobky, jako jsou cukry a cukrářské výrobky, hotová jídla a čaje, tvořily v roce 2017 další třetinu podniků vyrábějících potraviny a nápoje.

Obrázek 7: Podniky vyrábějící potraviny a nápoje podle druhu výrobku, EU-27, 2017
(%)
Zdroj: Eurostat (sbs_sc_sca_r2)

Podniky vyrábějící potraviny a nápoje zaměstnávaly v roce 2017 4,4 milionu osob. Podniky vyrábějící potraviny dosáhly v roce 2017 odhadovaného obratu 930 miliard EUR a podniky vyrábějící nápoje, pokud jde o 26 členských států, u nichž jsou k dispozici údaje, dosáhly obratu ve výši dalších 151 miliard EUR.

Největší množství podniků vyrábějících potraviny a nápoje se nacházelo ve Francii a Itálii, přičemž v obou případech tvořily zhruba 20 % z jejich celkového množství v EU. V tomto odvětví však zaměstnávalo nejvíce lidí Německo (20,3 % z celkového počtu EU), následovala Francie (16,1 %) a Itálie (10,4 %).

Drtivou většinu (asi 95 %) všech podniků vyrábějících potraviny a nápoje v EU tvořily menší podniky, zaměstnávající méně než 50 osob. Velmi malé podniky zaměstnávající méně než deset osob představovaly v roce 2017 přibližně 80 % všech podniků vyrábějící potraviny a nápoje.

Střední podniky zaměstnávající 50 až 249 osob a velké podniky zaměstnávající více než 250 osob společně tvořily menšinu podniků ve všech členských státech. Tyto podniky měly největší podíl v Lucembursku (14,6 %), Německu (13,0 %) a Litvě (9,8 %), menší podíl pak ve většině ostatních členských států, včetně Španělska (4,4 %), Francie (1,8 %) a Itálie (1,8 %).

Výroba potravin a nápojů v EU měla v roce 2018 odhadovanou hodnotu 860 miliard EUR. To bylo o něco více než dvojnásobek hodnoty primárních zemědělských produktů z odvětví zemědělství EU.

Údaje se shromažďují pro 372 kategorií potravin a nápojů, včetně devíti kategorií krmiv pro hospodářská a domácí zvířata. Hodnota potravin a nápojů vyrobených v Německu byla v roce 2018 nejvyšší ze všech členských států (149,5 miliardy EUR), následovala Francie (135,5 miliardy EUR) a Itálie (124,0 miliardy EUR).

Nejhodnotnějším potravinářským a nápojovým výrobkem vyráběným v EU v roce 2018 bylo pivo (ze sladu, avšak vyjma nealkoholického piva) a jeho hodnota byla 29,0 miliardy EUR. Tento trh má proto zvláštní význam pro zemědělce, kteří pěstují sladovnický ječmen (ale také některé další druhy obilí) a chmel. Hlavním výrobcem takového piva mezi členskými státy bylo Německo (20,6 % z celkové hodnoty EU) a Španělsko (12,6 %), i když jistá specializace existovala také v Belgii (10,2 % z celkové hodnoty v EU v roce 2017) a Nizozemsku (7,6 %).

Mezi další hlavní potraviny a nápoje vyrobené v EU patřily čerstvý chléb (26,7 miliardy EUR v roce 2018), strouhané sýry, sušené sýry, sýry s modrou plísní a další nezpracované sýry (26,5 miliardy EUR), cukrářské výrobky (22,1 miliardy EUR) a uzeniny a podobné výrobky (21,0 miliardy EUR).

Vznik odpadů

Příprava a výroba potravin v EU-27 vyprodukovala v roce 2016 36,1 milionu tun odpadu, což představovalo 1,4 % veškerého odpadu vyprodukovaného hospodářskými činnostmi a domácnostmi v EU. Velkou část tohoto celkového množství tvořil živočišný a rostlinný odpad (jak nebezpečný, tak odpad, který není klasifikován jako nebezpečný). To zahrnuje odpad ze živočišných a rostlinných tkání, splašky, odpad z konzervačních látek, tuků a olejů a biologicky rozložitelný odpad.

Výroba potravinářských výrobků, nápojů a tabákových výrobků v EU-27 vyprodukovala v roce 2016 21,4 milionu tun živočišného a rostlinného odpadu (jak nebezpečného, tak odpadu, který není klasifikován jako nebezpečný). To bylo výrazně méně než 36,3 milionu tun vyprodukovaných v roce 2004.

Největší množství tohoto živočišného a rostlinného odpadu vyprodukovalo Nizozemsko (30,3 % z celkové hodnoty EU). Oproti tendenci v EU zůstalo množství odpadu vzniklého z přípravy a výroby potravin mezi lety 2004 a 2016 poměrně stabilní. Na druhou stranu se toto množství v mnoha členských státech výrazně snížilo, včetně Polska (z 7,0 milionu tun na pouhých 1,4 milionu tun v roce 2016).

Související soubor údajů: Vznik odpadů.

Obchod se zemědělskými výrobky, potravinářskými výrobky a nápoji

Obchod se zemědělskými výrobky je činnost spočívající v nákupu a prodeji zemědělského zboží a služeb. Tam, kde mohou země produkovat přebytek, lze s nimi obchodovat za jiné zboží a služby. Proč obchodovat se zemědělským zbožím? Existuje mnoho různých důvodů, které odrážejí skutečnost, že neexistují žádné místní alternativy (některé plodiny se pěstují například pouze v určitých klimatických podmínkách) nebo že některé země a regiony mohou nabízet zboží, které je levnější, kvalitnější, bezpečnější, udržitelně vyráběné a výživné. Obchod zase může pomoci získat cizí měnu, podporovat zaměstnanost ve vývozních odvětvích, podporovat příjmy v odvětví a poskytovat spotřebitelům kvalitní zboží za konkurenceschopné ceny na celoroční bázi.

V obchodních klasifikacích mohou zemědělské produkty zahrnovat tři hlavní skupiny: zvířata a živočišné produkty, rostlinné produkty a potraviny.

Evropská unie (EU) je největším partnerem v mezinárodním obchodu se zemědělskými produkty. Zatímco EU-27 dováží převážně jednoduché nezpracované zemědělské zboží, z Evropské unie se vyvážejí hlavně zpracované potravinářské výrobky. Více informací najdete v tomto článku. Při vývozu zemědělských produktů z EU byly největší skupinou potraviny a nápoje (54 %), po nichž následovaly rostlinné produkty a živočišné produkty (obojí 23 %). V dovozu byly největší skupinou rostlinné výrobky (44 %), dále potraviny (34 %) a živočišné produkty (22 %).

V roce 2019 činila hodnota celkového obchodu (dovoz a vývoz) zemědělského zboží mezi EU-27 a zbytkem světa 325 miliard EUR. Vzhledem k tomu, že vývoz (182 miliard EUR) byl vyšší než dovoz (143 miliard EUR) došlo k obchodnímu přebytku ve výši 39 miliard EUR. Mezi lety 2002 a 2019 se obchod se zemědělskými výrobky v EU více než zdvojnásobil, přičemž průměrný roční růst odpovídal 5,0 %.

Kategorie živočišných produktů sestává z živých zvířat, masa, ryb, korýšů a vodních bezobratlých, mléčných výrobků, vajec, medu a dalších produktů živočišného původu. V roce 2019 měla EU v této kategorii produktů obchodní přebytek ve výši 7,3 miliardy EUR. Obchodní přebytky v kategorii „mléčné výrobky (zahrnující sýry, mléko a jogurty) a ptačí vejce“ (12,5 miliardy EUR), „maso a jedlé droby“ (9,9 miliardy EUR) a „živá zvířata“ (2,8 miliardy EUR) více než vyrovnaly schodek (17,7 miliardy EUR) u ryb, korýšů a vodních bezobratlých.

Obrázek 8: Zemědělský vývoz a dovoz podle kategorií produktů, EU-27, 2019
(v milionech EUR)
Zdroj: Eurostat (datový kód Comext: DS-016894)

Výrobky z plodin zahrnují obiloviny, zeleninu, zahradnické rostliny, ovoce, kávu a tuky a oleje. EU měla v roce 2019 obchodní deficit 25,3 miliardy EUR v této kategorii rostlinných produktů, pocházející převážně z deficitů v obchodu s „jedlým ovocem a ořechy“ (13,9 miliardy EUR), „kávou, čajem, maté a kořením“ (7,6 miliardy EUR) a „olejnatými semeny a olejnatými plody“ (7,1 miliardy EUR).

Potraviny se skládají z různých druhů zpracovaného zboží získaného z plodin a živočišných produktů jako například cukr, nápoje, tabák a připravené krmivo. V roce 2019 měla EU v této kategorii potravinových produktů obchodní přebytek ve výši 51,1 miliardy EUR. Obchodní přebytek byl způsoben obchodními přebytky v „nápojích, lihovinách a octu“ (25,7 miliardy EUR) a „přípravcích z obilovin, mouky, škrobu nebo mléka“ (13,7 miliardy EUR).

Kdo jsou hlavní obchodní partneři EU v oblasti zemědělských produktů?

Spojené království bylo hlavním obchodním partnerem EU-27 se zemědělským zbožím v době, kdy bylo stále členským státem. Ostatní členské státy vyvezly v roce 2019 zemědělské zboží do Spojeného království v hodnotě 46,7 miliardy EUR, což představovalo 25,1 % z celkové hodnoty vývozu zemědělského zboží EU-27, a dovezly zemědělské zboží v hodnotě 19,7 miliardy EUR, což odpovídalo zhruba 12,9 % takového dovozu.

Druhým největším vývozním trhem se zemědělským zboží EU byly Spojené státy, představující 11,6 %, resp. 12,6 miliardy EUR, a třetím pak Čína (5,8 %, resp. 10,8 miliardy EUR). Brazílie a Spojené státy byly druhým, resp. třetím hlavním partnerem pro dovoz zemědělských produktů do EU v roce 2019.

Obrázek 9: Obchod se zemědělskými produkty mimo EU podle hlavních partnerů, EU-27, 2019
(% podíl EU-27 na vývozu/dovozu)
Zdroj: Eurostat (datový kód Comext: DS-016894)

Fáze distribuce

Distributoři potravin a nápojů působí mezi výrobci a spotřebiteli a zahrnují velkoobchodníky a maloobchodníky. Ve zjednodušené podobě lze velkoobchodníky považovat za prostředníky působící mezi výrobci a maloobchodníky nebo mezi dvěma výrobci.

Velkoobchodníci, maloobchodníci a poskytovatelé služeb v oblasti potravin a nápojů

V roce 2017 bylo v EU 203 000 podniků, které se specializovaly na velkoobchod s potravinami a nápoji, a dalších 719  000 podniků, které se buď specializovaly na potraviny a nápoje, nebo u nichž tyto výrobky převažovaly. V celé EU dále existovalo zhruba 1,5 milionu podniků poskytujících služby v oblasti potravin a nápojů, jako jsou restaurace, bary, kavárny a stravovací služby.

Podniky distribuující potraviny a nápoje patří k nejvýznamnějším zaměstnavatelům v EU. V roce 2017 pracovalo ve velkoobchodě a specializovaném maloobchodě s potravinami a nápoji a v restauracích, barech, kavárnách a stravovacích službách 10,6 milionu osob. Kromě toho pracovalo v nespecializovaných prodejnách, kde převládá maloobchod s potravinami a nápoji, dalších 5,0 milionu osob.

Kavárenská a restaurační kultura, jakož i cestovní ruch pomáhají vysvětlit jejich relativní koncentraci v jižních členských státech. Například v Portugalsku připadal jeden podnik nabízející nápoje, jako je bar nebo kavárna, na každých 234 obyvatel, ve Španělsku na každých 255 obyvatel a v Řecku na každých 291 obyvatel.

Související soubory údajů: Velkoobchodníci a maloobchodníci.

Doprava

Aby se suroviny ze zemědělské produkce a potraviny od výrobců dostaly ke spotřebitelům, spoléhá se řetězec „od zemědělce ke spotřebiteli“ samozřejmě na dopravu. Délka této cesty a modální síť, po níž potraviny putují, se mohou značně lišit. Kromě mnoha jiných faktorů to závisí na tom, zda zboží podléhá zkáze, a na požadavcích ohledně jeho udržování v čerstvém stavu a v dobré kvalitě. Například některé zemědělské a potravinářské výrobky je třeba uchovávat zmrazené, jiné chlazené nebo v ochranné atmosféře, zatímco jiné jsou přepravovány v suchu nebo v klimatizovaném skladu.

Nákladní automobily EU každoročně přepraví miliardy tun zemědělských produktů a potravin. V letech 2017 a 2018 přepravily nákladní automobily registrované v EU-27 (nosnost přes 3,5 tuny) na silnicích přibližně 1,2 miliardy tun produktů primárního zemědělství, myslivosti, lesnictví a rybolovu. To zahrnuje jak zboží vyráběné v EU, tak dovoz ze zemí mimo EU. Dalších 1,5 miliardy tun potravin, nápojů a tabáku bylo v roce 2017 přepraveno nákladními automobily registrovanými v EU.

Obrázek 10: Silniční přeprava zemědělských a potravinářských produktů, EU-27, 2010–2018
Zdroj: Eurostat (road_go_ta_tg) a (road_go_ta_dctg)

Je třeba poznamenat, že tato čísla nezohledňují hmotnost produktů přepravovaných po silnicích EU nákladními automobily, které nejsou registrované v EU, ani nákladními automobily, které mají nosnost menší než 3,5 tuny. To je důležité zdůraznit, pokud jde o země hraničící s EU, protože část mezinárodní dopravy není do těchto statistik zahrnuta.

Měrnou jednotkou nákladní dopravy je tunokilometr (tkm). To představuje přepravu jedné tuny zboží daným druhem dopravy na vzdálenost jednoho kilometru. Pro účely této analýzy se toto měření označuje jako „vzdálenost s užitečným zatížením“. Produkty zemědělství, myslivosti, lesnictví a rybolovu byly v roce 2017 přepravovány nákladními automobily registrovanými v EU s nosností přes 3,5 tuny na vzdálenost s užitečným zatížením ve výši 195 miliard tunokilometrů a v roce 2018 ve výši 191 miliard tunokilometrů. Potravinářské produkty, nápoje a tabák byly v roce 2017 přepraveny na dalších 288 miliard tunokilometrů. Pro uvedení do souvislostí, toto číslo odpovídá průměrné vzdálenosti 176 km na každou tunu takového smíšeného zboží přepravovaného po silnici.

Nákladní automobily registrované v EU přepravují širokou škálu produktů, ale vzdálenost s užitečným zatížením, po kterou byly smíšené skupiny produktů zemědělství, myslivosti, lesnictví a rybolovu a potravinářských výrobků, nápojů a tabáku přepraveny, byla v roce 2017 větší než u jakékoli jiné skupiny produktů. V roce 2017 tvořily tyto smíšené skupiny zboží 27,5 % vzdálenosti s užitečným zatížením veškeré silniční nákladní dopravy u nákladních automobilů registrovaných v EU a 20,8 % všech tun silniční nákladní dopravy.

Velká většina (85,4 % zboží v tunách v roce 2017) produktů zemědělství, myslivosti, lesnictví a rybolovu přepravovaných nákladními automobily registrovanými v EU byla přepravována na vzdálenosti menší než 300 km. To byl rovněž případ (79,8 %) potravinářských výrobků, nápojů a tabákových výrobků. V obou případech byla ve skutečnosti většina (68,1 %, resp. 58,9 %) těchto produktů přepravována na vzdálenosti menší než 150 km. Z velké části je to dáno skutečností, že mnoho (zejména čerstvých) zemědělských a potravinářských výrobků snadno podléhá zkáze, a také jejich širokou dostupností u regionálních výrobců.

Vnitrostátní silniční nákladní doprava, která probíhá mezi dvěma místy ve stejné zemi prostřednictvím vozidla registrovaného v této zemi, tvořila největší složku silniční nákladní dopravy produktů zemědělství, myslivosti, lesnictví a rybolovu a potravinářských výrobků v EU, jakož i dalších produktů. Pokud jde o silniční nákladní dopravu produktů zemědělství, myslivosti, lesnictví a rybolovu, ve všech členských státech převažovala vnitrostátní doprava. Nejvyšší podíl (více než 99 %) tvořila na ostrovních členských státech, jako je Kypr a Irsko, a v těch, které mají silné mezinárodní námořní spojení, jako je Finsko či Švédsko. Pouze v několika členských státech, například v Nizozemsku a Belgii, kde jsou důležité nákladní přístavy, jakož i v Lucembursku, Slovinsku, Maďarsku a na Slovensku, tvořil podíl mezinárodní nákladní dopravy produktů zemědělství, myslivosti, lesnictví a rybolovu více než 15 %.

Spotřebitelská fáze

Občané EU mají k dispozici široký výběr potravin a nápojů. Nákupy často odrážejí místní, regionální a národní kuchyni a jsou součástí národní kulturní identity členského státu. Existují rovněž značné rozdíly v podílech příjmů domácností vynaložených na potraviny a nápoje.

Potraviny a nápoje (včetně stravovacích služeb) představovaly v roce 2018 v průměru dohromady 21,5 % výdajů domácností na konečnou spotřebu domácností v celé EU-27. Z této celkové hodnoty bylo průměrně 11,8 % vynaloženo na potraviny, 6,8 % na stravovací služby 1,6 % na alkoholické nápoje a 1,2 % na nealkoholické nápoje. Nicméně podíly mezi členskými státy se značně lišily. Nejvyšší celkové podíly byly v Rumunsku a Estonsku (v obou případech 30,9 %) a nejnižší v Lucembursku (17,3 %) a Německu (16,6 %).

Po většinu osob představují potraviny a nápoje zásadní výdajové položky, avšak mnoho lidí trpí nedostatkem potravin. Zhruba pro každou desátou (odhadem 11,9 %) osobu starší 16 let bylo v roce 2018 částečně nebo podstatně nemožné dovolit si jídlo s masem, kuřecím, rybou nebo jejich vegetariánským ekvivalentem. Podíl byl nejvyšší (13,8 %) ve věkové skupině lidí ve věku 55 až 64 let.

Chudoba v EU brání mnoha lidem v tom, aby si mohli obstarat výživné jídlo. Jak se však průměrné příjmy zvyšují, často dochází k nahrazování produktů kvalitnějšími výrobky a vyššímu využívání stravovacích služeb. Průměrné výdaje na potraviny a nápoje v poměru k příjmu mají tendenci klesat se zvyšováním průměrného příjmu.

Mezi socioekonomickými skupinami v celé EU byl nejvyšší podíl výdajů domácností na potraviny mezi nezaměstnanými (17,2 %) a důchodci (15,9 %), nejnižší pak mezi nemanuálními pracovníky (12,6 %). Nejvyšší podíl výdajů domácností na stravovací služby měli nemanuální pracovníci (5,4 %). Podíl výdajů na spotřebu domácností vynaložených na alkoholické nápoje mezi různými socioekonomickými skupinami byl relativně malý (mezi 0,9 a 1,1 procentního bodu).

Za jaké potraviny a nápoje tedy lidé utrácejí? Z kategorií potravin představovalo největší podíl na výdajích na spotřebu domácností ve všech členských státech maso (průměrně 3,3 % v celé EU v roce 2015, ale v Rumunsku dosáhlo vysoké hodnoty 7,8 %).

Evropská komise realizovala řadu iniciativ propagujících zdravou a udržitelnou stravu. Patřila mezi ně i iniciativa z roku 2007 týkající se zdravotních problémů souvisejících s výživou, nadváhou a obezitou[5], která zahrnovala iniciativy týkající se označování potravin, ovoce do škol a mléčných programů, sportovních a výzkumných projektů. Mezi další cíle patřily: předcházení nedostatkům v oblasti výživy a přímým zdravotním problémům souvisejícím s nadváhou, podpora bezpečných a udržitelných potravin, snížení plýtvání potravinami a lepší životní podmínky zvířat. Přímé zdravotní problémy související s nadváhou nebo obezitou mají také ekonomický dopad v podobě nákladů spojených s léčbou nemocí souvisejících s váhou. Obezita způsobuje řadu chronických onemocnění, včetně cukrovky, rakoviny a srdečních chorob. Index tělesné hmotnosti (BMI) je definován jako hmotnost osoby v kilogramech dělená druhou mocninou její výšky.

Polovina obyvatel EU-27 (51,8 %) byla v roce 2017 klasifikována jako osoby s nadváhou. O něco více než třetina (36,9 %) obyvatel EU byla v roce 2017 stupeň před obezitou (s BMI mezi 25 a 30) a dalších 14,9 % bylo obézních (s BMI nad 30). Zdá se, že tyto hodnoty mají vzestupnou tendenci. Toto byl případ drtivé většiny členských států, pro něž jsou k dispozici údaje od roku 2008. V některých členských státech se podíl obyvatel s nadváhou významně zvýšil. Například v Bulharsku vzrostl z 50,8 % v roce 2008 na odhadovaných 59,5 % a v Rumunsku z 50,3 % v roce 2008 na odhadovaných 62,9 % v roce 2017 (nejvyšší hodnota ze všech členských států).

Podíl osob stupeň před obezitou a obézních osob se obecně mění s věkem a stoupá na nejvyšší hodnoty ve věku 55 až 74 let, načež opět klesá. O něco více než pětina (22,1 % v roce 2014) mladých dospělých v EU ve věku 18 až 24 let byla stupeň před obezitou nebo obézních. Avšak z dospělých ve věku 65 až 74 let byly stupeň před obezitou nebo obézní bezmála dvě třetiny (66,4 % v roce 2014).

Tabulka 1: Podíl obyvatel s nadváhou podle pohlaví a věku, 2014
(%)
Zdroj: Eurostat (hlth_ehis_bm1e)

Tyto údaje zdůrazňují politický zájem na podpoře zdravé a udržitelné stravy napříč generacemi a udržitelné spotřeby potravin.

Související soubory údajů: Výdaje na spotřebu,socioekonomická struktura a obezita.

Vznik odpadů

Domácnosti v EU-27 vyprodukovaly v roce 2016 187,4 milionu tun odpadu, což představovalo 8,3 % veškerého odpadu vzniklého hospodářskými činnostmi a domácnostmi. Tento odpad zahrnuje v mnohem vyšší míře plasty, kovy a oblečení. V rámci celkového domácího odpadu bylo v roce 2016 vyprodukováno 28,3 milionu tun živočišného a směsného potravinového a rostlinného odpadu.

Obrázek 11:Vznik odpadu podle hospodářské činnosti a domácností, EU-27, 2016
(%)
Zdroj: Eurostat (env_wasgen)

Množství živočišného a směsného potravinového odpadu a rostlinného odpadu vytvořeného v domácnostech se v letech 2004 až 2016 zdvojnásobilo (+104,1 %). To zdůrazňuje úkol, před kterým při řešení potravinového odpadu v EU stojíme.

Související soubor údajů: Vznik odpadu.

Závěr

Úsilí o řešení problematiky odpadu, váhy a zdraví občanů při současném zajištění potravin a zmírnění změny klimatu bude mít dopad na celý potravinový řetězec. Ovlivňuje to, co a jak odvětví zemědělství a rybolovu produkují. Ovlivňuje to, jak je jídlo baleno, označováno a přepravováno. Ovlivňuje to, s čím se obchoduje s partnery po celém světě. A ovlivňuje také jídlo, které jíme, a to, co pijeme. Prvním krokem v této nové strategii je objasnit současnou situaci v tomto řetězci.

Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

Zdroje údajů

Zjišťování o struktuře zemědělských podniků

Téměř všechny statistiky týkající se zemědělských podniků a zemědělců vycházely ze zjišťování o struktuře zemědělských podniků týkajícího se roku 2016. Zjišťování o struktuře zemědělských podniků poskytuje širokou škálu informací o zemědělských podnicích, včetně podrobných údajů o charakteristikách pracovních sil v zemědělských podnicích. Toto zjišťování se provádí formou zemědělského sčítání každých deset let a jako výběrové šetření každé tři roky.

Ekologické zemědělství

Údaje se shromažďují každoročně a jsou poskytovány členskými státy EU a Islandem, Norskem, Švýcarskem, Tureckem, Severní Makedonií, Černou Horou a Srbskem na základě harmonizovaného dotazníku. Údaje v tomto každoročním sběru pocházejí z administrativních údajů vnitrostátních subjektů pověřených certifikací subjektů zapojených do ekologického odvětví. Až do referenčního roku 2007 bylo poskytování údajů dobrovolné. Od referenčního roku 2008 se údaje musely poskytovat podle nařízení Komise (ES) č. 889/2008, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 834/2007.

Statistiky týkající se plodin

Statistiky rostlinných produktů se shromažďují podle nařízení (ES) č. 543/2009 a získávají se výběrovým šetřením, doplněným správními údaji a odhady založenými na odborných pozorováních. Zdroje se v jednotlivých členských státech EU liší v důsledku vnitrostátních podmínek a statistických postupů. Národní statistické úřady nebo ministerstva zemědělství odpovídají za sběr údajů v souladu s předpisy EU. Konečné údaje zasílané Eurostatu jsou co nejvíce harmonizovány. Za sestavování agregátů EU odpovídá Eurostat. Statistiky shromažďované o zemědělských produktech se týkají více než 100 jednotlivých rostlinných produktů.

Statistika chovu hospodářských zvířat a produkce masa

Statistika chovu hospodářských zvířat a produkce masa se shromažďuje členskými státy podle nařízení (ES) č. 1165/2008, které zahrnuje chov skotu, prasat, ovcí a koz, statistiku porážek skotu, prasat, ovcí, koz a drůbeže a předpokládanou produkci hovězího, telecího, vepřového, jehněčího a kozího masa. Zjišťování týkající se chovu hospodářských zvířat zahrnují dostatečný počet zemědělských podniků, aby odpovídaly nejméně 95 % národní populace hospodářských zvířat, jak bylo stanoveno v posledním zjišťování o struktuře zemědělských podniků. Statistika chovu skotu a prasat se vypracovává dvakrát ročně k určenému dni v květnu/červnu a k určenému dni v listopadu/prosinci.

Statistiky týkající se mléka a mléčných výrobků

Statistika týkající se mléka a mléčných výrobků se shromažďuje podle rozhodnutí 1997/80/ES a podle prováděcí směrnice 1996/16/ES. Zahrnuje zemědělskou produkci a využití mléka, jakož i popis (strukturu), sběr a produkční činnost mlékáren. Vzhledem k malému počtu mlékárenských podniků jsou národní údaje často předmětem statistické důvěrnosti. Poskytnutí souhrnů EU v této souvislosti tedy představuje výzvu a některé informace uvedené v analýze jsou založeny na dílčích údajích členských států (které mohou vyloučit několik zemí). Na jedné straně statistiky těchto několika podniků poskytují prvotní odhady trendů. Na druhé straně vyžaduje úplný přehled odvětví mléka a mléčných výrobků podrobné informace od zemědělských podniků, což znamená, že konečné údaje o produkci mléka jsou k dispozici na úrovni EU pouze přibližně jeden rok po referenčním roce. Mléčné výrobky se zaznamenávají na základě hmotnosti. Je proto obtížné porovnat různé produkty (například čerstvé mléko a sušené mléko). Objem plnotučného nebo odstředěného mléka použitého při zpracování mléka poskytuje srovnatelnější čísla.

Souhrnný zemědělský účet

Souhrnný zemědělský účet je satelitním účtem evropského systému účtů (ESA 2010). Zahrnuje zemědělské produkty a služby vyprodukované během účetního období a prodávané zemědělskými jednotkami, držené v zásobách na farmách nebo využívané k dalšímu zpracování zemědělskými výrobci. Pojem souhrnného zemědělského účtu je přizpůsoben zvláštní povaze odvětví zemědělství: Souhrnný zemědělský účet například zahrnuje nejen produkci hroznů a oliv, ale také produkci vína a olivového oleje zemědělskými výrobci, pokud jsou vyrobeny z vlastních hroznů a oliv. Zahrnuje informace o vnitropodnikové spotřebě rostlinných produktů využívaných v krmivu pro zvířata, jakož i produkci, která představuje fixní kapitál vyrobený ve vlastní režii a vlastní konečnou spotřebu zemědělských jednotek. Souhrnný zemědělský účet se skládá z účtu výroby, účtu tvorby důchodů, účtu podnikatelského důchodu a některých prvků kapitálového účtu. U výrobních položek předávají členské státy EU Eurostatu hodnoty v základních cenách, jakož i jejich složky (hodnoty v cenách výrobců, dotace na produkty a daně z produktů).

Spotřeba pesticidů

Sběr údajů počínaje referenčním rokem 2011 a dále vychází z nařízení (ES) č. 1185/2009 o statistice pesticidů, které stanovilo společný rámec pro systematickou tvorbu statistik Společenství o prodeji a používání pesticidů, které představují přípravky na ochranu rostlin. „Harmonizovaná klasifikace látek“ řadí každou účinnou látku do hlavní skupiny, kategorie produktů a chemické třídy. Eurostat je oprávněn zveřejňovat údaje země, které nemají důvěrný charakter, na úrovni hlavní skupiny a kategorie produktů.

Přípravky na ochranu rostlin jsou přípravky sestávající z jedné nebo více účinných látek nebo obsahující jednu nebo více účinných látek ve formě, v jaké jsou dodávány uživateli, určené k:

  • k ochraně rostlin nebo rostlinných produktů před všemi škodlivými organismy nebo k zabránění působení těchto organismů, nejsou-li tyto látky nebo přípravky vymezeny níže jinak,
  • k ovlivňování životních pochodů rostlin jinak než jako živiny (např. regulátory růstu),
  • ke konzervaci rostlinných produktů, pokud se na tyto látky nebo produkty nevztahují zvláštní ustanovení Rady nebo Komise o konzervantech,
  • k ničení nežádoucích rostlin nebo
  • ke kontrole nebo zabránění nežádoucího růstu rostlin.

Neexistuje však společná definice přijatá všemi členskými státy a v rozsahu produktů používaných v různých zemích mohou existovat značné rozdíly, takže srovnatelnost je omezená. Pro každé podrobné posouzení jsou vyžadovány další informace o situaci v konkrétních zemích. Údaje se týkají množství účinných látek, což jsou látky v komerčním produktu, které vyvolávají požadovaný účinek na cílové organismy (houby, plevele, škůdce atd.). Základní údaje jsou většinou uváděny v kg účinné látky prodávané za rok pro každou z hlavních funkčních kategorií produktů („Herbicidy, desikanty a přípravky proti mechům“, „Fungicidy a baktericidy“, „Insekticidy a akaricidy“ a další).

Údaje o prodeji pesticidů zahrnují zemědělské i jiné než zemědělské využití.

Statistiky prodeje pesticidů jsou ovlivněny omezeními týkajícími se důvěrnosti. Dopad těchto omezení na údaje se liší podle členských států, typu pesticidů a roku. Pokud jde o celkový prodej pesticidů v EU v letech 2011–2017, důvěrné údaje tvoří <3% objemu.

Spotřeba minerálních hnojiv

Eurostat zveřejňuje dva soubory údajů týkající se anorganických hnojiv: (aei_fm_usefert) a (aei_fm_manfert). První z nich se skládá z údajů shromážděných členskými státy a představuje odhad využití dusíku (N) a fosforu (P) v zemědělství. Druhým souborem údajů je odhadovaná spotřeba na základě prodeje minerálních hnojiv v EU ze sdružení Fertilizers Europe. Údaje odhadované obchodním sdružením Fertilizers Europe na základě prodeje minerálních hnojiv většinou odpovídají odhadům spotřeby dusíku a fosforu uváděným jednotlivými zeměmi, ačkoli je kvůli metodickým rozdílům nelze přímo porovnat.

Hrubá bilance dusíku

Metodika bilancí dusíku je popsána v příručce Eurostatu/OECD o hospodaření s živinami. Hrubá bilance dusíku uvádí všechny vstupy a výstupy do půdy a z půdy a vypočítává hrubý přebytek dusíku jako rozdíl mezi celkovými vstupy a celkovými výstupy. Hrubý přebytek dusíku na hektar je odvozen pomocí vydělení celkového hrubého přebytku dusíku referenční plochou. Referenční oblastí současných bilancí nahraných do databáze Eurostatu je využívaná zemědělská půda. Je třeba zdůraznit, že některé země používají mírně odlišné metody. Do této skupiny spadají Rakousko a Španělsko. To znamená, že časové řady jsou v jednotlivých zemích srovnatelné, ale jednotlivé hodnoty by neměly být porovnávány s jednotlivými hodnotami jiných zemí.

Statistiky týkající se rybolovu

Statistiky rybolovu shromažďuje Eurostat z oficiálních národních zdrojů členských států EU a členů Evropského hospodářského prostoru (EHP). Statistiky se shromažďují pomocí mezinárodně schválených konceptů a definic vypracovaných koordinační pracovní skupinou, která zahrnuje Eurostat a několik dalších mezinárodních organizací odpovědných za statistiku rybolovu.

Evropské statistiky produkce rybolovu zahrnují produkci z úlovků a akvakultury. Úlovky se týkají produktů rybolovu odlovených pro všechny účely (komerční, průmyslové, rekreační a za účelem zajištění obživy) všemi druhy a třídami rybářských jednotek (včetně rybářů, plavidel, lovných zařízení atd.). Vlajka rybářského plavidla se používá jako primární údaj o státní příslušnosti úlovku. Kromě úlovků shromažďuje Eurostat také statistiku vykládek, které se vztahují na všechny produkty rybolovu (vyjádřené jako hmotnost produktu) vyložené ve vykazující zemi, bez ohledu na státní příslušnost plavidla provádějícího vykládku. Zahrnuty budou rovněž vykládky plavidel vykazující země v přístavech mimo EU a dovážené do EU. Produkce akvakultury se týká chovu vodních (sladkovodních nebo slanovodních) organismů za kontrolovaných podmínek. Akvakultura předpokládá určitou formu zásahu do přirozeného procesu chovu, jako je například pravidelné nasazování, krmení a ochrana před predátory. Chovem se také rozumí vlastnictví chovaných živočichů a pěstovaných rostlin ze strany fyzických či právnických osob.

Statistiky úlovků předkládají Eurostatu členské země EHP v souladu s následujícími právními předpisy EU:

  • nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 218/2009 ze dne 11. března 2009 o předkládání statistik nominálních odlovů členských států provozujících rybolov v severovýchodním Atlantiku (Úř. věst. L 87, 31.3.2009),
  • nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 217/2009 ze dne 11. března 2009 o předkládání statistik odlovů a rybolovné činnosti členských států provozujících rybolov v severozápadním Atlantiku (Úř. věst. L 87, 31.3.2009),
  • nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2009 ze dne 11. března 2009 o předkládání statistik nominálních odlovů členských států provozujících rybolov v některých oblastech mimo severní Atlantik (Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 1).

Statistiky se vykazují jako ekvivalent živé hmotnosti vykládek (jinými slovy vyložená hmotnost produktu, na který byl použit vhodný konverzní faktor). Vyloučena jsou proto množství produktů rybolovu, která jsou ulovena, ale nevyložena. Pro statistiku týkající se vykládek hlásí každá země roční údaje o množství a hodnotách produktů rybolovu vyložených v jejích přístavech v souladu s nařízením (ES) č. 1921/2006 ze dne 18. prosince 2006 o předkládání statistických údajů o vykládkách produktů rybolovu v členských státech a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1382/91 (Úř. věst. L 403, 30.12.2006). V případě statistiky týkající se akvakultury předkládají vnitrostátní orgány Eurostatu statistiku produkce akvakultury v souladu s nařízením (ES) č. 762/2008 ze dne 9. července 2008 o předkládání statistik týkajících se akvakultury členskými státy a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 788/96 (Úř. věst. L 218, 13.8.2008).

Co se týče rybářského loďstva, statistiky pro členské státy EU jsou odvozeny z rejstříku rybářského loďstva Společenství vedeného Generálním ředitelstvím Evropské komise pro námořní záležitosti a rybolov. Statistiky pro Island a Norsko se sestavují ze souborů loďstva předkládaných vnitrostátními orgány.

Vznik odpadů

V zájmu sledování, jak je prováděna politika v oblasti odpadů, zejména zda je zajištěn soulad se zásadami jeho využití a bezpečného odstranění, jsou zapotřebí spolehlivé statistiky o produkci odpadů z podniků a domácností a nakládání s nimi. V roce 2002 bylo přijato nařízení (ES) č. 2150/2002 o statistice odpadů, které vytvořilo rámec pro harmonizovanou statistiku Společenství v této oblasti. Podle uvedeného nařízení musí členské státy EU počínaje referenčním rokem 2004 předkládat každé dva roky údaje o vzniku, využívání a odstraňování odpadů. Údaje o vzniku a zpracování odpadů jsou v současné době k dispozici za sudé referenční roky od roku 2004 do roku 2016.

Strukturální podnikové statistiky

Strukturální podnikové statistiky popisují strukturu, provádění a výkonnost hospodářských činností až po nejpodrobnější úroveň činnosti (několik set hospodářských odvětví). Členské státy EU předávají strukturální podnikové statistiky každoročně na základě zákonné povinnosti od roku 1995. Strukturální podnikové statistiky pokrývají všechny činnosti podnikového hospodářství s výjimkou zemědělských činností a osobních služeb a údaje poskytují všechny členské státy EU, Norsko a Švýcarsko, některé kandidátské a potenciální kandidátské země. Údaje jsou shromažďovány podle oblasti činnosti: Příloha I – Služby, Příloha II – Průmysl, Příloha III – Obchod a Příloha IV – Stavebnictví a podle souborů údajů. Každá příloha obsahuje několik souborů údajů, jak je uvedeno v nařízení o strukturální statistice podnikání. Většinu údajů shromažďují národní statistické úřady pomocí statistických zjišťování, z registrů ekonomických subjektů nebo z různých administrativních zdrojů. Regulační nebo kontrolní národní úřady finančních institucí nebo centrálních bank často poskytují informace požadované pro finanční sektor (NACE Rev. 2, oddíl K / NACE Rev. 1.1, sekce J). K zajištění kvality poskytovaných strukturálních podnikových statistik používají členské státy v závislosti na zdroji údajů různé statistické metody, např. výpočet odhadů, odhad založený na modelu nebo různé podoby imputace.

Statistiky PRODCOM

Statistiky PRODCOM poskytují podrobné informace o fyzickém objemu produkce prodané během sledovaného období, o hodnotě produkce prodané během sledovaného období a u některých produktů o objemu celkové produkce během sledovaného období. Šetření PRODCOM je založeno na seznamu PRODCOM, který se skládá z asi 3 900 produktů. Osmimístné kódy použité v seznamu jsou založeny na šestimístných kódech CPA, a tedy na čtyřmístných kódech NACE rev. 1.1. Od roku 2008 je kód PRODCOM propojen s CPA 2008 a NACE Rev. 2. Vazba na NACE umožňuje národním statistickým úřadům používat registr ekonomických subjektů k identifikaci podniků, které pravděpodobně budou produkt vyrábět. Seznam PRODCOM je každoročně revidován.

Dopravní statistika

Údaje o silniční přepravě zboží pocházejí z mikroúdajů shromážděných v rámci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 70/2012 o statistickém vykazování silniční přepravy zboží. Údaje jsou shromažďovány na základě výběrových šetření prováděných vykazujícími zeměmi. Údaje se týkají tun, tunokilometrů, vozových kilometrů a počtu cest. Statistiky silniční nákladní dopravy vykazují členské státy u vozidel registrovaných v jejich zemi. Statistiky vnitrozemské vodní dopravy poskytují informace o objemu a výkonu nákladní dopravy v síti vnitrozemských vodních cest EU. Vykazují se na základě „zásady teritoriality“, což znamená, že každá země hlásí nakládku, vykládku a pohyb zboží, ke kterému dochází na jejím území, bez ohledu na zemi původu podniků nebo místo první nakládky a konečné vykládky.

Obchodní statistiky

Údaje EU pocházejí z databáze Eurostatu COMEXT. COMEXT je referenční databáze Eurostatu pro mezinárodní obchod se zbožím. Zpřístupňuje nejen současné a historické údaje od členských států EU, ale také statistiky značného počtu zemí, které nejsou v EU. Souhrnné a podrobné statistiky týkající se mezinárodního obchodu rozšířené z internetových stránek Eurostatu jsou sestavovány z údajů COMEXT na měsíční bázi. Jelikož COMEXT se denně aktualizuje, mohou se údaje zveřejněné na internetových stránkách lišit od údajů uložených v databázi COMEXT (v případě nedávných revizí).

V tomto článku jsou zemědělské produkty klasifikovány podle podpoložek kombinované nomenklatury (KN) na základě mezinárodní klasifikace známé jako harmonizovaný systém popisu a číselného označování zboží (HS) spravovaný Světovou celní organizací. Dvacet čtyři kapitol (dvouciferných kódů) zemědělských produktů v nomenklatuře KN je rozděleno do 3 hlavních typů: živočišné, rostlinné a potravinářské výrobky. Kapitola 15 (Živočišné nebo rostlinné tuky a oleje a výrobky vzniklé jejich štěpením, upravené jedlé tuky, živočišné nebo rostlinné vosky) je zahrnuta v sekci týkající se zeleniny.

Výdaje na konečnou spotřebu

Eurostat shromažďuje údaje o výdajích na konečnou spotřebu domácností podle mezinárodní klasifikace individuální spotřeby podle účelu (COICOP) v rámci ESA 2010. Požadavky na předávání pro každý soubor údajů jsou definovány v programu předávání údajů ESA 2010. U údajů COICOP se jedná o t + 9 měsíců po referenčním období.

Výdaje na spotřebu domácností jsou klasifikovány podle účelu spotřeby v souladu s klasifikací COICOP (klasifikace individuální spotřeby podle účelu, viz také nařízení Komise (ES) č. 113/2002 ze dne 23. ledna 2002). Příslušné kategorie COICOP na tříciferné úrovni jsou následující:

  • P010 – Potraviny a nealkoholické nápoje
  • P011 – Potraviny
  • P012 – Nealkoholické nápoje
  • P020 – Alkoholické nápoje, tabák a narkotika
  • P021 – Alkoholické nápoje
  • P111 – Stravovací služby

Statistika týkající se indexu tělesné hmotnosti (BMI)

Zdrojem informací pro statistiku týkající se BMI je evropské dotazníkové šetření o zdravotním stavu (EHIS). Jeho cílem je poskytovat harmonizované statistiky napříč členskými státy EU, pokud jde o zdravotní stav respondentů, jejich životní styl (zdravotní determinanty) a jejich využívání zdravotnických služeb. Index tělesné hmotnosti (BMI) je míra tělesné hmotnosti vzhledem k výšce osoby, která vcelku dobře vystihuje množství tělesného tuku. BMI je považován za nejužitečnější měřítko obezity u dospělých (ve věku 18 let a více), jsou-li k dispozici pouze údaje o hmotnosti a výšce. Vypočítá se jako hmotnost osoby (v kilogramech) děleno druhou mocninou její výšky (v metrech). BMI = hmotnost (kg) / výška (m²)

Ke klasifikaci výsledků BMI se používá následující členění (podle WHO):

< 18,50: podváha,
18,50 – < 25,00: normální hmotnost,
< 25,00: nadváha,
< 30,00: obezita.

Souvislosti

Strategie od zemědělce ke spotřebiteli pro spravedlivý, zdravý a ekologický potravinový systém je klíčovou součástí Zelené dohody pro Evropskou unii.

Má pět klíčových strategických cílů:

(i) Zajistit udržitelnou výrobu potravin
To zahrnuje snahy o: posílení úsilí zemědělců a rybářů o řešení změny klimatu, ochranu životního prostředí a zachování biologické rozmanitosti, výrazné omezení používání a závislosti na chemických pesticidech, hnojivech a antibiotikách, další rozvoj ekologického zemědělství, další podporu živobytí zemědělců a rybářů v procesu transformace.
(ii) Stimulovat udržitelné zpracování potravin a následné postupy
To zahrnuje snahy o: ovlivnění stravovacích možnosti spotřebitelů, revizi obchodních norem, stanovení nutričních profilů, zlepšení balení potravin.
(iii) Podpořit udržitelnou spotřebu potravin
To zahrnuje snahy o: zastavení růstu míry nadváhy a obezity v celé EU, posílení postavení spotřebitelů tím, že budou potraviny lépe označovány, stanovení minimálních povinných kritérií pro veřejné zakázky na udržitelné potraviny.
(iv) Omezit potravinové ztráty a plýtvání potravinami
To zahrnuje snahy o: omezení potravinových ztrát napříč dodavatelským řetězcem, zlepšení opětovného využívání živin a druhotných surovin, posílení biohospodářství, nakládání s odpady a energie z obnovitelných zdrojů.
(v) Bojovat proti podvodům s potravinami v dodavatelském řetězci
To zahrnuje snahy o: zlepšení vysledovatelnosti potravin a varování.

Direct access to

Other articles
Tables
Database
Dedicated section
Publications
Methodology
Visualisations




<seealso>

Metodika

Poznámky

  1. ↑ . Z účetního hlediska je průmyslové odvětví oborem ekonomické činnosti. Pojem „(průmyslové) odvětví zemědělství“ se používá k popisu oboru zemědělské výroby, neznamená to však, že by zemědělství bylo industrializováno nebo že by v něm šlo o zpracování surovin.
  2. ↑ OECD (2019), Urychlení opatření v oblasti klimatu: Změna zaměření politik optikou dobrých životních podmínek.
  3. ↑ Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) hlavní oblasti 21, 27, 34, 37, 41, 47, 51.
  4. ↑ Další informace najdete na internetových stránkách Evropské komise Společná rybářská politika (SRP).
  5. ↑ Další informace najdete zde.
Retrieved from "https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Archive:Od_zemědělce_ke_spotřebiteli_–_cestou_statistiky&oldid=501232"