Kolik dětí či mladých lidí miluje koně, a proto se po základní škole rozhodne studovat školu, která je přímo zaměřená na chov koní, jezdectví nebo dostihy. Někdy se však velká láska změní v nepříjemnou povinnost a studenti zjistí, že nechtějí ke koním vstávat v pět ráno, kydat hnůj nebo čistit. Vydrží jen zdravé jádro.

Stejně jako u nás, jsou i v zahraničí státní a soukromé školy. Ty soukromé nabízejí vysokou kvalitu teorie i praxe a navíc musejí vést k pozdějšímu dostatečnému využití nabitých vědomostí a zkušeností v pracovním procesu. Co nabízí Irsko, které jsem měla v nedávné době možnost navštívit?

Národní hřebčín Kildare

Hřebčín umožňuje zájemcům o práci u dostihových koní absolvovat půlroční placený kurz s názvem Management chovu anglických plnokrevníků. Absolventi si projdou veškerou prací ve hřebčíně, věnují se teorii chovu koní, reprodukci, veterinářství, podkovářství, anatomii a fyziologii, organizaci práce ve stáji a dalším aspektům každodenního provozu. Praxi absolvují na různých pracovištích tak, aby prošli všechny stáje, od hříbat přes mladé koně po klisny. Podle informací hřebčína absolvovalo kurz od roku 1971 víc než 1200 studentů z více než třiceti zemí světa. 

Zájemce o přihlášení do kurzu musí napsat v angličtině průvodní dopis, přiložit životopis a dvě reference od chovatelů nebo příslušných chovatelských organizací s kontaktními údaji, kde si škola může údaje a informace ověřit. Důležitý je také certifikát o úrovni znalosti anglického jazyka, případně další vysvědčení.

Přihlášky se posílají do 1. října a přijatí zájemci nastupují 1. ledna. Pohovor lze absolvovat osobně nebo online. Zájemce musí být v době podání přihlášky starší osmnácti let a pochopitelně mít dostatečné znalosti angličtiny (IELTS 5/B2). Předchozí zkušenosti s chovem či tréninkem dostihových koní jsou předností.

Půlroční kurz stojí 4500 eur, v ceně je zahrnuto školné, ubytování, strava, uniforma, materiály k přednáškám a různé doplňkové exkurze. Podrobné informace jsou k dispozici na webových stránkách www.irishnationalstud.ie.

RACE

V Kildare existuje také Dostihová akademie a centrum vzdělávání (Racing Academy Center of Education, RACE). Tato škola vznikla v roce 1973 za účelem vzdělávání mladých jezdců a zájemců o dostihový sport. 

Akademie vypisuje množství kurzů s různým zaměřením: na dostihové jezdce, na ošetřovatele dostihových koní, trenéry, přepravce koní, anatomii a fyziologii koní, na vedení a koučink jezdců, administrativu spojenou s dostihovým provozem, informatiku a další.

Areálem školy nás provedla paní Mary Boland, učitelka informatiky, která se již dlouhá léta věnuje dostihovému provozu a s tím související počítačové práci. V areálu se nachází mnoho budov, největší je krytá jízdárna, kde jsou i dostihové překážky a startovací boxy. Pod střechou jízdárny jsou stáje s přibližně čtyřicítkou vlastních dostihových koní, sloužících pro účely výcviku jezdců. Velkou chloubou školy je nově postavená kovárna se čtyřmi výhněmi, kde je praktická výuka vhodně kombinována s teoretickou částí. 

Při návštěvě mě potěšilo, že jsem se potkala se slečnou Natálií Pelíškovou, která se jednoho z kurzů právě účastnila. Pro čtenáře Equichannelu jsem ji proto hned vyzpovídala.

Jak jste se o škole dozvěděla a co přecházelo vašemu přijetí?

Tři roky jsem studovala grafický design, ale ten mě nebavil. Koně jsem milovala už od mala, tak jsem hledala způsob, jak se k nim dostat. Irskou akademii jsem si našla na internetu, chtěla jsem se přihlásit už před rokem, ale to mi bylo teprve sedmnáct. Navíc se během covidu nepodařilo vyřídit všechny potřebné dokumenty, takže mě nepřijali. Hodně jsem si pobrečela, byl to konec světa. Ale vzpamatovala jsem se a od září jsem na sobě začala intenzívně pracovat, protože jsem věděla, že se do kurzu chci dostat. Každé ráno jsem vstávala ve čtyři hodiny a chodila plavat. Potom jsem šla do školy a po škole jsem chodila jezdit, nebo zase plavat, nebo dělat jiný trénink, připravovala jsem se fyzicky i psychicky.

Před přijetím musíte dělat fyzické testy, které jsou docela náročné, ale díky absolvované přípravě byly ty moje jedny z nejlepších. Vlastně pro mě byla limitující jen angličtina, ale věřila jsem si, že i tu zvládnu. Na konci srpna jsem se dozvěděla, že mě přijali.

Jaký kurz studujete a jak je obsazený?

Jmenuje se Trainee jockey course a je to jediný z kurzů, který je delší, trvá deset měsíců. Vloni se hlásilo padesát uchazečů, přijato bylo třicet. Řekla bych, že je nejpopulárnější. Další kurzy jsou spíš krátkodobé, jsou určené pro jezdce nebo ty, kdo pracují v dostihovém provozu a chtějí si doplnit licenci nebo vzdělání.

Jak kurz probíhá?

První tři měsíce jsme jezdili ve školních stájích, kde jsme byli od osmi ráno do půl jedné. Od dvou do pěti hodin odpoledne jsme měli školu, v pět byla večeře, pak posilovna nebo hodiny na simulátoru s instruktorem. Časově to bylo hezky rozplánované, měli jsme vždycky čas pro sebe, ale zároveň jsme byli pořád v zápřahu, což mě hrozně baví. Po Vánocích jsme začali dopoledne chodit pracovat k trenérům, odpoledne opět probíhala výuka. Teď, posledních šest týdnů, už máme praxi celý den, ráno chodíme jezdit k trenérům a po obědě chodíme do stáje.

Z vyučovaných předmětů máme informatiku, matematiku, bezpečnost práce, komunikaci, fitness a nauku o plnokrevnících. Zajímavé byly hodiny fitness, kdy jsme se učili o našem těle a co dělat proto, abychom byli lepší jezdci. Také jsme se učili vařit správná jídla pro dostihové jezdce.

Jezdíte tedy na školních koních a na koních od trenérů.

Škola vlastní něco přes čtyřicet koní, na kterých se jezdí na začátku kurzu. Když začnete chodit na praxi, jezdíte na koních u trenérů. Já jezdím pro Jessicu Herrington, která má skvělé koně a moc mě to baví. Mám pět šest lotů každý den, sbírám u ní opravdu hodně zkušeností.

Jak finančně je studium v Irsku náročné?

Irsko je drahé. Kurz je financován prostřednictvím organizace Kildare and Wicklow Education and Training Board (KWETB). Vy každý týden zaplatíte 100 eur a KWETB vám proplatí 73 eur. Na začátku kurzu si musíte vybrat a zaplatit oblečení, takže počáteční náklady vás přijdou na 25–30 tisíc korun. K tomu musíte přidat dobré pojištění na rizikové sporty a cenu letenky.

Je možné po ukončení kurzu ve škole pokračovat dalším vzděláváním?

Ano, říká se tomu tady seniorský program, můžete zůstat a pracovat pro určitého trenéra, ale už to není vyloženě o učení, prostě pracujete a bydlíte. Můžete se v klidu rozhodovat co dál.

Doporučila byste tuto školu českým studentům, zájemcům o dostihový sport?

Bez zaváhání, škola je skvělá, já si kurz parádně užívám, nasbírala jsem hodně nových zkušeností. Je to opravdu jiný dostihový svět než v Česku a je dobré vědět, jak to chodí jinde.

Jaké máte plány do budoucna?

Na léto se vracím do Čech, chci si udělat řidičák a v září bych se chtěla vrátit zpátky na rok do Irska a pracovat pro trenéry v Curragh. Během roku bych si tam chtěla udělat dostihovou licenci a se štěstím si zajet i nějaký ten dostih. A po roce, kdy budu mít zase víc zkušeností, mám v plánu podívat se do Austrálie, kde bych chtěla být zaměstnána jako pracovní jezdec, to byl vždycky můj velký sen. Takže doufám, že se to všechno podaří.

Slovo autorky...

Irsko, irský dostihový provoz i samotná škola RACE mě nadchly. Je fakt, že když se z vás stane zaměstnanec stájí, máte hodně práce, trenéři jsou dost přísní, ale žijete svůj dostihový sen. Úspěšnost irských dostihových koní a jezdců už dávno pronikla nejenom do Velké Británie, ale i do celého dostihového světa. Je třeba se stále vzdělávat a poznávat nová místa. Budu ráda, když se tento článek stane inspirací pro mladé příznivce dostihového ježdění a po absolvování třeba chuchelské či jiné školy se vydají do světa. Časem se vrátí a budou se snažit i u nás realizovat to, co je třeba v irském dostihovém provozu zcela běžné. Tak ať se vše daří!