Sepsali jsme pro vás přehledného průvodce gynekologickými onemocněními.

Poševní záněty (kolpitidy)

Poševní záněty a jejich projevy jsou jedním z nejčastějších problémů, které ženy přivádí k návštěvě gynekologické ordinace. I když se jedná o infekci, která neohrožuje ženu na životě přímo, nedostatečně nebo nesprávně zaléčený poševní zánět může přejít do chronického stadia a výrazně negativně ovlivnit kvalitu života. U žen v plodném období se nejčastěji vyskytují:

• mykotická kolpitida
• trichomoniáza
• bakteriální vaginóza
• aerobní vaginitida

Mykotická kolpitida

Kvasinky patří k nejčastěji vykultivovaným mikroorganismům v ženském dolním genitálním traktu. Až 75 % žen má alespoň jednu epizodu onemocnění, u 45 % žen se vyskytne mykóza opakovaně. U běžné mykotické kolpitidy jsou nejčastěji vykultivovanými původci Candida albicans (89,0 %) a Candida glabrata (7,9 %). Nejčastěji uváděnými rizikovými faktory vzniku jsou cukrovka, obezita, těhotenství, antibiotická léčba, léčba kortikosteroidy a imunosupresivy. Opakovaná vulvovaginální kandidóza může být často prvním příznakem cukrovky.

Nejčastějším příznakem akutní mykotické kolpitidy je svědění a pálení vulvy a pochvy spojené typicky s hrudkovitým bělavým sekretem. Diagnózu je většinou možné stanovit klinicky. U chronické formy kandidózy je zlatým standardem diagnostiky kultivace se stanovením citlivosti na antimykotika. Lékem volby u akutní kolpitidy je lokální podání běžných antimykotických preparátů, v 80–90 % případů vede k úlevě od příznaků a k eradikaci kvasinek.

Trichomonádová kolpitida

Jde o protozoární infekci způsobenou prvokem Trichomonas vaginalis. U běžné populace žen se vyskytuje v 1–2 % případů. Na rozdíl od ostatních pohlavně přenosných onemocnění má trichomonádová infekce některé zvláštnosti: její prevalence stoupá s věkem, je výrazně asociovaná s černou rasou a až 85 % infekcí je asymptomatických.

Nejčastějším příznakem trichomonádové vaginitidy je hojný homogenní páchnoucí výtok, klasicky se popisuje zpěněný našedlý výtok, v polovině případů je výtok zbarvený došeda, ve třetině je žlutozelený hnisavý. Klinickým vyšetřením je možné kolposkopicky potvrdit tzv. jahodový děložní čípek. Klinický obraz je nespecifický. Nejjednodušším testem je nativní vlhký preparát na sklíčku. Lékem volby je metronidazol, podaný celkově. Procento vyléčení kolísá od 85 do 95 %. Metronidazol je bezpečný i v graviditě a léčba je doporučená i všem sexuálním partnerům.

Bakteriální vaginóza

Porucha mikrobiální vaginální flóry způsobená přemnožením smíšených, převážně anaerobních bakterií na úkor lactobacilů. Nejčastější bakterií podílející se na vzniku bakteriální vaginózy je Gardnerella vaginalis. Bakteriální vaginóza není způsobená samotnou přítomností uvedených patogenů, nýbrž jejich přemnožením na 100–1000násobné hodnoty. Bakteriální vaginóza je nejčastější vaginální infekce, vyskytuje se u 15 % žen, které navštíví gynekologickou ordinaci.

Hlavním příznakem je páchnoucí výtok; svědění a pálení nejsou pro vaginózu typické. Mnoho žen si stěžuje na rybí zápach, který se zhoršuje po pohlavním styku. Při vyšetření je možné zjistit typický výtok, bělavý, smetanový, mléčně zkalený. Podráždění pochvy bývá méně časté než u mykózy a trichomoniázy. V mikroskopickém obrazu dominují klíčové buňky a ve stěru chybí laktobacily a leukocyty. K dispozici jsou i genetické testy prokazující vysoké koncentrace nukleových kyselin Gardnerella vaginalis. Lékem volby je metronidazol podaný lokálně, alternativou je klindamycin, úspěch léčby je v 80–90 %. Obě léčiva jsou bezpečná i v graviditě.

Aerobní vaginitida

Je poměrně nová jednotka, která pokrývá neklasifikované stavy se samostatnou bakteriální, imunologickou a klinickou charakteristikou a nesplňuje kritéria bakteriální vaginózy a mykotické kolpitidy. Jde zejména o zmnožení grampozitivních koků, jako jsou Streptococcus agalactiae, stafylokok a enterokoky, a gramnegativních enterobakterií.

Klinicky se infekce projeví žlutým sekretem, často zapáchajícím, zvýšením pH vaginálního prostředí, svěděním, pálením a problém při pohlavním styku. Diagnózu je možné stanovit na základě klinického nálezu. Lékem první volby je lokální podání antiinfekčních substancí. V současné době je na trhu klindamycin ve formě masti, nitrofurantoin ve formě vaginálního krému nebo ve formě vaginálních tablet, také v kombinaci s nystatinem, nebo kombinovaný preparát neomycin s polymyxinem B a nystatinem. Alternativní terapeutickou modalitou je podání lokálních probiotik.

Záněty vnitřních gynekologických orgánů

Gynekologické záněty mohou postihnout i vaječníky, vejcovody, dělohu a děložní vazy. Infekce se nejčastěji šíří vzestupně z pochvy do děložní dutiny k vejcovodům a vaječníkům, dále až na povázku pánevní a děložní vazy. Méně často se může infekce přenášet lymfatickými cestami či krví. Infekce snadněji postupuje po porodu, potratu, po instrumentálních zákrocích v děložní dutině, při invazivních diagnostických metodách – hysteroskopii a laparoskopii, dále při menstruaci či po zavedení nitroděložního antikoncepčního tělíska. Infekce se vzácně mohou šířit i mimo pohlavní orgány.

Sestupné šíření infekce vzniká přímým kontaktem se zánětlivými ložisky v dutině břišní, nejčastěji při zánětu slepého střeva. Lymfatickým či krevním oběhem se může infekce rozšířit i z míst mimo pohlavní ústrojí, například u angíny, pneumonie (zánět plic) či mesotitidy (zánět středního ucha).

U zánětu vnitřních rodidel se často jedná o infekce smíšené. Subjektivně může být přítomna bolest v podbřišku, může, ale nemusí být přítomen poševní výtok, zvýšená teplota či horečka, často slabost až poruchy vědomí, nevolnost a únava. Podbřišek je na pohmat bolestivý, při postižení vazů a pobřišnice se mohou objevit i příznaky dráždění pobřišnice. Ultrazvukové vyšetření může prokázat zvětšení vaječníků, hnisavou náplň vejcovodu či přítomnost malého množství volné tekutiny v malé pánvi. Lékařskou diagnózu doplňuje vyšetření krevního obrazu a biochemického rozboru krve. K léčbě se využívají širokospektrá antibiotika, nesteroidní antirevmatika, analgetika a klidový a pitný režim.

Gynekologické záněty postihují spíše mladé ženy v plodném věku. Při neléčení může onemocnění poměrně snadno přejít do formy chronické. V těchto, dnes naštěstí už spíše výjimečných případech, mohou záněty pohlavních orgánů způsobovat trvalé zdravotní následky: bolestivou menstruaci i pohlavní styk, poruchy menstruačního cyklu, srůsty v malé pánvi a neplodnost.

Nemáte-li svého obvodního gynekologa, rádi o vás budeme pečovat v našem gynekologickém centru Gynclin.