Klinická onkologie / Supplementum 2/2019 by Care Comm s.r.o.

T H E J O U R N A L O F T H E C Z E C H A N D S LOVA K O N CO LO G I C A L S O C I E T I E S

KLINICKÁ ONKOLOGIE

Hereditární nádorová onemocnění V. Hereditary Cancer Diseases V. Kolektiv autorů

Vydává ČLS JEP. ISSN 0862-495X. ISSN 1802-5307 on-line přístup Indexed in MEDLINE/PubMed, EMBASE/Excerpta Medica, EBSCO, SCOPUS, Bibliographia medica čechoslovaca, Index Copernicus

ročník 32 | 2019 | Supplementum 2

Roche s.r.o., Diagnostická divize, Na Valentince 3336/4, 150 00 Praha 5 Více informací najdete na stránkách: https://sequencing.roche.com

AVENIO is a trademark of Roche. All other product names and trademarks are the property of their respective owners.

(a AVENIO represents a complex solution, which includes reagents, bioinformatics and software

(a 99% success rate for FFPE tissue samples that pass input QC testing

(aAVENIO DNA Surveillance Kit contains 197 genes and is optimized to longitudinally monitor tumor burden

(aAVENIO DNA Expanded Kit is a 77 gene pan-cancer assay (both guideline-related and emerging biomarkers)

(aAVENIO DNA Targeted Kit is a 17 gene pan-cancer assay for identifying guideline-related biomarkers

(a Three test choices provide accurate insights into different stages and types of cancer:

(a All four mutation classes (SNVs, indels, fusions and CNVs) in a single assay with results in ﬁve days. AVENIO kits are able to detect variant allele frequencies down to 0.1% while maintaining a low error rate down to 0.001%

(a Exactly-matched tumor tissue and ctDNA panels (same genes, gene regions and hybrid-capture workﬂow) for concordance analysis and ﬂexibility allowing to switch between tissue and plasma for detection and monitoring.

(a Pan-cancer NGS assay with unsurpassed sensitivity and speciﬁcity

AVENIO NGS Oncology Assays

EDITORIAL

Editorial Vážení kolegové, po třech letech nastal čas pro další supplementum Klinické onkologie na téma hereditární nádorová onemocnění, tentokrát v pořadí již páté. Těmito supplementy se snažíme předat lékařům další informace o syndromech, indikacích, hodnocení výsledků testování pomocí sekvenování nové generace (new generation sequencing – NGS), ale i o léčbě nádorů a vzácných dědičných nádorových onemocnění. Genetické testování dědičných nádorových nemocí se ve všech laboratořích přesunulo od testování individuálních genů k testování panely mnoha genů pomocí NGS. Testování NGS je jedinou metodou, která může být použita v diagnostice nádorových syndromů a je hrazena pojišťovnami. Laboratoře musí splnit akreditační podmínky Českého institutu pro akreditace. Každá laboratoř může používat jiný panel k testování, panely však musí obsahovat minimálně 22 určených genů pro hlavní nádorové syndromy. Na mnoha pracovištích je však používán „pan-cancer“ panel (např. CZECANCA), který zahrnuje všechny dosud známé geny pro dědičné nádorové syndromy, ale i geny potenciálně rizikové. Interpretace výsledků je vždy poměrně náročný proces, kdy je nutné odlišit klinicky důležité, potenciálně důležité a pravděpodobně nedůležité nálezy. Situaci komplikují i nálezy heterozygotních přenašečů recesivních syndromů, o kterých jsme se na fakultě učili, ale málokdo se s nimi v praxi setkal u pacienta. Článek Koudové et al [1] se snaží objasnit možný přístup k přenašečům jedné patogenní mutace, heterozygotům pro Fanconiho anémii, Bloomův syndrom a jiné vzácné syndromy, u nichž je možné zvýšené riziko některých nádorů, ale zároveň zde hrozí riziko narození dítěte s tímto závažným recesivním syndromem. V dalším článku je navrhována úprava indikačních

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S 3

kritérií pro testování dědičné formy karcinomu prsu a ovarií a doporučena možná prevence u vzácnějších příčin rizik těchto nádorů (Foretová et al [2]). Jak hodnotit mutace a varianty v CHEK2 genu a jak je použít v praxi je součástí dalšího důležitého článku, stejně jako naše současné poznatky o genetických příčinách karcinomu ovarií, získané ze společně řešeného AZV grantu. BRCA1 a BRCA2 geny jsou stále nejčastější příčinou vysokého rizika karcinomu prsu a ovarií. Přehled výsledků za 20 let testování v Masarykově onkologickém ústavu s klasifikací mutací a variant je předložen v článku Macháčkové et al [3]. Další možnosti v testování polypóz tlustého střeva a žaludku, informace o GAPPS syndromu s vysokým rizikem polypózy a karcinomu žaludku, pohled patologa na polypózní změny zažívacího traktu jsou taktéž důležitou součástí supplementa. Gynekologické nádory dětského věku, syndromy s nimi spojené, jejich diagnostika vč. kazuistik syndromu DICER1 jsou zajímavými informacemi pro praxi. BAP1 syndrom s rizikem melanomů kůže i oka, s rizikem maligního mezoteliomu i dalších nádorů by neměl být v praxi přehlížen, neboť včasná preventivní péče může být život zachraňující. Úloha patologa s imunohistochemickým vyšetřením exprese BAP1 u spitzoidních névů může být velkou pomocí. Léčba nádorů se velmi rychle vyvíjí. Článek Palácové [4] se zabývá novými přístupy k systémové léčbě u nosiček BRCA1/2 mutací, Holánek et al [5] popisuje zkušenosti s neoadjuvantní léčbou platinovými deriváty u nosiček mutací v genech BRCA1 a BRCA2. Klinická doporučení se odvíjejí od našich současných znalostí, publikačních výsledků, zkušeností i mezinárodních

doporučení. Vždy je však nutné každý případ hodnotit individuálně, v kontextu osobní a rodinné anamnézy. Indikační kritéria nemohou obsáhnout všechny podezřelé případy rodinné anamnézy, mnoho nádorových rodin nemá úplně typické projevy a je nutné individuálně zvážit, zda testování indikovat. NGS panely dnes umožní lepší diagnostiku nádorového syndromu, v některých rodinách je nalezena neobvyklá příčina onemocnění. Hodnocení lékařského genetika s vysvětlením rizik, testování v rodině a s návrhem preventivních opatření je vždy důležité. Doufáme, že články supplementa pro vás budou užitečné. Navazují na články předchozích supplement (1–4), kde jsou popsány další důležité syndromy a doporučení. Děkujeme všem autorům článků za jejich významný příspěvek do tohoto supplementa. doc. MUDr. Lenka Foretová, Ph.D. prim. MUDr. Katarína Petráková, Ph.D. Masarykův onkologický ústav, Brno Literatura 1. Koudová M, Puchmajerová A. Rizika solidních nádorů u heterozygotních přenašečů recesivních syndromů. Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S14–2S23. doi: 10.14735/amko2019S14. 2. Foretová L, Navrátilová M, Svoboda M et al. Doporučení pro sledování žen se vzácnějšími genetickými příčinami nádorů prsu a ovarií. Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S6–2S13. doi: 10.14735/amko2019S6. 3. Macháčková E, Claes K, Miková M et al. Dvacet let molekulární analýzy genů BRCA1 a BRCA2 v MOÚ – aktuální vývoj v klasiﬁkaci nálezů. Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S71. doi: 10.14735/amko2019S51. 4. Palácová M. Karcinom prsu u nosiček mutací v genu BRCA1/2 – léčíme ho jinak? Zaměřeno na systémovou terapii u mutací v genu BRCA1/2. Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S4–2S30. doi: 10.14735/amko2019S24. 5. Holánek M, Bílek O, Nenutil R et al. Zhodnocení účinnosti neoadjuvantní chemoterapie s platinovým derivátem u pacientek se zárodečnou mutací v genech BRCA1 a BRCA2 – retrospektivní analýza souboru pacientek s karcinomem prsu léčených v MOÚ Brno. Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S31–2S35. doi: 10.14735/amko2019S31.

2S3

OBSAH

Obsah | Contents Editorial

2S3

Doporučení pro sledování žen se vzácnějšími genetickými příčinami nádorů prsu a ovarií

2S6

Recommendations for Preventive Care for Women with Rare Genetic Cause of Breast and Ovarian Cancer Foretová L.1, Navrátilová M.1, Svoboda M.1,2, Vašíčková P.1, Sťahlová Hrabincová E.1, Házová J.1, Kleiblová P.3, Kleibl Z.3, Macháčková E.1, Palácová M.2, Petráková K.2

Rizika solidních nádorů u heterozygotních přenašečů recesivních syndromů

2S14

Risks of Solid Tumors in Heterozygous Carriers of Recessive Syndromes Koudová M., Puchmajerová A.

Karcinom prsu u nosiček mutací v genu BRCA1/2 – léčíme ho jinak? Zaměřeno na systémovou terapii u mutací v genu BRCA1/2

2S24

Breast Cancer in BRCA1/2 Mutation Carriers – Do We Treat It Diﬀerently? Focus on Systemic Therapy for BRCA1/2 Associated Breast Cancer Palácová M.

2S31

Eﬀectiveness of Neoadjuvant Therapy with Platinum-Based Agents for Patients with BRCA1 and BRCA2 Germline Mutations – A Retrospective Analysis of Breast Cancer Patients Treated at MMCI Brno Holánek M.1, Bílek O.1, Nenutil R.2,3, Kazda T.4, Selingerová I.3, Zvaríková M., Palácová M., Krásenská M., Vyzula R., Petráková K.1,3

Dědičné mutace v genu CHEK2 jako příčina dispozice k nádorům prsu – typy mutací, jejich biologická a klinická relevance

2S36

Germline CHEK2 Gene Mutations in Hereditary Breast Cancer Predisposition – Mutation Types and their Biological and Clinical Relevance Kleiblová P.1,2, Stolařová L.1, Křížová K.3, Lhota F.1, Hojný J.1, Zemánková P.1, Havránek O.4,5, Vočka M.6, Černá M.1, Lhotová K.1, Borecká M1, Janatová M.1, Soukupová J.1, Ševčík J.1, Zimovjanová M.6, Kotlas J.2, Panczak A.2,7, Veselá K.2, Červenková J.8, Schneiderová M.9, Burócziová M.3, Burdová K.3, Stránecký V.10, Foretová L.11, Macháčková E.11, Tavandzis S.12, Kmoch S.10, Macůrek L.3, Kleibl Z.1

Twenty Years of BRCA1 and BRCA2 Molecular Analysis at MMCI – Current Developments for the Classification of Variants

2S51

Dvacet let molekulární analýzy genů BRCA1 a BRCA2 v MOÚ – aktuální vývoj v klasiﬁkaci nálezů Machackova E., Claes K. B. M., Mikova M., Hazova J., Stahlova Hrabincova E., Vasickova P., Trbusek M., Navratilova M.1, Svoboda M.1, Foretova L.1

Přínos masivního paralelního sekvenování pro diagnostiku dědičných forem nádorů ovaria v České republice

2S72

Contribution of Massive Parallel Sequencing to Diagnosis of Hereditary Ovarian Cancer in the Czech Republic Soukupová J.1, Lhotová K.1, Zemánková P.1, Vočka M.2, Janatová M.1, Stolařová L.1, Borecká M.1, Kleiblová P.3, Macháčková E.4, Foretová L.4, Koudová M.5, Lhota F.5, Tavandzis S.6, Zikán M.7, Stránecký V.8, Veselá K.3, Panczak A.3,9, Kotlas J.3, Kleibl Z.1

Vzácné pediatrické ovariální tumory a jejich genetické příčiny

2S79

Genetic Causes of Rare Pediatric Ovarian Tumors Plevová P.1,2, Geržová H.3

Polypózy zažívacího traktu a Lynchův syndrom z pohledu patologa

2S92

Gastrointestinal Polyposes and Lynch Syndrome – a Pathologist’s Perspective Pokorová Š., Fabian P.

2S4

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2)

OBSAH

Nové poznatky o geneticky podmíněných nádorech tlustého střeva a polypózách gastrointestinálního traktu

2S97

An Update on Inherited Colon Cancer and Gastrointestinal Polyposis Plevová P.

GAPPS – Gastric Adenocarcinoma and Proximal Polyposis of the Stomach Syndrome in 8 Families Tested at Masaryk Memorial Cancer Institute – Prevention and Prophylactic Gastrectomies

2S109

GAPPS – syndrom adenokarcinomu žaludku a mnohočetné polypózy žaludku v 8 rodinách testovaných v Masarykově onkologickém ústavu – prevence vč. profylaktické gastrektomie Foretova L.1, Navratilova M.1, Svoboda M.1,2, Grell P.2, Nemec L.3, Sirotek L.3, Obermannova R.2, Novotny I.4, Sachlova M.4, Fabian P.5, Kroupa R.6, Vasickova P.1, Hazova J.1, Stahlova Hrabincova E.1, Machackova E.1

Syndrom BAP1 – predispozice k malignímu mezoteliomu, kožnímu a uveálnímu melanomu, renálnímu karcinomu a dalším nádorům

2S118

BAP1 Syndrome – Predisposition to Malignant Mesothelioma, Skin and Uveal Melanoma, Renal and Other Cancers Foretová L.1, Navrátilová M.1, Svoboda M.1,2, Házová J.1, Vašíčková P.1, Sťahlová Hrabincová E.1, Fabian P.3, Schneiderová M.4, Macháčková E1.

Syndrom DICER1

2S123

DICER1 Syndrome Hořínová V.1,2, Drábová K.3,4, Nosková H.5, Bajčiová V.4, Šoukalová J.3, Černá L.6, Hůrková V.7, Slabý O.8, Štěrba J.4

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2)

2S5

PŘEHLED

Doporučení pro sledování žen se vzácnějšími genetickými příčinami nádorů prsu a ovarií Recommendations for Preventive Care for Women with Rare Genetic Cause of Breast and Ovarian Cancer Foretová L.1, Navrátilová M.1, Svoboda M.1,2, Vašíčková P.1, Sťahlová Hrabincová E.1, Házová J.1, Kleiblová P.3, Kleibl Z.3, Macháčková E.1, Palácová M.2, Petráková K.2 1

Oddělení epidemiologie a genetiky nádorů, Masarykův onkologický ústav, Brno Klinika komplexní onkologické péče, Masarykův onkologický ústav, Brno 3 Ústav biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK, Praha 2

Souhrn Dědičná predispozice k nádorům prsu je příčinou 5–10 % nádorů prsu. Vysoce rizikové geny BRCA1 a BRCA2 způsobují až 85% celoživotní riziko nádorů prsu a 20–60% riziko nádorů vaječníků nebo vejcovodů. S rozvojem technologií bylo zavedeno sekvenování nové generace neboli masivní paralelní sekvenování jako základní diagnostická metoda umožňující paralelní testování řady predispozičních genů u geneticky heterogenních dědičných nádorových syndromů (pojišťovnou požadováno vyšetření 22 genů). Kromě BRCA1 a BRCA2 byly charakterizovány další geny, jejichž vrozené mutace predisponují k dědičným formám karcinomu prsu a/nebo ovarií. Za vysoce rizikové geny pro nádory prsu jsou považovány TP53, STK11, CDH1, PTEN, PALB2, NF1, za geny středního rizika (2–4krát zvýšené riziko) ATM, CHEK2, NBN, podobné riziko se předpokládá i u genů pro Lynchův syndrom, MUTYH, BRIP1, RAD51C, RAD51D, BARD1, FANCA, FANCC, FANCM, BLM, WRN, event. u heterozygotů pro jiné autozomálně recesivní nádorové syndromy, kde je míra rizika vzniku karcinomu prsu předmětem aktuálního výzkumu. Nízce rizikové geny nemají dosud klinické využití. U nádorů ovarií jsou dalšími významně rizikovými geny především geny pro Lynchův syndrom, dále geny BRIP1, RAD51C a RAD51D. Preventivní péče by měla být navrhována dle předpokládaného kumulativního rizika karcinomu prsu (doporučení viz http://www.mamo.cz) – riziko nad 20 % u genů BRCA1/2, TP53, PTEN, STK11, CDH1, PALB2, CHEK2, ATM, NF1, riziko 10–20 % pro geny MUTYH, geny pro Lynchův syndrom, BRIP1, RAD51C, RAD51D, BARD1, FANCA, FANCC, FANCM, NBN, BLM, WRN. Hodnocení rizika provádí genetik při zohlednění přítomnosti dědičných mutací a empirického rizika plynoucího z rodinné anamnézy. Profylaktická mastektomie je vždy zvažována individuálně. U vysoce rizikových genů je vhodná, u středně rizikových genů není doporučována, ale lze ji zvážit dle rodinné anamnézy, rizikovosti parenchymu prsní žlázy a dalších rizikových faktorů. Riziko nádorů ovarií je závažně zvýšené i pro geny BRIP1, RAD51C a RAD51D. V prevenci karcinomu ovarií je profylaktická adnexektomie důležitá i u nosiček zárodečných mutací v těchto genech. U rodin s nádory ovarií bez zjištěné rizikové zárodečné mutace není cílená prevence doporučována, nicméně vzhledem k čtyřnásobnému empirickému riziku karcinomu ovarií u prvostupňových příbuzných lze adnexektomii jako jedinou účinnou metodu prevence individuálně zvážit.

Klíčová slova geny – BRCA1 – BRCA2 – genetické testování – profylaktická mastektomie – profylaktická adnexektomie – vysokokapacitní nukleotidové sekvenování

Podpořeno z grantového projektu MZ ČR – RVO (MOÚ, 00209805), AZV 15-27695A a AZV 16-29959A. Supported by the grant project MH CZ – RVO (MMCI, 00209805), AZV 15-27695A and AZV 1629959A. Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy. The authors declare they have no potential conﬂicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do bi omedicínských časopisů. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE recommendation for biomedical papers.

 doc. MUDr. Lenka Foretová, Ph.D. Oddělení epidemiologie a genetiky nádorů Masarykův onkologický ústav Žlutý kopec 7 656 53 Brno e-mail: foretova@mou.cz Obdrženo/Submitted: 17. 5. 2019 Přijato/Accepted: 31. 5. 2019 doi: 10.14735/amko2019S6

2S6

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S6–2S 13

DOPORUČENÍ PRO SLEDOVÁNÍ ŽEN SE VZÁCNĚJŠÍMI GENETICKÝMI PŘÍČINAMI NÁDORŮ PRSU A OVARIÍ

Summary An inherited predisposition to breast cancer underlies 5–10% of breast tumors. High-risk BRCA1 and BRCA2 genes result in an 85% lifetime risk of breast cancer and a 20–60% lifetime risk of ovarian cancer. Next-generation sequencing or massive parallel sequencing are now established testing methods that enable screening for many genes that predispose to heterogeneous hereditary cancer syndromes (22 genes are required by the health insurance companies). In addition to BRCA1 and BRCA2, inherited mutations in other genes predispose to breast and/or ovarian cancer. High-risk breast cancer genes include TP53, STK11, CDH1, PTEN, PALB2, and NF1, while moderate-risk (2–4 times increased risk) breast cancer genes include ATM, CHEK2, and NBN. Moderate risk is also suggested for Lynch syndrome, MUTYH, BRIP1, RAD51C, RAD51D, BARD1, FANCA, FANCC, FANCM, BLM, WRN genes. In heterozygotes for other recessive syndromes the risk of developing breast cancer is subject to current research. Low-risk genes are (mostly) irrelevant from a clinical perspective. Other genes that increase the risk of ovarian cancer include the genes for Lynch syndrome, the BRIP1, RAD51C and RAD51D genes. Preventive care should be proposed based on assumed cumulative breast cancer risk (see http://www.mamo.cz): a risk of >20% for BRCA1/2, TP53, PTEN, STK11, CDH1, PALB2, CHEK2, ATM, and NF1; and a risk of 10–20% for BRIP1, RAD51C, RAD51B, BARD1, FANCA, FANCC, FANCM, NBN, BLM, and WRN. The genetic risk should be assessed by a geneticist and be based on inherited mutations and empirical risk according to family history. Prophylactic mastectomy is considered for high-risk gene carriers but not for moderate-risk gene carriers; however, it may be considered if there is an underlying family history, a risk of parenchyma of the mammary gland, or other risk factors. Ovarian cancer risk increases significantly in carriers of the BRIP1, RAD51C, and RAD51D genes. For prevention of ovarian cancer, prophylactic salpingo-oophorectomy is an important component of preventive care. In ovarian cancer families with no identified risk germline mutation, preventive salpingo-oophorectomy is not routinely recommended but may be considered as the only efficient method of prevention due to the increased empirical risk (4 times) of ovarian cancer in first-degree relatives.

Key words genes – BRCA1 – BRCA2 – genetic testing – prophylactic mastectomy – salpingo-oophorectomy – high-throughput nucleotide sequencing

Úvod Je odhadováno, že asi 5–10 % nádorů prsu a až 20 % nádorů ovarií je asociováno s dědičnou nádorovou predispozicí [1]. Identifikace příčinných mutací v genech BRCA1 (MIM:113705) a BRCA2 (MIM:600185) má významný vliv na léčbu, další sledování a prevenci pacientky, na prediktivní testování rodinných příslušníků a snížení incidence nádorových onemocnění v těchto rodinách [2,3]. Rizika nádorových onemocnění u nosiček BRCA1 a BRCA2 mutace jsou mnohonásobně vyšší, než má ostatní populace, pro nádory prsu 50–85 %, pro nádory ovarií 10–60 % [4]. Díky rychlému rozvoji genetického testování pomocí metody nové generace sekvenování (NGS) s využitím paralelního sekvenování velkého množství rizikových genů v rámci panelu, jsou získávána data o významu dalších rizikových genů pro nádory prsu a ovarií [4,5]. Tato metoda je přínosná pro testování hereditárních nádorových syndromů, které jsou geneticky heterogenní. Základními indikacemi k testování dědičné dispozice k nádorům prsu a ovarií jsou kritéria, která byla publikována v supplementu Klinické onkologie 2016 [6] na základě doporučení NCCN (National Comprehensive Cancer Network). Nyní byla NCCN kritéria k testování modifikována a rozšířena. Podle těchto doporučení navrhujeme níže uvedená rozšířená indikační kritéria k testování.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S6–2S 13

Indikační kritéria pro testování dědičné formy nádorů prsu a ovarií (modifikovaná dle NCCN [7], National Comprehensive Cancer Guidelines, 2019, schválená Společností lékařské genetiky 2019) Sporadické formy • karcinom ovaria/tuby/primární peritoneální karcinom v jakémkoliv věku; • triple negativní karcinom (receptory ER, PR a HER2 negativní) prsu do 60 let – medulární karcinomy prsu se téměř vždy shodují s triple negativním karcinomem prsu (triple-negative breast cancer – TNBC); • unilaterální karcinom prsu do 45 let (do 50 let, pokud není vůbec známá rodinná anamnéza); • dva samostatné primární karcinomy prsu, první do 50 let, nebo oba do 60 let (bilaterální nebo ipsilaterální/ synchronní nebo metachronní); • duplicita karcinomu prsu a slinivky v jakémkoliv věku; • karcinom prsu u muže v jakémkoliv věku. Familiární formy (karcinom ovaria, tuby nebo primární peritoneální v rodinné anamnéze je vždy indikací k testování) 3 příbuzní: • alespoň 3 příbuzní (vč. probandky) s karcinomem prsu v jakémkoliv věku; 2 příbuzní:

• 2 příbuzní (vč. probandky) s karcinomem prsu, alespoň jedna diagnostikována ve věku pod 50 let, nebo obě do 60 let (empirické riziko karcinomu prsu je pro přímé příbuzné nad 20 %, tj. vysoké, a doporučujeme magnetickou rezonanci (magnetic resonance imaging – MRI) prsou); • probandka s karcinomem prsu v jakémkoliv věku a přímý příbuzný s • karcinomem ovaria; • TNBC/medulárním karcinomem prsu; • karcinomem prsu u muže; • karcinomem slinivky; • high-grade (Gleason score ≥ 7) nebo primárně metastatickým karcinomem prostaty. Zjištění somatické mutace v tumoru (mutace IARC (International Agency for Research on Cancer) class 4–5 – mutace pravděpodobně patogenní nebo patogenní) v genech asociovaných s hereditárním karcinomem prsu a ovaria v tumoru (prsu, ovaria, ale i jiných typech nádorů).

Indikace k testování pro nádory prostaty (modifikace doporučení testování BRCA1/2 – Modrá kniha ČOS 2017, s. 110) [8] • ≥ 2 případy karcinomu prostaty u blízkých příbuzných, alespoň u jednoho ve věku ≤ 55 let; • ≥ 3 případy karcinomu prostaty u blízkých příbuzných;

2S7

DOPORUČENÍ PRO SLEDOVÁNÍ ŽEN SE VZÁCNĚJŠÍMI GENETICKÝMI PŘÍČINAMI NÁDORŮ PRSU A OVARIÍ

• k a rc i n o m

p ro s t a t y (G l e a s o n score ≥ 7 nebo primárně metastatický karcinom) a ≥ 1 případ karcinomu prsu, ovaria nebo pankreatu u blízkých příbuzných (viz výše).

V současné době jsou indikována genetická testování BRCA1/2 genů z důvodů léčby • indikace vhodné operační léčby, rozhodnutí o vhodné chemoterapii (u pacientek s TNBC zařazení platinového derivátu do léčby), pacientka by však měla splňovat indikační kritéria k testování; • pro zařazení pacientky do léčby PARP (poly-adenozindifosfát-ribózo-polymerázy) inhibitory u nádorů ovarií (high-grade serózní); • v těchto případech onkolog nebo gynekolog odesílá pacientku urgentně na genetickou konzultaci a k testování a vždy uvede, do jakého termínu je nutný výsledek pro klinické rozhodování; • o dalších indikacích k testování z důvodu léčby pacienta rozhoduje ošetřující lékař vzhledem k rychle se rozvíjejícím možnostem nových léčebných postupů. Prediktivní testování známé rodinné mutace provádíme u příbuzných od 18 let věku (ve zvláštních případech individuálně). Mutace vhodné k testování zdravých příbuzných jsou klasifikovány jako patogenní (IARC class 5) nebo pravděpodobně patogenní (IARC class 4). Genetické poradenství je vždy nutné k indikaci testování a k interpretaci výsledků. Původní kritéria jsou rozšířená o indikace testování karcinomu slinivky a agresivního nebo metastatického karcinomu prostaty v souvislosti s dalším příbuzným s nádorem prsu, ovaria. Z dosavadních údajů [9,10] je zřejmé, že neselektované karcinomy slinivky jsou v 3,5–5,5 % dědičné, způsobené především zárodečnými mutacemi v genech BRCA2, méně často BRCA1, ale i v dalších genech (ATM, PALB2, MLH1, MSH2, MSH6, TP53, CDKN2A, APC, STK11). Karcinom slinivky je agresivní, často letální onemocnění, genetické testování by mělo být indikováno následně po diagnóze onemocnění. Zjištění zárodečné mutace by mohlo vést k indikaci cílené léčby.

2S8

Obr. 1. Seznam genů panelu CZECANCA verze 1.1. (NimbleGene EZ Choise SeqCap Target Enrichment). Seznam zahrnutých 226 genů: AIP; ALK; APC; APEX1; ATM; ATMIN; ATR; ATRIP; AURKA; AXIN1; BABAM1; BAP1; BARD1; BLM; BMPR1A; BRAP; BRCA1; BRCA2; BRCC3; BRE; BRIP1; BUB1B; C11orf30; C19orf40; casp8; CCND1; CDC73; CDH1; CDK4; CDKN1B; CDKN1C; CDKN2A; CEBPA; CEP57; CLSPN; CSNK1D; CSNK1E; CWF19L2; CYLD; DCLRE1C; DDB2; DHFR; DICER1; DIS3L2; DMBT1;DMC1; DNAJC21; DPYD; EGFR; EPCAM; EPHX1; ERCC1; ERCC2; ERCC3; ERCC4; ERCC5; ERCC6; ESR1; ESR2; EXO1; EXT1; EXT2; EYA2; EZH2; FAM175A; FAM175B; FAN1; FANCA; FANCB; FANCC; FANCD2; FANCE; FANCF; FANCG; FANCI; FANCL; FANCM; FBXW7; FH; FLCN; GADD45A; GATA2; GPC3; GRB7; HELQ; HNF1A; HOXB13; HRAS; HUS1; CHEK1; CHEK2; KAT5; KCNJ5; KIT; LIG1; LIG3; LIG4; LMO1; LRIG1; MAX; MCPH1; MDC1; MDM2; MDM4; MEN1; MET; MGMT; MLH1; MLH3; MMP8; MPL; MRE11A; MSH2; MSH3; MSH5; MSH6; MSR1; MUS81; MUTYH; NAT1; NBN; NCAM1; NELFB; NF1; NF2; NFKBIZ; NHEJ1; NSD1; OGG1; PALB2; PARP1; PCNA; PHB; PHOX2B; PIK3CG; PLA2G2A; PMS1; PMS2; POLB; POLD1; POLE; PPM1D; PREX2; PRF1; PRKAR1A; PRKDC; PTEN; PTCH1; PTTG2; RAD1; RAD17; RAD18; RAD23B; RAD50; RAD51; RAD51AP1; RAD51B; RAD51C; RAD51D; RAD52; RAD54B; RAD54L; RAD9A; RB1; RBBP8; RECQL; RECQL4; RECQL5; RET; RFC1; RFC2; RFC4; RHBDF2; RNF146; RNF168; RNF8; RPA1; RUNX1; SBDS; SDHA; SDHAF2; SDHB; SDHC; SDHD; SETBP1; SETX; SHPRH; SLX4; SMAD4; SMARCA4; SMARCB1; SMARCE1; STK11; SUFU; TCL1A; TELO2; TERF2; TERT; TLR2; TLR4; TMEM127; TOPBP1; TP53; TP53BP1; TSC1; TSC2; TSHR; UBE2A; UBE2B; UBE2I; UBE2V2; UBE4B; UIMC1; VHL; WRN; WT1; XPA; XPC; XRCC1; XRCC2; XRCC3; XRCC4; XRCC5; XRCC6; ZNF350; ZNF365.

TNBC je způsoben BRCA1 nebo BRCA2 mutací u 9,3–13 % neselektovaných nádorů [11–13]. Vzhledem k důležitosti nálezu zárodečné mutace pro predikci rizika v rodině a pro indikaci léčby s použitím platinových derivátů je vhodné rozšíření testování TNBC v souvislosti s výskytem dalšího nádoru prsu v rodině, nádorů ovaria, slinivky a agresivního nádoru prostaty.

Testování pomocí nové generace sekvenování Jako hlavní metoda testování hereditárních nádorových syndromů je v posledních letech používána metoda masivního paralelního sekvenování, která umožňuje paralelní sekvenaci velkého množství genů a získání komplexní genetické informace u jednoho pacienta. Všechna pracoviště v ČR musí používat k diagnostice dědičné nádorové predispozice NGS panel, který zahrnuje škálu minimálně 22 určených genů. Laboratoře musí být akreditovány Českým institutem pro akreditaci dle normy ISO 15189, jinak nemohou testování v klinické genetice poskytovat. Uvedené vyšetření panelem je hodnoceno pojišťovnou jednotnou cenou. Celý postup testování, a především hodnocení dat se však může lišit dle pracoviště, které molekulárně genetické testování provádí.

Pracoviště může používat panel genů, které jsou specifické pro předpokládanou diagnózu. Většinou je potom hodnocen menší panel genů a nemusí být zjištěny méně pravděpodobné příčiny dědičné dispozice, tzv. diskordantní nálezy. Může být přehlédnuta neočekávaná, ale velice důležitá skutečnost, např. jiné vzácné dědičné syndromy. Další možností je vytvoření komplexního panelu (pan-cancer), který zahrnuje všechny dosud známé hereditární nádorové syndromy a u každého pacienta umožňuje maximální využití diagnostického potenciálu NGS metody. Ve spolupracujících pracovištích Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Masarykova onkologického ústavu (MOÚ), GENNET, Agel, Kliniky GHC, Pronatal, Fakultní nemocnice Plzeň a Fakultní nemocnice Olomouc je užíván komplexní panel CZECANCA (CZEch CAncer paNel for Clinical Application) [14,15], který umožňuje vyšetřit v současné době všechny predispoziční geny pro známé dědičné nádorové syndromy, pro vzácné autozomálně recesivní (AR) syndromy s rizikem nádorů v dětském věku, geny regulující buněčný cyklus a opravy chyb v DNA, které mohou být potenciálně důležité jak pro prevenci, tak v budoucnu především pro léčbu pacientů pomocí cílené léčby (obr. 1).

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S6–2S 13

DOPORUČENÍ PRO SLEDOVÁNÍ ŽEN SE VZÁCNĚJŠÍMI GENETICKÝMI PŘÍČINAMI NÁDORŮ PRSU A OVARIÍ

35 30 25 20 15 10 5 jiné geny-29

helikázy-16

FA geny-16

mismatch repair geny-5

jiné syndr. 4

MUTYH-14

MRN repar.6

PTEN-2

BRIP2-3

STK11-1

CHEK2-7

TP53-4

ATM-5

PALB2-8

BRCA2-26

BRCA1-29

Graf 1. Absolutní počet patogenních zárodečných mutací u pozitivně testovaných pomocí sekvenování nové generace s C50 nebo vysokým rizikem C50 (celkem 175 mutací).

Hodnocena jsou sekvenační data především těch genů, které lékařský genetik určí jako možnou příčinu onemocnění v rodině. V rozsahu těchto genů se také provádí CNV analýza (analýza variability počtu kopií segmentů DNA), která umožňuje zachytit i velké přestavby genů (velké delece, inzerce). V MOÚ jsou standardně hodnoceny i mutace v genech, které nejsou v seznamu genetikem určených genů, a může tak být zachycen i neočekávaný nádorový syndrom. Tyto diskordantní výsledky jsou málo časté, nicméně mohou být důležité pro rodinu, pro testování příbuzných a následnou prevenci. Přestože někdy nelze s určitostí říci, zda je zjištěná patogenní / pravděpodobně patogenní mutace jednoznačně příčinou nádorového onemocnění u pacienta, může to ovlivnit jeho další sledování a prediktivní testování v rodině.

Z uvedených 175 pozitivních NGS výsledků vyplývá, že 46,8 % pozitivních záchytů (82/175) tvoří mutace se známým rizikem pro nádory prsu – BRCA1 (29×), BRCA2 (26×), PALB2 (8×), ATM (5×), CHEK2 (7×), TP53 (Liův-Fraumeniho syndrom 4×), PTEN (syndrom Cowdenové 2×), STK11 (Peutzův-Jeghersův syndrom 1×), v 8 případech (4,6 %) se jedná o geny jiných nádorových syndromů – VHL (von Hippelův-Lindauův syndrom 1×), RET (MEN2 1×), SDHB (hereditární paragangliomy 1×), FH (hereditární leiomyomy a karcinomy ledvin 1×), PMS2 (Lynchův syndrom 1×), gen BRIP1 (riziko karcinomu ovarií 3×), u 85 případů (48,6 %) byl nález mutovaných recesivních genů a genů s nejasným rizikem ke vzniku nádoru prsu (např. MRE11, NHEJ1, BLM, HELQ, RECQL, MCPH, jiné mismatch repair geny a další) (graf 1).

Výsledky panelového testování nádorů prsu v MOÚ

Genetické hodnocení rizika a významu pro klinickou praxi

Genetická testování v MOÚ byla prováděna pomocí TruSight Cancer panelu (Illumina, 94 genů) a později NimbleGen SeqCap EZ (Roche) panelu (CZECANCA, 226 genů). Rozložení pozitivních výsledků u žen s nádory prsu nebo s rizikem dědičné dispozice k nádorům prsu viz graf 1. Velká část pacientek byla před rokem 2018 testována standardními vyšetřovacími metodami k testování individuálních genů (HRM, DHPLC, Sangerovo sekvenování a MLPA), tyto výsledky zde nejsou uvedeny.

Laboratorní zpráva z vyšetření pacienta musí obsahovat zhodnocení biologické významnosti zjištěných variant. U každého pacienta je většinou zjištěno několik variant v různých genech. Může se jednat o varianty klinicky nevýznamné, varianty s nejasným klinickým účinkem, dále varianty pravděpodobně patogenní (IARC class 4) a patogenní (IARC class 5). Varianty pravděpodobně patogenní a patogenní jsou hodnoceny lékařským genetikem, jsou určována možná klinická rizika onemocnění, je na-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S6–2S 13

vrhován další postup prevence a možnost testování zdravých příbuzných. Ostatní nejasné varianty (IARC class 1–3) nejsou v současné době klinicky využitelné. Testování hereditárních nádorových syndromů je vždy prováděno s genetickým poradenstvím před a po testování. Genetické poradenství by mělo obsahovat • návrh doporučení preventivní péče dle výsledku testování a rodinné anamnézy; • u vysoce rizikových syndromů nádorů prsu edukovat o přínosu profylaktické mastektomie (risk redukující mastektomie – RRM) [16,17]; • u vysokého rizika nádorů ovarií edukovat o vhodnosti profylaktické gynekologické operace (risk redukující salpingo-oophorektomie – RRSO s nebo bez hysterektomie) [18,19]; • u vysoce rizikových syndromů poradenství o preimplantační genetické diagnostice [20,21]; • u přenašečů AR syndromů je vhodné poradenství pro riziko AR choroby pro další generaci • možné vyšetření partnera před plánovanou graviditou – dle frekvence v populaci, doporučeno při frekvenci vyšší než 1 : 500 [22]; • u méně častého přenašečství je vhodné nabídnout testování partnera, pokud by v rodině došlo k příbuzenskému vztahu nebo pokud

2S9

DOPORUČENÍ PRO SLEDOVÁNÍ ŽEN SE VZÁCNĚJŠÍMI GENETICKÝMI PŘÍČINAMI NÁDORŮ PRSU A OVARIÍ

Tab. 1. Doporučení preventivní péče a prediktivního testování u genů vysokého rizika pro karcinom prsu ≥ 21 %. Geny empirického rizika karcinomu prsu ≥ 21 % u heterozygotů (bez BRCA1/2) Údaje o frekvenci heterozygotů v populaci [22] Gen

Riziko karcinomu prsu/ prevence

Riziko karcinomu ovaria / RRSO

ATM [29,30] gen pro AR Ataxia teleangiektasia (1 : 100)

RRSO ne až 69 % missense mutace c.7271C>G/p.Val2424Gly – dominantně negativní efekt až 40 % ostatní patogenní mutace RRM dle situace a RA

jiná rizika – prevence dle RA (GIT, prostata) zvýšená senzitivita k radiaci nebyla prokázána poradenství – riziko AR syndromu u potomků/ testování partnera ano, PGD při pozitivitě prediktivní testování příbuzných

CDH1 [31] hereditární difuzní karcinom žaludku

lobulární karcinom především / 39–52 % RRM dle situace a RA

neprokázáno

dif. karcinom žaludku – gastroskopie/gastrektomie PGD prediktivní testování příbuzných

CHEK2 [4,23,30]

až 40 % patogenní varianty [22] RRM dle situace a RA u missense variant jen UZ/MMG ročně

RRSO ne

jiná rizika – dle RA, kolorektum? prediktivní testování příbuzných (ne u nízce rizikové mutace CHEK2 c.470T>C/ p.Ile157Thr – prevence jen u homozygotů a dle RA)

NF1 [32,33] neurofibromatóza typ 1

až 30 %, vysoké riziko do 50 let věku, dále střední riziko 30–50 let UZ nebo MMG/MRI > 50 let MMG ročně RRM dle situace a RA

neprokázáno

neurofibromy, neurinomy, gliomy, meningiomy, GIST, sarkomy, neuroblastomy, leukemie aj., celotělové MRI PGD prediktivní testování příbuzných, i v dětství

PALB2 [34] gen pro AR-FANCN (< 1 : 2 000)

40–60 % RRM možná

RRSO dle RA

pankreas – EUS/MRI, prostata, možné spektrum karcinomů jako u BRCA2 prediktivní testování příbuzných poradenství pro recesivní syndrom ne

PTEN [35] syndrom Cowdenové

25–50 % RRM možná

neprokázáno hysterektomie (28% riziko karcinomu dělohy) po dětech

kolorektum, štítnice, děloha, ledviny, melanomy aj. PGD prediktivní testování příbuzných

STK11 [36] Peutzův-Jeghersův syndrom

45–50 % RRM dle situace a RA

non epiteliální RRSO

slinivka, kolorektum, žaludek, plic, čípek, ovaria, testes PGD prediktivní testování příbuzných, i v dětství

TP53 [37,38] Liův Fraumeniho syndrom

50–90 % RRM možná

CNS, nadledviny, prsu, sarkomy, leukemie, melanomy, žaludek, kolorektum aj. celotělové MRI PGD prediktivní testování příbuzných, i v dětství

Jiná doporučení / PGD / predikce / AR poradenství / testování partnera

RRSO – risk redukující salpingo-oophorektomie, PGD – preimplantační genetická diagnostika, AR – autozomálně recesivní, RRM – risk redukující mastektomie, RA – rodinná anamnéza, UZ – ultrazvukové vyšetření, MMG – mamografické vyšetření, MRI – magnetická rezonance, GIT – gastrointestinální soustava, GIST – gastrointestinální stromální tumor, EUS – endoskopická ultrasonografie, CNS – centrální nervová soustava

oba partneři pocházejí z úzké geografické lokality; v těchto případech by bylo vhodné vyšetření partnera/partnerky na nosičství zjištěné patogenní varianty; • kompletní testování genu, v němž byla zjištěna patogenní varianta – je vhodné v případě, že se v rodině

2S10

partnera/partnerky již vyskytlo s ním asociované AR onemocnění, popř. bylo vysloveno podezření na tuto diagnózu; • u genů vysokého rizika nádorů a možnosti recesivního syndromu – BRCA2, BRIP1, PALB2, RAD51C – je vhodné nabídnout možnost testo-

vání partnera v případě podezření na výskyt syndromu v rodině partnera dle rodinné anamnézy; • rozhodnutí o možnosti a typu testování je vždy individuální dle genetického poradenství; • návrh prediktivního testování zdravých příbuzných.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S6–2S 13

DOPORUČENÍ PRO SLEDOVÁNÍ ŽEN SE VZÁCNĚJŠÍMI GENETICKÝMI PŘÍČINAMI NÁDORŮ PRSU A OVARIÍ

Doporučení pro primární a sekundární prevenci u vzácnějších genetických příčin nádorů prsu (modifikováno dle NCCN guidelines 2019, ESMO (European Society for Medical Oncology) guidelines 2016) [4,7,23–26] Geny vysokého rizika karcinomu prsu ATM, CDH1, CHEK2, NF1, PALB2, PTEN, STK11, TP53 (kumulativní riziko nádoru prsu nad 20 %) [26] (tab. 1) • sledování prsou dle doporučení – MRI / ultrazvukové vyšetření (UZ) od 25–29 let, MRI / mamografické vyšetření (MMG) ve věku 30–65 let po 6 měsících, od 66 let UZ/MMG po 6 měsících; event. začít o 10 let dříve, než je nejčasnější výskyt v rodině [25,26]; • u nosiček mutace v NF1 genu od 30 do 50 let MRI/UZ nebo MMG střídat po 6 měsících, od 50 let MMG 1krát ročně (vysoké riziko především do 50 let věku); • u genů TP53, PTEN, PALB2 doporučit RRM, u dalších genů asociovaných s vysokým rizikem (ATM, CDH1, CHEK2, NF1 a STK11) zvážit RRM dle genealogie, event. dalších rizikových faktorů; • po RRM roční kontroly prsou vhodnou zobrazovací metodou; • uvedená doporučení platí pro heterozygoty mutací; • sledování onkologem v rámci komplexního onkologického centra nebo na jiných specializovaných pracovištích s možností indikace MRI. Geny středního kumulativního rizika nádorů prsu BARD1, BLM, BRIP1, FANCA, FANCC, FANCM, MLH1, MSH2, MSH6, PMS2, EPCAM, MUTYH, NBN, RAD51C, RAD51D, WRN (10–20 %) [1,4,7,23,24,26,27] (tab. 2) • UZ/MMG od 40–45 let po roce; UZ začít o 10 let dříve, než je nejčasnější výskyt v rodině; • pojišťovny hradí pouze MMG od 45 let ve 2letých intervalech. Další doporučená vyšetření hradí dle vyhlášky jen v případě, že je odhadované riziko nádoru prsu celoživotně vyšší než 20 %. Pokud je riziko nižší, hradí si žena vyšetření jako samoplátkyně; • rizika je nutné korigovat dle rizika rodinné anamnézy (určí genetik); mutace těchto genů mohou být součástí

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S6–2S 13

•

• • •

polygenní etiologie; pokud je kumulativní riziko nádorů prsu dle rodinné anamnézy vyšší než 20 %, je nutné doporučit sledování dle tohoto rizika; pokud je výsledný odhad rizika nádorů prsu ≤ 20 % kumulativního rizika, je možné preventivní sledování prsou v ambulanci praktického lékaře nebo gynekologa, není standardně doporučována MRI; uvedená doporučení platí pro heterozygoty; poradenství pro recesivní syndrom v indikovaných případech [22]; u dalších genů pro AR syndromy a jiné závažné dědičné nádorové syndromy doporučujeme sledování pro nádory prsu dle rodinné anamnézy a dostupných publikovaných údajů.

Diskuze Při genetickém testování pomocí NGS s použitím panelů více genů je možné mnohem efektivněji zachytit rizikovou mutaci u geneticky heterogenních dědičných nádorových onemocnění. NGS zachytí i vzácné kombinace nálezů, kdy se u pacientky vyskytují mutace jak v genu BRCA1, tak i v genu BRCA2, nebo se jedná o kombinace mutací BRCA genů s jinými geny nádorových syndromů. Tito složení heterozygoti se nacházejí vzácně, ale jejich diagnostika je důležitá pro testování příbuzných v rodině i plánování další preventivní péče. Vyšetření může zachytit kombinace mutací v méně rizikových genech nebo v syndromech, které nejsou klinicky předpokládané. NGS posouvá diagnostiku nádorových syndromů do mnohem senzitivnější úrovně, umožňuje genetické testování i u méně známých genů a klade tak velký důraz na genetické poradenství s vysvětlením rizik a možné preventivní péče. Biologická a klinická interpretace výsledků genetického testování je velice důležitá a měla by probíhat v součinnosti molekulárních a lékařských genetiků. Genetické poradenství je nezbytné jak před testováním, tak také k vysvětlení výsledků a praktického dopadu testování. Doporučení dalšího preventivního sledování by mělo být součástí závěrečné genetické zprávy. Tato doporučení

by měla vycházet ze známých a publikovaných empirických rizik mutací v nalezených genech, ale musí zohlednit i riziko rodinné anamnézy. U méně častých a méně rizikových genů není často dost důkazů pro přesnější určení možného nádorová rizika a je vhodné upozornit na rizika nádorů prostřednictvím onemocnění u blízkých příbuzných. Obecně je možné doporučit začátek preventivního sledování 10 let před výskytem onemocnění u příbuzného. Práce s NGS panely a analýza výsledků se může lišit dle pracoviště, což může ovlivňovat senzitivitu testování. V MOÚ a v několika dalších centrech používáme panel s 226 geny pro všechny významné nádorové syndromy a dále s geny potenciálního nádorového rizika. Laboratoř MOÚ hodnotí jak nálezy ve vysoce rizikových genech, tak i v těch méně rizikových, v celém spektru genů dostupných na panelu. Zachycujeme tedy i nálezy v neočekávaných a méně rizikových genech. Na jiných pracovištích analyzují pouze geny, které byly indikovány lékařským genetikem. Pro vysoce rizikové geny BRCA1 a BRCA2 již byla publikována doporučení pro preventivní péči [25,28]. Navrhujeme možná doporučení preventivní péče pro další geny, které mají vliv na riziko nádorů prsu a vaječníků. Doporučení pro jiné vzácné nádorové syndromy již byla publikována dříve. Preventivní chirurgické zákroky, profylaktická mastektomie a profylaktická adnexektomie (event. s hysterektomií) jsou důležitou součástí primární prevence. Rozhodování o těchto operacích je pro ženu vždy velice složité. Každý případ je nutné hodnotit přísně individuálně.

Závěr Molekulárně genetické testování se vyvíjí rychle jak v oblasti dědičných onemocnění, tak v oblasti testování tumoru a zjišťování prediktivních faktorů pro léčbu. Jak molekulární, tak lékařští genetici se učí interpretovat různorodé výsledky testování a použít je v praxi ve prospěch prevence nádorů u testovaných osob. Doporučení preventivních opatření se budou dále vyvíjet dle rozšiřování znalostí o riziku onemocnění u vzácných genů.

2S11

DOPORUČENÍ PRO SLEDOVÁNÍ ŽEN SE VZÁCNĚJŠÍMI GENETICKÝMI PŘÍČINAMI NÁDORŮ PRSU A OVARIÍ

Tab. 2. Doporučení preventivní péče a prediktivního testování u genů středního rizika pro karcinom prsu ≤ 20 %. Geny empirického rizika karcinomu prsu ≤ 20 % pro heterozygoty Údaje o frekvenci heterozygotů v populaci [22] Gen

Riziko karcinomu prsu/ prevence

Riziko karcinomu ovaria/RRSO

Predikce / rizika jiných nádorů / doporučení

BARD1

10–20 % / UZ/MMG

prediktivní testování příbuzných rizika dle RA

BLM – gen pro AR Bloomův syndrom (1 : 1 800)

10–20 % / UZ/MMG

prediktivní testování příbuzných rizika dle RA, kolorektum? poradenství – riziko AR syndromu u potomků / testování partnera ano – jedna mutace c.1642C>T/p.Gln548Ter (slovanská), PGD při pozitivitě

BRIP1 gen pro AR syndrom FANCJ (1 : 1 300)

10–20 % / UZ/MMG

Ov 8–11× RRSO 45–50 let nebo dle RA

prediktivní testování příbuzných rizika dle RA poradenství pro recesivní syndrom ne / jen dle RA

FANCA (1 : 235) FANCC (1 : 500) FANCM (< 1 : 2 000) (AR geny pro Fanconiho anémii)

10–20 % / UZ/MMG

prediktivní testování příbuzných rizika dle RA (FANCC – slinivka?) poradenství – AR syndromu u potomků, testování partnera jen u FANCA a FANCC, PGD při pozitivitě

MLH1, MSH2, MSH6, PMS2 a EPCAM – Lynchův syndrom [39]

10–20 % / UZ/MMG

Ov 5× RRSO a hysterektomie do 40 let

prediktivní testování příbuzných kolorektum, žaludek, kožní, děloha, ovarium aj. PGD

prediktivní testování příbuzných – u heterozygotů kolonoskopie po 3–5 letech (u polypózy – dotestování dvou nejčastějších mutací c.536A>G, c.1187G>A), u homozygotů jako u Lynchova syndromu

MUTYH (AR syndrom 10–20 % / UZ/MMG mnohočetné polypózy) (1 : 70–100) [40] NBN gen pro AR syndrom Nijmegen Breakage (1 : 150)

10–20 % / UZ/MMG (nejčastější slovanská mutace c.657del5)

prediktivní testování příbuzných rizika dle RA poradenství – riziko AR syndromu u potomků / testování partnera – tři mutace c.657del5, c.643C>T, c.511A>G, PGD při pozitivitě možná zvýšená citlivost k ionizačnímu záření

RAD51C gen pro AR Fanconiho anémii typ O (<1:2000)

10–20 % / UZ/MMG

Ov 6× RRSO 45–50 let nebo dle RA

prediktivní testování příbuzných rizika dle RA poradenství – riziko AR syndromu – ne / dle RA

RAD51D

10–20 % / UZ/MMG

Ov 8–11× RRSO 45–50 let nebo dle RA

prediktivní testování příbuzných rizika dle RA

10–20 % / UZ/MMG WRN gen pro AR Wernerův syndrom (1 : 300–500)

prediktivní testování příbuzných rizika dle RA, kožní poradenství – AR syndromu u potomků / testování partnera ano (mutace c.1105C>T), PGD při pozitivitě

RRM – risk redukující mastektomie, RRSO – risk redukující salpingo-oophorektomie, UZ – ultrazvukové vyšetření, MMG – mamografické vyšetření, RA – rodinná anamnéza, AR – autozomálně recesivní, PGD – preimplantační genetická diagnostika

2S12

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S6–2S 13

DOPORUČENÍ PRO SLEDOVÁNÍ ŽEN SE VZÁCNĚJŠÍMI GENETICKÝMI PŘÍČINAMI NÁDORŮ PRSU A OVARIÍ

Literatura 1. Daly MB, Pilarski R, Berry M et al. Genetic/ familial highrisk assessment: breast and ovarian version 2.2017. Natl Compr Canc Netw 2017; 15(1): 9–20. 2. Maxwell KN, Domchek SM. Cancer treatment according to BRCA1 and BRCA2 mutations. Nat Rev Clin Oncol 2012; 9(9): 520–528. doi: 10.1038/ nrclinonc.2012.123. 3. Tung NM, Garber JE. BRCA1/ 2 testing: therapeutic implications for breast cancer management. Br J Cancer 2018 Jul; 119(2): 141–152. doi: 10.1038/ s41416-018-0127-5. 4. Rainville IR, Rana HQ. Next – generation sequencing for the inherited breast cancer risk: counseling through the complexity. Curr Oncol Rep 2014: 16(3): 371–382. doi: 10.1007/ s11912-013-0371-z. 5. Nielsen SM, Eccles DM, Romero IL et al. Genetic testing and clinical management practices for variants in non-BRCA1/ 2 breast (and breast/ ovarian) cancer susceptibility genes: an international survey by the Evidence-Based Network for the Intepretation of Germline Mutant Alleles (ENIGMA) clinical working group. [online]. Available from: https:/ / ascopubs.org/ doi/ full/ 10.1200/ PO.18.00091. 6. Foretová L, Macháčková E, Palácová M et al. Doporučení rozšíření indikačních kriterií ke genetickému testování mutací v genech BRCA1 a BRCA2 u hereditárního syndromu nádorů prsu a ovarií. Klin Onkol 2016; 29 (Suppl 1): S9–S13. doi: 10.14735/ amko2016S9. 7. NCCN Guidelines Version 3.2019. Hereditary breast and/ or ovarian cancer syndrome. National Comprehensive Cancer Network. [online]. Available from: http:/ / www.nccn.org/ professionals/ physician_gls/ f_guidelines.asp. 8. Modrá kniha ČOS. 23. aktualizace. Brno: Masarykův onkologický ústav 2017: 110. 9. Shindo K, Yu Jun, Suenaga M et al. Deleterious germline mutations in patients with apparently sporadic pancreatic adenocarcinoma. J Clin Oncol 2017; 35(30): 3382– 3390. doi: 10.1200/ JCO.2017.72.3502. 10. Hu CH, Hart SN, Polley EC et al. Association between inherited germline mutations in cancer predisposition genes and risk of pancreatic cancer. JAMA 2018; 319(23): 2401–2409. doi: 10.1001/ jama.2018.6228. 11. Wong-Brown MW, Meldrum CJ, Carpenter JE. Prevalence of BRCA1 and BRCA2 germline mutations in patients with triple-negative breast cancer. Breast Cancer Res Treat 2015; 150(1): 71–80. doi: 10.1007/ s10549-0153293-7. 12. Greenup R, Buchanan A, Lorizio W et al. Prevalence of BRCA mutations among women with triple-negative breast cancer (TNBC) in a genetic counseling cohort. Ann Surg Oncol 2013; 20(10): 3254–3258. doi: 10.1245/ s10434013-3205-1. 13. Couch FJ, Hart SN, Sharma P et al. Inherited mutations in 17 breast cancer susceptibility genes among a large tri-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S6–2S 13

ple-negative breast cancer cohort unselected for family history of breast cancer. J Clin Oncol 2015; 32(4): 304–311. doi: 10.1200/ JCO.2014.57.1414. 14. Soukupova J, Zemankova P, Lhotova K et al. Validation of CZECANCA (CZEch CAncer paNel for Clinical Application) for targeted NGS-based analysis of hereditary cancer syndromes. PLoS One 2018; 13(4): e0195761. doi: 10.1371/ journal.pone.0195761. 15. Soukupova J, Zemankova P, Kleiblova P et al. CZECANCA: CZEch CAncer paNel for clinical application – design and optimization of the targeted sequencing panel for the identiﬁcation of cancer susceptibility in high-risk individuals from the Czech Republic. Klin Onkol 2016; 29 (Suppl 1): S46–S54. doi: 10.14735/ amko2016S46. 16. Dražan L, Veselý J, Hýža P et al. Chirurgická prevence karcinomu prsu u pacientek s dědičným rizikem. Klin Onkol 2012; 25 (Suppl 1): S78–S83. doi: 10.14735/ amko20121S78. 17. Dražan L. Profylaktická mastektomie a její indikace u rizikových žen. Klin Onkol 2006; 19 (Suppl 1): S97–S100. 18. Zikán M. Gynekologická prevence a gynekologické aspekty péče u nosiček genů BRCA1 a BRCA2. Klin Onkol 2016; 29 (Suppl 1): S22–S30. doi: 10.14735/ amko2016S22. 19. Zikán M, Kalábová R. Doporučení k provedení profylaktické operace pro snížení rizika gynekologických malignit u žen s hereditárním rizikem. Klin Onkol 2009; 22 (Suppl 1): S58–S59. 20. Hüttelová R, Kleibl Z, Řezáčová J et al. Předpoklady pro preimplantační genetickou diagnostiku (PGD) u nosičů mutací v nádorových predispozičních genech. Klin Onkol 2009; 22 (Suppl 1): S69–S74. 21. Veselá K, Kocur T, Horák J et. al. Asistovaná reprodukce a preimplantační genetická diagnostika u pacientek ohrožených karcinomem prsu. Klin Onkol 2016; 29 (Suppl 1): S93–S99. doi: 10.14735/ amko2016S93. 22. Koudová M, Puchmajerová A. Rizika solidních nádorů u heterozygotních přenašečů recesivních syndromů. Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S14–2S23. doi: 10.14735/amko2019S14. 23. Paluch-Shimon S, Gardoso F, Sessa C et al. Prevention and screening in BRCA mutation carriers and other breast/ ovarian hereditary cancer syndromes: ESMO Clinical Practice Guidelines for cancer prevention and screening. Ann Oncol 2016; 27 (Suppl 5): 103–110. doi: 10.1093/ annonc/ mdw327. 24. Taylor A, Brady AF, Frayling IM. Consensus for genes to be included on cancer panel tests oﬀered by UK genetics services: guidelines of th UK Cancer Genetics Group. J Med Genet 2018; 55(6): 372–377. doi: 10.1136/ jmedgenet-2017-105188. 25. Plevová P, Novotný J, Petráková K et al. Syndrom hereditárního karcinomu prsu a ovarií. Klin Onkol 2009; 22 (Suppl 1): S8–S11.

26. MAMO.CZ. [online]. Dostupné z: http:/ / www.mamo. cz/ . 27. Claus EB, Risch N, Thompson WD. Autosomal dominant inheritance of early-onset breast cancer. Cancer 1994; 73(3): 643–651. doi: 10.1002/ 1097-0142(19940201)73. 28. Petráková K, Palácová M, Schneiderová M et al. Syndrom hereditárního karcinomu prsu a ovarií. Klin Onkol 2016; 29 (Suppl 1): S14–S21. doi: 10.14735/ amko2016 S14. 29. van Os NJ, Roeleveld N, Weemaes CM et al. Health risk for ataxia-teleangiectasia mutated heterozygotes: a systematic review, meta-analysis and evidence-based guidelines. Clin Genet 2015; 90(2): 105–117. doi: 10.1111/ cge.12710. 30. Pohlreich P, Klebl Z, Kleiblová P et al. Klinický význam analýz genů středního rizika pro hodnocení rizika vzniku karcinomu prsu a dalších nádorů v České republice. Klin Onkol 2012; 25 (Suppl 1): S59–S66. doi: 10.14735/ amko20121S59. 31. Puchmajerová A, Vasovčák P, Macháčková E et al. Hereditární difuzní karcinom žaludku. Klin Onkol 2012; 25 (Suppl 1): S30–S33. doi: 10.14735/ amko20121S30. 32. Uusitalo E, Rantanen M, Kallionpää RA et al. Distinctive cancer associations in patients with neuroﬁbromatosis type I. J Clin Oncol 2016; 34(17): 1978–1985. doi: 10.1200/ JCO.2015.65.3576. 33. Petrák B, Plevová P, Novotný J et al. Neuroﬁbromatosis von Recklinghausen. Klin Onkol 2009; 22 (Suppl 1): S38–S44. 34. Janatová M, Borecká M, Soukupová J et al. PALB2 jako další kandidátní gen pro genetické testování u pacientů s hereditárním karcinomem prsu v České republice. Klin Onkol 2016; 29 (Suppl 1): S31–S34. doi: 10.14735/ amko2016S31. 35. Puchmajerová A, Vasovčák P, Křepelová A et al. Cowdenův syndrom. Klin Onkol 2009; 22 (Suppl 1): S56–S57. 36. Puchmajerová A, Vasovčák P, Křepelová A. Peutz-Jeghersův syndrom. Klin Onkol 2009; 22 (Suppl 1) S36–S37. 37. Plevová P, Krutílková V, Petráková K et al. Syndrom Li-Fraumeni. Klin Onkol 2009; 22 (Suppl 1): S20–S22. 38. Foretová L, Štěrba J, Opletal P et al. Li-Fraumeni syndrom – návrh komplexní preventivní péče o nosiče TP53 mutace s použitím celotělové magnetické rezonance. Klin Onkol 2012; 25 (Suppl 1): S49–S54. doi: 10.14735/ amko20121S49. 39. Plevová P, Novotný J, Šachlová M et al. Hereditární nepolypózní kolorektální karcinom (HNPCC, Lynchův syndrom). Klin Onkol 2009; 22 (Suppl 1): S12–S15. 40. Aretz S, Genuardi M, Hes FJ et al. Clinical utility gene card for: MUTYH-associated polyposis (MPA), autosomal recessive colorecatl adenomatous polyposis, multiple colorectal adenomas, multiple adenomatous polyps (MAP) – update 2012. Eur J Hum Genet 2013; 21(1): 1. doi: 10.1038/ ejhg.2012.163.

2S13

PŘEHLED

Rizika solidních nádorů u heterozygotních přenašečů recesivních syndromů Risks of Solid Tumors in Heterozygous Carriers of Recessive Syndromes Koudová M., Puchmajerová A. Centrum lékařské genetiky a reprodukční medicíny GENNET, Praha

Souhrn Rozšířené panelové testování dědičných nádorových dispozic metodou masivně paralelního sekvenování vede k nálezu heterozygotních patogenních variant v genech pro autozomálně recesivně dědičné nádorové syndromy. Ke stanovení míry rizika rozvoje solidních nádorů a vhodné dispenzarizace pro heterozygoty nejsou u většiny těchto genů v současnosti k dispozici klinická guidelines ani není definován postup pro další genetické vyšetření v rodině a u jejich partnerů. Naším cílem bylo na základě současných poznatků vytvořit „české guidelines“ pro tyto případy. V předkládané práci uvádíme přehled vybraných genů pro autozomálně recesivně dědičné nádorové syndromy, rozdělený do dvou skupin – geny pro Fanconiho anémii a geny pro ostatní autozomálně recesivně dědičné nádorové syndromy. V každé části je vytvořena souhrnná tabulka, která obsahuje frekvenci heterozygotů mutace daného genu v populaci, riziko nádorů u heterozygotů a návrh dispenzarizace a doporučení pro predikce v rodině a ke genetickému vyšetření partnerů heterozygotů. Prediktivní vyšetření je vhodné provádět tam, kde je u heterozygotů zvýšené riziko nádorových onemocnění a/nebo je předpoklad další reprodukce a vyšší frekvence heterozygotů v populaci, tedy i zvýšeného rizika autozomálně recesivního syndromu pro děti nosiče mutace. Uvedené návrhy a doporučení vycházejí ze současných poznatků a v budoucnosti je bude potřeba dále korigovat dle přibývajících znalostí o stávajících nebo dalších, dosud neprozkoumaných, genech.

Klíčová slova dědičné nádorové syndromy – autozomálně recesivní dědičnost – heterozygot – mutace – riziko nádorů – prediktivní testování

Summary Expanded gene panel testing for hereditary cancer predispositions using massive parallel sequencing can identify heterozygous pathogenic variants of genes that cause autosomal recessive inherited cancer syndromes. There are no clinical guidelines regarding assessment of the risk of developing solid tumors or for developing appropriate surveillance strategies for heterozygotes for most of these genes, nor is there delineation with respect to the management for genetic testing of relatives and partners. Based on current knowledge, our aim was to create “Czech guidelines” for these cases. Here, we present an overview of the selected genes for autosomal recessive inherited tumor syndromes. The genes were divided into two groups: genes causing Fanconi anemia and genes causing other autosomal recessive inherited tumor syndromes. A summary table was created for each group. The table shows the population frequency of heterozygotes, the cancer risk for heterozygotes, the proposed surveillance strategy, and recommendations for family prediction and genetic testing of partners. Predictive testing should be performed in the case of heterozygotes that have an increased risk of cancer and/or as prerequisite to further reproduction of heterozygotes for a given gene with significant population frequency (this allows an estimation of the risk of autosomal recessive syndrome for children of heterozygote for mutation). These suggestions and recommendations are based on current knowledge and would need to be further corrected in the future based on increasing knowledge of existing or as-yet-unidentified genes.

Autorky práce děkují všem pracovníkům Molekulárně genetické laboratoře Centra lékařské genetiky a reprodukční medicíny GENNET za spolupráci. The authors thank to all the staﬀ of the Molecular Genetic Laboratory of the GENNET Medical Genetics and Reproductive Medicine Center for their cooperation. Autorky deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy. The authors declare they have no potential conﬂicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do bi omedicínských časopisů. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE recommendation for biomedical papers.

 MUDr. Monika Koudová Centrum lékařské genetiky a reprodukční medicíny GENNET Kostelní 9 170 00 Praha 7 e-mail: monika.koudova@gennet.cz Obdrženo/Submitted: 21. 3. 2019 Přijato/Accepted: 2. 5. 2019 doi: 10.14735/amko2019S14

Key words hereditary cancer syndromes – autozomal recessive inheritance – heterozygote – mutation – risk of cancer – predictive testing

2S14

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S14–2S 23

RIZIKA SOLIDNÍCH NÁDORŮ U HETEROZYGOTNÍCH PŘENAŠEČŮ RECESIVNÍCH SYNDROMŮ

Úvod Hereditární nádorové syndromy představují okolo 3 % všech nádorových onemocnění a jsou způsobeny vrozenými nebo de novo vzniklými zárodečnými mutacemi v predisponujících, vysoce penetrantních genech. Vyšetřování germinálních nádorových dispozic je v současnosti prováděno metodou masivně paralelního sekvenování (next generation sequencing – NGS) a je cíleno na celé skupiny genů, které mohou být asociovány s rizikem rozvoje nádorového onemocnění, tzv. NGS onkopanely [1]. Většina genetických pracovišť v ČR využívá onkopanel CZECANCA (CZEch CAncer paNel for Clinical Application) vyvinutý Kleiblem et al (Ústav biochemie a experimentální onkologie, 1. LF UK v Praze) [2], který zahrnuje targetové sekvenování 226 genů pro klinické a/nebo výzkumné účely. Pro komplexní vyšetření genů je kromě detekce jednonukleotidových polymorfizmů a krátkých indelů nutné vyhodnotit i větší přestavby genů nebo jednotlivých exonů, tzv. variabilitu v počtu kopií (copy number variations – CNV). Detekce CNV je standardně prováděna pomocí analýzy MLPA (multiplex ligation-dependent probe amplification) s využitím komerčních kitů pro jednotlivé geny [3]. S rozvojem bioinformatické analýzy je vyhodnocení CNV možné také na základě principu normalizace vzorků amplikonového sekvenování panelu z hlediska hloubky sekvenování a výpočtu multifaktoriálních dat pro jednotlivé amplikony, jako např. ONCOCNV [4] nebo CNVkit [5]. Hodnocení klinického významu nalezených variant podléhá kodifikovaným pravidlům dle ACMG [6], ENIGMA [7] a Sherloc [8]. Od ledna 2018 je minimální počet reportovaných genů v souvislosti s úhradou genetického laboratorního vyšetření ze zdravotního pojištění pacienta ČR v rámci tzv. Stratifikace výkonů odbornosti 816 (Laboratoř lékařské genetiky) definován balíčkovým výkonem 94981 – Hereditární nádorové syndromy (NGS do 100 genů). Vykázání a úhrada tohoto výkonu ze zdravotního pojištění je podmíněna kompletním NGS vyšetřením vč. CNV předem definovaných 22 genů – ATM, APC, BARD1, BRCA1, BRCA2, BRIP1, CDH1, CHEK2, EPCAM, MLH1, MSH2, MSH6,

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S14–2S 23

MUTYH, NBN, PALB2, PMS2, PTEN, RAD50, RAD51C, RAD51D, STK11, TP53 [9]. Tento výkon lze vykázat pouze jednou za život pojištěnce, ale vybrané geny nepokrývají veškeré potřeby klinické praxe, neboť nezahrnují všechny klinicky významné geny, jejichž vyšetření může být v indikovaných případech klinickým genetikem požadováno. Za optimální postup pro genetické laboratoře se proto v případě panelového sekvenování u pacienta doporučuje reportovat všechny zjištěné klinicky významné varianty class 4–5, tj. varianty suspektně patogenní a patogenní (dále v článku označené jako mutace) u všech klinicky významných genů daného onkopanelu. Laboratoř by měla ve svých standardních operačních postupech a na výsledné laboratorní zprávě vždy definovat seznam aktuálně hodnocených a reportovaných genů. Ten by měl být pravidelně aktualizován a postupně rozšiřován tak, jak budou k dispozici nová publikovaná guidelines a informace o klinickém významu dalších genů v asociaci s rizikem rozvoje nádorů. S rozšířeným panelovým NGS testováním souvisí i vyšší záchyt tzv. neočekávaných nálezů, tj. nálezu patogenních variant v genech, které nemusí být vždy spojeny s daným nádorovým onemocněním vyskytujícím se u pacienta nebo v jeho rodině, ale jsou důležité z hlediska stanovení predispozice k jiným nádorům u pacienta nebo pro primární prevenci dědičného nádorového onemocnění dále v rodině. Mezi ně patří i prokázané heterozygotní mutace v genech pro autozomálně recesivně (AR) dědičné nádorové syndromy. Tyto geny patří do skupin genů většinou se střední až nízkou penetrancí (za arbitrárně stanovenou hranici se pro geny s nízkou penetrancí považuje relativní riziko ~2 a pro geny se střední penetrancí se relativní riziko vyskytuje v intervalu 2–5 [10]) a jejich mutace jsou v populaci relativně časté (1–30 %), na rozdíl od mutací vysoce penetrantních genů (~0,1–0,01 %). I když se tyto geny vyznačují klinicky méně závažným ovlivněním rizika onemocnění, jejich vysoká alelická frekvence umožňuje kooperativní účinek nízko či středně penetrantních alel, a tím mohou být příčinou zvýšeného výskytu nádorového onemocnění v rodinách [9]. Ke stano-

vení míry rizika rozvoje solidních nádorů a doporučení sledování heterozygotních nosičů mutací nejsou u většiny těchto genů v současnosti k dispozici klinická guidelines a není jasně definován postup vyšetřování dalších pokrevních příbuzných a partnerů k zajištění primární prevence AR dědičného onemocnění u dětí pacienta a v jeho rodině. Cílem tohoto článku je proto vytvořit „české guidelines“ pro tyto případy s ohledem na jejich četnost, abychom poskytovali těmto pacientům a jejich rodinám na všech genetických pracovištích optimální a srovnatelnou péči.

Autozomálně recesivně dědičné nádorové syndromy AR dědičné nádorové syndromy jsou způsobeny bialelickými mutacemi genů kódujících enzymy zajištující reparaci DNA. Důsledkem poruchy těchto reparačních procesů je hypersenzitivita k určitým genotoxickým agens a narušení strukturní integrity chromozomů, proto hovoříme o tzv. syndromech chromozomální nestability. V předkládané práci uvádíme přehled vybraných genů pro AR dědičné nádorové syndromy rozdělený do dvou skupin – geny pro Fanconiho anémii a geny pro ostatní AR dědičné nádorové syndromy. V každé části je vytvořena jedna souhrnná tabulka, která je pak doplněna podrobnějšími informacemi v textu. V tabulce je k danému genu uvedena frekvence heterozygotů v populaci, riziko nádorů u heterozygotů, doporučení dispenzarizace, predikce v rodině a vyšetření partnera. Fanconiho anémie Fanconiho anémie (FA) je heterogenní onemocnění, v současné době je popsáno až 22 genů, které jsou za toto onemocnění zodpovědné. Podle mutovaného genu je pacient zařazen do příslušné komplementační skupiny [11,12]. Dědičnost je AR, v důsledku bialelické mutace příslušného genu. Výjimkou je autozomálně dominantní dědičná FA-R v důsledku heterozygotní mutace genu RAD51 a gonozomálně recesivní dědičná FA-B v důsledku hemizygotní mutace genu FANCB. Frekvence přenašečů FA v populaci je uváděna cca 1 z 181. Incidence FA v populaci je uváděna cca

2S15

RIZIKA SOLIDNÍCH NÁDORŮ U HETEROZYGOTNÍCH PŘENAŠEČŮ RECESIVNÍCH SYNDROMŮ

Tab. 1. Komplementační skupiny Fanconiho anémie, jejich geny, riziko nádorových onemocnění u heterozygotů, frekvence heterozygotů v populaci. Frekvence Dědičnost heterozygotů FA – populace

Predikce v rodině

Vyšetření partnera

ano

1 : 500

ano

1 : 1 000

ano

risk faktor pro nádory

1 : 1 000

cca 3 %

nepopsáno

1 : 1 000

cca 2 %

nepopsáno

1 : 1 300

XRCC9

cca 10 %

risk faktor ca pankreatu

1 : 550

FA-I

FANCI

cca 1 %

risk faktor pro nádory

1 : 1 800

FA-J

BRIP1

cca 2 %

ca ovaria, susp. ca prsu

1 : 1 300

ano

FA-L

PHF9

sporadické případy

nepopsáno

< 1 : 2 000

FA-M

FANCM

sporadické případy

střední riziko ca prsu

< 1 : 2 000

ano

< 1 : 2 000

ano

Gen

% FA

Riziko nádorů

FA-A

FANCA

60–70 %

střední riziko ca prsu

FA-B

FANCB

cca 2 %

nepopsáno

X-linked

FA-C

FANCC

cca 14 %

střední riziko ca prsu, risk faktor ca pankreatu

FA-D1

BRCA2

cca 3 %

popsaný syndrom hereditární nádorové predispozice (HBOC)

FA-D2

FANCD2

cca 3 %

FA-E

FANCE

FA-F

FANCF

FA-G

1 : 235

FA-N

PALB2

sporadické případy

ca prsu, pankreatu, ovaria, prostaty

FA-O

RAD51C

sporadické případy

ca ovaria, susp. ca prsu

< 1 : 2 000

ano

FA-P

SLX4

sporadické případy

nepopsáno

< 1 : 2 000

FA-Q

ERCC4

sporadické případy

nepopsáno

< 1 : 2 000

FA-R

RAD51

sporadické případy

leukemie

< 1 : 2 000

ano

FA-S

BRCA1

tři popsané případy

popsaný syndrom hereditární nádorové predispozice (HBOC)

1 : 600

ano

FA-T

UBE2T

sporadické případy

nepopsáno

< 1 : 2 000

FA-U

XRCC2

sporadické případy

susp. ca prsu

< 1 : 2 000

FA-V

MAD2L2

sporadické případy

nepopsáno

< 1 : 2 000

FA-W

RFWD3

sporadické případy

nepopsáno

< 1 : 2 000

KS – komplementační skupina FA, FA – Fanconiho anémie, ca – karcinom, susp. – suspektní, HBOC – hereditární karcinom prsu a vaječníků, AR – autozomálně recesivní, AD – autozomálně dominantní, X-linked – dědičnost vázaná na chromozom X

1 z 130 000. Nejvíce pacientů (60–70 %) je zařazeno do komplementační skupiny FA-A v důsledku mutace genu FANCA, frekvence přenašečů je cca 1 z 235. FA je charakterizována typickými klinickými projevy, jako je malý vzrůst, mikrocefalie, skeletální anomálie, abnormální kožní pigmentace, opoždění vývoje, vrozené srdeční vady, vrozené vady ledvin, u některých typů FA i vrozené vady mozku. V první dekádě života se manifestuje pancytopenií, která vede k selhání kostní dřeně. Pacienti s FA mají zvýšené riziko

2S16

hematologických malignit a solidních tumorů. Pro komplementační skupinu D1 není typickým projevem na rozdíl od ostatních skupin selhávání kostní dřeně, ale časně se manifestující leukemie a specifické solidní tumory, nejčastěji meduloblastom a Wilmsův tumor ledvin. Etiologicky vzniká v důsledku bialelické mutace genu BRCA2 [13,14]. Pro komplementační skupinu FA-S jsou typické i faciální stigmatizace, vysoké riziko nádorů, především karcinomu prsu a vaječníků. Etiologicky je zodpovědná bia-

lelická mutace genu BRCA1, která bývá většinou letální, a dosud byly popsány jen ojedinělé případy [15,16]. U některých typů FA je zvýšené riziko nádorových onemocnění i u heterozygotů mutace příslušného genu (tab. 1). Frekvence heterozygotů mutace jednotlivých genů v populaci uvedená v tabulce je přibližná a je stanovena podle udávané frekvence FA v populaci 1 z 130 000 a je vypočtena podle odhadovaného zastoupení jednotlivých komplementačních skupin FA.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S14–2S 23

RIZIKA SOLIDNÍCH NÁDORŮ U HETEROZYGOTNÍCH PŘENAŠEČŮ RECESIVNÍCH SYNDROMŮ

Nádorová onemocnění u nosičů mutace genů BRCA1 a BRCA2 a doporučená preventivní opatření jsou popsána v článku Foretové et al [17]. U nosiček mutace genu BRIP1 (BRCA1 interaction protein C-terminal helicase 1 gene) je podle NCCN (National Comprehensive Cancer Network) guidelines zvýšené riziko karcinomů ovaria stejného histologického typu jako u nosiček mutace BRCA genů [18–20]. Celoživotní riziko (do 80 let věku) je uváděno okolo 6 %. Jako preventivní opatření je uváděna preventivní adnexektomie, která by měla být provedena ve 45–50 letech života. V případě výskytu karcinomu ovaria v rodině v mladším věku se tato preventivní operace doporučuje i v mladším věku. Souvislost mutací genu BRIP1 se zvýšeným rizikem karcinomu prsu nebyla jednoznačně prokázána, i když je v některých publikacích možná souvislost uváděna vč. databází OMIM a ClinVar [21–23]. Gen PALB2 (partner a localizátor of BRCA2) je tumor supresorový gen kódující PALB2 protein, jehož funkcí je vázat a stabilizovat BRCA2 protein. Patří mezi středně penetrantní geny vyššího řádu pro dědičnou predispozici ke vzniku karcinomu prsu. U nosiček mutace genu PALB2 je výrazně zvýšené riziko vzniku karcinomu prsu, a to 2–6krát oproti běžné populaci – pro ženy ve věku 70 let se celoživotní kumulativní riziko karcinomu prsu pohybuje od 33 % (v případě negativní rodinné anamnézy) až po 58 % (v případě dvou a více pokrevních příbuzných s karcinomem prsu). Mírně zvýšené je také riziko vzniku dalších nádorů, především pankreatu, ovaria (u žen) a prostaty (u mužů). S ohledem na funkční blízkost PALB2 s BRCA2 a podobné spektrum nádorové dispozice u nosičů mutací v těchto genech mají být nosičky patogenních mutací genu PALB2 zařazeny do sledovacích programů, stejně jako nosičky mutací v genu BRCA2 a v případě vysoké rodinné zátěže, kdy patogenní mutace segreguje s nádorovým onemocněním, i vč. doporučení preventivních chirurgických zákroků (preventivní adnexektomie a mastektomie) [18,19,22,24,25]. Asociace se zvýšeným rizikem karcinomu ovaria ne-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S14–2S 23

byla sice zatím u nosiček mutace genu PALB2 jednoznačně prokázána, přesto je vhodné tuto preventivní operaci doporučit minimálně v těch rodinách, kde se karcinom ovaria vyskytuje. Nosičky mutací v genu RAD51C mají zvýšené riziko karcinomu ovarií – celoživotní riziko je udáváno 5–10 %, vyšší riziko karcinomu prsu u nosiček mutace genu RAD51C nebylo zatím jednoznačně prokázáno, i když mutace genu RAD51C byly popsány i v rodinách s karcinomem prsu. Literatura neudává doporučené sledování pro nosičky mutace v tomto genu, plán preventivního sledování pro nosičky mutace genu RAD51C se stanovuje především podle empirických rizik nádorových onemocnění stanovených na základě anamnestických údajů v rodině. Sledování na mamologii je u nosiček mutace genu RAD51C doporučováno, stejně jako u žen se středním rizikem karcinomu prsu, pokud z genealogie nevyplývá empirické riziko karcinomu prsu vyšší. U nosiček mutace genu RAD51C by ale měla být zvážena preventivní adnexektomie ve 45–50 letech (event. dříve, věk posuzovat podle nejčasnějšího výskytu karcinomu ovaria v rodině, podobně jako u nosiček mutace genu BRIP1) [18,20,22,23]. Gen XRCC2 se účastní v rámci 4dílného komplexu (RAD51B, RAD51C, RAD51D, XRCC2) opravy deoxyribonukleové kyseliny (DNA) – dvojvláknových zlomů homologní rekombinací – a je jedním z genů, které zřejmě zvyšují riziko karcinomu prsu. Asociace mutací tohoto genu s tímto nádorovým onemocněním a jinými nádory zatím ale není zcela jasná a bude v budoucnosti předmětem dalších studií. Literatura neudává doporučené sledování pro nosičky mutace v tomto genu, plán preventivního sledování pro nosičky mutace genu XRCC2 se stanovuje především podle empirických rizik nádorových onemocnění stanovených na základě anamnestických údajů v rodině. V některých dostupných publikacích byl popsán vyšší záchyt mutace genů FANCA, FANCC, FANCD2, XRCC2, FANCI, FANCM u pacientů s nádorovým onemocněním, především s karcinomem prsu a pankreatu ve srovnání s neselektovanou populací. Střední riziko karci-

nomu prsu je uváděno u nosiček heterozygotní mutace genů FANCA, FANCC a FANCM [26–28]. Heterozygotní nosičství mutace genů FANCC a XRCC9 [27,29] je zřejmě rizikovým faktorem pro karcinom pankreatu. U heterozygotních nosičů mutace genů FANCD2 a FANCI je uváděno obecně vyšší riziko nádorových onemocnění, zatím není blíže specifikováno [30]. Literatura neudává doporučení ohledně preventivního sledování u nosičů/ek mutace v těchto genech v heterozygotním stavu. V případě nosičství mutace genů FANCA, FANCC, FANCM je vhodné ženy sledovat podobně jako ženy se středním rizikem karcinomu prsu, pokud z genealogie nevyplývá riziko vyšší. Preventivní opatření z důvodu rizik dalších nádorových onemocnění je vhodné určit podle rizik plynoucích z rodinné anamnézy. U ostatních genů, které jsou popisovány v souvislosti s AR dědičnou FA, nebylo zvýšené riziko nádorových onemocnění pro jejich nosiče heterozygotní mutace popsáno. Prediktivní vyšetření členů rodiny je vhodné tam, kde je u nosičů heterozygotní mutace zvýšené riziko nádorových onemocnění a/nebo kde je předpoklad další reprodukce a frekvence heterozygotů v populaci vyšší než 1/500 (0,2 %), neboť v takovém případě nosičům mutace doporučujeme i vyšetření partnera. Vyšetření partnera by mělo zahrnovat vyšetření celého genu. U genů s frekvencí heterozygotů v populaci méně než 1/500 je reziduální riziko AR dědičného onemocnění méně než 1/2 000, tj. 0,05 %. Naše závěry a doporučení shrnuje tab. 1. Geny pro ostatní AR dědičné nádorové syndromy NBN

Gen NBN (NBS1; OMIM*602667) kóduje protein nibrin. Nibrin je spolu s proteiny MRE11/RAD50 součástí heterotrimerního MRN komplexu, který má základní úlohu v reparaci dvouřetězcových zlomů a procesech rekonfigurace imunitních genů, telomer a meiotické rekombinace. Bialelické mutace v genu NBN způsobují AR onemocnění Nijmegen Breakage Syndrom (NBS, OMIM*251260) charakterizovaný mikrocefalií, růstovou retar-

2S17

RIZIKA SOLIDNÍCH NÁDORŮ U HETEROZYGOTNÍCH PŘENAŠEČŮ RECESIVNÍCH SYNDROMŮ

dací, imunodeficiencí, hypersenzitivitou na ionizující záření a zvýšeným rizikem vzniku lymfoidních malignit [31]. Většina NBS pacientů pochází z východní Evropy a je homozygotní pro mutaci c.657_661del (dřívější název c.657del5, p.Lys219Asnfs*16, rs587776650), která vede ke vzniku dvou trunkačních fragmentů p26- and p70 nibrinu. Vysoká frekvence heterozygotních nosičů této mutace (1/ 130– 1/ 177) byla popsána u slovanské populace v Polsku, České republice, Slovensku, Ukrajině a Německu, zvláště pak mezi pacienty s onkologickým onemocněním [31,32]. V literatuře je u nosičů této mutace opakovaně popsáno zvýšené riziko rozvoje nádorů (OR 2,79), především karcinomu prsu (OR 2,51), prostaty (OR 5,87) a lymfomů (OR 2,93) [33]. V publikované české studii se ale výskyt této mutace u pacientek s karcinomem prsu nelišil od výskytu v kontrolní populaci [34]. Dále byly v genu NBN ve zvýšené frekvenci prokázány dvě missense mutace. Mutace c.643C>T (p.Arg215Trp, rs34767364) je uváděna v databázi ClinVar jako patogenní ve vztahu k NBS a dle metaanalytických studií v heterozygotním stavu statisticky významně nezvyšuje riziko karcinomu prsu, ale může zvyšovat riziko jiných nádorů (OR 1,77) [33]. Místo mutace je lokalizováno mezi dvěma BRCT (C-terminální doména proteinu BRCA1) doménami a poškozuje jejich orientaci, tím je po indukci poškození DNA znemožněna vazba histonu γ-H2AX, což vede ke zpoždění v reparaci dvouřetězcových zlomů DNA (double strand break) [35]. Mutace c.511A>G (p.Ile171Val, rs61754966) genu NBN změnou struktury proteinu vede k poškození jedné z N-terminálních BRCT domén, což naruší interakci s dalšími proteiny DNA reparace a buněčné regulace. Mutace byla popsána u slovanských pacientů s NBS. Dle metaanalýz je u nosičů této mutace zvýšené riziko rozvoje nádorů (OR 3,93), především lymfomů (OR 25,98) [36], ale jedná se o mutaci s vysokou četností v evropské populaci – 0,2 % (ExAC). Ve vztahu k nádorovým onemocněním bychom za rizikovou alelu s mírnou až střední penetrancí mohli považovat mutaci c.657del5, ostatní dvě mutace c.643C>T a c.511A>G bychom ve vztahu k nádo-

2S18

rům v současnosti měli hodnotit spíše jako risk faktory a dát doporučení ke sledování dle empirického rizika vyplývajícího z rodinné anamnézy. Konkrétní plán sledování pro nosiče mutace c.657del5 NBN genu literatura neuvádí. Pro ženy platí doporučení jako u žen se středně zvýšeným rizikem karcinomu prsu, event. vyšším, pokud tomu bude odpovídat empirické riziko vyplývající z rodinné anamnézy (viz Clausovy tabulky k odhadu empirického rizika na www.linkos.cz): • samovyšetření prsů každý měsíc; • klinické vyšetření 1krát ročně; • ultrazvukové vyšetření prsu nebo mamografie 1krát ročně (metodu určí radiodia gnostik podle charakteru prsní žlázy) od 40 let, u pozitivní rodinné anamnézy o 10 let dříve, než byl nejčasnější výskyt nádoru v rodině; • gynekologické vyšetření 1krát ročně vč. transvaginálního ultrazvuku. Pro muže doporučujeme populační screening karcinomu prostaty pohmatem skrz konečník a z krve stanovení prostatického antigenu 1krát ročně s časnějším začátkem, tj. od 45 let, event. se začátkem 5– 10 let před výskytem karcinomu prostaty v rodině. Pro ženy i muže dále platí běžný populační screening kolorektálního karcinomu – test na okultní krvácení do stolice 1krát ročně od 50 let, od 55 let kolonoskopické vyšetření (při negativitě 1krát za 10 let) nebo test na okultní krvácení do stolice 1krát za 2 roky a event. další vyšetření s přihlédnutím k případným jiným onkologickým onemocněním v rodině. Nosiči mutací NBN genu mohou být více citliví na ionizující záření, proto je vhodné pokud možno snížit frekvenci rentgenového záření a vyvarovat se nadměrnému slunění (ultrafialové (UV) záření). Vzhledem k tomu, že se všechny tři uvedené mutace genu NBN vyskytují v české populaci ve zvýšené frekvenci a současně patří mezi nejčastěji detekované, doporučujeme v případě jejich nálezu prediktivní vyšetření pokrevních příbuzných, tj. rodičů (k určení dědičné linie mutace), sourozenců a dětí. Pro nosiče mutace pak nastavení vhodné onkologické prevence, a pokud jsou ve fertilním věku a plánují rodinu, pro-

vést vyšetření genu NBN u jejich partnerů k prevenci NBS v rodině. Za dostatečné lze považovat vyšetření partnerů na výše uvedené tři časté mutace NBN genu, neboť reziduální riziko přenašečství NBN mutace u partnera ze středoevropské populace je při negativním výsledku takového vyšetření nevýznamné, u pacienta z ostatních populacích je 1/ 514. Riziko postižení potomka NBS při negativním výsledku partnera ze středoevropské populace pak je téměř zanedbatelné, u partnera z jiné než středoevropské populace je 1/ 2 000. RAD50

Gen RAD50 (OMIM* 604040) kóduje další z proteinů, který je součástí již zmíněného MRN komplexu. Bialelické mutace v tomto genu způsobují AR dědičný NBS-like syndrom (OMIM *613078), který je charakterizován podobným fenotypem jako NBS, tj. mikrocefalií, poruchou růstu, chromozomální instabilitou a středně zvýšenou citlivostí na radiaci, ale bez imunodeficitu a rizika malignity. Heterozygotní nosičství mutací v genu RAD50 bylo v literatuře spojováno s mírně zvýšeným rizikem rozvoje nádorových onemocnění, především karcinomu prsu a vaječníků, ale podle posledních studií jsou mutace spíše prediktorem horšího přežití pacientek s karcinomem prsu než zvýšeného rizika. Nosičství mutací v genu RAD50 je v naší populaci vzácné, v čínské populaci je frekvence tří nejčastějších mutací zastoupena v 0,18 % [37]. Jedná se o vzácné mutace a vzhledem k zatím ne zcela jasné asociaci se zvýšeným rizikem rozvoje nádorů není nutné v případě nálezu mutace provádět další prediktivní vyšetření v rodině. Rizika pro pokrevní příbuzné a sledování doporučit dle empirického rizika vyplývajícího z RA, riziko onemocnění NBS-like syndromem pro budoucí dítě nosiče mutace je zanedbatelné a není důvodem k vyšetření partnera. MRE11

Gen MRE11 (OMIM*600814) kóduje další z proteinů MRN komplexu, který se vyznačuje endonukleázovou a 3’k 5’ exonukleázovou aktivitou. Bialelické mutace v tomto genu jsou příčinou vzácného AR dědičného onemocnění ataxia teleangiectasia-like disorder 1 (ATLD1,

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S14–2S 23

RIZIKA SOLIDNÍCH NÁDORŮ U HETEROZYGOTNÍCH PŘENAŠEČŮ RECESIVNÍCH SYNDROMŮ

OMIM*604391), které je klinicky velmi podobné onemocnění ataxia teleangiectasia, ale pacienti nemají teleangiektázie. Homozygotní trunkační mutace genu MRE11 byly popsány také u AR onemocnění nephronophthisis-related ciliopathies (NPHP-RC), které patří mezi AR dědičné poruchy řasinek s multisystémovým postižením ledvin, sítnice, jater a mozečku [38]. Mutace v tomto genu jsou ještě vzácnější než v genu RAD50, v naší studii jsme tuto mutaci prokázali pouze u jedné pacientky. Jedná se o vzácné mutace a vzhledem k zatím ne zcela jasné asociaci se zvýšeným rizikem rozvoje nádorů není nutné provádět další prediktivní vyšetření v rodině nebo vyšetření partnera, podobně jako v případě mutace genu RAD50. LIG4

Gen LIG4 (OMIM*601837) kóduje DNA ligázu LIG4, která je nezbytná pro rekombinaci a opravu DSB pomocí nehomologního spojování konců vláken DNA. Bialelické mutace v genu LIG4 způsobují vzácné AR onemocnění LIG4 syndrom (OMIM*606593), který klinicky upomíná NBS. Na světě bylo popsáno jen několik pacientů s tímto syndromem, mutace tohoto genu jsou v naší populaci vzácné. Dle některých studií se mohou polymorfizmy genu LIG4 podílet na multifaktoriálním „risk skóre“ rozvoje karcinomu prsu pravděpodobně z důvodu ovlivnění DNA reparace [39]. Vzhledem k uvedenému není v současnosti nutné provádět další prediktivní vyšetření v rodině nebo vyšetření partnera. MUTYH

Gen MUTYH (MYH; OMIM*604933) kóduje enzym MYH glykosylázu, která se podílí na odstraňování chyb replikace DNA při přípravě k dělení buněk. Bialelické zárodečné mutace v genu MUTYH způsobují AR dědičnou polypózu střev (MUTYH-asociovaná polypóza, MAP, OMIM*608456) charakterizovanou mnohočetnými střevními polypy, s průměrným věkem diagnózy kolem 55 let (počet polypů je celkově menší než u FAP, pohybuje se od 5 do několika set). Pacienti s MAP mají zvýšené riziko rozvoje kolorektálního karcinomu a také polypózy horního gastrointestinálního traktu

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S14–2S 23

(tubulární nebo tubulovilózní adenomy) [40]. Frekvence přenašečů mutace MUTYH genu je v evropské populaci odhadována na 1/80 (1–1,5 %), ale popsané mutace vykazují významnou populační specificitu. V severozápadní Evropě převažují dvě mutace – c.536A>G (p.Tyr179Cys, rs34612342, dříve označovaná jako Y165C) v exonu 7 a c.1187G>A (p.Gly396Asp, rs36053993, dříve G382D) v exonu 13, které tvoří až 80 % všech reportovaných mutací MUTYH genu, zatímco v asijské populaci nebyly tyto mutace zatím popsány [41]. U heterozygotů patogenní mutace MUTYH genu je popsáno asi 2krát zvýšené riziko rozvoje kolorektálního karcinomu (colorectal cancer – CRC) od 45 let (OR 1,5–2,1), které odpovídá riziku CRC u prvostupňových příbuzných pacienta se sporadickým časným CRC [41]. Některé studie uvádějí také 2krát zvýšené riziko karcinomu prsu, především ve specifických populacích (židovská, holandská) [42], v italské populaci dokonce i u mužů [43]. Mírně zvýšená nad běžné populační riziko jsou i rizika rozvoje dalších nádorových onemocnění (dělohy, žaludku, jater), sumárně jsou však tato rizika stále spíše nízká, bez speciálních doporučení stran preventivního sledování [44]. Pro nosiče mutace hodnotíme riziko CRC a doporučujeme sledování jako pokrevním příbuzným pacienta se sporadickým CRC ve věku do 45 let, tj. empirické riziko CRC je 5krát zvýšené nad populační riziko, které je v ČR 3,13 % pro ženy a 6,44 % pro muže. Pro ženy platí doporučení jako u žen se středně zvýšeným rizikem karcinomu prsu, event. vyšším, pokud tomu bude odpovídat empirické riziko vyplývajícího z rodinné anamnézy (viz Clausovy tabulky k odhadu empirického rizika na www.linkos.cz). Doporučené schéma sledování u nosičů mutace genu MUTYH: • koloskopické vyšetření ve 2– 5letých intervalech od 45 let (5letý interval v případě normálního nálezu v tlustém střevě, při nálezu benigních změn každé 2– 3 roky dle typu změn, jako je četnost a velikost adenomů, dysplastické změny), u pozitivní rodinné anamnézy je vhodné začít se sledová-

ním o 5– 10 let dříve před nejčasnějším výskytem nádoru v rodině; • test na okultní krvácení do stolice 1krát ročně (mezi koloskopiemi), při makroskopickém výskytu krve ve stolici koloskopie okamžitě, test na okultní krvácení neprovádět; • další vyšetření s přihlédnutím k případným jiným onkologickým onemocněním v rodině. Pro ženy dále vhodné: • samovyšetření prsů každý měsíc; • klinické vyšetření 1krát ročně; • ultrazvukové vyšetření prsu nebo mamografie 1krát ročně (metodu určí radiodia gnostik podle charakteru prsní žlázy) od 40 let, u pozitivní rodinné anamnézy o 10 let dříve, než byl nejčasnější výskyt nádoru v rodině; • gynekologické vyšetření 1krát ročně vč. transvaginálního ultrazvuku. Pro muže platí dále populační screening karcinomu prostaty. Doporučujeme prediktivní vyšetření pokrevních příbuzných a pro nosiče mutace pak nastavení vhodné onkologické prevence a v případě plánování reprodukce vyšetření genu MUTYH u jejich partnerů k prevenci MAP v rodině. Za dostatečné lze považovat vyšetření partnerů na výše uvedené dvě nejčastější mutace MUTYH genu, neboť reziduální riziko přenašečství MUTYH mutace u partnera z evropské populace bude při negativním výsledku vyšetření nevýznamné. ATM

Gen ATM (OMIM* 607585) kóduje protein, který je umístěn primárně v jádře buněk, kde pomáhá řídit rychlost růstu a dělení buněk. Hraje také důležitou roli v normálním vývoji a aktivitě několika tělesných systémů, vč. nervového a imunitního systému, kde pomáhá rozpoznávat vlákna DNA poškozená jak chemickými látkami, tak zářením. Bialelické zárodečné mutace v genu ATM způsobují onemocnění ataxia teleangiectasia (AT). Klinickému obrazu dominují neurologické příznaky (cerebelární ataxie s rozvojem již v době, kdy dítě začíná chodit) a teleangiektázie bulbů a v oblastech exponovaných slunečnímu záření (přítomné kolem 7. roku věku).

2S19

RIZIKA SOLIDNÍCH NÁDORŮ U HETEROZYGOTNÍCH PŘENAŠEČŮ RECESIVNÍCH SYNDROMŮ

Pacienti mají defekt buněčné i protilátkové imunity a jsou infertilní. Dvě třetiny pacientů mají zvýšenou hladinu sérového alfa-fetoproteinu. Až 30 % pacientů s AT onemocní nádorem, nejčastěji se jedná o leukemie a lymfomy, v dospělosti je riziko rozvoje i jiných nádorů (např. žaludku, meduloblastomu, gliomu). V rámci léčby je u pacientů s AT nutné vyvarovat se zvýšené radiační zátěže, nelze používat konvenční dávky radioterapie ani radiomimetické chemoterapie. Frekvence přenašečů mutace ATM genu je odhadována v populaci až na 1 % a popsány jsou populačně specifické mutace (např. u Amišů nebo na Sardinii) [45]. Nosičky mutace ATM genu mají až 3–5krát zvýšené riziko karcinomu prsu (celoživotní kumulativní riziko je cca 38 %, celkově se pohybuje dle studií mezi 17–52 %) a měly by být sledovány od 40 let dle doporučení pro ženy s vysokým rizikem karcinomu prsu vč. každoroční magnetické rezonance prsou. Riziko rozvoje karcinomu prsu se zdá být závislé na typu mutace ATM genu, například missence mutace c.7271T>G (p.Val2424Gly, rs28904921) je díky dominantně negativními vlivu na funkci proteinu spojena až s 69% rizikem karcinomu prsu, tedy mnohem vyšším, než je udáváno u jiných trunkačních mutací [46]. Dle NCCN není u nosiček ATM mutace jasně prokázán benefit z provedení preventivní bilatelární mastektomie ke snížení rizika, ale na základě nálezu nebo rodinné anamnézy lze tento výkon i u těchto pacientek doporučit. Ačkoli je některými studiemi uváděno i mírně zvýšené riziko karcinomu vaječníků, není důvodem k preventivní operaci. Dle NCCN studie WECAR prokázala zvýšené riziko vzniku kontralatelárního karcinomu prsu po expozici radiaci u nosiček ATM mutace, ale jiná metaanalýza neprokázala kontraindikaci radiační terapie standardními dávkami záření, v současnosti tedy dle NCCN neexistují jednoznačné důkazy proti radiační terapii pacientek – nosiček ATM mutace, ale je vhodné k tomuto riziku v rámci léčby pacientky přihlédnout. Některé studie popisují asi 2–3krát vyšší riziko rozvoje i dalších nádorů, především gastrointestinálního traktu (karcinom slinivky, jícnu, žaludku a kolorekta), prostaty a lymfob-

2S20

lastických malignit, ale jasné schéma doporučeného sledování literatura neuvádí [45]. U nosičů mutace je popsána vyšší mortalita nejen z důvodu rizika rozvoje nádorů, ale i rizika rozvoje ischemické choroby srdeční [46]. Pro nosičky mutace ATM platí doporučení jako pro ženy s vysokým rizikem vzniku karcinomu prsu: • samovyšetření prsů každý měsíc; • klinické vyšetření 1krát ročně; • harmonogram vyšetření prsů od 40 let (u pozitivní rodinné anamnézy o 10 let dříve, než byl nejčasnější výskyt nádoru v rodině) – střídat po půlročních intervalech ultrazvuk a magnetickou rezonanci, event. mamografii – vhodné individuálně posuzovat, zhodnotí radiodiagnostik podle typu žlázy, po profylaktické bilaterální mastektomii roční kontroly prsů vhodnou zobrazovací metodou; • gynekologické vyšetření 2krát ročně vč. transvaginálního ultrazvuku. Pro muže je vhodný populační screening karcinomu prostaty, ale s časnějším začátkem od 45 let. Dále pro muže i ženy doporučujeme: • koloskopické vyšetření ve 3– 5letých intervalech od 45 let (5letý interval v případě normálního nálezu v tlustém střevě, při nálezu benigních změn každé 2– 3 roky dle typu změn, jako je četnost a velikost adenomů, dysplastické změny), u pozitivní rodinné anamnézy je vhodné začít se sledováním o 5– 10 let dříve před nejčasnějším výskytem nádoru v rodině; • test na okultní krvácení do stolice 1krát ročně (mezi koloskopiemi); • další vyšetření s přihlédnutím k případným onkologickým onemocněním v rodině, vhodný ultrazvuk břišních orgánů každoročně od 30 let; • ochranu před ionizujícím zářením – pokud možno eliminovat či snížit frekvenci rentgenového vyšetření nebo terapie a vyvarovat se nadměrného slunění (UV záření). Doporučujeme prediktivní vyšetření pokrevních příbuzných a pro nosiče mutace pak nastavení vhodné onkologické prevence a v případě plánování reprodukce vyšetření celého genu ATM u partnerů heterozygotů k prevenci AT u jejich dětí.

BLM

Gen BLM (RECQL3; OMIM*604610) kóduje protein z rodiny RecQ helikáz. Tyto enzymy uvolňují obě vlákna molekuly DNA, což je nezbytné pro několik procesů v buněčném jádru, vč. replikace DNA při přípravě buněčného dělení a opravy poškozené DNA. Helikázy RecQ pomáhají udržovat strukturu a integritu DNA, proto jsou někdy označovány jako tzv. „správci genomu“. Bialelické zárodečné mutace v genu BLM způsobují vzácné AR dědičné onemocnění Bloomův syndrom (BS, OMIM* 210900), který se vyznačuje prenatální i postnatální růstovou retardací, mikrocefalií, typickými kožními příznaky (teleangiektázie, hypo- a hyperpigmentace), opakovanými infekty z důvodu defektu imunity, předčasným stárnutím a zvýšeným rizikem vzniku různých typů nádorů – v dětství lymfoidních malignit (leukemie, Hodgkinův lymfom) a Wilmsova tumoru a v dospělosti malignitami gastrointestinálního traktu (jícnu, tlustého střeva) a ledvin. Muži s BS jsou často neplodní a u žen s BS se rozvíjí menopauza již po 30. roce. Pacienti s BS jsou fotosenzitivní, tj. mají zvýšenou citlivost na sluneční záření (typický erytém v obličeji po oslunění) [47]. Frekvence přenašečů mutací BLM genu se odhaduje na 1/1 800, s významně vyšším výskytem až 1/100 v aškenázské židovské populaci [48]. Ve slovanské populaci je nejčastější mutace c.1642C>T (p. Gln548Ter, rs200389141). Heterozygotní nosičství této mutace je v literatuře spojováno se zvýšeným rizikem rozvoje karcinomu prsu (asi dvojnásobně oproti populačnímu riziku), event. dalších nádorů (karcinomu kolorekta a ovaria) [49]. Konkrétní plán sledování pro nosiče mutace BLM genu literatura neuvádí. Pro ženy platí doporučení jako u žen se středně zvýšeným rizikem karcinomu prsu, event. vyšším, pokud tomu bude odpovídat empirické riziko vyplývající z rodinné anamnézy. WRN

WRN gen (RECQL2; OMIM*604611) kóduje multifunkční jaderný protein z rodiny RecQ helikáz s exonukleázovou a helikázovou aktivitou a patří (podobně jako BLM) mezi geny, které kódují protein z rodiny RecQ helikáz. Bialelické mutace způsobují AR dědičný Wernerův

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S14–2S 23

RIZIKA SOLIDNÍCH NÁDORŮ U HETEROZYGOTNÍCH PŘENAŠEČŮ RECESIVNÍCH SYNDROMŮ

Tab. 2. Geny pro autozomálně recesivní dědičné syndromy, frekvence heterozygotů v populaci, riziko nádorů u heterozygotů a dispenzarizace, predikce v rodině a vyšetření partnera.

Gen

Frekvence heterozygotů (populace)

Riziko nádorů

Dispenzarizace

Vyšetření partnera a rozPredikce sah vyšetření (celý gen v rodině nebo nejčastější mutace)

NBN

1/140–1/200 (slovanská)

ca prsu, ca prostaty, lymfomy

mutace c.657del5 střední, riziko ca prsu, ochrana před ionizujícím zářením

ano

ano (3 mutace)

RAD50

vzácné (1/550 čínská)

nepopsáno

dle RA

MRE11

vzácné

nepopsáno

dle RA

LIG4

vzácné

multirisk skóre ca prsu

dle RA

1/70–1/100

CRC, ca prsu

10% riziko CRC, střední riziko ca prsu

ano

ano (2 mutace)

ATM

1/100

ca prsu u žen, ca GIT (pankreas jícen, žaludek, kolorektum), ca prostaty, leukemie

vysoké riziko ca prsu u žen (průměr 38 %), 2–3× vyšší riziko ca GIT a prostaty, ochrana před ionizujícím zářením

ano

ano (celý gen)

BLM

1/1 800 (1/100 aškenázská židovská)

ca prsu

střední riziko ca prsu

ano

ano (1 mutace slovanská populace, celý gen aškenázské židovské populace)

WRN

1/300–1/500 (1/140 Itálie, Sardinie, Japonsko)

ca prsu

střední riziko ca prsu, ochrana kůže před ionizujícím zářením a sluněním

ano

ano (1 mutace, u japonské populace 2 mutace)

SBDS

1/250 (10 % mutací aplastická anémie (risk vznik de novo) faktor)?

dle RA

ano

ano (2 mutace)

dle RA, kontrola kůže 1× ročně, ochrana před ultrafialovým zářením, nekuřáctví

MUTYH

ERCC2

< 1/3 300

nepopsáno

ca – karcinom, CRC – kolorektální karcinom, GIT – gastrointestinální trakt, RA – rodinná anamnéza

syndrom (WS; OMIM* 277700), jehož klinické projevy předčasného stárnutí (katarakta, subkutánní kalcifikace, poruchy kožního pigmentu a vředy, předčasné šedivění a plešatost, předčasná arterioskleróza, předčasná menopauza, poruchy cyklu a neplodnost) se manifestují od puberty. U pacientů je významně zvýšené riziko rozvoje nádorů kůže (melanom, bazocelulární karcinom), mezenchymálních nádorů (liposarkom, fibrosarkom) a leukemie [50]. Frekvence přenašečů v populaci je odhadována na 1/300–500, v Japonsku, na Sardinii a v Itálii je WS častější, s frekvencí nosičů 1/150. Nejčastěji je v japonské populaci detekována splic ing mutace c.3139-1G>C (rs113993961), u pacientů nejaponské populace mutace c.1105C>T (p.Arg369Ter, rs17847577), která je současně druhou nejčastější mutací v japonské populaci, proto se předpokládá, že jde o „mutační hotspot“ napříč všemi

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S14–2S 23

etnickými skupinami [51]. U heterozygotních nosiček mutací a variant v genu WRN byla v několika studiích popsána asociace se zvýšeným rizikem rozvoje karcinomu prsu [52,53]. Za současného stavu poznání považujeme mutaci genu WRN za variantu s mírnou až střední penetrancí ve vztahu ke karcinomu prsu a pro pacientky doporučujeme sledování jako u žen se středně zvýšeným celoživotním rizikem vzniku karcinomu prsu, event. vyšším, pokud tomu bude odpovídat empirické riziko vyplývající z rodinné anamnézy. Lze doporučit ochranu kůže před ionizujícím zářením a nadměrným sluněním (UV záření). SBDS

SBDS gen (OMIM*607444) kóduje SBDS protein, jehož funkce není zatím přesně známa, dle studií má význam pro zpracování RNA a tvorbu ribozomů. Bialelické mutace způsobují AR dědičný Shwachman-

-Diamond syndrom (SDS; OMIM*260400), který se manifestuje chronickou leukopenií, poruchou zevně sekretorické funkce pankreatu, anomáliemi skeletu a dysfunkcí kostní dřeně vč. zvýšeného rizika rozvoje myelodysplastického syndromu / akutní myeloidní leukemie. Neutropenie se manifestuje často již v kojeneckém věku. U části pacientů se rozvíjí selhání kostní dřeně. Popisovány jsou také metafyzární dysostózy, anomálie žeber a hrudního koše, osteoporóza, neprospívání, porucha růstu. Frekvence přenašečů mutací SBDS v populaci je odhadována na 1/224 [54]. Nejčastěji detekovanými mutacemi u pacientů jsou c.258+2T>C(rs113993993) a c.183_184delinsCT (p.Lys62Ter, rs120074160) [55]. Byla popsána i komplexní alela c.[183_184delinsCT; 258+2T>C], která vzniká konverzí genu SBDS s jeho pseudogenem SBDSP, proto je nutné u pacienta s těmito mutacemi provést vyšetření rodičů k určení pozice mutací

2S21

RIZIKA SOLIDNÍCH NÁDORŮ U HETEROZYGOTNÍCH PŘENAŠEČŮ RECESIVNÍCH SYNDROMŮ

trans/cis. Ačkoli podle některých studií heterozygoti s jednou patogenní alelou SBDS mohou mít vyšší než průměrné riziko pro aplastickou anémii [56], tak dle jiných studií aplastická anémie nebyla pozorována u nosičů mutace z více než 200 rodin se SDS v Severní Americe a frekvence heterozygotní mutace byla stejná u pacientů s akutní myeloidní leukemií jako u zdravých kontrol [57]. Prediktivní vyšetření příbuzných doporučujeme z důvodu prevence SDS v rodině, ale při genetické konzultaci je nutné zdůraznit, že i když se jedná o AR dědičné onemocnění, tak v 10 % případů postižený jedinec nese jednu patogenní mutaci od rodiče a druhá vznikla de novo [58]. V případě plánování rodiny doporučujeme vyšetření partnera na výše uvedené dvě nejčastější mutace SBDS genu.

duje na 1/330 [59]. Heterozygotní mutace genu ERCC2 byly prokázány ve skupině pacientů s HBOC, vč. českých pacientů, nicméně také u kontrolní populace [60]. Asociace mutací ERCC2 v heterozygotním stavu s nádorovým onemocněním není zcela jasná a bude v budoucnosti předmětem dalších studií. Za současného stavu poznání se tedy nelze k jejich významu přesněji vyjádřit a ani je pro klinické účely dále v rodině nebo u partnerů nosičů vyšetřovat. Nosičům mutací genu ERCC2 lze mimo sledování dle empirických rizik doporučit roční kontroly kůže, ochranu proti UV záření (oděv, krémy s vysokým faktorem, brýle s UV filtrem, minimalizovat denní pobyt venku) a nekuřáctví. Naše závěry a doporučení shrnuje tab. 2.

ERCC2

Závěr

Gen ERCC2 (OMIM* 126340) kóduje XPD protein, který je podjednotkou skupiny proteinů TFIIH komplexu, jehož hlavní funkcí je genová exprese a reparace poškozené DNA vlivem UV záření, ale i radiací, chemickými látkami a volnými radikály. Bialelické mutace v genu ERCC2 způsobují vzácná AR dědičná onemocnění, Xeroderma pigmentosum, skupina D (XP typ D, OMIM*278730) a fotosenzitivní trichothiodystrofii 1 (OMIM*601675), ale popisovány jsou také kombinované klinické projevy XP s trichothiodystrofií (XP/ TTD komplex) nebo s Cockaynovým syndromem (XP/ CS komplex). Tato onemocnění jsou charakterizována hypersenzitivitou k UV záření s kožními a neurologickými projevy. Pacienti s XP mají kožní změny v oblastech exponovaných slunečnímu záření a rozvíjejí mnohočetné kožní malignity (bazocelulární a squamózní karcinomy, melanomy) s průměrným věkem manifestace prvního nádoru v 8 letech a zvýšené je riziko i dalších nádorů (melanomu oka, karcinomu jazyka, plic, žaludku, nádorů mozku a leukemie). Buňky pacientů s XP jsou hypersenzitivní i k mutagenům typu benzopyrenů obsažených v cigaretovém kouři, proto by pacienti měli být chráněni před pasivním kouřením. Na světě bylo popsáno jen několik pacientů s těmito syndromy. Mutace genu ERCC2 jsou v naší populaci vzácné, frekvence nosičů mutací ve všech genech asociovaných s XP (XPA, ERCC3, XPC, ERCC4, ERCC5) se odha-

V případě onkogenetického vyšetření pacienta metodou NGS a nálezu mutace nebo suspektně patogenní varianty (class 4) v genu pro některý z AR dědičných nádorových syndromů, i mimo oblast naší indikace, bychom o tomto nálezu měli pacienta informovat a doporučit vhodné preventivní onkologické sledování dle rizika. Současně je nutné řešit i otázku prediktivního testování ostatních členů rodiny. Důležitými aspekty pro rozhodnutí, zda provádět prediktivní vyšetření dále v rodině nebo u partnerů pacienta, jsou jednak rizika nádorových onemocnění u heterozygotů mutace příslušného genu a jednak výše rizika onemocnění AR dědičným syndromem pro potomky, které se odvíjí od frekvence nosičů mutace příslušného genu v populaci. Prediktivní vyšetření členů rodiny na přítomnost mutace příslušného genu je proto vhodné nabídnout tam, kde je u nosičů heterozygotní mutace zvýšené riziko nádorových onemocnění a výsledek tohoto vyšetření ovlivní preventivní péči o tyto pacienty (preventivní sledování, operace). Pokud u heterozygotů určitého genu není zatím jasná asociace s nádory a je teprve předmětem dalšího zkoumání, není nyní přínosné prediktivní vyšetření v rodině dále provádět. V případě nálezu mutace u osob plánujících reprodukci je vhodné vyšetřit i jejich partnera, ale doporučení a rozsah tohoto vyšetření závisí na frekvenci he-

2S22

terozygotů v populaci partnera a zda se v daném genu vyskytují určité specifické mutace ve vysoké frekvenci, či nikoli. Vyšetření partnera tedy může zahrnovat celý gen (např. geny FANCA, ATM) nebo jen nejčastější mutace daného genu (např. geny NBN, SBDS, MUTYH apod.), neboť reziduální riziko nosičství mutace a riziko AR syndromu pro budoucí dítě po vyloučení těchto nejčastějších mutací u partnera bude velmi významně snížené až zanedbatelné. U partnerů –nosičů mutace genu BRCA1 – toto není obecně nabízeno i z důvodu převážně letálního efektu bialelické mutace genu BRCA1. V případě konsanguinity mezi partnery doporučujeme vyšetření partnera cíleně jen na zjištěnou mutaci příslušného genu, i u genů s nízkou frekvencí heterozygotů v populaci. V souvislosti s přibývajícími znalostmi o daných genech a mutacích v rámci budoucího poznání a na základě výsledků dalšího zkoumání bude nutné námi uvedená doporučení a návrhy dále revidovat a zpřesňovat. V současné éře exomového a genomového sekvenování lze očekávat nové poznatky nejen k stávajícím, ale i dalším, dosud neprozkoumaným genům, kde bude také potřeba sjednotit postupy v rámci reportování nálezů a doporučení ke sledování a dalšímu testování v rodině pacienta. Literatura 1. Rahman N. Mainstreaming genetic testing of cancer predisposition genes. Clin Med 2014; 14(4): 436–439. doi: 10.7861/clinmedicine.14-4-436. 2. Soukupova J, Zemankova P, Lhotova K et al. Validation of CZECANCA (CZEch CAncer paNel for Clinical Application) for targeted NGS-based analysis of hereditary cancer syndromes. PLoS One 2018; 13(4): e0195761. doi: 10.1371/ journal.pone.0195761. 3. MRC-Holland. [online]. Available from: https://www. mlpa.com. 4. ONCOCNV: Detection of copy number changes in deep sequencing data. [online]. Available from: http://boevalab.com/ONCOCNV. 5. CNVkit 0.9.6. [online]. Available from: https://pypi.org/ project/CNVkit/. 6. 3. Richards S, Aziz N, Bale S et al. Standards and guidelines for the interpretation of sequence variants: a joint consensus recommendation of the American College of Medical Genetics and Genomics and the Association for Molecular Pathology. Genet Med 2015; 17(5): 405–424. doi: 10.1038/gim.2015.30. 7. 4. Eccles DM, Mitchell G, Monteiro AN et al. BRCA1 and BRCA2 genetic testing-pitfalls and recommendations for managing variants of uncertain clinical signiﬁkance. Ann Oncol 2015; 26(10): 2057–2065. doi: 10.1093/annonc/ mdv278. 8. 5. Nykamp K, Anderson M, Powers M et al. Sherloc: a comprehensive reﬁnement of the ACMG-AMP variant

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S14–2S 23

RIZIKA SOLIDNÍCH NÁDORŮ U HETEROZYGOTNÍCH PŘENAŠEČŮ RECESIVNÍCH SYNDROMŮ

classification criteria. Genet Med 2017; 19(10): 1105–1117. doi: 10.1038/gim.2017.37. 9. Informace pro poskytovatele hrazených služeb – laboratoř lékařské genetiky a sdílené odbornosti pro rok 2018. [online]. Dostupné na: https://www.vzp.cz/o-nas/aktuality/informace-pro-poskytovatele-hrazenych-sluzeb-laborator-lekarske-genetiky-a-sdilene-odbornosti-pro-rok-2018. 10. Pohlreich P, Kleibl Z, Kleiblová P et al. Klinický význam analýz genů středního rizika pro hodnocení rizika vzniku karcinomu prsu a dalších nádorů v České republice. Klin Onkol 2012; 25(Suppl): S59–S66. doi: 10.14735/ amko20121S59. 11. Fanconi anemia. [online]. Dostupné z: https://www. omim.org/search/?index=entry&start=1&limit=10&sort=score+desc%2C+prefix_sort+desc&search=FANCONI+ANEMIA. 12. Mehta PA, Tolar J. Fanconi Anemia. GeneReviews® 2018. [online]. Available from: https://www.ncbi.nlm.nih. gov/books/NBK1401/. 13. Svojgr K, Sumerauer D, Puchmajerova A et al. Fanconi anemia with biallelic FANCD1/BRCA2 mutations – case report of a family with three affected children. Eur J Med Genet 2016; 59(3): 152–157. doi: 10.1016/j. ejmg.2015.11.013. 14. Puchmajerová A, Švojgr K, Novotná D et al. Fanconi Anemia, Complementation Group D1 Caused by Biallelic Mutations of BRCA2 Gene – Case Report. Klin Onkol 2016; 29(Suppl 1): S89–S92. doi: 10.14735/amko2016 S89. 15. Freire BL, Homma TK, Funari MF et al. Homozygous loss of function BRCA1 variant causing a Fanconi-anemia-like phenotype, a clinical report and review of previous patients. Eur J Med Genet 2018; 61(3): 130–133. doi: 10.1016/j.ejmg.2017.11.003. 16. Sawyer SL, Tian L, Kähkönen M et al. Biallelic mutations in BRCA1 cause a new Fanconi anemia subtype. Cancer Discov 2014; 5(2): 135–142. doi: 10.1158/2159-8290. CD-14-1156. 17. Foretová L, Navrátilová M, Svoboda M et al. Doporučení pro sledování žen se vzácnějšími genetickými příčinami nádorů prsu a ovarií. Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S6–2S13. doi: 10.14735/amko2019S6. 18. NCCN Guidelines 2019. Genetic/familial high-risk assessment: breast and ovarian. [online]. Available from: https://www2.tri-kobe.org/nccn/guideline/gynecological/english/genetic_familial.pdf. 19. Ramus SJ, Song H, Dicks E et al. Germline mutations in the BRIP1, BARD1, PALB2, and NBN genes in women with ovarian cancer. J Natl Cancer Inst 2015; 107(11). doi: 10.1093/jnci/djv214. 20. Eoh KJ, Kim JE, Park HS et al. Detection of germline mutations in patients with epithelial ovarian cancer using multi-gene panels: beyond BRCA1/2. Cancer Res Treat 2018; 50(3): 917–925. doi: 10.4143/crt.2017.220. 21. Easton DF, Lesueur F, Decker B et al. No evidence that protein truncating variants in BRIP1 are associated with breast cancer risk: implications for gene panel testing. J Med Genet 2016; 53(5): 298–309. doi: 10.1136/jmedgenet-2015-103529. 22. Lu HM, Li S, Black MH et al. Association of breast and ovarian cancers with predisposition genes identified by large-scale sequencing. JAMA Oncol 2018. doi: 10.1001/ jamaoncol.2018.2956. 23. Sato K et al. Mutation status of RAD51C, PALB2 and BRIP1 in 100 Japanese familial breast cancer cases without BRCA1 and BRCA2 mutations. Cancer Sci 2017; 108(11): 2287–2294. doi: 10.1111/cas.13350. 24. Shimelis H, LaDuca H, Hu C et al. Triple-negative breast cancer risk genes identified by multigene hereditary cancer panel testing. J Natl Cancer Inst 2018. doi: 10.1093/ jnci/djy106.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S14–2S 23

25. Piffer A, Luporsi E, Mathelin C. PALB2, a major susceptibility gene for breast cancer. Gynecol Obstet Fertil Senol 2018; 46(10–11): 701–705. doi: 10.1016/j.gofs.2018.08. 006. 26. Litim N, Labrie Y, Desjardins S et al. Polymorphic variations in the FANCA gene in high-risk non-BRCA1/2 breast cancer individuals from the French Canadian population. Mol Oncol 2013; 7(1): 85–100. doi: 10.1016/j.molonc.2012.08.002. 27. Thompson ER, Doyle MA, Ryland GL et al. Exome sequencing identifies rare deleterious mutations in DNA repair genes FANCC and BLM as potential breast cancer susceptibility alleles. PLoS Genet 2012; 8(9): e1002894. doi: 10.1371/journal.pgen.1002894. 28. Kiiski JI, Pelttari LM, Khan S. Exome sequencing identifies FANCM as a susceptibility gene for triple-negative breast cancer. Proc Natl Acas Sci USA 2014; 111(42): 15172–15177. doi: 10.1073/pnas.1407909111. 29. van der Heijden MS, Yeo CJ, Hruban RH et al. Fanconi anemia gene mutations in young-onset pancreatic cancer. Cancer Res 2003; 63(10): 2585–2588. 30. Seguí N, Mina LB, Lázaro C. Germline mutations in FAN1 cause hereditary colorectal cancer by impairing DNA repair. Gastroenterology 2015; 149(3): 563–566. doi: 10.1053/j.gastro.2015.05.056. 31. Seemanova E, Varon R, Vejvalka J et al. The Slavic NBN Founder Mutation: a role for reproductive fitness? PLoS One 2016; 11(12): e0167984. doi: 10.1371/journal. pone.0167984. 32. Maurer MH, Hoffmann K, Sperling K et al. High prevalence of the NBN gene mutation c.657-661del5 in Southeast Germany. J Appl Genet 2010; 51(2): 211–214. 33. Gao P, Ma N, Li M et al. Functional variants in NBS1 and cancer risk: evidence from meta-analysis of 60 publications with 111 individual studies. Mutagenesis 2013; 28(6): 683–697. doi: 10.1093/mutage/get048. 34. Mateju M, Kleiblova P, Kleibl Z et al. Germline mutations 657del5 and 643C>T (R215W) in NBN are not likely to be associated with increased risk of breast cancer in Czech women. Breast Cancer Res Treat 2012; 133: 809–811. doi: 10.1007/s10549-012-2049-x. 35. di Masi A, Viganotti M, Polticelli F et al. The R215W mutation in NBS1 impairs gamma H2AX binding and affects DNA repair: molecular bases for the severe phenotype of 657del5/R215W Nijmegen breakage syndrome patients. Biochem Biophys Res Commun 2008; 369(3): 835–840. doi: 10.1016/j.bbrc.2008.02.129. 36. Zhang Y, Zhou J, Lim CU. The role of NBS1 in DNA double strand break repair, telomere stability, and cell cycle checkpoint control. Cell Res 2006; 16(1): 45–54. doi: 10.1038/sj.cr.7310007. 37. Fan C, Zhang J, Ouyang T et al. RAD50 germline mutations are associated with poor survival in BRCA1/2-negative breast cancer patients. Int J Cancer 2018; 143(8): 1935–1942. doi: 10.1002/ijc.31579. 38. Hildebrandt F. Exome resequencing identifies novel NPHP genes, implicating DNA damage response signaling in the pathogenesis of ciliopathies. Cilia 2012; 1 (Suppl 1) O2. doi: 10.1186/2046-2530-1-S1-O2. 39. Xie S, Shan XF, Shang K et al. Relevance of LIG4 gene polymorphisms with cancer susceptibility: evidence from a meta-analysis. Sci Rep 2014; 4: 6630. doi: 10.1038/ srep06630. 40. Plevova P, Štekrova J, Kohoutova M et al. Familiární adenomatózní polypóza. Klin Onkol 2009; 22 (Suppl): S16–S19. 41. Aretz S, Genuardi M, Hes FJ et al. Clinical utility gene card for: MUTYH-associated polyposis (MAP), autosomal recessive colorectal adenomatous polyposis, multiple colorectal adenomas, multiple adenomatous polyps (MAP) – update 2012. Eur J Hum Genet 2013; 21(1). doi: 10.1038/ ejhg.2012.163.

42. Rennert G, Lejbkowicz F, Cohen I et al. MutYH mutation carriers have increased breast cancer risk. Cancer 2012; 118(8): 1989–1993. doi: 10.1002/cncr.26506. 43. Rizzolo P, Silvestri V, Bucalo A et al. Contribution of MUTYH variants to male breast cancer risk: results from a multicenter study in Italy. Front Oncol 2018; 8: 583. doi: 10.3389/fonc.2018.00583. 44. Win AK, Reece JC, Dowty JG. Risk of extracolonic cancers for people with biallelic and monoallelic mutations in MUTYH. Int J Cancer 2016; 139(7): 1557–1563. doi: 10.1002/ijc.30197. 45. Gatti R, Perlman S. Ataxia-telangiectasia. GeneReviews 2016. [online]. Available from: https://www.ncbi.nlm.nih. gov/books/NBK26468. 46. van Os NJ, Roeleveld N, Weemaes C M et al. Health risks for ataxia-telangiectasia mutated heterozygotes: a systematic review, meta-analysis and evidence-based guideline. Clin Genet 2016; 90(2): 105–117. doi: 10.1111/ cge.12710. 47. Cunniﬀ C, Bassetti JA, Ellis NA. Bloom’s syndrome: clinical spectrum, molecular pathogenesis, and cancer predisposition. Mol Syndromol 2017; 8(1): 4–23. doi: 10.1159/000452082. 48. Fu W, Ligabue A, Rogers KJ et al. Human RECQ helicase pathogenic variants, population variation and „missing“ diseases. Hum Mutat 2017; 38(2): 193–203. doi: 10.1002/ humu.23148. 49. Sokolenko AP, Iyevleva AG, Preobrazhenskaya EV et al. High prevalence and breast cancer predisposing role of the BLM c.1642 C>T (Q548X) mutation in Russia. Int J Cancer 2012; 130(12): 2867–2873. doi: 10.1002/ijc.26342. 50. Oshima J, Martin GM, Hisama FM. Werner Syndrome. GeneReviews® 2016. [online]. Available from: https:// www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK1514. 51. Yokote K, Chanprasert S, Lee L. WRN mutation update: mutation spectrum, patient registries, and translational prospects. Hum Mutat 2017; 38(1): 7–15. doi: 10.1002/ humu.23128. 52. Wang Z, Xu Y, Tang J et al. A polymorphism in Werner syndrome gene is associated with breast cancer susceptibility in Chinese women. Breast Cancer Res Treat 2009; 118(1): 169–175. doi: 10.1007/s10549-009-0327-z. 53. Ding SL, Yu JC, Chen ST et al. Genetic variation in the premature aging gene WRN: a case-control study on breast cancer susceptibility. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev 2007; 16(2): 263–269. doi: 10.1158/1055-9965. EPI-06-0678. 54. Orphanet. The portal for rare diseases and orphan drugs. [online]. Available from: https://www.orpha.net. 55. Nelson A, Myers K. Shwachman-Diamond Syndrome. Genereviews 2018. [online]. Available from: https://www. ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK1756/. 56. Calado RT, Graf SA, Wilkerson KL et al. Mutations in the SBDS gene in acquired aplastic anemia. Blood 2007; 110(4): 1141–1146. doi: 10.1182/blood-2007-03-080044. 57. Aalbers AM, Calado RT, Young NS et al. Absence of SBDS mutations in sporadic paediatric acute myeloid leukaemia. Br J Haematol 2013; 160(4): 559–561. doi: 10.1111/bjh.12134. 58. Baskin B, Steele L, Rommens JM et al. De novo mutations causing shwachman-diamond syndrome and a founder mutation in SBDS in the French Canadian population. J Invest Genom 2014. [online]. Available from: https:// medcraveonline.com/JIG/JIG-01-00008.php. 59. Rump A, Benet-Pages A, Schubert S et al. Identiﬁcation and functional testing of ercc2 mutations in a multi-national cohort of patients with familial breast- and ovarian cancer. PLoS Genet 2016; 12(8): e1006248. doi: 10.1371/ journal.pgen.1006248. 60. Lehmann AR, McGibbon D, Stefanini M. Xeroderma pigmentosum Orphanet. J Rare Dis 2011; 6: 70. doi: 10.1186/1750-1172-6-70.

2S23

PŘEHLED

Karcinom prsu u nosiček mutací v genu BRCA1/2 – léčíme ho jinak? Zaměřeno na systémovou terapii u mutací v genu BRCA1/2 Breast Cancer in BRCA1/2 Mutation Carriers – Do We Treat It Differently? Focus on Systemic Therapy for BRCA1/2 Associated Breast Cancer Palácová M. Klinika komplexní onkologické péče, Masarykův onkologický ústav, Brno

Souhrn Hereditární syndrom karcinomu prsu je spojen s vyšším rizikem vzniku karcinomu prsu a tvoří 5–10 % všech nádorů prsu. Je možné mutace v genech BRCA1/2, které jsou reparačními geny, využít cíleně v systémové terapii rozdílné od sporadického karcinomu prsu? Kromě antracyklinů byl prokázán benefit taxanů, především u nádorů s BRCA2 mutací. Výrazný efekt platinových derivátů byl prokázán především u metastatického karcinomu prsu ve studii TNT. Data z neadjuvantních klinických studií u triple negativních nádorů potvrzují větší efekt neadjuvantní chemoterapie ve srovnání se sporadickými nádory, ale efekt karboplatiny nebyl na rozdíl od sporadického karcinomu statisticky signifikantní. Novou léčebnou skupinou, speciálně u nádorů s mutací v genu BRCA1/2, jsou PARP inhibitory, u nichž byl prokázán efekt nejenom u triple negativních nádorů, ale i u luminálních nádorů.

Autorka deklaruje, že v souvislosti s předmětem studie nemá žádné komerční zájmy.

Klíčová slova



karcinom prsu – mutace BRCA1/2 – genomické testy – platinové deriváty – PARP inhibitory

MUDr. Markéta Palácová Klinika komplexní onkologické péče Masarykův onkologický ústav Žlutý kopec 7 656 53 Brno e-mail: palacova@mou.cz

Summary Hereditary breast cancer syndrome is associated with a higher risk of developing breast cancer and accounts for 5–10% of all breast tumors. Is it possible that mutations in BRCA1/2 genes (which are involved in DNA repair genes) should be treated differently from sporadic breast cancer? In addition to anthracyclines, taxanes are effective against tumors with a BRCA2 mutation. A TNT trial showed that platinum derivatives have marked effects against metastatic breast cancer. Data from neoadjuvant trials testing efficacy in triple negative cancer confirm that neoadjuvant chemotherapy is more effective against sporadic tumors, whereas the effect of carboplatin is not statistically significant, as opposed to sporadic cancer. A new group of therapeutics, particularly for tumors with mutations in BRCA1/2 genes, is PARP inhibitors. These treatments were effective not only against triple negative tumors but also against luminal tumors.

The author declares she has no potential conﬂicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do bi omedicínských časopisů. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE recommendation for biomedical papers.

Obdrženo/Submitted: 5. 6. 2019 Přijato/Accepted: 12. 6. 2019 doi: 10.14735/amko2019S24

Key words breast cancer – BRCA1/2 mutation – genomic tests – platinum salts – PARP inhibitors

2S24

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S24–2S 30

KARCINOM PRSU U NOSIČEK MUTACÍ V GENU BRCA1/ 2  LÉČÍME HO JINAK?

Úvod Mutace genů BRCA1/2 způsobují zvýšené riziko vzniku různých malignit, především karcinomu prsu a ovarií. Celoživotní riziko vzniku karcinomu prsu u nosiček mutací genu BRCA1 je 40– 87 % a u nosiček mutací genu BRCA2 18–88 %. Celoživotní riziko vzniku ovariálního karcinomu u nosiček mutací genu BRCA1 je 22–65 % a u nosiček mutací BRCA2 10–35 %. Riziko vzniku kontralaterálního karcinomu prsu u nosiček mutací je také vysoké. Kumulativní riziko vzniku kontralaterálního karcinomu prsu u pacientek s diagnózou jednostranného karcinomu prsu ve věku 70 let je 83 % pro nosičky mutací BRCA1 a 62 % pro nosičky mutací BRCA2 genu [1].

Histopatologická charakteristika karcinomů prsu spojených s mutací v genu BRCA1/2 Histopatologie je u nádorů s mutací v genu BRCA1 rozdílná ve srovnání se sporadickými karcinomy. Většina nádorů jsou invazivní adenokarcinomy (74 %). Častěji se vyskytují nádory medulární (9 vs. 2 %) [2]. Lobulární karcinomy se vyskytují u nádorů s BRCA1 mutací výjimečně (0,58 %), u nádorů s mutací v genu BRCA2 u 10 % a u nádorů sporadických se jejich výskyt popisuje v 5–10 % [3]. Ostatní histologické typy se vyskytují přibližně srovnatelně se sporadickými nádory. U nádorů s mutací v genu BRCA1 je často popisován vysoký grade, vysoká mitotická aktivita, nízká exprese ER, PR a HER2 neu. U nádorů s BRCA2 mutací je nejčastějším histologickým typem také invazivní duktální karcinom. Častěji se vyskytují i nádory kribriformní, pleomorfní lobulární a tubulární ve srovnání se sporadickými nádory. Nádory jsou častěji s vyšším gradem – 2 nebo 3. Imunofenotyp nádorů u BRCA2 mutací je podobný sporadickému imunofenotypu. Dle dat velké epidemiologické studie zahrnující téměř 6 000 pacientek s germinální BRCA1/2 mutací je u nosiček BRCA1 mutace 78 % nádorů ER (estrogenový receptor) negativních, 79 % PR (progesteronový receptor) negativních, 90 % HER2 negativních a triple negativní imunofenotyp byl popsán u 69 % nádorů. U nosiček BRCA2 mutace je pouze 23 %

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S24–2S 30

nádorů ER negativních, 36 % PR negativních, 87 % HER2 negativních a 16 % triple negativních. U nádorů s mutací v genu BRCA1 převažuje vysoký grade, který ale klesá s narůstajícím věkem. Tento trend nebyl pozorován u nádorů s mutací v genu BRCA2. Frekvence ER negativních nádorů klesá u nosiček mutace v genu BRCA1 s věkem, a naopak stoupá s věkem u nosiček s mutací v genu BRCA2. Tento efekt nebyl pozorován u HER2 statusu. Výskyt triple negativních nádorů (triple negative breast cancer – TNBC) klesá s věkem u nosiček BRCA1, narůstá u nosiček BRCA2. Při srovnání věku – u žen mladších 50 let se jednoznačně vyskytuje vyšší grade, vyšší je i výskyt medulárního histologického typu [2]. Letos byla publikována práce dánských autorů, kteří zkoumali rozložení subtypů u geneticky podmíněných karcinomů prsu. Z celkového počtu 413 nádorů bylo 20 % luminal-A, 28 % luminal-B, 6 % HER2 pozitivních a 46 % basal-like. Většina nádorů u nosiček mutace v genu BRCA1 měla basal-like podtyp (65 %), zatímco většina nádorů u nosiček mutace v genu BRCA2 patřila mezi luminální nádory (75 %). Nádory luminal-A se vyskytovaly u mutace v genu BRCA1 pouze v 9 vs. 35 % u mutace v genu BRCA2. Většina luminal-B nádorů byla grade 3 [4].

Genomické testy Nádory spojené s mutací v genu BRCA1 a BRCA1 mají rozdílný profil genové exprese ve srovnání se sporadickými nádory. Doposud existují limitovaná data týkající se genomických vyšetření u nádorů spojených s těmito mutacemi. Až v posledních 3 letech byly publikovány tři práce srovnávající výsledky genomického testu Oncotype DX u geneticky podmíněného a sporadického karcinomu prsu. Všechny tři soubory byly s limitovaným počtem pacientek. Ve všech třech byly výsledky recurrence score (RS) srovnatelné – podstatně nižší procento nízkého RS u mutací v obou genech (kolem 15 % ve srovnání s 50–53 % u sporadického), naopak vyšší výskyt vysokého rizika RS – kolem 28 % – ve srovnání s nízkým rizikem (7–9 %) u sporadického karcinomu. V jedné z prací byly samostatně vyšet-

řeny pacientky s BRCA1 mutací, kde byl nález vysokého RS 50 %. Všechny práce jednoznačně prokázaly u nádorů geneticky podmíněných horší biologické vlastnosti ve srovnání se sporadickým karcinomem [5–7].

Lokální terapie a role profylaktických operací Riziko lokální recidivy karcinomu prsu u nádorů nosiček mutace BRCA1/2 je po konzervativním operačním výkonu a následné radioterapii (RT) podobné jako u sporadických karcinomů prsu [8–10]. Na základě informací o schopnosti ionizujícího záření indukovat zlomy v DNA a zapojení BRCA1 a BRCA2 genu do reparace dvojšroubovice DNA byla diskutována náchylnost nádorů s BRCA1/2 mutací k vyšší toxicitě RT. V klinické praxi nebyla potvrzena vyšší lokální toxicita u nádorů prsu u nosiček mutací v genu BRCA1/2. V současné době by neměla být u těchto pacientek indikována akcelerovaná parciální RT prsu, a to především kvůli chybějícím datům než z důvodu vyšší toxicity RT. Jediná práce na toto téma byla publikována nedávno. Nebyl prokázán nižší efekt akcelerované parciální RT prsu v parametru lokální rekurence ani sekundární malignity, ale práce zahrnovala pouze 11 žen s mutací v BRCA1/2 genech (z celkového počtu 341) [11]. Efekt preventivní salpingo-oophorektomie (SOE) na prevenci vzniku karcinomu prsu u premenopauzálních pacientek s mutací v genu BRCA1 zůstává kontroverzní [12,13]. U premenopauzálních pacientek s karcinomem prsu a mutací v genu BRCA1/2 bylo několika velkými studiemi prokázáno, že provedení oophorektomie výrazně redukuje vznik karcinomu prsu i mortalitu [14–16]. V práci, kde zkoumali efekt brzy provedené SOE po diagnóze karcinomu prsu, prokázali redukci rizika úmrtí spojeného s karcinomem prsu. Větší efekt byl překvapivě prokázán u žen se SR negativním karcinomem prsu než u žen se SR pozitivním nádorem. Na základě těchto výsledků autoři doporučují, že by v případě nově diagnostikovaného karcinomu prsu u žen s mutací v genu BRCA1/2 měla být provedena následně SOE jako část jejich léčebného plánu,

2S25

KARCINOM PRSU U NOSIČEK MUTACÍ V GENU BRCA1/ 2  LÉČÍME HO JINAK?

nicméně tento přístup je kontroverzní a doposud není široce akceptován [17].

Systémová terapie Je potřeba se na geneticky podmíněný karcinom prsu dívat z hlediska systémové terapie jinak než na sporadický karcinom prsu? Prognostická informace spojená s přítomností mutace v genu BRCA1/2 je doposud nejasná. Bylo publikováno velké množství prací, které srovnávají výsledky terapie sporadického a geneticky podmíněného karcinomu prsu a ty jsou rozporuplné [18–21]. Systematické review a metaanalýza 60 studií prokázala lepší celkové přežití pouze u nádorů TNBC u nosiček mutace ve srovnání se sporadickými nádory. Pro všechny podtypy nádorů u mutace v genu BRCA1 bylo horší nejenom celkové přežití (overall survival – OS), ale i specifické přežití karcinomu prsu u klinického stadia I–III, u BRCA2 mutace byly horší výsledky pouze v parametru specifického přežití karcinomu prsu, celkové přežití bylo srovnatelné se sporadickými nádory [22]. V loňském roce byly publikovány výsledky prospektivní práce anglických autorů u mladých pacientek do 40 let. Při mediánu sledování 8,2 roku nebyl nalezen statisticky signifikantní rozdíl v parametru celkového přežití mezi nosičkami mutace a pacientkami se sporadickým karcinomem prsu. Hodnocení proběhlo po 2, 5 a 10 letech. Při srovnání pouze triple negativního imunofenotypu nádoru měly nosičky mutace lepší přežití ve 2 letech, ale ne v 5 a 10 letech sledování [23]. Geny BRCA1 a BRCA2 hrají roli v procesu reparace DNA, proto germinální mutace v těchto genech vede k poškození homologní reparace zlomů dvojité šroubovice DNA. Toto predisponuje pacientky k chromozomální instabilitě a současně to umožňuje využít v terapii cytostatika poškozující DNA, ionizující záření a PARP (poly(ADP-ribóza)) inhibitory [24–25].

Systémová terapie u nádorů s mutací v genu BRCA1/2 Platinové deriváty a časný karcinom prsu Platinové deriváty cisplatina (cDDP) a karboplatina (CBDCA) se v terapii kar-

2S26

cinomu prsu používají limitovaně vzhledem k jejich minimálnímu efektu u SR pozitivních nádorů [26]. Jejich mechanizmem účinku je poškození šroubovice DNA a tím indukce vzniku apoptózy. Proto se předpokládá, že právě u onemocnění, kde je porucha reparace DNA – u genů BRCA1 a BRCA2 – mohou být tyto látky nejefektivnější. První data o možné efektivitě platinových derivátů u nádorů spojených s mutací v genu BRCA1/2 z in vitro prací byla publikována v roce 2000 a následně v dalších letech. Prokázán byl právě benefit platinových derivátů a antracyklinů, nebyl prokázán benefit inhibitorů mikrotubulů (taxany) [27–29]. První studií, která se zabývala podáním platiny – konkrétně cDDP u pa cientek s mutací v genu BRCA1 – byla studie polských autorů. Jednalo se o velmi selektovanou populaci 107 pacientek s časným karcinomem prsu s mutací pouze v genu BRCA1, které byly léčeny neoadjuvantní chemoterapií, kromě jiných režimů i pouze čtyřmi sériemi cDDP s následným operačním řešením. Patologické komplexní remise (patological complete remission – pCR) bylo dosaženo u 61 % žen. Studie je bohužel pouze jednoramenná, s velmi limitovaným počtem pacientek léčených pouze cDDP, bez srovnání se standardním režimem [30]. Ve velké retrospektivní analýze kohorty čínských pacientek s TNBC byl prokázán větší výskyt pCR u nosiček mutace v genu BRCA1 ve srovnání se sporadickým karcinomem (53,8 vs. 29,7 %); BRCA1 status byl příznivým nezávislým prediktorem pCR. Pacientky s mutací v genu BRCA1 dosáhly lepší odpovědi na neoadjuvantní chemoterapii založenou na antracyklinech ve srovnání se sporadickými nádory. V rameni taxan/karboplatina bylo dosaženo nižšího procenta pCR ve srovnání s chemoterapií (CHT) založenou na antracyklinech (40 vs. 57 %), ale efektivita CBDCA u nosiček mutace BRCA1 vs. pacientek se sporadickým karcinomem byla bez rozdílu [31]. Dále byla efektivita platiny u pacientek s mutací v genu BRCA1/2 zkoumána také v randomizované studii GeparSixto. Z celkového počtu 291 hodnocených pa cientek s TNBC byla mutace v jednom z genů nalezena u 50 z nich. Pacientky byly lé-

čeny kombinací paclitaxelu a lipozomálního doxorubicinu podávaných jednou týdně spolu s bevacizumabem, s randomizací do ramene s CBDCA v týdenním podání. Při srovnání bylo překvapující, že větší benefit přidání CBDCA byl prokázán u pacientek se sporadickým karcinomem ve srovnání s nádory s přítomností mutace – u sporadického karcinomu byl nalezen rozdíl v pCR 19 %, u nádorů geneticky podmíněných pouze 2 %. V roce 2017 byla publikována již i data týkající se přežití bez nemoci (disease-free survival – DFS). U nádorů s mutací v genu BRCA1 a BRCA2 nebyl přidáním CBDCA nalezen statisticky signifikantní rozdíl (82,5 vs. 86,3 % při mediánu sledování 35 měsíců). Výsledek se nejčastěji vysvětluje vyšší chemosenzitivitou geneticky podmíněných nádorů [32]. Rozdílných výsledků efektivity CBDCA v neoadjuvantním podání bylo dosaženo ve dvou velkých randomizovaných klinických studiích – CALGB 40603 a GEICAM 2006-03. Ve studii CALGB 40603 bylo 433 pacientek randomizováno do čtyř ramen – paclitaxel jednou týdně v monoterapii, paclitaxel jednou týdně v kombinaci s bevacizumabem, dále kombinace paclitaxel jednou týdně a CBDCA AUC6 a kombinace paclitaxel + CBDCA AUC 6 + bevacizumab. Následně byla všem pacientkám podána dose dense kombinace AC (doxorubicin/cyklofosfamid). Po dokončení CHT následovalo operační řešení a dále adjuvantní RT. Přidání CBDCA zvýšilo množství dosažených pCR ze 41 na 54 %. Ve studii CALGB 40603 nebyl nalezen statisticky signifikantní rozdíl v parametru DFS (71 vs. 76 %) na rozdíl od studie GeparSixto, kde byl potvrzen 3letý benefit v parametru DFS ve skupině pacientek léčených i CBDCA ze 76,1 na 85,8 % [33]. Ve studii GEICAM nebyl potvrzen benefit přidání CBDCA [34]. Bohužel v žádné z těchto studií nejsou data specifická pro nosičky mutací BRCA1/2 genu. Efektivita platiny spolu s PARP inhibitorem u TNBC s mutací v genu BRCA1/2 byla zkoumána také ve studii BrighTNess, kde byla mutace nalezena u 46 žen. Taktéž v této studii nebyl prokázán statisticky signifikantní benefit přidání CBDCA do kombinace. Rozdíl v parametru pCR byl 23 % ve prospěch CBDCA u sporadického TNBC,

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S24–2S 30

KARCINOM PRSU U NOSIČEK MUTACÍ V GENU BRCA1/ 2  LÉČÍME HO JINAK?

u geneticky podmíněného nádoru rozdíl činil pouze 9 % [35,36]. Platinové deriváty u metastatického karcinomu prsu Efektivita platiny u metastatického karcinomu prsu (metastatic breast cancer – MBC) je podstatně méně prozkoumána ve srovnání s časným karcinomem prsu. Jedna z prvních prací byla Byrskim publikována v roce 2012. Jednalo se o skupinu 20 pacientek s BRCA1 mutací, které byly léčeny cDDP v monoterapii. Objektivní odpověď byla zaznamenána u 80 % žen, 45 % dosáhlo kompletní remise, 35 % parciální remise; nebyl pozorován rozdíl mezi 1. a dalšími liniemi léčby (89 vs. 73 %), stejně tak jako nebyl rozdíl v efektivitě mezi TNBC a luminálními typy nádorů (80 % u obou), ačkoliv počet kompletních remisí byl vyšší u TNBC. Podáno bylo šest cyklů CHT a doba do progrese byla 12 měsíců; 17 měsíců u pacientek, které dosáhly kompletní remise. Medián OS byl 30 měsíců a u 4 pacientek bylo dosaženo 4 let přežití [37]. Nicméně tato data je nutno brát s rezervou s ohledem na velmi malý soubor pacientek a nemožnost oddělit efekt platiny od jiných preparátů, kterými byly pacientky léčeny následně. V roce 2015 byly publikovány výsledky další studie fáze II, ve které bylo 86 pacientek léčeno cDDP nebo CBDCA v 1. nebo 2. linii pro MBC. Odpovědi bylo dosaženo ve 29 % v 1. linii a pouze u 12 % pacientek ve 2. linii. Efektivita cDDP byla téměř dvojnásobná (32,6 vs. 18,6 %). Pouze 11 pacientek mělo mutaci v genu BRCA1/ 2, u nich byla objektivní odpověď 54 %. Nebyl bohužel zaznamenán signifikantní zásadní rozdíl v parametru přežití bez progrese (progression-free survival – PFS) (3,3 vs. 2,8 měsíce) a OS (13,7 vs. 10,9 měsíce) mezi geneticky podmíněným a sporadickým karcinomem [38]. Největší studie věnovaná MBC byla studie TNT, kde byly pacientky s TNBC randomizovány do ramene s CBDCA nebo s docetaxelem; v případě progrese byl povolený crossover. Pacientky s mutací v genu BRCA1/ 2 dosáhly v rameni s CBDCA vyšší léčebné odpovědi (68 vs. 33 %) a delšího PFS (6,8 vs. 4,4 měsíce), benefit v přežití ale tato studie neprokázala [39].

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S24–2S 30

Látky ovlivňující mikrotubuly Do této skupiny léků patří především taxany – paclitaxel a docetaxel, které se reverzibilně vážou na mikrotubuly, tím je stabilizují, interferují s normálním procesem reorganizace a vedou k disrupci mitózy. Několik studií zkoumalo efektivitu taxanů u pacientek s mutací genu BRCA1/2 a jejich efekt byl u této skupiny pacientek menší. Tento nižší efekt byl také prokázán v již zmiňované studii TNT. Některé studie prokazují, že nižší efekt taxanů je vázán pouze na mutace v genu BRCA1. V roce 2010 byly na ASCO publikovány výsledky efektivity taxanů u pacientek s BRCA2 mutací, kde bylo dosaženo většího efektu ve srovnání se sporadickým karcinomem (léčebná odpověď (response rate – RR) – 75 vs. 36 %), PFS bylo ale stejné (4,6 vs. 4,7 měsíce) [40]. V San Antoniu 2015 byla prezentována práce, ve které byly pacientky léčeny v neoadjuvanci v úvodu taxanem, následně režimem AC nebo FEC (5-fluorouracil, epirubicin, cyklofosfamid). Po úvodním podání taxanu byly přešetřeny pomocí magnetické rezonance a dosáhly následujících výsledků – ve skupině 4 pacientek s mutací BRCA1 nebyl zaznamenán žádný efekt, ve skupině 8 žen s BRCA2 mutací byl efekt 25 % a u sporadického karcinomu prsu 16 % [41]. Tato data naznačují, že BRCA status predikuje rezistenci na taxany, ale je rozdíl v efektivitě mezi mutací v genech BRCA1 a BRCA2. PARP inhibitory v monoterapii, kombinaci Další z léků, které jsou zkoumány u nádorů prsu spojených s mutací v genu BRCA1/2, jsou PARP inhibitory. Proteiny rodiny PARP polymerázy, především PARP1 a PARP2 hrají významnou roli v opravě jednovláknových zlomů DNA mechanizmem nahrazování jednotlivých bází (base excision repair). S největší pravděpodobností se podílejí i na regulaci dalších druhů reparace, především homologní rekombinace. Inhibice PARP vede ke kumulaci jednovláknových zlomů DNA a v důsledku kolapsu replikační vidlice k nahromadění dvouvláknových zlomů DNA. Tyto zlomy jsou standardně opravovány jiným reparačním mechanizmem – ho-

mologní rekombinací, kde hrají významnou roli právě geny BRCA1 a BRCA2. Klinické využití PARP inhibitorů v monoterapii u nádorů spojených s mutací v genu BRCA1/2 bylo založeno na principu buněčné letality, kde pouze kombinace uvedené mutace a inhibice PARP vede k buněčné smrti [42]. Tento koncept není ale jediný. Při kombinaci PARP inhibitoru s CHT zvyšuje PARP inhibitor efektivitu konvenční terapie tím, že zabrání reparaci poškozené DNA, která vznikla v důsledku podané terapie (nejčastěji platinových derivátů) [43]. Nově jsou k dispozici již data na buněčných modelech, která prokazují synergistický účinek PARP inhibitoru s inhibitorem PI3K nejenom u nádorů s mutací v genu BRCA1/2, ale i u sporadických TNBC [44]. Zkoumáno je pět PARP inhibitorů – olaparib, rucaparib, niraparib, talazoparib a velaparib. Klinické studie probíhají nejenom v monoterapii, ale i v léčebných kombinacích. Schválení Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) a Evropskou lékovou agenturou (EMA) pro klinickou praxi u karcinomu prsu má zatím pouze olaparib na základě registrační studie OlympiAD. Jednalo se o randomizovanou, nezaslepenou klinickou studii fáze III, kde byl olaparib srovnáván s CHT. Dvě třetiny pacientek s mutací v genu BRCA, HER2 negativních, byly předléčeny 1 nebo 2 liniemi CHT. Ve studii byly pacientky léčeny olaparibem v dávce 300 mg 2krát denně nebo standardní CHT (monoterapií) dle výběru ošetřujícího lékaře (kapecitabin, eribulin nebo vinorelbin). Olaparib byl ve srovnání se standardní CHT efektivnější v parametru PFS (7,0 vs. 4,2 měsíce; p < 0,001) a v procentu dosažených léčebných odpovědí (RR – 59,9 vs. 28,8 %) [45]. Nově byla v letošním roce publikována již data týkající se celkového přežití, kde nebylo v rameni s olaparibem dosaženo statisticky významného rozdílu oproti standardní CHT v monoterapii; medián OS byl 19,3 měsíce ve skupině s olaparibem vs. 17,1 měsíce ve skupině léčené CHT (HR 0,90; 95% CI 0,66–1,23; p = 0,513) [46]. Vliv předchozího podání platinových derivátů na efektivitu PARP inhibitorů zůstává doposud nejasný (PARP inhibitory mohou indukovat zkří-

2S27

KARCINOM PRSU U NOSIČEK MUTACÍ V GENU BRCA1/ 2  LÉČÍME HO JINAK?

ženou rezistenci k předchozí CHT u látek ovlivňujících poškození DNA). Dalším z PARP inhibitorů je talazoparib, u kterého byla také prokázána efektivita u MBC u pacientek s BRCA1/2 mutací. V podobně designované studii fáze III EMBRACA byla srovnávána efektivita talazoparibu s terapií dle volby lékaře (kapecitabin, eribulin, gemcitabin nebo vinorelbin) u 431 pacientek s BRCA1 nebo BRCA2 mutací. Talazoparib signifikantně prodloužil PFS – 8,6 vs. 5,6 měsíce (HR 0,542; p < 0,001) [47]. Veliparib (inhibitor PARP1/2) byl zkoumán jak ve studiích pro metastatické onemocnění, tak ve studiích u časného karcinomu prsu, nejčastěji v kombinaci s CHT. U metastatického onemocnění ve studii fáze II BROCADE II byl podáván v kombinaci s CBDCA a paclitaxelem, v jednom z ramen byl kombinován s temozolomidem. V rameni s temozolomidem benefit prokázán nebyl (PFS 7,4, měsíce; OS 19,1 měsíce), v rameni s kombinovanou CHT byl prokázán statisticky nesignifikantní benefit pro kombinaci s veliparibem – medián PFS 14,1 vs. 12,3 měsíce (HR 0,789; p = 0,227), medián OS 28,3 vs. 25,9 měsíce (HR 0,71; p = 0,156) [48]. Studie fáze III BROCADE III probíhala také u metastatického onemocnění; pacientky byly léčeny kombinací paclitaxel týdně / CBDCA ± veliparib, data doposud nejsou k dispozici. Veliparib byl zkoumán i v neadjuvantním podání – ve studii I-SPY2, kde byly léčeny pacientky s klinickým stadiem II a III. Jedno z experimentálních ramen zahrnovalo veliparib a CHT (CBDCA s paclitaxelem, následně kombinaci AC) nebo pouze standardní CHT (paclitaxel v monoterapii, následně kombinace AC). V rameni s CBDCA a veliparibem bylo dosaženo pCR 51 % ve srovnání s pCR 26 % ve standardním léčebném rameni. U pacientek s mutací v genu BRCA bylo dosaženo v experimentálním rameni pCR 17 vs. 5 % ve standardním léčebném rameni [49]. Rucaparib je zkoumán v monoterapii nebo v kombinaci s cDDP u pacientek s TNBC nebo s mutací v genu BRCA1/2, HER2 negativních, po předchozí neadjuvantní CHT založené na antracyklinech a taxanech (studie BRE09-146). Primární cíl, 2letý DFS, byl srovnatelný v obou

2S28

ramenech – 28,3 % s cDDP vs. 63,1 % u kombinace cDDP/rucaparib. BRCA status neměl vliv na výsledky v jednotlivých ramenech (pouze 22 pacientek s BRCA mutací ze 128 všech TNBC) [50]. V současnosti zůstává nejasné, jak nejlépe identifikovat pacientky s karcinomem prsu, které budou nejlépe profitovat z terapie s PARP inhibitory kromě vyšetření BRCA mutace. Jedním z prediktivních faktorů může být samotný fenotyp nádoru, vzhledem k efektivitě i u sporadických TNBC, ale celková odpověď je menší ve srovnání s nádory, které mají mutaci v genu BRCA1/2. Do některých studií s PARP inhibitory již byly zařazeny i pacientky s pozitivitou hormonálních receptorů (studie ICEBERG 1, Study 42, OlympiAD) a ve všech byl nalezen benefit PARP inhibitorů i u nádorů SR pozitivních. Stejně tak i ve studii ABRAZO s talazoparibem byla prokázána téměř srovnatelná efektivita u SR pozitivních nádorů a TNBC – 29 vs. 26 % [51]. Je určitě potřeba ještě dalších dat, nicméně již teď lze říci, že PARP inhibitory jsou efektivní i u SR pozitivních nádorů s mutací BRCA1/2 genu. Perspektivní se mohou jevit i v terapii mozkových metastáz, především u TNBC vzhledem k jejich průniku hemato-encefalickou bariérou [52]. Ač jsme se zatím v klinické praxi setkali s PARP inhibitory pouze v rámci klinických studií, jsou již známé i mechanizmy rezistence. Jedním z nich je reverzní mutace v genu BRCA1/2, dále inaktivace DNA reparačních proteinů (53 BP1 a REV7) nebo zvýšená aktivita RAD51, což jsou všechny, které obnovují funkci homologní rekombinace. Jednou z možností překonání rezistence bude volba léčebných kombinací, např. s imunoterapií (durvalumabem) a dalšími [53].

Jak tedy přistupovat k systémové terapii geneticky podmíněného karcinomu prsu v každodenní klinické praxi? Současné studie prokazují vysokou chemosenzitivitu nádorů spojených s mutací v genu BRCA1/2. Byla zde prokázána vysoká efektivita platinových derivátů především v neadjuvantním podání a u MBC, především u TNBC spojeného

s mutací v genu BRCA1/2. U metastatického onemocnění lze na základě klinické studie TNT podávat platinový derivát u TNBC hned v 1. linii onemocnění, v dalších liniích pak taxany a jiná cytostatika. V neoadjuvanci jsou překvapivá data, kde benefit CBDCA zásadně nezvýšil dosažení pCR u nádorů spojených s mutací. Tudíž lze TNBC u BRCA1/2 nosiček léčit stejně jako sporadický TNBC chemoterapií založenou na antracyklinech a taxanech v sekvenčním podání u pacientek s výbornou odpovědí na CHT. Při nevýrazné odpovědi lze stejně jako u sporadického nádoru volit po antracyklinech kombinaci taxanu s platinovým derivátem. Dále lze primárně přidání platinového derivátu v neoadjuvanci zvažovat u pacientek s pozitivními axilárními uzlinami, stejně jako je současné doporučení pro pacientky se sporadickým TNBC. Zda existuje skupina pacientek, u kterých bude dostačující pouze podání platinového derivátu, popř. jeho kombinace s PARP inhibitorem, zatím není jasné. To nám ukážou výsledky právě probíhajících klinických studií. V adjuvanci data podporující podání platinového derivátu nejsou, lze jej zvažovat ve výjimečných situacích, např. u pacientek, u kterých nelze podat antracyklin, popř. u pacientek s HER2 pozitivním nádorem, kde lze zvolit režim TCH (docetaxel/CBDCA/trastuzumab). U nádorů s pozitivními SR by měla být zvažována standardní CHT, dokud nebudou k dispozici data, která prokazují benefit platiny i u těchto podtypů nádorů. U drobných nádorů I. klinického stadia při mutaci v genu BRCA1 je vhodné indikovat CHT již i u velikosti nádorů pT1b (u nádorů nad 5 mm). Podání CHT i u velmi malých nádorů podporují data z retrospektivní analýzy z roku 2014, kde pacientky léčené CHT u pT1b a pT1c – především SR negativní – měly při mediánu sledování téměř 15 let lepší přežití ve srovnání s pacientkami, u kterých CHT nebyla podána [54,55]. Co se týká podání hormonální léčby, nejsou k dispozici specifická data, která by podporovala podání určitého preparátu u určitého subtypu nádoru u geneticky podmíněných nádorů, proto platí pro podání hormonální léčby stejná doporučení jako u sporadického karci-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S24–2S 30

KARCINOM PRSU U NOSIČEK MUTACÍ V GENU BRCA1/ 2  LÉČÍME HO JINAK?

nomu prsu. PARP inhibitor (olaparib) v monoterapii lze podat u metastatického, HER2 negativního nádoru prsu u pacientek předléčených maximálně 2 liniemi paliativní CHT – na základě dat z klinické studie OlympiAD. Pouze olaparib má v současné době EMA registraci, u nás není doposud schválena úhrada.

Závěr Než budou zcela zřejmé indikace podání platinového derivátu u nádorů nosiček BRCA1/2 na základě probíhajících klinických studií, benefit podání platinového derivátu by měl být zvažován ve světle vyšší chemosenzitivity těchto nádorů a vyšší toxicity platinových derivátů. Hledání prediktivních markerů nám snad do budoucna pomůže lépe identifikovat skupinu pacientek, u kterých by podání platinového derivátu zásadně ovlivnilo léčebný efekt i za cenu vyšší toxicity. Dokud nebude k dispozici více informací, přidání platinového derivátu do neadjuvantního CHT režimu by mělo být individualizováno. Taktéž není zcela zřejmé optimální dávkování platinových derivátů, sekvence podávání a CHT režim, kam nejlépe preparát inkorporovat. V současné době je akceptovatelné podání platinového derivátu u pacientek s časným karcinomem prsu s triple negativním fenotypem nádoru u nosiček mutace v genu BRCA1/2, u inflamatorního karcinomu, u lokálně pokročilého onemocnění a tam, kde úvodní podání antracyklinů přineslo jen minimální efekt. Současně je ale potřeba brát v úvahu i větší výskyt vedlejších účinků, který byl potvrzen ve všech studiích zkoumajících efekt platinových derivátů. Zatím ještě nenastal čas, kdy by mohl být antracyklin zcela nahrazen platinovým derivátem. Literatura 1. Gronwald J, Robidoux A, Tung N et al. Duration of tamoxifen use and the risk of contralateral breast cancer in BRCA1 and BRCA2 mutation carriers. Breast Cancer Res Treat 2014; 146(2): 421– 427. doi: 10.1007/ s10549-0143026-3. 2. Mavaddat N, Barrowdale D, Andrulis IL et al. Pathology of breast and ovarian cancers among BRCA1 and BRCA2 mutation carriers: results from the consortium of investigators of modiﬁers of BRCA1/ 2(CIMBA). Cancer Epidemiol Biomarkers Prev 2012; 21(1): 134– 147. doi: 10.1158/ 1055-9965.EPI-11-0775.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S24–2S 30

3. Ditchi Y, Broudin C, El Dakdouki Y et al. Low risk of invasive lobular carcinoma of the breast in carriers of BRCA1 and TP53 germline mutations. Breast J 2019; 25(1): 16– 19. doi: 10.1111/ tbj.13154. 4. Sønderstrup IM, Jensen MB, Ejlertsen B et al. Subtypes in BRCA-mutated breast cancer. Human Pathology 2019; 84: 192– 201. doi: 10.1016/ j.humpath.2018.10.005. 5. Shah PD, Patil S, Dickler LN et al. Twenty-one-gene recurrence score assay in BRCA-associated versus sporadic breast cancers: diﬀerences based on germline mutation status. Cancer 2016; 122(8): 1178– 1184. doi: 10.1002/ cncr.29903. 6. Lewin R, Sulkes A, Shochat T et al. Oncotype – DX recurrence score distribution in breast cancer patiens with BRCA1/ 2 mutations. Breast Cancer Res Treat 2016; 157(3): 511– 516. doi: 10.1007/ s10549-016-3836-6. 7. Halpern N, Sonnenblick A, Uziely B et al. Oncotype DX recurrence score among BRCA1/ 2 germline carriers with hormone receptors positive breast cancer. Int J Cancer 2017; 140(9): 2145– 2149. doi: 10.1002/ ijc.30616. 8. Brekelmans CT, Tilanus-Linthorst MM, Seynaeve C et al. Tumour characteristics, survival and prognostic factors of hereditary breast cancer from BRCA1, BRCA2 and non-BRCA1/ 2 families as compared to sporadic breast cancer cases. Eur J Cancer 2007; 43(5): 867– 876. doi: 10.1016/ j. ejca.2006.12.009. 9. Pierce LJ, Levin AM, Rebbeck RT et al. Ten-years multi-institutional results of breast-conserv ing surgery and radiotherapy in BRCA1/ 2-associated stage I/ II breast cancer. J Clin Oncol 2006; 24(16): 2437– 2443. doi: 10.1200/ JCO.2005.02.7888. 10. Pierce LJ, Phillips KA, Griﬃth KA et al. Local therapy in BRCA1 and BRCA2 mutation carriers with operable breast cancer: comparison of breast conservation and mastectomy. Breast Cancer Res Treat 2010; 121(2): 389– 398. doi: 10.1007/ s10549-010-0894-z. 11. Ahmed F, Christos PJ, Singh P et al. Analysis of outcomes in patients with BRCA1/ 2 breast cancer mutations treated with accelerated partial breast irradiation (APBI). Am J Clin Oncol 2019; 42(5): 446– 453. doi: 10.1097/ COC.0000000000000542. 12. Heemskerk-Gerritsen BA, Seynaeve C, van Asperen CJ et al. Breast cancer risk after salpingo-oophorectomy in healthy BRCA1/ 2 mutation carriers: revitising the evidence for risk reduction. J Natl Cancer Inst 2015; 107(5): djv033. doi: 10.1093/ jnci/ djv033. 13. Kotsopoulos J, Huzarski T, Gronwald J et al. Bilateral oophorectomy and breast cancer risk in BRCA1 and BRCA2 mutation carriers. J Natl Cancer Inst 2017; 109(1): 1– 7. doi: 10.1093/ jnci/ djw177. 14. Domchek SM, Friebel TM, Singer CF et al. Association of risk-reducing sugery in BRCA1 or BRCA2 mutation carriers with cancer risk and mortality. JAMA 2010; 304(9): 967– 975. doi: 10.1001/ jama.2010.1237. 15. Finch AP, Lubinski J, Moller P et al. Impact of oophorectomy on cancer incidence and mortality in women with a BRCA1 or BRCA2 mutation. J Clin Oncol 2014; 32(15): 1547– 1553. doi: 10.1200/ JCO.2013.53.2820. 16. Mavaddat N, Peock S, Frost D et al. Cancer risk for BRCA1 and BRCA2 mutation carriers: results from prospective analysis of EMBRACE. J Natl Cancer Inst 2013; 105(11): 812– 822. doi: 10.1093/ jnci/ djt095. 17. Metcalfe K, Lynch HT, Foulkes WD et al. Effect of oophorectomy on survival after breast cancer in BRCA1 and BRCA2 mutation carriers. JAMA Oncol 2015; 1(3): 306– 313. doi: 10.1001/ jamaoncol.2015.0658. 18. Cortesi L, Masini C, Cirilli C et al. Favourable ten-year overall survival in a Caucasian population with high probability of hereditary breast cancer. BMC Cancer 2010; 10(1): 90. doi: 10.1186/ 1471-2407-10-90. 19. Bordeleau L, Panchal S, Goodwin P et al. Prognosis of BRCA-associated breast cancer: a summary of evidence. Breast Cancer Res Treat 2010; 119(1): 13– 24. doi: 10.1007/ s10549-009-0566-z.

20. Musolino A, Bella MA, Bortesi B et al. BRCA mutations, molecular markers, and clinical variables in early-onset breast cancer: a population-based study. Breast 2007; 16(3): 280– 292. doi: 10.1016/ j.breast.2006.12.003. 21. Schmidt MK, van den Broek AJ, Tollenaar RA et al. Breast cancer survival of BRCA1/ BRCA2 mutation carriers in a hospital-based cohort of young women. J Natl Cancer Inst 2017; 109(8). doi: 10.1093/ jnci/ djw329. 22. Baretta Z, Mosellin S, Goldin E et al. Eﬀect of BRCA germinal mutations on breast cancer prognosis: a systematic review and meta-analysis. Medicine (Baltimore) 2016; 95(40): e4975. doi: 10.1097/ MD.0000000000004975. 23. Copson ER, Maishman TC, Tapper WJ et al. Germline BRCA mutation and outcome in young-onset breast cancer (POSH): a prospective cohort study. Lancet Oncol 2018; 19(2): 169– 180. doi: 10.1016/ S1470-2045(17)308 91-4. 24. Welcsh PL, Owens KN, King MC et al. Insights into functions of BRCA1 and BRCA2. Trends Genet 2000; 16(2): 69– 74. 25. Patel KJ, Yu VP, Lee H et al. Involvement of BRCA2 in DNA repair. Mol Cell 1998; 1(3): 347– 357. 26. Decatris MP, Sundar S, O’Byrne KJ et al. Platinum-based chemotherapy in metastatic breast cancer:current status. Cancer Treat Rev 2004; 30(1): 53– 81. doi: 10.1016/ S03057372(03)00139-7. 27. Tassone P, Tagliaferri P, Perricelli A et al. BRCA1 expression modulates chemosensitivity of BRCA1- defective HCC1937 human breast cancer cells. Br J Cancer 2003; 88(8): 1285– 1291. doi: 10.1038/ sj.bjc.6600859. 28. Lafarge S, Sylvain V, Ferrara M et al. Inhibition of BRCA1 leads to increased chemoresistance to mikrotubule-interfering agents, an eﬀect that involves the JNK pathway. Oncogene 2001; 20(45): 6597– 6606. doi: 10.1038/ sj.onc.1204812. 29. Bhattacharyya A, Ear US, Koller BH et al. The breast cancer susceptibility gene BRCA1 is required for subnuclear assembly of Rad51 and survival following treatment with the DNA cross-linking agent cisplatin. J Biol Chem 2000; 275(31): 23899– 23903. doi: 10.1074/ jbc.C000276200. 30. Byrski T, Huzarski T, Dent R et al. Pathologic complete response to neoadjuvant cisplatin in BRCA1-positive breast cancer patients. Breast Cancer Res Treat 2014; 147(2): 401– 405. doi: 10.1007/ s10549-014-3100-x. 31. Wang C, Zhang J, Wang Y et al. Prevalence of BRCA1 mutations and responses to neoadjuvant chemotherapy among BRCA1 carriers and non-carriers with triple-negative breast cancer. Ann Oncol 2015; 26(3): 523– 528. doi: 10.1093/ annonc/ mdu559. 32. Hahnen E, Lederer B, Hauke J et al. Germline mutation status, pathological complete response and disease-free survival in triple-negative breast cancer: secondary analysis of the GeparSixto randomized clinical trial. JAMA Oncol 2017; 3(10): 1378– 1385. doi: 10.1001/ jamaoncol.2017.1007. 33. Sikov WM, Berry DA, Perou CM et al. Impact of the addition of carboplatin and/ or bevacizumab to neoadjuvant once-per-week paclitaxel followed by dose-dense doxorubicin and cyclophophamide on pathological complete response rates in stage II to III triple negative breast cancer: CALGB 40603(Alliance). J Clin Oncol 2015; 33(1): 13– 21. doi: 10.1200/ JCO.2014.57.0572. 34. Alba E, Chacon JI, Lluch A et al. A randomized phase II trial of platinum salts in basal-like breast cancer patients in the neoadjuvant setting. Results from the GEICAM/ 2006-03, multicenter study. Breast Cancer Res Treat 2012; 136(2): 487– 493. doi: 10.1007/ s10549-012-2100-y. 35. Loibl S, O’Shaughnessy J, Untch M et al. Addition of the PARP inhibitor veliparib plus carboplatin or carboplatin alone to standard neoadjuvant chemotherapy in triple-negative breast cancer (BrighTNess): a randomised, phase 3 trial. Lancet Oncol 2018; 19(4): 497– 509. doi: 10.1016/ S1470-2045(18)30111-6. 36. Byrski T, Dent R, Blecharz P et al. Results of a phase II open-label, non-randomized trial of cisplatin

2S29

KARCINOM PRSU U NOSIČEK MUTACÍ V GENU BRCA1/ 2  LÉČÍME HO JINAK?

chemotherapy in patient with BRCA1-positive metastatic breast cancer. Breast Cancer Res 2012; 14(4): 110. doi: 10.1186/ bcr3231. 37. Isakoff SJ, Mayer EL, He L et al. TBCRC009: a multicenter phase II clinical trial of platinum monotherapy with biomarker assessment in metastatic triple negative breast cancer. J Clin Oncol 2015; 33(17): 1902– 1909. doi: 10.1200/ JCO.2014.57.6660. 38. Tutt A, Tovey H, Cheang MC et al. Carboplatin in BRCA1/ 2-mutated and triple-negative breast cancer BRCAness subgroups: the TNT trial. Nat Med 2018; 24(5): 628– 637. doi: 10.1038/ s41591-018-0009-7. 39. Seynaeve C, Jager A, Hooning M et al. Activity of taxane chemotherapy for metastatic breast cancer in BRCA1 and BRCA2 mutation carriers compared to sporadic BC patients. J Clin Oncol 2010; 28: 1020a. 40. Boughey JC, Kalari KR, Suman VJ et al. Role of germline BRCA status and tumor homologous recombination (HR) deficiency in response to neoadjuvant weekly paclitaxel followed by anthracycline-based chemotherapy. Cancer Res 2016; 76 (Suppl 4): P3– 07– 29a. 41. Murai J, Huang S, Das BB et al. Trapping of PARP1 and PARP2 by clinical inhibitors. Cancer Res 2012; 72(21): 5588– 5599. doi: 10.1158/ 0008-5472.CAN-12-2753. 42. Rottenberg S, Jaspers JE, Kersbergen A et al. High sensitivity of BRCA1-deficient malignant tumors to the PARP inhibitor AZD2281 alone and in combination with

2S30

platinum drugs. Proct Natl Acad Sci USA 2008; 105(44): 17079– 17084. doi: 10.1073/ pnas.0806092105. 43. Juvekar A, Burga LN, Hu H et al. Combining a PI3K inhibitor with a PARP inhibitor provides an eﬀective therapy for BRCA1-related breast cancer. Cancer Discov 2012; 2(11): 1048– 1063. doi: 10.1158/ 2159-8290.CD-11-0336. 44. Robson M, Im SA, Senkus E et al. Olaparib for metastatic breast cancer in patients with a germline BRCA mutation. N Engl J Med 2017; 377(6): 523– 533. doi: 10.1056/ NEJMoa1706450. 45. Robson ME, Tung N, Conte P et al. OlympiAD ﬁnal overall survival and tolerability results: Olaparib versus chemotherapy treatment of physician’s choice in patients with a germline BRCA mutation and HER2-negative metastatic breast cancer. Ann Oncol 2019; 30(4): 558– 566. doi: 10.1093/ annonc/ mdz012. 46. Litton JK, Rugo HS, Ettl J et al. Talazoparib in patients with advanced breast cancer and a germline BRCA mutation. N Engl J Med 2018; 379(8): 753– 763. doi: 10.1056/ NEJMoa1802905. 47. Han HS, Dieras V, Robson M et al. Veliparib with temozolomide or carboplatin/paclitaxel versus placebo with carboplatin/paclitaxel in patiens with BRCA1/2 locally reccurent/metastatic breast cancer: randomized phase II trial. Ann Oncol 2018; 29(1): 154–161. doi: 10.1093/annonc/mdx505. 48. Rugo HS, Olopade Ol, de Michele A et al. Adaptive randomization of veliparib-carboplatin treatment

in breast cancer. N Engl J Med 2016; 375(1): 23– 34. doi: 10.1056/ NEJMoa1513749. 49. Miller K, Tong Y, Jones DR et al. Cisplatin with or without rucaparib after preoperative chemotherapy in patient with triple-negative breast cancer: ﬁnal eﬃcacy results of Hoosier oncology group BRE09-146. J Clin Oncol 2015; 33(15): 1082a. 50. Turner NC, Telli ML, Rugo HS et al. Final results of a phase 2 study of talazoparib following platinum or multiple cytotoxin regiment in advanced breast cancer patients with germline BRCA1/ 2 mutations (ABRAZO). J Clin Oncol 2017; 35 (Suppl 1): abstr. 107. 51. Mehta MP, Wang D, Wang F et al. Veliparib in combination with whole brain radiation therapy in patiens with brain metastases: results of a phase 1 study. J Neurooncol 2015; 122(2): 409– 417. doi: 10.1007/ s11060-015-1733-1. 52. Barber LJ, Sandhu S, Chen L et al. Secondary mutations in BRCA2 associated with clinical resistence to a PARP inhibitor. J Pathol 2013; 229(3): 422– 429. doi: 10.1002/ path.4140. 53. Montoni A, Robu M, Pouliot E et al. Resistence to PARP-inhibitors in cancer therapy. Front Pharmacol 2013; 4: 18. doi: 10.3389/ fphar.2013.00018. 54. Narod SA, Metcalfe K, Lynch HT et al. Should all BRCA1 mutation carriers with stage I breast cancer receive chemotherapy? Breast Cancer Res Treat 2013; 138(1): 273– 279. doi: 10.1007/ s10549-013-2429-x.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S24–2S 30

PŮVODNÍ PRÁCE

Zhodnocení účinnosti neoadjuvantní chemoterapie s platinovým derivátem u pacientek se zárodečnou mutací v genech BRCA1 a BRCA2 – retrospektivní analýza souboru pacientek s karcinomem prsu léčených v MOÚ Brno Effectiveness of Neoadjuvant Therapy with Platinum-Based Agents for Patients with BRCA1 and BRCA2 Germline Mutations – A Retrospective Analysis of Breast Cancer Patients Treated at MMCI Brno Holánek M.1, Bílek O.1, Nenutil R.2,3, Kazda T.4, Selingerová I.3, Zvaríková M.1, Palácová M.1, Krásenská M.1, Vyzula R.1,3, Petráková K.1,3 1

Klinika komplexní onkologické péče, LF MU a Masarykův onkologický ústav, Brno Oddělení klinické patologie, Masarykův onkologický ústav, Brno 3 RECAMO, Masarykův onkologický ústav, Brno 4 Klinika radiační onkologie, LF MU a Masarykův onkologický ústav, Brno 2

Souhrn Východiska: Mutace v genech BRCA1 a BRCA2 je spojená s vysokým rizikem vzniku karcinomu prsu. U onemocnění vznikajících na podkladě této mutace se předpokládá větší efektivita platinových derivátů. Jejich role a účinnost ve smyslu zvýšení pravděpodobnosti patologické kompletní remise (pathological complete remission – pCR) v rámci systémové neoadjuvantní chemoterapie karcinomu prsu u pacientek s BRCA1 a BRCA2 mutací je opakovaně diskutována, nicméně neexistují jednoznačná doporučení. Soubor pacientů a metody: Na souboru pacientek s BRCA1/2 mutovaným nádorem prsu léčených v letech 2010–2017 neoadjuvantní chemoterapií retrospektivně hodnotíme přínos přidání platinového derivátu na dosažení pCR. Odpověď na neoadjuvantní chemoterapii byla hodnocena patologem z definitivního resekátu. Jako pCR byl označen stav, kdy došlo k úplnému vymizení invazivního karcinomu z prsu a event. spádových lymfatických uzlin. Výsledky: V celkovém souboru 76 pacientek (medián 39 let, 62 % triple negativní karcinom (triple negative breast cancer – TNBC), 70% BRCA1 pozitivita) bylo platinovým derivátem léčeno 37 nemocných. Pacientky léčené platinovým derivátem měly signifikantně častěji pCR (57 vs. 23 %, p = 0,005). Pacientka s platinovým režimem má 4,4krát větší šanci na dosažení pCR než pacientka bez platinového režimu za předpokladu stejného fenotypu tumoru (TNBC nebo SR+/HER2−). Závěr: Neoadjuvantní chemoterapie s platinovým derivátem je u pacientek s BRCA1/2 mutací spojena s vyšší pravděpodobností dosažení pCR, která má důležitý vztah k další prognóze pacientky. Zvažována by měla být především u pacientek s TNBC fenotypem.

Práce byla podpořena Ministerstvem zdravotnictví České republiky – Koncepční rozvoj výzkumné organizace (MMCI 00209805). Práce byla podpořena projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (NPU I – LO1413). This work was supported by grant of the Ministry of Health of the Czech Republic – Conceptual Development of a Reaserch Organization (MMCI 00209805). This work was supported by grant of the Ministry of Education, Youth and Sport of the Czech Republic (NPU I – LO1413). Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy. The authors declare they have no potential conﬂicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do bi omedicínských časopisů. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE recommendation for biomedical papers.

 MUDr. Miloš Holánek Klinika komplexní onkologické péče Masarykův onkologický ústav Žlutý kopec 7 656 53 Brno e-mail: holanek@mou.cz

Klíčová slova karcinom prsu – geny BRCA1 – geny BRCA2 – neoadjuvantní terapie – cisplatina – karboplatina – patologická kompletní remise

Obdrženo/Submitted: 21. 3. 2019 Přijato/Accepted: 14. 5. 2019 doi: 10.14735/amko2019S31

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S31–2S 35

2S31

ZHODNOCENÍ ÚČINNOSTI NEOADJUVANTNÍ CHEMOTERAPIE S PLATINOVÝM DERIVÁTEM

Summary Background: Mutations in the BRCA1 and BRCA2 genes are associated with a high risk of developing breast cancer. Tumors arising from this mutation are expected to be more sensitive to platinum-based drugs. The role of platinum-based drugs in systemic neoadjuvant BRCA1/2 breast cancer therapy, and its efficacy in increasing the probability of pathological complete remission (pCR) are discussed repeatedly; however, there are no clear recommendations. Patients and methods: We retrospectively evaluated the contribution of a platinum-based antineoplastic drug to the achievement of pCR in a set of patients with BRCA1/2 mutant breast cancer treated with neoadjuvant chemotherapy from 2010 to 2017. The response to neoadjuvant chemotherapy was evaluated by a pathologist using definitive surgical specimens. A pCR was defined as a condition in which complete invasive breast cancer, and (eventually) positive lymph nodes, had disappeared. Results: Of 76 patients (median age, 39 years; 62% with triple negative breast cancer (TNBC); 70% with BRCA1 positivity), 37 were treated with platinum-based drugs. More patients treated with platinum derivatives achieved pCR (57% vs. 23%, p = 0.005). Patients treated in a neoadjuvant setting with platinum-based antineoplastic drugs had a 4.4× greater chance of achieving pCR than those not treated with platinum, assuming the same tumor phenotype (TNBC or SR+/ HER2−). Conclusion: Neoadjuvant platinum-based chemotherapy for patients with a BRCA1/2 mutation is associated with a higher probability of achieving pCR, which is important for subsequent prognosis. This treatment should be considered particularly for patients with BRCA1 mutation and a TNBC phenotype.

Key words breast cancer – genes, BRCA1 – genes, BRCA2 – neoadjuvant therapy – cisplatin – carboplatin – pathologic complete response

Úvod Karcinom prsu je nejčastějším zhoubným nádorovým onemocněním u žen, s neustále stoupající incidencí [1]. Jedná se o značně heterogenní skupinu onemocnění s různou odpovědí na léčbu, a tedy i různou prognózou. Celoživotní riziko vzniku karcinomu prsu je 6–7 % [2]. Nosičky mutace v tumor supresorových genech BRCA1 (BReast CAncer; chromozom 17q21, 24 exonů) a BRCA2 (chromozom 13q12–13, 27 exonů) mají oproti zdravé populaci výrazně vyšší riziko vzniku karcinomu prsu a ovarií; mutace v těchto genech je tak spojena s hereditárním syndromem karcinomu prsu a ovarií (produkty jmenovaných genů se účastní oprav poškozené DNA a kontroly buněčného cyklu) [3,4]. Celoživotní riziko vzniku karcinomu prsu u nosiček BRCA1 mutace je 40–87 %, u nosiček mutací v BRCA2 18–88 % [5]. Celkové přežití (overall survival – OS) je u pacientek s karcinomem prsu a BRCA1/2 mutací stejné jako u pacientek s karcinomem prsu bez přítomnosti mutace [6]. Nádory spojené s BRCA1 mutací jsou často triple negativní (triple negative breast cancer – TNBC), tento typ onemocnění je charakterizován absencí exprese estrogenového a progesteronového receptoru a absencí overexprese HER2 receptoru na nádorových buňkách. Výskyt mutací v BRCA1 genu je u pacientek s TNBC 9–21 %. Až 39 % pacientek mladších 40 let s TNBC jsou nosičky BRCA1 nebo BRCA2 mutace [7].

2S32

TNBC je agresivním podtypem karcinomu prsu, který je charakteristický vysokým rizikem relapsu a časným metastazováním. Prognóza pacientek s metastatickým TNBC je špatná, OS se pohybuje kolem 18 měsíců a méně [8]. Snahou je proto v rámci léčby časného karcinomu prsu použít co možná nejefektivnější léčbu. U pacientek s BRCA1/2 mutací se předpokládá kvůli poškození reparace dvouvláknových zlomů DNA cestou homologní rekombinace lepší efektivita platinových derivátů [9–11]. Platinové deriváty (cisplatina, karboplatina, oxaliplatina) mají podobný účinek jako alkylační cytostatika, ale DNA přímo nealkylují (nemají alkylační skupinu). Vážou se na DNA, dochází ke vzniku interkalačních vazeb, což zamezuje replikaci nukleových kyselin. Cisplatina se stává aktivní až v intracelulárním prostředí, kde je méně chloridových iontů. Následně dochází ke vzniku nukleofilního radikálu, který reaguje s purinovými bázemi nukleových kyselin. Vznikají tak vnitrořetězcové vazby či přímo zlomy [12]. Role platinového derivátu jakožto součásti neoadjuvantní chemoterapie (NACHT) je u pacientek s mutací BRCA1/2 opakovaně diskutována, hlavně ve smyslu zvýšení pravděpodobnosti dosažení patologické kompletní remise (pathological complete remission – pCR). Ta je charakterizována jako patologem potvrzené úplné vymizení invazivního karcinomu z prsu a event. spádových lymfatických

uzlin po podání NACHT. Znám je vztah mezi pCR a prognózou onemocnění; pacientky s pCR mají lepší prognózu než pacientky s reziduálním onemocněním [13]. Zatím však nejsou k dispozici žádná jednoznačná léčebná doporučení. Ke zvážení je podání platinového derivátu jakožto součásti NACHT hlavně u pacientek s BRCA1 mutací a TNBC fenotypem [14]. Cílem této retrospektivní analýzy je zhodnocení léčebné odpovědi na NACHT u pacientek s BRCA1/2 mutací s důrazem na analýzu závislosti dosažení pCR na přidání platinového derivátu.

Metodika Soubor pacientů Do studie byly zařazeny pacientky s časným, event. lokálně pokročilým karcinomem prsu (klinické stadium II a výše), se zárodečnou mutací v genech BRCA1/2, které byly v letech 2010–2017 léčeny NACHT v Masarykově onkologickém ústavu v Brně. Vylučujícím kritériem bylo vzdálené metastatické onemocnění a nejednoznačný závěr histopatologického vyšetření. Hodnoceny byly pacientky TNBC a pacientky s hormonálně dependentním onemocněním (ER+ a/nebo PR+). Pacientky s HER2 pozitivním onemocněním byly z hodnocení vyloučeny. Neoadjuvantní chemoterapie V rámci NACHT byly pacientky léčeny standardními režimy s antracykliny

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S31–2S 35

ZHODNOCENÍ ÚČINNOSTI NEOADJUVANTNÍ CHEMOTERAPIE S PLATINOVÝM DERIVÁTEM

(např. doxorubicin, cyklofosfamid – AC; epirubicin, cyklofosfamid – EC; 5-fluorouracil, epirubicin, cyklofosfamid – FEC) a event. taxany (paklitaxel a docetaxel). U části pacientek bylo indikováno podání platinového derivátu (cisplatina nebo karboplatina). Zařazení platinového derivátu do NACHT nebylo standardizováno, režim s platinou byl volen dle individuálního zvážení ošetřujícího lékaře s ohledem na doporučení multidisciplinární komise pro nádory prsu. Hodnocení léčebné odpovědi Odpověď na NACHT byla hodnocena patologem z definitivního resekátu po provedení operačního výkonu pomocí semikvantitativní klasifikace regrese (tumor regression grade – TRG) dle Parka et al [15]. Jako pCR byl hodnocen stav, kdy po podání NACHT došlo k úplnému vymizení invazivního karcinomu z prsu a event. spádových lymfatických uzlin (dle Parka et al TRG 1 – pCR karcinomu prsu po NACHT; nebo 2 – takřka totální vymizení nádoru po NACHT, kdy perzistují pouze ojedinělé skupiny buněk in situ). Statistická analýza Deskriptivní analýza pacientek byla provedena pomocí základních popisných statistik (medián a rozsah, resp. průměr a směrodatná odchylka pro kontinuální data; počet a procenta pro data kategoriální). Nezávislost proměnných v kontingenční tabulce byla hodnocena Fisherovým exaktním testem. Multivariační analýza dosažení pCR v závislosti na typu chemoterapie (standardní chemoterapie vs. chemoterapie s platinovým derivátem) byla provedena pomocí logistické regrese. V rámci této analýzy byl spočítán poměr šancí (odds ratio – OR), kdy OR < 1 znamená nižší šanci dosažení pCR a OR > 1 vyšší šanci dosažení pCR. Za hranici statistické významnosti byla uvažována hodnota 0,05. Pro zpracování byl využit statistický software R verze 3.5.2.

a 23 (30 %) s BRCA2 mutací. Medián věku pacientek v době diagnózy byl 39 let (rozsah 23–74 let), nejčastěji se jednalo o pacientky s lokálně pokročilým onemocněním. Nejvíce zastoupeným histologickým typem onemocnění byl invazivní karcinom nespeciálního typu grade 3. Další popisné charakteristiky pacientek jsou shrnuty v tab. 1. Signifikantně více TNBC pacientek bylo ve skupině s BRCA1 mutací (42/53 pacientek; 79 %) ve srovnání s BRCA2 mutací (5/23 pacientek; 22 %), p < 0,001. Délka NACHT byla 3–6 měsíců, antracykliny a taxany byly podávány ve standardním dávkování dle platných doporučení. U 10 pacientek byl použit dávkově denzní režim AC. Délka podávání platinového derivátu nebyla standardizována. Platinový derivát byl podáván celkem u 37 (49 %) pacientek. Podávání platinového derivátu nebylo závislé na typu BRCA mutace (29/53; 55 % ve skupině BRCA1 a 8/23; 35 % ve skupině BRCA2; p = 0,138) ani na kategorizaci pacientek dle hormonálního profilu (25/47; 53 % ve skupině TNBC a 12/29; 41 % ve skupině SR+/HER2−; p = 0,353). Cisplatina byla nejčastěji podávána v monoterapii 4krát každé 3 týdny v dávce 75 mg/m2. V případě karboplatiny bylo nejčastěji voleno konkomitantní podání s taxanem jednou týdně v dávce AUC 1,5–2, v tomto režimu byla karboplatina podána maximálně 12krát. Léčba pacientek probíhala ambulantně, pouze pacientky, které byly léčeny režimy s cisplatinou, byly hospitalizovány vzhledem k délce aplikace chemoterapeutického režimu. Souhrn použitých chemoterapeutických režimů je uveden v tab. 2. Kompletní patologická odpověď byla dosažena u 30 (39,5 %) pacientek, 46 (60,5 %) pacientek pCR nedosáhlo. Signifikantně více pCR bylo ve skupině s BRCA1 mutací (27/53 pacientek; 51 %) ve srovnání s BRCA2 mutací (3/23 pacientek; 13 %), p = 0,002 a také ve skupině s TNBC tumorem (25/47 pacientek; 53 %) ve srovnání s SR+/HER2− tumorem (5/29 pacientek; 17 %), p = 0,002.

Výsledky Charakteristika pacientek a jejich léčba Retrospektivně bylo hodnoceno celkem 76 pacientek, 53 (70 %) s BRCA1 mutací

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S31–2S 35

Vztah mezi typem NACHT a pCR Pacientky léčené platinovým derivátem měly signifikantně častěji pCR (21/37 pacientek s platinou; 57 %) ve srovnání

Tab. 1. Základní popisné charakteristiky souboru pacientek. Charakteristika

n = 76

věk v době diagnózy (roky) medián

rozsah

23–74

rozsah onemocnění (n; %) operabilní (T1,2)

15 (20 %)

lokálně pokročilý (T3,4; jakékoliv T a N+)

58 (76 %)

inflamatorní (T4d)

3 (4 %)

stav lymfatických uzlin (n; %) N0

22 (29 %)

45 (59 %)

N2–3

9 (12 %)

hormonální status ER (n; %) ER+

27 (36 %)

ER−

49 (64 %)

hormonální status PR (n; %) PR+

24 (32 %)

PR−

52 (68 %)

TNBC (n; %)

47 (62 %)

histologický typ (n; %) NST

75 (99 %)

lobulární

0 (0 %)

jiný

1 (1 %)

grade (n; %) 1

0 (0 %)

3 (4 %)

73 (96 %)

BRCA pozitivita (n; %) BRCA1+

53 (70 %)

BRCA2+

23 (30 %)

ER – estrogenový receptor, PR – progesteronový receptor, TNBC – triple negativní karcinom, BRCA – BReast CAncer tumor supresorový gen

2S33

ZHODNOCENÍ ÚČINNOSTI NEOADJUVANTNÍ CHEMOTERAPIE S PLATINOVÝM DERIVÁTEM

Tab. 2. Chemoterapeutické režimy použité v neoadjuvantní léčbě. Režimy obsahující platinový derivát jsou zvýrazněny. Chemoterapeutický režim (n; %)

n = 76

antracyklin + taxan

25 (33 %)

antracyklin + cDDP

18 (24 %)

antracyklin + PTX + CBDCA

15 (20 %)

DD AC + PTX + CBDCA

2 (3 %)

DD AC + PTX + cDDP

2 (3 %)

DD AC + cDDP

6 (8 %)

antracyklin

10 (13 %)

taxan

3 (4 %)

antracyklin + taxan + cDDP

3 (4 %)

PTX + CBDCA

1 (1 %)

CMF

1 (1 %)

cDDP – cisplatina, PTX – paklitaxel, CBDCA – karboplatina, CMF – cyklofosfamid, metotrexát, 5-fluorouracil; DD – dávkově denzní, AC – doxorubin, cyklofosfamid

s pacientkami bez přidání platinového derivátu k NACHT (9/ 39 pacientek; 23 %), p = 0,005. Multivariační analýza pravděpodobnosti dosažení pCR ukázala jako signifikantní faktory typ NACHT (přítomnost platinového derivátu) a fenotyp tumoru (TNBC vs. SR+/HER2− tumory). Typ BRCA mutace (BRCA1 vs. BRCA2) nedosáhl v multivariační analýze statistické významnosti. Přidání platinového derivátu zvyšuje šanci na dosažení pCR. Pacientka s platinovým režimem má 4,4krát větší šanci na dosažení pCR než pacientka bez platinového režimu, za předpokladu stejného typu tumoru (TNBC nebo SR+/HER2−) (tab. 3).

Diskuze Dle výsledků této retrospektivní studie bylo dosaženo pCR po NACHT u pacientek s BRCA1 a BRCA2 mutací celkem u 39,5 % pacientek z celkového počtu 76. Pravděpodobnost výskytu pCR se lišila dle typu mutace, fenotypu onemocnění a typu NACHT. Potvr-

2S34

Tab. 3. Multivariační analýza pravděpodobnosti dosažení patologické kompletní regrese. OR (95% CI)

p hodnota

typ tumoru

TNBC vs. SR+/HER2−

5,5 (1,8–19,9)

0,005

platinový derivát

ano vs. ne

4,4 (1,6–13,5)

0,006

TNBC – triple negativní karcinom, SR – steroidní receptor, OR – poměr šancí, CI – konfidenční interval

zen byl přínos platinového derivátu; pacientky léčené těmito režimy měly větší pravděpodobnost dosažení pCR než pacientky léčené režimy standardními. Největší benefit byl pozorován u TNBC pacientek. Zhodnocení účinnosti platinového derivátu ve smyslu ovlivnění pravděpodobnosti výskytu pCR u pacientek s karcinomem prsu bylo předmětem několika klinických studií a prací. Retrospektivní analýza NACHT pacientek s BRCA1 mutací prokázala vyšší pravděpodobnost dosažení pCR při použití cisplatiny ve srovnání se standardními režimy [16]. Práce byla podkladem vzniku prospektivní studie, která konstatovala výborný efekt cisplatiny v monoterapii u pacientek s BRCA1 mutací, kdy pCR bylo dosaženo u 61 % pacientek [17]. V našem souboru pacientek s BRCA1 mutací bylo dosaženo 51 % pCR. Studie PrECOG 0105 [18] hodnotila dosažení pCR po NACHT u pacientek s TNBC a/nebo BRCA1/2 mutací. Ve skupině pacientek s BRCA1/2 mutací bylo 56 % pCR. V rámci NACHT však byly pacientky léčeny kromě kombinace karboplatiny a gemcitabinu i PARP1 inhibitorem iniparibem. Studie GeparSixto [19] prokázala pozitivní vliv karboplatiny na dosažení pCR u pacientek s TNBC a HER2+ karcinomem prsu. Pacientek s BRCA1/2 mutací bylo zařazeno celkem 50 z celkového počtu 315. Přidání karboplatiny je spojeno s vyšším zastoupením pCR, hlavně ve skupině TNBC. Pacientky s BRCA1/2 mutací častěji dosahovaly pCR s větším benefitem po přidání platinového derivátu. Po 3 letech sledování bylo zhodnoceno přežití bez známek onemocnění (disease-free survival – DFS) ve vztahu k podanému typu chemoterapie; 85,5 % pacientek

léčených karboplatinou bylo bez známek aktivity onemocnění ve srovnání s 76,1 % pacientek, které karboplatinu nedostaly. Co se týče vztahu BRCA statusu a DFS, profit z karboplatiny měly hlavně pacientky bez BRCA mutace, ve skupině pacientek s BRCA mutací nebyl výraznější efekt karboplatiny pozorován. Důvodem může být menší množství pacientek nebo obecně vysoká citlivost této skupiny pacientek k terapii. Malý počet pacientek léčených v našem souboru karboplatinou znemožňuje validní hodnocení výsledků léčby v této podskupině. Publikovány byly i výsledky, které nepoukazují na benefit platinového derivátu. Studie GEICAM/ 2006-03 [20] hodnotila přínos přidání karboplatiny k docetaxelu po antracyklinovém režimu u pacientek s TNBC. Bez ohledu na režim bylo dosaženo shodného zastoupení pCR (30 %). Dosažení pCR ve vztahu k typu chemoterapie a BRCA statusu bylo hodnoceno i v rámci dalších studií [21,22]. Dosažení pCR je obecně spojeno s lepší prognózou, hlavně u pacientek s TNBC a HER2+ karcinomem. Ty pacientky, které dosáhly pCR, mají nižší riziko relapsu onemocnění a lepší OS než pacientky s reziduálním onemocněním [23–25]. Není však jednoznačně známo, jaký vliv má dosažení pCR na parametr DFS a event. OS u podskupiny pacientek s BRCA1/2 mutací. Doposud také není k dispozici studie fáze III, která by jednoznačně prokazovala benefit platinového derivátu u výše uvedených podskupin pacientek. Zhodnocení odpovědi na NACHT je v současné době důležité i ve vztahu k optimální volbě adjuvantní léčby. Pacientky s pCR již nejsou standardně ad-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S31–2S 35

ZHODNOCENÍ ÚČINNOSTI NEOADJUVANTNÍ CHEMOTERAPIE S PLATINOVÝM DERIVÁTEM

juvantní chemoterapií léčeny, naopak pacientkám s reziduálním onemocněním lze nabídnout na základě výsledků studie CREATE-X [26] adjuvantní terapii kapecitabinem. I přes výše citované výsledky doposud není k dispozici jednoznačné doporučení, kdy terapii platinovým derivátem v rámci NACHT volit, a není ani známo, zda je léčba platinovým derivátem u pacientek s BRCA mutací jednoznačně spojena s lepší prognózou. Indikace tohoto typu léčby se tedy odvíjí stále spíše od zkušeností lékaře a individuálního zvážení rizikových faktorů konkrétního pacienta. Naše práce potvrzuje výsledky výše uvedených studií; vliv platinového derivátu na dosažení pCR byl pozorován hlavně u pacientek s TNBC, kde bylo zastoupení pCR nejvyšší. Limitací této analýzy je retrospektivní hodnocení, malé množství hodnocených pacientek (především v podskupině a mutací BRCA2), použití chemoterapeutických režimů o různém dávkování a nejednotný postup v indikaci konkrétního typu NACHT. Tyto limitace reflektují skutečnost, že se jedná o retrospektivní data z kohorty pacientek z běžné klinické praxe.

Závěr NACHT s platinovým derivátem je u pacientek s BRCA1/2 mutací spojena s vyšší pravděpodobností dosažení pCR, která má vztah k další léčbě a prognóze pacientky. Zvažována by měla být především u pacientek s TNBC fenotypem. Literatura 1. Svod.cz. Český národní webový portál epidemiologie nádorů. [online]. Dostupné z: http:/ / www.svod.cz.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S31–2S 35

2. Evans D, Gareth R, Howell A. Breast cancer risk-assessment models. Breast Cancer Res 2007; 9(5): 213. doi: 10.1186/ bcr1750. 3. Foretová L, Macháčková E, Palácová M et al. Doporučení rozšíření indikačních kritérií ke genetickému testování mutací v genech BRCA1 a BRCA2 u hereditárního syndromu nádorů prsu a ovarií. Klin Onkol 2016; 29 (Suppl 1): 9–13. doi: 10.14735/ amko2016S9. 4. Petráková K, Palácová M, Schneiderová M et al. Syndrom hereditárního karcinomu prsu a ovarií. Klin Onkol 2016; 29 (Suppl 1): 14–21. doi: 10.14735/ amko2016S14. 5. Engel C, Fischer C. Breast cancer risks and risk prediction models. Breast Care 2015; 10(1): 7–12. doi: 10.1159/ 000376600. 6. Copson ER, Maishman TC, Tapper WJ et al. Germline BRCA mutation and outcome in young-onset breast cancer (POSH): a prospective cohort study. Lancet Oncol 2018; 19(2): 169–180. doi: 10.1016/ S1470-2045(17) 30891-4. 7. Tun NM, Villani G, Ong K et al. Risk of having BRCA1 mutation in high-risk women with triple-negative breast cancer: a meta-analysis. Clin Genet 2014; 85(1): 43–48. doi: 10.1111/ cge.12270. 8. Gobbini E, Ezzalfani M, Dieras V et al. Time trends of overall survival among metastatic breast cancer patients in the real-life ESME cohort. Eur J Cancer 2018; 96: 17–24. doi: 10.1016/ j.ejca.2018.03.015. 9. Alli E, Sharma VB, Hartman AR et al. Enhanced sensitivity to cisplatin and gemcitabine in Brca1-deﬁcient murine mammary epithelial cells. BMC Pharmacol 2011; 11(1): 7. doi: 10.1186/ 1471-2210-11-7. 10. Bhattacharyya A, Ear US, Koller BH et al. The breast cancer susceptibility gene BRCA1 is required for subnuclear assembly of Rad51 and survival following treatment with the DNA cross-linking agent cisplatin. J Biol Chem 2000; 275(31): 23899–23903. doi: 10.1074/ jbc.C000276200. 11. Kennedy RD, Quinn JE, Mullan PB et al. The role of BRCA1 in the cellular response to chemotherapy. J Natl Cancer Inst 2004; 96(22): 1659–1668. doi: 10.1093/ jnci/ djh312. 12. Adam Z, Vorlíček J, Táborská E. Protinádorová chemoterapie In: Adam Z, Vorlíček J, Koptíková J (eds). Obecná onkologie a podpůrná léčba. Praha: Grada 2003: 341–342. 13. Cortazar P, Zhang L, Untch M et al. Pathological complete response and long-term clinical benefit in breast cancer: the CTNeoBC pooled analysis. Lancet 2014; 384(9938): 164–172. doi: 10.1016/ S0140-6736(13) 62422-8. 14. Senkus E, Kyriakides S, Ohno S et al. Primary breast cancer: ESMO Clinical Practice Guidelines for diagnosis, treatment and follow-up. Ann Oncol 2015; 26 (Suppl 5): 8–30. doi: 10.1093/ annonc/ mdv298. 15. Park CK, Jung WH, Koo JS. Pathologic evaluation of breast cancer after neoadjuvant therapy. J Pathol Transl Med 2016; 50(3): 173–180. doi: 10.4132/ jptm.2016.02.02.

16. Byrski T, Gronvald J, Huzarski T et al. Pathologic complete response rates in young women with BRCA1-positive breast cancers after neoadjuvant chemotherapy. J Clin Oncol 2009; 28(3): 375–379. doi: 10.1200/ JCO.2008.20.7019. 17. Byrski T, Huzarski T, Dent R et al. Pathologic complete response to neoadjuvant cisplatin in BRCA1-positive breast cancer patients. Breast Cancer Res Treat 2014; 147(2): 401–405. doi: 10.1007/ s10549-014-3100-x. 18. Telli ML, Jensen KC, Vinayak S et al. Phase II study of gemcitabine, carboplatin, and iniparib as neoadjuvant therapy for triple-negative and BRCA1/2 mutation–associated breast cancer with assessment of a tumor-based measure of genomic instability: PrECOG 0105. J Clin Oncol 2015; 33(17): 1895–1901. doi: 10.1200/ JCO.2014.57.0085. 19. von Minckwitz G, Schneeweiss A, Loibl S et al. Neoadjuvant carboplatin in patients with triple-negative and HER2-positive early breast cancer (GeparSixto; GBG 66): a randomised phase 2 trial. Lancet Oncol 2014; 15(7): 747–756. doi: 10.1016/ S1470-2045(14)70160-3. 20. Alba E, Chacon JI, Lluch A et al. A randomized phase II trial of platinum salts in basal-like breast cancer patients in the neoadjuvant setting. Results from the GEICAM/ 2006-03, multicenter study. Breast Cancer Res Treat 2012; 136(2): 487–493. doi: 10.1007/ s10549-012-2100-y. 21. Arun B, Bayraktar S, Liu DD et al. Response to neoadjuvant systemic therapy for breast cancer in BRCA mutation carriers and noncarriers: a single-institution experience. J Clin Oncol 2011; 29(28): 3739–3746. doi: 10.1200/ JCO.2011.35.2682. 22. Byrski T, Huzarski T, Dent R et al. Response to neoadjuvant therapy with cisplatin in BRCA1-positive breast cancer patients. Breast Cancer Res Treat 2009; 115(2): 359– 363. doi: 10.1007/ s10549-008-0128-9. 23. Cortazar P, Zhang L, Untch M et al. Pathological complete response and long-term clinical benefit in breast cancer: the CTNeoBC pooled analysis. Lancet 2014; 384(9938): 164–172. doi: 10.1016/ S0140-6736(13)62 422-8. 24. von Minckwitz G, Untch M, Blohmer JU et al. Deﬁnition and impact of pathologic complete response on prognosis after neoadjuvant chemotherapy in various intrinsic breast cancer subtypes. J Clin Oncol 2012; 30(15): 1796–1804. doi: 10.1200/ JCO.2011.38.8595. 25. Spring LM, Fell G, Arfe A et al. Pathological complete response after neoadjuvant chemotherapy and impact on breast cancer recurrence and mortality, stratiﬁed by breast cancer subtypes and adjuvant chemotherapy usage: Individual patient-level meta-analyses of over 27,000 patients. Cancer Res 2019; 79 (Suppl 4): abstr. GS2– 03. doi: 10.1158/ 1538-7445.SABCS18-GS2-03. 26. Masuda N, Lee SJ, Ohtani S et al. Adjuvant capecitabine for breast cancer after preoperative chemotherapy. N Engl J Med 2017; 376(22): 2147–2159. doi: 10.1056/ NEJMoa1612645.

2S35

PŮVODNÍ PRÁCE

Dědičné mutace v genu CHEK2 jako příčina dispozice k nádorům prsu – typy mutací, jejich biologická a klinická relevance Germline CHEK2 Gene Mutations in Hereditary Breast Cancer Predisposition – Mutation Types and their Biological and Clinical Relevance Kleiblová P.1,2, Stolařová L.1, Křížová K.3, Lhota F.1, Hojný J.1, Zemánková P.1, Havránek O.4,5, Vočka M.6, Černá M.1, Lhotová K.1, Borecká M1, Janatová M.1, Soukupová J.1, Ševčík J.1, Zimovjanová M.6, Kotlas J.2, Panczak A.2,7, Veselá K.2, Červenková J.8, Schneiderová M.9, Burócziová M.3, Burdová K.3, Stránecký V.10, Foretová L.11, Macháčková E.11, Tavandzis S.12, Kmoch S.10, Macůrek L.3, Kleibl Z.1 1

Laboratoř onkogenetiky, Ústav biochemie a experimentální onkologie, 1. LF UK v Praze Ústav biologie a lékařské genetiky, 1. LF UK a VFN v Praze 3 Laboratoř biologie nádorové buňky, Ústav molekulární genetiky AV ČR v.v.i., Praha 4 BIOCEV, 1. LF UK v Praze 5 I. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze 6 Onkologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze 7 Radiologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze 8 Radioterapeutická a onkologická klinika FN Královské Vinohrady, Praha 9 I. chirurgická klinika 1. LF UK a VFN v Praze 10 Laboratoř pro studium vzácných nemocí, Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze 11 Oddělení nádorové epidemiologie, Masarykův onkologický ústav, Brno 12 Oddělení lékařské genetiky, Laboratoře AGEL, Praha 2

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy. The authors declare they have no potential conﬂicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do bi omedicínských časopisů.

Souhrn Východiska: Dědičné mutace v genu CHEK2 kódujícím CHK2 proteinkinázu způsobují středně zvýšené riziko vzniku karcinomu prsu (breast cancer – BC) a dalších nádorových onemocnění. Vysoká populační variabilita CHEK2 mutací a výskyt vzácných missense variant nejasného významu (variants of unknown clinical significance – VUS) komplikuje odhad rizika vzniku nádorových onemocnění u nosičů germinálních variant. Soubor pacientů a metody: Mutační analýzu CHEK2, vč. analýzy velkých přestaveb, jsme provedli u 1 526 vysoce rizikových pacientek s BC a 3 360 kontrol z ČR. Nalezené VUS jsme klasifikovali pomocí funkční analýzy v modelovém systému lidské buněčné linie RPE1-CHEK2-KO, ve které byly obě endogenní alely inaktivovány metodou CRISPR/Cas9. Výsledky: Četnost 10 různých trunkačních mutací CHEK2 byla významně vyšší u pacientek s BC (2,62 %) než u kontrol (0,11 %; p = 4,1 × 10−12), 23 různých missense variant jsme nalezli u 4,5 % pacientek a 4,0 % kontrol. Nejčastější alteraci představovala p.I157T se srovnatelnou četností u pacientek a kontrol (3,08 vs. 3,10 %). Funkční analýza identifikovala u 9 VUS zásadní poruchu kinázové aktivity, zatímco u dalších 9 zachovanou kinázovou aktivitu. Zbývající VUS a p.I157T byly částečně funkční. Riziko BC zvyšovaly trunkační mutace (OR 8,19; 95% CI 4,11–17,75) a nefunkční missense mutace (OR 4,06; 95% CI 1,37–13,39). Částečně funkční (vč. p.I157T) a plně funkční missense varianty riziko neovlivňovaly. Pacientky s trunkačními a funkčně-defektními missense variantami CHEK2 vyvinuly BC (převážně ER-pozitivní s vyšším gradingem) v průměrném věku 44,4 a 50,7 roku a signifikantně častěji vyvinuly sekundární tumory než nosičky mutací v BRCA1/BRCA2/PALB2/p53 a nenosičky. Závěr: Dědičné mutace v genu CHEK2 představují významnou komponentu dědičného BC v ČR. Riziko vzniku onemocnění u nosičů patogenních mutací CHEK2 se zvyšuje s počtem příbuzných s BC a dalšími nádory v rodině. U asymptomatických nosičů je indikována dispenzarizace (jednou ročně ultrazvuk, mamografie nebo magnetická rezonance) od 40 let věku a chirurgická prevence v závislosti na rodinné anamnéze. Prevence vzniku dalších nádorů je ke zvážení dle výskytu nádorových onemocnění v rodině.

The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE recommendation for biomedical papers.

 MUDr. Petra Kleiblová, Ph.D. Ústav biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK U Nemocnice 5 120 00 Praha 2 e-mail: pekleje@lf1.cuni.cz prof. MUDr. Zdeněk Kleibl, Ph.D. Ústav biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK U Nemocnice 5 120 00 Praha 2 e-mail: zdekleje@lf1.cuni.cz Obdrženo/Submitted: 2. 4. 2019 Přijato/Accepted: 14. 5. 2019

Klíčová slova karcinom prsu – CHEK2 – dědičné mutace – varianty nejasného významu – funkční analýza

2S36

doi: 10.14735/amko2019S36

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S36–2S 50

DĚDIČNÉ MUTACE V GENU CHEK2 JAKO PŘÍČINA DISPOZICE K NÁDORŮM PRSU

Summary Background: Hereditary mutations in the CHEK2 gene (which encodes CHK2 kinase) contribute to a moderately increased risk of breast cancer (BC) and other cancers. Large variations in the frequency of CHEK2 mutations and the occurrence of variants of unknown clinical significance (VUS) complicate estimation of cancer risk in carriers of germline CHEK2 mutations. Patients and methods: We performed mutation analysis of 1,526 high-risk Czech BC patients and 3,360 Czech controls. Functional analysis was performed for identified VUS using a model system based on a human RPE1-CHEK2-KO cell line harboring biallelic inactivation of endogenous CHEK2. Results: The frequency of ten truncating CHEK2 variants differed markedly between BC patients (2.26%) and controls (0.11%; p = 4.1 × 10−12). We also found 23 different missense variants in 4.5% patients and in 4.0% of controls. The most common was p.I157T, which was found in patients and controls with the same frequency. Functional analysis identified nine functionally deleterious VUS, another nine functionally neutral VUS, and four intermediate VUS (including p.I157T). We found that carriers of truncating CHEK2 mutations had a high BC risk (OR 8.19; 95% CI 4.11–17.75), and that carriers of functionally deleterious missense variants had a moderate risk (OR 4.06; 95% CI, 1.37–13.39). Carriers of these mutations developed BC at 44.4 and 50.7 years, respectively. Functionally neutral and functionally intermediate missense variants did not increase the BC risk. BC in CHEK2 mutation carriers was frequently ER-positive and of higher grade. Notably, carriers of CHEK2 mutations developed second cancers more frequently than BRCA1/BRCA2/PALB2/p53 or mutation non-carriers. Conclusion: Hereditary CHEK2 mutations contribute to the development of hereditary BC. The associated cancer risk in mutation carriers increases with the number of affected individuals in a family. Annual follow-up with breast ultrasound, mammography, or magnetic resonance imaging is recommended for asymptomatic mutation carriers from the age of 40. Surgical prevention and specific follow-up of other tumors should be considered based on family cancer history.

Key words breast cancer – CHEK2 – hereditary mutations – variants of unknown significance – functional analysis

Východiska Karcinom prsu (breast cancer – BC) patří mezi nejčastější onkologické diagnózy v populaci žen v ČR. Přibližně 10 % případů se vyvíjí na základě genetické příčiny způsobené přítomností patogenní mutace v některém z genů predisponujících ke vzniku dědičné formy BC. Charakteristickou okolností vzniku většiny dědičných forem BC je jejich asociace s hereditárními mutacemi v genech kódujících proteiny podílející se na opravách genomové DNA, především na reparacích dvouřetězcových zlomů DNA cestou homologní rekombinace [1]. Dědičná forma BC se se zvýšenou četností vyskytuje v rámci syndromu dědičného karcinomu prsu a ovaria způsobeného vysoce penetrantními mutacemi v hlavních predispozičních genech BRCA1 a BRCA2. Vzhledem k vysoké frekvenci patogenních mutací v těchto genech a dostatečnému množství identifikovaných nosičů existují již v současné době kvalitní indikační kritéria pro genetické testování, jakož i doporučení pro klinický management osob s mutací [2,3]. Třetím klinicky nejvýznačnějším genem s vysokou penetrancí pro vznik dědičné formy karcinomu prsu je PALB2 [4]. Mezi další vysoce penetrantní predispoziční geny podmiňující vznik dědičné formy BC patří TP53, PTEN, CDH1 s extrémně vzácným výskytem zárodečných mutací. Řádově četnější jsou

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S36–2S 50

mutace v genech se střední penetrancí (s relativním rizikem < 4), mezi nimiž u pacientek s BC dominují alterace genů ATM a CHEK2 [5]. Četnost zárodečných mutací v genu CHEK2 je u pacientek s BC v naší populaci třetí nejvyšší ze známých nádorových predispozičních genů. Mutace v CHEK2 jsou spojeny i se zvýšeným rizikem výskytu dalších malignit [6]. Gen CHEK2 (checkpoint kinase 2; OMIM: 604373) je lokalizován na chromozomu 22q12.1 a kóduje serin/treoninovou proteinkinázu CHK2 tvořenou 543 aminokyselinami. CHK2 kináza je aktivována fosforylací tyrozinu 68 zprostředkovanou proteinem ATM v rámci buněčné odpovědi na přítomnost dvouřetězcových zlomů DNA [7]. Aktivační fosforylace katalyzuje homodimerizaci dvou CHK2 molekul v oblasti FHA (forkhead-associated) domény a umožňuje následnou autofosforylaci kinázové domény podmiňující plnou katalytickou aktivitu CHK2. Aktivovaná CHK2 kináza fosforyluje řadu jaderných proteinů zapojených do oprav poškození DNA a do buněčné odpovědi na přítomnost těchto alterací směřujících k zástavě buněčného cyklu, indukci apoptózy a změnám genové exprese [8]. Mezi substráty CHK2 patří BRCA1 a BRCA2 – klíčové proteiny reparace dvouřetězcových zlomů v DNA, transkripční faktor p53 – ovlivňující expresi genů regulujících průběh buněčného cyklu a apoptózy nebo

transkripční represor KAP1 (KRAB-asociovaný protein 1, alias TIF1, TRIM28) – protein řídící genovou expresi rozsáhlé skupiny genů vč. genů kódujících proteiny zapojené do oprav genomové DNA [9]. Asociace zárodečných mutací v genu CHEK2 s karcinomem prsu byla identifikována začátkem milénia [10], ale většina zejména původních studií se zaměřila pouze na analýzu přítomnosti několika vybraných zakladatelských (founder) mutací. Mezi nejčastěji analyzované dědičné alterace patří západoevropská trunkační mutace c.1100delC (p.T367Mfs*15) a dále missense varianta c.470T>C (p.I157T), která se ve zvýšené míře vyskytuje ve slovanské populaci. Výsledky metaanalýz těchto variant u pacientek s BC opakovaně ukázaly, že v případě c.1100delC se jedná o středně penetrantní alelu [11,12], zatímco význam varianty p.I157T u BC je na úrovni nízce rizikových alterací s OR~1,5 [13]. Další typicky slovanské rekurentní mutace vyskytující se v naší populaci zahrnují sestřihovou variantu c.444+1G>A (IVS2+1G>A; p.E149Ifs*6) a velkou intragenovou deleci postihující exony 9 a 10 (c.909-2028_1095+330del5395; p.M304Lfs*15), poprvé identifikovanou u pacientů z ČR a SR [14]. Mutační analýzy celé kódující oblasti genu CHEK2 byly u starších prací provedeny pouze výjimečně [15–18]. Jejich vý-

2S37

DĚDIČNÉ MUTACE V GENU CHEK2 JAKO PŘÍČINA DISPOZICE K NÁDORŮM PRSU

sledky však naznačily, že nejčastěji studované mutace představují pouze část dědičných variant CHEK2 u pacientek s BC. S nástupem sekvenování nové generace (next generation sequencing – NGS) do rutinní diagnostiky se mutační analýza genu CHEK2 stala standardní součástí vyšetření. Výsledky NGS analýz na velkých souborech odhalily, že prevalence zárodečných CHEK2 variant patří mezi nejvyšší mezi dalšími ná-

dorovými predispozičními geny (mimo BRCA1 a BRCA2), zejména v evropské a židovské populaci [19–22]. V rámci NGS analýz však dochází nejen k identifikaci jednoznačně patogenních mutací, ale také variant nejasného významu (variant of unknown signifikance – VUS), jejichž biologický a potažmo i klinický význam musí být následně vyhodnocen testováním na modelových organizmech in vitro a/nebo důkladnou genetickou ana-

lýzou v rodinách nosičů VUS. Tyto přístupy dalece přesahují možnosti rutinní diagnostiky a informace o přítomnosti VUS značně komplikuje klinickou využitelnost NGS analýz [23]. Nejednotné hodnocení VUS způsobuje, že téměř třetina diagnostikovaných CHEK2 variant je reportována diskrepantně [24]. V předkládané práci jsme se zaměřili na identifikaci spektra dědičných variant genu CHEK2 v naší populaci, které jsme

Tab. 1. Charakteristika vyšetřovaného souboru 1 526 pacientek s BC. Pacientky počet

Unilaterální BC n = 1 298

Bilaterální BC n = 149

BC a karcinom ovaria n = 79

1. BC

2. BC

Všechny BC n = 1 526

věk dg. – průměr

42,9

45,8

52,9

55,7

43,9

věk dg. – medián

40,9 (17–92)

46,0 (23–81)

53,0 (32–84)

57,2 (30–78)

42,0 (17–92)

165 (12,7)

13 (8,7)

1 (1,3)

179 (11,7)

≤ 30; n (%) 31–40; n (%)

488 (37,6)

41 (27,5)

24 (16,1)

10 (12,7)

539 (35,3)

41–50; n (%)

360 (27,7)

50 (33,6)

45 (30,2)

16 (20,3)

426 (27,9)

51–64; n (%)

213 (16,4)

36 (24,2)

57 (38,3)

32 (40,5)

281 (18,4)

72 (5,5)

9 (6,0)

23 (15,4)

20 (25,3)

101 (6,6)

964 (80,2)

90 (70,9)

115 (82,7)

48 (76,2)

1,102 (79,2)

dcis

61 (5,1)

6 (4,7)

10 (7,2)

3 (4,8)

70 (5,0)

lobulární

81 (6,7)

14 (11)

6 (4,3)

6 (9,5)

101 (7,3)

lcis

2 (0,2)

3 (2,2)

1 (1,6)

3 (0,2)

medulární

58 (4,8)

12 (9,4)

5 (3,6)

2 (3,2)

72 (5,2)

mucinózní

6 (0,5)

1 (1,6)

7 (0,5)

tubulární

6 (0,5)

1 (0,8)

1 (1,6)

8 (0,6)

jiný

24 (2,0)

4 (3,1)

1 (1,6)

29 (2,1)

134

luminal A

269 (26,0)

30 (33,0)

36 (30,5)

20 (42,6)

319 (27,2)

luminal B

426 (41,1)

25 (27,5)

37 (31,4)

15 (31,9)

466 (39,7)

basal-like

272 (26,3)

30 (33,0)

35 (29,7)

11 (23,4)

313 (26,7)

69 (6,7)

6 (6,6)

10 (8,5)

1 (2,1)

76 (6,5)

262

352

premenopauzální

968 (78,7)

103 (73,0)

50 (35,2)

25 (34,7)

1 096 (76,0)

postmenopauzální

262 (21,3)

38 (27,0)

92 (64,8)

47 (65,3)

347 (24,0)

≥ 65; n (%) histologický typ (% známých) duktální

neznámý subtyp (% známých)

HER2-pozitivní neznámý menopauza (% známých)

neznámý

BC – karcinom prsu, dg. – diagnóza, n – počet

2S38

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S36–2S 50

DĚDIČNÉ MUTACE V GENU CHEK2 JAKO PŘÍČINA DISPOZICE K NÁDORŮM PRSU

Tab. 1 – pokračování. Charakteristika vyšetřovaného souboru 1 526 pacientek s BC. Pacientky počet

Unilaterální BC n = 1 298

Bilaterální BC n = 149

BC a karcinom ovaria n = 79

1. BC

2. BC

Všechny BC n = 1 526

klinické stadium (% známých) IA

408 (35,0)

42 (32,8)

66 (52,0)

23 (34,8)

473 (34,8)

27 (2,3)

1 (0,8)

3 (2,4)

3 (4,5)

31 (2,3)

IIA

308 (26,4)

41 (32,0)

30 (23,6)

28 (42,4)

377 (27,7)

IIB

236 (20,3)

24 (18,8)

10 (7,9)

9 (13,6)

269 (19,8)

IIIA

104 (8,9)

11 (8,6)

7 (5,5)

1 (1,5)

116 (8,5)

IIIB

32 (2,7)

6 (4,7)

1 (1,5)

39 (2,9)

IIIC

22 (1,9)

5 (3,9)

1 (1,5)

23 (1,7)

28 (2,4)

3 (2,3)

6 (4,7)

31 (2,3)

133

167

144 (13,5)

10 (10,1)

26 (21,8)

12 (22,6)

166 (13,6)

450 (42,2)

51 (51,5)

41 (34,5)

25 (47,2)

526 (43,2)

472 (44,3)

38 (38,4)

52 (43,7)

16 (30,2)

526 (43,2)

232

308

pouze osobní

456 (35,1)

49 (32,9)

48 (60,8)

553 (36,2)

pouze rodinná

335 (25,8)

19 (12,8)

354 (23,2)

osobní i rodinná

431 (33,2)

69 (46,3)

31 (39,2)

531 (34,8)

76 (5,9)

12 (8,1)

88 (5,8)

neznámé grade (% známých)

neznámý splněná indikační kritéria

žádná BC – karcinom prsu, n – počet

analyzovali v souboru vzorků získaných od 1 526 vysoce rizikových pacientek s BC a 3 360 kontrol. Nalezené VUS jsme podrobili funkční analýze využívající modelový systém založený na kvantifikaci fosforylace serinu 473 v proteinu KAP1 v lidské buněčné linii RPE1 s delecí endogenního CHEK2 genu.

Soubor pacientů a metody Vyšetřovaný soubor pacientek tvořily vzorky od 1 526 žen s BC odeslaných ke genetickému vyšetření nádorové predispozice do Laboratoře onkogenetiky (Ústav biochemie a experimentální onkologie, 1. LF UK v Praze) v letech 1997– 2017. Všechny pacientky podepsaly informovaný souhlas schválený etickou komisí 1. LF UK a VFN v Praze. Anamnestická a klinicko-patologická data

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S36–2S 50

byla získána ze zdravotnické dokumentace (tab. 1). Kromě souboru pacientek bylo vyšetřeno 3 360 kontrol, z nichž 1 329 vzorků bylo získáno od osob bez nádorového onemocnění v osobní anamnéze a 2 031 vzorků tvořila skupina neselektovaných jedinců (369 vzorků anonymních dárců krve a 1 662 anonymních vzorků osob vyšetřených exomovým sekvenováním v Národním centru lékařské genomiky – bez detailnějších údajů o věku, pohlaví a zdravotním stavu). Soubor pacientů i kontrol tvořily osoby české národnosti. Vstupním materiálem pro vyšetření byla DNA izolovaná z leukocytů periferní nesrážlivé krve. S ohledem na dobu trvání projektu byla mutační analýza genu CHEK2 prováděna s využitím různých metodických přístupů, které však

u všech vzorků zahrnovaly mutační analýzu celé kódující sekvence genu i analýzu přítomnosti velkých přestaveb (u všech pacientů a 2 271/3 360 kontrol; u zbývajících 1 089 vzorků kontrolního souboru byla provedena pouze analýza přítomnosti dvou velkých přestaveb CHEK2 nalezených v naší populaci). Vzorky od všech pacientek s identifikovanou germinální variantou CHEK2 genu byly vyšetřeny pomocí panelového NGS (CZECANCA) z důvodu identifikace přítomnosti případných dalších variant v dalších nádorových predispozičních genech [25,26]. U všech pacientek byla vyšetřena přítomnost mutací v genech BRCA1, BRCA2, PALB2 a TP53, jejichž zárodečné mutace jsou spojeny s vyšším rizikem vzniku BC než mutace v genu CHEK2. Z 1 526 analyzova-

2S39

DĚDIČNÉ MUTACE V GENU CHEK2 JAKO PŘÍČINA DISPOZICE K NÁDORŮM PRSU

Tab. 2. Výskyt dědičných variant v genu CHEK2. Prevalence jednotlivých identifikovaných variant ve skupině žen s unilaterálním či bilaterálním BC nebo s duplicitou (BC a karcinom ovaria) a u referenční skupiny populačně specifických kontrol. Varianty jsou rozděleny do skupin: A – trunkace (delece/inzerce, nonsense mutace); B–D missense varianty klasifikované na základě výsledků RPE1-CHEK2-KO buněčné eseje. Varianta; cDNA

Varianta; protein

rs number

Clin Funkční Unilat. Bilat. BC BC Všechny Kontr. Var analýza BC a karcinom BC class %wt ovaria CHK2 n = 1 298 n = 149 n = 79 n = 1 526 n = 3 360

A – CHEK2 trunkace (a frame-shift; b in-frame) c.100_101delCA a c.277delT

c.283C>T c.366delA

c.444+1G>A

c.846+4_846 +7delAGTA b

p.Q34Vfs*42

–

n.t.

–

p.W93Gfs*17

rs786203458

n.t.

–

p.R95*

rs587781269

n.t.

–

p.E122Dfs*8

rs1555927302

n.t.

–

p.E149Ifs*6

rs121908698

n.t.

–

p.D265_H282del rs764884641

2,3

–

c.846+1888_908+ 987del5601 a

p.P283Dfs*8

–

n.t.

–

c.909-2028_1095+ 330del5395 a

p.M304Lfs*16

–

n.t.

c.1100delC a

p.T367Mfs*15

rs555607708

0,0

–

p.L421Ifs*4

rs863224747

n.t.

–

33 (2,54)† 9,4×10−11

4 (2,68) 0,003

3 (3,80) 0,004

c.1260-8A>G a všechny trunkace (%) p = (Fisher exact test)

40 (2,62)† 11 (0,33) 4,1×10−12 ref.

B – missense CHEK2 varianty nefunkční (< 25 % aktivity wt proteinu) c.190G>A

p.E64K

rs141568342

3–4

13,3

–

c.503C>T

p.T168I

rs730881684

5,8

–

c.520C>G

p.L174V

rs876659400

0,2

–

c.917G>C

p.G306A

rs587780192

3–4

16,5

–

c.980A>G

p.Y327C

rs587780194

23,0

–

c.1037G>A

p.R346H

rs730881688

0,0

–

c.1180G>A

p.E394K

rs587780169

0,0

–

c.1270T>C

p.Y424H

rs139366548

21,5

–

c.1274C>T

p.P425L

rs1555913537

11,9

–

c.1421G>A

p.R474H

rs121908706

0,0

–

9 (0,69) 0,009

1 (0,67) 0,26

1 (1,27) 0,15

11 (0,72) 0,006

6 (0,18) ref.

42 (3,24) 5 (3,36) 4,4 × 10−12 0,002

4 (5,06) 0,001

všechny nefunkční missense varianty (%) p = (Fisher exact test) všechny mutace – trunkace + nefunkční missense varianty (%) p = (Fisher exact test) † #

51 (3,34) 17 (0,51) 1,0 × 10−13 ref.

vč. složeného heterozygota c.277delT and c.444+1G>A; vč. dvou homozygotů p.I157T (1× unilat. a 1× bilat. BC před 50. rokem); tři další ženy s unilat. BC byly složení heterozygoti pro: p.D265_H282del+p.D438Y, c.5601del+p.I157T, c.1100delC+p.I157T. Referenční sekvence CHEK2: NM_007194.3, transkripční varianta A.

BC – karcinom prsu, kontr. – populačně specifické kontroly, wt – wild-type, n – počet

2S40

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S36–2S 50

DĚDIČNÉ MUTACE V GENU CHEK2 JAKO PŘÍČINA DISPOZICE K NÁDORŮM PRSU

Tab. 2 – pokračování. Výskyt dědičných variant v genu CHEK2. Prevalence jednotlivých identifikovaných variant ve skupině žen s unilaterálním či bilaterálním BC nebo s duplicitou (BC a karcinom ovaria) a u referenční skupiny populačně specifických kontrol. Varianty jsou rozděleny do skupin: A – trunkace (delece/inzerce, nonsense mutace); B–D missense varianty klasifikované na základě výsledků RPE1-CHEK2-KO buněčné eseje. Varianta; cDNA

Varianta; protein

rs number

Clin Funkční Unilat. Bilat. BC BC Všechny Kontr. Var analýza BC a karcinom BC class %wt ovaria CHK2 n = 1 298 n = 149 n = 79 n = 1 526 n = 3 360

C – missense CHEK2 varianty částečně funkční (25–50 % aktivity wt proteinu) c.470T>C

p.I157T

rs17879961

3–5

48,8

104

c.688G>T

p.A230S

rs748636216

34,7

–

c.715G>A

p.E239K

rs121908702

41,8

–

c.1067C>T

p.S356L

rs121908703

44,1

–

c.1217G>A

p.R406H

rs200649225

2–3

38,2

–

38 (2,93)#

6 (4,03)#

3 (3,80)

0,64

0,63

0,74

0,79

ref.

všechny částečně funkční missense varianty (%) p = (Fisher exact test)

47 (3,08)# 109 (3,24)

D – missense CHEK2 varianty plně funkční (> 50 % aktivity wt proteinu) c.538C>T

p.R180C

rs77130927

1–3

66,6

–

c.539G>A

p.R180H

rs137853009

65,6

–

c.541C>T

p.R181C

rs137853010

116,1

–

c.542G>A

p.R181H

rs121908701

89,0

–

c.1091T>C

p.I364T

rs774179198

52,0

–

c.1309A>G

p.K437E

rs764238637

90,9

–

c.1312G>T

p.D438Y

rs200050883

69,3

–

c.1427C>T

p.T476M

rs142763740

3–4

86,4

–

c.1525C>T

p.P509S

rs587780179

73,2

–

11 (0,85) 0,14

11 (0,72) 0,3

16 (0,48) ref.

všechny plně funkční missense varianty (%) p = (Fisher exact test) † #

BC – karcinom prsu, kontr. – populačně specifické kontroly, wt – wild-type, n – počet

ných pacientek s BC bylo 1 209 pacientek bez mutací v těchto nádorových predispozičních genech, 317 pacientek tvořily nosičky mutací v BRCA1/2, PALB2 nebo TP53. Varianty identifikované u pacientů byly ověřeny na úrovni RNA, resp. cDNA. Pro in silico predikci významu missense variant byly využity nástroje Align GVGD, MutationTaster, CADD, SIFT, PolyPhen-2, Spidex a GERP. Funkční testy byly provedeny na lidské buněčné linii RPE1 s delecí (knock-out,

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S36–2S 50

KO) endogenního CHEK2 genu dosažené pomocí CRISPR/Cas9 systému (RPE1-CHEK2-KO). Jako unikátní cíl specifické CHK2 fosforylace byl identifikován serin 473 (S473) proteinu KAP1. Míra fosforylace S473 KAP1 (stanovená pomocí specifické protilátky a kvantifikovaná Scan^R mikroskopií) vyjadřovala enzymovou aktivitu tranzientně exprimovaných testovaných variant CHK2 v RPE1-CHEK2-KO buňkách [27]. Míra fosforylace S473 KAP1 byla vyjádřena jako relativní

poměr kinázové aktivity analyzované varianty k aktivitě nemutované (wild-type) formy CHK2 (100 %). Aktivita posunové mutace c.1100delC (p.T367Mfs*15) byla použita jako kontrola bez kinázové aktivity. Testované varianty byly na základě jejich kinázové aktivity klasifikovány jako nefunkční (s aktivitou < 25 % aktivity wild-type CHK2), částečně funkční (s aktivitou v rozmezí 25–50 % aktivity wild-type CHK2) a plně funkční (s aktivitou > 50 % aktivity wild-type CHK2).

2S41

DĚDIČNÉ MUTACE V GENU CHEK2 JAKO PŘÍČINA DISPOZICE K NÁDORŮM PRSU

Pro statistické analýzy byl soubor pacientek rozdělen do skupin v závislosti na mutačním stavu genu CHEK2, funkčním významu CHEK2 variant a s ohledem na přítomnost mutací ve vysoce penetrantních národových predispozičních genech. Statistické analýzy byly provedeny s využitím Fisherova exaktního testu. Míra asociace mutací v genu CHEK2 se sledovanými proměnnými byla vyjádřena pomocí míry rizika (odds ratio – OR). Za statisticky signifikantní byly považovány výsledky s p < 0,05.

Výsledky a diskuze Četnost výskytu variant CHEK2 u pacientek s BC a kontrol Ve všech vzorcích jsme nalezli celkem 33 různých nesynonymních variant genu CHEK2 (velké intragenové přestavby, nonsense, frame-shift, sestřihové nebo missense varianty), které se nacházely u 106/1 526 pacientek s BC (6,95 %) a u 142/3 360 kontrol (4,23 %; p = 0,0001; tab. 2). Významný rozdíl v četnosti výskytu jsme zaznamenali pro skupinu 10 mutací vedoucích k syntéze zkráceného CHK2 proteinu (trunkace; ověřeno na úrovni RNA). Tyto mutace jsme nalezli u 40/1 526 pacientek (2,62 %) a u 11/3 360 kontrol (0,33 %; p = 4,1 × 10−12). Pokud jsme ze souboru 1 526 pacientek vyloučili 317 nosiček mutací ve vysoce penetrantních národových predispozičních genech (BRCA1, BRCA2, PALB2 nebo TP53), dosáhla ve zbývajícím souboru četnost trunkačních mutací CHEK2 2,89 % (35/1 209 pacientek s BC). Frekvence trunkačních mutací CHEK2 u pacientek s BC v různých regionech světa vykazuje značnou variabilitu. Frekvence mutací CHEK2 srovnatelná s frekvencí v našem souboru byla zaznamenána u 507 pacientek s BC bez mutací v BRCA1/BRCA2 z Francie (2,9 %) [15] a u 1 007 židovských pacientek z USA (2,88 %) [28]. Nižší záchyt mutací CHEK2 byl nalezen u pacientek z Německa (1,74 % v souboru 516 pacientek [17] a 1,84 % v souboru 5 589 pacientek [22]). Je třeba zdůraznit, že ani v jedné z těchto prací nebyly hodnoceny velké intragenové přestavby CHEK2. Frekvence mutací v CHEK2 je výrazně nižší v populacích neevropského původu.

2S42

V souboru 7 657 čínských pacientek s BC byla zachycena frekvence nosiček mutací v CHEK2 pouze 0,34 % [21]. Přes výrazně nižší frekvenci patogenních mutací v našem kontrolním souboru oproti souboru pacientek s BC byla zachována podobná proporce v zastoupení jednotlivých typů trunkací tvořených přibližně stejnoměrně velkými intragenovými delecemi (37 % u pacientek, 36 % u kontrol), mutacemi postihujícími vysoce konzervativní sestřihová místa (32 % u pacientek, 27 % u kontrol) a krátkými delecemi/non-sense mutacemi (32 % u pacientek; 36 % u kontrol). Velké intragenové delece zahrnovaly u pacientek rekurentní deleci 5395 bp postihující exony 9 a 10 a nově popsanou deleci 5601 bp s oblastí kódující exon 8 (tab. 2). S ohledem na jejich frekvenci musí být hodnocení velkých přestaveb CHEK2 v naší populaci nezbytnou součástí analýzy CHEK2 genu. Varianty způsobující aberantní sestřih mRNA zahrnovaly kromě známé mutace c.444+1G>A variantu c.1260-8A>G (způsobující inzerci sedmi nukleotidů z přilehlé intronové oblasti do mRNA s posunem čtecího rámce; p.L421Ifs*4) a opakující se variantu c.846+4_846+7delAGTA (způsobující na úrovni mRNA potvrzený in-frame výpadek exonu 7 kódujícího 18 aminokyselin v oblasti kinázové domény proteinu CHK2; p.D265_H282del). Identický dopad na mRNA (delece exonu 7) má i recentně popsaná rozsáhlá (~7,5 kb) rekurentní intragenová delece úseku CHEK2 genu s exonem 7 u řeckých pacientek s BC [29]. Nejčastější krátké delece v našem souboru tvořily mutace c.1100delC a c.277delT. U jedné pacientky s unilaterálním, HER2 pozitivním BC (dg. v 41 letech) byly přítomny dvě patogenní mutace (c.277delT a c.444+1G>A) v heterozygotním stavu. Rozdíly ve frekvenci germinálních mutací CHEK2 v různých populacích jsou patrné rovněž z přítomnosti různých founder mutací. Výskyt nejvíce studované CHEK2 varianty c.1100delC dominuje v Německu (s frekvencí 1,41 % všech pacientek s BC bez mutace v BRCA1/BRCA2 a 0,37 % v populačních kontrolách) [22], Francii [15], Nizozemí, Finsku, Velké Británii [30], Rusku [31] a u pacientek evropského pů-

vodu v USA [20]. V našem souboru pacientek s BC jsme identifikovali pouze šest nosiček mutace c.1100delC (0,39 % všech pacientek), které tak představovaly pouze 15 % pacientek s trunkační mutací CHEK2. Přesto byl výskyt varianty c.1100delC v kontrolním souboru signifikantně a více než 4× nižší (0,09 %; p = 0,02). Velmi raritní je c.1100delC v jižní Evropě [32] a přítomna není v Koreji [33] nebo Číně [21], kde byla nově popsána u 30 % nosiček mutací v CHEK2 jinde neznámá founder mutace p.Y139*. V Polsku je nejčastější mutací CHEK2 c.444+1G>A [34], která se rekurentně vyskytuje i u nás (společně s variantou c.444+1G>T [35,36]). Z 23 zaznamenaných missense variant byla v naší populaci nejčastější varianta c.470T>C (p.I157T), přítomná u 47/1 526 (3,08 %) pacientek (u dvou z nich byla v homozygotním stavu) a u 104/3 360 (3,10 %) kontrol. Z porovnání s ostatními studiemi analyzujícími varianty CHEK2 genu je patrné, že i spektrum missense variant má výraznou populační variabilitu. Z 18 různých missense variant CHEK2, které jsme nalezli v naší studii u pacientek s BC, jich 11 bylo identifikováno mezi 56 missense variantami zachycenými při analýze 5 589 pacientek s BC z Německa [22], 6 mezi 28 missense variantami nalezenými při vyšetření 1 303 pacientek s BC z USA a Austrálie [16] a 2 mezi 9 missense variantami přítomnými u 507 pacientek s BC z Francie [15]. Výsledky in silico analýzy missense variant nalezených v našem souboru byly pro většinu variant diskrepantní. Jejich klinický význam a interpretace v databázi ClinVar byly rovněž nejasné (16× VUS, class 3) nebo konfliktní (u šesti variant); varianta c.1309A>G nebyla v databázi popsána (tab. 2). Z uvedených důvodů jsme přistoupili k provedení funkčních analýz. Funkční klasifikace variant CHEK2 Funkční analýzy jsme provedli u všech 23 missense variant nalezených v souboru pacientek s BC a v kontrolách a pro sestřihovou variantu c.846+4_846+7delAGTA. Pro funkční analýzu jsme vyvinuli systém umožňující testování kinázové aktivity studova-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S36–2S 50

DĚDIČNÉ MUTACE V GENU CHEK2 JAKO PŘÍČINA DISPOZICE K NÁDORŮM PRSU

Tab. 3. Relativní riziko zárodečných CHEK2 variant způsobujících zkrácení proteinového produktu (trunkace) a funkčně klasifikovaných missense variant (nefunkční, částečně funkční, plně funkční) v souboru všech vyšetřovaných pacientek s BC a v podskupině bez přítomnosti příčinné mutace v jiném nádorovém predispozičním genu. Riziko vzniku BC bylo vyjádřeno jako OR pro jednotlivé skupiny CHEK2 variant proti jejich frekvencím v populačně speciﬁckých kontrolách (n = 3 360). Všechny BC n = 1 526

Skupina pacientek CHEK2 skupina variant

nosičky; n (%)

BC (bez mutací v BRCA1/2, PALB2, TP53) n = 1 209

OR (95% CI); p −12

nosičky; n (%)

OR (95% CI); p

trunkace

40 (2,62)

8,19 (4,11–17,75); 4,1 × 10

35 (2,90)

9,07 (4,49–19,87); 2,4 × 10−12

nefunkční missense

11 (0,72)

4,06 (1,37–13,39); 0,006

9 (0,74)

4,19 (1,33–14,34); 0,006

částečně funkční missense

47 (3,08)

0,95 (0,66–1,35); 0,79

40 (3,31)

1,02 (0,69–1,49); 0,92

plně funkční missense

11 (0,72)

1,52 (0,64–3,49); 0,30

10 (0,83)

1,74 (0,70–4,10); 0,18

Pozn.: Soubor bez mutací v predispozičních genech BRCA1, BRCA2, PALB2, TP53 slouží k porovnání s výsledky zahraničních prací, které obvykle analyzují populace pacientek s BC bez mutací v hlavních predispozičních genech. BC – karcinom prsu, OR – odds ratio, CI – interval spolehlivosti, n – počet

ných missense variant v modelu lidské buněčné linie RPE1 s inaktivací endogenního CHEK2 genu (RPE1-CHEK2-KO). V porovnání s jinými přístupy pro funkční analýzu variant v CHEK2 na úrovni purifikovaných proteinů in vitro [15,18] nebo v modelech na kvasinkách [37,38] je námi vytvořený systém vhodný pro studium kinázové aktivity testovaných CHEK2 variant v přirozeném intracelulárním prostředí lidských buněk, s přítomností aktivátorů (ATM) a substrátů (KAP1) kinázy CHK2. Stanovení fosforylace S473 proteinu KAP1 zprostředkované tranzientně exprimovanými, analyzovanými variantami v buňkách linie RPE1-CHEK2-KO umožnilo kvantifikaci funkční kapacity nalezených VUS s určením relativní kinázové aktivity k aktivitě wild-type CHK2 (tab. 2). Systém do budoucna umožní analyzovat i další VUS identifikované v CHEK2, kterých je v databázi ClinVar doposud (březen 2019) popsáno 882 [39]. Funkční analýzou v RPE1-CHEK2-KO buňkách jsme prokázali úplnou ztrátu katalytické aktivity u varianty c.846+4_846+7delAGTA způsobující in-frame deleci 18 aminokyselin v kinázové doméně. Podstatnou redukci (snížení na < 25 % aktivity wild-type proteinu CHK2) až ztrátu kinázové aktivity jsme dále zaznamenali u 9/23 testovaných missense variant, které byly klasifikovány jako nefunkční. Naopak pouze mírně sníženou (> 50 % aktivity wild-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S36–2S 50

-type proteinu CHK2) až plně zachovanou funkci mělo dalších 9/23 missense variant, které byly klasifikovány jako plně funkční. Mezi pěti variantami, jejichž aktivita se pohybovala v rozmezí 25–50 % wild-type formy proteinu CHK2 a které byly klasifikovány jako částečně funkční, byla také nejčastější missense varianta p.I157T. Tento výsledek je v souladu s předchozími studiemi ukazujícími, že p.I157T si sice zachovává plnou katalytickou účinnost, ale variantní izoforma vykazuje poruchu ve vazbě substrátů [40,41]. Funkční kinázová kapacita této varianty na úrovni 48,8 % wild-type CHK2 naznačuje, že u heterozygotních nosičů by reziduální celková kapacita CHK2 kinázy exprimované z obou alel (kódujících 100% aktivní wild-type CHK2 a přibližně 50% aktivní p.I157T) měla poskytovat dostatečnou funkční rezervu, avšak u homozygotních nosičů p.I157T varianty je celková funkční kapacita CHK2 snížena na úroveň aktivity u heterozygotních nosičů trunkačních mutací, jako je c.1100delC. Asociace CHEK2 mutací s rizikem vzniku karcinomu prsu u žen Riziko vzniku BC u nosiček dědičných alterací v genu CHEK2 klasifikovaných na základě typu alterace a výsledků funkčních analýz bylo hodnoceno ve srovnání s kontrolní populací jak v souboru všech 1 526 žen s BC, tak v podskupině 1 209 žen s BC bez přítomnosti příčinné

mutace v ostatních vyšetřených nádorových predispozičních genech (BRCA1, BRCA2, PALB2 nebo TP53). Soubor bez mutací v těchto predispozičních genech sloužil k porovnání s výsledky zahraničních prací, které obvykle analyzují populace pacientek s BC bez mutací v hlavních predispozičních genech. Nejvyšší riziko vzniku BC jsme zaznamenali pro varianty vedoucí ke zkrácení proteinového produktu (trunkace), a to jak při hodnocení v celém souboru 1 526 vyšetřovaných žen (OR 8,19; 95% CI 4,11–17,75; p = 4,1 × 10−12), tak při hodnocení v podskupině 1 209 pacientek bez mutací v ostatních vyšetřených nádorových predispozičních genech (OR 9,07; 95% CI 4,49–19,87; p = 2,4 × 10−12) (tab. 3). Missense varianty klasifikované pomocí funkčního vyšetření jako nefunkční byly rovněž statisticky významně spojeny se zvýšeným rizikem vzniku karcinomu prsu u žen (OR > 4), bez ohledu na přítomnost dalších mutací v ostatních predispozičních genech (tab. 3). Naproti tomu missense varianty klasifikované ve funkční analýze jako skupina variant s částečnou poruchou funkce a skupina plně funkčních variant nezvyšovaly riziko vzniku BC ve skupině všech pacientek ani v podskupině pacientek bez mutací v genech BRCA1, BRCA2, PALB2 nebo TP53 (tab. 3). Rizika vzniku karcinomu prsu spojená s nosičstvím alterací v CHEK2, která jsme vyčíslili v našem souboru u všech pa-

2S43

DĚDIČNÉ MUTACE V GENU CHEK2 JAKO PŘÍČINA DISPOZICE K NÁDORŮM PRSU

cientek s BC a v podsouboru pacientek s BC bez mutací v hlavních predispozičních genech, jsou vyšší, než je tomu v ostatních studiích analyzujících celý gen CHEK2 nebo vybrané founder mutace (tab. 4). Příčin tohoto rozdílu je několik. 1) Výskyt variant CHEK2 genu vykazuje významné populační rozdíly. Z přehledu vyplývá, že práce, ve kterých byly k výpočtu rizik použity populační kontroly, dospěly k vyššímu odhadu OR než práce, ve kterých byly použity frekvence alterací CHEK2 z databáze variant Exome Aggregation Consortia (ExAC) od osob z evropské populace mimo Finsko (European non-Finnish – NFE) [42]. Důvodem je pravděpodobně vysoké zastoupení vzorků od osob ze severní Evropy, kde je celosvětově nejvyšší zastoupení c.1100delC v populaci (v kohortě 33 370 vzorků ExAC-NFE je více než třetina vzorků (12 119) tvořena souborem Swedish Schizophrenia & Bipolar Studies, přičemž frekvence c.1100delC v kontrolách ve Švédsku dosahuje 0,7 % [43]). 2) Převážná většina i recentních analýz CHEK2 genu nezahrnuje do vyšetření velké přestavby, které v našem souboru tvořily třetinu trunkačních variant a které jsme nalezli významně častěji u pacientů než u kontrol. 3) Odhad rizika ovlivňuje i složení (výběr) vyšetřovaných pacientů a kontrol – zatímco vyšší četnost mladých pacientek s BC, pacientek s pozitivní rodinnou anamnézou a osob bez mutací v BRCA1/BRCA2 zvyšuje záchyt patogenních variant CHEK2 genu ve skupině pacientů, naopak výběr starších osob bez nádorového onemocnění snižuje výskyt patogenních variant v kontrolním souboru. Vyšší četnost patogenních mutací CHEK2 nalezená v námi vyšetřovaném souboru může být ovlivněna vyšším zastoupením pacientek z rodin s pozitivní onkologickou anamnézou. Z publikovaných prací systematicky vyplývá vyšší riziko vzniku BC pro familiární formu onemocnění než pro neselektované nebo sporadické případy (tab. 4). Naopak nižší výskyt nalezených variant CHEK2 v kontrolním souboru může být ovlivněn vyšším podílem nená-

2S44

dorových a starších osob. Oba protichůdné faktory se pravděpodobně částečně spolupodílejí na vyšším OR zjištěném v naší práci, než je tomu v jiných studiích. Pro přesnější určení rizika bude nezbytné provedení rozsáhlých analýz v rámci mezinárodních konsorcií zahrnujících neselektované soubory pacientek s BC a jejich porovnání se vzorky populačně-specifických kontrol. Nicméně z výsledků našich analýz a přehledu publikovaných výsledků CHEK2 analýz u pacientek s BC je nepochybné, že nosičství patogenních trunkačních mutací genu CHEK2 je obecně spojeno s nejméně trojnásobným zvýšením rizika vzniku karcinomu prsu. Je pravděpodobné, že vyšší riziko vzniku BC bude spojeno s nosičstvím mutací CHEK2 u pacientek s pozitivní rodinnou anamnézou BC [44] (ale pravděpodobně i dalších nádorových onemocnění), naopak nižší riziko může představovat nosičství mutací CHEK2 u osob bez nádorových onemocnění u příbuzných. Celoživotní riziko vzniku BC u nosiček bez pozitivní rodinné anamnézy se pohybuje kolem 20 %, zatímco u nosiček s pozitivní rodinnou anamnézou bylo vyčísleno na 40 % [45]. Odlišná míra rizika je modifikována přítomností dalších genetických faktorů, např. nízkopenetrantními 313 SNP polygenně ovlivňujícími riziko vzniku BC, vyjadřujících tzv. polygenic risk score [46]. Jejich zařazení do diagnostiky může v budoucnu umožnit i lepší predikci rizika u nosičů mutací CHEK2 [44,47]. Nedořešenou otázkou zůstává určení rizika spojeného s nosičstvím funkčně-defektních vzácných missense mutací, které v naší studii i v několika publikovaných analýzách (tab. 4) (které však definovaly „potenciálně“ patogenní missense varianty především na úrovni in silico predikcí) vykazovaly nižší míru rizika vzniku BC (v pásmu variant středního významu s OR~2) než trunkační mutace (s OR > 3). Předpokladem dalších analýz vzácných missense variant je robustní funkční in vitro analýza, kterou plánujeme provést pro všechny missense varianty a in-frame delece/inzerce identifikované u pacientů a kontrol v ČR.

Asociace CHEK2 mutací s histologickým typem BC a s dalšími nádorovými onemocněními Hodnocení vztahu přítomnosti germinální CHEK2 mutace (trunkací a nefunkčních missense variant) k histopatologickým charakteristikám BC bylo provedeno ve skupině 1 209 pacientek bez přítomnosti příčinné mutace v genech BRCA1, BRCA2, PALB2 nebo TP53, ve které bylo identifikováno 44 nosiček patogenních trunkačních CHEK2 variant nebo funkčně-defektních missense variant. U těchto nosiček jsme pozorovali vyšší četnost luminal A subtypu BC oproti pacientkám bez CHEK2 mutace (51,4 vs. 29,4 %; p = 6 × 10−3). Výrazný rozdíl jsme zachytili ve výskytu triple-negativního (ER-, PR-, HER2-negativní) BC, který byl zachycen pouze u jedné nosičky CHEK2 mutace (2,7 %) oproti 186/868 pacientkám (21,4 %) bez mutace v CHEK2 a dalších predispozičních genech (p = 3,0 × 10−3). Histologický typ BC, menopauzální status ani indikační kritéria ke genetickému testování se ve vyšetřovaném souboru 1 209 pacientek bez mutací v genech BRCA1, BRCA2, PALB2 nebo TP53 nelišily mezi pacientkami s/bez CHEK2 mutací, avšak u nosiček CHEK2 mutací byl častěji přítomen grade 2 nádoru proti ženám bez mutace (67,5 vs. 44,4 %; p = 5,3 × 10−3). Výsledky našich analýz jsou v souladu s dříve publikovanými studiemi ukazujícími, že nosičky CHEK2 mutací vykazují silnou asociaci s ER-pozitivními BC, časnějším nástupem onemocnění a pokročilejším gradingem, nosičky p.I157T (ale ne c.1100delC) také s lobulárním BC [48]. Přestože prognóza ER-pozitivních nádorů je u neselektovaného BC lepší, nosičství mutací v CHEK2 je spojeno s horším celkovým přežitím u pacientek s BC [49,50]. Zajímavým pozorováním v našem souboru byla významně vyšší četnost výskytu sekundárních nádorů dalších typů (jiných než BC nebo ovaria), vč. karcinomu kolorekta, ledviny, štítné žlázy nebo hematologických malignit u nosiček CHEK2 mutací, které jsme zaznamenali v 9/44 (20,5 %) případů nosiček trunkačních a funkčně-defektních missense variant CHEK2, v porovnání se 17/317 (5,4 %) případů u nosiček mu-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S36–2S 50

DĚDIČNÉ MUTACE V GENU CHEK2 JAKO PŘÍČINA DISPOZICE K NÁDORŮM PRSU

Tab. 4. Přehled publikovaných prací, analyzujících celý gen CHEK2 (samostatně nebo v rámci panelového sekvenování) nebo vybrané founder mutace a metaanalýzy studií analyzujících pacientky s BC s vyjádřením stanovených rizik pro vznik BC u nosičů mutací. P: soubor pacientů C: soubor kontrol

Analýza*

OR (95% CI); p – poznámka

P: 3 156 BC/karcinom ovaria C: 2 089 populační

c.319+2T>A

5,40 (1,58–18,45); 0,007 – neselektované BC 6,04 (1,65–22,10); 0,007 – familiární BC

2019

P: 1 207 BRCA1/2-negativní BC a sestra s BC C: 1 199 populační

CHEK2 (NGS)

3,0 (1,9–5,0); 1 × 10–5 – všechny varianty 5,8 (2,0–16,9); 0,001 – trunkace 2,4 (1,4–4,3); 0,002 – likely–deleterious missense

2018

P: 5 589 BRCA1/2-negativní BC C: 2189 nenádorové

CHEK2 (NGS)

3,72 (1,99–6,94); < 0,0001 – trunkace

CHEK2 (NGS)

2,31 (1,88–2,85); 3,04 × 10–17 – c.1100delC 2,26 (1,89–2,72); 1,75 × 10–20 – patogenní (bez p.I157T a p.S428F) 1,48 (1,31–1,67); 1,75 × 10–10 – libovolná varianta (vč. p.I157T a p.S428F) 1,35 (1,12–1,63); 0,0002 – bilaterální BC

Citace

Rok

Pop.

Nurmi [55]

2019

Girard [56]

Hauke [22]

Couch [20]

Decker [57]

2017

USA

P: 29 090 BC C: ExAC-NFE non-TCGA

P: 13 087 BC C: 5 488

CHEK2 (4 geny)

3,11 (2,15–4,69); 5,6 × 10–11 – trunkace 1,36 (0,99–1,87); 0,066 – všechny raritní missense 1,51 (1,02–2,24); 0,047 – raritní missense v popsaných doménách 3,27 (1,66–5,83); 0,0014 – bilaterální BC

CHEK2

1,62 (1,03–2,51); 0,04 – trunkační mutace

c.1100delC

2,26 (1,90–2,69); 2,3×10–20– invazivní BC 2,55 (2,10–3,10); 4,9×10–21– ER–pozitivní BC 1,32 (0,93–1,88); 0,12 – ER–negativní BC

Slavin [58]

2017

USA

P: 2 266 BRCA1/2-negat. BC a ≥ 2 příbuzní s BC/karcinomem ovaria do 70 (80 % běloši) C: ExAC

Schmidt [59]

2016

BCAC

44 777 BC 42 977 PMC

Southey [60]

2016

BCAC

P: 42 671 C: 42 164

Cybulski [34]

2011

P: 7 494 BC (negativní founder BRCA1 mutace) C: 4 346

Desrichard [15]

2011

P: 507 BRCA1/2-negativních BC C: 513 nenádorové

P: 1 303 BC ≤ 45 let (64,7 % bělošky) US, AU C: 1 109 nenádorové ženy (86,2 % bělošky)

c.349A>G (p.R117G) c.538C>T (p.R180C) c.715G>A (p.E239K) c.1036C>T (p.R346C) c.1312G>T (p.D438Y)

2,26 (1,29–3,95); 0,02 – pro variantu p.R117G 1,33 (1,05–1,67); 0,015 – pro variantu p.R117G 1,70 (0,73–3,93); 0,210 – pro variantu p.E239K 5,06 (1,09–23,5); 0,017 – pro variantu p.R346C 1,03 (0,62–1,71); 0,910– pro variantu p.D438Y

c.1100delC, c.444+1G>A, del5395

3,6 (2,6–5,1) – všechny BC 3,3 (2,3–4,7) – BC bez pozitivní RA 5,0 (3,3–7,6) – BC + BC v 1. nebo 2. linii v RA 7,3 (3,2–16,8) – BC + BC v 1. a 2. linii v RA

CHEK2

4,15 (1,38–12,50); 0,0065 – všechny CHEK2 varianty 5,18 (1,49–18,00); 0,0042 – patogenní CHEK2 mutace

CHEK2

6,18 (1,76–21,8) – trunkace 2,20 (1,20–4,01) – raritní missense

Le Calvez-Kelm [16]

2011

Liu [61]

2011

P: 909 neselektovaných BC C: 1 229 zdravé

c.1111C>T (p.H371Y)

2,43 (1,07–5,52); 0,034 – neselektovaný BC 5,99 (1,98–18,89) – familiární BC

Weischer [62]

2008

P: 1 101 s BC C: 4 665

c.1100delC

3,2 (1,0–9,9) – BC (prospektivní studie) 2,6 (1,3–5,4) – BC (case control studie)

*CHEK2 – celý gen (bez velkých přestaveb); vybrané hodnocené varianty vypsány pop. – populace, OR – odds ratio, CI – interval spolehlivosti, FI – Finsko, FR – Francie, DE – Německo, USA – Spojené státy americké, UK – Spojené království Velké Británie a Severního Irska, PL – Polsko, AU – Austrálie, CN – Čína, DK – Dánsko

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S36–2S 50

2S45

DĚDIČNÉ MUTACE V GENU CHEK2 JAKO PŘÍČINA DISPOZICE K NÁDORŮM PRSU

Tab. 4 – pokračování. Přehled publikovaných prací, analyzujících celý gen CHEK2 (samostatně nebo v rámci panelového sekvenování) nebo vybrané founder mutace a metaanalýzy studií analyzujících pacientky s BC s vyjádřením stanovených rizik pro vznik BC u nosičů mutací. P: soubor pacientů C: soubor kontrol

Analýza*

OR (95% CI); p – poznámka

P: 1 017 BC C: 4 000 populační

c.1100delC; c.444+1G>A; p.I157T

2,2; p = 0,02 – pro variantu c.1100delC and c.444+1G>A 1,4; p = 0,02 – pro variantu p.I157T

P: 516 BRCA1/2-negativních BC C: 1 315 náhodné

CHEK2

3,44 (1,19–9,95); 0,016 – pro variantu c.1100delC 3,9 (1,3–10,9) – pro varianty c.1100delC a c.1214del4

c.1100delC

2,34 (1,72–3,20); 1 × 10–7 2,23 (1,60–3,11) – BC bez příbuzné s BC v 1. linii 3,12 (1,90–5,15) – BC + 1 BC v 1. linii v RA 4,17 (1,26–13,75) – BC + ≥ 2 BC v 1. linii v RA

c.1100delC

1,48 (0,83–2,65); 0,182 neselektovaný BC 2,27 (1,11–4,63); 0,021 BC + BC v RA 6,17 (1,87–20,32); 0,007 bilaterální BC

c.1100delC

2,88 (2,65–3,22) – BC u žen 2,87 (1,85–4,47) – BC u mladých žen 3,21 (2,41–4,29) – familiární BC 3,13 (1,94–5,07) – BC u mužů

p.I157T

1,58 (1,42–1,75); < 0,0001

Citace

Rok

Pop.

Cybulski [6]

2004

Dufault [17]

2004

CHEK2 konsorcium [30]

UK, NL, P: 10 860 BC 2004 FI, DE, C: 9 065 AU

Vahteristo [63]

2002

P: 1 035 neselektovaných BC C: 1 885

Liang [64]

2018

meta

P: 118 735 BC C: 195 807

Han [65]

2013

meta

P: 15 985 BC C: 18 609

p.I157T

1,48 (1,31–1,68); < 0,0001 – neselektovaný BC 1,48 (1,16–1,89); < 0,0001 – familiární BC 1,47 (1,29–1,66); < 0,0001 – BC u mladých pac. 4,17 (2,89–6,03); < 0,0001 – lobulární BC

Liu [13]

2012

meta

P: 19 621 BC C: 27 001

Yang [12]

2012

meta

P: 29 154 BC C: 37 064

c.1100delC

2,33 (1,79–3,05) – neselektovaný BC 3,72 (2,61–5,31) – familiární BC 2,78 (2,28–3,39) – mladé pacientky

c.444+1G>A p.I157T del5395 c.1100delC

3,07 (2,03–4,63); 9,82 × 10–8 – pro variantu c.444+1G>A 1,52 (1,31–1,77); 4,76 × 10–8 – pro variantu p.I157T 2,53 (1,61–3,97); 6,33 × 10–5 – pro variantu del5395 3,10 (2,59–3,71); < 10–20 – pro variantu c.1100delC

c.1100delC

2,7 (2,1–3,4) – neselektovaný BC 2,6 (1,3–5,5) – BC u mladých žen 4,8 (3,3–7,2) – familiární BC

Zhang [66]

2011

meta

P: 9 970/ C:7 526 P: 13 331/C: 10 817 P: 10 543/ C:10 817 P: 4 1791/C: 50 910

Weischer [11]

2008

meta

P: 26 488 C: 27 402

*CHEK2 – celý gen (bez velkých přestaveb); vybrané hodnocené varianty vypsány pop. – populace, OR – odds ratio, CI – interval spolehlivosti, meta – metaanalýza, PL – Polsko, DE – Německo, UK – Spojené království Velké Británie a Severního Irska, NL – Nizozemí, FI – Finsko, AU – Austrálie

tací v ostatních predispozičních genech (p = 0,002), 2/38 (5,3 %) případů u nosiček p.I157T a 80/1127 (7,1 %) případů u pacientek s BC bez mutací v BRCA1, BRCA2, PALB2, TP53 nebo CHEK2 (p = 0,004). Zvýšená četnost výskytu nádorových onemocnění v dalších lokalitách dokumentuje podíl mutací v CHEK2 genu na vzniku dědičné predispozice i k jiným typům nádorových onemocnění. Od první práce Cy-

2S46

bulského et al [6], ve které byly trunkační varianty (c.1100delC a c.444+1G>A) asociovány se zvýšeným rizikem vzniku karcinomu štítné žlázy (OR 4,9; p = 0,0006), prsu (OR 2,2; p = 0,02) a prostaty (OR 2,2; p = 0,04) a varianta p.I157T se zvýšeným rizikem BC (OR 1,4; p = 0,02), kolorekta (OR 2,0; p = 0,001), ledviny (OR 2,1; p = 0,006), prostaty (OR 1,7; p = 0,002) a štítné žlázy (OR 1,9; p = 0,04) v polské populaci, byla publikována řada prací

a metaanalýz ukazujících na zvýšený výskyt těchto onemocnění u nosičů alterací genu CHEK2. Přesnější odhady relativních rizik pro vznik dalších malignit u nosičů mutací CHEK2 zatím chybějí, zejména z důvodu nedostatečného množství vyšetřených pacientů. Nicméně i další práce (tab. 5) poukazují na asociaci mutací CHEK2 s jinými tumory, jako jsou karcinom ledviny, prostaty, štítné žlázy a kolorekta,

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S36–2S 50

DĚDIČNÉ MUTACE V GENU CHEK2 JAKO PŘÍČINA DISPOZICE K NÁDORŮM PRSU

Tab. 5. Asociace dědičných alterací v CHEK2 genu s dalšími nádorovými onemocněními. Citace

AlDubayan [67]

Obazee [68]

Rok

Pop.

P: soubor pacientů C: soubor kontrol

2019

USA/ HR

P: 205/448/231 TGCT C: ExAC/populační

2019

PANDoRA P: 2 976 ca pankreatu konC: 5 855 populační sorcium

Analýza*

OR (95% CI); p – poznámka

CHEK2

3,87 (1,65–8,86); p = 0,006 – trunkace (USA pac.) 1,4; p = 0,03 – trunkace (HR pac.) 6,30 (2,34–17,31); 0,01 – trunkace (USA TGCT pac. ≥ 2 příbuznými s TGCT)

p.I157T

1,74 (1,15–2,63); 8,57 × 10–3

c.1100delC/c.444+1A>G/ 5395del c.I157T

2,0 (1,6–2,6); < 0,001 2,5 (1,5–4,1); 0,0003

Zlowocka-Perlowska [51]

2019

P: 835 invazivní ca ledviny C: 8 304 bez nádoru

Hallamies [69]

2017

P: 68 ca prsu u muže C: 1 885 z ref [55]

c.1100delC

4,47 (1,51–13,18); 0,019

Carlo [70]

2018

USA

P: 254 ca ledviny (stadium III–IV) C: ExAC

CHEK2

3,0 (1,3–5,8); 0,03

Pritchard [71] 2016

USA, UK

P: 692 metastat. ca prostaty C: ExAC

CHEK2

3,1 (1,5–5,6); 0,002

Havránek [36]

2015

P: 360 NHL C: 445 nenádorové

CHEK2

2,86 (1,42–5,79); 0,003 – všechny varianty

Siolek [72]

2015

P: 468 ca štítné žlázy C: 468 párových kontrol

c.1100delC/c.444+ 1A>G/5395del c.I157T

5,7; p = 0,006 – trunkace 2,8; p = 0,0001

Wang [73]

2015

meta

P: 6 409 ca prostaty C: 11 634

c.1100delC c.444+1G>A p.I157T

3,29 (1,85–5,85); < 0,001 1,59 (0,93–2,71); 0,09 1,80 (1,51–2,14); < 0,001

Hale [74]

2014

P: 5 124 ca prostaty meta (1 084 familiárních) C: 9 258

c.1100delC

1,98 (1,23–3,18) – neselektovaný ca prostaty 3,39 (1,78–6,47) – familiární ca prostaty

Ma [75]

2014

meta

P: 3 874 ca kolorekta C: 11 630

c.1100delC

1,88 (1,29–2,73); 0,001

P: 6 042 ca kolorekta C: 17 051

p.I157T

1,56 (1,32–1,84); 1,22 × 10–7

Han [65]

2013

meta

P: 3 166 ca kolorekta C: 9 844

p.I157T

1,67 (1,24–2,26); 0,0008

Liu [76]

2012

meta

P: 4 029 ca kolorekta C: 13 844

p.I157T

1,61 (1,40–1,87); < 0,001 – neselektovaný ca 1,48 (1,23–1,77); < 0,001 – sporadický ca 1,97 (1,41–2,74); < 0,001 – familiární ca

Weischer [77] 2012 DK, GE

P: 2 619 melanom C: 17 481

c.1100delC

1,81 (1,07–3,05)

Xiang [78]

P: 4 194 ca kolorekta C: 10 010

c.1100delC

2,11 (1,41–3,16); 0,0003 – všichni pac. 2,80 (1,74–4,51); < 0,0001 – familiární pac. 1,45 (0,49–4,30); 0,5 – sporadický ca

2011

meta

pop. – populace, OR – odds ratio, CI – interval spolehlivosti, USA Spojené státy americké, HR – Chorvatsko, TGCT – testikulární germinální tumor, ca – karcinom, NHL – non-Hodgkinův lymfom, meta – metaanalýza, CZ – Česká republika, DK – Dánsko, FI – Finsko, PL – Polsko, UK – Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S36–2S 50

2S47

DĚDIČNÉ MUTACE V GENU CHEK2 JAKO PŘÍČINA DISPOZICE K NÁDORŮM PRSU

non-hodgkinské lymfomy, maligní melanom nebo karcinom prsu u mužů. Integrace těchto poznatků do klinických doporučení je předmětem diskuzí [51] a pro preventivní sledování nosičů CHEK2 mutací zatím není plošně možná a ošetřující lékaři jsou odkázáni na indikaci sledování dalších nádorů na základě výskytu onkologických onemocnění v rodině nosičů mutací či na využití dostupných screeningových vyšetření.

Současný stav klinických doporučení Současný stav klinických doporučení pro nosiče patogenních mutací v genu CHEK2 vychází z aktuálních mezinárodních doporučení a zahrnuje zejména přístupy umožňující časnou detekci malignit (pravidelné samovyšetření prsů, mamografie a ultrasonografie nebo magnetická rezonance jednou ročně od věku 40 let, příp. od věku 10 let, před nástupem onemocnění v rodině) [52,53]. Pro nosičky patogenních a pravděpodobně patogenních variant (class 4 a 5) v heterozygotním stavu způsobujících zkrácení proteinu CHK2 (vč. nově charakterizovaných sestřihových mutací c.846+4_846+7delAGTA a c.1260-8A>G) s absencí části či celé kinázové domény je doporučeno zařazení do preventivních gynekologických a onkologických programů zohledňujících rizika nádorů asociovaných s mutacemi v genu CHEK2. Prevence v tomto případě odpovídá schématu pro nejčastěji diskutovanou variantu CHEK2 c.1100delC. U nosiček homozygotních mutací [54] nebo složených heterozygotů (dvě prokazatelně patogenní trunkace v genu CHEK2, každá v heterozygotním stavu) je možné nabídnout také preventivní chirurgické zákroky snižující riziko vzniku karcinomu prsu (bilaterální mastektomie, podle závažnosti rodinné anamnézy případně i profylaktická salpingo-ooforektomie). Preventivní chirurgické výkony je vhodné zvážit i u heterozygotních nosiček trunkačních variant, s ohledem na rodinnou anamnézu a segregaci varianty CHEK2 v rodině. Nosičky missense variant vedoucích ke ztrátě funkce proteinu CHK2 dle do-

2S48

stupných funkčních vyšetření by měly mít stejné preventivní sledovací schéma jako v případě variant trunkačních. Pro indikaci k preventivním chirurgickým výkonům není zatím dostatek informací. Je vhodné provádět v rodinách segregační analýzy, je možné prediktivně (ale s omezeným výstupem) testovat zdravé příbuzné. Nosiče zařadit do adekvátních preventivních programů, ovšem v případě negativně testovaných osob zatím i nadále ponechat riziko vzniku nádorových onemocnění plynoucí z rodinné anamnézy. Interpretace nálezu missense variant v genu CHEK2 je obtížnější. Rekurentní missense varianta p.I157T je ve veřejných databázích klasifikována rozporuplně ve spektru class 3–5. V naší populaci však alelická frekvence této varianty převyšuje 1 %, což ze své podstaty vylučuje možnost, že by se mohlo jednat o vysoce nebo i středně penetrantní nádorovou predispoziční variantu. Přestože se dle funkčních analýz jedná o variantu s částečně omezenou funkcí proteinu CHK2, nebylo pozorováno klinicky významné zvýšení rizika vzniku BC u žen spojené s jejím výskytem oproti populačně specifickým kontrolám (OR~1,5). Pokud v rámci genetického testování dojde k identifikaci nosičky p.I157T v homozygotním stavu, je vhodné ji o skutečnosti informovat, avšak klinická doporučení nejsou jednoznačná. Tato skutečnost sama o sobě není důvodem k preventivním chirurgickým výkonům, probandku je však možno zařadit do preventivních sledovacích programů. Přítomnost varianty p.I157T v rodině není indikací pro prediktivní testování zdravých příbuzných. Ostatní raritní missense varianty klasifikované funkčně jako plně či částečně funkční a v dostupných databázích klasifikované jako VUS, je nutno podrobit dalšímu testování. Jejich klinické uplatnění je v současnosti omezené. Varianty zařazené jako benigní nebo pravděpodobně benigní (class 1 a 2) v dostupných databázích jsou bez klinického využití a obvykle nejsou pro bandům v rámci genetické konzultace reportovány ani nebývají reportovány laboratoři provádějící genetické vyšetření.

Práce byla podpořena granty Agentury pro zdravotnický výzkum MZČR NR 15-28830A, 1629959A, NV19-03-00279, projekty Univerzity PROGRES Q28/LF1, GAUK 762216, SVV2019/260367, PRIMUS/ 17/ MED/ 9, UNCE/ MED/ 016, Progres Q26, LQ1604 NPU II a projektem AVČR Qualitas. Analýza souboru neselektovaných kontrol byla umožněna díky existenci a podpoře vědecké infrastruktury Národního centra lékařské genomiky (LM2015091) a jeho projektu zaměřeného na vytvoření referenční databáze genetických variant České republiky (CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_013/000 1634). The work was supported by grants from the Czech Health Research Council of the Ministry of Health of the Czech Republic NR 15-28830A, 1629959A, NV19-03-00279, projects of the PROGRES Q28/LF1, GAUK 762216, SVV2019 / 260367, PRIMUS/17/MED/9, UNCE/MED/016, Progress Q26, LQ1604 NPU II and project AVČR Qualitas. The analysis of a set of unselected controls was made possible by the existence and support of the scientiﬁc infrastructure of the National Center for Medical Genomics (LM2015091) and its project aimed at creating a reference database of genetic variants of the Czech Republic (CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_013/0001634).

Literatura 1. Kleibl Z, Kristensen VN. Women at high risk of breast cancer: Molecular characteristics, clinical presentation and management. Breast 2016; 28: 136–144. doi: 10.1016/j.breast.2016.05.006. 2. Foretová L, Macháčková E, Palácová M et al. Doporučení rozšíření indikačních kriterií ke genetickému testování mutací v genech BRCA1 a BRCA2 u hereditárního syndromu nádorů prsu a ovarií. Klin Onkol 2016; 29 (Suppl 1): 9–13. 3. Petráková K, Palácová M, Schneiderová M et al. Syndrom hereditárního karcinomu prsu a ovarií. Klin Onkol 2016; 29 (Suppl 1): 14–21. doi: 10.14735/amko2016S14. 4. Janatová M, Borecká M, Soukupová J et al. PALB2 jako další kandidátní gen pro genetické testování u pacientů s hereditárním karcinomem prsu v České republice. Klin Onkol 2016; 29 (Suppl 1): 31–34. doi: 10.14735/amko2016S31. 5. Pohlreich P, Kleibl Z, Kleiblova P et al. Klinický význam analýz genů středního rizika pro hodnocení rizika vzniku karcinomu prsu a dalších nádorů v České republice. Klin Onkol 2012; 25 (Suppl): 59–66. doi: 10.14735/amko20121S59. 6. Cybulski C, Gorski B, Huzarski T et al. CHEK2 is a multiorgan cancer susceptibility gene. Am J Hum Genet 2004; 75(6): 1131–1135. doi: 10.1086/426403. 7. Matsuoka S, Rotman G, Ogawa A et al. Ataxia telangiectasia-mutated phosphorylates Chk2 in vivo and in vitro. Proc Natl Acad Sci USA 2000; 97(19): 10389–10394. doi: 10.1073/pnas.190030497. 8. Zannini L, Delia D, Buscemi G. CHK2 kinase in the DNA damage response and beyond. J Mol Cell Biol 2014; 6(6): 442–457. doi: 10.1093/jmcb/mju045. 9. Hu C, Zhang S, Gao X et al. Roles of Kruppel-associated Box (KRAB)-associated Co-repressor KAP1 Ser-473 Phosphorylation in DNA Damage Response. J Biol Chem 2012; 287(23): 18937–18952. doi: 10.1074/jbc.M111.313262. 10. Meijers-Heijboer H, van den OA, Klijn J et al. Low-penetrance susceptibility to breast cancer due to CHEK2(*)1100delC in noncarriers of BRCA1 or BRCA2 mutations. Nat Genet 2002; 31(1): 55–59. doi: 10.1038/ng879. 11. Weischer M, Bojesen SE, Ellervik C et al. CHEK2*1100delC genotyping for clinical assessment of breast cancer risk: meta-analyses of 26,000 patient cases and

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S36–2S 50

DĚDIČNÉ MUTACE V GENU CHEK2 JAKO PŘÍČINA DISPOZICE K NÁDORŮM PRSU

27,000 controls. J Clin Oncol 2008; 26(4): 542–548. doi: 10.1200/JCO.2007.12.5922. 12. Yang Y, Zhang F, Wang Y et al. CHEK2 1100delC variant and breast cancer risk in Caucasians: a meta-analysis based on 25 studies with 29,154 cases and 37,064 controls. Asian Pac J Cancer Prev 2012; 13(7): 3501–3505. 13. Liu C, Wang Y, Wang QS et al. The CHEK2 I157T variant and breast cancer susceptibility: a systematic review and meta-analysis. Asian Pac J Cancer Prev 2012; 13(14): 1355–1360. 14. Walsh T, Casadei S, Coats KH et al. Spectrum of mutations in BRCA1, BRCA2, CHEK2, and TP53 in families at high risk of breast cancer. JAMA 2006; 295(12): 1379– 1388. doi: 10.1001/jama.295.12.1379. 15. Desrichard A, Bidet Y, Uhrhammer N et al. CHEK2 contribution to hereditary breast cancer in non-BRCA families. Breast Cancer Res 2011; 13(6): R119. doi: 10.1186/bcr3062. 16. Le Calvez-Kelm F, Lesueur F, Damiola F et al. Rare, evolutionarily unlikely missense substitutions in CHEK2 contribute to breast cancer susceptibility: results from a breast cancer family registry case-control mutation-screening study. Breast Cancer Res 2011; 13(1): R6. doi: 10.1186/bcr2810. 17. Dufault MR, Betz B, Wappenschmidt B et al. Limited relevance of the CHEK2 gene in hereditary breast cancer. Int J Cancer 2004; 110: 320–325. doi: 10.1002/ijc.20073. 18. Bell DW, Kim SH, Godwin AK et al. Genetic and functional analysis of CHEK2 (CHK2) variants in multiethnic cohorts. Int J Cancer 2007; 121(12): 2661–2667. doi: 10.1002/ijc.23026. 19. Leedom TP, LaDuca H, McFarland R et al. Breast cancer risk is similar for CHEK2 founder and non-founder mutation carriers. Cancer Genet 2016; 209(9): 403–407. doi: 10.1016/j.cancergen.2016.08.005. 20. Couch FJ, Shimelis H, Hu C et al. Associations between cancer predisposition testing panel genes and breast cancer. JAMA Oncol 2017; 3(9): 1190–1196. doi: 10.1001/jamaoncol.2017.0424. 21. Fan Z, Ouyang T, Li J et al. Identification and analysis of CHEK2 germline mutations in Chinese BRCA1/2-negative breast cancer patients. Breast Cancer Res Treat 2018; 169(1): 59–67. doi: 10.1007/s10549-018-4673-6. 22. Hauke J, Horvath J, Gross E et al. Gene panel testing of 5589 BRCA1/2-negative index patients with breast cancer in a routine diagnostic setting: results of the German Consortium for Hereditary Breast and Ovarian Cancer. Cancer Med 2018; 7(4): 1349–1358. doi: 10.1002/cam4. 1376. 23. Young EL, Feng BJ, Stark AW et al. Multigene testing of moderate-risk genes: be mindful of the missense. J Med Genet 2016; 53(6): 366–376. doi: 10.1136/jmedgenet-2015-103398. 24. Espenschied C, Kleiblova P, Richardson M et al. Classifying variants in the CHEK2 gene: the importance of collaboration. Eur J Cancer 2017; 72 (Suppl 1): S25. doi: 10.1016/S0959-8049(17)30161-2. 25. Soukupova J, Zemankova P, Lhotova K et al. Validation of CZECANCA (CZEch CAncer paNel for Clinical Application) for targeted NGS-based analysis of hereditary cancer syndromes. PLoS One 2018; 13(4): e0195761. doi: 10.1371/journal.pone.019576. 26. Soukupová J, Zemanková P, Kleiblová P et al. CZECANCA: CZEch CAncer paNel for Clinical Application – návrh a příprava cíleného sekvenačního panelu pro identifikaci nádorové predispozice u rizikových osob v České republice. Klin Onkol 2016; 29 (Suppl 1): 46–54. doi: 10.14735/amko2016S46. 27. Kleiblova P, Stolarova L, Krizova K et al. Identification of deleterious germline CHEK2 mutations and their association with breast and ovarian cancer. Int J Cancer 2019. doi: 10.1002/ijc.32385. 28. Walsh T, Mandell JB, Norquist BM et al. genetic predisposition to breast cancer due to mutations other than BRCA1 and BRCA2 founder alleles among Ashkenazi Je-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S36–2S 50

wish women. JAMA Oncol 2017; 3(12): 1647–1653. doi: 10.1001/jamaoncol.2017.1996. 29. Apostolou P, Fostira F, Mollaki V et al. Characterization and prevalence of two novel CHEK2 large deletions in Greek breast cancer patients. J Hum Genet 2018; 63(8): 877–886. doi: 10.1038/s10038-018-0466-3. 30. Consortium CBCC-C. CHEK2*1100delC and susceptibility to breast cancer: a collaborative analysis involving 10,860 breast cancer cases and 9,065 controls from 10 studies. Am J Hum Genet 2004; 74(6): 1175–1182. doi: 10.1086/421251. 31. Chekmariova EV, Sokolenko AP, Buslov KG et al. CHEK2 1100delC mutation is frequent among Russian breast cancer patients. Breast Cancer Res Treat 2006; 100(1): 99–102. doi: 10.1007/s10549-006-9227-7. 32. Kleibl Z, Novotny J, Bezdickova D et al. The CHEK2 c.1100delC germline mutation rarely contributes to breast cancer development in the Czech Republic. Breast Cancer Res Treat 2005; 90(2): 165–167. doi: 10.1007/s10549-0044023-8. 33. Choi DH, Cho DY, Lee MH et al. The CHEK2 1100delC mutation is not present in Korean patients with breast cancer cases tested for BRCA1 and BRCA2 mutation. Breast Cancer Res Treat 2008; 112(3): 569–573. doi: 10.1007/s10549-007-9878-z. 34. Cybulski C, Wokołorczyk D, Jakubowska A et al. Risk of breast cancer in women with a CHEK2 mutation with and without a family history of breast cancer. J Clin Oncol 2011; 29(28): 3747–3752. doi: 10.1200/JCO.2010.34.0778. 35. Kleibl Z, Havranek O, Novotny J et al. Analysis of CHEK2 FHA domain in Czech patients with sporadic breast cancer revealed distinct rare genetic alterations. Breast Cancer Res Treat 2008; 112(1): 159–164. doi: 10.1007/s10549-007-9838-7. 36. Havranek O, Kleiblova P, Hojny J et al. Association of Germline CHEK2 gene variants with risk and prognosis of non-Hodgkin lymphoma. Plos One 2015; 10(10): e0140819. doi: 10.1371/journal.pone.0140819. 37. Roeb W, Higgins J, King MC. Response to DNA damage of CHEK2 missense mutations in familial breast cancer. Hum Mol Genet 2012; 21(12): 2738–2744. doi: 10.1093/hmg/dds101. 38. Delimitsou A, Fostira F, Kalfakakou D et al. Functional characterization of CHEK2 variants in a Saccharomyces cerevisiae system. Hum Mutat 2019; 40(5): 631–648. doi: 10.1002/humu.23728. 39. ClinVar. [online]. Available from: www.ncbi.nlm.nih. gov/clinvar?term=CHEK2. 40. Li J, Williams BL, Haire LF et al. Structural and functional versatility of the FHA domain in DNA-damage signaling by the tumor suppressor kinase Chk2. Mol Cell 2002; 9(5): 1045–1054. 41. Falck J, Mailand N, Syljuasen RG et al. The ATM-Chk2-Cdc25A checkpoint pathway guards against radioresistant DNA synthesis. Nature 2001; 410(6830): 842–847. doi: 10.1038/35071124. 42. Lek M, Karczewski J, Minikel EV et al. Analysis of protein-coding genetic variation in 60,706 humans. Nature 2016; 536(7616): 285–291. doi: 10.1038/nature19057. 43. Margolin S, Eiberg H, Lindblom A et al. CHEK2 1100delC is prevalent in Swedish early onset familial breast cancer. BMC Cancer 2007; 7: 163. doi: 10.1186/1471-2407-7-163. 44. Lee A, Mavaddat N, Wilcox AN et al. BOADICEA: a comprehensive breast cancer risk prediction model incorporating genetic and nongenetic risk factors. Genet Med 2019. doi: 10.1038/s41436-018-0406-9. 45. Pelttari LM, Kiiski J, Nurminen R et al. A Finnish founder mutation in RAD51D: analysis in breast, ovarian, prostate, and colorectal cancer. J Med Genet 2012; 49(7): 429–432. doi: 10.1136/jmedgenet-2012-100852. 46. Mavaddat N, Michailidou K, Dennis J et al. Polygenic risk scores for prediction of breast cancer and breast cancer subtypes. Am J Hum Genet 2019; 104(1): 21–34. doi: 10.1016/j.ajhg.2018.11.002.

47. Muranen TA, Greco D, Blomqvist C et al. Genetic modifiers of CHEK2*1100delC-associated breast cancer risk. Genet Med 2017; 19(5): 599–603. doi: 10.1038/gim.2016.147. 48. Muranen TA, Blomqvist C, Dork T et al. Patient survival and tumor characteristics associated with CHEK2:p.I157T - findings from the Breast Cancer Association Consortium. Breast Cancer Res 2016; 18(1): 98. doi: 10.1186/s13058016-0758-5. 49. Liu C, Chang H, Li XH et al. Network meta-analysis on the effects of DNA damage response-related gene mutations on overall survival of breast cancer based on TCGA database. J Cell Biochem 2017; 118(12): 4728–4734. doi: 10.1002/jcb.26140. 50. Weischer M, Nordestgaard BG, Pharoah P et al. CHEK2*1100delC heterozygosity in women with breast cancer associated with early death, breast cancer-specific death, and increased risk of a second breast cancer. J Clin Oncol 2012; 30(35): 4308–4316. doi: 10.1200/JCO.2012.42. 7336. 51. Zlowocka-Perlowska E, Narod SA, Cybulski C. CHEK2 alleles predispose to renal cancer in poland. JAMA Oncol 2019. doi: 10.1001/jamaoncol.2019. 0022. 52. Huzarski T, Gorecka-Szyld B, Huzarska J et al. Screening with magnetic resonance imaging, mammography and ultrasound in women at average and intermediate risk of breast cancer. Hered Cancer Clin Pract 2017; 15: 4. doi: 10.1186/s13053-017-0064-y. 53. Macklin S, Gass J, Mitri G et al. The role of screening MRI in the era of next generation sequencing and moderate-risk genetic mutations. Fam Cancer 2018; 17(1): 167– 173. doi: 10.1007/s10689-017-0007-9. 54. Huijts PE, Hollestelle A, Balliu B et al. CHEK2*1100delC homozygosity in the Netherlands--prevalence and risk of breast and lung cancer. Eur J Hum Genet 2014; 22(1): 46– 51. doi: 10.1038/ejhg.2013.85. 55. Nurmi A, Muranen TA, Pelttari LM et al. Recurrent moderate-risk mutations in Finnish breast and ovarian cancer patients. Int J Cancer 2019. doi: 10.1002/ijc.32309. 56. Girard E, Eon-Marchais S, Olaso R et al. Familial breast cancer and DNA repair genes: Insights into known and novel susceptibility genes from the GENESIS study, and implications for multigene panel testing. Int J Cancer 2019; 144(8): 1962–1974. doi: 10.1002/ijc.31921. 57. Decker B, Allen J, Luccarini C et al. Rare, protein-truncating variants in ATM, CHEK2 and PALB2, but not XRCC2, are associated with increased breast cancer risks. J Med Genet 2017; 54(11): 732–741. doi: 10.1136/jmedgenet-2017-104588. 58. Slavin TP, Maxwell KN, Lilyquist J et al. The contribution of pathogenic variants in breast cancer susceptibility genes to familial breast cancer risk. NPJ Breast Cancer 2017; 3: 22. doi: 10.1038/s41523-017-0024-8. 59. Schmidt MK, Hogervorst F, van Hien R et al. Age- and tumor subtype-specific breast cancer risk estimates for CHEK2*1100delC carriers. J Clin Oncol 2016; 34(23): 2750– 2760. doi: 10.1200/JCO.2016.66.5844. 60. Southey MC, Goldgar DE, Winqvist R et al. PALB2, CHEK2 and ATM rare variants and cancer risk: data from COGS. J Med Genet 2016; 53(12): 800–811. doi: 10.1136/jmedgenet-2016-103839. 61. Liu Y, Liao J, Xu Y et al. A recurrent CHEK2 p.H371Y mutation is associated with breast cancer risk in Chinese women. Hum Mutat 2011; 32(9): 1000–1003. doi: 10.1002/humu.21538. 62. Weischer M, Bojesen SE, Tybjaerg-Hansen A et al. Increased risk of breast cancer associated with CHEK2*1100delC. J Clin Oncol 2007; 25(1): 57–63. doi: 10.1200/JCO.2005.05.5160. 63. Vahteristo P, Bartkova J, Eerola H et al. A CHEK2 genetic variant contributing to a substantial fraction of familial breast cancer. Am J Hum Genet 2002; 71(2): 432–438. doi: 10.1086/341943.

2S49

DĚDIČNÉ MUTACE V GENU CHEK2 JAKO PŘÍČINA DISPOZICE K NÁDORŮM PRSU

64. Liang M, Zhang Y, Sun C et al. Association between CHEK2*1100delC and breast cancer: a systematic review and meta-analysis. Mol Diagn Ther 2018; 22(4): 397–407. doi: 10.1007/s40291-018-0344-x. 65. Han FF, Guo CL, Liu LH. The eﬀect of CHEK2 variant I157T on cancer susceptibility: evidence from a meta-analysis. DNA Cell Biol 2013; 32(6): 329–335. doi: 10.1089/dna.2013.1970. 66. Zhang B, Beeghly-Fadiel A, Long J et al. Genetic variants associated with breast-cancer risk: comprehensive research synopsis, meta-analysis, and epidemiological evidence. Lancet Oncol 2011; 12(5): 477–488. doi: 10.1016/S1470-2045(11)70076-6. 67. AlDubayan SH, Pyle LC, Gamulin M et al. association of inherited pathogenic variants in checkpoint kinase 2 (CHEK2) with susceptibility to testicular germ cell tumors. JAMA Oncol 2019. doi: 10.1001/jamaoncol.2018.6477. 68. Obazee O, Archibugi L, Andriulli A et al. Germline BRCA2 K3326X and CHEK2 I157T mutations increase risk

2S50

for sporadic pancreatic ductal adenocarcinoma. Int J Cancer 2019; 145(3): 686–693. doi: 10.1002/ijc.32127. 69. Hallamies S, Pelttari LM, Poikonen-Saksela P et al. CHEK2 c. 1100delC mutation is associated with an increased risk for male breast cancer in Finnish patient population. BMC Cancer 2017; 17(1): 620. doi: 10.1186/s12885-017-3631-8. 70. Carlo MI, Mukherjee S, Mandelker D et al. Prevalence of germline mutations in cancer susceptibility genes in patients with advanced renal cell carcinoma. JAMA Oncol 2018; 4(9): 1228–1235. doi: 10.1001/jamaoncol.2018.1986. 71. Pritchard CC, Mateo J, Walsh MF et al. Inherited DNA-repair gene mutations in men with metastatic prostate cancer. N Engl J Med 2016; 375(5): 443–453. doi: 10.1056/NEJMoa1603144. 72. Siolek M, Cybulski C, Gasior-Perczak D et al. CHEK2 mutations and the risk of papillary thyroid cancer. Int J Cancer 2015; 137(3): 548–552. doi: 10.1002/ijc.29426. 73. Wang Y, Dai B, Ye D. CHEK2 mutation and risk of prostate cancer: a systematic review and meta-analysis. Int J Clin Exp Med 2015; 8(9): 15708–15715.

74. Hale V, Weischer M, Park JY. CHEK2 ( *) 1100delC mutation and risk of prostate cancer. prostate cancer 2014; 2014: 294575. doi: 10.1155/2014/294575. 75. Ma X, Zhang B, Zheng W. Genetic variants associated with colorectal cancer risk: comprehensive research synopsis, meta-analysis, and epidemiological evidence. Gut 2014; 63(2): 326–336. doi: 10.1136/gutjnl-2012-304 121. 76. Liu C, Wang QS, Wang YJ. The CHEK2 I157T variant and colorectal cancer susceptibility: a systematic review and meta-analysis. Asian Pac J Cancer Prev 2012; 13(5): 2051– 2055. doi: 10.7314/apjcp.2012.13.5.2051. 77. Weischer M, Heerfordt IM, Bojesen SE et al. CHEK2*1100delC and risk of malignant melanoma: Danish and German studies and meta-analysis. J Invest Dermatol 2012; 132(2): 299–303. doi: 10.1038/jid.2011.303. 78. Xiang HP, Geng XP, Ge WW et al. Meta-analysis of CHEK2 1100delC variant and colorectal cancer susceptibility. Eur J Cancer 2011; 47(17): 2546–2551. doi: 10.1016/j. ejca.2011.03.025.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S36–2S 50

ORIGINAL ARTICLE

Twenty Years of BRCA1 and BRCA2 Molecular Analysis at MMCI – Current Developments for the Classiﬁcation of Variants Dvacet let molekulární analýzy genů BRCA1 a BRCA2 v MOÚ – aktuální vývoj v klasiﬁkaci nálezů Machackova E.1, Claes K. B. M.2, Mikova M.1, Hazova J.1, Stahlova Hrabincova E.1, Vasickova P.1, Trbusek M.3, Navratilova M.1, Svoboda M.1, Foretova L.1 1

Department of Cancer Epidemiology and Genetics, Masaryk Memorial Cancer Institute, Brno Center for Medical Genetics, Ghent University Hospital, Ghent, Belgium 3 Department of Internal Medicine Haematology and Oncology, University Hospital Brno 2

Summary Background: Deleterious mutations in the BRCA1 and BRCA2 genes account for a considerable proportion of dominantly inherited breast and ovarian cancer susceptibility. The laboratory interpretation has always been dependent on the information available at the time of the report conclusion. The aim of this study has been to review the results from the BRCA testing at Masaryk Memorial Cancer Institute (MMCI). Patients and methods: Patients with suspected hereditary predisposition to breast/ovarian cancer, belonging to 7,400 families, were referred by genetic counsellors for BRCA1 and BRCA2 mutation testing at the MMCI from 1999 to the beginning of 2018. Various methods have been used over 20 years of laboratory practice – starting with the Protein Truncation Test and Heteroduplex Analysis via the High Resolution Melting analysis and Sanger sequencing up to Next Generation Sequencing. Results: BRCA1 and BRCA2 mutation screening resulted in the identification of 1,021 families with a germline high-risk BRCA1 mutation and 497 families carrying a high-risk BRCA2 mutation, representing a mutation detection rate of 20.5%. A broad spectrum of unique mutations classified as pathogenic or likely pathogenic has been detected in both genes – 124 in the BRCA1 and 123 in the BRCA2 gene. Other sequence variants (96 unique variants in the BRCA1 and 126 in the BRCA2 gene) have been revised and classified as benign or likely benign. The other 82 unique variants remain classified as of uncertain significance mainly due to a lack of information for inclusion in other groups. All the results are summarised in the tables, including the reasons for their classification. Conclusion: The clinical classification of rare sequence variants identified in the high-risk breast cancer susceptibility genes BRCA1 and BRCA2 is essential for appropriate genetic counselling. Here we present an overview of BRCA mutation frequencies in our region and the retrospective evaluation and eventually reclassification of previously reported rare variants in light of recent findings.

Key words

This work was supported by the Czech Ministry of Health MH CZ – DRO (MMCI, 00209805) and by grants NV15-28830A, NV15-27695A. Tato práce byla podpořena MZ ČR – DRO (MOÚ, 00209805) a granty NV15-28830A, NV15-27695A. The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE recommendation for biomedical papers. Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do bi omedicínských časopisů.

 RNDr. Eva Macháčková, Ph.D. Department of Cancer Epidemiology and Genetics Masaryk Memorial Cancer Institute Zluty kopec 7 656 53 Brno e-mail: emachack@mou.cz

breast cancer – ovarian cancer – BRCA1 gene – BRCA2 gene – germline mutation Submitted/Obdrženo: 27. 2. 2019 Accepted/Přijato: 18. 4. 2019 doi: 10.14735/amko2019S51

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

2S51

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

Souhrn Východiska: Patogenní mutace v genech BRCA1 a BRCA2 jsou majoritní příčinou dědičné dominantní predispozice ke vzniku nádoru prsu a vaječníku. Interpretace molekulárně-genetických nálezů vždy závisí na dostupných informacích v době uzavření laboratorní zprávy. Cílem této studie byla revize klasifikace všech výsledků testování BRCA genů v Masarykově onkologickém ústavu (MOÚ). Soubor pacientů a metody: Pacienti ze 7 400 rodin s podezřením na dědičnou predispozici ke vzniku nádorů prsu a/nebo vaječníků byli v MOÚ vyšetřeni v období let 1999 až první poloviny 2018. Vyšetření genů BRCA bylo vždy indikováno klinickým genetikem. V průběhu 20 let laboratorní praxe byly použity různé metody – počínaje vyšetřením cíleným na detekci zkrácené délky proteinu a heteroduplexní analýzu přes vysokorozlišovací analýzu křivek tání a Sangerovo sekvenování až po masivní paralelní sekvenování. Výsledky: Mutační analýza vedla k odhalení dědičné predispozice k nádoru prsu/ovaria u 20,5 % rodin. Vysoce riziková zárodečná mutace byla detekována u 1 021 rodin v genu BRCA1 a u 497 rodin v genu BRCA2. Bylo zachyceno široké spektrum patogenních a pravděpodobně patogenních unikátních mutací v obou genech – 124 různých mutací v genu BRCA1 a 123 různých mutací v genu BRCA2. Jako benigní nebo pravděpodobně benigní bylo klasifikováno 96 unikátních variant v genu BRCA1 a 126 variant v genu BRCA2. Zbývajících 82 vzácných unikátních variant zůstalo klasifikováno jako „nejasného významu“, především z důvodu ojedinělého výskytu a nedostatku podkladů pro jejich zařazení do ostatních skupin. Výsledky jsou shrnuty v tabulkách dle typu mutace/varianty vč. podkladů pro jejich klasifikaci. Závěr: Co nejpřesnější klinická klasifikace variant identifikovaných v BRCA genech má dopad na genetické poradenství a následnou klinickou péči. V této studii uvádíme přehled frekvencí BRCA mutací detekovaných v našem regionu, retrospektivní hodnocení a případně reklasifikaci u některých dříve reportovaných variant ve světle nedávných zjištění.

Klíčová slova nádor prsu – nádor ovaria – gen BRCA1 – gen BRCA2 – zárodečné mutace

Introduction Several breast and ovarian cancer susceptibility genes have been identified to date. The most important genes in the context of genetic counselling remain the BRCA1 and BRCA2. The germline BRCA1/2 heterozygote frequency in individuals of European non-Finnish descent – BRCA1 mutation frequency 0.21% (1 : 480) and BRCA2 mutation frequency 0.31% (1 : 327); both combined 0.51% (1 : 195) [1] was calculated by examining publicly available data from the Exome Variant Server and the Exome Aggregation Consortium database. However, these calculations do not incorporate large genomic rearrangements or uncharacterised, but potentially pathogenic, missense mutations and, therefore, could be underestimates of true population frequencies of BRCA1/2 heterozygotes [1]. These figures are in agreement with those obtained in an unselected population cohort of 50,726 adults who underwent exome sequencing: 0.52% (n = 267) were found to be BRCA1/2 mutation carriers [2]. Mutations in the BRCA1 (MIM#113705) and BRCA2 (MIM#600185) account for an autosomal dominant transmission of susceptibility to breast and ovarian cancers. BRCA1/ 2 genes have been studied very well since their discovery in 1994 and 1995. The cumulative breast cancer risk up to the age of 80 was determined at 72% for BRCA1 and 69% for

2S52

BRCA2 mutation carriers [3]. Breast cancer incidences increased rapidly in early adulthood until the age of 30 to 40 for BRCA1 and until the age of 40 to 50 for BRCA2 mutation carriers, then remained relatively constant throughout the remainder of the patient’s lifetime. The cumulative ovarian cancer risk up to the age of 80 was determined at 44% for BRCA1 and 17% for BRCA2 mutation carriers [3]. Genetic counselling has become an integral part of BRCA1/2 testing and helps patients in making informed decisions about undergoing testing. The results are used to plan optimal women’s treatment or clinical management options, which involve a combination of early cancer screening, prophylactic surgery and other risk reduction strategies. Genetic testing may detect changes that are clearly pathogenic, clearly neutral or variants of uncertain clinical significance (VUS). Such variants present a considerable challenge to the diagnostic laboratory and the receiving clinician in terms of interpretation. Adequate classification of rare sequence changes identified in the high-risk breast cancer susceptibility genes BRCA1 and BRCA2 is essential for appropriate genetic counselling of individuals carrying these variants. The aim of this study has been to review the results from the BRCA testing at Masaryk Memorial Cancer Insti-

tute (MMCI) during the last 20 years of diagnostic practice. This will give a necessary overview of mutation frequencies in our region and the retrospective evaluation and eventually reclassification of previously reported rare variants in light of recent findings. The reporting of novel sequence variants included a clinical interpretation based on the best data available at the time of testing. Often, as subsequent studies were done, either within the same family in our region or others reported in literature, this clinical interpretation may need to be modified or changed. When the causal status of a sequence variant is indeterminate, follow-up activities may be useful to clarify this relationship and assist risk assessment. A system of five classes of variants based on the degree of likelihood of pathogenicity is used as recommended [4] in agreement with the ACMG (American College of Medical Genetics) [5] / ENIGMA (Evidence-based Network for the Interpretation of Germline Mutant Alleles) criteria [6]. Each class is associated with specific recommendations for clinical management of at-risk relatives.

Materials and methods Patients, controls, and criteria for testing The patients were referred to the MMCI in Brno for genetic counselling by phy-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

sicians from various specialisations or were sent for testing by other medical geneticists from various parts of the Czech Republic between 1999 and 2018. All the tested individuals provided a signed informed consent following appropriate genetic counselling. Genetic testing was offered to high-risk individuals meeting the recommended criteria for BRCA testing. In this study, “family” was defined by the practice of giving an index patient (proband) a separate family number if he/she did not already have family members registered in our laboratory. If another relative came, this person was included in the already registered family. The results of the testing from 1999–2018 include 7,400 high-risk families referred for genetic testing in the context of a presumed genetic predisposition for breast and/or ovarian cancer. The criteria for genetic testing have been revised and edited over 20 years of genetic practice and have been published elsewhere in the framework of the guidelines for the Czech Republic [7,8]. The control “cancer-free” group was composed of healthy individuals (150) above 60 years of age without the occurrence of cancer in their personal history and without the occurrence of tumours of the breast, ovaries, prostate or colon cancer in their first- or second-degree relatives. All the control individuals provided a signed informed consent with participation for the purposes of research. Mutation screening Genomic DNA was isolated from blood samples with a QIAamp DNA blood purification kit (Qiagen). Initially, individuals from approximately the first 1,000 families were analysed during 1999–2006 using the Protein Truncation Test and Heteroduplex Analysis followed by Sanger sequencing on the ALF express™ DNA sequencer (Pharmacia) described elsewhere [8]. High-Resolution Melting (HRM) curve analysis was used to analyse individuals from 5,900 families during 2007–2017. To cover the complete coding region and splice sites of BRCA1 and BRCA2, 89 polymerase chain reaction (PCR) amplicons

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

(200–540 bp) were amplified. LCGreen® Plus was used as the intercalating dye for HRM analysis performed on a 96-well LightScanner™ (Idaho Technology Inc.). Later (starting in 2012), the analysis of several highly polymorphic amplicons was transferred to dHPLC (Denaturing High-Performance Liquid Chromatography; Transgenomic Wave system 4500) for better resolution of polymorphic regions. Sanger sequencing was performed on 3130 Genetic Analyser (Applied Biosystems) from 2007 with a BigDye™ Terminator v3.1 Cycle Sequencing Kit (Applied Biosystems). In addition, we evaluated the frequency of large genomic rearrangements in the BRCA1 gene with Multiplex Ligation-dependent Probe Amplification (MLPA) (MRC-Holland). More details about our pilot study have been reported elsewhere [9]. MLPA for the BRCA1 gene (SALSA MLPA Probemix P002; and confirmation Probemix P087; MRC Holland) has been the standard test since 2005. Focused on BRCA2, after testing 1,000 high-risk individuals without the detection of any exonspanning deletion/duplication, MLPA for the BRCA2 gene has been removed from the standard protocol. MLPA for BRCA2 (SALSA MLPA Probemix P045; MRC Holland) was re-introduced as a standard test in 2015. Fragment analysis was performed on a 3130 Genetic Analyser (Applied Biosystems); free MLPA analysis software, Coffalyser.net was used for data analysis (MRC-Holland) together with a visual inspection of the fragment analysis profile. Next generation sequencing methods were introduced in our laboratory in 2014 and several hundred individuals from 500 unrelated families referred for hereditary breast and/or ovarian cancer predisposition were tested up to mid2018. Next generation sequencing was performed on a MiSeq system (Illumina). We started with a commercially available targeted enrichment TruSight Cancer panel (Illumina) including 94 cancer predisposition genes along with the BRCA1/2 genes. All the procedures were performed according to the manufacturers’ instructions – Trusight-rapid-capture-sample-prep protocol (Illumina).

The first experiences with the TruSight Cancer panel have been published elsewhere [10]. Two hundred families were analysed with the TruSight cancer panel. From 2016 onwards we have used the NimbleGen SeqCap EZ Choice (Roche) to create a sequenc ing library with a multi-gene panel called CZECANCA (CZEch CAncer paNel for Clinical Application) according to NimbleGen SeqCap EZ Library SR User’s Guide [11]. Three hundred families were analysed with the CZECANCA cancer panel. A FinalistDX integrated bioinformatics computing system (Institute of Applied Biotechnologies) with a Linux operating system (Ubuntu) was used for data processing and analysis of MiSeq FASTQ files. FinalistDX software allows fast and comprehensive bioinformatics analysis from raw FASTQ files to quality control, alignment to the reference genome (bam, bai), coverage analysis, variants calling (VCF files) and recently also copy number variations (CNV) analysis with detailed reports in a variety of formats (tsv, xls, pdf ). The alternative bioinformatics analysis, which was used in parallel, has been described elsewhere [11]. Nomenclature and variant classification All sequence variants have been named and are referred to in the text according to the nomenclature used by the Human Genome Variation Society recommendation guidelines [12], using the A of the ATG-translation initiation codon as nucleotide +1 [13]. Detected sequence alterations are described at the coding DNA reference sequence (cDNA) level according to the BRCA1 most common human transcript (NM_007294.3) with the traditional numbering of exons 1–24 without the presence of exon 4, and according to the BRCA2 (NM_000059.3) reference sequences. The variants were assessed in Alamut® Visual software (Interactive Biosoftware) and other public databases (BIC, LOVD, UMD, ClinVar) to determine whether they were known in other populations. All variants were evaluated regarding pathogenicity following the recommended terminology for classification [4–6]:

2S53

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

Tab. 1. BRCA1 nonsense and frame-shift mutations detected in Czech patients. cDNA level (HGVS nomenclature)

Protein level

Number of families

NFE frequency (gnom)

LOVD-IARC class [4] // our class (if different or not specified)

c.55C>T

p.Gln19*

–

class 5, pathogenic

c.68_69del

p.Glu23Valfs*17

0.0087%

class 5, pathogenic

c.143del

p.Met48Serfs*2

–

class 5, pathogenic

c.160C>T

p.Gln54*

–

class 5, pathogenic

c.303T>G

p.Tyr101*

–

class 5, pathogenic

c.485_486del

p.Val162Glufs*19

–

class 5, pathogenic

c.505C>T

p.Gln169*

–

class 5, pathogenic

c.622_625dup

p.Pro209Hisfs*8

– // novel

– // class 4: likely pathogenic; putative hypomorphic allele?

c.676del

p.Cys226Valfs*8

–

class 5, pathogenic

c.737del

p.Leu246*

–

class 5, pathogenic

c.798_799del

p.Ser267Lysfs*19

–

class 5, pathogenic

c.843_846del

p.Ser282Tyrfs*15

–

class 5, pathogenic

c.890del

p.Met297Argfs*3

– // novel

– // class 5, pathogenic

c.962G>A

p.Trp321*

0.00090%

class 5, pathogenic

c.963G>A

p.Trp321*

–

class 5, pathogenic

c.1016dup

p.Val340Glyfs*6

–

class 5, pathogenic

c.1016del

p.Lys339Argfs*2

–

class 5, pathogenic

c.1040del

p.Leu347Argfs*27

–

class 5, pathogenic

c.1068_1077del

p.Gln356Hisfs*15

–

class 5, pathogenic

c.1127del

p.Asn376Ilefs*18

–

class 5, pathogenic

c.1204del

p.Glu402Serfs*8

–

class 5, pathogenic

c.1273dup

p.Ser425Phefs*11

–

class 5, pathogenic

c.1403del

p.Lys468Argfs*7

–

class 5, pathogenic

c.1416del

p.Asn473Thrfs*2

–

class 5, pathogenic

c.1504_1508del

p.Leu502Alafs*2

–

class 5, pathogenic

c.1510del

p.Arg504Valfs*28

–

class 5, pathogenic

c.1600C>T

p.Gln534*

–

class 5, pathogenic

c.1687C>T

p.Gln563*

0.0054%

class 5, pathogenic

c.1938_1947del

p.Ser646Argfs*2

–

class 5, pathogenic

c.1953_1956del

p.Lys653Serfs*47

–

class 5, pathogenic

c.2022_2031dup

p.Ala678Cysfs*8

– // novel

– // class 5, pathogenic

c.2024dup

p.Thr676Asnfs*7

– // novel

– // class 5, pathogenic

c.2070_2071del2

p.Arg691Thrfs*2

–

class 5, pathogenic

c.2157dup

p.Glu720Argfs*6

–

class 5, pathogenic

c.2193_2196del

p.Glu732Argfs*3

–

class 5, pathogenic

c.2233del

p.Glu745Lysfs*8

– // novel

– // class 5, pathogenic

cDNA – coding DNA reference sequence, HGVS – Human Genome Variation Society, NFE – non-Finnish European, LOVD – Leiden Open Variation Database, IARC – International Agency for Research on Cancer

2S54

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

Tab. 1 – continuing. BRCA1 nonsense and frame-shift mutations detected in Czech patients. cDNA level (HGVS nomenclature)

Protein level

Number of families

NFE frequency (gnom)

LOVD-IARC class [4] // our class (if different or not specified)

c.2263G>T

p.Glu755*

–

class 5, pathogenic

c.2371_2372del

p.Leu791Argfs*9

– // novel

– // class 5, pathogenic

c.2411_2412del

p.Gln804Leufs*5

–

class 5, pathogenic

c.2488_2497dup

p.Leu833*

–

class 5, pathogenic

c.2683C>T

p.Gln895*

–

class 5, pathogenic

c.2762del

p.Gln921Argfs*79

–

class 5, pathogenic

c.3018_3021del

p.His1006Glnfs*17

–

class 5, pathogenic

c.3164del

p.Gly1055Alafs*4

–

class 5, pathogenic

c.3239T>A

p.Leu1080*

–

class 5, pathogenic

c.3607C>T

p.Arg1203*

0.0018%

class 5, pathogenic

c.3621_3626delinsAA

p.Leu1209Serfs*25

–

class 5, pathogenic

c.3640G>T

p.Glu1214*

–

class 5, pathogenic

c.3642_3643del

p.Asn1215Leufs*3

–

class 5, pathogenic

c.3700_3704del

p.Val1234Glnfs*8

114

–

class 5, pathogenic

c.3756_3759del

p.Ser1253Argfs*10

0.0027%

class 5, pathogenic

c.3770_3771del

p.Glu1257Glyfs*9

0.00090%

class 5, pathogenic

c.3937C>T

p.Gln1313*

–

class 5, pathogenic

c.4035del

p.Glu1346Lysfs*20

0.0087%

class 5, pathogenic

c.4052T>A

p.Leu1351*

–

class 5, pathogenic

c.4062_4068del

p.Asn1354Lysfs*10

–

class 5, pathogenic

c.4065_4068del

p.Asn1355Lysfs*10

0.00090%

class 5, pathogenic

c.4161_4162del

p.Gln1388GlufsX2

–

class 5, pathogenic

c.4165_4166del

p.Ser1389*

0.00090%

class 5, pathogenic

c.4237G>T

p.Glu1413*

–

class 5, pathogenic

c.4243del

p.Glu1415Lysfs*4

0.00090%

class 5, pathogenic

c.4299_4302del

p.Ile1433Metfs*22

– // novel

– // class 5, pathogenic

c.4339C>T

p.Gln1447*

–

class 5, pathogenic

c.4524G>A

p.Trp1508*

–

class 5, pathogenic

c.4530dup

p.His1511Alafs*10

– // novel

– // class 5, pathogenic

c.4545del

p.Ser1516Valfs*32

– // novel

– // class 5, pathogenic

c.4666C>T

p.Gln1556*

–

class 5, pathogenic

c.4689C>G

p.Tyr1563*

0.0018%

class 5, pathogenic

c.4806del

p.Gln1604Asnfs*2

–

class 5, pathogenic

c.4878dup

p.Ala1627Cysfs*52

–

class 5, pathogenic

c.5030_5033del

p.Thr1677Ilefs*2

–

class 5, pathogenic

c.5177_5178del

p.Arg1726Lysfs*5

–

class 5, pathogenic

c.5251C>T

p.Arg1751*

0.00079%

class 5, pathogenic

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

2S55

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

Tab. 1 – continuing. BRCA1 nonsense and frame-shift mutations detected in Czech patients. cDNA level (HGVS nomenclature)

Protein level

Number of families

NFE frequency (gnom)

LOVD-IARC class [4] // our class (if different or not specified)

c.5266dup

p.Gln1756Profs*74

329

0.016%

class 5, pathogenic

c.5346G>A

p.Trp1782*

–

class 5, pathogenic

c.5432del

p.Gln1811Argfs*23

– // novel

– // class 5, pathogenic

c.5510G>A

p.Trp1837*

–

class 5, pathogenic

c.5511G>A

p.Trp1837*

–

class 5, pathogenic

c.5554del

p.Thr1852Profs*3

– // novel

– // class 5, pathogenic

• Class 5: pathogenic (probability of be• • • •

ing pathogenic > 0.99); Class 4: likely pathogenic (probability of being pathogenic 0.95–0.99); Class 3: uncertain significance (probability of being pathogenic 0.05–0.949); Class 2: likely benign (probability of being pathogenic 0.001–0.049); Class 1: benign (probability of being pathogenic < 0.001).

Prediction of putative splice site variants and mRNA (cDNA) analysis All putative splice site variants were tested using the Splice Site Prediction Programs for their potential to alter splicing. Several predictive programs were used as the NNSplice [14] or NetGene2 [15]. Later, Alamut® Visual (Interactive Biosoftware) predictions on ribonucleic acid (RNA) splicing, allowing the assessment of their potential impact on splice junctions and visualization of cryptic or de novo splice sites, was used. Splicing prediction tools included in Alamut are represented by NNSplice [14]; GeneSplicer [16]; MaxEntScan [17]; SpliceSiteFinder-like [18]. Subsequently, messenger RNA (mRNA) / cDNA analysis was performed to verify ’in silico’ predictions in cases of previously not characterised putative splice variants as described elsewhere [8,19,20]. In silico analyses for missense and inframe indel variants Several prediction software were used including Grantham Variation (GV) and Grantham Deviation (GD) scores, later

2S56

Align-GVGD [21], which combines the biophysical characteristics (side-chain composition, polarity and volume) of amino acids and protein multiple sequence alignments. We also applied PRIORS V2.0. The BRCA1 and BRCA2 Prior Probabilities database combines Prior Probabilities of pathogenicity from missense substitution severity and spiceogenity [22]. Alamut® Visual software (Interactive Biosoftware) has been used since 2015, which integrates several missense variant pathogenicity prediction tools and algorithms such as SIFT, PolyPhen2, Align-GVGD or MutationTaster; as well as the splicing prediction tools mentioned above. For in-frame deletions/insertions we used PROVEAN (Protein Variation Effect Analyser) software [23], which predicts whether an amino acid substitution or indel will have an impact on the biological function of a protein [24]. More recently, the free interactive database VarSome has been used as well, created by Saphetor SA for the human genomics annotation tool [25]. Definition of deleterious mutations Sequence variants were categorised on the basis of their predicted effect on the mRNA and amino acid level and defined as deleterious mutations according to the ACMG/ENIGMA criteria [5,6]: 1) Frameshift and nonsense variants in both genes, with the exception of BRCA2 variants leading to a stop codon 3’of codon 3326 as BRCA2 c.9976A>T;

p.Lys3326* (rs11571833) has been found to be of clinically low significance, associated with only very slightly increased risk of breast cancer (ORw 1.28; 95% CI 1.17–1.40, P = 5.9 × 10−6) [26]. Therefore, other variants leading to a stop codon 3’ of codon 3326 are considered as class 2 variants. 2) Variants occurring in the consensus splice acceptor or donor sequence sites, either within 2 bp of exon-intron junctions, when they are experimentally demonstrated to result in abnormal mRNA transcript and found to produce only transcript(s) carrying a premature termination codon, or an in-frame deletion disrupting the expression of one or more known clinically important residues. 3) Missense variants that have been conclusively demonstrated, on the basis of data from linkage analysis of high-risk families, functional assays or biochemical evidence, to have a deleterious effect on known functional domains. 4) Copy number deletion/duplication variant that removes/duplicates one or more exons spanning a known clinically important functional or is proven by laboratory studies to result in a frameshift alteration predicted to disrupt the expression of one or more known clinically important functional residues.

Results BRCA1 findings In total, there were 1,021 families confirmed to carry a high-risk BRCA1 muta-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

Tab. 2. BRCA1 splice site alterations detected in Czech patients. cDNA level (HGVS nomenclature)

Number In silico Prediction: of Alamut average families (MaxEnt/ NNSPLICE/SSF)

[reference]: described mRNA analysis results // other important information

LOVD-IARC class [4] // our class (if different or not specified)

c.213-12A>G

new acceptor site: c.213–11; WT acceptor: –35.0%

[29]: r.212_213ins213-12_213-1; p.(Arg71Serfs*21)

class 5, pathogenic

c.213-11T>G

−96%

[52]: r.212_213ins213-59_213-1UMD database: Intron inclusion: ins59Ter75

class 5, pathogenic

c.302-3C>G

new acceptor site: c.302−2; WT acceptor: −87,1%

[8]: r.302-2_302-1insAG; p.(Tyr101*)

class 5, pathogenic

c.4096+3A>T

−99.1%

c.4185G>A

−68.9%

c.4185+1G>C

−100%

[27]: enhanced Δ Ex 11; Δ 3309nt 3´of Ex 11: in-frame p.[(Ala224_Leu1365del);(Ser264_Leu1365del)] // [28]: healthy 58-years-old homozygous carrier of c.4096+3A>G [19]: r.4097_4185del; p.(Gly1366Alafs*8)[57 ]: r.4097_4185del novel; predicted exon skipping: r.(4097_4185del); several other pathogenic splice site alteration described all with exon skipping effect: c.4185+1G>T, c.4185+1G>A, c.4185+2T>C, c.4185G>A [8]: several aberrant transcripts including minor wild-type and in-frame transcript: r.[=, 4358_4675del, 4485_4675del, 4665_4675del, 4358_4484del, 4665_4675del] p. [=, Ala1453_Leu1558del, Ser1496Glyfs*14, Gln1556Glyfs*14, Ala1453Glyfs*10][57 ]: r.4485_4675del; [58]: Ex 15 deletion, 11-bp deletion from Ex 15

c.4675+1G>A

−100%

c.4674A>G; p.(Leu1558=)

−48.8%

[20]: r.4665_4675del; p.(Gln1556Glyfs*14)

c.4676-1G>A

−100%

// [59]: multifactorial likelihood ratio - pathogenic

c.4868C>G, p.(Ala1623Gly)

new donor site; prior score: 0,64

c.5074+3A>G

−61.5%

c.5075-1G>A

−100%

c.5152+1G>C

−100%

c.5152+1G>T

−100%

c.5152+2dupT

−93.2%

c.5468-1G>A

c.5468-11_5520dup64

[60 ]: r.4868_4986del p.(Ala1623Aspfs*16) // [61]: affects function [62]: Ex 17 skipping and retention of 153 nt of intron 17; LOVD database: Ex 17 skipping: r.4987_5074del => frame-shift LOVD database: in-frame Ex 18 skipping r.5075_5152del => in-frame deletion p.(Asp1692_Trp1718delinsGly) [61]: affects function: r.5075_5152del => in-frame deletion [61]: affects function: r.5075_5152del => in-frame deletion [20]: Ex 18 skipping r.5075_5152del => in-frame deletion p.(Asp1692_Trp1718delinsGly)[61]: affects function: r.5075_5152del => in-frame deletion [20]: new acceptor site activated, deletion of first 11nt of Ex: r.5468_5478del => frame-shift p.(Ala1823Aspfs*3) [61]: affects function: r.?; predicted frame-shift: p.(Ala1843Serfs*8)

−100%, new acceptor splice site: c.5479 ? tandem duplication

class 3, VUS class 5, pathogenic class 4, likely pathogenic class 4, likely pathogenic possible spliceogenic effect? class 5, pathogenic class 5, pathogenic class 5, pathogenic class 5, pathogenic class 5, pathogenic class 5, pathogenic class 5, pathogenic class 5, pathogenic class 5, pathogenic class 4, likely pathogenic

cDNA – coding DNA reference sequence, HGVS – Human Genome Variation Society, mRNA – messenger RNA, LOVD – Leiden Open Variation Database, IARC – International Agency for Research on Cancer, WT – wild type, VUS – variants of uncertain clinical significance

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

2S57

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

Tab. 3. BRCA1 missense variants detected in Czech patients classified as pathogenic (class-5) and likely pathogenic (class-4)

cDNA level (HGVS nomenclature)

Protein

Number NFE freq. of (gnom) families

Prior

Align-GVGD

[reference]: functional defect

[reference]: other information

LOVD-IARC class [4] // our class (if different or not specified)

segregation with BC and OV cases in multiple families [37] in our recent study

class 4, likely pathogenic

c.53T>A

p.Met18Lys

–

0,66

C55

[35]: disrupted helical bundle; affects E2 (UbcH5b) binding // [36]: destabilising BRCA1/BARD1 complex

c.71G>A

p.Cys24Tyr

–

0,81

C65

[35]: loss of Zn2+ ligand residue of C3HC4 RING domain

C65

[35]: loss of Zn2+ ligand residue of C3HC4 RING domain

splice prediction: –10,8%;

class 4, likely pathogenic

C65

[35]: loss of Zn2+ ligand residue of C3HC4 RING domain

[63]: deleterious; [34]: pathogenic; [64]: pathogenic mutation

class 5: pathogenic

[63]: deleterious; [34]: pathogenic

class 5: pathogenic

c.80G>A

c.115T>C

p.Cys27Tyr

p.Cys39Arg

– // novel

–

0,81

class 4, likely pathogenic

c.181T>G

p.Cys61Gly

0.0063%

0,81

C65

[35]: loss of Zn2+ ligand residue of C3HC4 RING domain

c.191G>A

p.Cys64Tyr

–

0,81

C65

[35]: loss of Zn2+ ligand residue of C3HC4 RING domain

[61]: affects function; [64]: pathogenic mutation

class 5: pathogenic

C55

BRCT domain

[34]: other variants: Thr1685Ile and Thr1685Ala – reported pathogenic

– // class 4, likely pathogenic

[66]: loss of transactivation activity in yeast and mammalian cells

– // class 4, likely pathogenic

c.5054C>A p.Thr1685Asn

– // novel

0,66

c.5089T>C p.Cys1697Arg

–

0,81

C65

BRCT domain; [65]: folding defect, compromised transcription assay, but uncertain binding specificity

c.5095C>T p.Arg1699Trp

0.0018%

0,81

C65

BRCT domain; [65]: strong functional effect

[34]: pathogenic; [64]: pathogenic mutation

class 5: pathogenic

C35

BRCT domain; [65]: strong functional effect

[67]: mRNA: no change [34]: pathogenic; [39]: hypomorphic risk: OR 4,3 (95% CI 1.43–12.85)

hypomorphic risk: OR 4,3

c.5096G>A p.Arg1699Gln

0.0054%

0,66

cDNA – coding DNA reference sequence, HGVS – Human Genome Variation Society, GVGD – Grantham Variation and Grantham Deviation, NFE – non-Finnish European, LOVD – Leiden Open Variation Database, IARC – International Agency for Research on Cancer, BRCT – BRCA1 C-terminal, OR – odds ratio, VUS – variants of uncertain clinical significance

2S58

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

Tab. 3 – continuing. BRCA1 missense variants detected in Czech patients classified as pathogenic (class-5) and likely pathogenic (class-4) cDNA level (HGVS nomenclature)

Protein

Number NFE freq. of (gnom) families

Prior

Align-GVGD

[reference]: functional defect

[reference]: other information

BRCT domain; [65]: strong functional effect

[30]: partial exon skipping: r.5075_5152del;

LOVD-IARC class [4] // our class (if different or not specified) class 3: VUS // class 4: likely pathogenic

c.5123C>A p.Ala1708Val

0.0027%

0,81

C65

c.5145C>G p.Ser1715Arg

–

0,81

C65

BRCT domain; [65]: strong functional effect; [66]: loss of transactivation activity in yeast and mammalian cells;

[34]: pathogenic; [64]: pathogenic mutation

class 5: pathogenic

c.5360G>A p.Cys1787Tyr

– // novel

0,81

C65

BRCT domain

[68]: p.Cys1787Ser is classified as pathogenic

– // class 4, likely pathogenic

tion (13.8% of the 7,400 families analysed). The majority of clinically deleterious mutations detected in the BRCA1 gene were protein-truncating mutations (731 families with frameshift or nonsense mutations), followed by missense mutations located in the RING domain and less frequently by BRCT (BRCA1 C-terminal) domains (118 families), large intragenic rearrangements (102 families) and splice site mutations (70 families). An overview of the BRCA1 frameshift and nonsense mutations detected in Czech high-risk families is provided in Tab. 1. We identified 731 families with frameshift or nonsense mutations in the BRCA1 gene, which accounted for 79 different unique deleterious mutations. The most common mutations are c.5266dup (p.Gln1756Profs*74) detected in 329 families; c.3700_3704del (p.Val1234Glnfs*8), detected in 114 families; c.1687C>T (p.Gln563*), detected in 36 families; c.68_69del (p.Glu23Valfs*17), detected in 24 families. The BRCA1 splice site mutations detected in high-risk Czech families are

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

summarised in Tab. 2. They concern 71 families, representing 16 different deleterious splice site mutations classified as pathogenic (class 5) or likely pathogenic (class 4). One splice site alteration c.4096+3A>T leading to 2 inframe transcripts at the cDNA level (exon 11 skipping and Δ3309nt 3’end of exon 11) and previously classified as pathogenic by [27] was reclassified as a variant of VUS, based on segregation data and the finding of a healthy 58-year-old homozygous woman for c.4096+3A>G variant in a consanguineous Danish family with several cases of breast/ovarian cancer [28]. However, in the Danish population BRCA1 c.4096+3A>G is now considered as likely benign [28]. The most common splice site mutation was c.21312A>G (detected in 33 families), activating a cryptic splice site and causing a frameshift [29]. All BRCA1 pathogenic missense mutations are shown in Tab. 3. In 118 families, 13 different unique missense alterations, classified as pathogenic (class 5) or likely pathogenic (class 4) were detected. The

most common missense mutations were in the RING domain affecting the Zn2+ ligand residues of C3HC4 finger domain – p.Cys61Gly (detected in 69 families) and p.Cys39Arg (detected in 21 families). An overview of all large intragenic rearrangements detected in the BRCA1 gene have been provided in Tab. 4. There were 102 families with large intragenic rearrangements, representing 16 different unique mutations classified as pathogenic (class 5) or likely pathogenic (class 4). The most common large intragenic rearrangements were deletions spanning exons 5_14 (c.135485_4485-913del), detected in 36 families and spanning exons 21_22 (c.5278492_5406+1290delins236), detected in 21 families. A summary of BRCA1 in-frame deletions/ insertions detected in Czech high-risk families is provided in the supplementary Tab. 5. All of them are considered as VUS (class 3). The remaining BRCA1 missense alterations classified as VUS (class 3), likely benign (class 2) and benign (class 1)

2S59

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

Tab. 4. BRCA1 large intragenic rearrangements detected in Czech patients.

HGVS nomenclature

Number of families

[reference]: breakpoints; predicted change

LOVD-IARC class [4]) // our class (if different or not specified)

c.(?_-232)_(80+1_81-1)del

deletion detectable by primers published by [69]: deletion of 36.9 kb;

class 5, pathogenic

deletion c.(?_-232)_(5074+1_5075-1) of exons 1a_17 del

breakpoints not characterized

class 4, likely pathogenic

c.135-485_4485-913del deletion Chr17(GRCh38):g.43075434_ of exons 5_ 14 43107018del

[9]: breakpoints characterised on RefSeq L78833.1: g.21716_53298del

class 5, pathogenic

BRCA1 (NM_007294.3) exons affected deletion of promotor 1a_2

deletion of exon 8

c.(441+1_442-1)_ (547+1_548-1)del

breakpoints not characterized; deletion size about 4 kb (LR-PCR); predicted: r.(442_547del) => frame-shift

class 5, pathogenic

deletion from exon 11_12

c.1644_4185+3618del Chr17(GRCh38):g.43087326_ 43093887del

[9]: breakpoints characterised on RefSeq L78833.1: g.34845_41405del; predicted: r.?

class 4, likely pathogenic

duplication of exon 13

c.(4185+1_4186-1)_ (4357+1_4385-1)dup

breakpoints not characterized; predicted (if tandem): r.(4186_4357)dup => frame-shift

class 4, likely pathogenic

duplication of exons 13_14

c.(4185+1_4186-1)_ (4484+1_4485-1)dup

breakpoints not characterized; predicted (if tandem): r.(4186_4484)dup => frame-shift

class 4, likely pathogenic

deletion of exons 13_15

c.(4185+1_4186-1)_ (4675+1_4676-1)del

breakpoints not characterized; predicted: r.(4186_4675)del => frame-shift

class 5, pathogenic

deletion of exon 17

c.(4986-1_4987+1)_ (5074+1_5075-1)del

breakpoints not characterized; deletion size about 2,4 kb (LR-PCR) predicted: r.(4987_5074) del => frame-shift

class 5, pathogenic

deletion of exons 18_19

c.5075-1131_5193+190del Chr17(GRCh38):g.43063143_ 43065082del

[9]: breakpoints characterised on GeneBank RefSeq L78833.1: g.63651_65590del; predicted: class 5, pathogenic r.(5075_5193)del => frame-shift

deletion of exons 18_22

c.(5074-1_5075+1)_ (5406+1_5407-1)del

breakpoints not characterized; predicted: r.(5075_5406)del => frame-shift

class 5, pathogenic

deletion of exon 20

c.5193+340_5277+2206 delChr17(GRCh38):g.43054846_43062993del

breakpoints characterised on GeneBank RefSeq L78833.1 (our study): g.65740_73887del; predicted: r.(5194_5277)del => in-frame deletion p.(His1732_Lys1759del)

class 5, pathogenic

deletion of exon 20

c.5194-2834_5277+4111del Chr17(GRCh38):g.43052941_ 43059969del

[9]: breakpoints characterised on GeneBank RefSeq L78833.1: g.68764_75792del; predicted: r.(5194_5277del) => in-frame: p.(His1732_Lys1759del)

class 5, pathogenic

c.5278-492_5406+1290 deletion delins236 of exons 21_22 Chr17(GRCh38):g.43047831_ 43051609delins236

[9]: breakpoints characterised on GeneBank RefSeq L78833.1: g.77128_80906delins236; predicted: r.(5278_5406)del => in-frame p.(Ile1760_Thr1802del)

class 5, pathogenic

duplication of exon.23

c.(5406+1_5407-1)_ (5467+1_5468-1)dup

breakpoints not characterized; predicted (if tandem): r.(5407_5467)dup => frame-shift

class 4, likely pathogenic

deletion of the entire BRCA1 gene (exons 1a_24)

c.(?_-232)_(*1_?)del

breakpoints not characterized; the whole allele class 5, pathogenic deleted

HGVS – Human Genome Variation Society, LOVD – Leiden Open Variation Database, IARC – International Agency for Research on Cancer, LR-PCR – long-range polymerase chain reaction

2S60

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

Tab. 8. BRCA2 nonsense and frame-shift mutations detected in Czech patients. cDNA level (HGVS nomenclature)

Protein level

Number of families

NFE frequency (gnom)

LOVD-IARC class [4] // our class (if different or not specified)

c.-7_7del

p.?

– // novel

– // class 5, pathogenic

c.306dup

p.Leu103Ilefs*10

–

– // class 5, pathogenic

c.462_463del

p.Asp156*

–

class 5, pathogenic

c.593T>G

p.Leu198*

– // novel

– // class 5, pathogenic

c.635_636del

p.Arg212Lysfs*2

–

class 5, pathogenic

c.658_659del

p.Val220Ilefs*4

0.0048%

class 5, pathogenic

c.691_704del

p.Tyr232*

– // novel

– // class 5, pathogenic

c.755_758del

p.Asp252Valfs*24

0.0018%

class 5, pathogenic

c.1023_1024del

p.Cys341*

– // novel

– // class 5, pathogenic

c.1296_1297del

p.Asn433Glnfs*18

–

class 5, pathogenic

c.1310_1313del

p.Lys437Ilefs*22

–

class 5, pathogenic

c.1389_1390del

p.Val464Glyfs*3

–

class 5, pathogenic

c.1408dup

p.Glu470Glyfs*6

–

class 5, pathogenic

c.1414C>T

p.Gln472*

–

class 5, pathogenic

c.1560_1561del

p.Ser521Argfs*5

–

class 5, pathogenic

c.1796_1800del

p.Phe599*

0.00090%

class 5, pathogenic

c.1813dup

p.Ile605Asnfs*11

0.0019%

class 5, pathogenic

c.1989del

p.Phe663Leufs*5

–

class 5, pathogenic

c.2251dup

p.Thr751Asnfs*2

–

class 5, pathogenic

c.2808_2811del

p.Ala938Profs*21

0.0027%

class 5, pathogenic

c.2828_2831del

p.Ile943Lysfs*16

–

class 5, pathogenic

c.2905C>T

p.Gln969*

–

class 5, pathogenic

c.3075_3076delinsTT

p.Lys1025_Lys1026delinsAsn*

–

class 5, pathogenic

c.3085del

p.Met1029Cysfs*14

– // novel

– // class 5, pathogenic

c.3195_3198del

p.Asn1066Leufs*10

–

class 5, pathogenic

c.3545_3546del

p.Phe1182*

0.0045%

class 5, pathogenic

c.3641dup

p.Phe1216Valfs*2

–

class 5, pathogenic

c.3703C>T

p.Gln1235*

– // novel

– // class 5, pathogenic

c.3744_3747del

p.Ser1248Argfs*10

–

class 5, pathogenic

c.3847_3848del

p.Val1283Lysfs*2

0.0082%

class 5, pathogenic

c.3860del

p.Asn1287Ilefs*6

0.0022%

class 5, pathogenic

c.3967A>T

p.Lys1323*

–

class 5, pathogenic

c.3975_3978dup

p.Ala1327Cysfs*4

0.00100%

class 5, pathogenic

c.4284dup

p.Gln1429Serfs*9

0.0067%

class 5, pathogenic

c.4440T>G

p.Tyr1480*

–

class 5, pathogenic

c.4544delA

p.Lys1515Argfs*28

–

class 5, pathogenic

cDNA – coding DNA reference sequence, HGVS – Human Genome Variation Society, NC – not counted, NFE – non-Finnish European, LOVD – Leiden Open Variation Database, IARC – International Agency for Research on Cancer, mRNA – messenger RNA

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

2S61

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

are summarised in the supplementary Tab. 6, including the reasons for their classification. Silent variants were not included if, on the basis of the prediction the chance of affecting splicing was very low. A summary of BRCA1 intronic variants targeted mainly up to position +/−50 to exon is provided in the supplementary Tab. 7. BRCA2 findings In total, there were 497 families confirmed to carry high-risk BRCA2 mutation (6.7% of the 7,400 families analysed). Most clinically deleterious mutations detected in the BRCA2 gene were proteintruncat ing mutations (404 families with deleterious frameshift or nonsense mutation), followed by splice site mutations (45 families), missense mutations with the exception of the mutation in the initiation codon located in the DBD (DNA/DSS1 binding) domain (44 families) and large intragenic rearrangements turned out to be very rare (4 families). A summary of the frameshift and nonsense mutations detected in Czech high-risk families in BRCA2 is provided in Tab. 8. In total, 404 families were identified with a truncating mutation, representing 95 different deleterious mutations. The most common mutations were: c.8537_8538del (p.Glu2846Glyfs*22), detected in 61 families; c.7913_7917del (p.Phe2638*), detected in 37 families; c.2808_2811del (p.Ala938Profs*21), detected in 26 families. Two variants leading to a stop codon 3’ of codon 3326 were very frequent – p.Lys3326* and c.10095delC insGAATTATATCT (p.Ser3366Asnfs*4). An overview of the BRCA2 splice site mutations detected in high-risk Czech families is shown in Tab. 9. There were 46 families carrying a splice site alteration, representing 9 different deleterious splice site mutations classified as pathogenic (class 5) or likely pathogenic (class 4). One splice site alteration, c.9501+3A>T, previously described as pathogenic and causing partial exon skipping (the aberrant transcript represented only 13% of the wild type transcript [30]) was reclassified as a variant of VUS. The most common splice site muta-

2S62

tion was c.475G>A, a substitution affecting the last nucleotide of exon 5 for which RNA analysis has demonstrated that it causes abnormal splicing and results in a frameshift and a truncated protein [8], was detected in 10 families. The deleterious BRCA2 missense mutations detected in high-risk Czech families can be found in Tab. 10. There were 44 families carrying a deleterious missense mutation, representing 15 different mutations classified as pathogenic (class 5) or likely pathogenic (class 4). With the exception of one mutation in the initiation codon, all deleterious missense mutations were located in the DBD domain. The most common missense mutation, classified as likely pathogenic was c.9371A>T (p.Asn3124Ile), detected in 16 families. Of the total study cohort, only about 3,000 families were analysed for large intragenic rearrangements by MLPA (or later CNV analysis). Only 4 families were found to carry a large intragenic rearrangement in BRCA2 (Tab. 11). In one of the complex BRCA2 rearrangements we have not been able to reveal the exact character of the complex changes (Fig. 1). Because of the low frequency of BRCA2 large intragenic rearrangements, we did not perform a retrospective analysis of all previously unsolved cases. The remaining BRCA2 missense alterations, classified as VUS (class 3), likely benign (class 2) and benign (class 1) are summarised in the supplementary Tab. 12, including the reasons for their classification. Silent variants were not included if, on the basis of the prediction the chance of affecting splicing was very low. A summary of the BRCA2 intronic variants is provided in the supplementary Tab. 13. During these 20 years the majority of variants, which were originally reported as of VUS, could be reclassified as likely benign or benign. As soon as information confirming the neutrality of any missense or intronic variant was available, we ceased to register their frequency and to report them. The frequency of neutral variants was not monitored because homozygotes of frequent variants were not detectable by screening with Heteroduplex nor HRM

analysis and therefore, their frequency would be underestimated.

Discussion Deleterious mutations in the BRCA1 and BRCA2 genes account for a considerable proportion of dominantly inherited breast and ovarian cancer susceptibility and have received wide acceptance in diagnostic testing and prevention. The classification of sequence variants into high-risk or low-risk categories is both challenging and critical for clarification of the causative status. Only class 5 (pathogenic) and class 4 (likely pathogenic) can be used for guidance of clinical management. However, this classification system does not allow distinguishing between highly penetrant and hypomorphic alleles (like BRCA1 c.5096G>A; p.Arg1699Gln) [31]. BRCA1 and BRCA2 mutation screening in our laboratory resulted in the identification of 1021 families with deleterious BRCA1 mutations and 497 families with a BRCA2 mutation, resulting in a mutation detection ratio of 20.5%. A broad spectrum of different deleterious mutations was found in both genes – 124 unique mutations in BRCA1 and 123 unique mutations in BRCA2. The most frequent were small frameshift and nonsense mutations – 174 unique mutations (79 in BRCA1 and 95 in BRCA2) scattered in all regions of the coding sequences. A missense mutation that leads to a non-conservative substitution of an evolutionarily conserved amino acid is more likely to be causative than a missense mutation that leads to a conservative substitution or alters an amino acid that is not evolutionarily conserved [5]. The PRIORS probability tool seems to have the strongest predictive value in agreement with already known deleterious missense mutations. The extent to which a sequence variation is considered causative of disease may be influenced by multiple parameters such as family history, segregation of the variant with affected relatives in a family, nature, and position of the amino acid substitution, evolutionary conservation of the affected residue, co-occurrence with a deleterious mutation, epidemiological and case/control studies, functional in vitro

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

Tab. 8 – continuing. BRCA2 nonsense and frame-shift mutations detected in Czech patients. cDNA level (HGVS nomenclature)

Protein level

Number of families

NFE frequency (gnom)

LOVD-IARC class [4] // our class (if different or not specified)

c.7069_7070del

p.Leu2357Valfs*2

0.0055%

class 5, pathogenic

c.7151_7152del

p.Gln2384Argfs*7

–

class 5, pathogenic

c.7471C>T

p.Gln2491*

–

class 5, pathogenic

c.7649del

p.Ile2550Lysfs*98

– // novel

– // class 5, pathogenic

c.7718T>A

p.Leu2573*

– // novel

– // class 5, pathogenic

c.7887G>A

p.Trp2629*

–

class 5, pathogenic

c.7913_7917del

p.Phe2638*

–

class 5, pathogenic

c.8042_8043del

p.Thr2681Serfs*11

–

class 5, pathogenic

c.8172_8175dup

p.Tyr2726Valfs*5

–

class 5, pathogenic

c.8322dup

p.Met2775Tyrfs*7

–

class 5, pathogenic

c.8343del

p.Asn2781Lysfs*40

–

class 5, pathogenic

c.8363G>A

p.Trp2788*

–

class 5, pathogenic

c.8537_8538del

p.Glu2846Glyfs*22

0.0027%

class 5, pathogenic

c.9053_9057del

p.Ser3018Ilefs*2

–

class 5, pathogenic

c.9097dup

p.Thr3033Asnfs*11

0.0028%

class 5, pathogenic

c.9145dup

p.Tyr3049Leufs*23

– // novel

– // class 5, pathogenic

c.9147C>A

p.Tyr3049*

–

class 5, pathogenic

c.9366_9367del

p.Ser3123Glnfs*26

–

class 5, pathogenic

c.9382C>T

p.Arg3128*

0.00079%

class 5, pathogenic

c.9403del

p.Leu3135Phefs*28

–

class 5, pathogenic

c.9435_9436del

p.Ser3147Cysfs*2

0.00090%

class 5, pathogenic

c.9463_9467delinsGAATGATC

p.Phe3155Glufs*2

class 5, pathogenic

NC (> 40)

0.86%

class 1, benign; [76]: functional assays: no effect; [34]: benign; [26]: BC risk OR 1.28, (95% CI 1.17–1.40), OC risk OR 1.26 (95% CI 1.10–1.43); § (our study): detected in cancer free controls:

–

class 2, likely benign; Ω [67]: mRNA analysis: no change; § (our study): detected in cancer free controls

c.9976A>T

c.10095delC insGAATTATATCT

p.Lys3326*

p.Ser3366Asnfs*4

NC (> 30)

studies or knock-out animal models [5]. A novel variant of VUS with neutral predictions in less conserved regions that are unlikely to affect splicing were always mentioned in the report but interpreted as a variant suspected to be of low clinical significance.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

For BRCA1 only missense variants located in the highly conserved RING finger domain at the N-terminal region (amino acids 1–109) and in the transcriptional activation domain with two BRCT repeats (amino acids 1640–1729 and 1760–1821) at the C-terminal region are considered

high-risk deleterious mutations [32], (LOVD database). In the BRCA2 gene only some missense variants located in the most conserved C-terminal DNA binding DBD domain (amino acids 2460–3170) have been confirmed to be high-risk deleterious mutations [33,34], (LOVD database).

2S63

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

Tab. 9. BRCA2 splice site alterations detected in Czech patients. cDNA level (HGVS nomenclature)

Number of families

In silico Prediction: Alamut average (MaxEnt/NNSPLICE/ SSF)

[reference]: described mRNA analysis // other important information

LOVD-IARC class [4] // our class (if different or not specified)

c.475G>A

−50.6%

[8]: r.426_475del p.(Phe143Glyfs*23)

class 5, pathogenic

c.475+1G>T

−100%

(our study): r.426_475del p.(Phe143Glyfs*23); [52]: Ex 5 skipping r.426_475del

class 5, pathogenic

c.476-2A>G

−100%

[8]: two transcripts r.[426_516del, 476_516del] p.[Phe143Valfs*12; Val159Glyfs*10]; [52] Colombo 2013: r.[=,476_516del,426_516del]

class 5, pathogenic // possible spliceogenic effect?

c.7007G>Ap. (Arg2336His)

−53.8%

[8]: three transcripts r.[6842_6937del, 6842_7007del, 6938_7007del] p.[Glu2281_Gly2313del, Gly2280Alafs*31, Gly2313Alafs*31]; [30]: Ex13 skipping: r.6938_7007del; [77]: ES cell-based assay: deleterious

class 5, pathogenic // possible spliceogenic effect?

c.7805+1G>C

−100%

Novel; recently described only c.7805+1G>A and c.7805+1G>T – both as pathogenic: r.spl (mRNA not characterised; LOVD database)

– // class 4, likely pathogenic

c.8486A>G p.(Gln2829Arg)

−11.8%

[78]: r.8332_8487del p.(Ile2778_Gln2829del); [61]: in-frame deletion of Ex19; (our study): Ex 19 skipping in the main effect, but several alternative transcripts were observed also in control persons (skip of Ex 17,18, 20)

– // class 4, likely pathogenic; possible spliceogenic effect?

c.8755-1G>A

−100%

[8]: r.8755_8953del p.(Gly2919fs*3); [52] r.[=,8755_8953del, 8755_9004del] p. [Gly2919Leufs*3,Gly2919Lysfs*26]; [30]: cryptic splice (83%) and Ex 22 skipping (17%): r.[8755del,8755__8953del] p.[Gly1919Valfs*8,Gly2919Leufs*3]

class 5, pathogenic

c.9117+2T>A

−100%

[8]: r.8954_9117del p.(Val2985Glyfs*4)

class 5, pathogenic

c.9118-2A>G

−100%, strong cryptic acceptor

[19]: cryptic splice r.9118_9124del p.(Val3040Metfs*20)

class 5, pathogenic

c.9501+3A>T

−58%

[73]: incomplete Ex 25 skipping r.[=,9257_ 9501del] p.[=,Gly3086Glufs*3] [58]: Ex 25 skipping: r.9257_9501del [49]: Partial Ex 25 skipping (13%): r.[=,9257_9501del]

conflicting: class 5, class 3 // class 3, VUS; strong spliceogenic effect, hypomorphic?

cDNA – coding DNA reference sequence, HGVS – Human Genome Variation Society, mRNA – messenger RNA, LOVD – Leiden Open Variation Database, IARC – International Agency for Research on Cancer, VUS – variants of uncertain clinical significance

Besides the five deleterious missense mutations at the strongly conserved C3HC4 Zn2+ ligand cysteine residues of the RING domain (Cys24, Cys27, Cys39, Cys61, Cys64), only p.Met18Lys, disrupting the helical bundle of the RING domain, affecting E2 (UbcH5b) binding and destabilising the

2S64

heterodimerisation of BRCA1/BARD1 complex, was considered as a likely pathogenic variant [35– 37]. BRCA1 p.Met18Lys is a Czech founder mutation detected in 17 unrelated Czech families, with multiple breast and/or ovarian cancer patients, but is rare in other populations (ClinVar, LOVD

databases). More frequently p.Met18Thr has been reported, which is also classified as likely pathogenic [38] even with milder Align-GVGD predictions (C45 vs. C55 for p.Met18Lys). Several previously classified deleterious missense mutations have been

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

found in the BRCT domains of the BRCA1 gene: p.Arg1699Trp, p.Ser1715Arg, classified as definitively pathogenic (class 5); p.Cys1697Arg, p.Ala1708Val classified as likely pathogenic (class 4) on the basis of reported functional tests and strong ’in silico’ predictions (Tab. 3). Two novel variants, p.Thr1685Asn, p.Cys1787Tyr were classified as likely pathogenic (class 4), because they are altering highly conserved residues, p.Thr1685 and p.Cys1787 with the same strong ’in silico’ predictions as for both previously reported definitively pathogenic variants (p.Thr1685Ile, p.Thr1685Ala and p.Cys1787Ser, respectively) [34,38]. However, the penetrance of some missense variants may be lower, as a hypomorphic effect was shown for BRCA1 p.Arg1699Gln, demonstrating ambiguous functional deficiency across multiple assays and calculated to be associated with reduced penetrance with estimated cumulative risks to age 70 of breast or ovarian cancer of 24% [39,31]. Besides BRCA2 c.3G>A (p.Met1?) disrupting the translation initiation codon and classified as likely pathogenic (class 4) using a multifactorial analysis approach [40], several known deleterious missense mutations were detected in the conserved DBD domain of the BRCA2 gene (Tab. 10): p.Trp2626Cys, p.Ile2627Phe, p.Asp2723His, p.Asp2723Gly, p.Arg3052Trp were classified as definitively pathogenic (class 5; LOVD, Enigma Rules); p.Gly2596Glu, p.His2623Arg, p.Lys2630Gln, p.Ser2670 Leu, p.Arg2784Trp, p.Glu3002Lys, p.Gly 3076Arg, p.Asn3124Ile were classified as likely pathogenic (class 4) on the basis of reported functional tests and strong ’in silico’ predictions (Tab. 10). The novel BRCA2 p.Glu2663Gly was classified as likely pathogenic (class 4) because it alters a highly conserved residue, p.Glu2663, with the same strong ’in silico’ predictions as for previously reported definitively pathogenic variants altering p.Glu2663Val [34]. As for BRCA1, some of the BRCA2 missense alterations might exert a hypomorphic effect. BRCA2 p.Tyr3035Ser is associated with only a moderate risk of breast cancer – (OR 2.52; P = 0.04), similar to CHEK2 inactivating mutations [39]. In our family-1338 the p.Tyr3035Ser variant was detected in a woman also carrying the

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

BRCA2 nonsense mutation p.Ser1882* ’in trans’. This patient was diagnosed with bilateral breast cancer at the ages of 36 and 42 without symptoms of Fanconi anaemia. Some variants were found in the nuclear localisation signals of BRCA1 (amino acids 503– 508; 606– 615) [41]: p.Arg 504His; p.Lys608del; or in the nuclear export sequences (amino acids 22–39 and amino acids 81–99) [32]: p.Pro25Leu; p.Lys38Arg – all of them classified as VUS (class 3). No variant was found in the nuclear localisation signals of BRCA2 (NLS1 spann ing amino acids 3263–3269; NLS2 spanning amino acids 3311–3317 and putative NLS3 spanning residues 3381-3385, which was found irrelevant) [42]. Thus, the most carboxy-terminal deleterious mutation in BRCA2 was c.9463_9467delinsGAATGATC p.(Phe3155Glufs*2) removing both essential NLSs. Some variants were found which affected the numerous phosphorylation sites in the BRCA1 gene: p.Ser616del, Ser1542Cys and in BRCA2 p.Pro3292Leu classified as VUS (class 3). BRCA1 p.Ser1542Cys has been shown to eliminate ATM kinase binding, which is necessary for the phosphorylation of BRCA1 in response to double-stranded breaks induced by γ irradiation [43]. BRCA2 p.Pro3292Leu altered the sequence for CDK2 binding for Ser3291, and completely abolished kinase binding. It was shown previously that phosphorylation of Ser3291 by CDKs blocks the interaction between BRCA2 and RAD51, serving as a molecular switch for the regulation of recombination activity, which suggests potential significance by negatively affecting the interaction between BRCA2 and RAD51 [43]. All VUS variants summarised in our study may not have been detected in patients analysed with Heteroduplex Analysis and Protein Truncation Test at the beginning and later with High Resolution Melting analysis when the analysis was terminated after the detection of pathogenic mutation. Therefore, the presence of some VUS in our analysed group may be underestimated. Only patients without detected pathogenic mutations or with a double-sided risk were completely analysed even if

the high-risk mutation (class 5, definitively pathogenic) was detected. In two families with double-sided risk of breast and ovarian cancers a case was found with double BRCA1 and BRCA2 risk mutation – (family-340: BRCA1 p.Met18Lys together with BRCA2 p.Arg3052Trp – in a woman diagnosed with breast cancer at the age of 41 and with Fallopian tube cancer at age of 52) and (family-5597: BRCA1 p.Met18Lys together with splice BRCA2 c.7007G>A – in woman diagnosed with triple negative breast cancer at the age of 40). The case report about one of our families with a double-sided risk of breast cancer and three affected children diagnosed with Fanconi anaemia carrying bi-allelic FANCD1/ BRCA2 mutations: c.[(658_659del);(9366_9367del)] has been described elsewhere [44]. The breast cancer genes, BRCA1 and BRCA2, are both essential for viability, therefore at least one of these bi-allelic mutations in BRCA2 in patients with Fanconi anaemia-D1 subtype should have a hypomorphic nature. BRCA2 c.658_659del is described repeatedly in association with eight cases of Fanconi anaemiaD1 patients (LOVD database: Variants associated with Fanconi anaemia) whereas c.9366_9367del is submitted only once there for association with FA (our case; [44]). Therefore, the strongest candidate for BRCA2 hypomorphic mutation is BRCA2 c.658_659del (previously 886delGT by BIC nomenclature) in exon 8 described in association with Fanconi anaemia and medulloblastoma in several cases [44–46]. Several naturally occurring alternative transcripts in BRCA2 were described [47] which might bypass the lethality of deleterious mutation by residual alternative splicing in some regions [48], however no natural alternative transcript interfering with exon 8 of BRCA2 was described. The first hypomorphic missense mutations with reduced penetrance were recently described with moderately increased risks of breast cancer among Europeans [39]. A similar effect is obvious for the spliceogenic variant that retains the ability to produce in-frame isoforms or residual full-length transcript [49–51], which has been repeatedly found as Fan-

2S65

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

Tab. 10. BRCA2 missense variants detected in Czech patients classified as pathogenic (class 5) and likely pathogenic (class 4). cDNA level (HGVS nomenclature)

Protein

c.3G>A

p.Met1?

c.7787G>A

p.Gly2596Glu

c.7868A>G

c.7878G>C

p.His2623Arg

p.Trp2626Cys

Number NFE freq. of gnom families

Prior

[reference]: functional defect // Ω mRNA analysis

–

0,96

–

initiation codon // Ω [40]: no splice aberration

class 4, likely pathogenic

–

0,81

C65

[33]: HDR assay pathogenic

class 4, likely pathogenic

C25

[33]: HDR assay pathogenic

[79]: protein likelihood ratio: likely deleterious,

[33]: HDR assay pathogenic

[79]: protein likelihood ratio: likely deleclass 5, pathogenic terious; [34]: pathogenic;

–

0.00090%

0,29

0,81

C65

[reference]: other information

LOVD-IARC class [4] // our class (if different or not specified)

Align-GVGD

class 4, likely pathogenic

c.7879A>T

p.Ile2627Phe

–

0,29

C15

[76]: functional assays: [79]: protein liinactivated; [80]: HDR kelihood ratio: likely deleclass 5, pathogenic assay: as mutant control; [33]: HDR assay terious; [34]: pathogenic; pathogenic

c.7888A>C

p.Lys2630Gln

– // novel

0,66

C45

new donor site? [33]: HDR assay pathogenic

0,81

[79]: protein likelihood ratio: E2663K and functionally significant – // class 4, likely C65 E2663V: likely amino acid pathogenic deleterious;[34]: E2663V - pathogenic

0,29

[33]: HDR assay patho[79]: progenic // Ω [50]: Partial conflicting: class 3; tein likelihood C15 Ex 18 skipping (23%) class 4, // class 4, liratio: likely r.[8009c>u;7977_ kely pathogenic deleterious; 8331del];

0,81

[79]: protein li[76]: functional assays: kelihood ratio: likely deleclass 5, pathogenic C65 inactivated; [80],[33]: HDR assay: pathogenic terious; [34]: pathogenic;

c.7988A>G

c.8009C>T

c.8167G>C

p.Glu2663Gly

p.Ser2670Leu

p.Asp2723His

– // novel

–

class 4, likely pathogenic

cDNA – coding DNA reference sequence, HGVS – Human Genome Variation Society, NFE – non-Finnish European, mRNA – messenger RNA, LOVD – Leiden Open Variation Database, IARC – International Agency for Research on Cancer, HDR – homology directed repair, mouse ES – embryonic stem cells

coni anaemia-D1 associated BRCA2 mutations. A possible reduced risk of spliceogenic and hypomorphic variants should be taken into consideration for clinical follow-up. Possible spliceogenic splice site alterations in the BRCA2 gene detected in our study are marked in Tab. 9.

2S66

Residual full-length transcript was detected in BRCA2 c.476-2A>G and c.87551G>A classified as pathogenic [52], whereas in c.9501+3A>T the full-length transcript was predominant and therefore the role in breast cancer risk is questionable and variant c.9501+3A>T

was reclassified as VUS [49]. Several BRCA2 splice variants retain the ability to produce partially in-frame transcripts, which might have a residual function: c.7007G>A and c.8486A>G. Spliceogenic variants are more frequent in BRCA2, but naturally occurring

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

Tab. 10 – continuing. BRCA2 missense variants detected in Czech patients classified as pathogenic (class 5) and likely pathogenic (class 4). cDNA level (HGVS nomenclature)

c.8168A>G

c.8350C>T

c.9004G>A

Protein

p.Asp2723Gly

p.Arg2784Trp

p.Glu3002Lys

Number NFE freq. of gnom families

–

0.00090%

–

Align-GVGD

Prior

[reference]: functional defect // Ω mRNA analysis

[reference]: other information

0,81

[76]: functional assays: inactivated; [80],[33]: HDR assay: pathoge[79]: pronic // Predicted new tein likelihood donor site Ω [67]; [72]: ratio: likely C65 full length transcript + deleterious; class 5, pathogenic del of 164 nt from 3´ of [34]: pathoEx 18. [50]: full length genic; [39]: transcript (69,6%), Ex pathogenic 18 del-164 (25,9%); ex 18 skipping (4,5%);

0,81

C65

[81]: functional complementation of [79]: proconflicting: class 3; mouse embryonic tein likelihood class 4 // class 4, listem cells: poor surratio: likely vival, HDR capacity kely pathogenic deleterious; 15%; [33]: HDR assay: pathogenic

0,66

[82]: mouse ES cell-based assay: pathogenic; [33]: HDR assay: patho[79]: progenic; [81]: Functio- tein likelihood C55 nal complementation ratio: likely of mouse embryonic deleterious; stem cells: inability to rescue the cell lethality

p.Arg3052Trp

0.00090%

0,81

C65

c.9226G>A

p.Gly3076Arg

– // novel

0,81

C65

0,81

[79]: protein li[82]: mouse ES cell-bakelihood ratio: sed assay: pathogenic; likely deleteC65 [80],[33]: HDR assay: rious; [34]: likely pathogenic pathogenic;

p.Asn3124Ile

0.0018%

class 4, likely pathogenic

[79]: pro[76]: functional astein likelihood says: inactivated; [80]: ratio: likely HDR assay: as mutant deleterious; class 5, pathogenic [34]: pathocontrol // Ω [60]: no genic; [39]: aberrant pathogenic

c.9154C>T

c.9371A>T

LOVD-IARC class [4] // our class (if different or not specified)

[33]: HDR assay: pathogenic

– // class 4, likely pathogenic

class 4, likely pathogenic

alternative splicing at the BRCA1 might influence the significance of mutations in particular regions as well. According to several reports, the relative expression levels of the most abundant alter-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

native transcripts Δ(9,10), Δ11q and Δ(9,10,11q) are tissue-specific, cell-cycle regulated and markedly altered in tumour samples [53]. A few years ago a case was described of a woman iden-

tified with a bi-allelic mutation in BRCA1 c.[594-2A>C; 2681_2682delAA] without symp toms of Fanconi anaemia, which led to the later revelation that c.594-2A>C was not a high-risk mu-

2S67

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

Tab. 11. BRCA2 large intragenic rearrangements detected in Czech patients.

Number of families

Breakpoints; predicted change

LOVD-IARC class [4] // our class (if different or not specified)

deletion of exon 18

c.(7976+1_7977-1)_ (8331+1_8332-1)del

breakpoints not characterized; detected by CNV analysis and confirmed by MLPA analysis; predicted r.(7977_ 8331del) => frame-shift

class 5, pathogenic

deletion of exons 19_24

c.(8331+1_8332-1)_ (9256+1_9257-1)del

breakpoints not characterized; predicted at least: r.(8332_9256del) => frame-shift

class 5, pathogenic

complex rearrangement involving exons 21_27

c.[(8632+1_86331)_(8754+1_?)dup, (8886_9195)del, (?_9256+1)_(*1_?)dup]

duplication of Ex 21 and duplication from 3´end of Ex 24 to Ex 27 combined with 310bp deletion affecting the coding sequence from exon 22 to 5´end of Ex 24: c.8886_9195del (Fig. 1)

// class 4, likely pathogenic

duplication of exons 22_27

c.(8754+1_8755-1)_ (*1_?)dup

breakpoints not characterized r?

// class 4, likely pathogenic

BRCA2 NM_000059.3) exons affected

HGVS nomenclature

HGVS – Human Genome Variation Society, LOVD – Leiden Open Variation Database, IARC – International Agency for Research on Cancer, CNV – copy number variations, MLPA – Multiplex Ligation-dependent Probe Amplification

tation [54]. The spliceogenic effect of c.594-2A>C was confirmed to upregulate viable Δ(9,10) in-frame isoform and a previously described pathogenic mutation specified as caus ing exon 10 skipping (a truncating alteration) was reclassified as a variant of VUS [54,55]. A naturally occurring isoform Δ(9,10) might be the cause of survival in a Fanconi anaemia-like case with bi-allelic BRCA1 mutations c.594_597del (localised in exon 10) and p.Arg1699Trp [56]. Therefore we classified our novel frameshift mutation located in exon 10 of the BRCA1 gene: c.622_625dup as likely pathogenic (class 4), because of the possibility to bypass this truncating mutation by a naturally occurring isoform Δ(9,10) and its putative hypomorphic effect. The comprehensive description of BRCA1 alternative splicing is highly relevant for diagnosis, in particular when assessing the impact of BRCA1 germline variants on splicing. Recently in a consanguineous Danish family with several cases of breast/ovarian cancer a 58-year-old healthy homozygous carrier of the BRCA1 c.4096+3A>G was identified which led to the reclassification of this splice site mutation to a ’variant of uncer-

2S68

tain significance’ or even to a ’likely benign variant’ [28]. BRCA1 c.4096+3A>G has been shown to enhance the abundance of the naturally occurring isoforms: skipping of exon 11 and lacking 3309 nucleotides from exon 11 (Δ11q): c.[671_4096del,787_4096del] p.[Ala224_ Leu1365del,Ser264_Leu1365del], which was previously assumed to affect function [27]. Currently, there is evidence that in-frame (naturally occurring) alternative transcripts may rescue gene functionality. If the cells are viable to overcome the loss of large segments of the coding sequences in the central part of the BRCA1 gene in naturally occurring isoforms Δ(9,10), Δ11q and Δ(9,10,11q), it is unlikely that there could be any clinically significant missense mutation in this region. A potentially spliceogenic variant in the BRCA1 gene c.4675+1G>A was confirmed to have residual fulllength transcript [8] (Tab. 2). With the exception of one novel mutation all BRCA splice site mutations were characterised at the mRNA level (Tab. 2, 9). Novel BRCA1 c.4185+1G>C was classified as likely pathogenic (class 4) on the basis of the prediction to cause exon skipping and confirmed exon skipping for several other variants detected in this

splice site: c.4185+1G>T, c.4185+1G>A, c.4185+2T>C, c.4185G>A (Tab. 2). The use of MLPA to detect large-scale rearrangements is now a standard component of BRCA1 and BRCA2 gene testing in the clinical setting even if it is currently also widely used CNV analysis with next generation sequencing (NGS) data available. Genomic rearrangements accounted for 10.4% of all BRCA mutations detected in our study – 102 in BRCA1, 16 unique (Tab. 4), and only 4 in BRCA2, 4 unique (Tab. 11). Several breakpoints in BRCA1 rearrangements were characterised [8] and a range of several deletions was confirmed by long-range PCR (Tab. 4). Genomic rearrangements are probably frequent in the BRCA1 gene because of the extremely high density of intronic Alu repeats and the presence of a duplicated promoter region containing a BRCA1 pseudogene that could provide hotspots for unequal homologous recombination [9]. However, genomic rearrangements in the BRCA2 gene are very rare in our region. BRCA2 deletion of exons 22 to 24 was detected by MLPA. The deletion of BRCA2 exon 18 was originally detected by CNV analysis from NGS data and confirmed on two DNA samples by MLPA analysis. Suspected du-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

Fig. 1. Results of Multiplex Ligation-dependent Probe Amplification analysis using the Coffalyser software – family-96 with complex BRCA2 rearrangements (identical profile detected in mother and in her son). Duplication of exon 21 and 3´end of exon 24 to exon 27 combined with deletion affecting the coding sequence of exons 22 and 5´end of exon 24: c.8886_9195del310 – confirmed by polymerase chain reaction analysis (amplified with primers for exon 21.Forward and exon 24.Reverse) and Sanger sequencing. BRCA2 Probemix P045 (MRC Holland): probe 08267-L23772 of exon 24 (9455-9454 reverse GAAACGACAAAT-CCTATTAGGTCC ) corresponds to the systematic position c.9227-9228.

plication of BRCA2 exons 22–27 come originally from the Children’s Clinic after comparative genomic hybridisation analysis beyond more 3’ distant region and was confirmed by MLPA. In one of the complex BRCA2 rearrangements we have not been able to reveal the exact character of the changes (Fig. 1). MLPA analysis revealed a duplication of exon 21; deletion of exons 22 and 23 followed by duplication of exons 24 to exon 27. The deleted sequence was confirmed by PCR amplification and Sanger sequencing as c.8886_9195del310. The same MLPA profile (and CNV profile) was detected in two individuals – in a mother and in her son. Probably all detected BRCA2 rearrangements are novel, not reported in public databases from other populations. We may discuss whether MLPA will remain the standard technology to detect CNVs. Has it ever evaluated whether the

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

data generated by the NGS panel are robust enough to evaluate CNVs? During the 20 years of BRCA analysis a number of variants, which were originally reported as of VUS, was gradually reclassified as likely benign or benign (supplementary Tab. 6, 7, 12, 13). As soon as information confirming the neutrality of any missense or intronic variant was available, we ceased to register their frequency and stopped reporting them. Reports indicate that common polymorphisms have not been included in the report and clinicians may not be aware of what common polymorphisms are in our population. Our clinicians were always informed when a variant was reclassified as pathogenic, but they were not always aware of the fact of neutrality. The laboratory’s interpretation has always been dependent on the information available at the time of the conclusion of the report. Thus, we decided to publish all detected

variants, even those already confirmed as neutral. This can serve clinicians in our region to review data in the patient records. Some variants of VUS could not be classified unequivocally recently. Several new potentially significant missense variants have been detected for further analysis. The limited number of individual variants and lack of experimental validation lead to inconclusive interpretations but data sharing can help to speed up clarification of significance for some of them. Functional studies of potentially significant variants and population-level data with accurate phenotyping will improve variant classification and reduce uncertainties in future. By understanding more about the VUS interpretation, clinicians can help navigate medical decision-making using the best available information and become comfortable with accepting the fact that many DNA results cannot be interpreted with the tools and data available today.

2S69

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

Thanks to the technical laboratory staﬀ at the MMCI involved in laboratory analysis: Hana Pavlu, Jitka Kuklova, Veronika Kosinova, Zuzana Juraskova and Marcela Macku. Thanks to other genetic counselling centres in the Czech Republic participating in the recruitment of patients examined in the MMCI: Institute of Biology and Medical Genetics of the 2nd Faculty of Medicine and Faculty Hospital Motol in Prague; Department of Medical Genetics, Thomayer Hospital in Prague; Department of Medical Genetics, Faculty Hospital Hradec Kralove; Department of Medical Genetics, Faculty Hospital Olomouc; Department of Medical Genetics, Faculty Hospital Ostrava; Department of Medical Genetics, Faculty Hospital Brno; Department of Clinical Genetics, Hospital Ceske Budejovice, Department of Clinical Genetics, Masaryk Hospital Usti nad Labem; and other genetic counsellors from diﬀerent regions of the Czech Republic. Děkujeme laborantkám MOÚ, které se podílely na laboratorních analýzách: Hana Pavlů, Jitka Kuklová, Veronika Kosinová, Zuzana Jurášková, Marcela Macků. Děkujeme lékařům ostatních genetických pracovišť v České republice, kteří se podíleli na indikaci pacientů vyšetřovaných v MOÚ: Ústav biologie a lékařské genetiky 2. LF UK a FN Motol v Praze; Klinika lékařské genetiky Thomayerovy nemocnice v Praze; Klinika lékařské genetiky FN Hradec Králové; Klinika lékařské genetiky FN Olomouc; Klinika lékařské genetiky FN Ostrava; Oddělení lékařské genetiky FN Brno; Klinika klinické genetiky Nemocnice České Budějovice, Klinika klinické genetiky Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem; a další genetičtí poradci z různých oblastí České republiky.

References 1. Maxwell KN, Domchek SM, Nathanson KL et al. Population frequency of germline BRCA1/ 2 mutations. J Clin Oncol 2016; 34(34): 4183– 4185. doi: 10.1200/ JCO.2016.67.0554. 2. Manickam K, Buchanan AH, Schwartz MLB et al. Exome sequencing– based screening for BRCA1/ 2 expected pathogenic variants among adult biobank participants. JAMA Netw Open 2018; 1(5): e182140. doi:10.1001/ jamanetworkopen.2018.2140. 3. Kuchenbaecker KB, Hopper JL, Barnes DR et al. Risks of breast, ovarian, and contralateral breast cancer for BRCA1 and BRCA2 mutation carriers. JAMA 2017; 317(23): 2402– 2416. doi: 10.1001/ jama.2017.7112. 4. Plon SE, Eccles DM, Easton D et al. Sequence variant classiﬁcation and reporting: recommendations for improving the interpretation of cancer susceptibility genetic test results. Hum Mutat 2008; 29(11): 1282– 1291. doi: 10.1002/ humu.20880. 5. Richards CS, Bale S, Bellissimo DB et al. ACMG recommendations for standards for interpretation and reporting of sequence variations: Revisions 2007. Genet Med 2008; 10(4): 294– 300. doi: 10.1097/ GIM.0b013e31816b5cae. 6. Enigma consortium.org. Evidence-based Network for the Interpretation of Germline Mutant Alleles: ENIGMA criteria. [online]. Available from: https:// enigmaconsortium.org/ library/ general-documents/ enigma-classiﬁcation-criteria. 7. Foretova L, Machackova E, Palacova M et al. Recommended extension of indication criteria for genetic testing of BRCA1 and BRCA2 mutations in hereditary breast and ovarian cancer syndrome. Klin Onkol 2016; 29 (Suppl 1): 9– 13. doi: 10.14735/ amko2016S9. 8. Machackova E, Foretova L, Lukesova M et al. Spectrum and characterisation of BRCA1 and BRCA2 deleterious mutations in high-risk Czech patients with breast and/ or ovarian cancer. BMC Cancer 2008; 8: 140. doi: 10.1186/ 1471-2407-8-140. 9. Vasickova P, Machackova E, Lukesova M et al. High occurrence of BRCA1 intragenic rearrangements in here-

2S70

ditary breast and ovarian cancer syndrome in the Czech Republic. BMC Med Genet 2007; 8: 32. doi: 10.1186/ 14712350-8-32. 10. Machackova E, Hazova J, Stahlova Hrabincova E at el. Retrospective NGS study in high-risk hereditary cancer patients at Masaryk Memorial Cancer Institute. Klin Onkol 2016; 29 (Suppl 1): 35– 45. doi: 10.14735/ amko2016S35. 11. Soukupova J, Zemankova P, Lhotova K et al. Validation of CZECANCA (CZEch CAncer paNel for Clinical Application) for targeted NGS-based analysis of hereditary cancer syndromes. PLoS One 2018; 13(4): e0195761. doi: 10.1371/ journal.pone.0195761. 12. HGVS.org. Human Genome Variation Society. [online]. Available from: http:/ / varnomen.hgvs.org/ . 13. den Dunnen JT, Dalgleish R, Maglott DR et al. HGVS recommendations for the description of sequence variants: 2016 update. Hum Mutat 2016; 37(6): 564– 569. doi: 10.1002/ humu.22981. 14. NNSplice. BDGP Splice Site Prediction by Neural Network, National Human Genome Research Institute. [online]. Available from: http:/ / www.fruitfly.org/ seq_ tools/ splice.html. 15. NetGene2. Technical University of Denmark, DTU Bioinformatics. [online]. Available from: http:/ / www.cbs.dtu. dk/ services/ NetGene2/ . 16. GeneSplicer. University of Maryland, CBCB: Centre for Bioinformatics and Computational Biology. [online]. Available from: http:/ / www.cbcb.umd.edu/ software/ GeneSplicer/ gene_spl.shtml. 17. MaxEntScan. Massachusetts Institute of Technology, Burge Laboratory web server. [online]. Available from: http:/ / genes.mit.edu/ burgelab/ maxent/ Xmaxentscan_ scoreseq.html. 18. SpliceSiteFinder-like. Aix-Marseille University, Bioinformatics and Genetics Team, Human Spicing Finder. [online]. Available from: http:/ / www.umd.be/ HSF3/ HSF.shtml. 19. Claes K, Poppe B, Machackova E et al. Differentiating pathogenic mutations from polymorphic alterations in the splice sites of BRCA1 and BRCA2. Genes Chromosomes Cancer 2003; 37(3): 314– 320. doi: 10.1002/ gcc.10221. 20. Baert A, Machackova E, Coene I et al. Thorough in silico and in vitro cDNA analysis of 21 putative BRCA1 and BRCA2 splice variants and a complex tandem duplication in BRCA2 allowing the identification of activated cryptic splice donor sites in BRCA2 exon 11. Hum Mutat 2018; 39(4): 515– 526. doi: 10.1002/ humu.23390. 21. Align-GVGD. Huntsman Cancer Institute University of Utah. [online]. Available from: http:/ / agvgd.hci.utah.edu. 22. Vallée MP, Di Sera TL, Nix DA et al. Adding in silico assessment of potential splice aberration to the integrated evaluation of BRCA gene unclassified variants. Hum Mutat 2016; 37(7): 627– 639. doi: 10.1002/ humu.22973. 23. PROVEAN. Protein Variation Effect Analyser, J. Craig Venter Institute. [online]. Available from: http:/ / provean. jcvi.org/ seq_submit.php. 24. Choi Y, Chan AP. PROVEAN web server: a tool to predict the functional effect of amino acid substitutions and indels. Bioinformatics 2015; 31(16): 2745– 2747. doi: 10.1093/ bioinformatics/ btv195. 25. Kopanos C, Tsiolkas V, Kouris A et al. VarSome: the human genomic variant search engine. Bioinformatics 2019; 35(11): 1978– 1980. doi: 10.1093/ bioinformatics/ bty897. 26. Meeks HD, Song H, Michailidou K et al. BRCA2 polymorphic stop codon K3326X and the risk of breast, prostate, and ovarian cancers. J Nat Cancer Inst 2016; 108(2): djv315. doi: 10.1093/ jnci/ djv315. 27. Wappenschmidt B, Becker AA, Hauke J et al. Analysis of 30 putative BRCA1 splicing mutations in hereditary breast and ovarian cancer families identifies exonic splice site mutations that escape in silico prediction. PLoS One 2012; 7(12): e50800. doi: 10.1371/ journal.pone.0050800. 28. Byrjalsen A, Steffensen AY, Hansen TO et al. Classification of the spliceogenic BRCA1 c.4096+3A>G variant

as likely benign based on cosegregation data and identification of a healthy homozygous carrier. Clin Case Rep 2017; 5(6): 876– 879. doi: 10.1002/ ccr3.944. 29. Hoffman JD, Hallam SE, Venne VL, Lyon E et al. Implications of a novel cryptic splice site in the BRCA1 gene. Am J Med Genet 1998; 2; 80(2): 140– 144. 30. Sanz DJ, Acedo A, Infante M et al. A high proportion of DNA variants of BRCA1 and BRCA2 is associated with aberrant splicing in breast/ ovarian cancer patients. Clin Cancer Res 2010; 16(6):1957– 1967. doi: 10.1158/ 10780432.CCR-09-2564. 31. Spurdle AB, Whiley PJ, Thompson B et al. BRCA1 R1699Q variant displaying ambiguous functional abrogation confers intermediate breast and ovarian cancer risk. J Med Genet 2012; 49(8): 525– 532. doi: 10.1136/ jmedgenet-2012-101037. 32. Thompson ME. BRCA1 16 years later: nuclear import and export processes. FEBS J. 2010; 277(15): 3072– 3078. doi: 10.1111/ j.1742-4658.2010.07733.x. 33. Guidugli L, Shimelis H, Masica DL et al. Assessment of the clinical relevance of BRCA2 missense variants by functional and computational approaches. Am J Hum Genet 2018; 102(2): 233– 248. doi: 10.1016/ j.ajhg.2017.12.013. 34. Lindor MN, Guidugli L, Wang X et al. A review of a multifactorial probability based model for classification of BRCA1 and BRCA2 variants of uncertain significance (VUS) Hum Mutat 2012 Jan; 33(1): 8– 21. doi: 10.1002/ humu.21627. 35. Morris JR, Pangon L, Boutell C, et at. Genetic analysis of BRCA1 ubiquitin ligase activity and its relationship to breast cancer susceptibility. Hum Mol Genet 2006; 15(4): 599– 606. doi: 10.1093/ hmg/ ddi476. 36. Sarkar M, Magliery TJ. Re-engineering a split-GFP reassembly screen to examine RING-domain interactions between BARD1 and BRCA1 mutants observed in cancer patients. Mol Biosyst 2008; 4(6): 599– 605. doi: 10.1039/ b802481b. 37. Machackova E, Damborsky J, Valik D et al. Novel germline BRCA1 and BRCA2 mutations in breast and breast/ ovarian cancer families from the Czech Republic. Hum Mutat 2001; 18(6): 545. doi: 10.1002/ humu. 1232. 38. Tavtigian SV, Deffenbaugh AM, Yin L et al. Comprehensive statistical study of 452 BRCA1 missense substitutions with classification of eight recurrent substitutions as neutral. J Med Genet 2006; 43(4): 295– 305. doi: 10.1136/ jmg.2005.033878. 39. Shimelis H, Mesman RLS, Von Nicolai C et al. BRCA2 hypomorphic missense variants confer moderate risks of breast cancer. Cancer Res 2017; 77(11): 2789– 2799. doi: 10.1158/ 0008-5472.CAN-16-2568. 40. Thomassen M, Blanco A, Montagna M et al. Characterization of BRCA1 and BRCA2 splicing variants: a collaborative report by ENIGMA consortium members. Breast Cancer Res Treat; 132(3): 1009– 1023. doi: 10.1007/ s10549011-1674-0. 41. Chen CF, Li S, Chen Y et al. The nuclear localization sequences of the BRCA1 protein interact with the importin-alpha subunit of the nuclear transport signal receptor. J Biol Chem 1996; 271(51): 32863– 32868. doi: 10.1074/ jbc.271.51.32863. 42. Spain BH, Larson CJ, Shihabuddin LS et al. Truncated BRCA2 is cytoplasmic: implications for cancer-linked mutations. Proc Natl Acad Sci USA 1999; 96(24): 13920– 13925. doi: 10.1073/ pnas.96.24.13920. 43. Tram E, Savas S, Ozcelik H. Missense variants of uncertain significance (VUS) altering the phosphorylation patterns of BRCA1 and BRCA2. PLoS 2013; 8(5): e62468. doi: 10.1371/ journal.pone.0062468. 44. Svojgr K, Sumerauer D, Puchmajerova A et al. Fanconi anemia with biallelic FANCD1/ BRCA2 mutations – case report of a family with three affected children. Eur J Med Genet 2016; 59(3): 152– 157. doi: 10.1016/ j. ejmg.2015.11.013.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

TWENTY YEARS OF BRCA1 AND BRCA2 MOLECULAR ANALYSIS AT MMCI

45. Reid S, Renwick A, Seal S et al. Biallelic BRCA2 mutations are associated with multiple malignancies in childhood including familial Wilms tumour. J Med Genet 2005; 42(2): 147– 51. doi: 10.1136/ jmg.2004.022673. 46. Offit K, Levran O, Mullaney B et al. Shared genetic susceptibility to breast cancer, brain tumors, and Fanconi anemia. J Natl Cancer Inst 2003; 95(20): 1548– 1551. doi: 10.1093/ jnci/ djg072. 47. Fackenthal JD, Yoshimatsu T, Zhang B et al. Naturally occurring BRCA2 alternative mRNA splicing events in clinically relevant samples. J Med Genet 2016; 53(8): 548– 558. doi: 10.1136/ jmedgenet-2015-103570. 48. Thirthagiri E, Klarmann KD, Shukla AK et al. BRCA2 minor transcript lacking exons 4-7 supports viability in mice and may account for survival of humans with a pathogenic biallelic mutation. Hum Mol Genet 2016; 25(10): 1934– 1945. doi: 10.1093/ hmg/ ddw066. 49. Acedo A, Hernández-Moro C, Curiel-García A et al. Functional classification of BRCA2 DNA variants by splicing assays in a large minigene with 9 exons. Hum Mutat 2015; 36(2): 210– 221. doi: 10.1002/ humu.22725. 50. Fraile-Bethencourt E, Díez-Gómez B, Velásquez-Zapata V et al. Functional classification of DNA variants by hybrid minigenes: identification of 30 spliceogenic variants of BRCA2 exons 17 and 18. PLoS Genet 2017; 13(3): e1006691. doi: 10.1371/ journal.pgen.1006691. 51. Fraile-Bethencourt E, Valenzuela-Palomo A, Díez-Gómez B et al. Identification of eight spliceogenic variants in BRCA2 exon 16 by minigene assays. Front Genet 2018; 9: 188. doi: 10.3389/ fgene.2018.00188. 52. Colombo M, De Vecchi G, Caleca L et al. Comparative in vitro and in silico analyses of variants in splicing regions of BRCA1 and BRCA2 genes and characterization of novel pathogenic mutations. PLoS One 2013; 8(2): e57173. doi: 10.1371/ journal.pone.0057173. 53. Colombo M, Blok MJ, Whiley P et al. Comprehensive annotation of splice junctions supports pervasive alternative splicing at the BRCA1 locus: a report from the ENIGMA consortium. Hum Mol Genet 2014; 23(14): 3666– 3680. doi: 10.1093/ hmg/ ddu075. 54. Wong-Brown M, McPhillips M, Gleeson M et al. When is a mutation not a mutation: the case of the c.594-2A>C splice variant in a woman harbouring another BRCA1 mutation in trans. Hered Cancer Clin Pract 2016; 14: 6. doi: 10.1186/ s13053-015-0045-y. 55. de la Hoya M, Soukarieh O, López-Perolio I et al. Combined genetic and splicing analysis of BRCA1 c.[594-2A>C; 641A>G] highlights the relevance of naturally occurring in-frame transcripts for developing disease gene variant classification algorithms. Hum Mol Genet 2016; 25(11): 2256– 2268. doi: 10.1093/ hmg/ ddw094. 56. Sawyer SL, Tian L, Kähkönen M et al. Biallelic mutations in BRCA1 cause a new Fanconi anemia subtype. Cancer Discov 2015; 5(2):135–142. doi: 10.1158/2159-8290.CD-14-1156. 57. Steffensen AY, Dandanel M, Jønson L et al. Functional characterization of BRCA1 gene variants by mini-gene splicing assay. Eur J Hum Genet 2014; 22(12): 1362– 1368. doi: 10.1038/ ejhg.2014.40. 58.Whiley PJ, Guidugli L, Walker LC et al. Splicing and multifactorial analysis of intronic BRCA1 and BRCA2 sequence variants identifies clinically significant splicing aberrations up to 12 nucleotides from the intron/ exon

boundary. Hum Mutat 2011; 32(6): 678– 687. doi: 10.1002/ humu.21495. 59. Easton DF, Deffenbaugh AM, Pruss D et al. A systematic genetic assessment of 1,433 sequence variants of unknown clinical significance in the BRCA1 and BRCA2 breast cancer-predisposition genes. Am J Hum Genet 2007; 81(5): 873– 883. doi: 10.1086/ 521032. 60. Walker LC, Whiley PJ, Couch FJ et al. Detection of splicing aberrations caused by BRCA1 and BRCA2 sequence variants encoding missense substitutions: implications for prediction of pathogenicity. Hum Mutat 2010; 31(6): E1484– E1505. doi: 10.1002/ humu.21267. 61. Rebbeck TR, Friebel TM, Friedman E et al. Mutational spectrum in a worldwide study of 29,700 families with BRCA1 or BRCA2 mutations. Hum Mutat 2018; 39(5): 593– 620. doi: 10.1002/ humu.23406. 62. Menéndez M, Castellsagué J, Mirete M et al. Assessing the RNA effect of 26 DNA variants in the BRCA1 and BRCA2 genes. Breat Cancer Res Treat 2012; 132(3): 979– 992. doi: 10.1007/ s10549-011-1661-5. 63. Sweet K, Senter L, Pilarski R et al. Characterization of BRCA1 ring finger variants of uncertain significance. Breast Cancer Res Treat 2010; 119(3): 737– 743. doi: 10.1007/ s10549-009-0438-6. 64. Thouvenot P, Ben Yamin B, Fourrière L et al. Functional assessment of genetic variants with outcomes adapted to clinical decision-making. PLoS Genet 2016; 12(6): e1006096. doi: 10.1371/ journal.pgen.1006096. 65. Lee MS, Green R, Marsillac SM et al. Comprehensive analysis of missense variations in the BRCT domain of BRCA1 by structural and functional assays. Cancer Res 2010; 70(12): 4880– 4890. doi: 10.1158/ 0008-5472. CAN-09-4563. 66.Val lon-Christers son J, Cayanan C, Haralds son K et al. Functional analysis of BRCA1 C-terminal missense mutations identified in breast and ovarian cancer families. Hum Mol Genet 2001; 10(4): 353– 360. doi: 10.1093/ hmg/ 10.4.353. 67. Houdayer C, Caux-Moncoutier V, Krieger S et al. Guidelines for splicing analysis in molecular diagnosis derived from a set of 327 combined in silico/ in vitro studies on BRCA1 and BRCA2 variants. Hum Mutat 2012; 33(8): 1228– 1238. doi: 10.1002/ humu.22101. 68. Tavtigian SV, Byrnes GB, Goldgar DE et al. Classification of rare missense substitutions, using risk surfaces, with genetic- and molecular-epidemiology applications. Hum Mutat 2008; 29(11): 1342– 1354. doi: 10.1002/ humu.20896. 69. Preisler-Adams S, Schönbuchner I, Fiebig B et al. Gross rearrangements in BRCA1 but not BRCA2 play a notable role in predisposition to breast and ovarian cancer in high-risk families of German origin. Cancer Genet Cytogenet 2006; 168(1): 44– 49. doi: 10.1016/ j.cancergencyto.2005.07.005. 70. Judkins T, Hendrickson BC, Deffenbaugh AM et al. Application of embryonic lethal or other obvious phenotypes to characterize the clinical significance of genetic variants found in trans with known deleterious mutations. Cancer Res 2005; 65(21): 10096– 10103. doi: 10.1158/ 0008-5472.CAN-05-1241. 71. Liu J, Pan Y, Ma B et al. “Similarity trap” in protein-protein interactions could be carcinogenic: simulations of p53 core domain complexed with 53BP1 and

BRCA1 BRCT domains. Structure 2006; 14(12): 1811– 1821. doi: 10.1016/ j.str.2006.10.009. 72. Théry JC, Krieger S, Gaildrat P et al. Contribution of bioinformatics predictions and functional splicing assays to the interpretation of unclassified variants of the BRCA genes. Eur J Hum Genet 2011; 19(10): 1052– 1058. doi: 10.1038/ ejhg.2011.100. 73. Bonnet C, Krieger S, Vezain M et al. Screening BRCA1 and BRCA2 unclassified variants for splicing mutations us ing reverse transcription PCR on patient RNA and an ex vivo assay based on a splicing reporter minigene. J Med Genet 2008; 45(7): 438– 446. doi: 10.1136/ jmg.2007.056895. 74. Bonatti F, Pepe C, Tancredi M et al. RNA-based analysis of BRCA1 and BRCA2 gene alterations. Cancer Genet Cytogenet 2006; 170(2): 93– 101. doi: 10.1016/ j.cancergencyto.2006.05.005. 75. Heramb C, Wangenstee T, Grindedal EM et al. BRCA1 and BRCA2 mutation spectrum – an update on mutation distribution in a large cancer genetics clinic in Norway. Hered Cancer Clin Pract 2018; 16: 3. doi: 10.1186/ s13053-017-0085-6. 76. Farrugia DJ, Agarwal MK, Pankratz VS, at al. Functional assays for classification of BRCA2 variants of uncertain significance. Cancer Res 2008; 68(9): 3523– 3531. doi: 10.1158/ 0008-5472.CAN-07-1587. 77. Biswas K, Das R, Alter BP et al. A comprehensive functional characterization of BRCA2 variants associated with Fanconi anemia using mouse ES cell-based assay. Blood 2011; 118(9): 2430– 2442. doi: 10.1182/ blood-2010-12-324541. 78. Pölsler L, Fiegl H, Wimmer K et al. High prevalence of BRCA1 stop mutation c.4183C>T in the Tyrolean population: implications for genetic testing. Eur J Hum Genet 2016; 24(2): 258– 262. doi: 10.1038/ ejhg.2015.108. 79. Karchin R, Agarwal M, Andrej Sali A et al. Classifying variants of undetermined significance in BRCA2 with protein likelihood ratios. Cancer Inform 2008; 6: 203– 216. 80. Guidugli L, Carreira A, Caputo SM et al. Functional assays for analysis of variants of uncertain significance in BRCA2. Hum Mutat 2014; 35(2): 151– 164. doi: 10.1002/ humu.22478. 81. Mesman RL, Calléja FM, Hendriks G et al. The functional impact of variants of uncertain significance in BRCA2. Genet Med 2019; 21(2): 293–302. doi: 10.1038/s41436-018-0052-2. 82. Biswas K, Das R, Eggington JM et al. Functional evaluation of BRCA2 variants mapping to the PALB2-binding and C-terminal DNA-binding domains using a mouse ES cell-based assay. Hum Mol Genet 2012; 21(18): 3993– 4006. doi: 10.1093/ hmg/ dds222. 83. Muller D, Rouleau E, Schultz I et al. An entire exon 3 germ-line rearrangement in the BRCA2 gene: pathogenic relevance of exon 3 deletion in breast cancer predisposition. BMC Med Genet 2011; 12: 121. doi: 10.1186/ 1471-2350-12-121. 84. Colombo M, Lòpez-Perolio I, Meeks HD et al. The BRCA2 c.687T > A variant is not pathogenic: a model for clinical calibration of spliceogenicity. Hum Mutat 2018; 39(5): 729– 741. doi: 10.1002/ humu.23411. 85. Joosse SA, Brandwijk KI, Devilee P et al. Prediction of BRCA2-association in hereditary breast carcinomas using array-CGH. Breast Cancer Res Treat 2012; 132(2): 379– 389. doi: 10.1007/ s10549-010-1016-7.

Článek včetně kompletních příloh naleznete na www.linkos.cz.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S51–2S 71

2S71

PŮVODNÍ PRÁCE

Přínos masivního paralelního sekvenování pro diagnostiku dědičných forem nádorů ovaria v České republice Contribution of Massive Parallel Sequencing to Diagnosis of Hereditary Ovarian Cancer in the Czech Republic Soukupová J.1, Lhotová K.1, Zemánková P.1, Vočka M.2, Janatová M.1, Stolařová L.1, Borecká M.1, Kleiblová P.3, Macháčková E.4, Foretová L.4, Koudová M.5, Lhota F.5, Tavandzis S.6, Zikán M.7, Stránecký V.8, Veselá K.3, Panczak A.3,9, Kotlas J.3, Kleibl Z.1 1

Ústav biochemie a experimentální onkologie, 1. LF UK v Praze Onkologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze 3 Ústav biologie a lékařské genetiky, 1. LF UK a VFN v Praze 4 Oddělení epidemiologie a genetiky nádorů, Masarykův onkologický ústav, Brno 5 Centrum lékařské genetiky a reprodukční medicíny GENNET, Praha 6 Oddělení lékařské genetiky, Laboratoře AGEL, Nový Jičín 7 Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a Nemocnice na Bulovce, Praha 8 Ústav dědičných metabolických poruch, 1. LF UK a VFN v Praze 9 Radioterapeutická a onkologická klinika FN Královské Vinohrady, Praha 2

Souhrn Východiska: Karcinom ovaria, závažné nádorové onemocnění s vysokou mortalitou, je v České republice diagnostikováno každým rokem přibližně u 1 000 žen. Riziko vzniku onemocnění je zvýšeno u nosiček mutací v některých nádorových predispozičních genech. S vysokým relativním rizikem (RR > 5) jsou spojeny mutace v genech BRCA1, BRCA2, BRIP1, geny Lynchova syndromu, RAD51C, RAD51D, STK11; s možným zvýšením rizika mutace v genech ATM, CHEK2, NBN, PALB2, BARD1. Cílem práce bylo určit frekvenci mutací v nádorových predispozičních genech v naší populaci. Metody a výsledky: Celkem 1 057 pacientek s karcinomem ovaria a 617 nenádorových kontrol bylo vyšetřeno pomocí panelového sekvenování nové generace na platformě Illumina. Patogenní mutace ve vysoko rizikových genech, vč. velkých genomových přestaveb, byly v našem souboru zachyceny u 30,6 % pacientek; u neselektovaných pacientek byla frekvence mutací téměř 25 %, u pacientek s negativní rodinnou anamnézou 18 %. Nejčastěji mutovanými predispozičními geny byly BRCA1 a BRCA2, součet frekvence mutací v ostatních ovariálních predispozičních genech odpovídal frekvenci mutací v genu BRCA2. Záchyt mutací u pacientek starších 70 let byl více než třikrát vyšší v porovnání s pacientkami ve věku pod 30 let. Závěr: Karcinom ovaria je heterogenní onemocnění s vysokým podílem dědičné formy onemocnění. Vzhledem k nedostatku adekvátních screeningových modalit pro včasnou diagnostiku onemocnění je identifikace nosiček mutací v ovariálních predispozičních genech klíčová, s vysokým potenciálem k celkovému snížení mortality z důvodu karcinomu ovaria.

Klíčová slova karcinom ovaria – nádorové geny – mutace – masivní paralelní sekvenování – sekvenování nové generace – panel genů

Tato práce byla podpořena grantem AZV 1527695A, SVV2019/260367, PROGRES Q28/LF1. This work was supported by grants AZV 1527695A, SVV2019/260367, PROGRES Q28/LF1. Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy. The authors declare they have no potential conﬂicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do bi omedicínských časopisů. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE recommendation for biomedical papers.

 RNDr. Jana Soukupová, Ph.D. Ústav biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK v Praze U Nemocnice 5 128 53 Praha 2 e-mail: jproko@lf1.cuni.cz Obdrženo/Submitted: 7. 3. 2019 Přijato/Accepted: 24. 4. 2019 doi: 10.14735/amko2019S72

2S72

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S72–2S 78

PŘÍNOS MASIVNÍHO PARALELNÍHO SEKVENOVÁNÍ PRO DIAGNOSTIKU DĚDIČNÝCH FOREM NÁDORŮ OVARIA V ČR

Summary Background: Ovarian cancer is a disease with high mortality. Approximately 1,000 women are diagnosed with ovarian cancer in the Czech Republic annually. Women harboring a mutation in cancer-predisposing genes face an increased risk of tumor development. Mutations in BRCA1, BRCA2, BRIP1, and Lynch syndrome genes (RAD51C, RAD51D, and STK11) are associated with a high risk of ovarian cancer, and mutations in ATM, CHEK2, NBN, PALB2, and BARD1 appear to increase the risk. Our aim was to examine the frequency of mutations in cancer-predisposing genes in the Czech Republic. Materials and methods: We analyzed 1,057 individuals including ovarian cancer patients and 617 non-cancer controls using CZECANCA panel next-generation sequencing on the Illumina platform. Pathogenic mutations in high-risk genes, including CNVs, were detected in 30.6% of patients. The mutation frequency reached 25.0% and 18.2% in subgroups of unselected ovarian cancer patients and patients with a negative family cancer history, respectively. The most frequently mutated genes were BRCA1 and BRCA2. The overall frequency of mutations in non-BRCA genes was comparable to that in BRCA2. The mutation frequency in ovarian cancer patients aged >70 years was three times higher than that in patients diagnosed before the age of 30. Conclusion: Ovarian cancer is a heterogeneous disease with a high proportion of hereditary cases. The lack of efficient screening for early diagnosis emphasizes the importance of identifying carriers of mutations in ovarian cancer-predisposing genes; this is because proper follow-up and prevention strategies can reduce overall ovarian cancer-related mortality.

Key words ovarian neoplasms – cancer genes – mutation – massively-parallel sequencing – next generation sequencing – gene panel

Úvod Karcinom ovaria patří mezi závažná nádorová onemocnění žen v ČR. Každým rokem je diagnostikován u přibližně 1 000 žen a zhruba 700 žen tomuto onemocnění podlehne [1]. Incidence ovariálního karcinomu stoupá s věkem a nejvyšší prevalence dosahuje mezi 6. a 7. dekádou. Celoživotní riziko rozvoje ovariálního karcinomu v běžné populaci se u žen pohybuje kolem 1,5 %, avšak je významně zvýšeno u nosiček zárodečných mutací v některých nádorových predispozičních genech. Dědičná forma karcinomu ovaria představuje přibližně 20 % případů, tedy významně více než u jiných běžných typů nádorů. V současné době jsou proto ke genetickému vyšetření indikovány všechny pacientky s karcinomem ovaria (ale i vejcovodů a primárního peritoneálního karcinomu) bez ohledu na věk. Identifikace mutací predisponujících ke vzniku karcinomu ovaria umožňuje nabídnout nosičkám odpovídající léčebnou strategii a genetické poradenství a je podmínkou cílené preventivní péče o asymptomatické osoby s mutací. Hlavními genetickými faktory dědičné formy karcinomu ovaria jsou, podobně jako u hereditární formy karcinomu prsu, mutace v genech BRCA1 a BRCA2. Celoživotní riziko rozvoje karcinomu ovaria se pohybuje u nosiček mutací v genu BRCA1 mezi 35–60 %, u nosiček mutací v BRCA2 mezi 12–25 % [2,3]. Ačkoliv je klinický význam mutací v BRCA1/2 vysoký, nevysvětluje všechny případy fa-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S72–2S 78

miliárních forem onemocnění. Zvýšené riziko vzniku karcinomu ovaria bylo prokázáno i u nosiček mutací v dalších genech kódujících proteiny, které se podobně jako BRCA1 a BRCA2 podílejí na reparaci dvouřetězcových zlomů DNA cestou homologní rekombinace. V současné době existují klinická doporučení zohledňující zvýšené riziko vzniku karcinomu ovaria u nosiček mutací v 10 genech (BRCA1, BRCA2, BRIP1, EPCAM, MSH2, MLH1, MSH6, RAD51C, RAD51D, STK11) a zvýšené riziko vzniku karcinomu prsu pro 12 genů (ATM, BARD1, BRCA1, BRCA2, CDH1, CHEK2, NBN, NF1, PALB2, PTEN, STK11, TP53) [4]. V porovnání s četností mutací v genech BRCA1/2 je frekvence mutací v dalších predispozičních genech výrazně (často řádově) nižší a významně se liší mezi populacemi. Postupná analýza jednotlivých genů je z důvodu značné finanční a časové náročnosti v praxi nepoužitelná. K dramatické změně možností diagnostiky došlo s rozvojem sekvenování nové generace (next generation sequencing – NGS), jež umožnilo vyšetření většího počtu genů v krátké době při příznivých ekonomických nákladech [5]. Pro diagnostické účely identifikace nádorové predispozice jsme zkonstruovali a validovali univerzální panel CZECANCA (CZEch CAncer paNel for Clinical Application) [6] pro komplexní, rentabilní a rychlou analýzu germinálních mutací vč. velkých přestaveb v hlavních predispozičních genech, ale i v kandidátních genech asociovaných se zvýšeným rizi-

kem vzniku nejčastějších solidních nádorů v naší populaci [7].

Metody Pomocí panelu CZECANCA v1.0, který obsahuje sondy cílící na kódující sekvence 219 genů, jsme analyzovali 1 057 pacientek s karcinomem ovaria. Analýza probíhala v laboratořích Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK v Praze, Masarykova onkologického ústavu v Brně, v laboratořích Gennet v Praze a Agel v Novém Jičíně. Medián věku v době diagnózy byl 52,6 roku (14,8–86,2). Klinické charakteristiky pacientek jsou uvedeny v tab. 1. Abychom mohli odlišit vzácné patogenní a populačně specifické mutace, vyšetřili jsme pomocí stejného panelu genů skupinu 617 zdravých kontrol (jedinci starší 60 let bez osobní a rodinné nádorové anamnézy u přímých příbuzných). Vzorky genomové DNA izolované z leukocytů periferní krve od pacientů indikovaných ke genetickému vyšetření byly analyzovány podle jednotného protokolu, který zahrnoval i následné bioinformatické zpracování dat [6]. Identifikované zárodečné varianty v genech spojených se syndromem dědičného karcinomu prsu a ovaria byly prioritizovány na základě frekvence výskytu varianty u méně než 1 % vzorků v projektu 1 000 Genomes [8] a současně u méně než 1 % vzorků našich populačních kontrol. Zbývající raritní varianty byly klasifikovány do 5 tříd dle IARC (International Agency for Research on Cancer): 1 – benigní, 2 –

2S73

PŘÍNOS MASIVNÍHO PARALELNÍHO SEKVENOVÁNÍ PRO DIAGNOSTIKU DĚDIČNÝCH FOREM NÁDORŮ OVARIA V ČR

pravděpodobně benigní, 3 – varianta nejasného významu (variant of unknown signifikance – VUS), 4 – pravděpodobně patogenní, 5 – patogenní. Jako patogenní nebo pravděpodobně patogenní byly dle doporučení ENIGMA (Evidence-based Network for the Interpretation of Germline Mutant Alleles) konsorcia [9] označeny varianty vedoucí k předčasnému zkrácení proteinu (nonsense a posunové mutace, velké genomové přestavby, pokud nejsou klasifikovány jinak), mutace postihující konzervativní sestřihová místa a missense mutace klasifikované jako patogenní v databázi ClinVar [10]. V analyzovaném souboru jsme se zaměřili na hodnocení prokazatelně patogenních alterací v genech, ke kterým v současnosti existují klinická doporučení péče o nosičky mutací zohledňující riziko vzniku karcinomu ovaria (BRCA1, BRCA2, BRIP1, EPCAM, MSH2, MLH1, MSH6, RAD51C, RAD51D, STK11) a prsu (ATM, BARD1, CHEK2, NBN, PALB2) [4].

Tab. 1. Charakteristika souboru 1 057 pacientek s karcinomem ovaria. Počet pacientek

% ze známých

do 29 let

7,2

30–49 let

365

35,2

50–69 let

529

> 70 let

6,6

není k dispozici

Věk v době diagnózy

Histologie high-grade serózní

375

41,3

serózní, bez určení grade

138

15,2

low-grade serózní

8,3

endometrioidní

8,5

mucinózní

3,9

ze světlých buněk

1,3

jiný maligní histologický typ

8,9

border-line tumors

121

13,3

není k dispozici

143

Výsledky Mutace v genech predisponujících ke vzniku dědičné formy karcinomu ovaria (BRCA1, BRCA2, BRIP1, EPCAM, MSH2, MLH1, MSH6, RAD51C, RAD51D, STK11) Patogenní dědičnou mutaci v některém z genů predisponujících ke karcinomu ovaria jsme identifikovali celkem u 323 z 1 057 (30,6 %) analyzovaných pacientek s karcinomem ovaria (tab. 2). Nejvíce patogenních mutací jsme zachytili v hlavních predispozičních genech BRCA1 (210/1 057; 19,9 %) a BRCA2 (75/1 057; 7,1 %). Mutace v genech způsobujících Lynchův syndrom byly nalezeny u 9 z 1 057 (0,9 %) pacientek. Zbývající 3 % nalezených mutací se rovnoměrně rozdělila mezi 29 nosiček mutací v genech RAD51C, RAD51D, BRIP1. Ve skupině kontrol byly v uvedených genech s prokázanou asociací s karcinomem ovaria zachyceny patogenní mutace pouze u 4 z 617 osob (0,7 %; tab. 2). Klinické a histopatologické charakteristiky ovlivňující pravděpodobnost výskytu germinálních mutací S ohledem na osobní onkologickou anamnézu (tab. 3) je nejvyšší pravdě-

2S74

Osobní anamnéza pouze karcinom ovaria

817

77,3

karcinom ovaria a prsu

180

karcinom ovaria a jiný nádor (mimo karcinom prsu)

5,7

bez onkologického onemocnění

495

48,2

karcinom prsu a ovaria v rodině

288

karcinom ovaria v rodině

102

9,9

mnohočetný výskyt nádorových onemocnění v rodině

143

13,9

není k dispozici

Rodinná anamnéza

podobnost výskytu mutací u pacientek s duplicitou karcinomu prsu a ovaria, kde mutaci nacházíme u téměř dvou třetin vyšetřovaných (107/180; 59,4 %). U čtvrtiny vyšetřovaných se dědičné mutace vyskytovaly u pacientek se solitární diagnózou karcinomu ovaria (203/817; 24,8 %) nebo u pacientek, které kromě karcinomu ovaria vyvinuly i jiné nádorové onemocnění (15/60; 25,0 %). Mutace v genech RAD51C, RAD51D a BRIP1 převažovaly u pacientek s diagnózou so-

litárního ovariálního karcinomu (25/29; 86 %). Vzhledem k rodinné anamnéze (tab. 3) jsme nalezli nejvyšší procento mutací u pacientek z rodin, ve kterých se vyskytoval pouze karcinom ovaria (55/102; 53,9 %), přičemž mutace téměř výhradně postihovaly geny BRCA1 (43/55; 78 %) a BRCA2 (10/55; 18 %). Vysoký výskyt mutací v predispozičních genech jsme zaznamenali i u pacientek s rodinným výskytem karcinomu ovaria a prsu

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S72–2S 78

PŘÍNOS MASIVNÍHO PARALELNÍHO SEKVENOVÁNÍ PRO DIAGNOSTIKU DĚDIČNÝCH FOREM NÁDORŮ OVARIA V ČR

(129/288; 44,8 %) a u pacientek s rodinným výskytem karcinomu ovaria a dalších typů nádorů (45/143; 31,5 %). Mutace však byla zachycena i u 18,2 % pacientek s negativní rodinnou anamnézou (90/495), což ve výsledku znamená, že tato skupina zahrnovala více než čtvrtinu nosiček patogenních mutací (90/323; 27,9 %). Zastoupení histologických typů ovariálních tumorů u nosiček mutací v predispozičních genech ukazuje, že serózní nádory tvoří přibližně dvě třetiny ovariálních karcinomů ve skupinách nosiček s mutacemi v genech predisponujících ke vzniku hereditárního karcinomu ovaria (graf 1). Výjimkou byla malá skupina devíti nosiček mutací v genech Lynchova syndromu, ve které jsme za-

Tab. 2. Frekvence patogenních mutací v genech jasně predisponujících ke vzniku dědičné formy karcinomu ovaria. Pacientky; n = 1 057 n (%)

Kontroly; n = 617 n (%)

BRCA1

210 (19,9 %)

2,2 × 10−16

BRCA2

75 (7,1 %)

4 (0,6 %)

2,8 × 10−11

RAD51C

11 (1,0 %)

0,009

BRIP1

9 (0,9 %)

0,031

RAD51D

9 (0,9 %)

0,031

MLH1

5 (0,5 %)

0,031

MSH2

2 (0,2 %)

MSH6

2 (0,2 %)

323 (30,6 %)

4 (0,6 %)

celkem

2,2 × 10−16

Tab. 3. Výskyt germinálních mutací v genech predisponujících ke vzniku karcinomu ovaria v závislosti na klinických a histopatologických charakteristikách. BRCA1 (%)

BRCA2 (%)

BRIP1, RAD51C, RAD51D (%)

MLH1, MSH2, MSH6 (%)

Celkem (%)

pouze karcinom ovaria (n = 817)

132 (16,2)

43 (5,3)

25 (3,1)

3(0,4)

203 (24,8)

karcinom prsu a ovaria (n = 180)

72 (40,0)

29 (16,1)

3 (1,7)

3 (0,6)

107 (59,4)

karcinom ovaria a jiný nádor mimo karcinom prsu (n = 60)

6 (10,0)

3 (5,0)

1 (1,7)

5 (8,3)

15 (25,0)

pouze karcinom ovaria v rodině (n = 102)

43 (42,2)

10 (9,8)

2 (2,0)

55 (53,9)

karcinom prsu a ovaria v rodině (n = 288)

86 (29,9)

33 (11,5)

8 (2,8)

2 (0,7)

129 (44,8)

Dle osobní anamnézy

Dle rodinné anamnézy

karcinom ovaria a jiný nádor mimo karcinom prsu v rodině (n = 143) 31 (21,7)

11 (7,8)

1 (0,7)

2 (1,4)

45 (31,5)

48 (9,7)

21 (4,2)

18 (3,6)

3 (0,6)

90 (18,2)

bez rodinné anamnézy (n = 495) není k dispozici (n = 29) Dle histologického typu high-grade serózní (n = 357)

88 (23,5)

35 (9,3)

12 (3,2)

3 (0,8)

150 (40,0)

serózní bez specifikovaného grade (n = 138)

35 (25,4)

8 (5,8)

5 (3,6)

50 (36,2)

low-grade serózní (n = 75)

9 (12,0)

3 (4,0)

1 (1,3)

13 (17,3)

endometrioidní (n = 77)

14 (18,2)

2 (2,6)

4 (5,2)

2 (2,6)

26 (36,4)

mucinózní (n = 38)

3 (8,6)

2 (5,7)

7 (20,0)

ze světlých buněk (n = 12)

1 (8,3)

2 (16,7)

jiný maligní histologický typ (n = 81)

2 (2,5)

1 (1,2)

9 (11,1)

border-line tumors (n = 121)

34 (28,1)

7 (5,8)

3 (2,5)

47 (38,8)

není k dispozici (n = 143)

24 (16,8)

17 (14,0)

3 (2,5)

2 (1,4)

53 (37,1)

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S72–2S 78

2S75

Mutace v genech predisponujících ke vzniku dědičné formy karcinomu prsu (ATM, BARD1, CHEK2, NBN, PALB2) V dalších genech, jejichž mutace jsou spojeny se zvýšeným rizikem vzniku karcinomu prsu a kde bychom mohli předpokládat rovněž zvýšení rizika rozvoje karcinomu ovaria, jsme zachytili patogenní mutace celkem u 36/1 057 (3,4 %) pacientek a 7/617 (1,1 %) kontrol (celkem p = 0,0037; tab. 4). Nejvyšší frekvence mutací v těchto genech jsme nalezli ve skupině pacientek s dia gnózou karcinomu prsu a ovaria v osobní anamnéze (11/180; 6,1 %) a u pacientek z rodin s výskytem pouze karcinomu ovaria (6/102; 5,9 %) (tab. 3). Nejnižší věk v době diagnózy karcinomu ovaria byl u pacientek s mutacemi v genu CHEK2 (41,8 roku), následován geny ATM (49,6 roku), NBN (51,1 roku), BARD1 (54,7 roku) a PALB2 (61,4 roku). V dalších genech spojovaných se syndromem dědičného karcinomu prsu a ovaria – NF1, PTEN, STK11, TP53, CDH1 – jsme v našem souboru nezachytili žádnou patogenní alteraci. Více než jedna patogenní mutace v genech spojených se syndromem dědičného karcinomu prsu a ovaria byla nalezena u 7 pacientek (0,66 %, což zahrnovalo heterozygotní nosičky mutací v BRCA1 a BRCA2 (2×), BRCA1 a NBN (2×), BRCA1 a CHEK2, BRCA1 a ATM, BRCA1 a MLH1).

Diskuze a závěr Rozvoj NGS umožňuje paralelní analýzu germinálních mutací řady nádorových

2S76

616

650 600 550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0

210 75

C56 geny

Lynch

100 90 80 histologický typ (%)

znamenali vyšší zastoupení endometroidních nádorů a nádorů ze světlých buněk. Nejnižší průměrný věk v době diagnózy karcinomu ovaria byl u nosiček vzácných mutací v genu MSH2 (42,2 roku), následovaly geny RAD51C (49,2 roku), MLH1 (49,9 roku), BRCA1 (50,3 roku), RAD51D (53,9 roku), BRIP1 (54,4 roku), BRCA2 (57,6 roku) a MSH6 (62,0 roku). Výskyt patogenních mutací v uvedených genech byl překvapivě více než trojnásobný u pacientek starších 70 let (14/68; 21,0 %) v porovnání s pacientkami mladšími 30 let (4/75; 6,7 %; p = 0,01).

nosičů mutací (N)

PŘÍNOS MASIVNÍHO PARALELNÍHO SEKVENOVÁNÍ PRO DIAGNOSTIKU DĚDIČNÝCH FOREM NÁDORŮ OVARIA V ČR

70 60 50 40 30 20 10 0 BRCA1 HG_S

BRCA2

Nespec_S

BTO

Endometr

C50 geny

LG_S

Ostatní

negativní

Mucin

Graf. 1. Zastoupení histologických typů u nosiček mutací v predispozičních genech.

Tab. 4. Záchyt mutací v genech predisponujících ke karcinomu prsu. Pacientky n = 1 057 (%)

Kontroly n = 617 (%)

NBN

13 (1,2)

2 (0,3)

CHEK2

8 (0,8)

1 (0,2)

PALB2

6 (0,6)

2 (0,3)

BARD1

5 (0,5)

ATM

4 (0,4)

2 (0,3)

celkem

36 (3,4)

7 (1,1)

predispozičních genů. U karcinomu ovaria jsou s prokázaným vysokým rizikem onemocnění (relativní riziko (RR) > 5) v současné době spojeny mutace v genech BRCA1, BRCA2, BRIP1, RAD51C, RAD51D, STK11, MSH2 a MLH1. Analýza může být provedena zároveň u několika desítek pacientů, což vede ke zrychlení diagnostického procesu. Vyšetření roz-

p = 0,0037

sáhlých populací indikovaných pacientů umožňuje získat dostatečné informace o frekvenci výskytu příčinných mutací v populaci, které jsou nezbytným předpokladem k postupnému zpřesňování rizik spojených se vznikem dědičných nádorů u nosičů mutací v nádorových predispozičních genech. Výskyt mutací v některých nově identifikovaných pre-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S72–2S 78

PŘÍNOS MASIVNÍHO PARALELNÍHO SEKVENOVÁNÍ PRO DIAGNOSTIKU DĚDIČNÝCH FOREM NÁDORŮ OVARIA V ČR

dispozičních genech (BRIP1, RAD51C, RAD51D a geny Lynchova syndromu) je však velmi vzácný a k vyhodnocení jejich podílu na vzniku karcinomu ovaria je nezbytná spolupráce diagnostických týmů v ČR i zahraničí. Na základě takto získaných poznatků se dynamicky vyvíjejí nejen indikační kritéria ke genetickému vyšetření, ale i klinická doporučení péče o nosiče patogenních mutací [11]. Z provedených analýz u pacientek s ovariálním karcinomem v ČR vyplývá, že mezi nosiči příčinných mutací v genech s jasně prokázanou asociací se zvýšeným rizikem vzniku ovariálního karcinomu dominují nosičky mutací BRCA1 a BRCA2 (88 %). Zbývajících nezanedbatelných 12 % případů v naší populaci představují nosičky mutací v dalších ovariálních predispozičních genech (BRIP1, RAD51C, RAD51D a geny Lynchova syndromu). Z výsledků naší analýzy vyplývají určitá populační specifika v zastoupení mutací v těchto nových predispozičních genech v ČR. Zatímco v naší populaci bylo zastoupení mutací v těchto genech rovnoměrné, práce Norquista et al (USA) popisuje dvojnásobnou frekvenci mutací v genu BRIP1 (26/1 915; 1,3 %) v porovnání s četností mutací v genech RAD51C a RAD51D (každý 11/1 915; 0,6 %) [12]. V německé populaci byla popsána frekvence mutací v genu BRIP1 u pacientek s karcinomem ovaria dokonce 2,6 %, přestože v této studii nebyly hodnoceny velké genomové přestavby [13]. Ve skupině genů spojených s Lynchovým syndromem jsme nejvíce mutací nalezli v genu MLH1 (gen PMS2 nebyl vyšetřován), podobně jako je tomu u pacientů s kolorektálním karcinomem, zatímco v některých pracích jsou u pacientek s karcinomem ovaria popisovány mutace především v genu MSH6 a PMS2 [12]. Porovnání výsledků našich analýz s výsledky zahraničních studií však komplikuje skutečnost, že některé studie neanalyzují přítomnost velkých genomových přestaveb v zárodečném genomu, protože jejich identifikace pomocí NGS může být obtížná. V naší práci jsme tyto důležité (a v případě delecí v naprosté většině i patogenní) genetické aberace potvrdili z vyšetření CZECANCA panelem, který byl optimalizován na detekci velkých přestaveb [6],

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S72–2S 78

u 3,1 % (33/1 057) pacientek, a to v genech BRCA1 (22), BRIP1 (4), MLH1 (2), CHEK2 (4) a PALB2 (1). V genu BRIP1 představovaly rozsáhlé delece dokonce polovinu všech nalezených mutací. Četnost velkých genomových přestaveb ukazuje, že jejich analýza musí být nepostradatelnou součástí genetického testování nádorových predispozičních genů. Podíl alterací v dalších kandidátních predispozičních genech s možným podílem na vzniku karcinomu ovaria (ATM, BARD1, CHEK2, NBN, PALB2) je srovnatelný s celkovou frekvencí mutací v genech BRIP1, RAD51C, RAD51D a genů Lynchova syndromu. Záchyt sedmi vícenásobných nosičů patogenních variant v našem souboru ukazuje důležitost genetické konzultace a v indikovaných případech opodstatňuje nové testování pacientek pomocí NGS (u probandů z rodin se závažnou rodinnou onkologickou anamnézou či u pacientek s nádorovými multiplicitami negativně testovaných dříve použitými metodami). Genetická konzultace a následné vyšetření hlavních predispozičních genů jsou indikovány dle současných kritérií pro každou pacientku s karcinomem ovaria, bez ohledu na věk, osobní či rodinnou anamnézu či histologický typ nádoru. Toto doporučení podporují i výsledky naší práce, která analyzuje 1 057 pacientek s karcinomem ovaria, což přibližně odpovídá roční incidenci tohoto onemocnění v ČR (998 případů v roce 2016). Patogenní mutace v genech s jasným klinickým významem pro karcinom ovaria jsme zachytili u 323/1 057 (30,6 %) vyšetřovaných pacientek. Srovnatelnou frekvenci mutací (24 %) popsal Walsh et al [14], avšak v některých studiích byla nalezená frekvence mutací v ovariálních predispozičních genech značně nižší (např. Carter et al 13 %) [15]. Rozdíly ve frekvenci mutací u pacientek s karcinomem ovaria mezi jednotlivými pracemi ilustrují nejen odlišnosti ve výskytu patogenních mutací mezi populacemi, ale i ve výběru analyzovaných pacientek, vyšetřovaných predispozičních genů či typu hodnocených mutací. Náš soubor byl obohacen o mladé pacientky a pacientky s pozitivní rodinnou anamnézou. Zatímco frekvence mutací u nemocných

před rokem 2010 přesahovala 40 %, po rozšíření indikačních kritérií v roce 2015 [16–19] bylo u 334 pacientek analyzovaných na 1. LF UK zachyceno 83 nosiček mutací (25 %). U neselektovaných, prospektivně testovaných vzorků analyzovaných ve spolupracujících laboratořích zahrnutých v našem souboru pacientek byly zachyceny patogenní mutace u 33/156 (21,2 %) nemocných. Lze tedy obecně konstatovat, že přibližně každá čtvrtá pacientka s karcinomem ovaria v naší populaci je nosičkou patogenní mutace v klinicky významném genu s prokázaným vysokým rizikem vzniku ovariálního karcinomu. U pacientek s negativní rodinnou anamnézou je to přibližně každá pátá. Vysoký podíl pacientek s karcinomem ovaria s hereditární formou onemocnění se do budoucna díky identifikaci mutací v dalších genech s predispozicí ke karcinomu ovaria patrně ještě mírně zvýší. Frekvence mutací je u pacientek starších 70 let více než třikrát vyšší v porovnání s velmi mladými pacientkami (s diagnózou ve věku pod 30 let). Nižší frekvenci patogenních mutací u velmi mladých pacientek lze částečně vysvětlit vyšším zastoupením histologických typů, především low-grade serózních a mucinózních karcinomů, pro které je typická nižší frekvence mutací v predisponujících genech, zatímco u pacientek starších 70 let převažovaly high-grade serózní karcinomy. Přesto byla nízká frekvence mutací ve sledovaných predispozičních genech u velmi mladých pacientek překvapivá a ukazuje na možnou úlohu dalších genů při vzniku onemocnění. Vzhledem k omezeným možnostem časné diagnostiky karcinomu ovaria je pro nosičky mutací v genech spojených s vysokým rizikem onemocnění (RR > 5) doporučena preventivní salpingooforektomie (risk-reducing salpingo-ophorectomy – RRSO). RRSO je spojena s řadou vedlejších účinků, proto je nutné její vhodné načasování, které se odvíjí od průměrného věku v době diagnózy u nosiček mutací či podle věku onemocnění v rodině (tab. 5). S ohledem na frekvenci mutací v genech vysokého rizika u pacientek s ovariálním karcinomem v ČR může racionální indikace RRSO přispět ke snížení mortality z důvodu karcinomu ovaria v ČR.

2S77

PŘÍNOS MASIVNÍHO PARALELNÍHO SEKVENOVÁNÍ PRO DIAGNOSTIKU DĚDIČNÝCH FOREM NÁDORŮ OVARIA V ČR

Serózní adenokarcinomy představují 60–80 % ze všech histopatologických typů ovariálních tumorů [20]. V našem souboru jsme high-grade serózní karcinom ovaria nalezli u dvou třetin pacientek s identifikovanou zárodečnou mutací v některém z ovariálních predispozičních genů, s výjimkou genů Lynchova syndromu. Frekvence mutací u žen s nádory jiného histologického typu však byla také významná a opodstatňuje genetické testování bez ohledu na histologický typ nádoru. Se vzrůstajícím množstvím poznatků o nádorové predispozici se rozšiřuje spektrum klinicky relevantních genů. Použití větších panelů genů v rutinní diagnostické praxi umožňuje nejen pružně reagovat na rostoucí požadavky onkologů a klinických genetiků, ale v případě rozšíření počtu genů s klinickou utilitou umožňuje vyhodnotit tyto geny zpětně bez nutnosti nového sekvenování, a tedy dodatečných finančních nákladů. Identifikace hereditárních alterací v genech BRCA1 a BRCA2 (a pravděpodobně i dalších predispozičních genech, jejichž proteinové produkty se spolupodílejí na reparaci genomové DNA) umožňuje využít genetické analýzy jako prognostického ukazatele pro konvenční chemoterapii (genotoxickými chemoterapeutiky) i cílenou a specifickou léčbu (PARP inhibitory) [21]. Literatura 1. uzis.cz. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. [online]. Dostupný z http://www.uzis.cz. 2. Pennington KP, Swisher EM. Hereditary ovarian cancer: beyond the usual suspects. Gynecol Oncol 2012; 124(2): 347–353. doi: 10.1016/j.ygyno.2011.12.415. 3. Antoniou A, Pharoah PD, Narod S et al. Average risks of breast and ovarian cancer associated with BRCA1 or BRCA2 mutations detected in case Series unselected for family history: a combined analysis of 22 studies. Am J Hum Genet 2003; 72(5): 1117–1130. doi: 10.1086/375033. 4. nccn.org. National Comprehensive Cancer Network; version 3.2019. [online]. Available from: https://www. nccn.org/ professionals/ physician_gls/ pdf/ genetics_ screening.pdf. 5. Soukupová J. Úskalí interpretace sekvenačních dat v diagnostice dědičných nádorových syndromů. Labor Aktuell 2016; 20(4): 4. 6. Soukupová J, Zemánková P, Lhotová K et al. Validation of CZECANCA (CZEch CAncer paNel for Clinical Application) for targeted NGS-based analysis of hereditary cancer syndromes. PLoS One 2018; 13(4): e0195761. doi: 10.1371/journal.pone.0195761.

2S78

Tab. 5. Existující doporučení péče o nosičky patogenních mutací v genech predisponujících ke karcinomu ovaria [4]. Gen

Riziko vzniku karcinomu ovaria**

Doporučení RRSO

ATM*

dle RA

BRCA1

35–60 %

RRSO (35–40let)

BRCA2*

12–25 %

RRSO (40–45let)

BRIP1*

10–15 %

RRSO (45–50let)

BARD1

dle RA

CHEK2

dle RA

MSH2

15–24 % do 70 let

dle RA

MLH1

11–20 % do 70 let

dle RA

MSH6

dle RA

PMS2*

dle RA

EPCAM

dle RA

NBN*

dle RA

PALB2*

dle RA

RAD51C*

10–15 %

RRSO (45–50let)

RAD51D

10–15 %

RRSO (45–50let)

STK11

18–21 %

dle RA

*AR sy, **populační riziko 1,3 % RRSO – riziko redukující salpingooforektomie, RA – rodinná anamnéza

7. Soukupová J, Zemánková P, Kleiblová P et al. CZECANCA: CZEch CAncer paNel for Clinical Application – návrh a příprava cíleného sekvenačního panelu pro identiﬁkaci nádorové predispozice u rizikových osob v České republice. Klin Onkol 2016; 29 (Suppl 1): S46–S54. doi: 10.14735/amko2016S46. 8. internationalgenome.org. The 1000 Genomes Browser. [online]. Available from: http://www.internationalgenome.org/1000-genomes-browsers. 9. enigmaconsortium.org. ENIGMA (Evidence-based Network for the Interpretation of Germline Mutant Alleles). [online]. Available from: https://enigmaconsortium.org/. 10. ncbi.nlm.nih.gov. ClinVar. [online]. Available from: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/clinvar/. 11. Nielsen SM, Eccles DM, Romero IL et al. Genetic testing and clinical management practices for variants in non-BRCA1/2 breast (and breast/ovarian) cancer susceptibility genes: an international survey by the Evidence-Based Network for the Interpretation of Germline Mutant Alleles (ENIGMA) clinical working group. J Clin Oncol 2018; 36(2): 1–42. 12. Norquist BM, Harrel MI, Brady MF et al. Inherited mutations in women with ovarian carcinoma. JAMA Oncol 2016; 2(4): 482–90. doi: 10.1001/jamaoncol.2015.5495. 13. Weber-Lassalle N, Hauke J, Ramser J et al. BRIP1 loss-of-function mutations confer high risk for familial ovarian cancer, but not familial breast cancer. Breast Cancer Res 2018; 20(1): 7. doi: 10.1186/s13058-018-0935-9. 14. Walsh T, Casadei S, Lee MK et al. Mutations in 12 genes for inherited ovarian, fallopian tube, and peritoneal car-

cinoma identified by massively parallel sequencing. Proc Natl Acad Sci USA 2011; 108(44): 18032–18037. doi: 10.1073/pnas.1115052108. 15. Carter NJ, Marshall ML, Susswein LR et al. Germline pathogenic variants identiﬁed in women with ovarian tumors. Gynecol Oncol 2018; 151(3): 481–488. doi: 10.1016/j.ygyno.2018.09.030. 16. Foretová L, Macháčková E, Palácová M et al. Doporučení rozšíření indikačních kriterií ke genetickému testování mutací v genech BRCA1 a BRCA2 u hereditárního syndromu nádorů prsu a ovarií. Klin Onkol 2016; 29 (Suppl 1): S9–S13. doi: 10.14735/amko2016S9. 17. Plevová P, Novotný J, Petráková K et al. Syndrom hereditárního karcinomu prsu a ovarií. Klin onkol 2009; 22 (Suppl 1): S8–S11. 18. Petráková K, Palácová M, Schneiderová M et al. Syndrom hereditárního karcinomu prsu a ovarií. Klin Onkol 2016; 29 (Suppl 1): S14–S21. doi: 10.14735/amko2016 S14. 19. Zikán M. Gynekologická prevence a gynekologické aspekty péče u nosiček mutací genů BRCA1 a BRCA2. Klin Onkol 2016; 29 (Suppl 1): S22–S30. doi: 10.14735/amko2016S22. 20. Levanon K, Crum C, Drapkin R. New insights into the pathogenesis of serous ovarian cancer and its clinical impact. J Clin Oncol 2008; 26(32): 5284–93. doi: 10.1200/JCO.2008.18.1107. 21. Morgan RD, Clamp AR, Evans DG et al. PARP inhibitors in platinum-sensitive high-grade serous ovarian cancer. Cancer Chemother Pharmacol 2018; 81(4): 647–658. doi: 10.1007/s00280-018-3532-9.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S72–2S 78

PŘEHLED

Vzácné pediatrické ovariální tumory a jejich genetické příčiny Genetic Causes of Rare Pediatric Ovarian Tumors Plevová P.1,2, Geržová H.3 1

Oddělení lékařské genetiky, FN Ostrava Katedra biomedicínských oborů, LF Ostravské univerzity, Ostrava 3 Gynekologicko-porodnická klinika FN Ostrava 2

Souhrn Východiska: Ovariální nádory v dětství a adolescenci se liší od nádorů dospělého věku histologickými typy. Mohou být první známkou manifestace syndromu dědičné predispozice k nádorům v rodině a správná diagnóza tohoto syndromu může umožnit sledování dalších členů rodiny ohrožených tímto rizikem. Cíl: Shrnout současné poznatky o typech ovariálních nádorů dětského a adolescentního věku, které se mohou vyskytnout v rámci geneticky definovaného syndromu predispozice k nádorovým onemocněním. Juvenilní nádor z buněk granulózy může vzniknout v souvislosti s Ollierovou chorobou a Maffucciho syndromem způsobenými postzygotickou mutací genů IDH1 a IDH2. Nádory ze Sertoliho-Leydigových buněk obvykle vznikají v rámci syndromu DICER1 na podkladě zárodečných mutací genu DICER1. Gonadální nádory s anulárními tubuly a nádory ze Sertoliho buněk se mohou vyskytnout u Peutzova-Jeghersova syndromu způsobeného zárodečnými mutacemi genu STK11. Většina případů nádorů ze zárodečných buněk vzniká na podkladě gonadální dysgeneze, a to zejména u pacientů s gonadální dysgenezí nesoucí materiál chromozomu Y. Příčinou mohou být strukturální a numerické anomálie pohlavních chromozomů nebo mutace v genech, které se uplatňují při vývoji a diferenciaci gonád. Je zde vysoké riziko gonadoblastomu s potenciálem maligní transformace do dysgerminomu. Malobuněčný karcinom vaječníku hyperkalcemického typu je obvykle způsoben ztrátovými mutacemi v genu SMARCA4. Závěr: Ovariální nádory u dětí a v adolescenci jsou vzácné. Vždy je nutné zvažovat možnou gonadální dysgenezi či některý ze syndromů dědičné predispozice k nádorům. Problematika vyžaduje mezioborový přístup s důrazem na pečlivou osobní a rodinnou anamnézu, precizní klinické a laboratorní vyšetření a diferenciální diagnostiku s dobrou znalostí genetických syndromů. Patologická diagnostika těchto nádorů je komplikovaná. Správné histologické zařazení typu nádoru může být vodítkem k příslušnému hereditárnímu nádorovému syndromu.

Klíčová slova nádory vaječníků – dítě – adolescence – dědičné nádorové syndromy

Práce byla podpořena MZ ČR – RVO-FNOs/ 2015. The work was supported by the Ministry of Health of the Czech Republic – Conceptual Development of Research Organization, Faculty Hospital of Ostrava /2015. Děkujeme MUDr. Lence Foretové, Ph.D., (MOÚ, Brno) a MUDr. Radoslavě Tomanové (Ústav patologie FN Ostrava) za cenné rady, Janě Němcové (Oddělení lékařské genetiky FN Ostrava), Bc. Ludmile Stuchlé a Lence Zivčákové (Lékařská knihovna, FN Ostrava) za asistenci při přípravě rukopisu. We thank to Lenka Foretová, M.D., Ph.D., (MMCI, Brno) and Radoslava Tomanová, M.D., (Institute of Pathology, University Hospital Ostrava) for rewarding advice, Mrs. Jana Němcová (Department of Medical Genetics, University Hospital Ostrava), Bc. Ludmila Stuchlá and Mrs. Lenka Zivčáková (Medical Library, University Hospital Ostrava) for help during manuscript preparation. Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy. The authors declare they have no potential conﬂicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do bi omedicínských časopisů. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE recommendation for biomedical papers.

 MUDr. Pavlína Plevová, Ph.D. Oddělení lékařské genetiky FN Ostrava 17. listopadu 1790 708 52 Ostrava-Poruba e-mail: pavlina.plevova@fno.cz Obdrženo/Submitted: 10. 3. 2019 Přijato/Accepted: 16. 4. 2019 doi: 10.14735/amko2019S79

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S79–2S 91

2S79

VZÁCNÉ PEDIATRICKÉ OVARIÁLNÍ TUMORY A JEJICH GENETICKÉ PŘÍČINY

Summary Background: Ovarian tumors in childhood and adolescence are distinguished from those that arise in adulthood by their histological subtype. These tumors may arise as the first manifestation of a cancer predisposition syndrome. Correct diagnosis of the syndrome may offer the possibility of surveillance for other members of the patient’s family. Purpose: To summarize current knowledge about paediatric ovarian tumors that may be associated with genetically defined cancer syndromes. Juvenile granulosa cell tumors occur in those with Ollier disease and Maffucci syndrome; they are caused by postzygotic IDH1 and IDH2 gene mutations. Sertoli–Leydig cell tumors usually arise in association with DICER1 syndrome, which is caused by germline DICER1 gene mutations. Sex cord tumors with annular tubules and Sertoli cell tumors may arise in patients with Peutz–Jeghers syndrome; this syndrome is caused by germline STK11 gene mutations. The majority of germ cell tumors develop in the context of gonadal dysgenesis. In XY gonadal dysgenesis, the presence of a Y chromosome material renders the patient at increased risk for developing gonadal malignancy. Characteristically, these patients develop gonadoblastoma, which has the potential to evolve into dysgerminoma and exhibit malignant behavior. Sex-chromosome aneuploidy syndromes or mutations in genes involved in gonadal development and differentiation may cause gonadal dysgenesis. Small cell carcinoma of the ovary of a hypercalcaemic type is usually caused by loss-of-function mutations in the SMARCA4 gene. Conclusion: Ovarian tumors are uncommon during childhood and adolescence. It is always necessary to consider gonadal dysgenesis or any of the inherited cancer syndromes. These patients require interdisciplinary care, careful noting of personal and family history, precise clinical examination, laboratory testing, and differential diagnosis by a clinician with a good knowledge of genetic syndromes. Expert pathological review may be required for correct diagnoses. This is necessary for appropriate management and to establish an association with hereditary cancer syndromes.

Key words ovarian neoplasms – child – adolescent – hereditary cancer syndromes

Úvod Ovariální malignity v dětském věku a v adolescenci představují 10–20 % všech ovariálních nádorových onemocnění a přibližně 1–2 % všech dětských nádorů. Jsou nejčastější gynekologickou malignitou u generace mladší 20 let [1]. Výskyt ovariálních nádorů v dětské populaci není častý, jejich incidence je odhadována na 2,6/100 tisíc děvčat za rok [2]. Incidence se liší podle věku, např. u nejčastější formy těchto nádorů, tj. nádorů ze zárodečných buněk, je u premenarchálních dívek mladších 12 let incidence velmi nízká, uvádí se 3/1 milion za rok, zatímco u adolescentních dívek incidence stoupá až na 15/1 milion za rok [3]. Ovariální nádory v dětství a adolescenci zahrnují benigní a maligní nádory ze zárodečných buněk (60–80 %), povrchové epiteliální stromální nádory (15–20 %), gonadostromální nádory (10–20 %) a jiné (např. gonadoblastom, maligní lymfom a leukemie, malobuněčný karcinom a nádory z měkkých tkání, méně než 5 %) podle platné klasifikace World Health Organisation (WHO) z roku 2014 (tab. 1) [3,4]. Ovariální nádory v dětství a adolescenci mohou souviset se syndromy predispozice k nádorovým onemocněním. Liší se od nádorů dospělého věku histologickými podtypy a odlišnými syndromy predispozice k nádorům, s nimiž mohou souviset. Ovariální nádor u dítěte může být první známkou manifes-

2S80

tace syndromu predispozice k nádorům v rodině a správná diagnóza tohoto syndromu může umožnit sledování dalších členů rodiny ohrožených tímto rizikem [5]. Nejčastější pediatrické ovariální nádory, které jsou součástí hereditárních syndromů, jsou neepiteliální. Naproti tomu nádorová onemocnění vaječníků v dospělosti nejčastěji spadají do kategorie epiteliálních nádorů [3,6]. Nejčastějším ovariálním karcinomem u dospělých žen s mutací v genech BRCA1 nebo BRCA2 je high-grade serózní karcinom. Tento epiteliální nádor je však extrémně vzácný ve věku pod 18 let. Mucinózní epiteliální nádory se ve věku pod 18 let vyskytnout mohou, avšak není známo, že by souvisely se syndromy dědičné predispozice k nádorům [5]. V tomto článku uvádíme přehled nádorových onemocnění ovarií dětského věku, která mohou vznikat na podkladě dědičných syndromů predispozice k nádorovým onemocněním. Histologické typy nádorových onemocnění ovarií, o kterých je pojednáváno, jsou vyznačeny v tab. 1.

Juvenilní nádor z buněk granulózy Charakteristika nádoru Juvenilní nádor z buněk granulózy je vzácný nádor ze skupiny gonadostromálních nádorů (tab. 1). Tvoří méně než 1 % ovariálních nádorů, ale dvě třetiny

gonadostromálních nádorů, které vzniknou v dětství [5,7]. Polovina těchto nádorů je diagnostikována v 1. dekádě života a další třetina ve 2. U více než 95 % pacientek je onemocnění omezeno na vaječník a tyto pacientky s nízkým stadiem onemocnění mají vynikající prognózu s více než 90% celkovým přežitím po chirurgické léčbě obvykle v rozsahu jednostranné adnexektomie [8]. Většina nádorů je jednostranných, pouze 2–5 % nádorů vzniká oboustranně [5,7]. Nádor se obvykle manifestuje izosexuální předčasnou pseudopubertou, neboť tyto nádory často secernují estrogen [8,9]. Vzácně jsou spojeny s androgenní manifestací [5]. Sdružené genetické syndromy Juvenilní nádor z buněk granulózy v kombinaci s předčasnou pseudopubertou byl popsán v souvislosti s Ollierovou chorobou a Maffucciho syndromem [10–12]. V literatuře je popsáno 24 takových případů [5,12–14]. Ollierova choroba a Maffucciho syndrom jsou podtypy syndromu enchondromatózy. U Maffucciho syndromu bývají přítomny také hemangiomy měkkých tkání. U některých pacientů mohou vznikat i jiné nádory, např. gliomy nebo akutní myeloidní leukemie [15]. Enchondromy vznikají ve velmi mladém věku a bývají mnohočetné s asymetrickou distribucí. Prevalence je odhadována na 1/100 tisíc [5]. Je zde zvýšené riziko

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S79–2S 91

VZÁCNÉ PEDIATRICKÉ OVARIÁLNÍ TUMORY A JEJICH GENETICKÉ PŘÍČINY

Tab. 1. WHO klasifikace nádorů vaječníků [4]. 1) Epiteliální nádory Serózní nádory Benigní: serózní cystadenom, serózní adenofibrom, serózní povrchový papilom Hraniční malignity: serózní nádor hraniční malignity / atypicky proliferující serózní nádor; serózní nádor hraniční malignity – mikropapilární varianta / neinvazivní serózní low-grade karcinom Maligní: serózní low-grade karcinom; serózní high-grade karcinom Mucinózní nádory Benigní: mucinózní cystadenom; mucinózní adenofibrom Hraniční malignity: mucinózní nádor hraniční malignity / atypicky proliferující mucinózní nádor Maligní: mucinózní karcinom Endometroidní nádory Benigní: endometroidní cysta; endometroidní cystadenom; endometroidní adenofibrom Hraniční malignity: endometroidní nádor hraniční malignity / atypicky proliferující endometroidní nádor Maligní: endometroidní karcinom Nádory z jasných buněk Benigní: cystadenom z jasných buněk; adenofibrom z jasných buněk Hraniční malignity: nádor z jasných buněk hraniční malignity / atypicky proliferující nádor z jasných buněk Maligní: karcinom z jasných buněk Brennerovy nádory Benigní: Brennerův nádor Hraniční malignity: Brennerův nádor hraniční malignity / atypicky proliferující Brennerův nádor Maligní: maligní Brennerův nádor Seromucinózní nádory Benigní: seromucinózní cystadenom; seromucinózní adenofibrom Hraniční malignity: seromucinózní nádor hraniční malignity / atypicky proliferující seromucinózní nádor Maligní: seromucinózní karcinom Nediferencovaný karcinom 2) Mezenchymální nádory low-grade endometroidní stromální sarkom; high-grade endometroidní stromální sarkom 3) Smíšené epiteliální a mezenchymální nádory adenosarkom; karcinosarkom (dříve smíšený Mülleriánský nádor)

4) Gonadostromální nádory Čisté stromální nádory: fibrom; buněčný fibrom; tecom; luteinizační tecom spojený se sklerotizující peritonitidou; fibrosarkom; sklerotizující stromální nádor; stromální nádor typu pečetního prstene; mikrocystický stromální nádor; nádor z Leydigových buněk; nádor ze steroidních buněk; maligní nádor ze steroidních buněk Čisté gonadální nádory: adultní nádor z buněk granulózy; juvenilní nádor z buněk granulózy; nádor ze Sertoliho buněk; gonadální nádor s anulárními tubuly Smíšené gonadostromální nádory: nádory ze SertolihoLeydigových buněk (dobře, středně, špatně diferencované, retiformní); gonadostromální nádory (gynandroblastom) 5) Nádory ze zárodečných buněk dysgerminom; nádor ze žloutkového váčku; embryonální karcinom; negestační choriokarcinom; zralý teratom; nezralý teratom; smíšený nádor ze zárodečných buněk 6) Monodermální teratom a nádory somatického typu vznikající z dermoidní cysty benigní struma ovaria; maligní struma ovaria; karcinoid (strumální, mucinózní); nádor neuroektodermálního typu; sebaceózní nádory (adenom, karcinom); jiné vzácné monodermální teratomy; karcinomy (karcinom ze sebaceózních buněk, jiné) 7) Nádory ze zárodečných buněk – gonadostromální gonadoblastom, vč. gonadoblastomu s maligním nádorem ze zárodečných buněk; neklasifikovaný smíšený nádor ze zárodečných buněk – gonadostromální 8) Různé nádory nádory rete ovarii (adenom, adenokarcinom); wolffiánský nádor; malobuněčný karcinom hyperkalcemického typu; malobuněčný karcinom plicního typu; Wilmsův tumor; paragangliom; solidní pseudopapilární neoplazie 9) Mezoteliální nádory adenomatoidní nádor, mezoteliom 10) Nádory z měkkých tkání myxom, jiné 11) Nádorům podobné léze folikulární cysta; cysta corporis uteri; velká solitární luteinizová folikulární cysta, hyperreactio luteinalis; graviditas luteoma; stromální hyperplázie; stromální hypertekóza; fibromatóza; masivní edém; hyperpláze Leydigových buněk; jiné 12) Lymfoidní a myeloidní nádory lymfomy; plazmacytom; myloidní neoplazie 13) Sekundární nádory

WHO – Světová zdravotnická organizace

maligní transformace enchondromů do chondrosarkomu, a to zejména v případě enchondromů lokalizovaných

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S79–2S 91

v pánvi. Riziko se uvádí 20–46 %, věk pacientů se pohybuje od 10 do 69 let (průměr 52 let) [13]. U většiny pacientů je již

diagnostikována enchodromatóza před diagnózou juvenilního nádoru z buněk granulózy [5]. Byl popsán případ tohoto

2S81

VZÁCNÉ PEDIATRICKÉ OVARIÁLNÍ TUMORY A JEJICH GENETICKÉ PŘÍČINY

nádoru u novorozence s Ollierovou chorobou [16]. Ovariální nádory často vznikají ipsilaterálně k predominantnímu výskytu enchondromů [17]. Dlouhé kosti a gonády vznikají z mezodermu. Existují proto hypotézy, že postižení vaječníku je manifestací generalizovaného dysplastického postižení mezodermu [5,17]. Ollierova choroba a Maffucciho syndrom jsou vzácná genetická onemocnění, která vznikají postzygotickou mutací genů IDH1 a IDH2, jež je pravděpodobně společnou genetickou změnou etiopatogeneticky související s tumorigenezí u těchto pacientů [15]. Somatické mutace v genech IDH1 a IDH2, které klasicky postihují kodony R132 genu IDH1 nebo R172 genu IDH2, byly detekovány v enchondromech, hemangiomech, leukemických buňkách a ovariálním buněčném fibromu u pacientů s Ollierovou chorobou a Maffucciho syndromem [18–20]. Je pravděpodobné, že somatické mutace v genech IDH1 a IDH2 se podílejí také na etiopatogenezi juvenilního nádoru z buněk granulózy u těchto syndromů [5,18,21]. Ojediněle byl juvenilní nádor z buněk granulózy popsán také v souvislosti s jinými syndromy predispozice k nádorům, a to s Cowdenovým syndromem (gen PTEN), syndromem Li-Fraumeni (gen TP53) a syndromem DICER1 (viz dále) [22,23]. Somatické mutace v „hotspot“ oblastech genu DICER1 byly zjištěny v některých případech juvenilního nádoru z buněk granulózy, nicméně definitivní souvislost mezi tímto nádorem a mutacemi genu DICER1 je nutno potvrdit na větších souborech pacientů [5]. Vzhledem k tomu, že mutace v genu DICER1 jsou časté u ovariálního nádoru ze Sertoliho-Leydigových buněk, je možné, že popsané případy juvenilního nádoru z buněk granulózy s mutací v tomto genu jsou ve skutečnosti chybně dia gnostikované nádory ze Sertoliho-Leydigových buněk [5,21]. Doporučení ke genetickému testování a preventivní opatření U pacientek s juvenilním nádorem z buněk granulózy by fyzikální vyšetření mělo zahrnovat pátrání po enchondromatóze. Měl by být pravidelně sledován růst a pubertální vývoj [5]. U pacientek

2S82

se syndromy enchondromatózy je vhodné dispenzární gynekologické vyšetření 1krát ročně. Diferenciální diagnostika Diferenciální diagnóza juvenilního nádoru z buněk granulózy zahrnuje jiné gonadostromální nádory a malobuněčný karcinom vaječníku hyperkalcemického typu. Nejsnáze morfologicky zaměnitelným nádorem je adultní nádor z buněk granulózy a nádor ze Sertoliho-Leydigových buněk. U 30 % pacientek s juvenilním nádorem z buněk granulózy je nacházena somatická mutace v onkogenu GSP, nejčastěji p.R201C nebo p.R201H, která je spojena s horší prognózou [24]. U více než 60 % těchto nádorů byla zjištěna aktivující inframe duplikace v exonu 3 genu AKT1 [25]. Naopak u adultních nádorů z buněk granulózy, extrémně vzácných u dětí, je v 95 % případů nacházena pro tento nádor specifická somatická missense mutace c.402C>G, p.C134W v genu FOXL2 [26,27]. Pacientky s malobuněčným karcinomem vaječníku hyperkalcemického typu mohou mít hyperkalcemii, nemívají příznaky předčasné pseudopuberty nebo jiné hormonální manifestace a jejich nádory vykazují specifickou ztrátu exprese proteinu SMARCA4 [5].

Nádory ze Sertoliho-Leydigových buněk Charakteristika nádoru Nádory ze Sertoliho-Leydigových buněk jsou vzácné nádory ze skupiny gonadostromálních ovariálních nádorů (tab. 1). Obsahují Sertoliho a Leydigovy buňky, což jsou nezárodečné podpůrné buňky mužských gonád. Tyto nádory vznikají z primitivních buněk pregranulózy a představují pseudo-mužskou gonadální dysgenezi ovaria [28]. Tvoří asi 1–2 % dětských nádorů vaječníků a méně než 0,5 % všech ovariálních nádorů [28,29]. Ve více než 95 % jsou jednostranné, omezené na vaječník [28]. Byly popsány u žen ve věku od 2 do 75 let, ale většinou se vyskytují ve 2. nebo 3. dekádě života [30]. Podle WHO klasifikace jsou děleny na dobře, středně a špatně diferencované, a retiformní [4]; většinou jsou středně nebo špatně diferencované [28]. Poslední tři

podtypy mohou obsahovat ve 20 % heterologní prvky původem z endodermu nebo mezodermu, např. jaterní nebo gastro intestinální buňky, chrupavku nebo kosterní sval [31]. Pacientky s těmito nádory mají často hormonální příznaky spojené s nadměrnou produkcí androgenů, tedy projevy virilizace (amenorhea, hirzutizmus, hlubší hlas, zvětšení klitorisu) [9,28]. Méně často jsou přítomny estrogenní příznaky v podobě předčasné pseudopuberty nebo poruch menstruace. Retiformní nádory se často vyvíjejí v mladším věku a nejsou tak často spojené s endokrinní manifestací. Stupeň diferenciace těchto nádorů koreluje s prognózou. Dobře diferencované nádory se obvykle chovají jako benigní, zatímco špatně diferencované mají maligní chování [5,30]. Sdružené genetické syndromy Nádory ze Sertoliho-Leydigových buněk mohou vznikat v rámci syndromu DICER1, který je způsoben zárodečnými mutacemi genu DICER1. Tento typ nádoru byl poprvé popsán v souvislosti s familiárním pleuropulmonálním blastomem v roce 2009 [32]. Pacienti se syndromem DICER1 mají zvýšené riziko vývoje velmi specifických vzácných nádorů, které se manifestují obvykle v jakémkoli věku do 25 let. Nádory, které mohou u syndromu DICER1 vzniknout, zahrnují multinodulární strumu, pleuropulmonální blastom, embryonální rhabdomyosarkom (cervikální/ovariální), cystický nefrom, meduloepiteliom řasnatého tělesa, diferencovaný karcinom štítné žlázy, anaplastický sarkom ledviny, gonadostromální ovariální nádor (nádor ze Sertoliho a Leydigových buněk, gynandroblastom), pineoblastom, blastom hypofýzy, meduloblastom/infratentoriální primitivní neuroektodermální nádor, nádory ze zárodečných buněk, nazální chondromezenchymální hamartom [33,34]. Pleuropulmonální blastom, cystický nefrom a pituitární blastom vznikají predominantně ve věku do 6 let. Onemocnění štítné žlázy a některé nádory, např. cervikální embryonální rhabdomyosarkom a ovariální gonadostromální nádory mohou vznikat i ve věku mezi 40. a 50. rokem [33,35,36]. Může se

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S79–2S 91

VZÁCNÉ PEDIATRICKÉ OVARIÁLNÍ TUMORY A JEJICH GENETICKÉ PŘÍČINY

vyskytnout také Wilmsův tumor, intestinální juvenilní hamartomatózní polypy a neuroblastom [33,34,37], avšak u těchto nádorů není souvislost se syndromem DICER1 jednoznačná [36]. Nádory ze Sertoliho-Leydigových buněk jsou nejčastější gynekologickou manifestací syndromu DICER1. U většiny středně nebo špatně diferencovaných forem tohoto nádoru lze detekovat zárodečné nebo somatické mutace v genu DICER1, na rozdíl od vzácných, dobře diferencovaných forem, kde tyto mutace detekovány nejsou (G/22). Středně nebo špatně diferencované nádory bez mutace v genu DICER1 jsou většinou chybně klasifikované jiné nádorové typy [5,38]. Přítomnost zárodečných mutací v genu DICER1 nemá na základě současných poznatků vliv na léčbu nebo přežití pacientek. Syndrom DICER1 má neúplnou penetranci. Penetrance je vyšší u žen z důvodu výskytu gynekologických nádorů a onemocnění štítné žlázy [36]. Kumulativní riziko onemocnění štítné žlázy charakteru multinodulární strumy bez narušení funkce žlázy, popř. vzácně papilárního karcinomu vzniklého sekundárně po chemoterapii, se odhaduje na 75 % u žen do věku 40 let [39,40]. Je odhadováno, že až 80 % mužů se zárodečnými mutacemi v genu DICER1 je asymptomatických [36]. Mutace v genu DICER1 mohou také vznikat de novo. Současný výskyt ovariálního nádoru ze Sertoliho-Leydigových buněk s karcinomem štítné žlázy je vysoce suspektní ze syndromu DICER1 [41]. Protein DICER je endoribonukleáza odpovědná za tvorbu zralých mikroRNA, které hrají důležitou roli v regulaci genové exprese pomocí represe syntézy proteinů. Pacienti se syndromem DICER1 mají obvykle ztrátové zárodečné mutace v genu DICER1, které ukončí čtecí rámec před koncem RNáza IIIb domény a vedou ke kompletní ztrátě funkce proteinu [42]. Současně bývá v nádorové tkáni zjišťována somatická missense mutace, nejčastěji v exonech 24 nebo 25 v jednom z pěti „hotspot“ kodonů (E1705, D1709, E1788, D1810, E1813) nacházejících se v oblasti pro RNáza IIIb doménu genu DICER1 v pozici trans [43–45]. Existují také sporadické

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S79–2S 91

Tab. 2. Doporučení ke sledování osob s predispozicí k syndromu DICER1 [34]. Plíce – screening pleuropulmonálního blastomu • iniciální CT hrudníku ve věku 3–6 měsíců; • CT hrudníku ve věku 2,5–3 roky; • rentgen hrudníku každých 6 měsíců do 8 let věku; • rentgen hrudníku ročně od 8 do 12 let věku. Ledviny – screening cystického nefromu, anaplastického sarkomu ledviny, Wilmsova tumoru • ultrazvukové vyšetření břicha každých 6 měsíců do 8 let; • ultrazvukové vyšetření břicha ročně od 8 do 12 let. Mozek – screening pineoblastomu a blastomu hypofýzy • pravidelné sledování pomocí NMR je sporné, neboť tyto nádory jsou vzácné u syndromu DICER1 (výskyt pod 1 %); • akutní NMR mozku v případě jakékoli intrakraniální patologie. Gynekologické orgány – screening nádoru ze Sertoliho-Leydigových buněk, gynandroblastomu, cervikálního nebo ovariálního rhabdomyosarkomu • 1–2krát ročně ultrazvukové vyšetření pánve od narození do dospělosti. Štítná žláza – uzly ve štítné žláze, multinodulární struma, diferencovaný karcinom štítné žlázy • ultrazvukové vyšetření štítné žlázy ve věku 8 let, při normálním nálezu poté 1krát za 3 roky. Oko – meduloepiteliom řasnatého tělesa • pacienta poučit o riziku a příznacích. Nos – nazální chondromezenchymální hamartom • pacienta poučit o riziku a příznacích; • ORL vyšetření a nazální endoskopie v případě nazální obstrukce. Gastrointestinální trakt – hamartomatózní polypy • pacienta poučit o riziku a příznacích; • příslušné vyšetření v případě příznaků z intestinální obstrukce. CT – počítačová tomografie, NMR – nukleární magnetická rezonance, ORL – otorhinolaryngologické

případy se dvěma somatickými mutacemi v genu DICER1 [5]. Nádory ze Sertoliho-Leydigových buněk byly také popsány u mladých žen a dívek s Peutzovým-Jeghersovým syndromem [46,47], avšak kauzální souvislost těchto onemocnění není prozatím jednoznačná [5]. Doporučení ke genetickému testování a preventivní opatření Všechny pacientky s nádory ze Sertoliho-Leydigových buněk by měly být odeslány na genetické pracoviště za účelem vyšetření genu DICER1 [5]. Pro pacienty se syndromem DICER1 byla v roce 2016 navržena na workshopu týkajícím se predispozice k dětským nádorům společnosti American Asso-

ciation for Cancer Research doporučení ke sledování, která jsou uvedena v tab. 2 [34]. Diferenciální diagnostika Diagnóza nádorů ze Sertoliho-Leydigových buněk může být často obtížná, jednak pro jejich vzácnost a jednak pro širokou diferenciální diagnostiku. Morfologicky se tyto nádory mohou překrývat s jinými gonadostromálními nádory a imunohistochemie často jednotlivé typy nerozliší. Imunohistochemicky lze odlišit tyto nádory od endometroidního karcinomu. Retiformní forma může být morfologicky obtížně odlišitelná od serózních epiteliálních nádorů, které se však vyskytují v pozdějším věku a mají odlišný imunofenotyp [5].

2S83

VZÁCNÉ PEDIATRICKÉ OVARIÁLNÍ TUMORY A JEJICH GENETICKÉ PŘÍČINY

Gonadální nádory s anulárními tubuly Charakteristika nádoru Gonadální nádory s anulárními tubuly jsou velmi vzácné, tvoří přibližně 1–2,3 % ovariálních gonadostromálních nádorů [5,48]. Hlavní komponenta těchto nádorů má přechodné morfologické rysy mezi nádory z buněk granulózy a nádory ze Sertoliho buněk a může docházet k diferenciaci do jednoho z těchto dvou typů [49]. Byly popsány u žen ve věku od 5 do 57 let, přičemž méně než polovina se jich manifestuje ve věku pod 18 let. Většina nádorů je omezena na vaječník, jsou benigní a nedochází u nich k hormonální manifestaci [49,50]. Případy asociované s Peutzovým-Jeghersovým syndromem bývají velmi malé, často jen mikroskopicky detekovatelné, oboustranné, mnohočetné, s kalcifikacemi, klinicky benigní, pouze malá část se chová maligně s extraovariálním šířením. Sporadické případy bývají naopak obvykle jednostranné, rozsáhlé a symptomatické a ve 20 % se mohou chovat maligně a šířit se mimo vaječník [5,49,51]. Sdružené genetické syndromy Přibližně 30–36 % případů gonadálního nádoru s anulárními tubuly se vyskytuje v souvislosti s Peutzovým-Jeghersovým syndromem způsobeným zárodečnými mutacemi genu STK11 [49,52]. Peutzův-Jeghersův syndrom je autozomálně dominantně dědičné onemocnění charakterizované mukokutánními melanocytárními lézemi, gastrointestinálními hamartomatózními polypy a zvýšeným rizikem rozvoje různých benigních a maligních nádorů (karcinom tenkého a tlustého střeva, jícnu, pankreatu, prsu) [5,53]. U pacientek s tímto syndromem mohou být diagnostikovány také jiné gynekologické nádory, např. ovariální gonadostromální nádory, adenokarcinom děložního čípku gastrického typu non-HPV (lidský papilomavirus) a mucinózní nádory v různých lokalizacích vč. ovarií. Muži s tímto syndromem mohou onemocnět velkobuněčným kalcifikujícím testikulárním nádorem ze Sertoliho buněk [54]. Zárodečné mutace genu STK11 jsou detekovány u 80–90 % pacientů s kli-

2S84

nickými projevy Peutzova-Jeghersova syndromu, přičemž přibližně 25 % případů vzniká de novo [55]. V gonadálních nádorech s anulárními tubuly u pacientek s Peutzovým-Jeghersovým syndromem bývá detekována somatická ztráta heterozygotnosti v lokusu 19q13.1 [56]. Kumulativní riziko onemocnění nádorem vaječníku se pro ženu – nosičku patogenní mutace v genu STK11 – odhaduje na 20 % ve věku 5–64 let, přičemž gonadální nádory s anulárními tubuly tvoří většinu těchto onemocnění [5,49]. Doporučení ke genetickému testování a preventivní opatření Vzhledem k raritě gonadálního nádoru s anulárními tubuly je doporučováno, aby byly všechny dívky s tímto nádorem odeslány ke genetickému vyšetření a testovány na zárodečné mutace v genu STK11. V současnosti nejsou platná specifická doporučení pro sledování gonadálních nádorů u dětí s Peutzovým-Jeghersovým syndromem [5]. V souladu s platným doporučením České gynekologicko-porodnické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně a pojistným zdravotním plánem v ČR by mělo být prováděno preventivní gynekologické vyšetření vč. expertního ultrazvukového vyšetření od 15 let 1krát ročně. Diferenciální diagnostika Gonadální nádory s anulárními tubuly mají obvykle charakteristické morfologické rysy a jejich diagnostika nebývá komplikovaná. Problémem může být jejich vzácnost. Diferenciální diagnostika zahrnuje jiné typy gonadostromálních nádorů, gonadoblastom a smíšený nádor ze zárodečných buněk – gonadostromální [49,57].

Nádory ze Sertoliho buněk Charakteristika nádoru Nádory ze Sertoliho buněk tvoří méně než 5 % gonadostromálních nádorů a většinou vznikají u žen v reprodukčním věku, průměrný věk onemocnění je 30 let. Přibližně šestina případů vzniká prepubertálně [58]. U těchto nádorů často dochází k hormonální manifestaci, obvykle androgenní [57,58]. Nádory ze

Sertoliho buněk jsou většinou nádory omezené na vaječník a mají vynikající prognózu s nízkým rizikem rekurence. Byl popsán vzácný, na lipidy bohatý a oxyfilní podtyp těchto nádorů [59]. Sdružené genetické syndromy Podle některých studií až 10 % nádorů ze Sertoliho buněk, zejména na lipidy bohatý a oxyfilní podtyp, může vznikat v souvislosti s Peutzovým-Jeghersovým syndromem (viz výše) [5,60]. Doporučení ke genetickému testování a preventivní opatření Je vhodné, aby ke genetickému vyšetření a testování na zárodečné mutace v genu STK11 byly odeslány dívky s ovariálním nádorem ze Sertoliho buněk, kdy se jedná o na lipidy bohatý nebo oxyfilní podtyp nádoru a/nebo v jejichž osobní či rodinné anamnéze jsou přítomny také další příznaky charakteristické pro Peutzův-Jeghersův syndrom [5]. Doporučení ke sledování je obdobné jako u gonadálních nádorů s anulárními tubuly. Diferenciální diagnostika Diferenciální dia gnostika nádorů ze Sertoliho buněk je široká a zahrnuje jiné gonadostromální nádory (nádory ze Sertoliho-Leydigových buněk, adultní nádor z buněk granulózy, gonadální nádory s anulárními tubuly), endometroidní karcinom, karcinoid a různé metastatické adenokarcinomy [58]. Správnou dia gnózu umožňuje imunohistochemické vyšetření na různé markery [5].

Nádory ze zárodečných buněk Charakteristika nádoru Maligní nádory ze zárodečných buněk tvoří 75 % ovariálních nádorů, které vznikají v prvních 2 dekádách života, a 15 % malignit u adolescentek ve věku 15–19 let [5]. Jsou heterogenní skupinou nádorů, které vznikají z pluripotentních primordiálních zárodečných buněk a zahrnují teratom (zralý a nezralý), choriokarcinom, nádor ze žloutkového váčku, dysgerminom, embryonální karcinom a smíšené podtypy (tab. 1). Výskyt jednotlivých podtypů nádorů ze zárodečných buněk je věkově specifický [3].

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S79–2S 91

VZÁCNÉ PEDIATRICKÉ OVARIÁLNÍ TUMORY A JEJICH GENETICKÉ PŘÍČINY

Teratomy (většina z nich jsou zralé teratomy) jsou nejčastější, po nich následuje dysgerminom a nádor ze žloutkového váčku [61]. Gonadoblastom je smíšený nádor ze zárodečných buněk – gonadostromální, který téměř vždy vzniká v dysgenetických gonádách s přítomností chromozomu Y [62]. Manifestuje se obvykle ve 2. dekádě, ale byly popsány případy v časném kojeneckém věku [63,64]. Je prekurzorovou lézí pro invazivní nádory. V 50–60 % případů dojde k maligní transformaci, nejčastěji do dysgerminomu, popř. nádoru ze žloutkového váčku, seminomu, nezralého teratomu, embryonálního karcinomu nebo choriokarcinomu [64–66]. Ovariální nádory ze zárodečných buněk se nejčastěji manifestují jako hmatný tumor s bolestí břicha a až v 10 % se projeví jako náhlá příhoda břišní v důsledku torze, krvácení nebo ruptury [67]. U některých podtypů může být zvýšená hladina β lidského choriového gonadotropinu (βHCG), α-fetoproteinu, CA125, laktátdehydrogenázy (LDH), karcinoembryonálního antigenu (CEA) nebo hladiny kalcia [68]. Maligní nádory ze zárodečných buněk jsou dobře léčitelné s 89–98% přežitím [5,61]. Sdružené genetické syndromy Předpokládá se, že většina případů gonadoblastomu s potenciálem maligní transformace do dysgerminomu vzniká na podkladě gonadální dysgeneze [5]. Zvýšené riziko vzniku nádorů v dysgenetických gonádách mají zejména pacienti s gonadální dysgenezí nesoucí chromozom Y nebo materiál chromozomu Y [66,69–72]. Gonadální dysgeneze neboli defektní vývoj gonád (ovarií nebo varlat) vzniká jako důsledek strukturálních nebo numerických anomálií pohlavních chromozomů nebo mutací v genech, které se uplatňují při diferenciaci gonád [72,73]. Dysgenetické gonády jsou charakterizovány variabilním stupněm nezralosti a dysfunkce, která se může manifestovat somatickými anomáliemi a různým stupněm nejednoznačnosti genitálu. Gonadální dysgenezi je možné klasifikovat jako čistou nebo smíšenou v závislosti na genetické příčině a morfologii gonád [72,74].

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S79–2S 91

Čistá gonadální dysgeneze U čisté gonadální dysgeneze (alternativní názvy kompletní gonadální dysgeneze; 46,XY porucha sexuální diferenciace; Swyerův syndrom) nedochází k testikulární diferenciaci a v důsledku absence steroidních hormonů se jedinec vyvíjí pasivně ženským směrem. Jedná se fenotypově o ženy s karyotypem 46,XY, přičemž jsou přítomné oboustranné lištovité gonády, děloha, vejcovody, pochva a ženské zevní genitálie. V důsledku nefunkčních gonád dochází k hypergonadotropnímu hypogonadizmu [72]. Pacientky mají primární amenorheu, nedochází k vývoji prsních žláz, axilární a pubické ochlupení chybí nebo je sporé [75]. Někteří pacienti mohou mít opožděný psychomotorický vývoj, snížené IQ, obtíže s učením a určitý kognitivní deficit [76,77]. Incidence syndromu je 1/80–100 tisíc narozených [64,76–78]. Příčinou jsou mutace v genu SRY (z angl. „sex-determining gene on Y-chromosome“; typ SRXY1, z angl. „46,XY sex reversal“) nebo v dalších genech lokalizovaných na chromozomu X nebo autozomech (geny NROB1, NR5A1, lokus 9p24.3, CBX2, MAP3K1, DHH, AKR1C2, ZFPM2, XYSR, tj. typy SRXY2 – 10), v důsledku čehož dojde k selhání vývoje varlat [72,79]. Mutace nebo delece genu SRY jsou odpovědné za 10–20 % případů čisté formy 46,XY gonadální dysgeneze [80–82]. Přesto přibližně polovina případů zůstává neobjasněna [77,79,83]. Riziko vzniku malignity se v případě čisté 46,XY gonadální dysgeneze uvádí 37,5–45 %. U pacientů s gonadální malignitou se ve 22–66 % jedná o dysgerminom [72]. Většina případů gonadoblastomu nebo dysgerminomu je diagnostikována v době diagnózy XY čisté gonadální dysgeneze, což je obvykle v adolescenci, ačkoli někdy může malignita vzniknout u dětí [72]. Smíšená gonadální dysgeneze U smíšené gonadální dysgeneze (alternativní název parciální gonadální dysgeneze) dochází k nekompletnímu vývoji varlat s následnou anomálií genitálu různé závažnosti, která závisí na stupni testikulární funkce. Mohou být přítomna oboustranná dysgenetická varlata nebo unilaterální lištovitá gonáda a kontra-

laterální dysgenetické varle, vzácně se může vyskytnout dysgenetické varle nebo lištovitá gonáda na jedné straně a normální funkční varle na straně druhé [72]. Jedná se buď o důsledek aneuploidií pohlavních chromozomů, nebo mohou být příčinou syndromy způsobené zárodečnými mutacemi strukturních genů SOX9, WT1 a ATRX nebo parciální delecí chromozomální oblasti 11p13 a charakterizované specifickými extragonadálními nálezy [72]. Nejčastějším karyotypem u smíšené gonadální dysgeneze je 45,X/ 46,XY. Může však být přítomen také karyotyp 46,XY, 45X/47,XYY nebo jiné formy mozaicizmu zahrnující chromozom Y [72]. Fenotypově se může jednat o ženy se syndromem Turnerové, ženy s nejednoznačnými genitáliemi, muže s hypovirilizací nebo normální muže. Klinické příznaky syndromu Turnerové zahrnují lymfedém rukou a nohou po narození, poruchu růstu, širokou kožní řasu v oblasti krku, nízkou vlasovou hranici, opožděnou pubertu, mohou být přítomny srdeční vady, zejména koarktace aorty nebo anomálie aortální chlopně u fenotypově žen s dělohou, ženskými zevními genitáliemi a dysgenetickými gonádami, hypergonadotropním hypogonadizmem a opožděnou pubertou [84]. U pacientek se syndromem Turnerové, které jsou z genetického hlediska mozaikami se zastoupením genetického materiálu chromozomu Y (např. mozaicizmus 45,X/46,XY), se uvádí riziko vzniku nádorů ze zárodečných buněk (zejména gonadoblastomu) 2,2–50 % [72]. Pacientky se syndromem Turnerové bez materiálu chromozomu Y riziko vzniku gonadoblastomu nemají [85]. U některých pacientek však nemusí být materiál chromozomu Y detekovatelný pomocí karyotypu, ale může být zachycen citlivějšími molekulárně genetickými metodami [86]. Kampomelická dysplazie je autozomálně dominantně dědičný syndrom charakterizovaný těžkou malformací skeletu s malým vzrůstem, ohnutím dlouhých tubulárních kostí zejména dolních končetin, hypoplastickými lopatkami a poruchou mineralizace hrudních pediklů, způsobený zárodečnými muta-

2S85

VZÁCNÉ PEDIATRICKÉ OVARIÁLNÍ TUMORY A JEJICH GENETICKÉ PŘÍČINY

cemi genu SOX9 [72,79,87]. Syndrom je často letální během prvního roku života v důsledku respirační insuficience způsobené malou velikostí hrudníku a tracheobronchiální hypoplazií [87]. Absence genu SOX9 a oblasti jeho zesilovače nebo missense mutace v tomto genu mohou být spojeny se 46,XY poruchou sexuální diferenciace s variabilním stupněm gonadální dysgeneze a zvýšeným rizikem gonadoblastomu a maligních nádorů, neboť gen SOX9 hraje důležitou roli v sexuální diferenciaci [82,88]. Byl popsán také případ gonadoblastomu v terénu XY gonadální dysgeneze s kampomelickou dysplazií způsobený chromozomální translokací 46,XY,t(2;17)(p15;q24.2), kdy místo zlomu na chromozomu 17q se nacházelo mimo oblast známého zesilovače genu SOX9 [89]. Frasierův a Denys-Drashův syndrom jsou charakterizovány predispozicí k steroid-rezistentní progresivní nefropatii, poruše sexuální diferenciace se zvýšeným rizikem rozvoje gonadálních nádorů (zejména gonadoblastomu) a Wilmsova nádoru [90]. Jsou způsobeny zárodečnou mutací genu WT1. Gen WT1 je nádorový supresor, který kóduje transkripční faktor se zinkovými prsty podílející se na regulaci časného gonadálního a renálního vývoje [5,91,92]. Jako důsledek dvou alternativních sestřihových míst v exonech 5 a 9 vznikají čtyři různé izoformy proteinu WT1. Sestřih ve druhém alternativním místě, tj. exonu 9, má velký biologický význam, vede k zařazení tří aminokyselin, lyzinu, treoninu a serinu (KTS), čímž vzniká KTS-pozitivní izoforma, na rozdíl od KTS-negativní izoformy, která tyto tři aminokyseliny neobsahuje. Přesný poměr KTS-pozitivní a KTS-negativní izoformy je zřejmě klíčový pro normální funkci proteinu WT1 [93]. Zárodečné missense mutace v exonech 8 a 9 genu WT1, které kódují zinkový prst 2 a 3, vedou ke ztrátě regulační funkce proteinu s následnými abnormitami vývoje glomerulů a gonadální diferenciace v rámci Denys-Drashova syndromu [94]. Většina případů tohoto syndromu je způsobena jednou nebo dvěma missense mutacemi lokalizovanými v exonu 9: c.1180C>T (p.Arg394Trp) nebo c.1186G>A (p.Asp396Asn) [94,95].

2S86

Mutace, které narušují druhé donorové alternativní místo sestřihu intronu 9 (zejména c.1432+4C>T, dříve IVS9+4C>T) genu WT1, vedou ke změně normálního poměru KTS-pozitivní / KTS-negativní izoformy z 2 : 1 na 1 : 2, což vede k abnormitám vývoje glomerulů a gonadální diferenciace v rámci Frasierova syndromu [5,96]. Naproti tomu parciální delece chromozomální oblasti 11p13, která zahrnuje geny PAX6 a WT1, je příčinou syndromu WAGR (Wilmsův tumor, aniridie, anomálie urogenitálního systému, mentální retardace), který je charakterizován strukturálními abnormitami močového systému bez nefropatie [97]. Frasierův syndrom je charakterizován pomalu progredující glomerulopatií s rozvojem nefrotického syndromu často v 1. dekádě života a s renálním selháním v důsledku nespecifické fokální a segmentální glomerulární sklerózy ve 2. nebo 3. dekádě [98–101]. Tito pacienti mají gonadální dysgenezi s lištovitými gonádami. Frekvence jednostranného nebo oboustranného gonadoblastomu u těchto pacientů je uváděna 37–60 % [93,98–100]. Byli popsáni pacienti s Frasierovým syndromem, u nichž došlo k rozvoji dysgerminomu, přičemž některé tyto nádory měly gonadoblastomovou komponentu [5,101]. Ezaki et al navrhli klasifikaci Frasierova syndromu založenou na karyotypu a fenotypu pacientů [93]. Nejčastější je typ 1, při němž jsou pacienti fenotypově ženy s karyotypem 46,XY, mají normální ženské zevní genitálie a lištovité gonády [93]. U tohoto typu jsou gonadální nádory popisovány v 67 % [96]. Pacienti s typem 2 mají predominantně mužský fenotyp s karyotypem 46,XY; v literatuře bylo prozatím popsáno kolem 10 pacientů [93]. Tito pacienti mají obvykle hypospadii a nesestouplá varlata [102,103]. U typu 2 jsou gonadální nádory popisovány v 37,5 % [96]. V případě typu 3 se jedná o fenotypově ženy s karyotypem 46,XX. Gonadální nádory se u těchto pacientek nevyskytují [93]. Wilmsův tumor není u Frasierova syndromu častý [96]. Denys-Drashův syndrom je charakterizován nefrotickým syndromem s časným počátkem vzniku a progresí do renálního selhání, mužským pseudohermafroditizmem a rizikem rozvoje

Wilmsova tumoru [90]. Wilmsův tumor je nejčastější malignitou pozorovanou u pacientů s tímto syndromem. Jednostranné nebo oboustranné gonadoblastomy vznikají u 4 % pacientů, typicky mezi 1. a 3. rokem věku [90,104]. Gonadoblastom, Wilmsův tumor a onemocnění renálního parenchymu se většinou vyvíjejí časně, s průměrným věkem manifestace 1,7 roku pro nádory a 1,4 roku pro onemocnění ledvin [90]. Syndrom WAGR bývá také diagnostikován u dětských pacientek s ovariálním gonadoblastomem. Bývá však zodpovědný za menší část případů než Frasierův nebo Denys-Drashův syndrom [105]. Při diagnóze gonadoblastomu jsou osobní anamnéza Wilmsova nádoru, onemocnění renálního parenchymu, aniridie nebo anomálie urogenitálního systému vysoce podezřelé z poškození genu WT1. Vzhledem k vzácnosti familiárních poruch genu WT1 nemusí být rodinná anamnéza nápomocná [106]. Vzácný syndrom -talasemie / X-vázané mentální retardace je charakterizován mentální retardací, často spojenou s -talasemií a gonadálními abnormalitami charakteru nesestouplých varlat, testikulární dysgeneze a nejednoznačnými zevními genitáliemi [79,107,108]. Je způsoben zárodečnými mutacemi genu ATRX [107,108]. V souvislosti s tímto syndromem však není v literatuře popsán případ malignity. U ovariálních nádorů ze zárodečných buněk jiných než gonadoblastom není spojení se syndromy dědičné predispozice k nádorům jasné. Byly popsány familiární případy ovariálních nádorů ze zárodečných buněk, např. benigních teratomů, ale kauzální geny nebyly zjištěny [109]. Anekdoticky byly popsány případy ovariálních nádorů ze zárodečných buněk v kontextu různých syndromů, jednoznačná souvislost však není prokázána [5]. Diferenciální diagnostika Zralé teratomy jsou obvykle snadno dia gnostikovány. Diferenciální diagnóza jiných morfologických podtypů může zahrnovat široké spektrum dalších zhoubných i nezhoubných nádorů vaječníků [5].

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S79–2S 91

VZÁCNÉ PEDIATRICKÉ OVARIÁLNÍ TUMORY A JEJICH GENETICKÉ PŘÍČINY

Doporučení ke genetickému testování a preventivní opatření U pacientů s podezřením na 46,XY gonadální dysgenezi by mělo být mimo jiné provedeno genetické vyšetření vzhledem k vysokému riziku maligní transformace buněk v dysgenetické gonádě a za účelem zjištění příčiny onemocnění. Posloupnost laboratorních genetických vyšetření, která by měla být indikována, je uvedena v tab. 3. Při přítomnosti chromozomu Y je u asymptomatických pacientek indikovaná oboustranná profylaktická gonadektomie se salpingektomií a ponecháním dělohy pro případný budoucí embryotransfer. Obdobně je postupováno u pacientek s diagnostikovaným jednostranným gonadoblastomem či maligním nádorem v nízkém stadiu. Neradikální konzervativní způsob operace charakteru „fertility sparing surgery“ je indikován také u pokročilých a metastatických nádorů. U těchto stadií následuje systémová chemoterapie, která je vysoce účinná vzhledem k velmi dobré chemosenzitivitě onemocnění [110]. Toto doporučení se týká také kampomelické dysplazie, Denys-Drashova a Frasierova syndromu, s výjimkou Frasierova syndromu typu 3 [5,93].

Malobuněčný karcinom vaječníku hyperkalcemického typu Charakteristika nádoru Malobuněčný karcinom vaječníku hyperkalcemického typu je vzácný agresivní nádor, který je obvykle diagnostikován u mladých žen ve 2. nebo 3. dekádě života [111]. Je často doprovázen paraneoplastickou hyperkalcemií [112]. Jedná se o jednotku spadající do skupiny malobuněčných neuroendokrinních karcinomů s výskytem v jiných anatomických lokalizacích [113]. Přes jeho vzácnost je jedná o nejčastější nediferencovaný ovariální nádor u žen ve věku pod 40 let. Byl pozorován ve věku od 14 měsíců do 56 let, s průměrným věkem diagnózy 24 let [5,112,114–116]. Jedná se o extrémně agresivní onemocnění, u 65 % pacientek dochází k relapsu onemocnění po primární léčbě. Dlouhodobé přežití je 33–55 % pro časná stadia onemocnění a 0–30 % pro pokročilá stadia onemocnění [116,117]. Vzhledem k agresivní povaze nádorů je stanovení

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S79–2S 91

Tab. 3. Doporučená genetická vyšetření u pacientů s čistou nebo smíšenou gonadální dysgenezí [72]. 1. Karyotyp a array CGH / SNP array. 2. Průkaz přítomnosti genu SRY metodou FISH nebo molekulárně geneticky.* 3. Sekvenace genů SRY, NS5A1 a DHH.** 4. Testování duplikace genu NROB1.** 5. U čisté formy vyloučení vzácných příčin – vyšetření delece v lokusu 9p24.3, sekvenace genů CBX2 a MAP3K1.** 6. U smíšené formy, pokud jsou přítomny specifické klinické syndromické rysy při fyzikálním vyšetření, měla by být provedena sekvenace těchto genů:** • SOX9, jsou-li u pacienta přítomny známky kampomelické dysplazie; • WT1, jsou-li příznaky charakteristické pro Denysův-Drashův nebo Frasierův syndrom (delece způsobující syndrom WAGR je zachycena metodou array CGH / SNP array); • ATRX, jsou-li známky syndromu α-thalasemie / X-vázané mentální retardace. * U pacientek se syndromem Turnerové je toto vyšetření nutné k vyloučení kryptického mozaicizmu s chromozomem Y. ** V souvislosti s rozvojem sekvenace nové generace lze v dnešní době doporučit testování panelu genů asociovaných s gonadální dysgenezí, který zahrnuje všechny kauzální geny; z metody lze získat informaci jak o bodových patogenních mutacích, tak o velkých delecích a duplikacích; pro detekci delecí nebo duplikací genů lze také použít metodu array CGH/SNP array, popř. MLPA. CGH – komparativní genomová hybridizace, SNP – jednonukleotidový polymorfizmus, FISH – fluorescenční in situ hybridizace, syndrom WAGR – Wilmsův tumor, aniridie, anomálie urogenitálního systému, mentální retardace; MLPA – metoda amplifikace mnohočetných sond závislá na jejich ligaci

správné diagnózy zásadní. V současnosti probíhají klinické studie s novými léčivy charakteru inhibitorů H3K27 histon metyltransferázy EZH2, např. tazemetostatu a ponatinibu [118,119]. Sdružené genetické syndromy Malobuněčný karcinom vaječníku hyperkalcemického typu je způsoben ztrátovými mutacemi v genu SMARCA4. Gen SMARCA4 je nádorový supresorový gen, který kóduje protein, jenž se podílí na remodelaci chromatinu [120,121]. Somatická nebo zárodečná ztrátová patogenní mutace v genu SMARCA4 je zjišťována v 91,5 % těchto nádorů [113]. V tkáni nádoru bývají inaktivovány obě alely genu SMARCA4, jedna v důsledku zárodečné mutace a druhá v důsledku somatické mutace, nebo obě v důsledku somatické mutace [122,123]. Přibližně 50 % pacientek nese zárodečnou mutaci [113,124]. Mutace v genu SMARCA4 byly detekovány v 7 % ovariálních nádorů jiných histologických typů,

což vedlo k reklasifikaci na malobuněčný karcinom vaječníku hyperkalcemického typu [113]. Již dříve byla známa souvislost mezi zárodečnými ztrátovými mutacemi genů SMARCB1 a SMARCA4 a predispozicí k rozvoji rhabdoidních tumorů; jedná se o syndromy predispozice k rhabdoidním nádorům 1 (5–15 % případů) a 2 (85–95 % případů) [125,126]. Rhabdoidní nádory mohou vznikat v jakékoli lokalizaci. V centrálním nervovém systému jsou označovány jako atypické teratoidní/rhabdoidní nádory a 50 % jich vzniká v mozečku. Nádory vzniklé v extrakraniálních lokalizacích jsou označovány jako maligní rhabdoidní nádory [127,128]. Mohou vznikat v ledvinách, v oblasti hlavy a krku, paravertebrálních svalech, játrech, močovém měchýři, mediastinu, retroperitoneu, pánvi a srdci. Jedná se o špatně diferencované, vysoce agresivní nádory s výskytem nejčastěji u kojenců a batolat do 3 let věku. Vzácněji mohou vznikat později v dět-

2S87

VZÁCNÉ PEDIATRICKÉ OVARIÁLNÍ TUMORY A JEJICH GENETICKÉ PŘÍČINY

ském věku či mladé dospělosti [79,128]. Rhabdoidní nádory na podkladě mutací genu SMARCA4 nebyly pozorovány u pacientů starších 46 let [129]. Jedinci trpící syndromem predispozice k rhabdoidním nádorům obvykle onemocní ve věku méně než 12 měsíců synchronními rhabdoidními nádory s velmi agresivním klinickým chováním [128]. Malobuněčný karcinom vaječníku hyperkalcemického typu je morfologicky podobný rhabdoidním nádorům. Je zvažováno, že by mohl být součástí spektra extrakraniálních rhabdoidních nádorů [124]. Ženy nosičky patogenních mutací v genu SMARCA4 jsou ve zvýšeném riziku vzniku malobuněčného karcinomu vaječníku hyperkalcemického typu, ale pravděpodobně také rhabdoidních nádorů [5]. Jedná se obvykle o pacientky s negativní rodinnou anamnézou malobuněčného karcinomu vaječníku hyperkalcemického typu nebo rhabdoidních nádorů, které mutaci zdědily od svého otce [5,130]. Mutace může také vzniknout de novo. Penetrance těchto mutací je neznámá [5]. Zatímco příčinou malobuněčného karcinomu vaječníku jsou ztrátové mutace v genu SMARCA4, missense mutace v tomto genu jsou příčinou syndromu Coffin-Siris [131]. Syndrom Coffin-Siris je dědičný autozomálně dominantně, ale obvykle vzniká v důsledku mutací de novo. Jeho hlavní klinické znaky zahrnují mentální deficit, hypotonii, poruchu příjmu potravy, hypertrichózu, typickou faciální stigmatizaci, volné klouby a poruchu vývoje nehtů [132,133]. Není přítomna predispozice k nádorovým onemocněním. Nicméně byl popsán případ pacientky s de novo nonsense variantou v genu SMARCA4, která měla příznaky syndromu Coffin-Siris, mikroftalmii a malobuněčný karcinom vaječníku hyperkalcemického typu ve 13 letech [134]. Doporučení ke genetickému testování a preventivní opatření Vzhledem k vysokému záchytu zárodečných mutací v genu SMARCA4 doporučujeme u všech pacientek s tímto nádorem genetickou konzultaci a testování genu [124]. Ačkoli lze doporučit prediktivní testování příbuzným, si-

2S88

tuaci komplikuje neznámá penetrance onemocnění. V současnosti nejsou dostupná oficiální doporučení pro ženy nosičky mutací ve SMARCA4. Účinnou prevencí by jistě byla oboustranná adnexektomie [135], ale bez známé penetrance je obtížné stanovit optimální věk pro toto opatření. Účinnost sledování není známá. Lze doporučit gynekologické vyšetření vč. transvaginálního ultrazvuku 2–3krát ročně a vyšetření markerů CA125 a LDH 2krát ročně. Elevace obou markerů byla popsána u tohoto typu nádoru, ačkoli u markeru CA125 nejsou hodnoty tak vysoké jako u epiteliálních nádorů ovaria [119,136]. Co se týče doporučení ke sledování zdravých osob se syndromy predispozice k rhabdoidním nádorům, opět nejsou k dispozici oficiální doporučení. U pacientů s mutacemi genu SMARCB1, kteří již rhabdoidním nádorem mozku nebo extrakraniální oblasti onemocněli, je doporučováno v 1. roce věku fyzikální a neurologické vyšetření 1krát měsíčně, ultrazvukové vyšetření hlavy 1krát měsíčně (po uzavření velké fontanely nukleární magnetická rezonance (NMR) hlavy 1krát za 2–3 měsíce), ultrazvukové vyšetření břicha a pánve nejlépe 1krát měsíčně (max. 1krát za 2–3 měsíce). A dále od 1. roku do 4.–5. roku věku NMR mozku, páteře a celého těla každé 3 měsíce. Po 4.–5. roce 2krát ročně fyzikální vyšetření s cíleným vyšetřením zobrazovacími metodami zaměřeným na symptomatické oblasti. U missense variant v genu SMARCB1 se screening nedoporučuje s ohledem na nízké riziko vzniku nádorů [128]. Diferenciální diagnostika Diferenciální diagnóza je široká a zahrnuje adultní a juvenilní nádor z buněk granulózy, nádory ze zárodečných buněk, endometriální stromální sarkomy, maligní melanom, primární a metastatický malobuněčný neuroendokrinní karcinom a různé nádory z malých kulatých modrých buněk. Pro stanovení správné diagnózy je často nutné zhodnocení expertním patologem [5]. Mutace genu SMARCA4 jsou provázeny ztrátou exprese proteinu SMARCA4 v 97 %

případů a imunohistochemické barvení na SMARCA4 je velmi přínosné v diagnostice onemocnění [137].

Závěr Ovariální nádory u dětí a adolescentek jsou vzácné a je vždy nutné zvažovat možnou gonadální dysgenezi či některý ze syndromů dědičné predispozice k nádorům. Problematika vyžaduje mezioborový přístup s důrazem na pečlivou rodinnou a osobní anamnézu, precizní klinické vyšetření a diferenciální diagnostiku s dobrou znalostí syndromů, kompletní předoperační screening vč. vyšetření hormonálního spektra, onkologických markerů, karyotypizace a zobrazovacích metod. Diagnostika souvislosti ovariálních nádorů dětského a adolescentního věku s hereditárními nádorovými syndromy je komplikována složitostí patologické diagnostiky těchto nádorů. Zásadním bodem je totiž stanovení správného histologického typu nádoru patologem. Vzhledem k raritě těchto onemocnění a morfologickému překryvu mezi jednotlivými typy ovariálních nádorů může dojít ke stanovení nesprávné histologické diagnózy. V důsledku toho pak nejenže nemůže být správně diagnostikován příslušný syndrom, ale může to vést k neadekvátní péči o pacientku. Proto je u dětských ovariálních nádorů vhodné expertní patologické vyšetření a stanovení specifických imunohistochemických markerů nebo molekulárně genetické testování pro stanovení správné diagnózy. V literatuře jsou většinou popsány jednotlivé případy nebo malé soubory pacientek s těmito onemocněními. Opět je zapotřebí mít na paměti, že u vzácných případů nádorů publikovaných v souvislosti s konkrétním syndromem predispozice k nádorům nemusí být správně stanoven histologický typ nádoru. Postupné shromáždění informací o větších souborech pacientek umožní upřesnění rizik a stanovení klinických doporučení pro sledování pacientek s těmito nádorovými syndromy [5]. S rozvojem nových molekulárně genetických metod lze očekávat, že budou odhaleny další geny způsobující vznik těchto onemocnění.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S79–2S 91

VZÁCNÉ PEDIATRICKÉ OVARIÁLNÍ TUMORY A JEJICH GENETICKÉ PŘÍČINY

1. Literatura 1. Heo SH, Kim JW, Shin SS et al. Review of ovarian tumors in children and adolescents: radiologic-pathologic correlation. Radiographics 2014; 34(7): 2039–1055. doi: 10.1148/rg.347130144. 2. Skinner MA, Schlatter MG, Heifetz SA et al. Ovarian neoplasms in children. Arch Surg 1993; 128(8): 849–853. 3. Poynter JN, Amatruda JF, Ross JA. Trends in incidence and survival of pediatric and adolescent germ cell tumors in the United States, 1975–2006. Cancer 2010; 116(20): 4882–4891. 4. Kurman RJ, Carcangiu ML, Herrington CS et al (eds). WHO classification of tumours of female reproductive organs. WHO Classification of Tumours. 4. ed. Lyon: IARC 2014. 5. Goudie C, Witkowski L, Vairy S et al. Paediatric ovarian tumours and their associated cancersusceptibility syndromes. J Med Genet 2018; 55(1): 1–10. doi: 10.1136/jmedgenet-2017-104926. 6. Schultz KA, Sencer SF, Messinger Y et al. Pediatric ovarian tumors: a review of 67 cases. Pediatr Blood Cancer 2005; 44(2): 167–173. doi: 10.1002/pbc.20233. 7. Wu H, Pangas SA, Eldin KW et al. Juvenile granulosa cell tumor of the ovary: a clinicopathologic study. J Pediatr Adolesc Gynecol 2017; 30(1): 138–143. doi: 10.1016/j. jpag.2016.09.008. 8. Auguste A, Bessière L, Todeschini AL et al. Molecular analyses of juvenile granulosa cell tumors bearing AKT1 mutations provide insights into tumor biology and therapeutic leads. Hum Mol Genet 2015; 24(23): 6687– 6698. doi: 10.1093/hmg/ddv373. 9. Schneider DT, Calaminus G, Wessalowski R et al. Ovarian sex cord-stromal tumors in children and adolescents. J Clin Oncol 2003; 21(12): 2357–2363. doi: 10.1200/JCO.2003.05.038. 10. Tamimi HK, Bolen JW. Enchondromatosis (Ollier’s disease) and ovarian juvenile granulosa cell tumor. Cancer 1984; 53(7): 1605–1608. 11. Vaz RM, Turner C. Ollier disease (enchondromatosis) associated with ovarian juvenile granulosa cell tumor and precocious pseudopuberty. J Pediatr 1986; 108(6): 945–947. 12. Tanaka Y, Sasaki Y, Nishihira H et al. Ovarian juvenile granulosa cell tumor associated with Maffucci’s syndrome. Am J Clin Pathol 1992; 97(4): 523–527. doi: 10.1093/ajcp/97.4.523. 13. Herget GW, Strohm P, Rottenburger C et al. Insights into enchondroma, enchondromatosis and the risk of secondary chondrosarcoma. Review of the literature with an emphasis on the clinical behaviour, radiology, malignant transformation, and the follow up. Neoplasma 2014; 61(4): 365–378. doi: 10.4149/neo_2014_046. 14. Burgetova A, Matejovsky Z, Zikan M et al. The association of enchondromatosis with malignant transformed chondrosarcoma and ovarian juvenile granulosa cell tumor (Ollier disease). Taiwan J Obstet Gynecol 2017; 56(2): 253–257. doi: 10.1016/j.tjog.2017.02.002. 15. Tan CL, Vellayappan B, Wu B et al. Molecular profiling of different glioma specimens from an Ollier disease patient suggests a multifocal disease process in the setting of IDH mosaicism. Brain Tumor Pathol 2018; 35(4): 202–208. doi: 10.1007/s10014-018-0327-y. 16. Leyva-Carmona M, Vázquez-López MA, Lendinez-Molinos F. Ovarian juvenile granulosa cell tumors in infants. J Pediatr Hematol Oncol 2009; 31(4): 304–306. doi: 10.1097/MPH.0b013e318196a70e. 17. Gell JS, Stannard MW, Ramnani DM et al. Juvenile granulosa cell tumor in a 13-year-old girl with enchondromatosis (Ollier’s disease): a case report. J Pediatr Adolesc Gynecol 1998; 11(3): 147–150. 18. Amary MF, Damato S, Halai D et al. Ollier disease and Maffucci syndrome are caused by somatic mosaic mutations of IDH1 and IDH2. Nat Genet 2011; 43(12): 1262–1265. doi: 10.1038/ng.994.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S79–2S 91

19. Akiyama M, Yamaoka M, Mikami-Terao Y et al. Somatic mosaic mutations of IDH1 and NPM1 associated with cup-like acute myeloid leukemia in a patient with Maﬀucci syndrome. Int J Hematol 2015; 102(6): 723–728. doi: 10.1007/s12185-015-1892-z. 20. Kenny SL, Patel K, Humphries A et al. Ovarian cellular fibroma harbouring an isocitrate dehydrogenase 1 (1DH1) mutation in a patient with Ollier disease: evidence for a causal relationship. Histopathology 2013; 62(4): 667–670. doi: 10.1111/his.12054. 21. Foulkes WD, Gore M, McCluggage WG. Rare non-epithelial ovarian neoplasms: Pathology, genetics and treatment. Gynecol Oncol 2016; 142(1): 190–198. doi: 10.1016/j.ygyno.2016.04.005. 22. Plon SE, Pirics ML, Nuchtern J et al. Multiple tumors in a child with germ-line mutations in TP53 and PTEN. N Engl J Med 2008; 359(5): 537–539. doi: 10.1056/NEJMc0800627. 23. Schultz KA, Pacheco MC, Yang J et al. Ovarian sex cord-stromal tumors, pleuropulmonary blastoma and DICER1 mutations: a report from the International Pleuropulmonary Blastoma Registry. Gynecol Oncol 2011; 122(2): 246–50. doi: 10.1016/j.ygyno.2011.03.024. 24. Kalfa N, Ecochard A, Patte C et al. Activating mutations of the stimulatory g protein in juvenile ovarian granulosa cell tumors: a new prognostic factor? J Clin Endocrinol Metab 2006: 91(5): 1842–1847. doi: 10.1210/ jc.2005-2710. 25. Bessière L, Todeschini AL, Auguste A et al. A hot-spot of in-frame duplications activates the oncoprotein AKT1 in juvenile granulosa cell tumors. EBioMedicine 2015: 2(5): 421–431. doi: 10.1016/j.ebiom.2015.03.002. 26. Shah SP, Köbel M, Senz J et al. Mutation of FOXL2 in granulosa-cell tumors of the ovary. N Engl J Med 2009: 360(26): 2719–2729. doi: 10.1056/NEJMoa0902542. 27. Fuller PJ, Leung D, Chu S. Genetics and genomics of ovarian sex cord-stromal tumors. Clin Genet 2017; 91(2): 285–291. doi: 10.1111/cge.12917. 28. Gui T, Cao D, Shen K et al. A clinicopathological analysis of 40 cases of ovarian Sertoli-Leydig cell tumors. Gynecol Oncol 2012; 127(2): 384–389. doi: 10.1016/j. ygyno.2012.07.114. 29. Pommert L, Bradley W. Pediatric gynecologic cancers. Curr Oncol Rep 2017; 19(7): 44. doi: 10.1007/s11912-0170604-7. 30. Young RH, Scully RE. Ovarian Sertoli-Leydig cell tumors. A clinicopathological analysis of 207 cases. Am J Surg Pathol 1985; 9(8): 543–569. 31. Horta M, Cunha TM, Marques RC et al. Ovarian Sertoli-Leydig cell tumor with heterologous elements of gastrointestinal type associated with elevated serum alpha-fetoprotein level: an unusual case and literature review. J Radiol Case Rep 2014; 8(11): 30–41. doi: 10.3941/jrcr. v8i11.2272. 32. Hill DA, Ivanovich J, Priest JR et al. Germline DICER1 mutations in familial pleuropulmonary blastoma. Science 2009; 325(5943): 965. doi: 10.1126/science.1174334. 33. Slade I, Bacchelli C, Davies H et al. DICER1 syndrome: clarifying the diagnosis, clinical features and management implications of a pleiotropic tumour predisposition syndrome. J Med Genet 2011; 48(4): 273–278. doi: 10.1136/jmg.2010.083790. 34. Schultz KA, Rednam SP, Kamihara J et al. PTEN, DICER1, FH and their associated tumor susceptibility syndromes: clinical features, genetics and surveillance recommendations in childhood. Clin Cancer Res 2017; 23(12): e76-e82. doi: 10.1158/1078-0432.CCR-17-0629. 35. Choong CS, Priest JR, Foulkes WD. Exploring the endocrine manifestations of DICER1 mutations. Trends Mol Med 2012; 18(9): 503–505. doi: 10.1016/ j.molmed.2012.07.003. 36. Foulkes WD, Priest JR, Duchaine TF. DICER1: mutations, microRNAs and mechanisms. Nat Rev Cancer 2014; 14(10): 662–672. doi: 10.1038/nrc3802.

37. Kim J, Schultz KA, Hill DA et al. The prevalence of germline DICER1 pathogenic variation in cancer populations. Mol Genet Genomic Med 2019: e555. doi: 10.1002/mgg3.555. 38. de Kock L, Terzic T, McCluggage WG et al. DICER1 mutations are consistently present in moderately and poorly differentiated sertoli-leydig cell tumors. Am J Surg Pathol 2017; 41(9): 1178–1187. doi: 10.1097/PAS.0000000000000895. 39. Khan NE, Bauer AJ, Schultz KAP et al. Quantification of thyroid cancer and multinodular goiter risk in the DICER1 syndrome: a family-based cohort study. J Clin Endocrinol Metab 2017; 102(5): 1614–1622. doi: 10.1210/jc.2016-2954. 40. Rutter MM, Jha P, Schultz KA et al. DICER1 mutations and diﬀerentiated thyroid carcinoma: evidence of a direct association. J Clin Endocrinol Metab 2016; 101(1): 1–5. doi: 10.1210/jc.2015-2169. 41. Durieux E, Descotes F, Mauduit C et al. The co-occurrence of an ovarian Sertoli-Leydig cell tumor with a thyroid carcinoma is highly suggestive of a DICER1 syndrome. Virchows Arch 2016; 468(5): 631–636. doi: 10.1007/s00428-016-1922-0. 42. Brenneman M, Field A, Yang J et al. Temporal order of RNase IIIb and loss-of-function mutations during development determinesphenotype in pleuropulmonary blastoma / DICER1 syndrome: a unique variant of the two-hittumor suppression model. F1000Res 2015; 4: 214. doi: 10.12688/f1000research.6746.2. 43. Anglesio MS, Wang Y, Yang W et al. Cancer-associated somatic DICER1 hotspot mutations cause defective miRNA processing and reverse-strand expression bias to predominantly mature 3p strands through loss of 5p strand cleavage. J Pathol 2013; 229(3): 400–409. doi: 10.1002/path.4135. 44. Witkowski L, Mattina J, Schönberger S et al. DICER1 hotspot mutations in non-epithelial gonadal tumours. Br J Cancer 2013; 109(10): 2744–2750. doi: 10.1038/bjc.2013.637. 45. Heravi-Moussavi A, Anglesio MS, Cheng SW et al. Recurrent somatic DICER1 mutations in nonepithelial ovarian cancers. N Engl J Med 2012; 366(3): 234–242. doi: 10.1056/NEJMoa1102903. 46. Howell L, Bader A, Mullassery D et al. Sertoli Leydig cell ovarian tumour and gastric polyps as presenting features of Peutz-Jeghers syndrome. Pediatr Blood Cancer 2010; 55(1): 206–207. doi: 10.1002/pbc.22433. 47. Ravishankar S, Mangray S, Kurkchubasche A et al. Unusual sertoli cell tumor associated with sex cord tumor with annular tubules in peutz-jeghers syndrome: report of a case and review of the literature on ovarian tumors in peutzjeghers syndrome. Int J Surg Pathol 2016; 24(3): 269–273. doi: 10.1177/1066896915620663. 48. Brown J, Sood AK, Deavers MT et al. Patterns of metastasis in sex cord-stromal tumors of the ovary: can routine staging lymphadenectomy be omitted? Gynecol Oncol 2009; 113(1): 86-90. doi: 10.1016/ j. ygyno.2008.12.007. 49. Young RH, Welch WR, Dickersin GR et al. Ovarian sex cord tumor with annular tubules: review of 74 cases including 27 with Peutz-Jeghers syndrome and four with adenoma malignum of the cervix. Cancer 1982; 50(7): 1384– 1402. 50. Qian Q, You Y, Yang J et al. Management and prognosis of patients with ovarian sex cord tumor with annular tubules: a retrospective study. BMC Cancer 2015; 15: 270. doi: 10.1186/s12885-015-1277-y. 51. Han Y, Li S, Wu L et al. Non-Peutz-Jeghers syndrome-associated ovarian sex cord tumor with annular tubules: report of a malignant case. J Obstet Gynaecol Res 2016; 42(2): 224–227. doi: 10.1111/jog.12883. 52. Scully RE. Sex cord tumor with annular tubules a distinctive ovarian tumor of the Peutz-Jeghers syndrome. Cancer 1970; 25(5): 1107–1121.

2S89

VZÁCNÉ PEDIATRICKÉ OVARIÁLNÍ TUMORY A JEJICH GENETICKÉ PŘÍČINY

53. Puchmajerová A, Vasovčák P, Křepelová A. Peutz-Jeghersův syndrom. Klin Onkol 2009; 22 (Suppl 1): S36–S37. 54. Meserve EE1, Nucci MR2. Peutz-Jeghers syndrome: pathobiology, pathologic manifestations, and suggestions for recommending genetic testing in pathology reports. Surg Pathol Clin 2016; 9(2): 243–268. doi: 10.1016/j. path.2016.01.006. 55. Schreibman IR, Baker M, Amos C et al. The hamartomatous polyposis syndromes: a clinical and molecular review. Am J Gastroenterol 2005; 100(2): 476–490. doi: 10.1111/j.1572-0241.2005.40237.x. 56. Connolly DC, Katabuchi H, Cliby WA et al. Somatic mutations in the STK11 / LKB1 gene are uncommon in rare gynecological tumor types associated with Peutz-Jegher’ s syndrome. Cancer 2000; 156(1): 339–345. doi: 10.1016/S0002-9440(10)64735-9. 57. Young RH. Sex cord-stromal tumors of the ovary and testis: their similarities and diﬀerences with consideration of selected problems. Mod Pathol 2005; 18 (Suppl 2): S81– S98. doi: 10.1038/modpathol.3800311. 58. Oliva E, Alvarez T, Young RH. Sertoli cell tumors of the ovary: a clinicopathologic and immunohistochemical study of 54 cases. Am J Surg Pathol 2005; 29(2): 143–156. 59. Tavassoli FA, Norris HJ. Sertoli tumors of the ovary. A clinicopathologic study of 28 cases with ultrastructural observations. Cancer 1980; 46(10): 2281–2297. 60. Massa G, Roggen N, Renard M et al. Germline mutation in the STK11 gene in a girl with an ovarian Sertoli cell tumour. Eur J Pediatr 2007; 166(10): 1083–1085. doi: 10.1007/s00431-006-0352-4. 61. Poynter JN, Amatruda JF, Ross JA. Trends in incidence and survival of pediatric and adolescent patients with germ cell tumors in the United States, 1975 to 2006. Cancer 2010; 116(20): 4882–4891. doi: 10.1002/cncr.25454. 62. Scully RE: Gonadoblastoma: a review of 74 cases. Cancer 1970, 25(6): 1340–1356. 63. Hung W, Randolph JG, Chandra R: Gonadoblastoma in dysgenetic testis causing male pseudohermaphroditism in newborn. Urology 1981; 17(6): 584–587. 64. King TF, Conway GS. Swyer syndrome. Curr Opin Endocrinol Diabetes Obes 2014; 21(6): 504–510. doi: 10.1097/MED.0000000000000113. 65. Hart WR, Burkons DM. Germ cell neoplasms arising in gonadoblastomas. Cancer 1979; 43(2): 669–678. 66. Jorgensen A, Lindhardt Johansen M, Juul A et al. Pathogenesis of germ cell neoplasia in testicular dysgenesis and disorders of sex development. Semin Cell Dev Biol 2015; 45: 124–137. doi: 10.1016/j.semcdb.2015.09.013. 67. De Backer A, Madern GC, Oosterhuis JW et al. Ovarian germ cell tumors in children: a clinical study of 66 patients. Pediatr Blood Cancer 2006; 46(4): 459–464. doi: 10.1002/pbc.20633. 68. Kurman RJ, Norris HJ. Embryonal carcinoma of the ovary: a clinicopathologic entity distinct from endodermal sinus tumor resembling embryonal carcinoma of the adult testis. Cancer 1976; 38(6): 2420–2433. 69. Scully RE. Gonadoblastoma; a gonadal tumor related to the dysgerminoma (seminoma) and capable of sex-hormone production. Cancer 1953; 6(3): 455–463. 70. Skakkebaek NE, Berthelsen JG, Giwercman A. Carcinoma-in-situ of the testis: possible origin from gonocytes and precursor of all types of germ cell tumours except spermatocytoma. Int J Androl 1987; 10(1): 19–28. 71. Abaci A, Catli G, Berberoglu M. Gonadal malignancy risk and prophylactic gonadectomy in disorders of sexual development. J Pediatr Endocrinol Metab 2015; 28(9–10): 1019–1027. doi: 10.1515/jpem-2014-0522. 72. McCann-Crosby B, Mansouri R, Dietrich JE et al. State of the art review in gonadal dysgenesis: challenges in diagnosis and management. Int J Pediatr Endocrinol 2014; 2014(1): 4. doi: 10.1186/1687-9856-2014-4. 73. MacLaughlin DT, Donahoe PK. Sex determination and diﬀerentiation. N Engl J Med 2004; 350(4): 367–378. doi: 10.1056/NEJMra022784.

2S90

74. Fallat ME, Donahoe PK. Intersex genetic anomalies with malignant potential. Curr Opin Pediatr 2006; 18(3): 305–311. doi: 10.1097/01.mop.0000193316.60580.d7. 75. Priya PK, Mishra VV, Choudhary S et al. A case of primary amenorrhea with Swyer syndrome. J Hum Reprod Sci 2017; 10(4): 310–312. doi: 10.4103/jhrs.JHRS_128_17. 76. Bastian C, Muller JB, Lortat-Jacob S et al. Genetic mutations and somatic anomalies in association with 46,XY gonadal dysgenesis. Fertil Steril 2015; 103(5): 1297–1304. doi: 10.1016/j.fertnstert.2015.01.043. 77. Wong YS, Tam YH, Pang KKY et al. Clinical heterogeneity in children with gonadal dysgenesis associated with non-mosaic 46,XY karyotype. J Pediatr Urol 2017; 13(5): 508.e1–508.e6. doi: 10.1016/j.jpurol.2017.03.021. 78. Swyer GI. Male pseudohermaphroditism: a hitherto undescribed form. Br Med J 1955; 2(4941): 709–712. doi: 10.1136/bmj.2.4941.709. 79. Omim.org. McKusick-Nathans Institute of Genetic Medicine, Johns Hopkins University School of Medicine; c1966-2019. [online]. Dostupné z: https://www.omim.org. 80. Michala L, Creighton SM. The XY female. Best Prac Res Clin Obstet Gynaecol 2010; 24(2): 139–148. doi: 10.1016/j. bpobgyn.2009.09.009. 81. Rocha VB, Guerra-Junior G, Marques-de-Faria AP et al. Complete gonadal dysgenesis in clinical practice: the 46,XY karyotype accounts for more than one third of cases. Fertil Steril 2011; 96(6): 1431–1434. doi: 10.1016/j. fertnstert.2011.09.009. 82. Cameron FJ, Sinclair AH. Mutations in SRY and SOX9: testis-determining genes. Hum Mutat 1997; 9(5): 388–395. doi: 10.1002/ (SICI)1098-1004(1997)9:5<388::AID-HUMU2>3.0.CO;2-0. 83. Wilhelm D, Koopman P. The makings of maleness: towards an integrated view of male sexual development. Nat Rev Genet 2006; 7(8): 620–631. doi: 10.1038/nrg1903. 84. Cui X, Cui Y, Shi L et al. A basic understanding of Turner syndrome: incidence, complications, diagnosis, and treatment. Intractable Rare Dis Res 2018; 7(4): 223–228. doi: 10.5582/irdr.2017.01056. 85. Schoemaker MJ, Swerdlow AJ, Higgins CD et al. Cancer incidence in women with Turner syndrome in Great Britain: a national cohort study. Lancet Oncol 2008; 9(3): 239–246. doi: 10.1016/S1470-2045(08)70033-0. 86. Gravholt CH, Fedder J, Naeraa RW et al. Occurrence of gonadoblastoma in females with Turner syndrome and Y chromosome material: a population study. J Clin Endocrinol Metab 2000; 85(9): 3199–3202. doi: 10.1210/jcem.85.9.6800. 87. Matsushita M, Kitoh H, Kaneko H et al. A novel SOX9 H169Q mutation in a family with overlapping phenotype of mild campomelic dysplasia and small patella syndrome. Am J Med Genet 2013; 161A: 2528–2534. doi: 10.1002/ajmg.a.36134. 88. Tam YH, Wong YS, Pang KK et al. Tumor risk of children with 45,X/46,XY gonadal dysgenesis in relation to their clinical presentations: further insights into the gonadal management. J Pediatr Surg 2016; 51(9): 1462–1466. doi: 10.1016/j.jpedsurg.2016.03.006. 89. Morozumi K, Ainoya K, Takemoto J et al. Newly identified t(2;17)(p15;q24.2) chromosomal translocation is associated with dysgenetic gonads and multiple somatic anomalies. Tohoku J Exp Med 2018; 245(3): 187–191. doi: 10.1620/tjem.245.187. 90. Mueller RF. The Denys-Drash syndrome. J Med Genet 1994; 31(6): 471–477. doi: 10.1136/jmg.31.6.471. 91. Kreidberg JA, Sariola H, Loring JM et al. WT-1 is required for early kidney development. Cell 1993; 74(4): 679– 691. 92. Call KM, Glaser T, Ito CY et al. Isolation and characterization of a zinc finger polypeptide gene at the human chromosome 11 Wilms’ tumor locus. Cell 1990; 60(3): 509– 520. 93. Ezaki J, Hashimoto K, Asano T et al. Gonadal tumor in Frasier syndrome: a review and classification. Cancer Prev

Res 2015; 8(4): 271–276. doi: 10.1158/1940-6207.CAPR14-0415. 94. Pelletier J, Bruening W, Kashtan CE et al. Germline mutations in the Wilms’ tumor suppressor gene are associated with abnormal urogenital development in Denys-Drash syndrome. Cell 1991; 67(2): 437–447. 95. Little M, Wells C. A clinical overview of WT1 gene mutations. Hum Mutat 1997; 9(3): 209–225. doi: 10.1002/(SICI) 098-1004(1997)9:3<209::AID-HUMU2>3.0.CO;2-2. 96. Barbaux S, Niaudet P, Gubler MC et al. Donor splice-site mutations in WT1 are responsible for Frasier syndrome. Nat Genet 1997; 17(4): 467–470. doi: 10.1038/ng1297-467. 97. Huynh MT, Boudry-Labis E, Duban B et al. WAGR syndrome and congenital hypothyroidism in a child with a Mosaic 11p13 deletion. Am J Med Genet A 2017; 173(6): 1690–1693. doi: 10.1002/ajmg.a.38206. 98. Frasier SD, Bashore RA, Mosier HD. Gonadoblastoma associated with pure gonadal dysgenesis in monozygotic twins. J Pediatr 1964; 64: 740–745. 99. Haning RV Jr, Chesney RW, Moorthy AV et al. A syndrome of chronic renal failure and XY gonadal dysgenesis in young phenotypic females without genital ambiguity. Am J Kidney Dis 1985; 6(1): 40–48. 100. Kinberg JA, Angle CR, Wilson RB. Nephropathy-gonadal dysgenesis, type 2: renal failure in three siblings with XY dysgenesis in one. Am J Kidney Dis 1987; 9(6): 507– 510. 101. Joki-Erkkila MM, Karikoski R, Rantala I et al. Gonadoblastoma and dysgerminoma associated with XY gonadal dysgenesis in an adolescent with chronic renal failure: a case of Frasier syndrome. J Pediatr Adolesc Gynecol 2002; 15(3): 145–149. 102. Melo KF, Martin RM, Costa EM et al. An unusual phenotype of Frasier syndrome due to IVS9+4C>T mutation in the WT1 gene: predominantly male ambiguous genitalia and absence of gonadal dysgenesis. J Clin Endocrinol Metab 2002; 87(6): 2500–2505. doi: 10.1210/jcem.87.6.8521. 103. Kitsiou-Tzeli S, Deligiorgi M, Malaktari-Skarantavou S et al. Sertoli cell tumor and gonadoblastoma in an untreated 29-year-old 46,XY phenotypic male with Frasier syndrome carrying a WT1 IVS9+4C>T mutation. Hormones (Athens) 2012; 11(3): 361–367. doi: 10.14310/horm.2002.1366. 104. Patel PR, Pappas J, Arva NC et al. Early presentation of bilateral gonadoblastomas in a Denys-Drash syndrome patient: a cautionary tale for prophylactic gonadectomy. J Pediatr Endocrinol Metab 2013; 26(9–10): 971–974. doi: 10.1515/jpem-2012-0409. 105. Andersen SR, Geertinger P, Larsen HW et al. Aniridia, cataract and gonadoblastoma in a mentally retarded girl with deletion of chromosome II. A clinicopathological case report. Ophthalmologica 1977; 176(3): 171–177. doi: 10.1159/000308711. 106. Kaneko Y, Okita H, Haruta M et al. A high incidence of WT1 abnormality in bilateral Wilms tumours in Japan, and the penetrance rates in children with WT1 germline mutation. Br J Cancer 2015; 112(6): 1121–1133. doi: 10.1038/bjc.2015.13. 107. Fleming A, Vilain E. The endless quest for sex determination genes. Clin Genet 2005; 67(1): 15–25. doi: 10.1111/j.1399-0004.2004.00376.x. 108. Wilkie AO, Zeitlin HC, Lindenbaum RH et al. Clinical features and molecular analysis of the alpha thalassemia/mental retardation syndromes. II. Cases without detectable abnormality of the alpha globin complex. Am J Hum Genet 1990; 46(6): 1127–1140. 109. Giambartolomei C, Mueller CM, Greene MH et al. A mini-review of familial ovarian germ cell tumors: an additional manifestation of the familial testicular germ cell tumor syndrome. Cancer Epidemiol 2009; 33(1): 31– 36. doi: 10.1016/j.canep.2009.04.015. 110. Bajčiová V. Nádory ovarií u dětí a adolescentních dívek. Onkologie 2014; 8(2): 54–61.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S79–2S 91

VZÁCNÉ PEDIATRICKÉ OVARIÁLNÍ TUMORY A JEJICH GENETICKÉ PŘÍČINY

111. Young RH, Oliva E, Scully RE. Small cell carcinoma of the ovary, hypercalcemic type. A clinicopathological analysis of 150 cases. Am J Surg Pathol 1994; 18(11): 1102– 1116. 112. Dickersin GR, Kline IW, Scully RE. Small cell carcinoma of the ovary with hypercalcemia: a report of eleven cases. Cancer 1982; 49(1): 188–197. 113. Lin DI, Chudnovsky Y, Duggan B et al. Comprehensive genomic profiling reveals inactivating SMARCA4 mutations and low tumor mutational burden in small cell carcinoma of the ovary, hypercalcemic-type. Gynecol Oncol 2017; 147(3): 626–633. doi: 10.1016/j.ygyno.2017.09.031. 114. Harrison ML, Hoskins P, du Bois A et al. Small cell of the ovary, hypercalcemic type – analysis of combined experience and recommendation for management. A GCIG study. Gynecol Oncol 2006; 100(2): 233–238. doi: 10.1016/j.ygyno.2005.10.024. 115. Florell SR, Bruggers CS, Matlak M et al. Ovarian small cell carcinoma of the hypercalcemic type in a 14 month old: the youngest reported case. Med Pediatr Oncol 1999; 32(4): 304–307. 116. Witkowski L, Goudie C, Ramos P et al. The influence of clinical and genetic factors on patient outcome in small cell carcinoma of the ovary, hypercalcemic type. Gynecol Oncol 2016; 141(3): 454–460. doi: 10.1016/j. ygyno.2016.03.013. 117. Estel R, Hackethal A, Kalder M et al. Small cell carcinoma of the ovary of the hypercalcaemic type: an analysis of clinical and prognostic aspects of a rare disease on the basis of cases published in the literature. Arch Gynecol Obstet 2011; 284(5): 1277–1282. doi: 10.1007/s00404011-1846-5. 118. Chan-Penebre E, Armstrong K, Drew A et al. Selective killing of SMARCA2- and SMARCA4-deficient small cell carcinoma of the ovary, hypercalcemic type cells by inhibition of EZH2: in vitro and in vivo preclinical models. Mol Cancer Ther 2017; 16(5): 850–860. doi: 10.1158/15357163.MCT-16-0678. 119. Lu B, Shi H. An in-depth look at small cell carcinoma of the ovary, hypercalcemic type (SCCOHT): clinical im-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S79–2S 91

plications from recent molecular ﬁndings. J Cancer 2019; 10(1): 223–237. doi: 10.7150/jca.26978. 120. Hodges HC, Stanton BZ, Cermakova K et al. Dominant-negative SMARCA4 mutants alter the accessibility landscape of tissue-unrestricted enhancers. Nat Struct Mol Biol 2018; 25(1): 61–72. doi: 10.1038/s41594-0170007-3. 121. Bourgo RJ, Siddiqui H, Fox S et al. SWI/SNF deﬁciency results in aberrant chromatin organization, mitotic failure, and diminished proliferative capacity. Mol Biol Cell 2009; 20(14): 3192–3199. doi: 10.1091/mbc.E08-12-1224. 122. Jelinic P, Mueller JJ, Olvera N et al. Recurrent SMARCA4 mutations in small cell carcinoma of the ovary. Nat Genet 2014; 46(5): 424–426. doi: 10.1038/ng.2922. 123. Ramos P, Karnezis AN, Craig DW et al. Small cell carcinoma of the ovary, hypercalcemic type, displays frequent inactivating germline and somatic mutations in SMARCA4. Nat Genet 2014; 46(5): 427–429. doi: 10.1038/ng.2928. 124. Witkowski L, Carrot-Zhang J, Albrecht S et al. Germline and somatic SMARCA4 mutations characterize small cell carcinoma of the ovary, hypercalcemic type. Nat Genet 2014; 46(5): 438–443. doi: 10.1038/ng. 2931. 125. Schneppenheim R, Frühwald MC, Gesk S et al. Germline nonsense mutation and somatic inactivation of SMARCA4/BRG1 in a family with rhabdoid tumor predisposition syndrome. Am J Hum Genet 2010; 86(2): 279– 284. doi: 10.1016/j.ajhg.2010.01.013. 126. Hasselblatt M, Gesk S, Oyen F et al. Nonsense mutation and inactivation of SMARCA4 (BRG1) in an atypical teratoid/ rhabdoid tumor showing retained SMARCB1 (INI1) expression. Am J Surg Pathol 2011; 35(6): 933–935. doi: 10.1097/PAS.0b013e3182196a39. 127. Foulkes WD, Clarke BA, Hasselblatt M et al. No small surprise - small cell carcinoma of the ovary, hypercalcaemic type, is a malignant rhabdoid tumour. J Path 2014; 233(3): 209–214. doi: 10.1002/path.4362. 128. Nemes K, Bens S, Bourdeaut F et al. Rhabdoid tumor predisposition syndrome. In: Adam MP, Ardinger HH,

Pagon RA et al (eds). Seattle: University of Washington 1993–2018. 129. Hasselblatt M, Nagel I, Oyen F et al. SMARCA4-mutated atypical teratoid/rhabdoid tumors are associated with inherited germline alterations and poor prognosis. Acta Neuropathol 2014; 128(3): 453–456. doi: 10.1007/s00401014-1323-x. 130. Witkowski L, Donini N, Byler-Dann R et al. The hereditary nature of small cell carcinoma of the ovary, hypercalcemic type: two new familial cases. Fam Cancer 2017; 16(3): 395–399. doi: 10.1007/s10689-016-9957-6. 131. Bögershausen N, Wollnik B. Mutational landscapes and phenotypic spectrum of SWI/SNF-related intellectual disability disorders. Front Mol Neurosci 2018; 11: 252. doi: 10.3389/fnmol.2018.00252. 132. Coffin GS, Siris E. Mental retardation with absent fifth fingernail and terminal phalanx. Am J Dis Child 1970; 119(5): 433–439. 133. Santen GW, Aten E, Vulto-van Silfhout AT et al. Coffin-Siris syndrome and the BAF complex: genotype-phenotype study in 63 patients. Hum Mutat 2013; 34(11): 1519– 1528. doi: 10.1002/humu.22394. 134. Errichiello E, Mustafa N, Vetro A et al. SMARCA4 inactivating mutations cause concomitant Coffin-Siris syndrome, microphthalmia and small-cell carcinoma of the ovary hypercalcaemic type. J Pathol 2017; 243(1): 9–15. doi: 10.1002/path.4926. 135. Berchuck A, Witkowski L, Hasselblatt M et al. Prophylactic oophorectomy for hereditary small cell carcinoma of the ovary, hypercalcemic type. Gynecol Oncol Rep 2015; 12: 20–22. doi: 10.1016/j.gore.2015.02.002. 136. Nasioudis D, Chapman-Davis E, Frey MK et al. Small cell carcinoma of the ovary: a rare tumor with a poor prognosis. Int J Gynecol Cancer 2018; 28(5): 932–938. doi: 10.1097/IGC.0000000000001243. 137. Witkowski L, Goudie C, Foulkes WD et al. Small-cell carcinoma of the ovary of hypercalcemic type (malignant rhabdoid tumor of the ovary): a review with recent developments on pathogenesis. Surg Pathol Clin 2016; 9(2): 215–226. doi: 10.1016/j.path.2016.01.005.

2S91

PŘEHLED

Polypózy zažívacího traktu a Lynchův syndrom z pohledu patologa Gastrointestinal Polyposes and Lynch Syndrome – a Pathologist’s Perspective Pokorová Š., Fabian P. Oddělení onkologické patologie, Masarykův onkologický ústav, Brno

Souhrn Gastrointestinální polypózy a Lynchův syndrom jsou heterogenní skupinou dědičných nádorových syndromů spojených se zvýšeným rizikem kolorektálního karcinomu i jiných zhoubných nádorů, přičemž jejich typickou časnou klinickou manifestací je – s výjimkou Lynchova syndromu – výskyt mnohočetných polypů v zažívacím traktu. Včasné rozpoznání umožňuje zařazení nosičů patogenních mutací do screeningových programů a přijetí preventivních opatření směřujících k minimalizaci rizik spojených s rozvojem nádorů. Histopatologické vyšetření gastrointestinálních lézí může v některých případech být časným indikátorem nádorového syndromu a nasměrovat pacienty a jejich rodiny k vyšetření lékařským genetikem.

Podpořeno MZ ČR RVO (MOÚ, 00209805).

Klíčová slova kolorektální karcinom – Lynchův syndrom – gastrointestinální polypózy

Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do bi omedicínských časopisů.

Summary

The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE recommendation for biomedical papers.

Gastrointestinal polyposes and Lynch syndrome are a group of heterogenous hereditary tumor syndromes associated with an increased risk of developing colorectal carcinoma and other malignancies. Typical early manifestations of gastrointestinal polyposes include multiple polyps in the gastrointestinal tract. Early recognition of these syndromes enables patients carrying a pathogenic mutation to undergo screening and to instigate precautions to minimize the risk of developing tumors. In some cases, gastrointestinal lesions could be an early indicator of tumor syndrome and histopathologic examination could lead to a recommendation for genetic testing of patients and their families.

Key words colorectal carcinoma – Lynch syndrome – gastrointestinal polyposes

Supported by Ministry of Health, Czech Republic – Conceptual Development of Research Organization (MMCI, 00209805). Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy. The authors declare they have no potential conﬂicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study.

 MUDr. Pavel Fabian, Ph.D. Oddělení onkologické patologie Masarykův onkologický ústav Žlutý kopec 7 656 53 Brno e-mail: fabian@mou.cz Obdrženo/Submitted: 16. 4. 2019 Přijato/Accepted: 6. 6. 2019 doi: 10.14735/amko2019S92

2S92

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S92–2S 96

POLYPÓZY ZAŽÍVACÍHO TRAKTU A LYNCHŮV SYNDROM Z POHLEDU PATOLOGA

Přehled morfologie polypů GIT spojených s polypózami [1–4] Konvenční adenomy jsou charakterizovány tubulárním (obr. 1) či vilózním (obr. 2) uspořádáním a epiteliální dysplazií převážně nízkého (low-grade – LG) či méně často vysokého (high-grade – HG) stupně. Morfologicky jsou adenomy u polypóz zcela totožné se sporadickými lézemi. Na možnost polypózy tak upozorní spíše jejich výskyt v neobvykle mladém věku či mnohočetnost. Je potřeba zmínit, že u Lynchova syndromu se mohou též vyskytovat polypózní léze – typicky jsou to v mladším věku a v proximálním colon vznikající vilózní adenomy, často s HG dysplazií. Analogicky s invazivními nádory u Lynchova syn-

dromu (LS) jsou charakteristické ztrátou exprese některého z mismatch repair (MMR) proteinů. Pilovité (serrated) léze jsou charakterizovány epiteliální proliferací tvořící četné jemné mikropapilární projekce, takže v podélném řezu připomínají zuby pily. Do spektra serrated lézí patří: a) hyperplastické polypy – morfologicky lze definovat tři subtypy, pravděpodobně bez klinického významu – jsou tvořeny paralelně uspořádanými kryptami s povrchově lokalizovaným pilovitým reliéfem non-dysplastického epitelu (obr. 3); b) sesilní serrated adenomy/ polypy (SSA/ P) s podobným nekomplexním uspořádáním, pilovitá kontura je ale lokalizována zejména v bázích krypt,

které se navíc nepravidelně dilatují a deformují (obr. 4), odlišení hyperplastického polypu od SSA/P je v některých případech obtížné až nemožné; c) tradiční serrated adenomy (TSA), jež se svou komplexní větvenou strukturou více podobají tradičním adenomům, zachovávají si ale pilovitou konturu výstelky (obr. 5). Epiteliální dysplazie v hyperplastickém polypu a SSA/P obvykle chybí, naopak v TSA je spíše pravidlem. Tato dysplazie může mít specifický vzhled (tzv. dysplazie serrated typu), ale také může mít morfologii shodnou s konvenčními adenomy (dříve se serrated léze s konvenční dysplazií považovaly za kombinované či smíšené léze), a proto také může být v individuálním případě obtížné až

Obr. 1. Tubulární adenom tračníku s low-grade epiteliální dysplazií – nevětvené tubuly.

Obr. 2. Vilózní adenom tračníku s low-grade epiteliální dysplazií – nevětvené štíhlé klky.

Obr. 3. Hyperplastický polyp tračníku – pilovité uspořádání epitelu ve svrchní polovině krypt, bazální polovina krypt bez dilatace a bez pilovité kontury.

Obr. 4. Sesilní serrated adenom/polyp tračníku – pilovité uspořádání epitelu v celé délce bazálně dilatovaných krypt.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S92–2S 96

2S93

POLYPÓZY ZAŽÍVACÍHO TRAKTU A LYNCHŮV SYNDROM Z POHLEDU PATOLOGA

Obr. 5. Tradiční serrated adenom tračníku s low-grade epiteliální dysplazií – komplexní stavba větvených krypt, pilovité uspořádání epitelu.

Obr. 6. Polyp z fundických žlázek žaludku – cysticky dilatované korporální žlázky, bez epiteliální dysplazie.

Obr. 7. Peutzův-Jeghersův polyp tračníku – stromečkovitě větvené výběžky muscularis mucosae, epiteliální výstelka tvořena normálními enterocyty a pohárkovými buňkami sliznice colon, bez dysplazie.

Obr. 8. Juvenilní polyp tračníku – povrchová eroze, edematózní proprie se zánětlivou infiltrací, mikrocysty s výstelkou tvořenou normálními enterocyty a pohárkovými buňkami sliznice colon, bez dysplazie.

nemožné rozlišit dysplastickou serrated lézi od konvenčního adenomu. Polypy z fundických žlázek (fundic gland polyps – FGP) jsou charakteristické mikrocystickou dilatací gastrických žlázek a výskytem v oxyntické (korporální) žaludeční sliznici (obr. 6). Sporadické případy FGP (často spojené s dlouhodobým užíváním inhibitorů protonové pumpy) jsou morfologicky totožné se syndromickými. Epiteliální dysplazie ve sporadických případech je naprosto výjimečná, zatímco u syndromických se může vyskytnout; její přítomnost sama o sobě je tedy znakem signalizujícím suspekci z gastrointestinální (GIT) polypózy.

2S94

Peutzovy-Jeghersovy polypy (PJP) jsou hamartomy vyskytující se napříč celým GIT. Jsou tvořeny laločnatě uspořádanou místně příslušnou sliznicí, často se znaky hyperplazie, ale obvykle bez epiteliální dysplazie. Typickým znakem je arboreskující větvení výběžků muscularis mucosae, jež ale nemusí být nutně vždy vyjádřeno (obr. 7). Přítomnost epiteliální dysplazie zvyšuje pravděpodobnost Peutzova-Jeghersova syndromu (PJS), nikoliv ale absolutně, jako jsme zmiňovali v případě dysplazie ve FGP. Juvenilní polypy jsou hamartomy vyskytující se napříč celým GIT, jsou tvořeny místně příslušnou sliznicí s dominu-

jící edematózní a zánětlivě infiltrovanou lamina propria, typické jsou mikrocystické žlázové struktury. Časté jsou povrchové eroze či ulcerace (obr. 8). Odlišení od zánětlivých pseudopolypů a v případě žaludeční sliznice i od hyperplastického gastrického polypu je obtížné, často až nemožné. PTEN-hamartomové polypy jsou polypy vznikající v souvislosti s PTEN hamartomatózním syndromem, jehož typickým zástupcem je syndrom Cowdenové. Jejich stavba může být totožná s juvenilními polypy či navíc obsahují příměs tukové tkáně, organoidně uspořádanou lymfoidní tkáň či ganglioneu-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S92–2S 96

POLYPÓZY ZAŽÍVACÍHO TRAKTU A LYNCHŮV SYNDROM Z POHLEDU PATOLOGA

romatózní okrsky. V takovémto případě histologický obraz přímo svědčí pro vysokou suspekci z PTEN hamartomatózního syndromu.

Úskalí histopatologické diagnostiky Výše popsané léze mají některé společné rysy a jak již bylo naznačeno, jejich přesná klasifikace není vždy jednoduchá a přímočará. Vyskytují se hraniční stavy a v kombinaci s objektivními technickými obtížemi (málo reprezentativní povrchové odběry, špatně topograficky orientované vzorky) lze některé léze zaměnit. Týká se to zejména odlišení hyperplastických polypů od SSA/P, odlišení TSA od konvenčního vilózního adenomu a odlišení juvenilního polypu od zánětlivých a reaktivních lézí (hyperplastický polyp žaludku, inflamatorní pseudopolyp) a též od inflamatorního fibroidního polypu (tzv. Vaňkův tumor). Dále je třeba upozornit, že v hodnocení stupně epiteliální dysplazie (LG vs. HG) je obecně dosahováno spíše vyšších úrovní „interobserver variability“ [5,6]. Jde o změny představující morfologické kontinuum, kde oba konce plynulého spektra jsou jasně definovány a relativně snadno diagnostikovány, avšak nastavení hranice mezi LG a HG dysplazií je do značné míry subjektivní.

Příspěvek patologa k časnému rozpoznání polypózních nádorových syndromů Histologická klasifikace příslušného polypu sama o sobě neumožňuje diagnózu hereditárního nádorového syndromu, neboť všechny zmiňované léze se vyskytují též sporadicky a tyto non-syndromické nálezy v rutinní praxi gastroenterologa i patologa dominují, může však vyvolat podezření na některou z polypóz, a to především v případě hamartomových polypů. Zejména již zmíněné (a zcela raritní) hamartomové polypy s obsahem tukové, lymfoidní či ganglioneuromatózní tkáně se mimo PTEN hamartomatózní syndrom vyskytují jen vzácně [4,7]. Vodítkem k suspekci na polypózu tak může být mnohočetný výskyt polypů, nízký věk pacienta a samozřejmě rodinná anamnéza. V situaci, kdy je klinicky zjevně přítomna polypóza,

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S92–2S 96

patolog přispěje alespoň klasifikováním typu polypu, a tím může pomoci nasměrovat další diagnostiku. Rozpoznání dysplazie ve FGP je znakem, který je suspektní z familiární adenomové polypózy (FAP) či jejích variant vč. GAPPS (gastric adenocarcioma and proximal polyposis syndrome) [1,2,8]. Méně signifikantně dysplazie v juvenilním polypu a PJP ukazuje na možnost juvenilní polypózy, resp. PJS [1,2,4,7,9,10]. Za pozornost stojí ta skutečnost, že – patrně v souvislosti s hodnocením úspěšnosti programu screeningu kolorektálního karcinomu (colorectal carcinoma – CRC) – došlo k zařazení kolorektálních adenomů mezi povinně hlášené novotvary. Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) a Národní onkologický registr (NOR) by tak do budoucna mohly sloužit jako platforma k zachycení pacientů s vícečetnými polypy, v současné podobě tedy alespoň v tračníku. Po překonání přechodného období bude hlášení probíhat automaticky, elektronickým propojením nemocničních a histologických databází s ÚZIS, takže nebude přinášet zvýšené úsilí ani náklady. Obě organizace se nebrání smysluplnému rozšíření hlášení novotvarů o další položky. Nastavení algoritmů k vyhledání osob v riziku polypózy by pak mohlo být již relativně snadným dílem, obtížnější jistě bude vybalancovat etické aspekty vytipování osob s podezřením na dědičný nádorový syndrom bez jejich vědomí, ochranu osobních dat a obdobné problémy. Kromě samotných polypů je vhodné zmínit jiné změny či novotvary, které jsou silně asociované s polypózními nádorovými syndromy a LS. V tab. 1 s přehledem zde diskutovaných syndromů je nazýváme signálními lézemi. Pro FAP silně svědčí přítomnost Gardnerova fibromu, méně silně pak výskyt abdominální fibromatózy [1,2,8,11–13]. Mnohočetné kožní nádory se sebaceózní diferenciací vyskytující se u jedinců před 50. rokem života nebo postihující tělní partie mimo obličej, stejně tak mnohočetné keratoakantomy vznikající na místech chráněných před sluncem u mladých osob jsou silným indikátorem Muir-Torre syndromu (varianta LS) [14]. Ovariální sex-cord tumor s anulárními tubuly je velmi vzácný nádor, velmi silně asociovaný

s PJS [1,4,8]. Dysplastický gangliocytom mozečku („Lhermitte Duclos disease“) je obdobně raritní nádorovitá léze, prakticky patognomická pro PTEN hamartomatózní syndrom [1,4,7–10]. Všechny jmenované léze by měly vést přinejmenším k pátrání po dalších projevech příslušných syndromů, ať už u daného jedince, či v jeho rodinné anamnéze, optimálně ke směřování pacienta k lékařskému genetikovi. Tzv. aberantní kryptální fokus (jde o mikroskopický monokryptální či oligokryptální konvenční adenom) se může vyskytnout jako ojedinělá, většinou náhodně zachycená změna, vyskytnou-li se u jedné osoby ale dva a více takových fokusů, je vysoce suspektní, že jde o osobu s FAP [1,2,8,12]. Obdobnou a velmi zajímavou lézí jsou relativně nově popsané prekurzory novotvarů u LS – tzv. MMR-deficientní kryptální fokusy. Jde o léze, které jsou na úrovni endoskopické i mikroskopické morfologicky neodlišitelné od normální sliznice, při imunohistochemickém průkazu MMR proteinů však s absencí nejméně jednoho z nich. V zatím publikovaných studiích se u pacientů bez LS tyto fokusy ve zdravé sliznici v okolí karcinomů tračníku nenašly ani v jednom případě, zatímco u pacientů s LS a karcinomem se našly v hustotě přibližně 1/1 cm2 [15,16]. Tato nízká hustota, a tedy velmi malá pravděpodobnost záchytu v endoskopických biopsiích značně limituje praktickou aplikovatelnost tohoto fenoménu. Snad by mohl být alternativní metodou detekce LS u pacientů, kteří chtějí vědět, zda jsou postiženi LS, a současně odmítají vyšetření germinální DNA.

Screening Lynchova syndromu Lynchův syndrom je ze zde diskutovaných syndromů daleko nejčastější. Odhaduje se, že incidence LS je 1/200 až 1/2 000. Považuje se za prokázané, že až 5 % kolorektálních karcinomů a cca 3 % endometriálních karcinomů vzniká právě na podkladě LS [2,17,18]. Přitom relativně vyšší medián věku v době vzniku malignit (ve srovnání např. s FAP) není dostatečně alarmujícím příznakem, který by vedl k suspekci na hereditu. Nádory vzniklé při LS se vyznačují defektem v mismatch repair systému, kdy mu-

2S95

POLYPÓZY ZAŽÍVACÍHO TRAKTU A LYNCHŮV SYNDROM Z POHLEDU PATOLOGA

tace v příslušném genu vede téměř vždy k absenci jednoho či více MMR proteinů (tato absence je detekovatelná imunohistochemicky) a z toho vyplývající vysokou mírou mikrosatelitní nestability (microsatellite instability-high – MSI-H). Stejné charakteristiky mají i sporadické CRC s epigeneticky inaktivovaným MMR systémem, a to mechanizmem hypermetylace promotoru genu MLH1, současně bývá prakticky vždy přítomna v nádorové populaci mutace BRAF genu – obě tyto změny umožňují velmi spolehlivé odlišení „lynchovského“ a sporadického CRC [19,20]. Z pohledu onkologů je vyšetření MSI-H (defekt v MMR) u CRC důležitým ukazatelem prognózy CRC (MSI-H nádory mají lepší prognózu) a v některých případech i vhodnosti adjuvantní chemoterapie a také velmi silným prediktorem účinnosti protinádorové imunoterapie tzv. checkpoint inhibitory, a to napříč všemi histologickými typy nádorů. Vyšetření MMR proteinů se tedy nezávisle na hereditárních aspektech postupně stává (nebo brzy stane) standardem péče o pacienty s CRC. Ve shodě s dalšími [17–20] považujeme za racionální zavedení plošného screeningu LS imunohistochemickou detekcí defektu MMR (doplněnou v indikovaných případech o stanovení BRAF mutace a metylace promotoru MLH1) u všech nově diagnostikovaných CRC a endometriálních karcinomů, neboť tato metoda naplňuje požadavky kladené na screening – jde o metodu relativně levnou (v řádu jednotek tisíc Kč), s vysokou senzitivitou i specificitou, aplikovanou na jasně definovanou cílovou populaci. Odhalení rodin s LS má významné pozitivní dopady jak na samotné osoby – nosiče, tak na celý systém zdravotní a sociální péče.

2S96

Shrnutí Znalost klinických a histomorfologických projevů polypózních nádorových syndromů napříč odbornostmi je základním předpokladem jejich správné a včasné diagnostiky. Některé chorobné procesy (v GIT i mimo něj) jsou silně asociované s hereditárními nádorovými syndromy a jejich výskyt by měl být signálem pro další cílená vyšetření. Využití dat o kolorektálních polypech z NOR by mohlo pomoci k vyhledání osob s rizikem polypóz – tato úvaha nepochybně má mnohé problematické eticko-právní aspekty. Imunohistochemické vyšetření MMR proteinů ve všech kolorektálních a endometriálních karcinomech se jeví jako vhodný screeningový nástroj pro detekci LS. Literatura 1. Bosman FT, Carneiro F, Hruban RH et al. WHO classiﬁcation of tumours of the digestive system. 4. vyd. Lyon: IARC Press 2010. 2. Ma H, Brosens LA, Offerhaus GJ et al. Pathology and genetics of hereditary colorectal cancer. Pathology 2018; 50(1): 49–59. doi: 10.1016/j.pathol.2017.09. 004. 3. Aust DE, Baretton GB et al. Serrated polyps of the colon and rectum (hyperplastic polyps, sessile serrated adenomas, traditional serrated adenomas, and mixed polyps)-proposal for diagnostic criteria. Virchows Arch 2010; 457(3): 291–297. doi: 10.1007/s00428-010-0 45-1. 4. Shaco-Levy R, Jasperson KW, Martin K et al. Morphologic characterization of hamartomatous gastrointestinal polyps in Cowden syndrome, Peutz-Jeghers syndrome, and juvenile polyposis syndrome. Hum Pathol 2016; 49: 39–48. doi: 10.1016/j.humpath.2015.10.002. 5. Osmond A, Li-Chang H, Kirsch R et al. Interobserver variability in assessing dysplasia and architecture in colorectal adenomas: a multicentre Canadian study. J Clin Pathol 2014; 67(9): 781–786. doi: 10.1136/jclinpath-2014-202177. 6. Costantini M, Sciallero S, Giannini A et al. Interobserver agreement in the histologic diagnosis of colorectal polyps. The experience of the multicenter adenoma colorectal study (SMAC). J Clin Epidemiol 2003; 56(3): 209–214.

7. Jelsig AM, Qvist N, Brusgaard K et al. Hamartomatous polyposis syndromes: a review. Orphanet J Rare Dis 2014; 9: 101. doi: 10.1186/1750-1172-9-101. 8. Huber AR, Findeis-Hosey JJ, Whitney-Miller CL. Hereditary gastrointestinal polyposis syndromes: a review including newly identified syndromes. J Gastroint Dig Syst 2013; 3: 155. doi:10.4172/2161-069X.1000155. 9. Campos FG, Figueiredo MN, Martinez CA. Colorectal cancer risk in hamartomatous polyposis syndromes. World J Gastrointest Surg 2015; 7(3): 25–32. doi: 10.4240/wjgs.v7.i3.25. 10. Chen HM, Fang JY. Genetics of the hamartomatous polyposis syndromes: a molecular review. Int J Colorectal Dis 2009; 24(8): 865–874. doi: 10.1007/s00384-0090714-2. 11. Lucci-Cordisco E, Risio M, Venesio T et al. The growing complexity of the intestinal polyposis syndromes. Am J Med Genet 2013; 161A(11): 2777–2787. doi: 10.1002/ajmg.a.36253. 12. Shussman N, Wexner SD. Colorectal polyps and polyposis syndromes. Gastroenterol Rep (Oxf ) 2014; 2(1): 1–15. doi: 10.1093/gastro/got041. 13. Brosens LA, van Hattem WA, Jansen M et al. Gastrointestinal polyposis syndromes. Curr Mol Med 2007; 7(1): 29–46. 14. Kacerovská D, Kazakov DV, Cerná K et al. Muir-Torre syndrom – fenotypicka varianta Lynchova syndromu. Cesk Patol 2010; 46(4): 86–94. 15. Kloor M, Huth C, Voigt AY et al. Prevalence of mismatch repair-deficient crypt foci in Lynch syndrome: a pathological study. Lancet Oncol 2012; 13(6): 598–606. doi: 10.1016/S1470-2045(12)70109-2. 16. Staffa L, Echterdiek F, Nelius N et al. Mismatch repair-deficient crypt foci in Lynch Syndrome – molecular alterations and association with clinical parameters. PLoS ONE 2015; 10(3): e0121980. doi: 10.1371/journal. pone.0121980. 17. Dušek M, Hadravský L, Stehlík J et al. Výsledky morfologické depistáže Lynchova syndromu v období 2013–2016. Cesk Patol 2018; 54(2): 86–92. 18. Hampel H, Frankel W, Panescu J et al. Screening for Lynch syndrome (hereditary nonpolyposis colorectal cancer) among endometrial cancer patients. Cancer Res 2006; 66(15): 7810–7817. doi: 10.1158/0008-5472.CAN06-1114. 19. Dušek M, Hadravský L, Černá K et al. Diagnóza Lynchova syndromu od patologa. Klin Onkol 2016; 29(3): 180–186. doi: 10.14735/amko2016180. 20. Daum O, Beneš Z, Hadravsky L et al. Lynchův syndrom v rukach patologa. Cesk Patol 2014; 50(1): 18–24. 21. Chintalacheruvu LM, Shaw T, Buddam A et al. Major hereditary gastrointestinal cancer syndromes: a narrative review. J Gastrointestin Liver Dis 2017; 26(2): 157–163. doi: 10.15403/jgld.2014.1121.262.maj. 22. Wells K, Wise PE. Hereditary colorectal cancer syndromes. Surg Clin North Am 2017; 97(3): 605–625. doi: 10.1016/j.suc.2017.01.009.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S92–2S 96

PŘEHLED

Nové poznatky o geneticky podmíněných nádorech tlustého střeva a polypózách gastrointestinálního traktu An Update on Inherited Colon Cancer and Gastrointestinal Polyposis Plevová P. Katedra biomedicínských oborů, LF Ostravské univerzity Oddělení lékařské genetiky, FN Ostrava

Souhrn Východiska: Je odhadováno, že 5–10 % zhoubných nádorů kolorekta vzniká na podkladě známého genetického syndromu. Jedinci s dědičnou predispozicí k nádorům kolorekta mají také zvýšené riziko vzniku extrakolických nádorových onemocnění. Dědičné formy těchto nádorů jsou obecně děleny na polypózní a nepolypózní. Rozšíření metody sekvenace nové generace zejména ve smyslu testování panelu genů do rutinní laboratorní praxe významně zjednodušilo diagnostiku genetických příčin těchto onemocnění. Cíl: Shrnout současné poznatky o příčinách, klinickém obrazu, diagnostických kritériích a doporučeních týkajících se preventivního sledování rizikových osob u syndromů dědičné predispozice ke gastrointestinálním polypózám a nádorům kolorekta, které byly definovány v poslední době a které jsou detekovány v rámci genetického testování panelů genů pro hereditární nádorová onemocnění metodou sekvenace nové generace. Je zahrnut syndrom konstitučního deficitu systému oprav chybného párování bází (bialelické mutace genů MLH1, MSH2, MSH6, PMS2), adenokarcinom žaludku a proximální polypóza žaludku (gen APC), polypóza v důsledku mutací genu NTHL1, polypóza spojená s opravnou funkcí polymerázy (geny POLD1, POLE), syndrom juvenilní polypózy (geny SMAD4 a BMPR1A) a syndrom pilovité polypózy. Dalším cílem je uvést nové poznatky u syndromů, které jsou již dlouhodobě diagnostikovány, vč. hereditárního nepolypózního kolorektálního karcinomu (Lynchova syndromu), familiární adenomatózní polypózy, polypózy v důsledku mutací genu MUTYH, Peutzova-Jeghersova syndromu a syndromu Cowdenova / PTEN hamartomatózních nádorů. Závěr: Povědomost o existenci těchto syndromů umožňuje časnou diagnózu a prevenci nádorů u postižených osob a jejich příbuzných. Genetické poradenství, prediktivní testování rizikových členů rodiny a screening predisponovaných osob přinášejí významnou výhodu mnoha generacím v těchto rodinách.

Klíčová slova polypy tlustého střeva – kolorektální karcinom – žaludek – polypy – geny – sekundární prevence

Děkuji MUDr. Lence Foretové, Ph.D., (Masarykův onkologický ústav, Brno) za kritickou revizi rukopisu a cenné rady. Thank to Lenka Foretová, M.D., PhD, (Masaryk Memorial Cancer Institute, Brno) for a critical review of the manuscript and valuable advices. Autorka deklaruje, že v souvislosti s předmětem studie nemá žádné komerční zájmy. The author declares she has no potential conﬂicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do bi omedicínských časopisů. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE recommendation for biomedical papers.

 MUDr. Pavlína Plevová, Ph.D. Oddělení lékařské genetiky FN Ostrava 17. listopadu 1790 708 52 Ostrava-Poruba e-mail: pavlina.plevova@fno.cz Obdrženo/Submitted: 1. 3. 2019 Přijato/Accepted: 6. 6. 2019

doi: 10.14735/amko2019S97

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S97–2S 108

2S97

NOVÉ POZNATKY O GENETICKY PODMÍNĚNÝCH NÁDORECH TLUSTÉHO STŘEVA

Summary Background: It is estimated that 5–10% of colorectal cancers arise due to a known genetic syndrome. Individuals with these cancer syndromes are also at risk of extracolonic cancers. Polyposis and nonpolyposis hereditary syndromes are generally recognized. Inclusion of next-generation sequencing technology, especially multiple-gene panel testing, in routine laboratory practice has made identifying the causes of these diseases significantly easier. Purpose: To summarize current knowledge of the causes, clinical manifestations, diagnostic criteria, and recommendations for presymptomatic screening of individuals at risk of hereditary gastrointestinal polyposis and colorectal cancer syndromes. We dicuss currently defined syndromes detected by multiple-gene panel next-generation sequencing; these include constitutional mismatch repair deficiency (biallelic MLH1, MSH2, MSH6, PMS2 gene mutations), gastric adenocarcinoma and proximal polyposis of the stomach (APC gene), NTHL1-associated polyposis, polymerase proofreading-associated polyposis (POLD1, POLE genes), juvenile polyposis (SMAD4, BMPR1A genes), and serrated polyposis syndromes. Another aim is to summarize recent knowledge about well-known syndromes, including hereditary nonpolyposis colon cancer (Lynch syndrome), familial adenomatous polyposis, MUTYH-associated polyposis, and Peutz–Jeghers and Cowden/PTEN hamartoma tumor syndromes. Conclusion: Awareness of hereditary polyposis/colon cancer syndromes enables early diagnosis and prevention of cancer in affected individuals and their relatives. Genetic counseling, presymptomatic testing of at-risk individuals, and efficient screening may be beneficial for affected families.

Key words colonic polyps – colorectal neoplasms – stomach – polyps – genes – secondary prevention

Úvod Je odhadováno, že 20–30 % případů kolorektálního karcinomu (colorectal cancer – CRC) je familiárních, přičemž 5–10 % jich vzniká na podkladě známého genetického syndromu [1]. Dědičné formy nádorů kolorekta jsou obecně děleny na polypózní a nepolypózní. Jedinci s dědičnou predispozicí k CRC mají zvýšené riziko vzniku časného CRC, metachronních nádorů

a extrakolických manifestací. Odhalení takových osob je důležité, aby jim bylo možné nabídnout adekvátní prevenci s možností časné detekce a léčby příslušných malignit s cílem snížit morbiditu a mortalitu [2]. Rychlý rozvoj aplikace metody sekvenace nové generace umožnil objev nových genů, jejichž mutace zvyšují rizika vzniku gastrointestinální polypózy a nádorových onemocnění vč. CRC. Rozšíření

Tab. 1. Histopatologická klasifikace polypů a jejich genetické příčiny (modifikováno podle [7]). Adenomy 1.

hereditární nepolypózní kolorektální karcinom (Lynchův syndrom)

syndrom konstitučního deficitu systému oprav chybného párování bází

familiární adenomatózní polypóza

adenokarcinom žaludku a proximální polypóza žaludku

polypóza v důsledku mutací genu MUTYH

polypóza v důsledku mutací genu NTHL1

polypóza spojená s opravnou funkcí polymerázy

Hamartomy 8.

Peutzův-Jeghersův syndrom

Cowdenův syndrom / syndrom PTEN hamartomů a nádorů

10.

syndrom juvenilní polypózy

Pilovité polypy 11.

2S98

syndrom pilovité polypózy

metody sekvenace nové generace zejména ve smyslu testování panelu genů do rutinní laboratorní praxe pak významně zjednodušilo diagnostiku genetických příčin těchto onemocnění. Současné testování desítek genů přináší často nečekaná odhalení příčin nádorových onemocnění. V tomto přehledu se zabýváme syndromy dědičné predispozice ke gastrointestinálním polypózám a CRC, které jsou v současnosti dobře definovány. Informace o nejčastějších syndromech vč. hereditárního nepolypózního CRC (Lynchova syndromu), familiární adenomatózní polypózy, polypózy v důsledku mutací genu MUTYH, Peutzova-Jeghersova a Cowdenova syndromu, doporučení k jejich genetickému testování a sledování již byly podrobně zpracovány v české odborné literatuře [3–6]. U těchto klinických jednotek uvádíme pouze základní a aktualizované informace týkající se gastrointestinálního traktu s ohledem na nové poznatky. Z histopatologického hlediska lze polypy rozdělit na adenomy, pilovité polypy a hamartomy. Genetické příčiny těchto jednotlivých typů polypů jsou uvedeny v tab. 1 [7].

Hereditární nepolypózní kolorektální karcinom (Lynchův syndrom) Doplnění k publikovanému článku Plevová et al: Hereditární nepolypózní kolorektální karcinom (HNPCC, Lynchův syndrom) [3].

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S97–2S 108

NOVÉ POZNATKY O GENETICKY PODMÍNĚNÝCH NÁDORECH TLUSTÉHO STŘEVA

Tab. 2. Riziko nádorů u pacientů s Lynchovým syndromem [7]. Typ nádoru

Běžné populační riziko

Riziko u Lynchova syndromu

Průměrný věk diagnózy u Lynchova syndromu (v letech)

kolorektální karcinom

5–6 %*

70–80 %

41–54

endometriální karcinom

2,70 %

30–40 %

ovariální karcinom

1,60 %

4–20 %

43–45

karcinom žaludku

<1%

0,2–13 %

49–55

karcinom močového měchýře z přechodních buněk

<1%

0,2–25 %

52–60

karcinom tenkého střeva

<1%

0,4–12 %

46–49

nádory mozku / centrálního nervového systému

<1%

1–4 %

sebaceózní nádory kůže

<1%

1–9 %

neuvedeno

* upraveno pro českou populaci Některé zdroje uvádějí také vyšší riziko vzniku nádoru pankreatu, žlučníku a žlučových cest [7,13].

Odpovědné geny: MLH1, MSH2, MSH6, PMS2, delece 3’ konce genu EPCAM Dědičnost: autozomálně dominantní Prevalence: 1 : 2 000 [8] Charakteristika syndromu Hereditární nepolypózní kolorektální karcinom (hereditary nonpolyposis colorectal cancer – HNPCC) neboli Lynchův syndrom je nejčastějším syndromem dědičné predispozice k CRC. Uvádí se, že je zodpovědný za 2–3 % všech těchto onemocnění [2]. Průměrný věk diagnózy CRC je 45 let (oproti 69 rokům u sporadických nádorů) [9]. Nádory jsou většinou proximálně od slezinného ohbí, mají vysoký stupeň nestability mikrosatelitů a histologické rysy charakterizované špatnou diferenciací, Crohn-like lymfocytární infiltrací, lymfoidnímí shluky v okrajích nádoru, mucinózními rysy, buňkami ve tvaru pečetního prstene nebo medulární diferenciací [7,10]. Často bývají přítomny synchronní nádory a metachronní nádory [11]. Přestože histologické rysy zjevně svědčí pro vysoce rizikové charakteristiky nádorů, ve skutečnosti mají CRC vzniklé v souvislosti s HNPCC nižší tendenci k metastatickému šíření do lymfatických uzlin a ke vzdáleným metastázám ve srovnání s nádory sporadickými [2,10]. Název „nepolypózní“ je zavádějící, neboť i u hereditárního nepolypózního syndromu mohou být přítomny polypy jako prekurzorové léze.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S97–2S 108

Většinou se histologicky jedná o adenomy, které mají typicky vilózní charakter růstu a vysoký stupeň dysplazie [12]. Vývoj adenomu do karcinomu je zde urychlen; nádory se mohou vyvinout během 5letého intervalu i dříve oproti 10 i víceletému intervalu v případě sporadických nádorů [2]. Pacienti s HNPCC mají zvýšené riziko extrakolických malignit (tab. 2) [7,13]. Nádory žaludku bývají typicky intestinálního typu s tubulární nebo difúzní architekturou; acinózní diferenciace je vzácná. Tyto nádory často vznikají v terénu atrofie žaludku a intestinální metaplazie nebo chronické gastritidy způsobené infekcí Helicobacter pylori [14]. Genetika Ačkoli většina případů onemocnění je způsobena patogenními mutacemi některého z genů systému oprav chybného párování bází (MLH1, MSH2, MSH6, PMS2) [15], byly popsány rodiny, v nichž byla příčinou Lynchova syndromu tzv. konstituční epimutace (tj. hypermetylace promotoru) genů MLH1 nebo MSH2 [16]. Konstituční epimutace znamená konstituční transkripční útlum genů epigenetickými mechanizmy, aniž by byla přímo změněna sekvence genu [17]; jedná se o stabilní genetické abnormality přítomné v normální tkáni [18]. Konstituční epimutace genu MSH2 jsou sekundární v důsledku zárodečných delecí genu EPCAM v pozici cis a jsou dě-

děny autozomálně dominantně [19]. Způsob přenosu konstituční epimutace genu MLH1 závisí na jejím mechanizmu vzniku. Konstituční epimutace genu MLH1 lze rozdělit do dvou kategorií: 1) epimutace vzniklé spontánně, jsou reverzibilní mezi generacemi, i když někdy mohou být přeneseny do další generace nemendelistickým způsobem dědičnosti (primární epimutace genu MLH1); 2) mendelistická epimutace, která je děděna klasickým autozomálně dominantním typem dědičnosti v důsledku přítomnosti sekvenční genetické změny v pozici cis (sekundární/geneticky podmíněná epimutace genu MLH1) [17,20]. Primární konstituční metylace genu MLH1 může být příčinou až 3 % případů Lynchova syndromu a je nacházena přibližně u 10 % pacientů s imunohistochemickou ztrátou exprese proteinu MLH1 [16]. Většinou vzniká de novo v časném stupni embryogeneze [20,21]. Screeningové testování – nestabilita mikrosatelitů, imunohistochemie Stanovení nestability mikrosatelitů v nádorové tkáni je využíváno u pacientů s CRC pro rozhodnutí o léčbě [22]. Stanovení nestability mikrosatelitů pomocí polymerázové řetězové reakce je vysoce efektivní proces s 93% senzitivitou. Je-li vysoký stupeň nestability zjištěn ve dvou nebo více z pěti testovaných mikrosatelitních markerů, je nádorová tkáň klasifikována jako vysoce nestabilní [23].

2S99

NOVÉ POZNATKY O GENETICKY PODMÍNĚNÝCH NÁDORECH TLUSTÉHO STŘEVA

Je-li testování provedeno pomocí panelu většího počtu mikrosatelitních markerů, nádor je považován za vysoce nestabilní, pokud je nestabilita zjištěna ve více než 30 % markerů. Sporadické nádory mají mikrosatelity obvykle stabilní [2]. Všichni pacienti, u nichž byl zjištěn vysoký stupeň nestability mikrosatelitů v nádoru, by měli být indikováni ke genetické konzultaci. Měly by být vyloučeny zárodečné mutace MLH1, MSH2, MSH6 a PMS2 a delece genu EPCAM v rámci testování panelu genů pro hereditární nádorová onemocnění metodou sekvenace nové generace, popř. konstituční epimutace genu MLH1. Přibližně v 15 % je nacházen vysoký stupeň nestability mikrosatelitů u nádorů sporadických, pravděpodobně jako důsledek epigenetických změn charakteru hypermetylace oblasti promotoru genu MLH1. Tyto nádory obvykle nesou somatické mutace v genu BRAF, což je odlišuje od nádorů na podkladě zárodečných mutací genů pro Lynchův syndrom, které somatické mutace v genu BRAF obvykle nenesou [2,24]. Přítomnost somatické mutace genu BRAF v nádorové tkáni obvykle vylučuje diagnózu Lynchova syndromu [25]. Přibližně 90 % nádorů u Lynchova syndromu vykazuje nestabilitu mikrosatelitů [26]. Imunohistochemická ztráta exprese proteinů MSH6, PMS2 nebo MSH2 obvykle svědčí pro Lynchův syndrom. Naproti tomu ztráta exprese proteinu MLH1, obvykle kombinovaná se ztrátou exprese PMS2, je často důsledkem somatické hypermetylace promotoru genu MLH1 u sporadických CRC s vysokým stupněm nestability mikrosatelitů. V tom případě by mělo být doplněno testování na hypermetylaci promotoru MLH1 a somatickou mutaci p.V600E v genu BRAF [27], přičemž vyšetření hypermetylace promotoru genu MLH1 je citlivější [7]. U pacientů, kteří onemocní CRC ve věku pod 50 let a mají normální expresi všech čtyř proteinů, je diagnóza Lynchova syndromu málo pravděpodobná. Přesto by měli být vzhledem k mladému věku odesláni ke genetické konzultaci [7]. Doporučení ke sledování Koloskopické sledování rizikových osob by mělo být prováděno jednou za

2S100

1–2 roky od 20 až 25 let nebo o 2–5 let dříve, než byl diagnostikován nejčasnější CRC v rodině; platí, co nastane dříve [11,28].

Syndrom konstitučního deficitu systému oprav chybného párování bází Odpovědné geny: MSH2, MLH1, MSH6, PMS2 Dědičnost: autozomálně recesivní Incidence: 1 : 1 000 000 [29] Charakteristika syndromu Syndrom konstitučního deficitu systému oprav chybného párování bází (constitutional mismatch repair deficiency – CMMRD) je způsoben bialelickými zárodečnými mutacemi některého z genů systému chybného párování bází. Vodítkem k diagnóze je často zjišťovaná konsanguinita [30,31]. Je klinicky charakterizován adenomatózními polypy, z nichž vzniká adenokarcinom tenkého nebo tlustého střeva v časném věku (40 % pacientů), kožními lézemi, mozkovými nádory (50 % pacientů) a hematologickými malignitami (30 % pacientů) s manifestací od kojeneckého do mladého dospělého věku [7,32]. Nejčastější nádory jsou mozkové gliomy (často v kojeneckém věku, průměrný věk diagnózy 9,5 roku), non-hodgkinské lymfomy (5 let) a CRC (16 let) [29]. Polypy v colon byly popsány již v 6 letech. Nádorové spektrum závisí na tom, který gen je mutován. Pacienti s mutací genu MSH2 nebo PMS2 obvykle onemocní nádorem mozku ve věku do 10 let a více než 40 % pacientů homozygotních pro mutaci v genu PMS2 onemocní druhou primární malignitou [33]. Naopak pacienti homozygotní pro mutace v genech MLH1 a MSH2 mají menší pravděpodobnost rozvoje druhé primární malignity (22 %). Důvodem je to, že pacienti s homozygotní mutací v genu PMS2 obvykle přežijí první malignitu, zatímco pacienti s mutacemi genů MLH1 a MSH2 mívají agresivní formy hematologických malignit [29]. Nádory pacientů s tímto syndromem mají tzv. hypermutační fenotyp, kdy je detekováno ≥ 100 mutací / Mb (1 milion nukleotidových bází) oproti < 10 mutacím / Mb u jiných dětských nádorů [34,35]. Tato vysoká mutační aktivita vede k tvorbě mnoha neoantigenů, které jsou rozpozná-

vány imunitním systémem, a v nádorech je pak zjišťována vyšší denzita nádor-infiltrujících lymfocytů [36]. Nádory těchto pacientů jsou často rezistentní k cytostatikům, jejichž mechanizmus účinku vyžaduje funkční systém chybného párování bází, např. k merkaptopurinu a temozolomidu, které jsou součástí léčebných schémat pro hematologické malignity a gliomy [37]. Naopak tyto nádory dobře reagují na imunoterapii pomocí inhibitorů kontrolních bodů („checkpoint inhibitors“) [34]. Další slibnou možností je vakcinace neoantigeny [38]. Diagnostická kritéria Kritéria podle evropského konsorcia „Care for CMMRD“ [29] jsou uvedena v tab. 3. Doporučení ke sledování [37] • nukleární magnetická rezonance NMR mozku každých 6 měsíců od diagnózy (neprovádět počítačovou tomografii mozku z důvodu možné indukce nádorů ionizujícím zářením); • koloskopické vyšetření od 6 let 1krát ročně, v případě nálezu polypů každých 6 měsíců; je důležité se zaměřit také na ploché polypy a nepolypoidní léze; • u pacientů s high-grade dysplazií zvážit kolektomii s ohledem na významné riziko rozvoje karcinomu; • gastroskopie od 8 let 1krát ročně, v případě nálezu polypů 2krát ročně; • neexistují efektivní screeningová opatření pro lymfoidní a jiné hematologické malignity, standardně lze doporučit vyšetření krevního obrazu a ultrazvuku břicha každých 6 měsíců; • event. celotělová NMR 1krát ročně od 6 let.

Familiární adenomatózní polypóza Doplnění k publikovanému článku Plevová et al: Familiární adenomatózní polypóza [4]. Odpovědný gen: APC Dědičnost: autozomálně dominantní Prevalence: 1 : 7 000 – 1 : 22 000 [39] Charakteristika syndromu Familiární adenomatózní polypóza (FAP) dědičná autozomálně dominantně

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S97–2S 108

NOVÉ POZNATKY O GENETICKY PODMÍNĚNÝCH NÁDORECH TLUSTÉHO STŘEVA

a způsobená zárodečnými mutacemi genu APC je příčinou přibližně 0,5–1 % případů CRC [40]. Je charakterizována rozvojem četných kolorektálních adenomatózních polypů (obvykle nad 100, ale může být i 10–100 u atenuované formy), u nejtěžších forem je stupeň polypózy mimo možnosti efektivní endoskopické léčby. Počátek klasické formy polypózy s fenotypem tisíců polypů je obvyklý v adolescenci s progresí do CRC ve středním věku. Penetrance je 100 % [41]. Adenomy u FAP jsou obdobné jako sporadické adenomy, mají většinou tubulární architekturu s dysplazií nízkého stupně, ale mohou se vyskytnout také sesilní nebo propadlé léze. Jednotlivé dysplastické krypty (nazývané mikroadenomy, adenom jednotlivé krypty nebo aberantní kryptická ložiska) se mohou vyskytovat v tlustém střevě v makroskopicky normální sliznici. Tyto léze jsou u zdravých osob vzácné a nález dvou nebo více těchto ložisek je vysoce podezřelý z FAP [7]. U téměř všech pacientů s FAP se vyvinou duodenální adenomy a u 4–10 % duodenální adenokarcinom. Většina adenomů vzniká v periampulární oblasti a v distálních dvou třetinách duodena. Většina má tubulární architekturu a dysplazii nízkého stupně [42,43]. Jejunoileální adenomy jsou méně časté [43]. Více než 60 % pacientů s FAP má žaludeční polypy [42], přičemž přibližně 50 % jedinců s FAP nebo AFAP má v žaludku více než 100 polypů [44]. Dysplazie bývá nízkého stupně (96 % případů), s výhradně žaludečním (foveolárním) fenotypem [45]. Vzácně vzniká karcinom žaludku [46]. Klasická forma FAP je charakterizována sty až tisíci polypů v tlustém střevě, které se manifestují od časného dětství do 3. dekády (typicky v 16 letech), kdy počet polypů rychle narůstá. Riziko vzniku CRC je bez léčby téměř 100 % [47]. Někteří autoři rozlišují v klasické formě formu profúzní, která má agresivní fenotyp s časným počátkem rozvoje polypózy a rizikem rozvoje CRC ve věku 20–30 let, a formu středně těžkou [2]. Atenuovaná forma je charakterizovaná rozvojem 10–100 polypů ve věku 40–70 let (průměrný věk 55 let), kdy odhadované celoživotní riziko rozvoje CRC je 70 % [47].

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S97–2S 108

Tab. 3. Diagnostická kritéria pro syndrom konstitučního deficitu systému oprav chybného párování bází podle Evropského konsorcia Care for CMMRD [29]. Indikace k testování (malignity nebo premaligní stavy – jeden je nutný; v případě více než jednoho se body přidávají)

Více než 3 body

karcinom typický pro Lynchův syndrom* ve věku < 25 let

3 body

mnohočetné střevní adenomy ve věku < 25 let při vyloučení mutace v genech APC a MUTYH nebo ojedinělý dysplastický adenom (také ve věku < 25 let)

3 body

WHO grade III nebo IV gliom ve věku < 25 let

2 body

NHL T buněčné linie nebo sPNET ve věku < 18 let

2 body

jakákoli malignita u pacienta ve věku < 18 let

1 bod

Další rysy – je-li přítomen více než jeden, body se přidávají klinická diagnóza NF1 nebo více než 2 hyper-/hypopigmentace kůže (> 1 cm)

2 body

diagnóza Lynchova syndromu u příbuzného 1. a/nebo 2. stupně

1 bod

karcinom typický pro Lynchův syndrom*, high-grade gliom, sPNET nebo NHL

1 bod

sourozenec s nádorem dětského věku

1 bod

mnohočetné pilomatrikomy

2 body

jeden pilomatrikom

1 bod

ageneze corporis callosi nebo kavernom (neindukovaný léčbou)

1 bod

konsanguinita rodičů

1 bod

deficit / snížené hladiny IgG2/4 a/nebo IgA

1 bod

* kolorektum, endometrium, tenké střevo, renální pánvička, ureter, žlučové cesty, močový měchýř, žaludek WHO – Světová zdravotnická organizace, NHL – non-hodgkinský lymfom, sPNET – supratentoriální primitivní neuroektodermální nádor, NF1 – Recklinghausenova neurofibromatóza typu 1, Ig – imunoglobulin

Diferenciálně diagnosticky je zapotřebí zdůraznit, že celoživotní kouření, zejména od mladého věku pod 20 let, a pravidelná konzumace piva či jiného alkoholu (zejména denně), mohou také zvyšovat pravděpodobnost mírného stupně mnohočetné střevní polypózy (Plevová, nepublikované pozorování).

Adenokarcinom žaludku a proximální polypóza žaludku Odpovědný gen: APC (bodová mutace v promotoru 1B) Typ dědičnosti: autozomálně dominantní Prevalence: neznámá

Charakteristika syndromu Adenokarcinom žaludku a proximální polypóza žaludku (gastric adenocarcinoma and proximal polyposis of the stomach – GAPPS) je zvláštní fenotyp familiární adenomatózní polypózy. Mnohočetná polypóza žlázek žaludečního fundu (více než 100 polypů) pokrývá tělo a fundus žaludku, přičemž v jícnu, antru žaludku, pyloru, duodenu, tenkém a tlustém střevě se polypy nevyskytují. Histologicky se jedná o polypy ze žlázek fundu, z nichž některé mohou být dysplastické [48]. Byly také popsány hyperplastické, čisté adenomatózní a smíšené adenomatózní a hyperplastické polypy s rysy polypů ze žlázek fundu.

2S101

NOVÉ POZNATKY O GENETICKY PODMÍNĚNÝCH NÁDORECH TLUSTÉHO STŘEVA

Karcinom žaludku intestinálního nebo smíšeného typu je zjišťován u 13 % pacientů s GAPPS [48,49]. Pro srovnání – sporadické polypy ze žlázek fundu, které jsou zjišťovány u 5 % osob podstupujících gastroskopii [50] a jsou častější u osob léčených inhibitory protonové pumpy [51], bývají přítomny v nižším počtu a dysplazie je v nich extrémně vzácná [52]. Pokud se dysplazie ve sporadických polypech vyskytne, je obvykle nízkého stupně a nedochází k progresi do dysplazie vysokého stupně a karcinomu [44]. GAPPS má neúplnou penetranci, neboť u některých starších pacientů, obligatorních nosičů vlohy, byl zjištěn normální endoskopický nález [48]. Věk počátku GAPPS je variabilní, je popisován od 23 do 75 let, průměrný věk 50 let. Typická polypóza ze žlázek fundu s multifokální dysplazií byla detekována i u 10letého dítěte [48,49]. Mutace v promotoru 1B byla popsána u méně než 1 % osob s FAP a je spjatá s dysplazií vysokého stupně a maligní transformací polypů žlázek fundu [44,53,54]. Distribuce somatických mutací v genu APC v kolorektálních adenomech není náhodná a částečně souvisí s lokalizací zárodečné mutace v genu, avšak je odlišná od nenáhodného výskytu somatických mutací v duodenálních polypech a polypech ze žlázek fundu [55]. Genetika GAPPS je způsoben zárodečnou bodovou mutací v promotoru 1B ve vazebném motivu Ying Yang 1 genu APC [44,49]. Byly popsány tři mutace v tomto pro motoru: c.-195A>C, c.-192A>G, c.-191T>C [44]. Promotor 1B je v žaludeční sliznici důležitější než promotor A1, který bývá většinou metylován, což vysvětluje fenotyp [44]. Diagnostická kritéria [48] • žaludeční polypóza těla a fundu žaludku, přičemž v kolorektu a duodenu se polypy nevyskytují; • více než 100 polypů pokrývajících proximální část žaludku u probanda nebo více než 30 polypů u příbuzného 1. stupně; • predominantně polypy žlázek fundu žaludku, z nichž některé mají oblasti

2S102

dysplazie (nebo člen rodiny s dysplastickými polypy žlázek fundu nebo adenokarcinomem žaludku); • autozomálně dominantní typ dědičnosti; • vyloučení jiného syndromu žaludeční polypózy a užívání inhibitorů protonové pumpy. Doporučení ke sledování Je doporučována screeningová gastroskopie s biopsiemi nebo polypektomiemi od 18 let věku, případně profylaktická gastrektomie [48]. Je indikováno také koloskopické sledování.

Polypóza v důsledku mutací genu MUTYH Doplnění k publikovanému článku Plevová et al: Familiární adenomatózní polypóza [4]. Odpovědný gen: MUTYH Typ dědičnosti: autozomálně recesivní Prevalence: 1 : 10 000 – 1 : 40 000 [56] Charakteristika syndromu Recesivně dědičná polypóza podmíněná bialelickou zárodečnou mutací v genu MUTYH (MUTYH-associated polyposis – MAP) má obvykle klinické rysy atenuované formy familiární adenomatózní polypózy s výskytem méně než 100 polypů, s průměrným věkem diagnózy kolem 50. roku věku a celoživotním rizikem rozvoje CRC 43 % až téměř 100 % v případě, že pacient není pravidelně sledován [57,58]. Přibližně 10–23 % pacientů, u nichž je podezření na FAP/AFAP, avšak není zjištěna mutace v genu APC, nese patogenní varianty v genu MUTYH [57]. Polypy jsou charakteru konvenčních adenomů, pilovitých („serrated“) adenomů a hyperplastických polypů [7]. Jedinci mají také zvýšené riziko extrakolických nádorů, kdy duodenální adenomy jsou nacházeny u 17–25 % pacientů se 4% celoživotním rizikem nádoru duodena [59]. Je zvýšené riziko karcinomu ovarií, močového měchýře a kůže ve vyšším věku [60]. Bylo zjištěno, že heterozygotní nosiči patogenních variant v genu MUTYH mají riziko rozvoje CRC zvýšené oproti populačnímu riziku, toto riziko bylo stanoveno na 12,5 % pro muže a 10 % pro ženy v případě, že mají příbuzného s CRC

ve věku do 50 let bez mutace v genu MUTYH [61]. Některé studie uvádějí, že mohou mít také zvýšené riziko nádorů žaludku a duodena, hepatobiliárního systému a karcinomu prsu [62], avšak v současnosti není pro takovou asociaci dostatek důkazů. Genetika Gen MUTYH kóduje enzym glykosylázu, která se uplatňuje v systému excizních oprav bází. Deficit proteinu MUTYH se projevuje zvýšenou frekvencí somatických mutací charakteru transverze G > T v nádorové tkáni [63], což vede ke genetické nestabilitě genu APC a pravděpodobně dalších, vč. genů KRAS a TP53. Patogeneze nádorů u MAP je jedinečná, ale překrývá se s FAP, což je příčinou fenotypové podobnosti [63]. Doporučení ke sledování Pro heterozygotní nosiče patogenních variant v genu MUTYH by měl být doporučen koloskopický screening 1krát za 3–4 roky od 50 let, event. dříve, dle výskytu CRC v rodině.

Polypóza v důsledku mutací genu NTHL1 Odpovědný gen: NTHL1 Typ dědičnosti: autozomálně recesivní Prevalence: Frekvence homozygozity pro variantu c.268C>T, p.Q90* je v nizozemské populaci 1: 75 000, což odpovídá odhadem více než 200 nemocným [64]. Pro ostatní populace nejsou údaje k dispozici. Charakteristika syndromu Syndrom NAP (NTHL1-associated polyposis) je charakterizovaný predispozicí k adenomatózní polypóze a zvýšeným rizikem rozvoje CRC a extrakolických malignit vč. karcinomu prsu, endometria, děložního čípku, duodena, kůže (bazocelulární karcinom), urotheliálních nádorů, nádorů hlavy a krku, pankreatu, mozku (vč. meningeomu), hematologických malignit. Onemocnění je charakterizováno vysokou penetrancí. Všichni dosud popsaní pacienti měli adenomatózní polypy, 33 % z nich mělo jeden nebo více hyperplastických polypů, 59 % CRC, 60 % žen karcinom prsu (průměrný věku 48,5 roku) a 55 % mělo mnoho-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S97–2S 108

NOVÉ POZNATKY O GENETICKY PODMÍNĚNÝCH NÁDORECH TLUSTÉHO STŘEVA

četné primární malignity [47,65]. Extrakolické nádory byly pozorovány u 66 % pacientů a výskyt extrakolických malignit je u tohoto syndromu vyšší než u jiných syndromů predispozice k CRC [65]. Genetika Syndrom byl objeven v roce 2015 nálezem homozygotní nonsense mutace c.268C>T, p.Q90* v genu NTHL1 u 3 z 51 nepříbuzných nizozemských pacientů se střevní polypózou [64]. Později byly popsány další rodiny německého, španělského, britského a řeckého původu s mutací p.Q90*, vzácně byly popsány jiné ztrátové mutace [65,66]. Protein NTHL1 se podílí na excizních opravách nukleotidových bází. Adenomy i CRC mají specifické spektrum somatických mutací v genech, které se uplatňují při vývoji karcinomu z adenomu, kdy dochází k tranzici ve smyslu C > T; stejný charakter mutací byl zjištěn i v extrakolických nádorech [65,66]. Diagnostická kritéria Nebyla publikována. Doporučení ke sledování [64] • koloskopie od 18–20 let 1krát za 1–2 roky; • ultrazvukové vyšetření prsou 1krát ročně od 30 let; • NMR prsou 1krát za 2 roky od 40 let; • mamografie 1krát za 2 roky od 45 let; • gynekologický ultrazvuk 2krát ročně, biopsie endometria a marker CA125 1krát ročně od 40 let. Pozn.: Pro další nádory nelze doporučit screeningová opatření, buď z důvodu, že není známo kumulativní riziko, nebo nejsou známá účinná screeningová opatření [64].

Polypóza spojená s opravnou funkcí polymerázy Odpovědné geny: POLE, POLD1 Dědičnost: autozomálně dominantní Prevalence: ? Charakteristika syndromu Polypóza spojená s opravnou funkcí polymerázy (polymerase proofreading-associated polyposis – PPAP) je syndrom dědičné predispozice ke střevní polypóze

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S97–2S 108

a CRC. Fenotyp zahrnuje 10 až méně než 100 adenomů v tlustém střevě a/nebo přítomnost duodenálních polypů [67]. Mutace genu POLD1 mohou kromě CRC zvyšovat také riziko vzniku nádorů endometria a prsu [68]. Mutace obou genů jsou také spojeny se zvýšeným rizikem nádorů mozku [67]. Bellido et al publikovali klinický fenotyp dosud nejrozsáhlejšího souboru pacientů s PPAP. Pacienti (n = 47) s mutacemi genu POLE měli v 82 % více než dva adenomy v colon, v 74 % více než pět adenomů, v 64 % CRC (průměrný věk diagnózy 41 let), v 50 % duodenální adenomy a v 6 % mozkový tumor. Dvacet dva pacientů se zárodečnou mutací v genu POLD1 mělo v 64 % více než dva adenomy v colon, v 55 % více než pět adenomů, v 59 % CRC (průměrný věk diagnózy 36 let), v 57 % karcinom endometria (průměrný věk 51 let), ve 14 % karcinom prsu a ve 4,5 % tumor mozku [67]. U pacientů s mutacemi genu POLE byly také popsány multinádorové fenotypy zahrnující např. nádory tlustého střeva, pankreatu, vaječníku a tenkého střeva [69] nebo nádory tlustého střeva, vaječníku, endometria a mozku [70]. Mutace genu POLE byly také popsány u případů nádorů v časném věku a je otázkou, zda je tato časná manifestace jakožto závažnější fenotyp důsledkem specifických mutací genu POLE [71]. Riziko metachronního CRC není známo [67].

vat nestabilitu mikrosatelitů, avšak zárodečná mutace v genech pro Lynchův syndrom není zjištěna [73,76,77]. Patogenní mutace v genu POLD1 byly detekovány jako příčina syndromu kongenitální parciální lipodystrofie s mandibulární hypoplazií, hluchotou a progeroidními rysy. Většina pacientů nese rekurentní mutaci mutaci c.1812_1814del, p.S605del, další detekované mutace zahrnují p.R507C, p.I1070N a p.E1067K [78,79]. Jedná se tedy o odlišné mutace než ty, které způsobují fenotyp PPAP. Diagnostická kritéria [67] Pro gen POLE

• atenuovaná adenomatózní polypóza (20–100 adenomů);

• Amsterodamská kritéria I pro Lynchův syndrom [3] – pouze CRC;

• CRC a oligopolypóza (5–20 adenomů), obojí ve věku pod 50 let;

• CRC nebo oligopolypóza (5–20 adenomů) a příbuzný 1. stupně s CRC pod 50 let; • CRC nebo oligopolypóza (5–20 adenomů) a dva nebo více příbuzných 1. nebo 2. stupně s CRC, bez ohledu na věk. Pro gen POLD1

• atenuovaná adenomatózní polypóza (20–100 adenomů);

• Amsterodamská kritéria II pro Lynchův Genetika Příčinou syndromu PPAP jsou zárodečné mutace v exonukleázové (korektorské) doméně DNA polymeráz Pol  and Pol  [72]. Bývají zjišťovány rekurentní mutace p.L424V v genu POLE a p.V295M, p.D316H, p.D316G, p.R409W, p.S478N a p.L474P v genu POLD1 [67, 73]. Geny POLE a POLD1 jsou součástí systému oprav chybného párování bází („mismatch repair pathway“), tedy téhož systému jako geny pro hereditární nepolypózní CRC (Lynchův syndrom). Patogenní varianty v genech POLE a POLD1 vedou ke zvýšenému výskytu somatických mutací v nádorech [74]. Vzor somatických mutací může být velmi variabilní [75], což je pravděpodobně důvod, proč jsou mezi pacienty rozdíly v lokalizaci primárních nádorů. Některé nádory pacientů s mutací genu POLE mohou vykazo-

syndrom [3] – pouze CRC a karcinom endometria; • CRC pod 50 let nebo karcinom endometria pod 60 let a oligopolypóza (5–20 adenomů) pod 50 let; • CRC nebo karcinom endometria nebo oligopolypóza (5–20 adenomů) a příbuzný 1. stupně s CRC pod 50 let nebo karcinomem endometria pod 60 let; • CRC nebo karcinom endometria nebo oligopolypóza (5–20 adenomů) a dva nebo více příbuzných 1. nebo 2. stupně s CRC nebo karcinomem endometria, bez ohledu na věk. Pozn.: Přítomnost mozkových nádorů nebo nádorů prsu v kontextu charakteristických rysů (CRC, polypóza a/nebo karcinom endometria) mohou svědčit pro PPAP.

2S103

NOVÉ POZNATKY O GENETICKY PODMÍNĚNÝCH NÁDORECH TLUSTÉHO STŘEVA

Tab. 4. Celoživotní kumulativní rizika nádorů u pacientů s Peutzovým-Jeghersovým syndromem [7]. Lokalizace

kolorektum

tenké střevo

žaludek

pankreas

11–36

prs

32–54

děložní tělo

ovarium

děložní čípek

varle

plíce

7–17

Nález mikrosatelitní nestability by neměl být vylučovacím kritériem pro PPAP. Doporučení ke sledování [67] • koloskopie každé 1–2 roky od 20–25 let; • gastroduodenoskopie každé 3 roky od 20–25 let; • u žen s mutací v POLD1 gynekologický ultrazvuk 2krát ročně a biopsie endometria 1krát ročně od 40 let; • ultrazvukové vyšetření prsou 1krát ročně od 40 let; • mamografie 1krát za 2 roky od 45 let. Pozn.: Je zapotřebí vzít v úvahu zvýšené riziko vzniku nádorů mozku u nosičů mutací v POLE a POLD1.

Peutzův-Jeghersův syndrom Doplnění k publikovanému článku Puchmajerová et al: Peutz-Jeghersův syndrom [5]. Odpovědný gen: STK11 Dědičnost: autozomálně dominantní Prevalence: 1 : 50 000 – 1 : 200 000 [80,81] Charakteristika syndromu Peutzův-Jeghersův syndrom je charakterizován hamartomatózními gastrointestinálními polypy, pigmentovanými kožními a slizničními lézemi zejména rtů a nosu v dětství a extraintestinálními nádory, vč. cervikálního adenoma malignum, ovariálních nádorů z pohlavní lišty

2S104

s anulárními tubuly, ze Sertoliho buněk nebo Sertoliho-Leydigových buněk a nádorů varlat [80,81]. Celoživotní rizika nádorů pro jednotlivé orgány jsou uvedena v tab. 4 [7]. Většina pacientů má kolem deseti gastrointestinálních hamartomů. Ačkoli většina polypů vzniká v tenkém střevě (60–90 %), mohou vzniknout také v kolorektu (5–60 %), žaludku (15–30 %) a vzácně žlučníku, respiračním nebo močovém traktu [80,81]. Velikost polypů v tenkém a tlustém střevě kolísá od několika mm po několik cm. Polypy jsou obvykle stopkaté, s hladkým a laločnatým povrchem. Histologicky mají hamartomy stromovitou konfiguraci s větvícími se pruhy hladké svaloviny a dilatovanými kryptami [7,82]. Gastrické polypy jsou obvykle malé, asymptomatické a většinou lokalizované v antru. Je obtížné je odlišit od gastrických juvenilních a hyperplastických polypů. Dochází v nich k proliferaci hladké svaloviny a chybí granulační tkáň ve srovnání s juvenilními polypy. Gastrické hyperplastické a juvenilní polypy mají obvykle poškozený povrchový epitel na rozdíl od polypů u Peutzova-Jeghersova syndromu, kde je epitel intaktní [83].

Cowdenův syndrom / syndrom PTEN hamartomatózních nádorů Doplnění k publikovanému článku Puchmajerová et al: Cowdenův syndrom [6]. Odpovědné geny: PTEN Dědičnost: autozomálně dominantní Prevalence: 1: 200 000 [84] Charakteristika syndromu Cowdenův syndrom neboli syndrom PTEN hamartomatózních nádorů je charakterizován makrocefalií, mukokutánními lézemi (faciální trichilemomy, akrální keratóza, papilomatózní papuly a slizniční léze, které jsou patognomické pro tento syndrom), zvýšeným rizikem vzniku zhoubných nádorů (prsu, štítné žlázy, endometria, kolorekta (celoživotní riziko 10–15 %), ledvin a melanomu) a benigními hamartomatózními lézemi v tkáních vč. gastrointestinální polypózy [7]. Polypy bývají přítomny u téměř všech pacientů s Cowdenovým syndromem v celém gastrointestinálním traktu. Zahr-

nují hamartomatózní/juvenilní polypy, adenomy, ganglioneuromy a lymfoidní folikuly [7,28,85]. Difúzní ezofageální glykogenní akantóza je přítomna u více než 80 % pacientů s Cowdenovým syndromem a v kombinaci s polypózou tlustého střeva může být diagnostická pro tento syndrom [7]. Různé spektrum gastrointestinálních polypů, vč. hamartomatózních a ganglioneuromatózních polypů a difuzní glykogenové akantózy v jícnu vzbuzují podezření na diagnózu Cowdenova syndromu [7]. Byla popsána účinnost léčby mTOR inhibitory u nádorů vzniklých u pacientů s Cowdenovým syndromem. V současnosti probíhají klinické studie [86].

Syndrom juvenilní polypózy Odpovědné geny: SMAD4, BMPR1A Dědičnost: autozomálně dominantní Prevalence: 1: 100 000 [7] Charakteristika syndromu Syndrom juvenilní polypózy je charakterizován mnohočetnou polypózou v gastrointestinálním traktu. Polypy se vyvíjejí v 1. nebo 2. dekádě života [7]. Počet polypů se pohybuje mezi několika až stovkami polypů a jsou nacházeny nejčastěji v tlustém střevě a žaludku, méně často v tenkém střevě [87]. Pacienti mohou být asymptomatičtí nebo mohou mít příznaky charakteru bolestí břicha, rektálního prolapsu, análního pruritu, zácpy nebo průjmu, anémie. Pacienti s rozsáhlou polypózou vč. těžké polypózy žaludku mohou mít gastroenterokolonopatii se ztrátami bílkovin, malabsorpcí a krvácením a vysokým rizikem úmrtí v mladém věku. Jedná se o infantilní formu syndromu, která je často spojena s vrozenými anomáliemi [7]. Je způsobena delecí sousedících genů BMPR1A a PTEN. Zárodečné mutace v genu SMAD4 jsou spojeny s těžkou polypózou žaludku a zvýšeným rizikem karcinomu žaludku. Mutace v genu SMAD4 jsou spojeny s výskytem hereditárních hemoragických telangiektázií [7,87]. Celoživotní riziko vzniku karcinomu GIT se uvádí 9–50 % a CRC je zjišťován u 17–22 % pacientů se syndromem juvenilní polypózy do věku 35 let [88–90]. Kolorektální juvenilní polypy mívají velikost 5–50 mm, typicky jsou sférické,

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S97–2S 108

NOVÉ POZNATKY O GENETICKY PODMÍNĚNÝCH NÁDORECH TLUSTÉHO STŘEVA

s hladkým povrchem. Mikroskopicky mají rozpínající se stroma s rozsáhlým edémem a smíšeným zánětlivým infiltrátem. Žlázky jsou často cysticky dilatovány a jsou přítomny nápadné reaktivní změny. Cévy jsou zřetelné v důsledku kongesce. Jsou nerozeznatelné od sporadických juvenilních polypů [7,91,92]. Dysplazie může být přítomna až v 50 % juvenilních polypů, avšak rozlišení mezi dysplazií a reaktivní atypií může být obtížné [91]. Žaludeční polypy jsou prakticky neodlišitelné od sporadických žaludečních hyperplastických polypů při barvení hematoxylin-eozinem [7]. Imunohistochemická detekce ztráty exprese proteinu SMAD4 v juvenilním polypu je obvykle známkou zárodečné mutace v genu SMAD4 a lze ji použít jako screeningový nástroj. Nicméně zachovalá exprese proteinu SMAD4 nevylučuje zárodečnou mutaci genu SMAD4. Ve sporadických juvenilních polypech a polypech nosičů mutací genu BMPR1A nikdy nebývá přítomna ztráta exprese proteinu SMAD4 [7,92]. Genetika Zárodečná mutace v genech SMAD4 nebo BMPR1A bývá zjištěna u 50–60 % pacientů, kteří splňují kritéria Světové zdravotnické organizace (WHO) pro syndrom juvenilní polypózy [92,93]. Proteiny SMAD4 a BMPR1A jsou komponentami signální dráhy TGF/BMP (transformující růstový faktor  / kostní morfogenetický protein), která reguluje buněčnou proliferaci a diferenciaci [94]. Poškození genů SMAD4 a BMPR1A bývá obvykle charakteru bodových mutací nebo mikrodelecí. Přibližně 15 % je charakteru rozsáhlých delecí jednoho nebo více exonů [95]. Diagnostická kritéria WHO kritéria [88]: • více než 3–5 juvenilních polypů v tlustém střevě současně; • 1 nebo více juvenilních polypů s pozitivní rodinnou anamnézou. Doporučení ke sledování • kolonoskopie a gastroskopie od 15 let nebo dříve u symptomatických osob jednou za 1–3 roky v závislosti na počtu polypů;

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S97–2S 108

• chirurgická léčba u pacientů s velkým počtem polypů neřešitelným endoskopicky.

Syndrom pilovité polypózy Odpovědný gen: neznámý Dědičnost: ? Incidence: 1 : 100 000 [96] Charakteristika syndromu Syndrom pilovité polypózy (serrated polyposis syndrome – SPS), dříve známý jako syndrom hyperplastické polypózy, je klinicky definovaný syndrom charakterizovaný přítomností mnohočetných nebo velkých pilovitých polypů v kolorektu se zvýšeným rizikem vzniku CRC [2,87]. Fenotyp onemocnění je variabilní, někteří pacienti mají mnohočetné léze v průběhu celého tlustého střeva, zatímco jiní mají několik velkých pravostranných lézí [2]. Sesilní forma tvoří přibližně 25 % pilovitých polypů a často se jedná o prekurzorové léze pro CRC. Sesilní pilovité polypy jsou ploché, překryté vrstvou hlenu, což ztěžuje jejich rozpoznání a kompletní endoskopické odstranění [2]. Je odhadováno, že celoživotní riziko vzniku CRC může být vyšší než 50 %, podle některých zdrojů až 70 % [2,97]. Boparai et al zjistili CRC u 35 % pacientů s tímto syndromem [98]. Většina případů nádoru byla diagnostikována při iniciální koloskopii, a tedy při diagnóze syndromu, pouze u pěti pacientů (6,5 %) byl CRC diagnostikován v průběhu sledování. Pětileté riziko vzniku CRC během sledování je odhadováno na 7 % [98]. Až u 26 % pacientů může být diagnostikován synchronní nebo metachronní CRC [99]. Výskyt je stejně častý u mužů a u žen převážně v severozápadní evropské populaci. Předpokládá se, že onemocnění je pravděpodobně poddiagnostikováno jak gastroenterology, tak patology. Průměrný věk diagnózy je 55–65 let, ale onemocnění bylo popsáno u osob ve věku 11–83 let [100]. Genetika Ačkoli 40–60 % pacientů uvádí rodinnou anamnézu CRC, přesný typ dědičnosti není známý [101]. Není sice známá zárodečná genetická příčina syndromu, avšak molekulární dráha, která vede

k vývoji karcinomu z pilovitého adenomu, je dobře definována [2]. Pilovité polypy se totiž vyvíjejí jinou dráhou, než je tradiční sekvence adenom – karcinom, a ta je nazývána dráhou pilovité neoplazie. V pilovitých polypech jsou zjišťovány nahromaděné somatické změny vč. mutací genu BRAF a vysoký stupeň metylace promotorových oblastí nádorových supresorových genů [87]. Bývá také metylován gen MLH1, což pak vede k nestabilitě mikrosatelitů a takové léze jsou charakterizovány rychlou progresí do dysplazie a karcinomu, podobně jako je tomu u Lynchova syndromu [102]. Molekulární profily sesilních pilovitých polypů jsou heterogenní, nelze proto vyloučit ještě další dráhy kancerogeneze [2]. Existence dráhy pilovitých polypů je podporována tzv. „paradoxem kouření“, kdy kouření je spojeno s významným rizikem vzniku polypů, avšak nižším rizikem rozvoje CRC [87,101,103]. U syndromu pilovitých polypů se uplatňuje také gen RNF43, negativní regulátor dráhy Wnt [104]. Pomocí celoexomového sekvenování byla zjištěna zárodečná nonsense mutace v genu RNF43 ve dvou z 20 rodin se syndromem pilovitých polypů [105]. Syndrom spjatý se zárodečnými mutacemi v genu RNF43 je sice v databázi Online Mendelian Inheritance in Man (OMIM) uveden jako nádorový syndrom sesilní pilovité polypózy [106], avšak testování na zárodečné mutace tohoto genu není prozatím zahrnováno do rutinního testování, neboť další studie výskyt mutací v tomto genu nepotvrdila [87,107]. Diagnostická kritéria Kritéria WHO 2010 [108]: • alespoň 5 pilovitých polypů proximálně od sigmoidea, přičemž dva nebo více z nich jsou větší než 10 mm; • jakýkoli počet pilovitých polypů proximálně od sigmoidea u jedince, který má příbuzného 1. stupně se syndromem pilovitých polypů; • nebo více než 20 pilovitých polypů jakékoli velikosti lokalizovaných kdekoli v tlustém střevě. Doporučení ke sledování [2] • koloskopie každé 1–3 roky s ohledem na množství polypů;

2S105

NOVÉ POZNATKY O GENETICKY PODMÍNĚNÝCH NÁDORECH TLUSTÉHO STŘEVA

• po chirurgické resekci koloskopie zbytku tlustého střeva jednou ročně vzhledem k riziku metachronního karcinomu; pokud při dvou po sobě následujících koloskopiích není zjištěna léze větší než 1 cm, dysplastická léze nebo se počet a velikost lézí zmenšuje, lze interval prodloužit na 2 roky; • rizikové osoby – koloskopie od 40 let nebo o 10 let dříve, než byl výskyt polypů u nejmladšího příbuzného, platí, co nastane dříve; interval 5 let při normálním nálezu nebo 1–3 roky při nálezu polypů; • někteří doporučují intenzivní sledování nejen u osob, která splňují výše uvedená kritéria pro diagnózu syndromu pilovitých polypů, ale již při nálezu dvou nebo více pilovitých lézí při koloskopii vzhledem k tomu, že u vysokého procenta pacientů splňujících tato kritéria je již přítomen CRC. Jiné Riziko vzniku CRC je uváděno jako zvýšené u osob s mutací genu CHEK2, přičemž tento gen je považován za asociovaný zejména s nádory prsu a prostaty [106]. Patogenní varianty v genu CHEK2 byly zjištěny u 2,5 % CRC. Přibližně u 1 % pacientů s CRC jsou detekovány mutace genů BRCA1 a BRCA2 pro hereditární karcinom prsu a vaječníků [109]. Juvenilní-like zánětlivé gastrointestinální polypy mohou být manifestací neurofibromatózy 1. typu, nicméně tato asociace musí být teprve potvrzena a vyjasněna [110,111].

Závěr Ačkoli jsou dědičné syndromy predispozice ke gastrointestinálním polypózám a CRC zodpovědné pouze za část případů onemocnění, povědomost o jejich existenci umožňuje časnou diagnózu a prevenci nádorové morbidity a mortality u postižených osob a jejich příbuzných. Genetické poradenství, prediktivní testování rizikových členů rodiny a screening predisponovaných osob přináší významnou výhodu mnoha generacím v těchto rodinách [2]. Na hereditární formy nádorů gastrointestinálního traktu je zapotřebí myslet u pacientů s nádory v časném věku nebo mnohočetnými nádory v osobní

2S106

nebo rodinné anamnéze. Klíčovou úlohu při tom hrají mimo jiné patologové, kteří mohou doporučit genetické vyšetření na základě specifického nálezu [7]. V posledních letech se objevily nové geny a syndromy, které vysvětlují mnohé případy gastrointestinální polypózy a CRC. Lze předpokládat, že u řady dalších pacientů bude v budoucnu zjištěna mutace v genech s dosud neznámou asociací s těmito onemocněními. Jednotlivé uvedené syndromy mají zpravidla stanovena diagnostická a indikační kritéria. Dnes v době sekvenace nové generace umožňující paralelní testování velkého množství genů se význam specifických indikačních kritérií pro jednotlivé syndromy pozvolna ztrácí, neboť mohou být testovány všechny geny současně. Je pravděpodobné, že postupně dospějeme do situace, kdy budou stanovena obecná kritéria, u kterých pacientů indikovat testování panelu genů pro hereditární nádorová onemocnění. Takový postup však musí být zohledněn při genetické konzultaci, pacient musí být poučen o vyšetření velkého panelu genů, vč. genů s nízkou penetrancí, a o možnosti nálezu variant, které neumíme v současnosti spolehlivě interpretovat nebo jejichž souvislost s onemocněním není zřejmá. Literatura 1. Jasperson KW, Tuohy TM, Neklason DW et al. Hereditary and familial colon cancer. Gastroenterology 2010; 138(6): 2044–2058. doi: 10.1053/ j.gastro.2010.01.054. 2. Wells K, Wise P. Hereditary colorectal cancer syndromes. Surg Clin N Am 2017; 97(3): 605–625. doi: 10.1016/ j. suc.2017.01.009. 3. Plevová P, Novotný J, Šachlová M et al. Hereditární nepolypózní kolorektální karcinom (HNPCC, Lynchův syndrom). Klin Onkol 2009; 22 (Supp l): S12–S15. 4. Plevová P, Štekrová J, Kohoutová M et al. Familiární adenomatózní polypóza. Klin Onkol 2009; 22 (Suppl 1): S16–S19. 5. Puchmajerová A, Vasovčák P, Křepelová A. Peutz-Jeghersův syndrom. Klin Onkol 2009; 22 (Suppl 1): S36–S37. 6. Puchmajerová A, Vasovčák P, Křepelová A et al. Cowdenův syndrom Klin Onkol 2009; 22 (Suppl 1): S56–S57. 7. Spoto CPE, Gullo I, Carneiro F et al. Hereditary gastrointestinal carcinomas and their precursors: an algorithm for genetic testing. Semin Diagn Pathol 2018; 35(3): 170– 183. doi: 10.1053/ j.semdp.2018.01.004. 8. de la Chapelle A. The incidence of Lynch syndrome. Fam Cancer 2005; 4(3): 233–237. 10.1007/ s10689-0045811-3. 9. Dunlop MG, Farrington SM, Carothers AD et al. Cancer risk associated with germline DNA mismatch repair gene mutations. Hum Mol Genet 1997; 6(1): 105–110. doi: 10.1093/ hmg/ 6.1.105.

10. Guillem JG, Calle JPL, Cellini C et al. Varying features of early age-of-onset “sporadic” and hereditary nonpolyposis colorectal cancer patients. Dis Colon Rectum 1999; 42(1): 36–42. 11. Provenzale D, Gupta S, Ahnen DJ et al. Genetic/ familial high-risk assessment: colorectal version 1.2016, NCCN clinical practice guidelines in oncology. J Natl Compr Canc Netw 2016; 14(8): 1010–1030. 12. Burt RW, Leppert MF, Slattery ML et al. Genetic testing and phenotype in a large kindred with attenuated familial adenomatous polyposis. Gastroenterology 2004; 127(2): 444–451. 13. Vogt S, Jones N, Christian D et al. Expanded extracolonic tumor spectrum. Gastroenterology 2009; 137(6): 1976–1985. doi: 10.1053/ j.gastro.2009.08.052. 14. Lee SE, Kang SY, Cho J et al. Pyloric gland adenoma in Lynch syndrome. Am J Surg Pathol 2014; 38(6): 784–792. doi: 10.1097/ PAS.0000000000000185. 15. Palomaki GE, McClain MR, Melillo S et al. EGAPP supplementary evidence review: DNA testing strategies aimed at reducing morbidity and mortality from Lynch syndrome. Genet Med 2009; 11(1): 42–65. doi: 10.1097/ GIM.0b013e31818fa2db. 16. Pinto D, Pinto C, Guerra J et al. Contribution of MLH1 constitutional methylation for Lynch syndrome diagnosis in patients with tumor MLH1 downregulation. Cancer Med 2018; 7(2): 433–444. doi: 10.1002/ cam4.1285. 17. Castillejo A, Hernández-Illán E, Rodriguez-Soler M et al. Prevalence of MLH1 constitutional epimutations as a cause of Lynch syndrome in unselected versus selected consecutive series of patients with colorectal cancer. J Med Genet 2015; 52(7): 498–502. doi: 10.1136/ jmedgenet-2015-103076. 18. Hesson LB, Packham D, Kwok CT et al. Lynch syndrome associated with two MLH1 promoter variants and allelic imbalance of MLH1 expression. Hum Mutat 2014; 36(6): 622–630. doi: 10.1002/ humu.22785. 19. Ligtenberg MJ, Kuiper RP, Chan TL et al. Heritable somatic methylation and inactivation of MSH2 in families with Lynch syndrome due to deletion of the 3’ exons of TACSTD1. Nat Genet 2009; 41(1): 112–117. doi: 10.1038/ ng.283. 20. Hitchins MP. The role of epigenetics in lynch syndrome. Fam Cancer 2013; 12(2): 189–205. doi: 10.1007/ s10689013-9613-3. 21. Berg M, Hagland HR, Søreide K. Comparison of CpG island methylator phenotype (CIMP) frequency in colon cancer using diﬀerent probe and gene speciﬁc scoring alternatives on recommended multigene panels. PLoS ONE 2014; 9(1): e86657. doi: 10.1371/ journal.pone.0086657. 22. Grothey A, Venook AP. Optimizing adjuvant therapy for localized colon cancer and treatment selection in advanced colorectal cancer. J Natl Compr Canc Netw 2018; 16 (Suppl 5): 611–615. doi: 10.6004/ jnccn.2018.0038. 23. Shia J. Immunohistochemistry versus microsatellite instability testing for screening colorectal cancer patients at risk for hereditary nonpolyposis colorectal cancer syndrome. Part I. The utility of immunohistochemistry. J Mol Diagn 2008; 10(4): 293–300. doi: 10.2353/ jmoldx.2008.080031. 24. Lindor NM, Petersen GM, Hadley DW et al. Recommendations for the care of individuals with an inherited predisposition to Lynch syndrome: a systematic review. JAMA 2006; 296(12): 1507–1517. doi: 10.1001/ jama.296.12.1507. 25. Bouzourene H, Hutter P, Losi L et al. Selection of patients with germline MLH1 mutated Lynch syndrome by determination of MLH1 methylation and BRAF mutation. Fam Cancer 2009; 9(2): 167–172. doi: 10.1007/ s10689009-9302-4. 26. Veigl ML, Kasturi L, Olechnowicz J et al. Biallelic inactivation of hMLH1 by epigenetic gene silencing, a novel mechanism causing human MSI cancers. Proc Natl Acad Sci USA 1998; 95(15): 8698–8702. doi: 10.1073/ pnas.95.15.8698.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S97–2S 108

NOVÉ POZNATKY O GENETICKY PODMÍNĚNÝCH NÁDORECH TLUSTÉHO STŘEVA

27. Koinuma K, Shitoh K, Miyakura Y et al. Mutations of BRAF are associated with extensive hMLH1 promoter methylation in sporadic colorectal carcinomas. Int J Cancer 2004; 108(2): 237–242. doi: 10.1002/ ijc.11523. 28. Syngal S, Brand RE, Church JM et al. ACG clinical guideline: genetic testing and management of hereditary gastrointestinal cancer syndromes. Am J Gastroenterol 2015; 110(2): 223–262. doi: 10.1038/ ajg.2014.435. 29. Wimmer K, Kratz CP, Vasen HF et al. European consortium “care for CMMRD” (C4CMMRD). J Med Genet 2014; 51(6): 355–365. doi: 10.1136/ jmedgenet-2014-102284. 30. Valle L. Recent discoveries in the genetics of familial colorectal cancer and polyposis. Clin Gastroenterol Hepatol 2017; 15(6): 809–819. doi: 10.1016/ j.cgh.2016.09.148. 31. Durno CA, Sherman PM, Aronson M et al. Phenotypic and genotypic characterisation of biallelic mismatch repair deficiency (BMMR-D) syndrome. Eur J Cancer 2015; 51(8): 977–983. doi: 10.1016/ j.ejca.2015.02.008. 32. Vasen HF, Ghorbanoghli Z, Bourdeaut F et al. Guidelines for surveillance of individuals with constitutional mismatch repair-deficiency proposed by the European Consortium “Care for CMMR-D” (C4CMMR-D). J Med Genet 2014; 51(5): 283–293. doi: 10.1136/ jmedgenet-2013-102238. 33. Ramchander NC, Ryan NA, Crosbie EJ et al. Homozygous germ-line mutation of the PMS2 mismatch repair gene: a unique case report of constitutional mismatch repair deficiency (CMMRD). BMC Med Genet 2017; 18(1): 40. doi: 10.1186/ s12881-017-0391-x. 34. Bouffet E, Larouche V, Campbell BB et al. Immune checkpoint inhibition for hypermutant glioblastoma multiforme resulting from germline biallelic mismatch repair deficiency. J Clin Oncol 2016; 34(19): 2206–2211. doi: 10.1200/ JCO.2016.66.6552. 35. Nebot-Bral L, Brandao D, Verlingue L et al. Hypermutated tumours in the era of immunotherapy: the paradigm of personalised medicine. Eur J Cancer 2017; 84: 290–303. doi: 10.1016/ j.ejca.2017.07.026. 36. Guastadisegni C, Colafranceschi M, Ottini L et al. Microsatellite instability as a marker of prognosis and response to therapy: a meta-analysis of colorectal cancer survival data. Eur J Cancer 2010; 46(15): 2788–2798. doi: 10.1016/ j.ejca.2010.05.009. 37. Abedalthagafi M. Constitutional mismatch repair-deficiency: current problems and emerging therapeutic strategies. Oncotarget 2018; 9(83): 35458–35469. doi: 10.18632/ oncotarget.26249. 38. Pavelka Z, Zitterbart K, Nosková H et al. Effective Immunotherapy of glioblastoma in an adolescent with constitutional mismatch repair-deficiency syndrome. Klin Onkol 2019; 32(1): 70–74. doi: 10.14735/ amko201970. 39. Genetics Home Reference. U.S. National Library of Medicine. c2018 [online]. Available from: https:/ / ghr.nlm.nih. gov/ condition/ familial-adenomatous-polyposis. 40. Järvinen HJ. Epidemiology of familial adenomatous polyposis in Finland: impact of family screening on the colorectal cancer rate and survival. Gut 1992; 33(3): 357– 360. doi: 10.1136/ gut.33.3.357. 41. Bisgaard ML, Fenger K, Bülow S et al. Familial adenomatous polyposis (FAP): frequency, penetrance, and mutation rate. Hum Mutat 1994; 3(2): 121–123. doi: 10.1002/ humu.1380030206. 42. Wood LD, Salaria SN, Cruise MW et al. Upper GI tract lesions in familial adenomatous polyposis (FAP): enrichment of pyloric gland adenomas and other gastric and duodenal neoplasms. Am J Surg Pathol 2014; 38(3): 389– 393. doi: 10.1097/ PAS.0000000000000146. 43. Brosens LA, Keller JJ, Offerhaus GJ et al. Prevention and management of duodenal polyps in familial adenomatous polyposis. Gut 2005; 54(7): 1034–1043. doi: 10.1136/ gut.2004.053843. 44. Li J, Woods S, Healey S et al. Point mutations in exon 1B of APC reveal gastric adenocarcinoma and proximal polyposis of the stomach as a familial adenomatous poly-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S97–2S 108

posis variant. Am J Hum Genet 2016; 98(5): 830–842. doi: 10.1016/ j.ajhg.2016.03.001. 45. Arnason T, Liang WY, Alfaro E et al. Morphology and natural history of familial adenomatous polyposis-associated dysplastic fundic gland polyps. Histopathology 2014; 65 (3): 353–362. doi: 10.1111/ his.12393. 46. Garrean S, Hering J, Saied A et al. Gastric adenocarcinoma arising from fundic gland polyps in a patient with familial adenomatous polyposis syndrome. Am Surg 2008; 74(1): 79–83. 47. Talseth-Palmer BA. The genetic basis of colonic adenomatous polyposis syndromes. Hered Cancer Clin Pract 2017; 15: 5. doi: 10.1186/ s13053-017-0065-x. 48. Worthley DL, Phillips KD, Wayte N et al. Gastric adenocarcinoma and proximal polyposis of the stomach (GAPPS): a new autosomal dominant syndrome. Gut 2012; 61(5): 774–779. doi: 10.1136/ gutjnl-2011-300348. 49. Repak R, Kohoutova D, Podhola M et al. The ﬁrst European family with gastrin adenocarcinoma and proximal polyposis of the stomach: case report and review of the literature. Gastrointest Endosc 2016; 84(4): 718–725. doi: 10.1016/ j.gie.2016.06.023. 50. Genta RM, Schuler CM, Robiou CI et al. No association between gastric fundic gland polyps and gastrointestinal neoplasia in a study of over 100,000 patients. Clin Gastroenterol Hepatol 2009; 7(8): 849–854. doi: 10.1016/ j. cgh.2009.05.015. 51. Huang CZ, Lai RX, Mai L et al. Relative risk factors associated with the development of fundic gland polyps. Eur J Gastroenterol Hepatol 2014; 26(11): 1217–1221. doi: 10.1097/ MEG.0000000000000199. 52. Stolte M, Vieth M, Ebert MP. High-grade dysplasia in sporadic fundic gland polyps: clinically relevant or not? Eur J Gastroenterol Hepatol 2003; 15(11): 1153–1156. doi: 10.1097/ 01.meg.0000085495.01212.1c. 53. Lin Y, Lin S, Baxter MD et al. Novel APC promoter and exon 1B deletion and allelic silencing in three mutation-negative classic familial adenomatous polyposis families. Genome Med 2015; 7(1): 42. doi: 10.1186/ s13073015-0148-0. 54. Snow AK, Tuohy TM, Sargent NR et al. APC promoter 1B deletion in seven American families with familial adenomatous polyposis. Clin Genet 2015; 88(4): 360–365. doi: 10.1111/ cge.12503. 55. Groves C, Lamlum H, Crabtree M et al. Mutation cluster region, association between germline and somatic mutations and genotype-phenotype correlation in upper gastrointestinal familial adenomatous polyposis. Am J Pathol 2002; 160(6): 2055–2061. doi: 10.1016/ S00029440(10)61155-8. 56. Atlas of Genetics and Cytogenetics in Oncology and Haematology. Institut de l‘Information Scientifique et Technique. c2018. [online]. Available from: http:/ / atlasgeneticsoncology.org/ Kprones/ MYHpolypID10121.html. 57. Papp J, Kovacs ME, Matrai Z et al. Contribution of APC and MUTYH mutations to familial adenomatous polyposis susceptibility in Hungary. Fam Cancer 2016; 15(1): 85– 97. doi: 10.1007/ s10689-015-9845-5. 58. Nielsen M, Lynch H, Infante E et al. MUTYH-associated polyposis. GeneReviews. University of Washington. c1993–2019. [online]. Available from: https:/ / www.ncbi. nlm.nih.gov/ books/ NBK107219/ . 59. Nielsen M, Poley JW, Verhoef S et al. Duodenal carcinoma in MUTYH-associated polyposis. J Clin Pathol 2006; 59(11): 1212–1215. doi: 10.1136/ jcp.2005.031757. 60. Morak M, Heidenreich B, Keller G et al. Biallelic MUTYH mutations can mimic Lynch syndrome. Eur J Hum Genet 2014; 22(11): 1334–1337. doi: 10.1038/ ejhg.2014.15. 61. Win AK, Dowty JG, Cleary SP et al. Risk of colorectal cancer for carriers of mutations in MUTYH, with and without a family history of cancer. Gastroenterology 2014; 146(5): 1208–1211. doi: 10.1053/ j.gastro.2014.01.022. 62. Win AK, Reece JC, Dowty JG et al. Risk of extracolonic cancers for people with biallelic and monoallelic mutati-

ons in MUTYH. Int J Cancer 2016; 139(7): 1557–1563. doi: 10.1002/ ijc.30197. 63. Lipton L, Halford SE, Johnson V et al. Carcinogenesis in MYH-associated polyposis follows a distinct genetic pathway. Cancer Res 2003; 63(22): 7595–7599. 64. Weren RD, Ligtenberg MJ, Kets CM et al. A germline homozygous mutation in the base-excision repair gene NTHL1 causes adenomatous polyposis and colorectal cancer. Nat Genet 2015; 47(6): 668–671. doi: 10.1038/ ng.3287. 65. Grolleman JE, de Voer RM, Elsayed FA et al. Mutational signature analysis reveals NTHL1 deficiency to cause a multi-tumor phenotype. Cancer Cell 2019; 35(2): 256– 266. doi: 10.1016/ j.ccell.2018.12.011. 66. Weren RD, Ligtenberg MJ, Geurts van Kessel A et al. NTHL1 and MUTYH polyposis syndromes: two sides of the same coin? J Pathol 2018; 244(2): 135–142. doi: 10.1002/ path.5002. 67. Bellido F, Pineda M, Aiza G et al. POLE and POLD1 mutations in 529 kindred with familial colorectal cancer and/ or polyposis: review of reported cases and recommendations for genetic testing and surveillance. Genet Med 2016; 18(4): 325–332. doi: 10.1038/ gim.2015.75. 68. Nicolas E, Golemis EA, Arora S. POLD1: Central mediator of DNA replication and repair, and implication in cancer and other pathologies. Gene 2016; 590(1): 128–141. doi: 10.1016/ j.gene.2016.06.031. 69. Hansen MF, Johansen J, Bjornevoll I et al. A novel POLE mutation associated with cancers of colon, pancreas, ovaries and small intestine. Fam Cancer 2015; 14(3): 437–448. doi: 10.1007/ s10689-015-9803-2. 70. Rohlin A, Zagoras T, Nilsson S et al. A mutation in POLE predisposing to a multi-tumour phenotype. Int J Oncol 2014; 45(1): 77–81. doi: 10.3892/ ijo.2014.2410. 71. Wimmer K, Beilken A, Nustede R et al. A novel germline POLE mutation causes an early onset cancer prone syndrome mimicking constitutional mismatch repair deficiency. Fam Cancer 2017; 16(1): 67–71. doi: 10.1007/ s10689-016-9925-1. 72. Palles C, Cazier JB, Howarth KM et al. Germline mutations affecting the proofreading domains of POLE and POLD1 predispose to colorectal adenomas and carcinomas. Nat Genet 2013; 45(2): 136–144. doi: 10.1038/ ng.2503. 73. Buchanan DD, Stewart JR, Clendenning M et al. Risk of colorectal cancer for carriers of a germline mutation in POLE or POLD1. Genet Med 2018; 20(8): 890–895. doi: 10.1038/ gim.2017.185. 74. Heitzer E, Tomlinson I. Replicative DNA polymerase mutations in cancer. Curr Opin Genet Dev 2014; 24: 107–113. doi: 10.1016/ j.gde.2013.12.005. 75. Rashid M, Fischer A, Wilson CH et al. Adenoma development in familial adenomatous polyposis and MUTYH-associated polyposis: somatic landscape and driver genes. J Pathol 2016; 238(1): 98–108. doi: 10.1002/ path. 4643. 76. Elsayed FA, Kets CM, Ruano D et al. Germline variants in POLE are associated with early onset mismatch repair deficient colorectal cancer. Eur J Hum Genet 2015; 23(8): 1080–1084. doi: 10.1038/ ejhg.2014.242. 77. Jansen AM, van Wezel T, van den Akker BE et al. Combined mismatch repair and POLE/ POLD1 defects explain unresolved suspected Lynch syndrome cancers. Eur J Hum Genet 2016; 24(7): 1089–1092. doi: 10.1038/ ejhg.2015.252. 78. Weedon MN, Ellard S, Prindle MJ et al. An in-frame deletion at the polymerase active site of POLD1 causes a multisystem disorder with lipodystrophy. Nat Genet 2013; 45: 947–950. doi: 10.1038/ ng.2670. 79. Sasaki H, Yanagi K, Ugi S et al. Definitive diagnosis of mandibular hypoplasia, deafness, progeroid features and lipodystrophy (MDPL) syndrome caused by a recurrent de novo mutation in the POLD1 gene. Endocr J 2018; 65(2): 227–238. doi: 10.1507/ endocrj.EJ17-0287.

2S107

NOVÉ POZNATKY O GENETICKY PODMÍNĚNÝCH NÁDORECH TLUSTÉHO STŘEVA

80. Beggs AD, Latchford AR, Vasen HF et al. Peutz-Jeghers syndrome: a systematic review and recommendations for management. Gut 2010; 59(7): 975–986. doi: 10.1136/ gut.2009.198499. 81. van Lier MG, Wagner A, Mathus-Vliegen EM. High cancer risk in Peutz-Jeghers syndrome: a systematic review and surveillance recommendations. Am J Gastroenterol 2010; 105(6): 1258–1264. doi: 10.1038/ ajg.2009.725. 82. Tse JY, Wu S, Shinagare SA et al. Peutz-Jeghers syndrome: a critical look at slonic Peutz-Jeghers polyps. Mod Pathol 2013; 26(9): 1235–1240. doi: 10.1038/ modpathol.2013.44. 83. Lam-Himlin D, Park JY, Cornish TC et al. Morphologic characterization of syndromic gastric polyps. Am J Surg Pathol 2010; 34(11): 1656–1662. doi: 10.1097/ PAS.0b013e3181f2b1f1. 84. Orpha.net. French National Institute for Health and Medical Research. c1977–2019. [online]. Available from: https:/ / www.orpha.net/ consor/ cgi-bin/ index.php. 85. Borowsky J, Setia N, Lauwers G et al. Gastrointestinal tract pathology in PTEN Hamartoma tumour syndrome: a review of 43 cases. Mod Pathol 2015; 28 (Suppl 2): 149A. 86. Agarwal R, Liebe S, Turski ML et al. Targeted therapy for genetic cancer syndromes: Von Hippel-Lindau disease, Cowden syndrome, and Proteus syndrome. Discov Med 2015; 19(103): 109–116. 87. Ma H, Brosensi LA, Oﬀerhausi GJ et al. Pathology and genetics of hereditary colorectal cancer. Pathology 2018; 50(1): 49–59. doi: 10.1016/ j.pathol.2017.09.004. 88. Brosens LA, van Hattem A, Hylind LM et al. Risk of colorectal cancer in juvenilie polyposis. Gut 2007; 56(7): 965– 967. doi: 10.1136/ gut.2006.116913. 89. Howe JR, Mitros FA, Summers RW. The risk of gastrointestinal carcinoma in familial juvenile polyposis. Ann Surg Oncol 1998; 5(8): 751–756. 90. Schreibman IR, Baker M, Amos C et al. The hamartomatous polyposis syndromes: a clinical and molecular review. Am J Gastroenterol 2005; 100(2): 476–490. doi: 10.1111/ j.1572-0241.2005.40237.x. 91. van Hattem WA, Langeveld D, de Leng WW et al. Histologic variations in juvenilie polyp phenotype co-

2S108

rrelate with genetic defect underlying juvenile polyposis. Am J Surg Pathol 2011; 35(4): 530–536. doi: 10.1097/ PAS.0b013e318211cae1. 92. Brosens LA, Langeveld D, van Hattem WA et al. Juvenile polyposis syndrome. World J Gastroenterol 2011; 17(44): 4839–4844. doi: 10.3748/ wjg.v17.i44.4839. 93. van Hattem WA, Brosens LA, de Leng WW et al. Large genomic deletions of SMAD4, BMPR1A and PTEN in juvenile polyposis. Gut 2008; 57(5): 623–627. doi: 10.1136/ gut.2007.142927. 94. Massague J. TGFbeta signaling: receptors, transducers, and Mad proteins. Cell 1996; 85(7): 947–950. 95. Calva-Cerqueira D, Dahdaleh FS, Woodfield G et al. Discovery of the BMPR1A promoter and germline mutations that cause juvenile polyposis. Hum Mol Genet 2010; 19(23): 4654–4662. doi: 10.1093/ hmg/ ddq 396. 96. Rodriguez-Moranta F, Rodriguez-Alonso L, Guardiola Capon J. Serrated polyposis syndrome. Cir Esp 2014; 92(10): 643–644. doi: 10.1016/ j.ciresp.2014.03.003. 97. Edelstein DL, Cruz-Correa M, Soto-Salgado M et al. Risk of colorectal and other cancers in patients with serrated polyposis. Clin Gastroenterol Hepatol 2015; 13(9): 1697– 1699. doi: 10.1016/ j.cgh.2015.02.003. 98. Boparai KS, Mathus-Vliegen EM, Koornstra JJ et al. Increased colorectal cancer risk during follow-up in patients with hyperplastic polyposis syndrome: a multicentre cohort study. Gut 2010; 59(8): 1094–1100. doi: 10.1136/ gut.2009.185884. 99. Rosty C, Walsh MD, Walters RJ et al. Multiplicity and molecular heterogeneity of colorectal carcinomas in individuals with serrated polyposis. Am J Surg Pathol 2013; 37(3): 434–442. doi: 10.1097/ PAS.0b013e318270f748. 100. Crowder CD, Sweet K, Lehman A et al. Serrated polyposis is an underdiagnosed and unclear syndrome: the surgical pathologist has a role in improving detection. Am J Surg Pathol 2012; 36(8): 1178–1185. doi: 10.1097/ PAS.0b013e3182597f41. 101. Rosty C, Parry S, Young JP. Serrated polyposis: an enigmatic model of colorectal cancer predisposition. Patholog Res Int 2011; 2011: 157073. doi: 10.4061/ 2011/ 157073.

102. Anderson JC. Pathogenesis and management of serrated polyps: current status and future directions. Gut Liver 2014; 8(6): 582–589. doi: 10.5009/ gnl14248. 103. IJspeert JE, Bossuyt PM, Kuipers EJ et al. Smoking status informs about the risk of advanced serrated polyps in a screening population. Endosc Int Open 2016; 4(1): E73– E78. doi: 10.1055/ s-0034-1393361. 104. Valle L. Recent discoveries in the genetics of familial colorectal cancer and polyposis. Clin Gastroenterol Hepatol 2017; 15(5): 809–819. doi: 10.1016/ j.cgh.2016.09.148. 105. Gala MK, Mizukami Y, Le LP et al. Germline mutations in oncogene induced senescence pathways are associated with multiple sessile serrated adenomas. Gastroenterology 2014; 146(2): 520–529. doi: 10.1053/ j. gastro.2013.10.045. 106. Omim.org. McKusick-Nathans Institute of Genetic Medicine, Johns Hopkins University School of Medicine. c1966– 2019. [online]. Available from: https://www.omim.org. 107. Buchanan DD, Clendenning M, Zhuoer L et al. Lack of evidence for germline RNF43 mutations in patients with serrated polyposis syndrome from a large multinational study. Gut 2017; 66(6): 1170–1172. doi: 10.1136/ gutjnl-2016-312773. 108. Snover DC, Ahnen DJ, Burt RW et al. Serrated polyps of the colon and rectum and serrated polyposis. In: Bosman FT, Carneiro F, Hruban RH, Theise ND (eds). WHO classification of tumours of the digestive system. Lyon: IARC Press 2010: 160–165. 109. You YN, Borras E, Chang K et al. Detection of pathogenic germline variants among patients with advanced colorectal cancerundergoing tumor genomic profiling for precision medicine. Dis Colon Rectum 2019; 62(4): 429–437. doi: 10.1097/ DCR.0000000000001322. 110. Agaimy A, Schaefer IM, Kotzina L et al. Juvenile-like (inflammatory/ hyperplastic) mucosal polyps of the gastrointestinal tract in neurofibromatosis type 1. Histopathology 2014; 64(6): 777–786. doi: 10.1111/ his.12325. 111. Brosens LA, Offerhaus GJ, Canto MI et al. Simultaneous juvenile polyposis syndrome and neurofibromatosis type 1. Histopathology 2016; 68(2): 313–315. doi: 10.1111/ his.12734.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S97–2S 108

ORIGINAL ARTICLE

GAPPS – Gastric Adenocarcinoma and Proximal Polyposis of the Stomach Syndrome in 8 Families Tested at Masaryk Memorial Cancer Institute – Prevention and Prophylactic Gastrectomies GAPPS – syndrom adenokarcinomu žaludku a mnohočetné polypózy žaludku v 8 rodinách testovaných v Masarykově onkologickém ústavu – prevence vč. profylaktické gastrektomie Foretova L.1, Navratilova M.1, Svoboda M.1,2, Grell P.2, Nemec L.3, Sirotek L.3, Obermannova R.2, Novotny I.4, Sachlova M.4, Fabian P.5, Kroupa R.6, Vasickova P.1, Hazova J.1, Stahlova Hrabincova E.1, Machackova E.1 1

Department of Cancer Epidemiology and Genetics, Masaryk Memorial Cancer Institute, Brno Clinic of Comprehensive Cancer Care, Masaryk Memorial Cancer Institute, Brno 3 Clinic of Surgical Oncology, Masaryk Memorial Cancer Institute, Brno 4 Department of Gastroenterology and Digestive Endoscopy, Masaryk Memorial Cancer Institute, Brno 5 Department of Oncology and Experimental Pathology, Masaryk Memorial Cancer Institute, Brno 6 Clinic of Internal Medicine and Gastroenterology, Faculty of Medicine, Masaryk University and University Hospital, Brno 2

Summary Gastric adenocarcinoma and proximal polyposis of the stomach (GAPPS) is a rare variant of familial adenomatous polyposis. It is an autosomal-dominant cancer-predisposition syndrome with massive polyposis of the stomach and a significant risk of gastric adenocarcinoma. Li et al., 2016, described point mutations in the Ying Yang 1 binding site of the APC gene 1B promoter associated with GAPPS syndrome. The first GAPPS syndrome in a Czech family was described in 2016. At Masaryk Memorial Cancer Institute, GAPPS syndrome was diagnosed in eight families using Sanger sequencing. In all families, one mutation in promoter 1B of APC gene NM_001127511: c.-191T>C was detected. This mutation was not found in any patient with multiple colon polyposis without a detected classic mutation in the APC gene. In total, 24 carriers of this mutation in promoter 1B of the APC gene were detected. Out of those 24 carriers, 20 had massive gastric polyposis with more than 100 fundic glandular polyps diagnosed between the age of 22 and 65, 5 had already died of adenocarcinoma of the stomach (at the ages of 29, 40, 59, 60 and 64, respectively) and another woman was treated at the age of 29. Two female carriers do not yet have polyposis of the stomach at the ages of 31 and 65, respectively; one female carrier has incipient polyposis at the age of 58. A male carrier does not have any clinical symptoms, gastroscopy was not indicated because of his age. Prophylactic total gastrectomy with D2 lymphadenectomy has already been performed 6 times at Masaryk Memorial Cancer Institute, in 5 cases without adenocarcinoma at the ages of 27, 34, 44, 51 and 66, respectively; in one female carrier adenocarcinoma of the stomach was detected in a histology specimen. Two prophylactic gastrectomies with D1 lymphadenectomy were performed at University Hospital Brno at the ages of 42 and 50, respectively. In the Czech Republic point mutation c.-191T>C (rs879253783) in the 1B promoter of the APC gene is a frequent cause of gastric polyposis with a high risk of gastric adenocarcinoma, even at a young age. Positively tested individuals are recommended to high-risk oncology clinic. A necessary part of the discussion with the patient is information about a preventive gastrectomy.

Supported by the grant project of the Czech Ministry of Health – RVO (MOÚ, 00209805). Podpořeno grantem Ministerstva zdravotnictví – RVO (MOÚ, 00209805). The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE recommendation for biomedical papers. Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do bi omedicínských časopisů.

 doc. MUDr. Lenka Foretová, Ph.D. Department of Cancer Epidemiology and Genetics Masaryk Memorial Cancer Institute Zluty kopec 7, 656 53 Brno e-mail: foretova@mou.cz Submitted/Obdrženo: 12. 3. 2019 Accepted/Přijato: 16. 4. 2019

Key words polyposis – gastric – hereditary – gastric cancer – gastrectomy

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S109–2S 117

doi: 10.14735/amko2019S109

2S109

GAPPS  GASTRIC ADENOCARCINOMA AND PROXIMAL POLYPOSIS OF THE STOMACH SYNDROME

Souhrn Syndrom adenokarcinomu žaludku a mnohočetné polypózy žaludku (GAPPS) je variantou syndromu familiární adenomatózní polypózy. Jedná se o autozomálně dominantně dědičný syndrom nádorové predispozice s časně se vyvíjející masivní polypózou žaludku, lokalizovanou ve fundu a těle žaludku, nikoliv v antru, s vysokým rizikem vzniku adenokarcinomu. V roce 2016 Li et al publikovali výsledky výzkumu, kde zjistili, že bodové mutace v oblasti Ying Yang 1 vazebného místa 1B promotoru APC genu jsou zodpovědné za asociaci s GAPPS příznaky. Tato regulační oblast většinou není zahrnuta v panelech pro masivní paralelní sekvenování a je nutné ji dovyšetřit Sangerovým sekvenováním. První údaje o rodině s GAPPS v České republice byly publikovány v roce 2016. V Masarykově onkologickém ústavu bylo zachyceno osm rodin s výskytem dědičného syndromu GAPPS. U všech rodin byla zjištěna jedna patogenní mutace v promotoru 1B APC genu, NM_001127511: c.-191T>C. Tato mutace nebyla nalezena u žádného pacienta s mnohočetnou polypózou tlustého střeva bez zjištěné klasické mutace v genu APC. Celkem bylo diagnostikováno 24 osob nosičů této mutace v promotoru 1B APC genu. Z těchto 24 osob mělo 20 nosičů masivní polypózu žaludku s více než 100 fundickými glandulárními polypy diagnostikovanou ve věku od 22 do 65 let, 5 již zemřelo na adenokarcinom žaludku (ve věku 29, 40, 59, 60 a 64 let), další žena ve věku 29 let se léčila. Dvě nosičky mutace ve věku 31 a 65 let zatím nemají vyvinutou polypózu žaludku, u jedné ve věku 58 let je incipientní polypóza žaludku. Nosič mutace nemá žádné klinické příznaky, gastroskopie nebyla vzhledem k věku indikována. Preventivní totální gastrektomie s D2 lymfadenektomií byla provedena 6× v Masarykově onkologickém ústavu, v 5 případech bez nálezu adenokarcinomu ve věku 27, 34, 44, 51, 66, u jedné nosičky mutace byl ve věku 29 let nalezen G2 adenokarcinom žaludku v histologickém preparátu. Další dvě profylaktické gastrektomie s D1 lymfadenektomií byly provedeny ve Fakultní nemocnici Brno u nosičů ve věku 42 a 50 let. Bodová mutace c.-191T>C (rs879253783) v 1B promotoru APC genu je v České republice častou příčinou polypózy žaludku a nese vysoké riziko adenokarcinomu žaludku i v mladém věku. Pozitivně testovaní pacienti jsou dispenzarizováni v rizikové onkologické ambulanci. Nezbytnou součástí diskuze s pacientem je informace o preventivní gastrektomii.

Klíčová slova polypóza – žaludek – hereditární – karcinom žaludku – gastrektomie

Introduction Gastric polyps are found in 1–4% of patients undergoing gastroscopy. Fundic gland polyps (FGP) are the most frequent and account for about 70% of all gastric polyps [1]. Sporadic FGPs are mostly seen in the gastric body and fundus, are smaller than 5 mm and are usually fewer in number (less than 10). These polyps are often caused by prolonged treatment of proton pump inhibitors (PPI) and are negatively associated with Helicobacter pylori infection. FGPs are mostly sporadic but may be seen in hereditary cancer syndromes like familial adenomatous polyposis (FAP), Lynch syndrome, Cowden syndrome, juvenile polyposis, Peutz-Jeghers syndrome and MYH-associated polyposis with a variable risk of gastric cancer. The polyps in these syndromes may differ histologically from purely dysplastic fundic polyps [2,3]. Syndrome polyps may be transformed into malignancy more frequently than sporadic. A new autosomal dominant syndrome with multiple proximal polyposis of the stomach localised to the fundus and body, sparing the antrum and duodenum, with a high tendency to malignancy and adenocarcinoma of the stomach (gastric adenocarcinoma and proximal polyposis of the stomach

2S110

(GAPPS) syndrome) was described clinically in the year 2012 [1]. In 2016 Li et al. [4] published their research results in which they discovered that three point mutations located within the Ying Yang 1 (YY1) binding motif of promoter 1B of the APC gene are responsible for association with GAPPS symptoms. This regulation region is usually not included in new generation sequencing (NGS) panels and must be resolved using Sanger sequencing. In six families three different mutations within the YY1 region were found in the APC 1B promoter: c.-195A>C, c.-191T>C, c.-192A>G. The first family with GAPPS in the Czech Republic with the presence of the c.-191T>C mutation was published in 2016 [5], in Austria in 2017 [6] and in Japan in 2018 [7]. YY1 is a ubiquitously expressed transcription factor that has multiple roles in oncogenesis and can act as an activator and repressor of transcription. [4]. During in vivo functional analysis with GAPPS segregating variants (c.-195A>C, c.-191T>C and c.-192A>G) each of them showed disruption of the YY1 transcription factor binding site and a significant decrease in transcription activity from the 1B promoter compared to the wild-type construct [4]. In the majority of GAPPS polyps, the second hit in the form of loss of the wild-

type allele or by somatic truncating mutations was seen. These events, however, are probably late in the development of gland polyps. APC haploinsufficiency may be responsible for polyposis, the second intervention with the removal of the second copy of the gene may be important for the development of dysplasia. According to Hosoya et al. [8] the 1B APC gene promoter in the gastric mucosa is about 15 times more transcribed than the 1A promoter. Promoter 1A is mostly methylated in gastric cancer cell lines, 97.5% non-tumour gastric mucosa and 82.5% of gastric carcinomas. Thus, promoter 1B and its transcripts are very important in the gastric mucosa, the intestinal mucosa (colon) is protected primarily by the expression of isoforms from promoter 1A (the main transcripts NM_000038.5; NM_001127510). Several APC isoforms are expressed from the 1B promoter; in the case of transcript NM_001127511 exons 2 and 7 are missing (in comparison with RefSeq NM_000038.5). Mutations in exon 2 and 7 lead to a milder form of FAP. Large deletions of the promoter 1B region may lead to the deletion of the enhancers of promoters 1A and 1B and cause intestinal polyposis with (though not always) FGP. Only two point mutations in the 1B promoter caused intestinal polyposis,

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S109–2S 117

GAPPS  GASTRIC ADENOCARCINOMA AND PROXIMAL POLYPOSIS OF THE STOMACH SYNDROME

others caused only isolated polyposis of the stomach. In the Department of Cancer Epidemiology and Genetics of the Masaryk Memorial Cancer Institute (MMCI), families with gastric cancer and/or gastric polyposis with or without colon polyposis were tested over several years. In all of these patients, testing for the APC, MUTYH, genes for Lynch syndrome and other polyposis syndromes was negative. In 2017, we retroactively tested 25 of these patients for the possibility of GAPPS syndrome. In addition, 18 newly diagnosed patients with massive gastric polyposis/gastric cancer were tested.

Methods In all patients, Sanger sequencing was used. Polymerase chain reaction amplification of the APC gene promoter 1 beta (5´UTR region; primers according to Li et al., 2016 [4] and sequencing at the 3130 Genetic Analyser (Applied Biosystems, ThermoFisher Scientific, USA) was performed. In all patients who tested positive, substitution in the APC gene (NM_001127511.2): c.-191T>C (rs879253783; genomic position: Chr5(GRCh38): g.112707527T>C; in case of RefSeq NM_000038.5(APC): c.-30417T>C) was detected. The muta-

died at 69 lung cancer

gastric polyposis at 64 not tested gastric cancer at 64 GS negat died at 64 1B APC mutation

Fig. 1. Pedigree of family no. 1 (Masaryk Memorial Cancer Institute). GS – gastroscopy

tion was confirmed from the second isolated DNA sample.

search. For all living individuals, genetic counselling was performed before and after the testing.

Results and families In eight families from the South Moravian region of the Czech Republic, a diagnosis of GAPPS syndrome was confirmed. Both patients with massive gastric polyposis and patients with gastric cancer were tested. All of the patients signed informed consent for molecular genetic testing; in those patients already deceased, the consent form was signed at the time of their first testing including consent to the use of the sample for re-

Family 1 (Fig. 1) An index case was diagnosed with massive stomach polyposis and with stomach adenocarcinoma at the metastatic stage at the age of 64, she died within 3 months. She did not have a colonoscopy. The patient had been using PPI for more than 10 years but she was not monitored for gastroscopy during treatment. Her son was diagnosed with massive gastric polyposis at the age of 30,

not a carrier

gastric polyposis at 51 gastric cancer gastric cancer at 60 died at 32 died at 60 1B APC mutation

not a carrier

not tested GS negat.

gastric polyposis at 30 1B APC mutation

gastric cancer at 60 died at 60

not a carrier

died at 81

1B APC carrier gastric polyposis at 29 gastrectomy at 29 gastric cancer 29

gastric cancer at 58 gastric polyposis died at 59 1B APC mutation

1B APC carrier 1B APC carrier gastric polyposis at 34 no polyposis gastrectomy at 34 at 31

Fig. 2. Pedigree of family no. 2 (Masaryk Memorial Cancer Institute).

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S109–2S 117

2S111

GAPPS  GASTRIC ADENOCARCINOMA AND PROXIMAL POLYPOSIS OF THE STOMACH SYNDROME

colorectal cancer at 73 not a carrier died at 73 breast cancer at 60

1B APC mutation gastric polyposis at 50 gastrectomy at 50

not tested

gastric polyposis at 41 1B APC mutation gastrectomy at 42

not a carrier not a carrier not tested not tested

Fig. 3. Pedigree of family no. 3 (Masaryk Memorial Cancer Institute).

colorectal cancer at 75

not tested yet

died 63

1B APC Mutation gastric polyposis at 51 gastrectomy at 51

not a carrier

gastric cancer at 28, died 29 gastric polyposis at 28 1B APC mutation

Fig. 4. Pedigree of family no. 4 (Masaryk Memorial Cancer Institute).

using PPI for 6 months. The colonoscopy was negative. Genetic testing confirmed for both APC mutation: c.-191T>C. The son is being monitored in the preventive oncology department of the MMCI, considering preventive surgery. Family 2 (Fig. 2) An index case was monitored for gastric polyposis from the age of 51 outside the MMCI. At the age of 60, gastric adenocarcinoma with liver metastasis was detected; she died within 6 months. The colonoscopy was negative. Her sister died of gastric cancer at age 32. Another sister did not go to preventive gastroscopy, she was diagnosed with massive gastric polyposis at the age of 58 with metastatic gastric adenocarcinoma; she died a year

2S112

after diagnosis. Both sisters are carriers of APC mutation: c.-191T>C. Out of five children there are three positive carriers, one at the age of 31 with no gastric polyposis, one having massive polyposis at the age of 29, she decided for a preventive gastrectomy at the age of 29 with a finding of gastric adenocarcinoma in the histology specimen (tubulopapilary cancer with two positive lymphonodes, pT1b, pN1, G2, clinical stage 1B); and one with massive polyposis and preventive gastrectomy at 35 years of age without carcinoma. Family 3 (Fig. 3) An index case had a gastroscopy at the age of 28 without polyposis; she had another gastroscopy at the age of 41 when massive gastric polyposis was detected.

She is a carrier of APC mutation: c.191T>C. Her brother is also a carrier. He had a gastroscopy in 2018 when massive polyposis was diagnosed. A prophylactic gastrectomy with D1 lymphadenectomy was performed in both patients at University Hospital Brno, with no gastric cancer found. Two sons of the index case did not inherit the mutation. The mother of the index case was diagnosed with breast cancer and adenoma of the rectum at 60, the gastroscopy was negative, she is not a carrier. The index case’s father died of metastatic colorectal cancer at the age of 73. Family 4 (Fig. 4) An index case was diagnosed with gastric tubular adenocarcinoma at the age of 28, gastric polyposis was described, he died 10 months later. Sequencing of the 1B APC gene promoter detected the c.-191T>C mutation. The same mutation was detected in his mother. She did not have any clinical problems but was found to have massive polyposis at the age of 50. A prophylactic gastrectomy with D2 lymphadenectomy was performed at the age of 51, with no carcinoma found. She had one polyp on colonoscopy. Her father has not been tested yet. The index case’s brother does not have the mutation. Family 5 (Fig. 5) The index case experienced digestive problems, pain and fatigue at 40. She was diagnosed with massive gastric polyposis of the body and fundus with liver metastasis of gastric adenocarcinoma. Sequencing of the APC gene promoter 1B revealed the mutation c.-191T>C. She died after 7 months of treatment. Her daughter carries the same mutation, the second daughter is not a carrier. The index case’s mother is a carrier of the 1B APC gene: c.-191T>C, at the age of 65 she has no symptoms and no polyposis. The mother’s brother died at 63 years of age of stomach cancer, he was not tested; his son and daughter do not carry the APC gene mutation. The mother’s sister has a mutation of the 1B APC gene: c.-191T>C, she has incipient gastric polyposis at the age of 58, her son and daughter have had gastric

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S109–2S 117

GAPPS  GASTRIC ADENOCARCINOMA AND PROXIMAL POLYPOSIS OF THE STOMACH SYNDROME

1B APC mutation no clinical symptoms at 92, no GS

not a carrier

1B APC mutation gastric no polyposis at 65 cancer at 63 died at 63 not tested

not a carrier

1B ACP mutation

1B APC mutation gastric cancer at 40 gastric polyposis at 40 died 40

not a carrier

1B APC mutation incipient polyposis at 58

not a carrier

1B APC mutation gastric polyposis from 30

1B APC mutation gastric polyposis from 22

not a carrier

Fig. 5. Pedigree of family no. 5 (Masaryk Memorial Cancer Institute).

polyposis diagnosed at 30 and 22 years of age, respectively, both with a mutation of the 1B APC gene: c.-191T>C. A gastrectomy was recommended but has not yet been performed. The father of the mother’s mother is free of clinical symptoms, he is a carrier of a mutation of the 1B APC gene: c.-191T>C. He did not have an endoscopy because of the age limitation. The index case’s brother has no presence of polyps and does not carry the mutation. Family 6 (Fig. 6) The index case had a gastroscopy at 49 years of age for digestive problems, without pathology. At the age of 65, she was found to have massive stomach polyposis, mutation of the 1B APC gene: c.-191T>C was detected. She had a gastrectomy at the age of 65 with no cancer. One polyp was observed in a colonoscopy. Mutation of the 1B APC gene: c.-191T>C was found in her daughter and multiple stomach polyposis was detected. Preventive surgery has not yet been performed. Another daughter does not carry the mutation. Family 7 (Fig. 7) The index case had a gastroscopy due to digestive problems at the age of 27. Massive stomach polyposis was de-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S109–2S 117

died at 71 gastric pain

breast cancer at 75 died at 80

gastric polyposis at 65 1B APC mutation gastrectomy at 66

not a carrier

not tested yet

1B APC carrier gastric polyposis at 36

Fig. 6. Pedigree of family no. 6 (Masaryk Memorial Cancer Institute).

tected, two polyps were detected in the rectosigmoideum. A 1B APC gene mutation: c.-191T>C was detected. Now he is post gastrectomy, without cancer. The family history shows no oncological illness. His mother and two sisters do not carry the mutation; his father has not been tested yet. Family 8 (Fig. 8) The index case had gastroscopy due to stomach pain at 34 and multiple stom-

ach polyposis was discovered. He was found to be a carrier of the 1B APC gene mutation: c.-191T>C. He has four intestinal polyps. At the age of 44 a gastrectomy was performed with no carcinoma detected. His one brother is also a carrier of the mutation, the endoscopy revealed gastric polyposis, he has no clinical problems. His father had gastric cancer at the age of 56, with no polyposis of the stomach described; he does not carry the mutation. The mother tested positive and

2S113

GAPPS  GASTRIC ADENOCARCINOMA AND PROXIMAL POLYPOSIS OF THE STOMACH SYNDROME

died of lung cancer at 60

not a carrier not tested yet

gastric polyposis at 27 1B APC mutation gastrectomy at 27

not a carrier

not tested Fig. 7. Pedigree of family no. 7 (Masaryk Memorial Cancer Institute).

not a carrier gastric cancer at 56 no gastric polyposis

1B APC mutation gastric polyposis from 34 gastrectomy at 44

1B APC mutation gastric polyposis at 65

1B APC mutation gastric polyposis at 39

Fig. 8. Pedigree of family no. 8 (Masaryk Memorial Cancer Institute).

was diagnosed with gastric polyposis at the age of 65.

Discussion GAPPS syndrome is an autosomal dominant inherited disease, a variant of FAP with a high risk of massive polyposis of the stomach, with the presence of mainly glandular polyps in the body and fundus, without the presence of polyps in the antrum and duodenum (Fig. 9). Sometimes, adenomatous and hyperplastic polyps may also be present. The age of occurrence of polyposis is highly individual and depends on various factors, including genetic background, lifestyle and environment. When polypo-

2S114

sis develops, the risk of gastric cancer may be high, up to 12–20% [1,2]. Out of our 24 carriers of the promoter 1B APC gene mutation: c.-191T>C, 6 carriers (25%) were diagnosed with gastric cancer. From the data provided by the families that have been tested so far, it can be seen that the variability of the symptoms of massive polyposis is very high within one family. In Family 5, the earliest polyposis was detected at the age of 22 and gastric cancer at age of 40, but in other carriers of the mutation, polyposis was not developed at the age of 65 or it began to develop at the age of 58; in one carrier (aged 92) there were no clinical problems (no endoscopy was

performed). The prediction of the development of polyposis is therefore problematic, and the prevention of gastric carcinoma by endoscopy in the field of massive polyposis is basically impossible. By discovering the genetic cause of GAPPS syndrome, point mutations in the APC 1B promoter, it is possible to offer genetic testing to patients with stomach polyposis and to their relatives. Genetic testing of the APC 1B promoter is performed by Sanger sequencing of the entire promoter region. Point changes are confirmed by another method on a newly isolated DNA sample (Fig. 10). Genetic counselling is important in the process of the genetic testing of polyposis. Based on all gastroenterological, histological and family history data, the geneticist can provide additional molecular genetic examinations to elucidate the cause of polyposis. For cases with no mutation detected in the APC 1B promoter, it is important to indicate further examinations that would allow the diagnosis of rare forms of hereditary tumour syndromes where gastric polyposis may be present. In the case of those who test negative, NGS (new generation sequencing, massive parallel sequencing) is appropriate. At the MMCI, we use a panel of 226 genes that includes an examination of all known genes for polyposis syndromes as well as other hereditary tumour syndromes including other genes involved in the DNA repair process. It is, therefore, possible to diagnose classical FAP, Lynch syndrome, juvenile polyposis, Peutz-Jeghers syndrome, hereditary diffuse gastric cancer, Cowden syndrome, MYH-associated polyposis with a variable risk of stomach tumours, and rare genes where gastric polyposis may also be present. In addition, the geneticist should recommend predictive family testing for all relatives at potential risk of carrying the same mutation. For GAPPS syndrome, this predictive test is very important because a large proportion of the relatives do not have any clinical problems for a long time, even though massive stomach polyposis may have already developed. Since the transition from dysplasia to gastric cancer in GAPPS can be

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S109–2S 117

GAPPS  GASTRIC ADENOCARCINOMA AND PROXIMAL POLYPOSIS OF THE STOMACH SYNDROME

Fig. 9. Gastroscopy with massive polyposis of stomach in gastric adenocarcinoma and proximal polyposis of the stomach patient (Masaryk Memorial Cancer Institute).

Fig. 10. Sanger sequencing: APC NM_001127511.2: c.-191T>C (Masaryk Memorial Cancer Institute).

very rapid, attempting to prevent stomach cancer in patients with GAPPS is problematic. This fact is also documented by our very first prophylactic gastrectomy with D2 lymphadenectomy performed at GAPPS at MMCI, when a young woman 29 years of age had a G2 well-to-moderately differentiated tubulopapillary adenocarcinoma of the stomach, with positive lymphonodes, clinical stage IB, with invasion into the submucosa and angio-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S109–2S 117

graphic invasion. The tumour was not detected in the gastroscopy. She underwent systemic treatment. Predictive testing was offered by another genetic clinic to two children, aged 10 and 7, respectively. There are no guidelines about predictive testing in children. In MMCI, prophylactic total gastrectomy (Fig. 11) with D2 lymphadenectomy is performed in patients with GAPPS and massive polyposis. Lym-

phadenectomy in this range (first and second peri-gastric compartment) is the therapeutic standard in epithelial stomach malignancies and is recommended in GAPPS due to the relatively high risk of preoperatively undiagnosed carcinoma. In workplaces that specialise in stomach operations, D2 lymphadenectomy does not significantly prolong surgical time nor significantly increase postoperative morbidity (Fig. 12).

2S115

GAPPS  GASTRIC ADENOCARCINOMA AND PROXIMAL POLYPOSIS OF THE STOMACH SYNDROME

Fig. 11. Gastric adenocarcinoma and proximal polyposis of the stomach – total gastrectomy with subsequent reconstruction of the digestive tract (Masaryk Memorial Cancer Institute).

From current knowledge, it is advisable to provide genetic testing of GAPPS for these clinical findings and family history. Suggested indications for GAPPS syndrome testing [1,2] • more than 30 FGP, localisation in the fundus and body, no presence in the antrum or duodenum, with or without dysplasia, the progression of polyposis, autosomal dominant inheritance – stomach polyposis or stomach cancer in family history (in 1st, 2nd or 3rd degree relatives); • more than 100 FGP in the same location – testing with or without a family history. If the GAPPS testing is negative, then exclude other possible syndromes with polyposis. Differential diagnosis: • sporadic FGP – fewer polyps, mostly without dysplasia, probably without increased tumour risk, often associated with PPI use (slightly reduced on withdrawal); • FAP, atenuated FAP – colon polyposis, some cases with stomach polyposis, also in the antrum, pylorus and duodenum, low-grade dysplasia, low risk of stomach cancer (about 1%); • MAP (MUTYH) associated polyposis – autosomal recessive;

2S116

Fig. 12. Gastric adenocarcinoma and proximal polyposis of the stomach – stomach resection along with omentum (Masaryk Memorial Cancer Institute).

• • • • •

juvenile polyposis – SMAD4, BMPR1A; Peutz-Jeghers syndrome – STK11; Cowden’s syndrome – PTEN; hereditary diffuse gastric cancer – CDH1; Ménétrier’s disease – acquired, premalignant, massive mucosal scarring, excessive mucus production, protein loss, weak acid production.

Proposed scheme of preventive care for people with GAPPS syndrome In GAPPS with massive polyposis: • gastroscopy every year (even in the case of undeveloped polyposis), comprehensive monitoring in the risk oncology clinic; • colonoscopy every 3 years, if polyps, more frequently; • ultrasound of abdominal organs every year; • when progressive massive stomach polyposis (even without polyps’ dysplasia, regardless of family his-

tory) offer prophylactic gastrectomy that can prevent death from gastric cancer; • as a resection, we recommend total gastrectomy with D2 lymphadenectomy; • if the prophylactic gastrectomy is refused, then a gastroscopy every 6 months, including endoscopic removal of larger polyps for biopsy specimen, endosonography, but the risk of gastric cancer cannot be reduced, reassessment of gastrectomy in case of dysplasia; • further monitoring at a risk oncology clinic as with other inherited tumour syndromes.

Conclusion GAPPS, gastric adenocarcinoma and multiple proximal polyposis of the stomach syndrome, although it is referred to as a very rare variant of FAP, was found within 1 year in eight families

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S109–2S 117

GAPPS  GASTRIC ADENOCARCINOMA AND PROXIMAL POLYPOSIS OF THE STOMACH SYNDROME

with genetically confirmed GAPPS syndrome with mutation in the APC gene promoter 1B: c.-191T> C in 24 positive mutation carriers. The development of massive polyposis with fundic glandular polyps was variable, with the earliest finding at the age of 22, with a negative finding in a woman aged 65 and no clinical symptoms in a man 92 years old. In massive polyposis, a prophylactic total gastrectomy has always been proposed. Out of a total of eight performed operations, in one case, gastric adenocarcinoma was present in a 29-year-old woman in a histological specimen. For positive carriers of promoter 1B mutation with massive polyposis, a decision on a preventive gastrectomy is also influenced by the family history and previous death in the family to stomach cancer. However, some patients based their decision solely on the basis of our information concerning cancer risk and ineffective prevention by endoscopic methods. After surgery, they are all supervised by surgeons, nutrition specialists, oncologists and gastroenterologists. In all cases, surgery was suc-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S109–2S 117

cessful without serious postoperative complications. Genetic testing for GAPPS syndrome is based on sequencing of promoter 1B of the APC gene using the Sanger sequencing method, because this region is mostly not included in the NGS panel. In massive polyposis and a negative testing result, differential diagnosis of other possible genetic causes of stomach polyposis using the NGS panel is appropriate. Preventive measures for GAPPS are individual, based on clinical symptoms; they include a gastroscopy every 6–12 months, biopsy of polyps and, above all, the suggestion of a prophylactic resection of the stomach. The risk of stomach cancer in GAPPS is many times higher than that of classic FAP with FGP (< 1% and 12–20%, respectively; 25% in our carriers). Due to the possibility of saving the lives of patients with GAPPS, we recommend genetic testing for multiple stomach FGP. Most of the patients’ relatives who tested positive had already had massive stomach polyposis and did not know it.

Literature 1. Worthley DL, Phillips KD, Wayte N et al. Gastric adenocarcinoma and proximal polyposis of the stomach (GAPPS): a new autosomal dominant syndrome. Gut 2012; 61(5): 774–779. doi: 10.1136/ gutjnl-2011-300348. 2. Setia N, Clark JW, Duda DG et al. Familial gastric cancer. Oncologist 2015; 20(12): 1365–1377. doi: 10.1634/ theoncologist.2015-0205. 3. Boland CR, Yurgelun MB. Historical perspective on familial gastric cancer. Cell Mol Gastroenterol Hepatol 2017; 3(2): 192–200. doi: 10.1016/ j.jcmgh.2016.12.003. 4. Li J, Woods SL, Healey S et al. Point mutations in exon 1B of APC reveal gastric adenocarcinoma and proximal polyposis of the stomach as a familial adenomatous polyposis variant. Am J Hum Genet 2016; 98(5): 830–842. doi: 10.1016/ j.ajhg.2016.03.001. 5. Repak R, Kohoutova D, Podhola M et al. The ﬁrst European family with gastric adenocarcinoma and proximal polyposis of the stomach: case report and review of the literature. Gastrointest Endosc 2016; 84(4): 718–725. doi: 10.1016/ j.gie.2016.06.023. 6. Beer A., Streubel B, Asari R et al. Gastric adenocarcinoma and proximal polyposis of the stomach (GAPPS) – a rare recently described gastric polyposis syndrome – report case. Z Gastroenterol 2017; 55(11): 1131–1134. doi: 10.1055/ s-0043-117182. 7. Mitsui Y, Yokoyama R, Fujimoto S et al. First report of an Asian family with gastric adenocarcinoma and proximal polyposis of stomach (GAPPS) revealed with the germline mutation of the APC exon 1B promoter region. Gastric Cancer 2018; 21(6): 1058–1063. doi: 10.1007/ s10120-0180855-5. 8. Hosoya K, Yamashita S, Ando T et al. Adenomatous polyposis coli 1A is likely to be methylated as a passenger in human gastric carcinogenesis. Cancer Lett 2009; 285(2): 182–189. doi: 10.1016/ j.canlet.2009.05.016.

2S117

KAZUISTIKA

Syndrom BAP1 – predispozice k malignímu mezoteliomu, kožnímu a uveálnímu melanomu, renálnímu karcinomu a dalším nádorům BAP1 Syndrome – Predisposition to Malignant Mesothelioma, Skin and Uveal Melanoma, Renal and Other Cancers Foretová L.1, Navrátilová M.1, Svoboda M.1,2, Házová J.1, Vašíčková P.1, Sťahlová Hrabincová E.1, Fabian P.3, Schneiderová M.4, Macháčková E1. 1

Oddělení epidemiologie a genetiky nádorů, Masarykův onkologický ústav, Brno Klinika komplexní onkologické péče, Masarykův onkologický ústav, Brno 3 Oddělení onkologické patologie, Masarykův onkologický ústav, Brno 4 Oddělení radiologie, Masarykův onkologický ústav, Brno 2

Souhrn Východiska: Syndrom BAP1 je autozomálně dominantně dědičný nádorový syndrom asociovaný se zvýšeným rizikem vzniku maligního mezoteliomu, uveálního a kožního melanomu, karcinomu ledviny a s výskytem dalších nádorových onemocnění vč. adenokarcinomu plic, meningeomu, bazaliomu, nádorů prsu, ovarií a prostaty. Gen BAP1 (BRCA1-associated protein 1) je tumor-supresorový gen, který se účastní DNA reparace cestou homologní rekombinace. Protein BAP1 reguluje pomocí deubikvitinace buněčný cyklus, diferenciaci, reakci na poškození DNA a buněčnou proliferaci. Somatické mutace v genu BAP1 jsou časté v mnoha typech nádorů. Případ: V Masarykově onkologickém ústavu (MOÚ) byly diagnostikovány dvě rodiny se zárodečnou mutací v genu BAP1. V první rodině byla 27letá probandka sledována pro mnohočetné névy. U matky a jejího bratra se vyskytl maligní mezoteliom, u matčiny matky uveální melanom. Byla u ní zjištěna frameshift mutace BAP1 (NM_004656.2):c.217delG/p.Asp73Metfs*5. U probandky byl v procesu sledování dvakrát odstraněn časný melanom, a to v 28 a 31 letech. Ve druhé rodině se jednalo o 11letou probandku, jíž byly odstraněny névy na hlavě a na krku byla diagnostikována kožní léze spitzoidního typu v 11 letech. Její 34letá matka měla mnohočetné névy, spitzoidní typ znaménka na břiše. Obě pacientky byly nosičkami mutace BAP1 (NM_004656.2):c.123-1G>T v akceptorovém místě sestřihu (IARC (Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny) class 4 – pravděpodobně patogenní). Preventivní opatření u syndromu BAP1 by měla zahrnovat známá rizika nádorových onemocnění. Nádorová onemocnění se vyskytují časně a opakovaně. Na MOÚ jsou doporučovány kontroly onkologem, oční a kožní kontroly po půl roce, celotělová magnetická rezonance vč. centrální nervové soustavy ročně nebo low-dose počítačová tomografie / magnetická rezonance hrudníku a břicha po roce, ultrazvukové vyšetření břišních orgánů, ultrazvuk prsou nebo mamografie ročně, gynekologický ultrazvuk po půl roce, kolonoskopie od 45 let, další vhodné sledování dle rodinné anamnézy. Závěr: Syndrom BAP1 je komplexní nádorový syndrom spojený s vysokým rizikem vzniku vzácného maligního mezoteliomu, kožního i uveálního maligního melanomu, nádorů spitzoidního typu a dalšími nádory. Zjištění syndromu může být zásadní pro ovlivnění přežití rizikových osob.

Klíčová slova

Podpořeno z grantového projektu MZ ČR – RVO (MOÚ, 00209805). Supported by the grant project MH CZ – RVO (MMCI, 00209805). Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy. The authors declare they have no potential conﬂicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do bi omedicínských časopisů. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE recommendation for biomedical papers.

geny – melanom – mezoteliom – nádory ledvin – genetické testování doi: 10.14735/amko2019S118

2S118

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S118–2S 122

SYNDROM BAP1  PREDISPOZICE K MALIGNÍMU MEZOTELIOMU, KOŽNÍMU A UVEÁLNÍMU MELANOMU

Summary Background: BAP1 syndrome is an autosomal dominant hereditary cancer syndrome associated with increased risk of malignant mesothelioma; uveal and cutaneous melanoma; kidney cancer; lung adenocarcinoma; meningioma; basaliomas; and breast, ovarian, and prostate tumors. The BAP1 gene (BRCA1-associated protein 1) is a tumor suppressor gene involved in DNA repair via homologous recombination. BAP1 regulates the cell cycle, differentiation, DNA damage responses, and cell proliferation through deubiquitination. Somatic mutations in the BAP1 gene are common in many types of tumors. Observation: Two families harboring a germline mutation in the BAP1 gene were diagnosed at Masaryk Memorial Cancer Institute (MMCI). A 27-year-old index female from one family was followed-up for multiple nevi. Her mother and uncle had malignant mesothelioma, and her maternal grandmother had uveal melanoma. The index case tested positive for a BAP1 (NM_004656.2):c.217delG/p. Asp73Metfs*5 frame-shift mutation. The melanoma was removed at the age of 28 and 31. In the second family, an 11-year-old index female had two nevi removed from her head, and a spitzoid-type skin lesion was diagnosed at the age of 11. Her 34-year-old mother had multiple nevi, and a skin lesion of spitzoid-type was removed from the abdomen. Both patients harbored a BAP1 (NM_004656.2):c.123-1G>T acceptor splice site mutation (IARC [International Agency for Research on Cancer] class 4 [probably pathogenic]). Preventive measures for BAP1 syndrome should include known risks for cancer. Tumors occur early and repeatedly. At the MMCI, we recommend physical examination by an oncologist, eyes and skin examination, every 6 months; whole-body magnetic resonance imaging, including the central nervous system, every year (or low-dose computed tomography/chest and abdomen magnetic resonance imaging); annual abdominal ultrasound, breast ultrasound, or mammography; a gynecological ultrasound examination every 6 months; colonoscopy starting at the age of 45; and other suitable surveillances based on family history. Conclusion: BAP1 syndrome is a complex cancer syndrome with a high risk of rare malignant mesothelioma, malignant skin and uveal melanoma, spitzoid-type skin lesions, and other tumors. Detection of this syndrome is essential for the survival of high-risk individuals.

Key words genes – melanoma – mesothelioma – kidney neoplasms – genetic testing

Úvod Nádorový predispoziční syndrom BAP1 je autozomálně dominantně dědičný nádorový syndrom s predispozicí k vzácným nádorům. V rizikových rodinách se vyskytují opakovaně maligní mezoteliomy, agresivní tumory, které se v populaci vztahují k opakované expozici azbestu a jemu příbuzným karcinogenním látkám. Syndrom BAP1 je spojený i s vysokou frekvencí maligních kožních i uveálních melanomů, s výskytem vzácných atypických (spitzoidních) kožních tumorů (AST), s rizikem nádorů ledvin, meningeomů, nádorů plic, bazaliomů a jiných nádorů vč. nádorů prsu, ovarií a prostaty [1–11]. První údaje o proteinu BAP1 jako vazebném partneru BRCA1 byly publikovány v roce 1998 [12]. Protein BAP1 se vyskytuje v jádře i v cytoplazmě. Gen BAP1 (BRCA1-associated protein 1) je tumor-supresorový gen lokalizovaný na chromozomu 3 (3p21.31-p21.2), který se v jádře účastní reparace DNA cestou homologní rekombinace, reguluje buněčný cyklus, diferenciaci, reakci na poškození DNA a buněčnou proliferaci. Protein BAP1 je ubikvitin C-terminální hydroláza (UCH), která společně s dalšími proteiny zajišťuje v cytoplazmě ochranu polyubikvitinových substrátů před degradací v proteozomech. Deubikvitináza BAP1 stabilizuje kanál, který umožňuje kalciovým ion-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S118–2S 122

tům opustit endoplazmatické retikulum a dosáhnout mitochondrií, kde kalcium reguluje aerobní respiraci a programovanou buněčnou smrt, apoptózu. Tento enzym se váže na BRCA1 ring-finger doménu a funguje jako nádorový supresor. Somatické mutace v genu BAP1 jsou časté v mnoha typech nádorů. Somatické buňky nosičů zárodečné mutace genu BAP1 mají sníženou hladinu proteinu BAP1 na 50 %, sníženou schopnost reparace DNA homologní rekombinací a sníženou schopnost apoptózy po expozici karcinogenům [5]. Karcinogeny různého typu mohou u syndromu BAP1 vyvolat nádorová onemocnění v mladém věku i opakovaně. Ultrafialové záření je vysoce rizikové pro vznik kožního maligního melanomu. Již v dětském věku se může objevovat zvláštní forma névu, který je nazýván névus Spitzové. Jeho vzhled je polokulovitý, hladký a palpačně tuhý, s rychlým růstem. Může se jednat o benigní, přechodnou, ale i maligní formu [13]. Tyto léze mohou být deficitní na expresi proteinu BAP1 při imunohistochemickém vyšetření a mohou být označovány za BAP1 deficitní spitzoidní melanocytické tumory. Na rozdíl od spitzoidních névů mají většinou přítomnu mutaci BRAF V600E a jsou označovány jako BAPomy, melanocytomy nebo MBAIT (melanocytické BAP1-mutované atypické intrader-

mální tumory) [14,15]. Diferenciálně diagnosticky může být příčinou dědičné dispozice k malignímu melanomu zárodečná mutace v genech CDKN2A, CDK4, BRCA2, TP53, v genech pro Lynchův syndrom aj. Hodnocení rodinné anamnézy a současný výskyt uvedených vzácných nádorů by měl vést k úvaze o přítomnosti tohoto vzácného syndromu BAP1.

Kazuistiky dvou rodin v Masarykově onkologickém ústavu (MOÚ) Rodina č. 1. (obr. 1). Probandka byla sledována s vícečetnými znaménky. Ve věku 27 let měla odstraněno více než 16 névů, histologicky bez malignity. V rodinné anamnéze uváděla časné úmrtí matky ve 45 letech, dle zjištěné dokumentace se jednalo o maligní mezoteliom pleury diagnostikovaný ve 44 letech. Matka nebyla kuřák a nebyla v kontaktu s azbestem. Bratr matky, kuřák, zemřel ve 45 letech. Dle dokumentace okresní nemocnice byl příčinou jeho úmrtí anaplastický epiteloidní mezoteliom peritonea s rhabdoidní komponentou, diagnostikovaný ve 45 letech. Matka matky měla diagnostikovaný melanoblastom oka ve 22 letech, zemřela ve 40 letech, její matka se léčila ve 40 letech pro nádor mozku. V roce 2014 byla probandka testována pomocí sekvenování nové generace (next generation sequencing –

2S119

SYNDROM BAP1  PREDISPOZICE K MALIGNÍMU MEZOTELIOMU, KOŽNÍMU A UVEÁLNÍMU MELANOMU

NGS) – TruSight Cancer panel (Illumina). Byla zjištěna zárodečná mutace v genu BAP1 (NM_004656.2):c.217delG/ p.Asp73Metfs*5, která způsobí posun čtecího rámce a předčasné zastavení translace. Probandka byla konzultována vzhledem k možným rizikům vzniku nádorů u syndromu BAP1 a je dispenzarizována v rizikové onkologické ambulanci MOÚ. U probandky byl v procesu sledování 2krát odstraněn časný melanom v 28 a 31 letech. Podstupuje pravidelně i celotělovou magnetickou rezonanci (magnetic resonance imaging – MRI). Její z onkologického hlediska zdravá sestra, sestra matky a dcera strýce nejsou nosičkami stejné mutace v genu BAP1. Rodina č. 2. (obr. 2). Probandka byla ve věku 11 let odeslána na genetickou konzultaci plastickým chirurgem vzhledem k opakovanému nálezu spitzoidního névu, 2×krát na hlavě, na krku a na zádech. Patologem bylo vysloveno podezření na hereditární syndrom BAP1. Testováním v MOÚ pomocí NGS a panelu CZECANCA (NimbleGen SeqCap EZ Choise Cancer Panel) byla zjištěna zárodečná mutace v genu BAP1 (NM_004656.2):c.123-1G>T, dosud nepopsaná sestřihová mutace (IARC (Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny) class 4 – pravděpodobně patogenní). Tato mutace s vysokou pravděpodobností způsobuje „zrušení“ akceptorového místa sestřihu, kryptické místo sestřihu v okolí nebylo popsáno, nejpravděpodobnějším důsledkem je „exon skipping“ c.(123_255del). Dále byly zjištěny missense varianty s nejasným klinickým významem v genech ATM a BARD1. V rodinné anamnéze měl otec probandky Grawitzův tumor ledviny v 38 letech, otcova sestra se léčila v 52 letech s karcinomem ovaria a v 57 letech s nádorem oka, pravděpodobně melanomem. Matka měla ve věku 34 let opakovaně nodózní pigmentové névy, v podbřišku byl označen jako spitzoidní névus, imunohistochemicky byl prokázán deficit exprese BAP1. Matka je také nosičkou mutace v genu BAP1. Otec probandky byl testován pomocí NGS panelu (TruSight Cancer panel, Illumina), nebyla zjištěna žádná závažná patogenní mutace. Bratr probandky není nosičem BAP1 mutace. Probandka je sledo-

2S120

CNS zem. 40

melanom oka dg. 22 zem. 40

mezoteliom mezoteliom peritonea pleury dg. 45 dg. 44 zem. 45 zem. 45

nemá BAP1 mutaci

maligní melanom 29 a 31 BAP1 mutace

nemá BAP1 mutaci

Obr. 1. Rodokmen rodiny č. 1. CNS – centrální nervová soustava, zem. – zemřel ve věku, dg. – diagnostikován ve věku

vána v rizikové onkologické ambulanci Dětské nemocnice, Fakultní nemocnice Brno, její matka v rizikové onkologické ambulanci MOÚ.

Genetické poradenství a prevence Genetické poradenství je při podezření na syndrom BAP1 nutné. Genetik může podrobně zhodnotit osobní a rodinnou anamnézu, může si vyžádat dokumentaci příbuzných k potvrzení nebo upřesnění diagnózy u příbuzných. V MOÚ je gen BAP1 hodnocen molekulárním genetikem u všech pacientů s podezřením na syndrom BAP1, u všech pacientů s maligním melanomem kožním nebo uveálním, ale i u všech ostatních pacientů testovaných pro možnost jakéhokoliv dědičného nádorového syndromu. Pomocí variability v počtu kopií (copy number variation – CNV) analýzy může být odhalena i velká přestavba v genu. Genetická heterogenita příznaků u zárodečné mutace v BAP1 genu může být velká – kromě melanomů kůže (melanocytické BAP1-mutované atypické intradermální tumory – MBAIT) a uveálních melanomů, tj. melanomů duhovky, ciliárního tělesa, cévnatky, se mohou vy-

skytnout mezoteliomy pleury, pobřišnice, osrdečníku, tunica vaginalis testes a jiných oblastí. Mohou se objevit i karcinomy ledvin (Grawitzův tumor), meningeomy, adenokarcinomy plic, cholangiokarcinomy, neuroendokrinní nádory, nádory štítnice, ovaria, prsu aj. [16]. Nádory se u nosičů mutací v BAP1 genu vyskytují v průměru o 10 let dříve než v běžné populaci, nejčasnější výskyt uveálního melanomu byl popsán v 16 letech, maligního mezoteliomu ve 34 letech, kožního melanomu v 25 letech a karcinomu ledviny ve 36 letech [17]. Nedávno byl publikován návrh na možnou preventivní péči u přenašečů zárodečné mutace BAP1. Na základě konsenzu odborníků bylo navrženo níže uvedené preventivní schéma [16]. Doporučená preventivní opatření Primární prevence: doporučení striktně nekouřit, chránit se před expozicí azbestu a ultrafialovému záření. Informovat o symptomech hlavních nádorových rizik: nové změny na kůži, potíže s dýcháním, kašel, noční pocení, ztráta chuti k jídlu, bolest břicha a nadýmání, změny vidění, pigmentové změny na oku.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S118–2S 122

SYNDROM BAP1  PREDISPOZICE K MALIGNÍMU MEZOTELIOMU, KOŽNÍMU A UVEÁLNÍMU MELANOMU

karcinom ledviny zem. 75

karcinom ovaria dg. 52 tumor oka melanom? dg. 55

karcinom plic

Grawitz ledviny dg.38 BAP1 mutaci nemá NGS panel negativni BAP1 mutaci nemá

maligní myelom dg. 49 netestována

spitzoidní névy BAP1 mutace spitzoidní névy od 11 let BAP1 mutace

Obr. 2. Rodokmen rodiny č. 2. zem. – zemřel ve věku, dg. – diagnostikován ve věku, NGS – sekvenování nové generace

Sekundární prevence: kolektivní péče odborníků – genetik, onkolog, radio diagnostik, plicní specialista, nefrolog, dermatolog, oftalmolog. Návrh specializovaných pravidelných kontrol • sledování onkologem/dětským onkologem v preventivní ambulanci 1krát ročně; • oftalmologické kontroly od 16 let po roce (nebo 10 let před nejčasnějším výskytem uveálního melanomu v rodině), od 30 let po půl roce, vč. přímé a nepřímé oftalmoskopie, fotografie fundu a ultrazvukového vyšetření oka; • dermatologické kontroly specialistou po půl roce, vyšetření celé pokožky od 18 let věku (nebo dříve při pozitivních rizikových névech a výskytu melanomu v rodině), sekvenční digitální dermatoskopický monitoring, excize každého rizikového névu; • roční vyšetření břicha a plicní fyzikální vyšetření s pátráním po břišní mase, ascitu, pleurálním výpotku; • od 30 let ročně ultrazvukové vyšetření, MRI břicha, ultrazvukové vyšet-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S118–2S 122

ření k vyloučení plicního výpotku, MRI hrudníku, zvážit celotělovou MRI. Dle názoru radiodiagnostiků MOÚ se může mezoteliom pleury v začátku projevit jen jako jemné, neurčité zesílení (několik mm) nástěnné nebo mediastinální pleury. Existuje obava, že celotělová MRI toto nebude schopna zachytit, mimo jiné i kvůli artefaktům z rozhraní plicní tkáně a hrudní stěny. Počítačová tomografie by mohla být citlivější, a to i v low-dose formě a nativně, bez aplikace kontrastní látky. Finální rozhodnutí o použitých preventivních metodách je v rukou odborníků, s ohledem na možnou zvýšenou radiační citlivost hereditárních nádorových syndromů a nutnost častých vyšetření; • pokud je podezřelý nález, doporučení vyšetření specialistou – plicní, nefrolog; • u žen 1–2krát ročně gynekologické kontroly vč. transvaginálního ultrazvuku, roční kontroly prsou vč. ultrazvuku, od 45 let střídavě s mamografií; • prediktivní testování příbuzných by mělo být nabídnuto již v dětském věku.

Závěr Gen BAP1 je důležitým nádorovým supresorovým genem, jehož heterozygotní zárodečná mutace může predisponovat k různým typům nádorových onemocnění. Testování genu BAP1 by mělo být zařazeno do NGS panelů určených k testování dědičných nádorových syndromů. Pomocí NGS panelu je možné odhalit patogenní a pravděpodobně patogenní varianty BAP1 i v případech rodin, kde je osobní a rodinná anamnéza málo typická pro daný syndrom. U naší rodiny č. 2 se sice od časného věku objevují atypické MBAIT névy, ale další typická onkologická onemocnění se v rodině pozitivně testované matky dosud neobjevila. Při histologickém vyšetření névů je imunohistochemické vyšetření exprese proteinu BAP1 možným screeningovým vyšetřením, které může upozornit lékaře na nádorový syndrom. Genetické poradenství s podrobnou osobní a rodinnou anamnézou, s ověřením lékařských zpráv, může odhalit typická onemocnění pro daný syndrom. Mnohdy je dia gnóza mezoteliomu skrytá pod údajem karcinomu plic nebo

2S121

SYNDROM BAP1  PREDISPOZICE K MALIGNÍMU MEZOTELIOMU, KOŽNÍMU A UVEÁLNÍMU MELANOMU

nádoru v břišní dutině, tak jako tomu bylo na začátku vyšetření rodiny č. 1. Histologické zprávy z vyšetření kožního melanomu mohou přispět k úvaze o syndromu BAP1. Syndrom BAP1 je vzácný autozomálně dominantní hereditární nádorový syndrom s výskytem uveálního a kožního melanomu, MBAIT kožních lézí, maligních mezoteliomů, karcinomu ledvin a dalších nádorů. Prevalence mutací v populaci není známa, nádorová onemocnění se objevují o 10 i více let dříve, než je průměr v běžné populaci. V hodnocení kohorty 76 nosičů mutací BAP1 se alespoň jedno nádorové onemocnění objevilo u 70 % nosičů a všichni nosiči bez onkologického onemocnění byli mladší 55 let [15]. Prognóza přežití a doba do vzniku metastáz je u nosičů mutací BAP1 s kožním, uveálním melanomem nebo karcinomem ledviny horší ve srovnání s pacienty bez zárodečné mutace [6,17], naopak pacienti s mezoteliomem a mutací mají přežití lepší [6,18]. K včasnému odhalení syndromu BAP1 přispívá imunohistochemické vyšetření melanomů na deficit exprese proteinu BAP1 a NGS sekvenování s panely obsahujícími i gen BAP1. Dosud bylo zjištěno přes 140 různých variant v genu BAP1 [19]. Závažnost nádorového rizika a široké spektrum nádorových onemocnění jsou problematické pro efektivní preventivní program. Uve-

2S122

dený návrh preventivních opatření by měl být vodítkem pro specialisty, kteří provádějí dispenzarizaci těchto rizikových osob v dětském věku i v dospělosti. Jako u ostatních vysoce rizikových syndromů doporučujeme preventivní sledování v rámci klinických onkologických center a jejich preventivních rizikových ambulancí v součinnosti s ostatními specialisty. Literatura 1. Testa JR, Cheung M, Pei J et al. BAP1 mutations predispose to malignant mesothelioma. Nat Genet 2011; 43(10): 1022–1025. doi: 10.1038/ ng.912. 2. Testa JR, Malkin D, Schiﬀman JD. Connecting molecular pathways to hereditary cancer risk syndromes. Am Soc Clin Oncol Educ Book 2013: 81–90. doi: 10.1200/ EdBook_ AM.2013.33.81. 3. Harbour JW, Onken MD, Roberson ED et al. Frequent mutation of BAP1 in metastasizing uveal melanomas. Science 2010; 330(6009): 1410–1413. doi: 10.1126/ science.1194472. 4. Masoomian B, Shields JA, Shields CL. Overview of BAP1 cancer predisposition syndrome and the relationship to uveal melanoma. J Curr Ophthalmol 2018; 30(2): 102–109. doi: 10.1016/ j.joco.2018.02.005. 5. Kittaneh M, Berkelhammer CH. Detecting germline BAP1 mutations in patients with peritoneal mesothelioma: beneﬁt to patient and family members. J Transl Med 2018; 16(1): 194–201. doi: 10.1186/ s12967-018-1559-7. 6. Abdel-Rahman MH, Pilarski R, Cebulla CM et al. Germline BAP1 mutation predisposes to uveal melanoma, lung adenocarcinoma, meningeoma, and other cancers. J Med Genet 2011; 48(12): 856–859. doi: 10.1136/ jmedgenet-2011-100156. 7. Ghosh K, Modi B, James WD et al. BAP1: case report and insight into a novel tumor suppressor. BMC Dermatol 2017; 17(1): 13–16. doi: 10.1186/ s12895-017-0065-6. 8. Pilarski R, Cebulla CM, Massengill JB et al. Expanding the clinical phenotype of hereditary BAP1 cancer predisposition syndrome, reporting three new cases.

Genes Chromosomes Cancer 2014; 53(2): 177–182. doi: 10.1002/ gcc.22129. 9. Lin M, Zhang L, Hildebrandt MA, Huang M et al. Common, germline genetic variations in the novel tumor suppressor BAP1 and risk of developing diﬀerent types of cancer. Oncotarget 2017; 8(43): 74936–74946. doi: 10.18632/ oncotarget.20465. 10. Popova T, Hebert L, Jacquemin V et al. Germline BAP1 mutations predispose to renal cell carcinomas. Am J Hum Genet 2013; 92(6): 974–980. doi: 10.1016/ j. ajhg.2013.04.012. 11. Ohar JA, Cheung M, Talarchek J et al. Germline BAP1 mutational landscape of asbestos-exposed malignant mesothelioma patiens with family history of cancer. Cancer Res 2016; 76(2): 206–215. doi: 10.1158/ 0008-5472. CAN-15-0295. 12. Jensen DE, Proctor M, Marquis ST et al. BAP1: a novel ubiquitin hydrolase which binds to the BRCA1 RING ﬁnger and enhances BRCA1-mediated cell growth suppression. Oncogene 1998; 16(9): 1097–1112. 13. Bajčiová V. Maligní melanom u dětí a adolescentů. Onkologie 2013; 7(2): 69–73. 14. Carbone M, Ferris LK, Baumann F et al. BAP1 cancer syndrome: malignant mesothelioma, uveal and cutaneous melanoma, and MBAITs. J Transl Med 2012; 10: 179–186. doi: 10.1186/ 1479-5876-10-179. 15. Carbone M, Yang H, Pass HI et al. BAP1 and cancer. Nat Rev Cancer 2013; 13(3): 153–159. doi: 10.1038/ nrc3459. 16. Star P, Goodwin A, Kapoor R et al. Germline BAP1-positive patients: the dilemmas of cancer surveillance and a proposed interdisciplinary consensus monitoring strategy. Eur J Cancer 2018; 92: 48–53. doi: 10.1016/ j. ejca.2017.12.022. 17. Rai K, Pilarski R, Cebulla CM et al. Comprehensive review of BAP1 tumor predisposition syndrome with report of two new cases. Clin Genet 2016; 89(3): 285–294. doi: 10.1111/ cge.12630. 18. Carbone M, Kanodia S, Chao A et al. Consensus report of the 2015 Weinman International Conference on mesothelioma. J Thorac Oncol 2016; 11(8): 1246–1262. doi: 10.1016/ j.jtho.2016.04.028. 19. Walpole S, Pritchard AL, Cebulla CM et al. Comprehensive study of the clinical phenotype of germline BAP1 variant-carrying families worldwide. J Natl Cancer Inst 2018; 110(2): 1328–1341. doi: 10.1093/ jnci/ djy171.

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S118–2S 122

KAZUISTIKA

Syndrom DICER1 DICER1 Syndrome Hořínová V.1,2, Drábová K.3,4, Nosková H.5, Bajčiová V.4, Šoukalová J.3, Černá L.6, Hůrková V.7, Slabý O.8, Štěrba J.4 1

Ambulance lékařské genetiky, Nemocnice Jihlava Reproﬁt, Brno 3 Oddělení lékařské genetiky, FN Brno 4 Klinika dětské onkologie, FN Brno 5 CEITEC – Středoevropský technologický institut, Masarykova univerzita a FN Brno 6 Gennet, Praha 7 PREDIKO, Zlín 8 Klinika komplexní onkologické péče, Masarykův onkologický ústav, Brno 2

Souhrn Syndrom DICER1 je familiární nádorový a dysplastický syndrom způsobený mutacemi v genu DICER1, který se nachází na 14. chromozomu v oblasti q32.13. Součástí syndromu je nejčastěji pleuropulmonální blastom (PPB), multinodulární struma, nádory ze Sertoliho buněk a další nádory. PPB je vzácný nádor, jehož základy většinou začínají ve fetálním období při vývoji plic. Příznaky se objevují v prvních 5 letech života, nejčastěji do 2 let. Diagnóza PPB by vždy měla vést k vyloučení syndromu DICER1. Asi u 35 % rodin, v nichž má dítě projevy PPB, se vyskytují další malignity, které se jinak objevují vzácně. Jedná se o cystický nefrom, nádory ze Sertoliho buněk, nodulární dysplazie štítné žlázy, meduloepitheliom duhovky, embryonální rabdomyosarkom botryoidního typu, chondromezenchymální hamartom nosní sliznice, pituitární blastom a pineoblastom. Rozsáhlé studie ukázaly velkou variabilitu nádorů. Syndrom DICER1 je řazen k nádorovým predispozičním syndromům. Dědí se autozomálně dominantně, časté jsou nové mutace, tzv. mutace de novo. Příznaky u postižených jsou různé i v rámci rodiny. Preventivní sledování nositelů mutace v genu DICER1 je obtížné. Doporučení ke sledování jsou podle Mezinárodního registru PPB z roku 2016.

Klíčová slova genetické testování – dědičné nádorové syndromy – DICER1 – pleuropulmonální blastom – cystický nefrom

Summary DICER1 syndrome is an inherited disorder that increases the risk of different types of malignant and benign tumors. The syndrome is caused by mutations in the DICER1 gene, which is located on the long arm of chromosome 14, region q32.13. Patients with DICER1 syndrome commonly develop pleuropulmonary blastoma (PPB), multinodular goiter, ovarian Sertoli–Leydig cell tumors, and/or other types of tumors. In approximately 35% of families with children manifesting PPB, further (and rather rare) malignancies may be observed, including cystic nephroma, nodular dysplasia of the thyroid gland, medulloepithelioma of the iris, embryonal rhabdomyosarcoma botryoid type, nasal epithelial hamartoma, pituitary blastoma, and/or pineoblastoma. Large studies report a high variability of tumors associated with DICER1. DICER1 syndrome, which is associated with an inherited predisposition to tumors, is inherited in an autosomal dominant pattern. Symptoms of DICER1 syndrome may vary, even within families. Preventive screening of carriers with causative mutations is complicated. Follow-up is undertaken as recommended by the 2016 International PPB Register.

Práce byla podpořena grantovým projektem Ministerstva zdravotnictví ČR AZV 16-3329A. This work was supported by grant of Ministry of Health of the Czech Republic AZV 16-3329A. Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy. The authors declare they have no potential conﬂicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do bi omedicínských časopisů. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE recommendation for biomedical papers.

 MUDr. Věra Hořínová Ambulance lékařské genetiky Nemocnice Jihlava Vrchlického 4630/59 586 01 Jihlava e-mail: horinovav@seznam.cz

 MUDr. Klára Drábová, Ph.D. Oddělení lékařské genetiky FN Brno Jihlavská 20 625 00 Brno e-mail: drabova.klara@fnbrno.cz Obdrženo/Submitted: 4. 6. 2019 Přijato/Accepted: 6. 6. 2019

Key words genetic testing – hereditary cancer syndromes – DICER1 – pleuropulmonary blastoma – cystic nephroma

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S123–2S 127

doi: 10.14735/amko2019S123

2S123

SYNDROM DICER1

Charakteristika syndromu Syndrom DICER1 je dědičné onemocnění, které zvyšuje riziko vzniku řady nádorových onemocnění, a to jak maligních, tak benigních. Lze jej najít také pod názvem pleuropulmonální blastom (PPB). Součástí syndromu DICER1 je nejčastěji maligní PPB, benigní cystický nefrom, dále multinodulární struma a také karcinom štítné žlázy či nádory ze Sertoliho buněk a další nádory. Postižení jedinci mohou vyvinout jeden nádor nebo i více typů nádorů, které se jinak objevují vzácně. Kromě výše jmenovaných sem patří např. meduloepitheliom duhovky, embryonální rabdomyosarkom botryoidního typu, chondromezenchymální hamartom nosní sliznice, pituitární blastom a pineoblastom. Častěji se u pacientů s tímto syndromem vyskytují i další nádory hlavy a krku a gastrointestinální polypy. Rozsáhlé studie ukázaly velkou variabilitu nádorů. Členové jedné rodiny mohou mít různé typy nádorů nebo se u nich nádor nemusí projevit vůbec. Jedná se tedy o autozomálně dominantně dědičné onemocnění se sníženou penetrancí. Penetrance benigních útvarů, jako jsou uzly ve štítné žláze, je vysoká a týká se spíše dospělého věku. Syndrom DICER1 je řazen k nádorovým predispozičním syndromům (OMIM *606241, #601200) [1]. Prevalence dle Exome Aggregation Consortium je přibližně 1 : 2 529 – 1 : 10 600 [2,3]. Riziko tvorby nádorů u jedinců se syndromem DICER1 je ve srovnání se zdravou populací mírně zvýšeno. Podle Stewarta et al [4] je riziko vzniku PPB do 10 let věku asi 5,3 % (s maximem 9,7 %), riziko ostatních nádorů (nejvíce karcinomu štítné žlázy a nádorů ze Sertoliho-Leydigových buněk) je až 19,3 % do 50 let věku (s maximem 29 %). U žen je riziko s věkem vyšší než u mužů. PPB je nejčastější primární plicní nádor dětského věku, je to vzácný embryonální nádor, jehož základy většinou začínají ve fetálním období při vývoji plic. Existují tři typy PPB – multicystické léze (typ I, s 5letým celkovým přežitím (overall survival – OS) 91 %), smíšený cysticko-solidní (typ II, s 5letým OS 74 %) a solidní (typ III, s 5letým OS 53 %) [5]. Příznaky se většinou objeví v prvních 5 letech života, nejčastěji do 2 let. Diagnóza PPB

2S124

by vždy měla vést k vyloučení syndromu DICER1. Na rozvoji PPB se podílejí buňky epiteliální i mezenchymální. Na začátku tumorigeneze se objevují cysty v plicních sklípcích. Tyto cysty jsou spojeny s benigní epiteliální změnou. Mezenchymální buňky mají maligní potenciál. Zmnožení mezenchymálních buněk může vést až k rozvoji sarkomu plic se závažnou prognózou [6]. Asi u 35 % rodin, kde dítě má projevy PPB, bývají další malignity, které se jinak objevují vzácně (viz výše) (OMIM #601200) [7].

Diagnóza Diagnóza jednotlivých nádorů u syndromu DICER1 závisí na jejich klinické prezentaci, která souvisí s typem nádoru, věkem nemocného a rodinnou anamnézou.

Léčba Záleží na typu nádoru a stavu jeho rozvoje. U benigních útvarů se nejčastěji jedná o chirurgickou resekci, u maligních nádorů o biopsii s následnou chemoterapií, někdy také radioterapií. Karcinom štítné žlázy se léčí mimo jiné aplikací radiojodu. V indikovaných případech se používá experimentální či biologická léčba.

Genetická poradna Syndrom DICER1 je autozomálně dominantně dědičný s 50% pravděpodobností přenosu mutace na potomky. V 80 % se jedná o familiární mutace, ve 20 % o mutace de novo [8]. Ani v případě, kdy se v rodině vyskytuje pouze jeden nemocný, se nemusí jednat o novou mutaci, protože se u některých členů rodiny syndrom neprojeví nebo se projeví pouze s benigní afekcí, např. uzly ve štítné žláze. Navíc také nemusíme mít o rodině úplné informace. Pokrevním příbuzným v riziku se vždy nabízí molekulárně genetické testování, a to z důvodu možného sledování a včasného zákroku. Pokud je testování zahájeno v důsledku známé familiární DICER1 patogenní varianty, je doporučeno upřednostnění prediktivního testování příbuzných 1. stupně. U novorozenců se doporučuje testování do 4 měsíců věku, aby mohl být plicní screening zahájen pouze u ohrožených dětí [2].

V případě známé mutace lze v rodině zajistit preimplantační genetické vyšetření embryí. Prenatální diagnostika může narazit na etiku ukončování gravidity v případě výskytu mutace v genu DICER1 z důvodu relativně nízké penetrance výskytu maligních nádorů.

Další sledování Mezinárodní registr PPB svolal v květnu 2016 inaugurační mezinárodní sympozium DICER1 za účelem vypracování konsenzuálního testování, sledování a doporučení léčby u pacientů s mutací genu DICER1 [2,9]. Účastníci z celého světa se domlouvali na doporučeních pro genetické testování, prenatální léčbu a sledování plicní, renální, gynekologické, štítné žlázy, oftalmologie, otolaryngologie, nádorů centrálního nervového systému a gastrointestinálních polypů. Riziko pro většinu novotvarů spojených s DICER1 syndromem je nejvyšší v raném dětství a snižuje se v dospělosti. Primární doporučené přístupy jsou individuální a založené na zobrazovacích metodách. Tato doporučení pro testování a sledování odrážejí konsenzus odborných posudků a současné literatury. Jak se výzkum syndromu DICER1 rozšiřuje, budou i nadále aktualizovány pokyny pro sledování a léčbu [2]. Doporučení pro screening musí brát v úvahu typický věk nástupu, potenciální přínosy včasné detekce a rizika a dostupnost screeningových modalit (např. radiační expozice, potřeba celkové anestezie u malých dětí a pravděpodobnost falešně pozitivních nálezů). Důrazně se doporučuje individuální přístup podle rodinné anamnézy. Kromě sledování založeného na zobrazovacích metodách by jednotlivci a rodiny měli být při každé návštěvě poučeni o možných příznacích stavů spojených se syndromem DICER1. U těhotných žen, jejichž plody jsou ohroženy patogenní zárodečnou DICER1 variantou z mateřské nebo otcovské strany, se doporučuje ultrazvuk (UZ) ve 3. trimestru, aby byly detekovány velké plicní cysty, které mohou vyžadovat časnou intervenci po porodu. Prenatální UZ má také vyšší citlivost na cystické plicní onemocnění než neonatální rentgenový (RT) snímek. Na základě zkušeností z ji-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S123–2S 127

SYNDROM DICER1

ných stavů charakterizovaných cystickými plicními lézemi [2] vyžadují cysty pozorované na prenatálním UZ sledování počítačovou tomografií (computed tomography – CT) i v případě, že je RT hrudníku při narození normální. Dále je doporučen RT hrudníku při narození pro všechny děti s rizikem patogenní varianty DICER1 v zárodečné linii, aby bylo možné vyšetřit velké plicní cysty. U dětí s potvrzenou mutací DICER1 genu by mělo být první CT hrudníku provedeno ve věku 9 měsíců, nejlépe ve věku 3 až 6 měsíců, protože výskyt PPB typu II a III vzrůstá po jednom roce věku. V případě nepřítomnosti plicních cyst/PPB většina jedinců s mutacemi v genu DICER1 detekovanými v raném dětství podstoupí pouze dvě hrudní CT. Pokud je první CT hrudníku normální, bez známek cyst, doporučuje se následné CT hrudníku přibližně ve věku 2,5–3 let, před dosažením maximálního výskytu PPB. Při absenci radiografických nálezů se doporučuje standardní RT hrudníku každých 6 měsíců od narození do 8 let věku a poté každoročně od 8 do 12 let. Využití rutinního sledování RT nebo CT v dospívání a dospělosti není známo, a proto se nedoporučuje. V současné době CT nabízí vyšší úroveň citlivosti pro detekci cystických plicních lézí, které nelze dosáhnout samotným RT. Při provádění CT by měly být zahrnuty techniky minimalizace ozáření. Vzhledem k tomu, že jsou vyvinuty nové metody magnetické rezonance, které nakonec umožní detekci malých cystických lézí, měl by být zvážen přechod na ne-radiaci obsahující průřezové zobrazení. Při nálezu plicní cysty na zobrazovacích vyšetřeních se dále postupuje individuálně dle věku postiženého, klinického stavu, možnosti resekce a dalších faktorů [2,9]. Vždy se konzultuje onkolog a chirurg. Dalším častým nádorem spojeným se syndromem DICER1 je cystický nefrom, Wilmsův tumor, anaplastický sarkom ledviny či renální karcinom. Afekce se často vyskytují oboustranně. Je doporučen UZ břicha v dětství v době prvního CT hrudníku a každých 6–12 měsíců do věku nejméně 8 let. Roční UZ po 8 letech věku může být zvažován do 12 let věku na základě rodinné anamnézy. Normální UZ a/nebo resekce cystického

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S123–2S 127

Obr. 1. Ultrazvukové vyšetření pacientky z kazuistiky 1 – folikulární karcinom štítné žlázy, pT1 N0 M0.

nefromu v raném dětství předpovídá nižší pravděpodobnost pozdější renální malignity [9]. Vzhledem ke zvýšenému riziku vzniku uzlů štítné žlázy a karcinomu štítné žlázy se doporučuje první UZ nejpozději ve věku přibližně 8 let a pak každé 2 až 3 roky nebo podle aktuálního klinického stavu (zvětšení štítné žlázy, uzly štítné žlázy nebo perzistentní cervikální lymfadenopatie, potíže s polykáním atd.). U jedinců, u kterých byla diagnostikována jiná afekce spojená s DICER1 syndromem (např. PPB, pineoblastom, cystický nefrom), by měl být v době stanovení diagnózy proveden základní UZ štítné žlázy. Všechny uzly štítné žlázy by měly být vyšetřeny aspirací jemnou jehlou s cytopatologickým vyšetřením [2,9]. Opět se řídíme rodinnou anamnézou. Zatím nejsou přesná doporučení pro screeningová vyšetření pro výskyt nádorů ženských pohlavních orgánů (nádory ze Sertoliho-Leydigových buněk, gynandroblastomy, botryoidní rabdomyosarkom čípku, příp. další). Pacientky musí být pečlivě poučeny o příznacích jmenovaných nádorů (břišní či pánevní bolest, hmatná rezistence, virili-

zace, předčasná puberta, nepravidelnost menstruačního cyklu, vaginální krvácení u prepubertálních dívek). Standardně se provádí UZ břicha každých 6–12 měsíců v průběhu celého dětství spolu s vyšetřením ledvin (viz výše), dále pak UZ břicha 1krát ročně a pravidelná gynekologická vyšetření vč. transvaginálního UZ každých 6–12 měsíců v průběhu celého adultního věku [9]. Vzhledem k tomu, že dobře diferencované formy nádorů ze Sertoliho-Leydigových buněk se vyskytují ve všech věkových kategoriích a jsou velmi vzácné, je doporučováno, aby všichni pacienti s těmito nádory byli odesláni na genetické pracoviště za účelem vyšetření genu DICER1. Vzhledem k vzácnému výskytu nádorů hypofýzy a pineoblastomu i v podmínkách spojených se syndromem DICER1 zůstává úloha preventivní magnetické rezonance u asymptomatických jedinců kontroverzní. V případě výskytu příznaků intrakraniálních nádorů (Cushingův syndrom, diabetes insipidus, příznaky zvýšeného intrakraniálního tlaku, zvracení, letargie, neurologické změny, oftalmoplegie aj.) je doporučeno provést magnetickou rezonanci mozku [2,9].

2S125

SYNDROM DICER1

Obr. 2. Vyšetření pacientky z kazuistiky 2. A. Rentgen hrudníku. B, C. Počítačová tomografie plic – pleuropulmonální blastom v době stanovení diagnózy.

Obr. 3. Počítačová tomografie břicha pacientky z kazuistiky 3 – cystický nefrom pravé ledviny.

V případě nově vzniklého strabizmu, leukokorie či poruchy vizu je také vhodné provést oční vyšetření vč. vyšetření očního pozadí. Pravidelná oční vyšetření se doporučují individuálně. Při gastrointestinálních potížích je také dobré myslet na častější výskyt gastrointestinálních polypů spojených s tímto syndromem, indikace endoskopických vyšetření se řídí klinickými příznaky [9]. Podrobnější informace jsou k dispozici na internetových stránkách Mezinárodního registru PPB [10] nebo v pokynech pro Evropskou skupinu velmi vzácných nádorů [11].

Kazuistika 1 Žena ve věku 22 let byla odeslána do genetické poradny ošetřujícím gynekologem po operaci myomu dělohy v květnu 2016. Z anamnézy při genetickém vyšetření vyplynulo, že byla ve 3 letech operovaná pro

2S126

cystu ledviny, histologicky se jednalo o cystický nefrom. V roce 2007 (ve 12 letech) byla léčena na Klinice dětské onkologie (KDO) FN Brno pro botryoidní rabdomyosarkom děložního čípku, IRS (Intergroup Rhabdomyosarcoma Studies) skupina II, proběhla operace, reoperace a systémová chemoterapie. V roce 2014 (v 19 letech) jí byl zjištěn invazivní folikulární karcinom štítné žlázy, lokalizovaná nemoc (obr. 1). Absolvovala totální thyreoidektomii a léčbu radiojodem. V současnosti se cítí zdravá, uvádí normální životosprávu, kouří tři cigarety za den. Genealogie zcela bez onkologické zátěže. Vzhledem k anamnéze a klinice bylo indikováno vyšetření CZECANCA (NimbleGen SeqCap EZ Choise Cancer Panel). Byla nalezena mutace v genu DICER1 – sestřihová varianta c.4051-1G>T (NM_177438.2). Tato varianta nebyla dosud popsána v databázích ClinVar, LOVD ani HGMD, proto byla

ověřena a potvrzena analýzou ribonukleové kyseliny. Varianta se nachází ve vysoce konzervovaném místě rozpoznávaném sestřihovým komplexem, je proto pravděpodobné, že může způsobovat nižší afinitu sestřihového komplexu k sestřihovému místu, které následně nemusí být tímto komplexem rozpoznáno. Tři predikční programy (MaxEnt, NNSPLICE a SSF) se shodují, že s nejvyšší pravděpodobností dojde ke ztrátě akceptorového místa v intronu 21 a následně tak dojde k vynechání exonu 22. Vzhledem k prodělaným malignitám jsme vyhodnotili variantu jako IARC (Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny) – class 4, pravděpodobně patogenní. Pacientka byla o diagnóze informována, bylo jí doporučeno preventivní sledování a dovyšetření pokrevních členů rodiny v riziku, tj. bratrů a rodičů. Vzhledem k negativní genealogii je možno uvažovat o mutaci de novo, segregace nalezené varianty však nebyla provedena pro nespolupráci rodiny. Dále jí byla vysvětlena možnost preimplantační genetické diagnostiky embryí v případě plánování rodiny. Zda bude dodržovat preventivní opatření a doporučení a v případě plánovaní gravidity podstoupí preimplantační genetické vyšetření embryí, není jasné. Zatím si totiž pacientka závažnost diagnózy nepřipouští.

Kazuistika 2 Další kazuistika popisuje dívku narozenou v roce 2008. Perinatální anamnéza je negativní. Do 2 let nebyla dívka významně nemocná. Ve 2 letech byla hospitalizována pro dušnost na pediatrické klinice. Základní klinické i biochemické vyšet-

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S123–2S 127

SYNDROM DICER1

ření bylo negativní. Bylo provedeno rentgenové vyšetření srdce a plic a zjištěn pneumotorax vpravo, byl zaveden hrudní drén na aktivní sání. Pro přetrvávající dušnost bylo provedeno CT vyšetření – pravá plíce částečně zkolabovaná, na viscerální pleuru nasedal nehomogenně se sytící nádor (obr. 2). Jako vedlejší nález byla ventrálně od hilu levé ledviny detekována kulovitá cystoidní formace. Probandka byla přeložena na KDO. Na základě radiologického nálezu a věku bylo vyjádřeno podezření na PPB. V červnu 2010 proběhla thorakoskopická parciální resekce nádoru. Histologicky byl potvrzen PPB, typ II. Dívka absolvovala systémovou protinádorovou léčbu a dosáhla první kompletní remise. V roce 2017 bylo cystické ložisko pravé ledviny biopticky verifikováno jako cystický nefrom. Vzhledem k souběhu PPB a cystického nefromu bylo vysloveno podezření na syndrom DICER1. Dívka byla zároveň sledována pro uzly ve štítné žláze – ve FN Motol proběhla v červnu 2017 biopsie a byl potvrzen folikulární karcinom štítné žlázy. Nyní je pacientka po totální thyreoidektomii a léčbě radiojodem. Progrese cystického nefromu v pravé ledvině s destrukcí parenchymu si vynutila pravostrannou nefrektomii. V lednu 2018 byl zjištěn nález vícečetných cystických nefromů v solitární levé ledvině, pro které je v současné době léčena experimentální biologickou léčbou (mTOR inhibitory). Při další progresi je pacientka v riziku levostranné nefrektomie a kandidátkou následné transplantace ledviny. Sangerovým sekvenováním byla nalezena sestřihová varianta c.2889-2A>G (NM_177438.2) na hraničním místě 16. a 17. exonu genu DICER1 v heterozygotní formě. Tato varianta nebyla v databázích dosud popsána. Nachází se ve vysoce konzervovaném místě rozpoznávaném sestřihovým komplexem. Podle predikčního programu Sroogle varianta pravděpodobně způsobuje nižší afinitu sestřihového komplexu k akceptorovému místu v intronu 16, a následně tak může

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S123–2S 127

dojít k vynechání exonu 17 genu DICER1. Varianta byla klasifikována jako IARC – class 4, pravděpodobně patogenní. Z genealogie plyne, že sestra matky měla diagnostikován ve 37 letech kožní melanom a otec matky měl tumor ledviny (blíže nespecifikovaný). Jinak je rodina bez onkologické zátěže. Bylo provedeno vyšetření rodičů. Ani jeden z rodičů uvedenou variantu v genu DICER1 nepřenáší. Jedná se tedy o mutaci de novo.

Kazuistika 3 Poslední kazuistika popisuje případ 2leté dívky. Perinatální anamnéza nebyla spojená s patologií. Do 2 let pacientka prodělala pouze běžné infekty. Ve 2 letech byla hospitalizována pro respirační febrilní infekt. V komplexním vyšetření byla prokázána hematurie a leukocyturie, klinicky byl stav vyhodnocen jako zánět močových cest, a proto byla nasazena antibiotika, celkový stav pacientky se poté zlepšil. Po propuštění byla dívka odeslána ke sledování do nefrologické ambulance. Zde byl v lednu 2018 proveden UZ břicha a byl zjištěn multicystický útvar ledviny vpravo. Pacientka byla odeslána na KDO. Po vstupním stagingu byla na základě radiologického obrazu a velikosti ložiska indikována primární nefrektomie (obr. 3). Histologicky se jednalo o benigní cystický nefrom. Adjuvantní onkologická léčba nebyla indikována, dívka je dále sledována v ambulanci KDO. Vzhledem k charakteru nádoru bylo vysloveno podezření na syndrom DICER1. Sangerovým sekvenováním byla nalezena nonsense varianta c.2534T>A/p. L845* (NM_177438.2) v 16. exonu genu DICER1 v heterozygotním stavu, která má za následek vznik předčasného terminačního kodonu a následně tak vznik proteinu s pozměněnou strukturou a funkcí. Varianta nebyla dříve popsána. Klasifikována byla jako IARC – class 4, pravděpodobně patogenní. Genealogie je bez významné onkologické zátěže, pouze dědeček ze strany

matky měl nádor prostaty a tlustého střeva v pokročilém věku. Segregace mutace v rodině nebyla pro nespolupráci rodiny provedena.

Závěr Syndrom DICER1 je predispoziční nádorový syndrom, pro který jsou charakteristické určité typy maligních nádorů, ale i benigních dysplazií s velmi variabilními příznaky. Většina jedinců s patogenními zárodečnými variantami genu DICER1 je naštěstí zdravá nebo má pouze benigní typ nádoru, přesto je vhodné tyto pacienty pravidelně sledovat. V případě výskytu uvedených typů nádorů je dobré na tento syndrom myslet. Literatura 1. Slade I, Bacchelli CH, Davies H et al. DICER1 syndrome: clarifying the diagnosis, clinical futures and management implications of a pleiotropic tumor predisposition syndrome. J Med Genet 2011; 48(4): 273–278. doi: 10.1136/ jmg.2010.083790. 2. Schultz KA, Williams GM, Kamihara J et al. DICER1 and associated conditions: identiﬁcation of at-risk individuals and recommended surveillance strategies. Clin Cancer Res 2018; 24(10): 2251–2261. doi: 10.1158/ 1078-0432. CCR-17-3089. 3. Kim J, Field A, Schultz KA et al. The prevalence of DICER1 pathogenic variation in population databases. Int J Cancer 2017; 141(10): 2030–2036. doi: 10.1002/ ijc.30907. 4. Stewart DR, Best AF, Williams GM et al. Neoplasm risk among individuals with a pathogenic germline variant in DICER1. J Clin Oncol 2019; 37(8): 668–676. doi: 10.1200/ JCO.2018.78.4678. 5. Hill DA, Dehner LP. A cautionary note about congenital cystic adenomatoid malformation (CCAM) type 4. Am J Surg Pathol 2004; 28(4): 554–555. 6. Hill DA, Ivanovich J, Priest JR et al. Germline DICER1 mutations in familial pleuropulmonary blastoma. Science 2009; 325(5943): 965. doi: 10.1126/ science.1174334. 7. Priest JR, Watterson J, Strong L. Pleuropulmonary blastoma: a marker for familial disease. J Pediatr 1996; 128(2): 220–224. 8. Doros L, Schultz KA, Stewart DR et al. DICER1-related disorders: genereviews. [online]. Available from: http:/ / www.ncbi.nlm.nih.gov/ books/ NBK196157/ . 9. Schultz KA, Rednam SP, Kamihara J et al. PTEN, DICER1, FH, and their associated tumor susceptibility syndromes: clinical features, genetics, and surveillance recommendations in childhood. Clin Cancer Res 2017; 23(12): e76–e82. doi: 10.1158/ 1078-0432.CCR-17-0629. 10. The International Pleuropulmonary Blastoma/DICER1 Registry. [online]. Available from: www.PPBregistry.org. 11. European Cooperative Study Group for Pediatric Rare Tumors. [online]. Available from: www.raretumors-children.eu.

2S127

TIRÁŽ

KLINICKÁ ONKOLOGIE Časopis České onkologické společnosti a Slovenskej onkologickej spoločnosti The Journal of the Czech and Slovak Oncological Societies

REDAKČNÍ RADA Výkonná redakční rada (Brno) vedoucí redaktor doc. MUDr. Vuk Fait, CSc.

výkonný redaktor prof. MUDr. Marek Svoboda, Ph.D.

MUDr. Petr Čoupek doc. MUDr. Lenka Foretová, Ph.D. prof. MUDr. Martin Klabusay, Ph.D.

MUDr. Ivo Kocák, Ph.D. MUDr. Rudolf Nenutil, CSc. MUDr. Jiří Novák

prof. RNDr. Ondřej Slabý, Ph.D. doc. RNDr. Sabina Ševčíková, Ph.D. prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.

Širší redakční rada

prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc., Praha doc. MUDr. Alexandra Kolenová, PhD., Bratislava Andrea Lancia, M.D., Rome assoc. prof. Jeong Eon Lee, M.D., Ph.D., Seoul prof. MUDr. Jiří Mayer, CSc., Brno prof. MUDr. Michal Mego, DrSc., Bratislava prof. MUDr. Bohuslav Melichar, Ph.D., Olomouc prof. MUDr. Beata Mladosievičová, CSc., Bratislava doc. MUDr. Jan Novotný, Ph.D., Praha prof. MUDr. Dalibor Ondruš, DrSc., Bratislava doc. RNDr. Martina Ondrušová, PhD., MPH, Bratislava prof. Yeon Hee Park, M.D., Ph.D., Seoul prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc., Praha prof. RNDr. Šárka Pospíšilová, Ph.D., Brno doc. MUDr. Luděk Pour, Ph.D., Brno

doc. MUDr. Igor Puzanov, Nashville prof. MUDr. Lukáš Rob, CSc., Praha prof. MUDr. Miroslav Ryska, CSc., Praha prof. MUDr. Aleš Ryška, Ph.D., Hradec Králové prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., Brno prof. MUDr. Martin Smrčka, Ph.D., Brno MUDr. Tomáš Svoboda, Ph.D., Plzeň MUDr. Tomáš Šálek, Bratislava prof. MUDr. Jaroslav Štěrba, Ph.D., Brno doc. MUDr. Dalibor Valík, Ph.D., Brno prof. MUDr. Anna Vašků, CSc., Brno prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc., dr. h. c., Brno prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc., Brno doc. MUDr. Mária Wagnerová, CSc., Košice

prof. MUDr. Jan Klasterský, Brusel prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc., Praha prof. RNDr. Jan Kovařík, DrSc., Brno prof. MUDr. Ivan Koza, DrSc., Bratislava

doc. MUDr. Jozef Mardiak, CSc., Bratislava MUDr. Zdeněk Mechl, CSc., Brno MUDr. Jaroslav Němec, CSc., Brno MUDr. Viliam Ujházy, DrSc., Bratislava

prof. MUDr. Zdeněk Adam, CSc., Brno doc. MUDr. Igor Andrašina, CSc., Košice doc. MUDr. Soňa Balogová, PhD., Bratislava MUDr. Otakar Bednařík, Brno doc. MUDr. Tomáš Büchler, Ph.D., Praha prof. MUDr. David Cibula, CSc., Praha MUDr. Karel Cwiertka, Ph.D., Olomouc doc. MUDr. Ľuboš Drgoňa, CSc., Bratislava prof. MUDr. Ladislav Dušek, Ph.D., Brno prof. MUDr. Tomáš Eckschlager, CSc., Praha prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., Ostrava doc. MUDr. Marián Hajdúch, Ph.D., Olomouc prof. MUDr. Roman Hájek, CSc., Ostrava MUDr. Jana Halámková, Ph.D., Brno

Čestní členové redakční rady prof. MUDr. Josef Bilder, CSc., Brno prof. Sándor Eckhardt, Budapešť prof. MUDr. Ľudovít Jurga, DrSc., Trnava doc. MUDr. Juraj Kaušitz, CSc., Bratislava

KLINICKÁ ONKOLOGIE Vydává Česká lékařská společnost J. E. Purkyně. Registrační značka MK ČR 5158. ISSN 0862-495X. ISSN pro on-line přístup 1802-5307. On-line verze je přístupná na adrese www.linkos.cz nebo www.klinickaonkologie.cz. Časopis Klinická onkologie je uveden na Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v ČR, schváleném Radou pro výzkum a vývoj vlády ČR. Nakladatel: Ambit Media, a. s., Prusíkova 2577/16, Stodůlky, 155 00 Praha 5, tel./fax: +420 222 352 573/572. Odpovědná redaktorka: Mgr. Barbora Kovářová, e-mail: barbora.kovarova@ambitmedia.cz. Adresa redakce: Ambit Media, a. s., Media Hall, Bidláky 20, 639 00 Brno. Graﬁcká úprava: Karel Zlevor. Jazyková korektura: Mgr. Ivana Dachary. Vychází 6krát ročně. Předplatné na rok 2019 činí 540 Kč (22 eur). Informace o předplatném a objednávky předplatitelů: www.centram.cz Informace o podmínkách inzerce poskytuje a objednávky přijímá: Josef Seher, e-mail: josef.seher@ambitmedia.cz, tel.: +420 733 675 008. Rukopisy vkládejte do redakčního systému: http://redakce.ambitmedia.cz/ko; případné dotazy směřujte na e-mail klinickaonkologie@mou.cz Redakce časopisu Klinická onkologie, Masarykův onkologický ústav, Žlutý kopec 7, 656 53 Brno, e-mail: klinickaonkologie@mou.cz. Pokyny pro autory naleznete na www.linkos.cz v sekci časopisu nebo na www.klinickaonkologie.cz. Toto číslo vychází 15. 8. 2019

128

Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2)

Hrazena RG ]iUĂśt Y XGUĂŚRYDFĂ&#x2021; OĂ&#x192;FĂ&#x;EH Ă&#x; RYDULÂťOQĂ&#x2021;KR NDUFLQRPX

Lynparza, jako udrĹžovacĂ lĂŠÄ?ba, prokĂĄzala vĂ˝znamnĂŠ prodlouĹženĂ PFS (11,2 vs. 4,3 mÄ&#x203A;s.; HR = 0,18; 95 % IS 0,10â&#x20AC;&#x201C;0,31; P < 0,00001) uÂ pacientek sÂ relabujĂcĂm karcinomem vajeÄ?nĂku sÂ BRCA mutacĂ citlivĂ˝m naÂ lĂŠÄ?bu platinou.1

ZKRĂ CENĂ INFORMACE OÂ PĹ&#x2DC;Ă?PRAVKU LYNPARZAÂŽ 50Â mg tvrdĂŠ tobolky T Tento lĂŠÄ?ivĂ˝ pĹ&#x2122;Ăpravek podlĂŠhĂĄ dalĹĄĂmu sledovĂĄnĂ. KvalitativnĂ aÂ kvantitativnĂ sloĹženĂ: Jedna tvrdĂĄ tobolka obsahuje olaparibum 50Â mg. TerapeutickĂŠ indikace: PĹ&#x2122;Ăpravek Lynparza je indikovĂĄn vÂ monoterapii kÂ udrĹžovacĂ lĂŠÄ?bÄ&#x203A; dospÄ&#x203A;lĂ˝ch pacientek sÂ recidivujĂcĂm high-grade serĂłznĂm epiteliĂĄlnĂm karcinomem vajeÄ?nĂku, vejcovodu, nebo primĂĄrnÄ&#x203A; peritoneĂĄlnĂm karcinomem sÂ mutacĂ BRCA (germinĂĄlnĂ a/nebo somatickou) citlivĂ˝m kÂ platinÄ&#x203A;, uÂ nichĹž doĹĄlo kÂ recidivÄ&#x203A; aÂ kterĂŠ odpovĂdajĂ (ĂşplnĂĄ nebo Ä?ĂĄsteÄ?nĂĄ odpovÄ&#x203A;Ä?) naÂ chemoterapii zaloĹženou naÂ platinÄ&#x203A;. DĂĄvkovĂĄnĂ aÂ zpĹŻsob podĂĄnĂ: PĹ&#x2122;Ătomnost mutace genu (buÄ? zĂĄrodeÄ?nĂĄ nebo vÂ nĂĄdoru) nĂĄchylnosti kÂ rakovinÄ&#x203A; prsu (BRCA) musĂ bĂ˝t uÂ pacientky potvrzena pĹ&#x2122;ed zahĂĄjenĂm lĂŠÄ?by pĹ&#x2122;Ăpravkem Lynparza. DoporuÄ?enĂĄ dĂĄvka pĹ&#x2122;Ăpravku Lynparza je 400Â mg (osm tobolek) dvakrĂĄt dennÄ&#x203A;, coĹž odpovĂdĂĄ celkovĂŠ dennĂ dĂĄvce 800Â mg. LĂŠÄ?ba pacientek pĹ&#x2122;Ăpravkem Lynparza mĂĄ bĂ˝t zahĂĄjena nejpozdÄ&#x203A;ji 8Â tĂ˝dnĹŻ poÂ podĂĄnĂ poslednĂ dĂĄvky reĹžimu sÂ derivĂĄty platiny. VÂ pĹ&#x2122;ĂpadÄ&#x203A; vĂ˝skytu neĹžĂĄdoucĂch ĂşÄ?inkĹŻ, jako je nauzea, zvracenĂ, prĹŻjem aÂ anĂŠmie, mĹŻĹže bĂ˝t lĂŠÄ?ba pĹ&#x2122;eruĹĄena aÂ lze zvĂĄĹžit snĂĹženĂ dĂĄvkovĂĄnĂ. DoporuÄ?uje se snĂĹžit dĂĄvku naÂ 200Â mg 2Ă&#x2014; dennÄ&#x203A;. Pokud je potĹ&#x2122;eba vĂ˝slednĂŠ dĂĄvkovĂĄnĂ jeĹĄtÄ&#x203A; snĂĹžit, mĹŻĹže bĂ˝t zvĂĄĹženo snĂĹženĂ naÂ 100Â mg 2Ă&#x2014; dennÄ&#x203A;. SoubÄ&#x203A;ĹžnĂŠ podĂĄvĂĄnĂ silnĂ˝ch aÂ stĹ&#x2122;ednÄ&#x203A; silnĂ˝ch inhibitorĹŻ CYP3A se nedoporuÄ?uje aÂ mĂĄ se uvaĹžovat oÂ alternativnĂch lĂĄtkĂĄch. Pokud musĂ bĂ˝t silnĂŠ aÂ stĹ&#x2122;ednÄ&#x203A; silnĂŠ inhibitory CYP3A podĂĄvĂĄny soubÄ&#x203A;ĹžnÄ&#x203A;, doporuÄ?enĂĄ snĂĹženĂĄ dĂĄvka olaparibu je 150Â mg dvakrĂĄt dennÄ&#x203A; (ekvivalentnĂ celkovĂŠ dennĂ dĂĄvce 300Â mg) se silnĂ˝m inhibitorem CYP3A nebo 200Â mg dvakrĂĄt dennÄ&#x203A; (ekvivalentnĂ celkovĂŠ dennĂ dĂĄvce 400Â mg) se stĹ&#x2122;ednÄ&#x203A; silnĂ˝m inhibitorem CYP3A. PĹ&#x2122;Ăpravek Lynparza mĹŻĹže bĂ˝t podĂĄvĂĄn pacientkĂĄm sÂ lehkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 51 aĹž 80Â ml/min) bez Ăşpravy dĂĄvkovĂĄnĂ. UÂ pacientek se stĹ&#x2122;ednÄ&#x203A; tÄ&#x203A;Ĺžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 31 aĹž 50Â ml/min) je doporuÄ?enĂĄ dĂĄvka pĹ&#x2122;Ăpravku Lynparza 300Â mg dvakrĂĄt dennÄ&#x203A; (to odpovĂdĂĄ celkovĂŠ dennĂ dĂĄvce 600Â mg). PouĹžitĂ pĹ&#x2122;Ăpravku Lynparza se nedoporuÄ?uje uÂ pacientek sÂ tÄ&#x203A;Ĺžkou poruchou funkce ledvin nebo vÂ koneÄ?nĂŠm stĂĄdiu renĂĄlnĂ nemoci (clearance kreatininu â&#x2030;¤Â 30Â ml/min), protoĹže nejsou kÂ dispozici Ăşdaje oÂ tÄ&#x203A;chto pacientkĂĄch. PĹ&#x2122;Ăpravek Lynparza mĹŻĹže bĂ˝t podĂĄvĂĄn pacientkĂĄm sÂ lehkou poruchou funkce jater (Child-Pugh Class A) bez Ăşpravy dĂĄvkovĂĄnĂ. PĹ&#x2122;Ăpravek Lynparza se nedoporuÄ?uje pouĹžĂvat uÂ pacientek se stĹ&#x2122;ednÄ&#x203A; tÄ&#x203A;Ĺžkou nebo tÄ&#x203A;Ĺžkou poruchou funkce jater, protoĹže bezpeÄ?nost aÂ ĂşÄ?innost nebyla uÂ tÄ&#x203A;chto pacientek studovĂĄna. PopulaÄ?nĂ analĂ˝za dostupnĂ˝ch dat neodhalila ĹžĂĄdnĂŠ Ăşdaje, Ĺže by hmotnost pacientky ovlivĹ&#x2C6;ovala plazmatickĂŠ koncentrace olaparibu, aÂ neprokĂĄzala vztah mezi plazmatickĂ˝mi koncentracemi olaparibu aÂ vÄ&#x203A;kem pacientky. PĹ&#x2122;Ăpravek Lynparza je urÄ?en kÂ perorĂĄlnĂmu podĂĄnĂ. Kontraindikace: Hypersenzitivita naÂ lĂŠÄ?ivou lĂĄtku nebo naÂ kteroukoli pomocnou lĂĄtku. KojenĂ vÂ prĹŻbÄ&#x203A;hu lĂŠÄ?by aÂ 1Â mÄ&#x203A;sĂc poÂ podĂĄnĂ poslednĂ dĂĄvky. ZvlĂĄĹĄtnĂ upozornÄ&#x203A;nĂ: HematologickĂĄ toxicita: Pokud se rozvine tÄ&#x203A;ĹžkĂĄ hematologickĂĄ toxicita nebo potĹ&#x2122;eba krevnĂ transfuze, lĂŠÄ?ba pĹ&#x2122;Ăpravkem Lynparza mĂĄ bĂ˝t pĹ&#x2122;eruĹĄena aÂ mĂĄ bĂ˝t provedeno odpovĂdajĂcĂ hematologickĂŠ vyĹĄetĹ&#x2122;enĂ. MyelodysplastickĂ˝ syndrom/akutnĂ myeloidnĂ leukĂŠmie (MDS/AML): Pokud je vÂ prĹŻbÄ&#x203A;hu lĂŠÄ?by pĹ&#x2122;Ăpravkem Lynparza potvrzen rozvoj MDS a/nebo AML, pacientka mĂĄ bĂ˝t odpovĂdajĂcĂm zpĹŻsobem lĂŠÄ?ena. LĂŠÄ?ba pĹ&#x2122;Ăpravkem Lynparza mĂĄ bĂ˝t pĹ&#x2122;eruĹĄena vÂ pĹ&#x2122;ĂpadÄ&#x203A;, Ĺže je doporuÄ?eno nasadit dalĹĄĂ protinĂĄdorovou lĂŠÄ?bu. PĹ&#x2122;Ăpravek Lynparza se nemĂĄ podĂĄvat vÂ kombinaci sÂ jinou protinĂĄdorovou lĂŠÄ?bou. Pneumonitida: Pokud se uÂ pacientek objevĂ novĂŠ nebo se zhorĹĄĂ stĂĄvajĂcĂ respiraÄ?nĂ pĹ&#x2122;Ăznaky, jako napĹ&#x2122;Ăklad duĹĄnost, kaĹĄel aÂ horeÄ?ka, nebo se objevĂ abnormality naÂ radiologickĂ˝ch snĂmcĂch, lĂŠÄ?ba pĹ&#x2122;Ăpravkem Lynparza mĂĄ bĂ˝t pĹ&#x2122;eruĹĄena aÂ pacientka by mÄ&#x203A;la bĂ˝t okamĹžitÄ&#x203A; vyĹĄetĹ&#x2122;ena. Pokud je pneumonitida potvrzena, lĂŠÄ?ba pĹ&#x2122;Ăpravkem Lynparza mĂĄ bĂ˝t pĹ&#x2122;eruĹĄena aÂ pacientka mĂĄ bĂ˝t odpovĂdajĂcĂm zpĹŻsobem lĂŠÄ?ena. EmbryofetĂĄlnĂ toxicita: Vzhledem kÂ mechanizmu ĂşÄ?inku (inhibice PARP) mĹŻĹže olaparib podĂĄvanĂ˝ tÄ&#x203A;hotnĂ˝m ĹženĂĄm zpĹŻsobit poĹĄkozenĂ plodu. Interakce: SoubÄ&#x203A;ĹžnĂŠ podĂĄvĂĄnĂ olaparibu se silnĂ˝mi aÂ stĹ&#x2122;ednÄ&#x203A; silnĂ˝mi inhibitory CYP3A se nedoporuÄ?uje. Pokud se silnĂŠ nebo stĹ&#x2122;ednÄ&#x203A; silnĂŠ inhibitory CYP3A musĂ podĂĄvat soubÄ&#x203A;ĹžnÄ&#x203A;, dĂĄvka olaparibu se mĂĄ snĂĹžit. SoubÄ&#x203A;ĹžnĂŠ podĂĄvĂĄnĂ olaparibu se silnĂ˝mi induktory CYP3A se nedoporuÄ?uje. VÂ pĹ&#x2122;ĂpadÄ&#x203A;, Ĺže pacientka uĹžĂvajĂcĂ olaparib mĂĄ bĂ˝t lĂŠÄ?ena silnĂ˝m induktorem CYP3A, pĹ&#x2122;edepisujĂcĂ lĂŠkaĹ&#x2122; si mĂĄ bĂ˝t vÄ&#x203A;dom, Ĺže ĂşÄ?innost olaparibu mĹŻĹže bĂ˝t zĂĄsadnÄ&#x203A; snĂĹžena. VÂ pĹ&#x2122;ĂpadÄ&#x203A;, Ĺže pacientka, kterĂĄ uĹžĂvĂĄ olaparib, mĂĄ bĂ˝t lĂŠÄ?ena inhibitory P-gp, je tĹ&#x2122;eba peÄ?livÄ&#x203A; monitorovat neĹžĂĄdoucĂ ĂşÄ?inky olaparibu aÂ doporuÄ?uje se korigovat tyto neĹžĂĄdoucĂ ĂşÄ?inky snĂĹženĂm dĂĄvky. Kombinace olaparibu sÂ vakcĂnami nebo imunosupresivy nebyla studovĂĄna. Pokud se tyto lĂŠÄ?ivĂŠ pĹ&#x2122;Ăpravky podĂĄvajĂ soubÄ&#x203A;ĹžnÄ&#x203A; sÂ olaparibem, je tĹ&#x2122;eba opatrnosti aÂ pacientky majĂ bĂ˝t peÄ?livÄ&#x203A; sledovĂĄny. TÄ&#x203A;hotenstvĂ aÂ kojenĂ: PĹ&#x2122;Ăpravek Lynparza se nesmĂ podĂĄvat vÂ prĹŻbÄ&#x203A;hu tÄ&#x203A;hotenstvĂ aÂ ĹženĂĄm veÂ fertilnĂm vÄ&#x203A;ku, kterĂŠ nepouĹžĂvajĂ spolehlivou antikoncepci vÂ prĹŻbÄ&#x203A;hu lĂŠÄ?by aÂ dĂĄle jeĹĄtÄ&#x203A; 1Â mÄ&#x203A;sĂc poÂ podĂĄnĂ poslednĂ dĂĄvky pĹ&#x2122;Ăpravku Lynparza. Vzhledem kÂ tomu, Ĺže nelze vylouÄ?it snĂĹženĂ expozice substrĂĄtĹŻm pro CYP3A olaparibem cestou enzymovĂŠ indukce, mĹŻĹže bĂ˝t ĂşÄ?innost hormonĂĄlnĂ antikoncepce snĂĹžena pĹ&#x2122;i soubÄ&#x203A;ĹžnĂŠm uĹžĂvĂĄnĂ olaparibu. Proto je tĹ&#x2122;eba zvĂĄĹžit dodateÄ?nou nehormonĂĄlnĂ metodu antikoncepce aÂ pravidelnĂŠ provĂĄdÄ&#x203A;nĂ tÄ&#x203A;hotenskĂ˝ch testĹŻ vÂ prĹŻbÄ&#x203A;hu lĂŠÄ?by. PĹ&#x2122;Ăpravek Lynparza je kontraindikovĂĄn vÂ prĹŻbÄ&#x203A;hu kojenĂ aÂ jeĹĄtÄ&#x203A; 1Â mÄ&#x203A;sĂc poÂ podĂĄnĂ poslednĂ dĂĄvky. NeĹžĂĄdoucĂ ĂşÄ?inky: Monoterapie olaparibem byla provĂĄzena neĹžĂĄdoucĂmi ĂşÄ?inky nejÄ?astÄ&#x203A;ji mĂrnĂŠ nebo stĹ&#x2122;ednĂ zĂĄvaĹžnosti, kterĂŠ veÂ vÄ&#x203A;tĹĄinÄ&#x203A; pĹ&#x2122;ĂpadĹŻ nevedly kÂ nutnosti pĹ&#x2122;eruĹĄit lĂŠÄ?bu. KÂ velmi Ä?astĂ˝m neĹžĂĄdoucĂm ĂşÄ?inkĹŻm patĹ&#x2122;Ă anĂŠmie, snĂĹženĂĄ chuĹĽ kÂ jĂdlu, zĂĄvraĹĽ, bolest hlavy, dysgeuzie, kaĹĄel, zvracenĂ, prĹŻjem, nauzea, dyspepsie aÂ Ăşnava (vÄ?etnÄ&#x203A; astenie). KÂ Ä?astĂ˝m neĹžĂĄdoucĂm ĂşÄ?inkĹŻm patĹ&#x2122;Ă neutropenie, trombocytopenie, leukopenie, stomatitida, bolest hornĂ Ä?ĂĄsti bĹ&#x2122;icha aÂ zvĂ˝ĹĄenĂ˝ kreatinin vÂ krvi. Jako mĂŠnÄ&#x203A; Ä?astĂŠ byly zaznamenĂĄny lymfopenie, hypersenzitivita aÂ dermatitida. ZvlĂĄĹĄtnĂ opatĹ&#x2122;enĂ pro uchovĂĄvĂĄnĂ: UchovĂĄvejte vÂ chladniÄ?ce (2Â Â°Câ&#x20AC;&#x201C;8Â Â°C). ChraĹ&#x2C6;te pĹ&#x2122;ed mrazem. VeĹĄkerĂŠ tobolky, kterĂŠ zmrzly, musĂ bĂ˝t zlikvidovĂĄny. PĹ&#x2122;Ăpravek Lynparza tobolky lze uchovĂĄvat aĹž 3Â mÄ&#x203A;sĂce pĹ&#x2122;i teplotÄ&#x203A; doÂ 30Â Â°C. PoÂ tĂŠto dobÄ&#x203A; musĂ bĂ˝t tobolky zlikvidovĂĄny. Doba pouĹžitelnosti: 2Â roky. BalenĂ pĹ&#x2122;Ăpravku: PlastovĂĄ HDPE lahviÄ?ka sÂ dÄ&#x203A;tskĂ˝m bezpeÄ?nostnĂm uzĂĄvÄ&#x203A;rem obsahujĂcĂ 112Â tvrdĂ˝ch tobolek. BalenĂ obsahuje 448Â tobolek (4Â lahviÄ?ky poÂ 112Â tobolkĂĄch). DrĹžitel rozhodnutĂ oÂ registraci: AstraZeneca AB, SE-151 85 SĂśdertĂ¤lje, Ĺ vĂŠdsko. RegistraÄ?nĂ Ä?Ăslo: EU/1/14/959/001. Datum revize textu SPC: 26.Â 7.Â 2018. ReferenÄ?nĂ Ä?Ăslo dokumentu: 26072018API. VĂ˝dej lĂŠÄ?ivĂŠho pĹ&#x2122;Ăpravku vĂĄzĂĄn naÂ lĂŠkaĹ&#x2122;skĂ˝ pĹ&#x2122;edpis. PĹ&#x2122;Ăpravek je hrazen zÂ prostĹ&#x2122;edkĹŻ veĹ&#x2122;ejnĂŠho zdravotnĂho pojiĹĄtÄ&#x203A;nĂ. PĹ&#x2122;edtĂm, neĹž pĹ&#x2122;Ăpravek pĹ&#x2122;edepĂĹĄete, pĹ&#x2122;eÄ?tÄ&#x203A;te si pozornÄ&#x203A; Ăşplnou informaci oÂ pĹ&#x2122;Ăpravku, kterou naleznete naÂ adrese: AstraZeneca Czech Republic s. r. o., UÂ Trezorky 921/2, 158 00 Praha 5, tel.: +420 222Â 807Â 111, fax: +420 227Â 204Â 748, naÂ www.astrazeneca.cz nebo naÂ webovĂ˝ch strĂĄnkĂĄch EvropskĂŠ agentury pro lĂŠÄ?ivĂŠ pĹ&#x2122;Ăpravky http://www.ema.europa.eu/. RegistrovanĂĄ ochrannĂĄ znĂĄmka LYNPARZA je majetkem AstraZeneca plc. ÂŠ AstraZeneca 2018 * high-grade serĂłznĂ epiteliĂĄlnĂ nĂĄdor vajeÄ?nĂku, vejcovodu, nebo primĂĄrnÄ&#x203A; peritoneĂĄlnĂ Literatura: 1. Ledermann J et al. Olaparib maintenance therapy in patients with platinum-sensitive relapsed serous ovarian cancer: aÂ preplanned retrospective analysis of outcomes by BRCA status in aÂ randomised phase 2 trial. The Lancet Oncology [online]. 2014, vol. 15, issue 8, s. 852â&#x20AC;&#x201C;861 [cit. 2015-04-03]. DOI: 10.1016/s1470-2045(14)70228-1.

CZ-0791

Otestujte kaĹždou svou pacientku sÂ karcinomem vajeÄ?nĂku Î&#x201D; naÂ pĹ&#x2122;Ătomnost mutace BRCA aÂ najdÄ&#x203A;te tu, kterĂĄ bude mĂt uĹžitek zÂ lĂŠÄ?by pĹ&#x2122;Ăpravkem Lynparza.