Leoš
Navrátil a kolektivVnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory
2., zcela přepracované a doplněné vydání
Vnitřní lékařství
pro nelékařské zdravotnické obory
2., zcela přepracované a doplněné vydání
GRADA Publishing
Navrátil
kolektiv
Leoš
a
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy
a uživatele
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. prof. MUDr. Leoš Navrátil, CSc., a kolektiv
VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ PRO NELÉKAŘSKÉ ZDRAVOTNICKÉ OBORY
2., zcela přepracované a doplněné vydání
Editor a hlavní autor: prof. MUDr. Leoš Navrátil, CSc.
Autoři: prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc., MUDr. Jan Bříza, CSc., prof. MUDr. Sylvie Dusilová Sulková, DrSc., MUDr. Tomáš Heřman, Mgr. Zdeněk Hon, Ph.D., plk. prof. MUDr. Jan Horáček, Ph.D., prof. MUDr. Jiří Horáček, CSc., prof. MUDr. Ladislav Jebavý, CSc., MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D., MUDr. Petr Lepší, prof. MUDr. Jaroslav Malý, CSc., prof. MUDr. Leoš Navrátil, CSc., MUDr. Emil Pavlík, CSc., prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc., prof. MUDr. Jaroslav Racek, DrSc., MUDr. Marta Sobotková, MUDr. Roman Šafránek, Ph.D., MUDr. Jiří Škopek, Ph.D.
Recenzenti: prof. MUDr. Petr Dítě, DrSc., prof. MUDr. Jaromír Hradec, CSc.
Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s.
© Grada Publishing, a.s., 2017
Cover Photo © allphoto, 2017
Všechny obrázky v knize dodali autoři.
Vydala Grada Publishing, a.s.
U Průhonu 22, Praha 7
jako svou 6719. publikaci
Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková
Sazba a zlom Karel Mikula
Počet stran 560
1. vydání, Praha 2017
Vytisklo TISK CENTRUM s.r.o., Moravany
Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno.
Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky.
ISBN 978-80-271-9182-6 (ePub)
ISBN 978-80-271-9181-9 (pdf)
ISBN 978-80-271-0210-5 (print)
5 Obsah Autorský kolektiv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Přehled použitých zkratek 22 Předmluva 31 Úvod (Navrátil Leoš) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 1 Základy fyzikálního vyšetření (Navrátil Leoš) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 1.1 Anamnéza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 1.1.1 Schéma anamnézy 38 1.1.2 Cílená anamnéza – údaje týkající se vnitřních orgánů, jejich charakteristika a diagnostický význam . . . . . . . . . . . . 39 1.2 Fyzikální vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 1.2.1 Celková inspekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 1.2.2 Cílené vyšetření 50 1.3 Pomocná a doplňující vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 1.3.1 Základní vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 1.3.2 Zobrazovací metody 84 1.3.3 Endoskopické metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 2 Symptomy a syndromy (Navrátil Leoš) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 2.1 Bezvědomí 89 2.1.1 Diagnostický postup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 2.1.2 Objektivní vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 2.1.3 Péče o nemocného v kómatu 90 2.2 Cyanóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 2.2.1 Cyanóza s vyšším obsahem redukovaného hemoglobinu v krvi . . 91 2.2.2 Cyanóza s abnormálním hemoglobinem 91 2.3 Bolest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 2.3.1 Bolest na hrudi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 2.3.2 Bolest břicha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 2.3.3 Somatická bolest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 2.3.4 Viscerální bolest 95 2.3.5 Bolest z vegetativních nervových pletení (solární syndrom) . . . . 95 2.3.6 Neuropatické bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 2.3.7 Bolest vyvolaná onemocněním orgánů mimo trávicí ústrojí nebo při celkových nemocech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 2.4 Dušnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 2.5 Kašel a expektorace 97 2.6 Krvácení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 2.6.1 Hemoptýza, hemoptoe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 2.6.2 Krvácení do trávicí trubice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 2.6.3 Hematurie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99
6 2.7 Horečka 99 2.8 Zvětšení lymfatických uzlin a sleziny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 2.8.1 Zvětšení lymfatických uzlin (lymfadenopatie) 100 2.8.2 Zvětšení sleziny (splenomegalie) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 2.9 Anorexie, nauzea, zvracení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 2.10 Žloutenka (ikterus) 102 2.10.1 Příčiny žloutenky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 2.11 Otoky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 2.11.1 Příčiny otoků 104 3 Kardiologie a angiologie (Lepší Petr) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 3.1 Základní anatomie srdce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 3.1.1 Anatomie srdce 105 3.1.2 Mechanická srdeční činnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 3.2 Vyšetřovací metody v kardiologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 3.2.1 Neinvazivní přístrojové vyšetřovací metody v kardiologii 109 3.2.2 Invazivní vyšetření v kardiologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 3.3 Ateroskleróza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 3.4 Arteriální hypertenze 114 3.4.1 Diagnóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 3.4.2 Diagnostika 116 3.4.3 Terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 3.4.4 Hypertenzní krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 3.4.5 Sekundární hypertenze 117 3.5 Ischemická choroba srdeční . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 3.5.1 Definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 3.5.2 Patofyziologie ischemie 119 3.5.3 Akutní koronární syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 3.5.4 Chronické koronární syndromy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 3.5.5 Poruchy srdečního rytmu 124 3.5.6 Synkopa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 3.6 Kardiomyopatie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 3.6.1 Dilatační kardiomyopatie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 3.6.2 Hypertrofická kardiomyopatie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 3.6.3 Restriktivní kardiomyopatie 132 3.6.4 Další kardiomyopatie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 3.7 Záněty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 3.7.1 Myokarditidy 133 3.7.2 Perikarditidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 3.7.3 Endokarditida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 3.8 Vrozené srdeční vady 137 3.8.1 Defekt septa síní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 3.8.2 Defekt septa komor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 3.8.3 Koarktace aorty 138 3.8.4 Fallotova tetralogie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 3.8.5 Otevřená tepenná (Botallova) dučej 139
7 3.9 Získané chlopenní vady 139 3.9.1 Aortální stenóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 3.9.2 Aortální regurgitace 140 3.9.3 Mitrální stenóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 3.9.4 Mitrální regurgitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 3.9.5 Vady trikuspidální chlopně 142 3.9.6 Chlopenní náhrady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 3.10 Nádory srdce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 3.11 Plicní embolie 143 3.12 Srdeční selhání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 3.12.1 Farmakologická léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 3.12.2 Nefarmakologická léčba 146 3.12.3 Chirurgická léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 3.12.4 Mechanické podpory srdeční činnosti . . . . . . . . . . . . . . . 147 3.13 Transplantace srdce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 3.14 Diagnostika postižení tepen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 3.14.1 Neinvazivní přístrojové vyšetřovací metody 148 3.15 Akutní tepenné příhody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 3.15.1 Disekující aneurysma aorty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 3.15.2 Akutní tepenný uzávěr 150 3.16 Chronické organické nemoci tepen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 3.16.1 Neobturativní postižení tepen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 3.16.2 Obturativní postižení tepen 151 3.17 Funkční cévní poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 3.17.1 Raynaudův fenomén . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 3.17.2 Akrocyanóza 152 3.18 Nemoci žilního systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 3.18.1 Hluboká žilní trombóza 153 3.19 Tromboflebitidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 3.20 Křečové žíly, varixy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 3.21 Chronická žilní insuficience 155 3.22 Lymfedém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 4 Náhlé stavy ve vnitřním lékařství (Škopek Jiří) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 4.1 Pojmy, obecné předpoklady a definice 157 4.2 Důsledky selhání životních funkcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 4.3 První pomoc a neodkladná resuscitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 4.3.1 První pomoc obecně, zásady 163 4.3.2 Kardiopulmonální resuscitace (zevní masáž srdce a umělé dýchání, KPR) . . . . . . . . . . . . . 163 4.3.3 Krvácení 169 4.3.4 Bezvědomí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 4.3.5 Šok a šokové stavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 5 Pneumologie (Pešek Miloš, Krákorová Gabriela) 173 5.1 Speciální vyšetřovací metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173
8 5.1.1 Bronchoskopie 173 5.1.2 Funkční vyšetření plic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 5.2 Zánětlivá onemocnění dýchacího ústrojí 175 5.2.1 Akutní tracheobronchitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 5.2.2 Bronchiolitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 5.2.3 Infekce plic – pneumonie 176 5.2.4 Plicní abscesy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 5.3 Tuberkulóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 5.4 Chronická obstrukční plicní nemoc 181 5.4.1 Chronická bronchitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 5.4.2 Chronická obstrukční plicní nemoc, emfyzém . . . . . . . . . . 181 5.5 Bronchiektazie 183 5.6 Asthma bronchiale . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 5.6.1 Patogeneze a klinické projevy astmatu . . . . . . . . . . . . . . . 185 5.6.2 Diagnostika astmatu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 5.6.3 Léčba asthma bronchiale . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 5.7 Intersticiální plicní procesy 187 5.7.1 Klinický obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 5.7.2 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 5.7.3 Léčba 189 5.8 Nádory průdušek a plic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 5.8.1 Benigní nádory a nádory s nízkým stupněm malignity . . . . . . 189 5.8.2 Metastázy zhoubných nádorů do plic 189 5.8.3 Maligní nádory plic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 5.9 Respirační insuficience . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 5.9.1 Akutní respirační insuficience 196 5.9.2 Chronická respirační insuficience . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 5.10 Onemocnění pleurální dutiny – pneumothorax a pohrudniční výpotek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 5.10.1 Pneumothorax . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 5.10.2 Pleuritis sicca – suchá pleuritida –syndrom pleurálního dráždění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 5.10.3 Pleuritis exsudativa – vlhká pleuritida . . . . . . . . . . . . . . . 199 5.11 Spánková apnoe 200 5.12 Urgentní stavy v pneumologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 5.12.1 Obstrukce velkých dýchacích cest . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 5.12.2 Plicní edém 202 5.12.3 Hemoptýza – vykašlávání krve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 5.12.4 Embolie plicnice 203 5.12.5 Poškození plic vyvolané úrazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 6 Gastroenterologie (Heřman Tomáš) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 6.1 Vyšetřovací a laboratorní metody v gastroenterologii . . . . . . . . . . . . 206 6.1.1 Biochemická vyšetření 206 6.1.2 Endoskopická vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 6.1.3 Zobrazovací metody 207
9 6.1.4 Jiné metody 208 6.2 Onemocnění jícnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 6.2.1 Dysfagie 208 6.2.2 Achalázie jícnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 6.2.3 Refluxní onemocnění jícnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 6.2.4 Jiná zánětlivá onemocnění jícnu 210 6.2.5 Jícnové varixy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210 6.2.6 Hiátová hernie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210 6.2.7 Nádory jícnu 211 6.3 Onemocnění žaludku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 6.3.1 Gastritida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 6.3.2 Gastropatie 213 6.3.3 Peptický vřed žaludku a duodena . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214 6.3.4 Nádory žaludku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 6.4 Onemocnění tenkého střeva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 6.4.1 Malabsorpční syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 6.4.2 Dyspeptický syndrom 218 6.4.3 Průjem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 6.4.4 Zácpa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 6.4.5 Celiakie 220 6.4.6 Nádory tenkého střeva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220 6.5 Onemocnění tlustého střeva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 6.5.1 Idiopatické střevní záněty 221 6.5.2 Crohnova nemoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 6.5.3 Ulcerózní kolitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223 6.5.4 Pseudomembranózní kolitida 223 6.5.5 Toxické megakolon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224 6.5.6 Ischemická kolitida 224 6.5.7 Divertikulární onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224 6.5.8 Nádory tlustého střeva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 6.6 Onemocnění řitě 227 6.6.1 Hemoroidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227 6.6.2 Anální fisura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227 6.7 Onemocnění jater 228 6.7.1 Selhání jater . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228 6.7.2 Infekční onemocnění jater . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232 6.7.3 Genetické a metabolické onemocnění jater 234 6.7.4 Cirhóza jater . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236 6.7.5 Toxické a polékové onemocnění jater 238 6.7.6 Nádorové onemocnění jater . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 6.8 Onemocnění žlučníku a žlučových cest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 6.8.1 Cholestáza 239 6.8.2 Cholelitiáza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 6.8.3 Akutní cholecystitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241 6.8.4 Akutní cholangitida 241 6.8.5 Nádory žlučníku a žlučových cest . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241 6.8.6 Ikterus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241
10 6.9 Slinivka břišní 243 6.9.1 Akutní pankreatitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244 6.9.2 Chronická pankreatitida 245 6.9.3 Nádory pankreatu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 7 Hematologie a transfuziologie (Horáček Jan M., Jebavý Ladislav, Malý Jaroslav) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247 7.1 Základy krvetvorby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247 7.1.1 Krvetvorba 248 7.1.2 Základní nálezy v obvodové krvi a kostní dřeni . . . . . . . . . . 250 7.2 Základní vyšetření v hematologii a jejich význam 251 7.3 Onemocnění červených krvinek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252 7.3.1 Klasifikace anemií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252 7.3.2 Anemický syndrom 253 7.3.3 Laboratorní vyšetření u anemií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253 7.3.4 Anemie z nedostatku železa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254 7.3.5 Megaloblastové anemie 255 7.3.6 Hemolytické anemie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255 7.3.7 Hemoglobinopatie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 7.3.8 Anemie u chronických onemocnění 257 7.4 Onemocnění bílých krvinek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257 7.5 Hematologické malignity 258 7.5.1 Akutní leukemie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258 7.5.2 Myelodysplastický syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261 7.5.3 Myeloproliferativní onemocnění 261 7.5.4 Lymfoproliferativní onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 7.6 Aplastická anemie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 268 7.7 Podpůrná terapie u hematologických onemocnění 269 7.8 Obecné principy regulace hemostázy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270 7.8.1 Základní principy hemostázy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270 7.8.2 Diagnostika poruch hemostázy 271 7.8.3 Krvácivé stavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 7.8.4 Trombofilní stavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 7.8.5 Antikoagulační a trombolytická léčba . . . . . . . . . . . . . . . 278 7.9 Zásady podávání transfuzí ve vnitřním lékařství . . . . . . . . . . . . . . . 280 7.9.1 Léčba transfuzními přípravky 280 7.9.2 Používané transfuzní přípravky a indikace k jejich podání . . . 281 7.9.3 Reakce a komplikace léčby transfuzními přípravky . . . . . . . . 281 8 Endokrinologie a metabolismus (Horáček Jiří) 283 8.1 Obecná endokrinologie a metabolismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 283 8.1.1 Hormony a receptory, endokrinní regulace . . . . . . . . . . . . 283 8.1.2 Metabolické cesty, genetické aspekty 283 8.2 Nemoci hypofýzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284 8.2.1 Morfologie a fyziologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284 8.2.2 Typy poruch a jejich léčba 285 8.3 Nemoci štítné žlázy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287
11 8.3.1 Morfologie a fyziologie 287 8.3.2 Typy poruch a jejich léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288 8.4 Nemoci příštítných tělísek a poruchy metabolismu vápníku 291 8.4.1 Morfologie a fyziologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 291 8.4.2 Typy poruch a jejich léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 291 8.5 Nemoci nadledvin 293 8.5.1 Morfologie a fyziologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 293 8.5.2 Typy poruch a jejich léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294 8.6 Poruchy pohlavních hormonů ve vnitřním lékařství 296 8.6.1 Morfologie a fyziologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 296 8.6.2 Typy poruch a jejich léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 296 8.7 Poruchy kostního metabolismu 298 8.7.1 Morfologie a fyziologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 298 8.7.2 Typy poruch a jejich léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 298 8.8 Poruchy výživy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300 8.8.1 Morfologie a fyziologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300 8.8.2 Typy poruch a jejich léčba 301 8.9 Poruchy metabolismu lipidů a ateroskleróza . . . . . . . . . . . . . . . . . 303 8.9.1 Morfologie a fyziologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 303 8.9.2 Typy poruch a jejich léčba 303 8.10 Diabetes mellitus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305 8.10.1 Morfologie a fyziologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305 8.10.2 Typy poruch, jejich diagnóza a léčba 305 9 Nefrologie (Dusilová Sulková Sylvie, Šafránek Roman) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 310 9.1 Funkce ledvin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 310 9.1.1 Stanovení funkce ledvin 310 9.2 Přístup k pacientovi s onemocněním ledvin . . . . . . . . . . . . . . . . . 312 9.2.1 Nemoc ledvin a funkce ledvin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312 9.2.2 Klinické vyšetření pacienta s onemocněním ledvin 313 9.3 Základní zobrazovací vyšetření v nefrologii . . . . . . . . . . . . . . . . . 314 9.3.1 Renální biopsie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 315 9.4 Hlavní renální syndromy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 315 9.4.1 Proteinurie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 316 9.4.2 Hematurie (erytrocyturie) 317 9.4.3 Kombinovaná hematurie a proteinurie . . . . . . . . . . . . . . . 318 9.5 Onemocnění glomerulů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 318 9.5.1 Charakteristika 318 9.5.2 Klinické formy glomerulonefritid . . . . . . . . . . . . . . . . . . 319 9.5.3 Nefrotický syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 323 9.6 Intersticiální nefritidy 324 9.6.1 Charakteristika intersticiálních nefritid . . . . . . . . . . . . . . 324 9.6.2 Klinické formy intersticiálních nefritid . . . . . . . . . . . . . . . 324 9.7 Hereditární onemocnění ledvin 327 9.8 Ledviny a hypertenze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327 9.9 Ischemická choroba ledvin 328
12 9.10 Ledviny a diabetes mellitus 328 9.11 Nefropatie při systémových onemocněních . . . . . . . . . . . . . . . . . . 329 9.12 Nefrolitiáza a urolitiáza 330 9.12.1 Obstrukce močových cest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 331 9.13 Tumor ledvin a vývodných močových cest . . . . . . . . . . . . . . . . . . 332 9.14 Poznámky k nemocem ledvin ve stáří 332 9.15 Akutní selhání ledvin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 333 9.16 Chronické onemocnění a selhání ledvin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 335 9.16.1 Základní charakteristika a klasifikace 335 9.16.2 Metabolické a klinické důsledky snížené funkce ledvin . . . . . 337 9.16.3 Principy konzervativní terapie chronické renální insuficience . . 338 9.17 Dialyzační a transplantační léčba 339 9.17.1 Dialyzační léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339 9.17.2 Transplantace ledviny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 341 9.18 Obrazová příloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 342 10 Vnitřní prostředí (Racek Jaroslav) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343 10.1 Tělesná voda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343 10.1.1 Rozdělení vody v organismu 343 10.1.2 Pojem vnitřní prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 344 10.2 Metabolismus sodíku 345 10.2.1 Distribuce sodíku v organismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 345 10.2.2 Příjem a výdej sodíku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 345 10.2.3 Regulace metabolismu sodíku a vody 345 10.2.4 Hodnocení natremie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 348 10.2.5 Poznámky ke změnám natremie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349 10.3 Metabolismus draslíku 349 10.3.1 Distribuce draslíku v organismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349 10.3.2 Příjem a výdej draslíku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349 10.3.3 Změny koncentrace draslíku v plazmě 350 10.4 Metabolismus chloridů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 351 10.4.1 Distribuce chloridů v organismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 351 10.4.2 Příjem a výdej chloridů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 352 10.4.3 Změny koncentrace chloridů v plazmě . . . . . . . . . . . . . . . 352 10.5 Význam stanovení osmolality 352 10.5.1 Vysvětlení pojmu osmolalita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 352 10.5.2 Význam měření osmolality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 353 10.6 Metabolismus vápníku 353 10.6.1 Distribuce vápníku v organismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 353 10.6.2 Plazmatický vápník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 353 10.6.3 Význam vápníku pro organismus 354 10.6.4 Řízení metabolismu vápníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 355 10.6.5 Hyperkalcemie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 356 10.6.6 Hypokalcemie 357 10.6.7 Snížený podíl ionizovaného vápníku při normální koncentraci vápníku celkového 357
13 10.6.8 Hyperkalciurie 357 10.7 Metabolismus hořčíku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 357 10.7.1 Distribuce a pohyb hořčíku v organismu 357 10.7.2 Význam hořčíku pro organismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358 10.7.3 Změny koncentrace hořčíku v séru . . . . . . . . . . . . . . . . . 358 10.8 Metabolismus fosforu 358 10.8.1 Distribuce a význam fosforu v organismu . . . . . . . . . . . . . 358 10.8.2 Změny koncentrace anorganického fosfátu v séru . . . . . . . . . 358 10.9 Acidobazická rovnováha a její poruchy 359 10.9.1 Význam stabilního pH krve a způsoby jeho udržení . . . . . . . 359 10.9.2 Poruchy acidobazické rovnováhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 360 10.9.3 Způsoby kompenzace poruch acidobazické rovnováhy 361 10.9.4 Měření poruch acidobazické rovnováhy . . . . . . . . . . . . . . 362 10.9.5 Metabolická acidóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 364 10.9.6 Metabolická alkalóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 365 10.9.7 Respirační acidóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 366 10.9.8 Respirační alkalóza 367 10.9.9 Kombinované (smíšené) poruchy acidobazické rovnováhy . . . . 368 10.9.10 Poznámky k léčbě poruch acidobazické rovnováhy . . . . . . . . 369 11 Imunologie (Bartůňková Jiřina, Sobotková Marta) 370 11.1 Základní charakteristika imunitního systému . . . . . . . . . . . . . . . . 370 11.2 Antigeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 370 11.3 Lymfatické orgány a tkáně 370 11.3.1 Centrální lymfatické orgány . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 370 11.3.2 Periferní lymfatické orgány . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 371 11.4 Funkční složky imunitního systému 371 11.4.1 Buněčná imunita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 371 11.4.2 Humorální imunita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 372 11.4.3 Nespecifická imunita 372 11.4.4 Monocytomakrofágový systém a dendritické buňky . . . . . . . 373 11.4.5 Komplementový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 374 11.4.6 Specifická imunita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 374 11.4.7 Protilátky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 375 11.4.8 Další buňky účastnící se imunitní reakce 376 11.4.9 Komunikace mezi složkami imunity . . . . . . . . . . . . . . . . 377 11.4.10 Systém HLA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 378 11.4.11 Fyziologická imunitní reakce 378 11.4.12 Patologické imunitní reakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 379 11.5 Nemoci z poruch imunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 380 11.5.1 Alergická onemocnění 380 11.5.2 Imunodeficience . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 381 11.5.3 Autoimunitní onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 382 11.6 Látky ovlivňující činnost imunitního systému 382 11.6.1 Imunosupresivní látky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 382 11.6.2 Imunostimulační látky 382
14 12 Nemoci pohybového aparátu (Navrátil Leoš) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 384 12.1 Diagnostické metody při postižení pohybového aparátu 384 12.1.1 Anamnéza, objektivní vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 384 12.1.2 Laboratorní metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 385 12.1.3 Zobrazovací metody 385 12.1.4 Jiné vyšetřovací metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 385 12.2 Nemoci pohybového aparátu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 385 12.2.1 Revmatoidní artritida 385 12.2.2 Sjögrenův syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 388 12.2.3 Systémový lupus erythematodes 389 12.2.4 Vaskulitidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 390 12.2.5 Artritidy se spondylitidou (spondylartritidy) . . . . . . . . . . . 392 12.2.6 Osteoartróza 393 12.2.7 Revmatické syndromy vázané na přítomnost infekčního agens . 396 12.2.8 Metabolická onemocnění spojená s revmatickými stavy . . . . . 399 12.2.9 Onemocnění kosti a chrupavky 401 12.3 Psychogenní revmatický syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 404 13 Gerontologie (Škopek Jiří) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 406 13.1 Obecný pohled, definice, vývoj gerontologie 406 13.2 Charakteristické patofyziologické změny ve stáří . . . . . . . . . . . . . . 407 13.3 Interní onemocnění a jeho zvláštnosti ve stáří . . . . . . . . . . . . . . . . 408 13.3.1 Zvláštnosti průběhu interních onemocnění 408 13.3.2 Psychologie starého člověka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 408 13.3.3 Kardiovaskulární onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 408 13.3.4 Pneumologie 409 13.3.5 Gastroenterologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 409 13.3.6 Nefrologie 409 13.3.7 Hematologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 410 13.3.8 Pohybový aparát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 410 13.3.9 Farmakoterapie, farmakologie ve stáří 410 13.3.10 Časté klinické syndromy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 410 13.4 Zdravotní rizika a prevence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 411 13.5 Možnosti ovlivnění procesu stárnutí 412 13.5.1 Všeobecná doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 412 13.5.2 Léky a prostředky proti stárnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 413 14 Přenosné nákazy, jimi vyvolávaná onemocnění, jejich prevence a léčba (Pavlík Emil) 414 14.1 Epidemiologický proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 414 14.1.1 Zdroj nákazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 415 14.1.2 Přírodní ohniska nákazy 415 14.1.3 Přenos nákazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 415 14.1.4 Vnímavý jedinec (hostitel), vnímavá populace . . . . . . . . . . . 416 14.1.5 Výskyt infekčních onemocnění, protiepidemická opatření 421 14.2 Státní zdravotní dozor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 427
15 14.2.1 Povinné hlášení infekčních onemocnění 427 14.3 Globálně rozšířené infekce s výskytem epidemickým a pandemickým . . 428 14.3.1 Virus lidského imunodeficitu (Human Immunodeficiency Virus), ARC (AIDS-Related Complex), AIDS (Acquired Immunodeficiency Syndrome) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 428 14.3.2 Tuberkulóza 434 14.3.3 Chřipka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 438 14.3.4 Cholera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 440 14.3.5 Malárie 442 14.3.6 Žlutá zimnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 444 14.3.7 Ebola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 445 14.3.8 Zika 445 14.3.9 Mor (černá smrt) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 446 14.3.10 Antrax . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 447 14.4 Infekce přenosné pohlavním stykem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 447 14.4.1 Příjice (syfilis, lues, franka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 448 14.4.2 Kapavka (gonorea) 449 14.4.3 Měkký vřed (chancroid, ulcus molle) . . . . . . . . . . . . . . . . 449 14.4.4 Donovanóza (granuloma inguinale) . . . . . . . . . . . . . . . . . 450 14.4.5 Chlamydiové STI 450 14.4.6 Virové STI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 451 14.4.7 Mykotické STI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 454 14.4.8 Parazitární STI 454 14.5 Další gynekologické infekce a uroinfekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 455 14.5.1 Bakteriální vaginóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 455 14.5.2 Močové infekce (uroinfekce) 455 14.6 Infekce respiračního traktu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 456 14.6.1 Původci infekcí dýchacího systému ve vztahu ke klinickým onemocněním . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 456 14.6.2 Legionářská nemoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 456 14.6.3 Chlamydiové pneumonie 457 14.6.4 Mykoplazmové pneumonie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 457 14.6.5 Černý kašel (dávivý kašel, pertuse/parapertuse) . . . . . . . . . . 457 14.6.6 Pneumokokové infekce 458 14.6.7 Stafylokokové infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 458 14.6.8 Záškrt (difterie) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 458 14.6.9 Rýma (rinitida) 459 14.6.10 Chřipka (influenza) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 459 14.6.11 Paramyxovirové infekce (parainfluenza, respirační syncytiální virus, metapneumovirus) . . . . . . . . . 459 14.6.12 Koronavirové infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 459 14.6.13 Adenovirové infekce 460 14.6.14 Kryptokokové, pneumocystové, histoplazmové a sporotrixové pneumonie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 460 14.7 Exantémová onemocnění převážně dětského věku 460 14.7.1 Spalničky (morbilli) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 460 14.7.2 Příušnice (epidemická parotitida) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 461
16 14.7.3 Zarděnky (rubeola, rubella) 461 14.7.4 Plané neštovice (varicella)/pásový opar (herpes zoster) . . . . . . 462 14.7.5 Erythema infectiosum (tzv. pátá nemoc) 463 14.7.6 Exanthema subitum/roseola infantum (tzv. šestá nemoc) . . . . 463 14.7.7 Kawasakiho syndrom (mukokutánní syndrom mízních uzlin) 464 14.7.8 Herpangína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 464 14.7.9 Herpes simplex . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 465 14.7.10 EB viróza/infekční mononukleóza 465 14.7.11 Bakteriální exantémové infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 466 14.8 Neuroinfekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 468 14.8.1 Vzteklina 468 14.8.2 Poliomyelitida – dětská obrna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 469 14.8.3 Meningitida – zánět mozkových blan . . . . . . . . . . . . . . . . 470 14.8.4 Virové meningitidy a encefalitidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 471 14.8.5 Lymská nemoc (neuroborelióza) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 472 14.8.6 Kryptokoková meningitida 472 14.9 Infekce gastrointestinálního traktu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 472 14.9.1 Břišní tyfus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 472 14.9.2 Paratyfus 473 14.9.3 Escherichia coli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 473 14.9.4 Záněty tenkého střeva (enteritidy) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 473 14.9.5 Otravy z potravy (enterotoxikózy) 476 14.9.6 Klostridiová enteritida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 477 14.9.7 Pseudomembranózní postantibiotická enterokolitida . . . . . . . 477 14.9.8 Gastritida Helicobacter pylori 477 14.10 Virové hepatitidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 478 14.10.1 Virová hepatitida A 478 14.10.2 Virová hepatitida E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 479 14.10.3 Virová hepatitida B . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 479 14.10.4 Virová hepatitida D 481 14.10.5 Virová hepatitida C . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 482 14.10.6 Viry hepatitidy G (GB viry) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 483 14.11 Antropozoonózy 483 14.11.1 Leptospiróza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 483 14.11.2 Brucelóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 484 14.11.3 Tularemie 484 14.11.4 Listerióza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 484 14.11.5 Lymská nemoc 485 14.11.6 Červenka (erysipeloid) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 485 14.11.7 Ricketsiózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 485 14.12 Mykózy a pseudomykózy 487 14.12.1 Kandidóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 487 14.12.2 Kryptokokóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 487 14.12.3 Pneumocystóza 487 14.12.4 Aspergilóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 488 14.12.5 Histoplazmóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 488
17 14.12.6 Sporotrichóza 488 14.12.7 Kokcidióza (kokcidiomykóza) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 488 14.12.8 Povrchové kožní mykózy (dermatomykózy) 489 14.13 Vybraná parazitární onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 489 14.13.1 Toxoplazmóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 489 14.13.2 Toxokaróza (larva migrans visceralis) 490 14.13.3 Amébióza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 490 14.13.4 Neglerióza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 490 14.13.5 Malárie 490 14.13.6 Trichomoniáza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 491 14.13.7 Giardióza (lamblióza) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 491 14.13.8 Kryptosporidióza 491 14.13.9 Leishmanióza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 491 14.13.10 Spavá nemoc, Chagasova nemoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 491 14.13.11 Trichinóza (trichinelóza) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 492 14.13.12 Askarióza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 492 14.13.13 Enterobióza (oxyurióza) 492 14.13.14 Schistozomózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 492 14.13.15 Střevní cestodózy – cysticerkóza: tenióza (T. solium), teniarynchóza (Taenia saginata), hymenolepióza (Hymenolepis nana) . . . . . . . . . . . . . . . . . 493 15 Intoxikace (Hon Zdeněk) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 494 15.1 Úvod do problematiky intoxikací 494 15.2 Obecné zásady terapie intoxikací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 496 15.3 Speciální intoxikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 497 15.3.1 Intoxikace léky 497 15.3.2 Intoxikace návykovými látkami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 499 15.3.3 Inhalační intoxikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 500 15.3.4 Intoxikace kyselinami a louhy 501 15.3.5 Intoxikace organickými rozpouštědly . . . . . . . . . . . . . . . . 501 15.3.6 Intoxikace alkoholy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 502 15.3.7 Intoxikace těžkými kovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 503 15.3.8 Intoxikace pesticidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 504 15.3.9 Methemoglobinizující látky 505 15.3.10 Intoxikace houbami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 505 15.3.11 Intoxikace rostlinami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 507 15.3.12 Intoxikace živočichy 508 16 Onemocnění na podkladě fyzikálních příčin (Navrátil Leoš) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 509 16.1 Hypertermie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 509 16.2 Poškození chladem 510 16.3 Poškození elektrickým proudem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 512 16.3.1 Úrazy elektrickým proudem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 512 16.3.2 Vliv proudové cesty na charakter poškození 513 16.3.3 Zasažení bleskem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 514
18 16.3.4 Diagnóza poškození elektrickým proudem 515 16.3.5 Zdravotnická první pomoc při úrazech elektrickým proudem . 515 16.4 Utopení a tonutí 515 16.5 Účinky atmosférického tlaku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 517 16.5.1 Hypoxie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 517 16.5.2 Akutní horská nemoc 517 16.6 Působení stavu beztíže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 517 16.7 Kinetózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 518 16.8 Elektromagnetické pole 518 16.9 Nemoc z ozáření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 519 16.9.1 Akutní radiační syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 519 16.9.2 Rozsah ozáření 520 16.9.3 Jednotlivé fáze akutní nemoci z ozáření . . . . . . . . . . . . . . 520 16.9.4 Laboratorní diagnóza akutní nemoci z ozáření . . . . . . . . . . 521 16.9.5 Léčba akutní nemoci z ozáření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 522 16.9.6 Kombinovaná radiační poškození (mixty) . . . . . . . . . . . . . 525 16.9.7 Chronická forma nemoci z ozáření 525 17 Základy krizového řízení ve zdravotnictví (Bříza Jan) 526 17.1 Krizové řízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 526 17.1.1 Zákon o krizovém řízení 527 17.2 Orgány státní správy a EU a jejich role v krizovém řízení ve zdravotnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 528 17.2.1 Vláda ČR 528 17.2.2 Ministerstvo zdravotnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 529 17.2.3 Orgány krajů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 529 17.2.4 Obce 530 17.2.5 Evropská unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 530 17.3 Krizový plán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 532 17.4 Traumatologické plány 532 17.5 Specializovaná pracoviště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 533 17.5.1 Toxikologické informační středisko Všeobecné fakultní nemocnice v Praze . . . . . . . . . . . . . . . 533 17.5.2 Krizová transfuzní centra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 536 17.5.3 Státní zdravotní ústav v Praze 537 17.5.4 Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany . . . . . . . 537 17.5.5 Státní ústav radiační ochrany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 537 17.5.6 Centrum biologické ochrany AČR 537 17.5.7 Státní veterinární správa ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 538 17.6 Financování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 538 17.7 Vybrané důležité odkazy na webové stránky 539 Doporučená literatura 54 0 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 541 Souhrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 555 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 555
Autorský kolektiv
BARTŮŇKOVÁ Jiřina, prof., MUDr., DrSc., přednostka Ústavu imunologie 2. LF UK v Praze
BŘÍZA Jan, MUDr., CSc., MBA, odborný asistent katedry zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze, 1. chirurgické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze; zástupce ředitelky pro vědu, výzkum a vzdělávání VFN v Praze
DUSILOVÁ SULKOVÁ Sylvie, prof., MUDr., DrSc., proděkanka pro vědeckou činnost a vedoucí subkatedry nefrologie katedry interních oborů LF UK v Hradci Králové, vedoucí hemodialyzačního střediska FN Hradec Králové
HEŘMAN Tomáš, MUDr., asistent katedry zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze a ordinář interního oddělení Nemocnice Kladno
HON Zdeněk, Mgr., Ph.D., proděkan pro studium a pedagogickou činnost a zástupce vedoucího katedry zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze
HORÁČEK Jan M., prof., MUDr., Ph.D., vedoucí katedry vojenského vnitřního lékařství a vojenské hygieny Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové; 4. interní hematologická klinika FN Hradec Králové
19 Autorský kolektiv
Vnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory
HORÁČEK Jiří, prof., MUDr., CSc., zástupce vedoucího katedry interních oborů LF UK v Hradci Králové a zástupce přednosty pro výuku 4. interní hematologické kliniky FN Hradec Králové
JEBAVÝ Ladislav, prof., MUDr., CSc., katedra vojenského vnitřního lékařství a vojenské hygieny Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové; 4. interní hematologická klinika FN Hradec Králové KRÁKOROVÁ Gabriela, MUDr., Ph.D., zástupkyně přednosty Kliniky pneumologie a ftizeologie, FN v Plzni
LEPŠÍ Petr, MUDr., po promoci postupně pracoval v Ústřední vojenské nemocnici, v Nemocnici na Homolce a na Rehabilitační klinice Malvazinky v Praze 5; nyní pracuje jako kardiolog na Klinice JL v Praze 5
MALÝ Jaroslav, prof., MUDr., CSc., katedra interních oborů LF UK v Hradci Králové, 4. interní hematologická klinika FN Hradec Králové
NAVRÁTIL Leoš, prof. MUDr., CSc., vedoucí katedry zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze
20
-
PAVLÍK Emil, MUDr., CSc., odborný asistent katedry zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze a Ústavu imunologie a mikrobiologie 1. LF UK a VFN v Praze
PEŠEK Miloš, prof., MUDr., CSc., přednosta Kliniky pneumologie a ftizeologie, FN v Plzni; profesor LF UK v Plzni
RACEK Jaroslav, prof., MUDr., DrSc., profesor katedry zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze, přednosta Ústavu lékařské chemie a biochemie LF UK v Plzni a Ústavu klinické biochemie a hematologie LF UK a FN v Plzni
SOBOTKOVÁ Marta, MUDr., specialistka v oboru alergologie a klinická imunologie a akademická pracovnice Ústavu imunologie
2. LF UK a FN v Motole
ŠAFRÁNEK Roman, MUDr., Ph.D., odborný asistent subkatedry nefrologie katedry interních oborů LF UK v Hradci Králové a lékař hemodialyzačního střediska FN Hradec Králové
ŠKOPEK Jiří, MUDr., Ph.D., vedoucí lékař klinicko-farmakologické jednotky Thomayerovy nemocnice v Praze
Oponenti
■ prof. MUDr. Petr DÍTĚ, DrSc.
■ prof. MUDr. Jaromír HRADEC, CSc.
21 Autorský kolektiv
Přehled použitých zkratek
17-OHP 17-hydroxyprogesteron
AA alergologická anamnéza
AB asthma bronchiale
ABC Airway, Breathing, Circulation
ABC-HSR Abacavir Hypersensitivity Reaction (reakce přecitlivělosti na abacavir)
ABR acidobazická rovnováha
ACE angiotenzin konvertující enzym
ACTH kortikotropin (adrenokortikotropní hormon)
ADCC na protilátkách závislá buněčná cytotoxicita
ADH vazopresin, adiuretin (antidiuretický hormon)
AED automatický externí defibrilátor
AIDS Acquired Immune Deficiency Syndrome (syndrom získaného selhání imunity)
AKI Acute Kidney Injury (akutní poškození ledvin)
AKS akutní koronární syndrom
ALL akutní lymfoblastická leukemie
ALT alaninaminotransferáza
AML akutní myeloidní leukemie
AMP adenosinmonofosfát
ANA antinukleární protilátky
ANF antinukleární faktor
ANO akutní nemoc z ozáření
ANP natriuretický peptid typu A (atriální)
ANS autonomní nervový systém
aPTT aktivovaný parciální tromboplastinový čas
ARC AIDS-Related Complex (komplex příznaků spojených s AIDS)
ARO anesteziologicko-resuscitační oddělení
ARS akutní retrovirový syndrom
AS ateroskleróza
AST aspartátaminotransferáza
ATB antibiotika
ATN akutní tubulární nekróza
ATP adenosintrifosfát
AUV atrioventrikulární uzel
AV ČR Akademie věd České republiky
AZT azidothymidin
BAL bronchoalveolární laváž
BCG Bacillus Calmette- Guérin
BCR B- Cell Receptor (antigenní receptor B lymfocytu)
BE Base Excess
BMI Body Mass Index (index tělesné hmotnosti)
BNP natriuretický peptid typu B (mozkový, brain)
BRK bezpečnostní rada kraje
BWR Bordetova-Wassermannova reakce
22 Vnitřní
lékařství pro nelékařské zdravotnické obory
CBRN Chemical, Biological, Radiological And Nuclear
CECIS Společný evropský komunikační a informační systém pro mimořádné události
CKD Chronic Kidney Disease (chronické onemocnění ledvin)
CML chronická myeloidní leukemie
CMV cytomegalovirus
CNS centrální nervový systém
CPK kreatinfosfokináza
CRH Corticotropin-Releasing Hormone (kortikoliberin)
CRP C-reaktivní protein
CSF kolonie stimulující faktor
CSII kontinuální subkutánní infuze inzulinu
CT počítačová (computerová) tomografie
CTV ČKP celková tělesná voda Česká kancelář pojistitelů
ČR Česká republika
ČSR Česká socialistická republika
ČSSR Československá socialistická republika
ČVUT České vysoké učení technické
DAEC difuzně agregující E. coli
DC dendritické buňky
DGI diseminovaná gonokoková infekce
DHEA dehydroepiandrosteron
DIC diseminovaná intravaskulární koagulopatie
DLCO difuzní kapacita plic
DM1 diabetes mellitus 1. typu
DMPS dimerkaptopropan sulfonát (antidotum)
DMSA dimerkaptojantarová kyselina (antidotum)
DNA kyselina deoxyribonukleová
DPP-4i inhibitor dipeptidylpeptidázy-4 (lék používaný u diabetu)
DPPO difuzní parenchymatózní plicní onemocnění
DRNR doprava raněných, nemocných a rodiček
DSK defekt septa komor
DSS defekt septa síní
EAEC enteroagregující E. coli
EBL European Bat Lyssavirus (evropský netopýří virus vztekliny)
EBNA nukleokapsidový antigen viru Epsteina-Barrové
EBV virus Epsteina-Barrové
ECT extracelulární tekutina
EDTA kyselina etylendiaminotetraoctová
EEG
EERC elektroencefalografie evropské kapacity pro odezvu na mimořádné události
EF ejekční frakce
EHEC enterohemoragická E. coli
EIEC enteroinvazivní E. coli
EKG elektrokardiografie
23 Přehled
použitých zkratek
Vnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory
ELISA Enzyme-Linked ImmunoSorbent Assay (technika enzymové imunoanalýzy)
EMP Erytrocyte Membrane Protein (membránový protein erytrocytů)
EPEC enteropatogenní E. coli
Epidat systém sběru epidemiologických dat
ERC European Resuscitation Council
ERCC Evropské středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události
ERCP endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie
ES Evropské společenství
ESDR End-Stage Renal Disease (onemocnění ledvin v konečném stadiu)
ET elementární tělíska
ETEC enterotoxigenní E. coli
EU Evropská unie
FDA Food and Drug Administration (dozorový státní orgán USA, obdoba
SÚKL v ČR)
FENO Fraction Of Expired NO (frakce vydechovaného oxidu dusnatého)
FEV1 jednovteřinová usilovná vitální kapacita
FGF23 Fibroblast Growth Factor 23 (regulátor metabolismu fosfátů)
FN fakultní nemocnice
FSGS fokálně segmentární glomeruloskleróza
FSH folikuly stimulující hormon
FW sedimentace (podle Fahraeuse a Westergrena)
FZŠ Fond zábrany škod
GA gynekologická anamnéza
GB (nemoc) Gravesova-Basedowova (nemoc)
GB - C virus hepatitidy G
GCS Glasgow Coma Scale
GFR glomerulární filtrace
GGO Ground Glass Opacities (opacity mléčného skla)
GH růstový hormon
GIT gastrointestinální trakt
GLP-1 Glucagon-Like Peptide 1 (inkretin stimulující sekreci inzulinu)
GMT gamaglutamyltransferáza
GN glomerulonefritidy
GnRH gonadoliberin
gp great protein
HA hemaglutinin
HAART Highly Active Antiretroviral Therapy (vysoce aktivní antiretrovirová léčba)
HAV virus hepatitidy A
Hb hemoglobin
HbA1c glykovaný hemoglobin
HBcAg nukleokapsidový antigen viru hepatitidy B
HBeAg solubilní antigen vznikající při množení viru hepatitidy B
HBsAg povrchový antigen viru hepatitidy B
HBV virus hepatitidy B
HCD horní cesty dýchací
24
HCV virus hepatitidy C
HDCV lidské diploidní embryonální buňky
HDL lipoproteiny o vysoké hustotě
HDV virus hepatitidy D
HDŽ horní dutá žíla
HEV virus hepatitidy E
HGV virus hepatitidy G
HHV Herpesvirus hominis (lidský herpesvirus)
Hib Haemophilus influenzae typu b
HIV Human Immunodeficiency Virus (virus lidské imunodeficience)
HKMP hypertrofická kardiomyopatie
HLA Human Leucocyte Antigen (lidský leukocytární antigen)
HN hromadné neštěstí
HPA Hybridisation Protection Assay (technika chráněné hybridizace)
HPV lidské papilomaviry
HRCT High Resolution Computed Tomography (CT s vysoce rozlišovací schopností)
HRT hormonální substituční léčba
HSV Herpes simplex virus
HUS
HZS hemolyticko-uremický syndrom Hasičský záchranný sbor
CHOPN chronická obstrukční plicní nemoc
ICD implantabilní kardioverter/defibrilátor
ICT intracelulární tekutina
IF imunofluorescence
IFN interferon
Ig imunoglobulin
IGF-1 Insulin-Like Growth Factor 1 (somatomedin C)
IGRA Interferon Gama Release Assay
IHR International Health Regulation (Mezinárodní zdravotní řád)
ICHS ischemická choroba srdeční
IL-1 interleukin 1 (analogicky jsou číslovány i další interleukiny)
IPF idiopatická plicní fibróza
IPP idiopatické plicní procesy
IPVZ Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví
IST intersticiální tekutina (= tkáňový mok)
IZS integrovaný záchranný systém
JIP jednotka intenzivní péče
KF komorová fibrilace
KFR reakce vazby komplementu
KHS krajská hygienická stanice
KMN krizový management nemocnice
KMP kardiomyopatie
KMR krizový management resortu
KOIS IZS krajské operační a informační středisko integrovaného záchranného systému
KPR (KPCR) kardiopulmonální (cerebrální) resuscitace
25 Přehled použitých zkratek
Vnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory
KŘ HZS krajské ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR
KŘ PČR krajské ředitelství (správa) Policie České republiky
KS kardiostimulátor
KŠ krizový štáb
KŠ MZ ČR krizový štáb ministerstva zdravotnictví
KŠ NEM krizový štáb nemocnice
KŠ ZZS krizový štáb zdravotnické záchranné služby
KŠK krizový štáb kraje
KŠR krizový štáb resortu
KT komorová tachykardie
LADA latentní autoimunitní diabetes dospělých
LB lymská borelióza
LDH laktátdehydrogenáza
LDL lipoproteiny o nízké hustotě
LE buňky buňky typické pro systémový lupus erythematodes
LH luteinizační hormon
LIP intersticiální lymfoidní pneumonitida
MAc metabolická acidóza
MAl metabolická alkalóza
MAU mikroalbuminurie
MBC minimální baktericidní koncentrace
MCV virus Moluscum contagiosum
MDA methylendioxyamfetamin (psychostimulační návyková látka)
MDI Multiple Dose Insulin (několik dávek inzulinu během dne)
MDR-TB Multi-Drug Resistant Tuberculosis (multirezistentní tuberkulóza)
MDS myelodysplastický syndrom
MIC minimální inhibiční koncentrace
MOP mikrobiální obraz poševní
MPO myeloproliferativní onemocnění
MR (NMR) (nukleární) magnetická rezonance
MRSA methicilin-rezistentní zlatý stafylokok
MS metabolický syndrom
MSF Médecins Sans Frontiers (Lékaři bez hranic)
MTBC Mycobacterium Tuberculosis Complex (skupina mykobakterií vyvolávajících TBC)
MX II Mantouxův test
MZ ČR Ministerstvo zdravotnictví České republiky
MZd ČSR Ministerstvo zdravotnictví České socialistické republiky
N neuraminidáza
NAD nikotinamidadenindinukleotid
NATO North Atlantic Treaty Organization (Severoatlantická aliance)
NBS národní bezpečnostní systém
NEM nemocnice
NK přirození zabíječi (naturall killer cells)
NO nynější onemocnění
NPH inzulin s prodlouženým účinkem (12–24 h, vazbou na protamin a zinek)
26
NRL Národní referenční laboratoř
NSGI nespecifické infekce genitálu
NSGU negonokoková uretritida
NSTEMI infarkt myokardu bez elevací ST
NYHA New York Heart Association
OA osobní anamnéza
OBSE Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
OH olympijské hry
OKP odbor krizové připravenosti
OOVZ orgán ochrany veřejného zdraví
OPIS operační a informační středisko
OSN Organizace spojených národů
OUS ochrana utajovaných skutečností
OVZ ochrana veřejného zdraví
OZZ odborné zdravotnické zařízení
P protein
PA pracovní anamnéza
paCO2 parciální tlak oxidu uhličitého (v arteriální krvi)
PADAM Partial Androgen Deficiency of Ageing Males (částečný nedostatek androgenů u starších mužů)
PAHO Pan American Health Organization (Panamerická zdravotnická organizace)
paO2 parciální tlak kyslíku (v arteriální krvi)
PCI perkutánní koronární intervence
PCOS syndrom polycystických ovarií
PCP pneumocystová pneumonie
PCR Polymerase Chain Reaction (polymerázová řetězová reakce)
PDL pravidelné dialyzační léčení
PE plicní embolie
PET pozitronová emisní tomografie
PID Pelvic Inflammatory Disease (zánětlivé procesy v malé pánvi)
PIF parainfluenza
PNO pneumothorax
PNP přednemocniční neodkladná péče
PRL prolaktin
PT tromboplastinový čas (protrombinový čas)
PTH parathormon
PV parenterální výživa
RA rodinná anamnéza
RAAS renin–angiotenzin–aldosteron (systém)
RAc respirační acidóza
RAl respirační alkalóza
RANKL RANK-ligand (RANK = aktivační receptor na osteoklastech)
RDS Respiratory Distress Syndrome (syndrom respiračního selhávání)
RFA radiofrekvenční ablace
RH revmatická horečka
RI respirační insuficience
27 Přehled použitých zkratek
RIG lidský antirabický globulin
RKMP restriktivní kardiomyopatie
RLP rychlá lékařská pomoc
RM registrační místo
RNA ribonukleová kyselina
RPGN rychle progredující glomerulonefritida
RTG rentgen, rentgenový
RZP rychlá zdravotnická pomoc
S sérum
SA sociální anamnéza
SaO2 saturace hemoglobinu kyslíkem
SARS syndrom akutního respiračního selhání
SAU sinoatriální uzel
SENV virus posttransfuzní hepatitidy
SERM selektivní modulátory estrogenových receptorů
SGoT sérová glutaminoxalaminotransferáza
SHDŽ syndrom horní duté žíly
SIADH syndrom nepřiměřené sekrece ADH
sp., spp. species – rod, rody
SRIF Somatotropin Release Inhibiting Factor (somatostatin)
SSPE subakutní sklerotizující panencefalitida
STEMI infarkt myokardu s elevacemi ST
STI Sexually Transmitted Infections (infekce přenášené pohlavním stykem)
STP Stop TB Partnership (partnerství pro zastavení tuberkulózy)
SÚKL Státní ústav pro kontrolu léčiv
SZO Světová zdravotnická organizace (WHO)
SZÚ Státní zdravotní ústav
ŠKM škola krizového managementu
T 3 trijodthyronin
T 4 tyroxin
TAG triglyceridy (triacylglyceroly)
TBC tuberkulóza
TCR antigenní receptor T lymfocytu
TDR-TB Total-Drug Resistant Tuberculosis (zcela rezistentní tuberkulóza)
TG tyreoglobulin
TGF transformační růstový faktor
TIS Toxikologické informační středisko
TK tlak krve
TMA Transcription-Mediated Amplification (technika amplifikace RNA)
TNF alfa tumor nekrotizující faktor alfa
TRH tyreoliberin
TRN tuberkulóza a respirační nemoci
TSH tyreotropin
TTV virus transfuzí přenosné hepatitidy
U moč
UK Univerzita Karlova
ÚKM útvar krizového managementu
28
Vnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory
UNAIDS United Nations contra AIDS (agentura OSN pro boj s AIDS)
USSR Union of Soviet Socialist Republics (Sovětský svaz)
ÚSZS územní středisko záchranné služby
UV ultraviolet (ultrafialový)
UZ ultrazvukové vyšetření
ÚZIS Ústav zdravotnické statistiky
VC vitální kapacita
VCA kapsidový antigen EBV
VFN Všeobecná fakultní nemocnice
VHDL lipoproteiny o velmi vysoké hustotě
VLDL lipoproteiny o velmi nízké hustotě
VSV vrozené srdeční vady
VZP Všeobecná zdravotní pojišťovna
VZV virus varicella-zoster (virus planých neštovic)
WHO World Health Organization (Světová zdravotnická organizace)
XDR-TB Extra-Drug Resistant TB (zvlášť rezistentní tuberkulóza)
ZOS zdravotnické operační středisko
ZP zdravotní pojišťovna
ZÚ zdravotní ústav
ZZ zdravotnické zařízení
ZZS zdravotnická záchranná služba
29 Přehled použitých zkratek
Předmluva
Každého autora potěší, pokud jej nakladatelství osloví se žádostí o reedici publikace s odůvodněním, že předchozí náklad již byl rozprodán a čtenáři mají stále zájem si jej koupit. Stalo se tak i autorskému kolektivu učebnice Vnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory.
Jak jsme uvedli již v minulém vydání, vnitřní lékařství je obor, který je značně rozsáhlý, prolíná se s řadou dalších klinických oborů a přináší stále nové poznatky. V jeho dynamickém rozvoji hrají významnou úlohu nové diagnostické a terapeutické postupy využívající nejmodernější techniku, inovované laboratorní postupy, poznatky základního výzkumu, rozvoj farmakologie.
Text je určen především pro posluchače bakalářských a magisterských studijních programů „specializace ve zdravotnictví“, „ošetřovatelství“ a „veřejné zdravotnictví“, vyšších odborných škol a určitě své čtenáře najde i mezi posluchači oborů biomedicínská technika, management zdravotnictví či zdravotnická informatika.
Není možné v rozsahu učebnice uvést všechny nezbytné informace, a proto čtenáři doporučujeme další studium literatury podle jeho odborných zájmů. Dobrá znalost anatomie, fyziologie, patofyziologie, chemie, biologie a dalších teoretických oborů je při studiu předloženého textu nutná. Protože je učebnice určena především pro nelékařské zdravotnické profese, omezili jsme na minimum části věnované terapii jednotlivých nemocí.
Poděkování celého autorského kolektivu patří oponentům. Jejich kritické pohledy pomohly k výraznému zkvalitnění a aktualizaci textu učebnice. V neposlední řadě by bylo chybou neocenit pomoc všech pracovníků zdravotnické redakce nakladatelství Grada Publishing.
prof. MUDr. Leoš Navrátil, CSc. jménem autorského kolektivu
31 Předmluva
Úvod
Vnitřní lékařství, stejně jako ostatní klinické obory, se opírá o soubor základních poznatků, které jsou pro všechny obory společné a jsou označovány jako lékařská či klinická propedeutika. Lékařská propedeutika znamená přípravu, resp. průpravu ke klinickému studiu seznámením se se základními pojmy a cvičeními ve vyšetřovacích metodách.
Propedeutika má v české medicíně bohatou tradici. Začíná již průkopnickým dílem profesora Vídeňské univerzity, plzeňského rodáka prof. MUDr. Josefa Škody (obr. 1), jehož přínosem je studium poklepu a poslechu (v roce 1839 vydal publikaci Pojednání o poslechu a poklepu, v originále Perkussion und Auskultation, obr. 2).
Bylo by chybou zde nevzpomenout na prof. MUDr. Jana Bohumila Eiselta (obr. 3), prvního učitele lékařské fakulty v Praze, který po své habilitaci v oboru speciální patologie přednášel výhradně česky. Založil za podpory prof. MUDr. Jana Evangelisty Purkyně v roce 1862 první český lékařský vědecký titul Časopis lékařů českých a byl jeho prvním vědeckým sekretářem. Stal se členem Královské české společnosti nauk a dalších vrcholných vědeckých institucí. V roce 1871 založil první českou interní kliniku v dnešní Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Za zakladatele české internistické školy je považován prof. MUDr. Josef Thomayer (obr. 4), který rozvinul
propedeutiky do mistrovské úrovně a založil první českou propedeutickou školu. Jeho klasickým propedeutickým dílem se stal Úvod do drobné praxe lékařské. V roce 1893 vyšla Pathologie a therapie nemocí vnitřních. Věřil na rostoucí diagnostický význam laboratorních metod. První českou propedeutickou kliniku vedl v 80. letech 19. století prof. MUDr. Emrich Meixner, též Emerich Maixner z Roblínova, žák a zeť prof. Eiselta (obr. 5). Dalším vynikajícím internistou, který se věnoval propedeutice, byl žák prof. Thomayera prof. MUDr. Ladislav Syllaba (obr. 6). Byl rovněž osobním lékařem prezidenta republiky prof. T. G. Masaryka.
33 Úvod
znalost
Obr. 1 Prof. MUDr. Josef Škoda (1805–1881)
Obr. 3 Prof. MUDr. Jan Bohumil Eiselt (1831–1908)
Obr. 4 Prof. MUDr. Josef Thomayer (1853–1927)
Obr. 2 Titulní stránka publikace „Pojednání o poslechu a poklepu“
Vnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory
Z období mezi oběma světovými válkami je třeba připomenout profesory MUDr. Bohumila Prusíka, DrSc. (obr. 7), od roku 1930 přednostu první propedeutické kliniky, MUDr. Josefa Pelnáře (obr. 8) a MUDr. Miloše Netouška (obr. 9). Prof. Prusík v roce 1923 jako první v Československu zavedl inzulin do léčby diabetického kómatu, v roce 1933 přivezl do Prahy z Velké Británie první elektrokardiograf a je považován za zakladatele české angiologie. Prof. Pelnář vytvořil vědeckou školu, z níž vyšli mnozí přední čeští internisté. Sám byl všestranným internistou, zvláštní pozornost věnoval neurologii, k jejímž spoluzakladatelům u nás patří. Prof. Netoušek působil dlouhá léta na Komenského univerzitě v Bratislavě, byl děkanem tamní lékařské fakulty, zasloužil se zde o rozvoj interní medicíny. V roce 1950 byl jmenován přednostou I. interní kliniky Fakulty všeobecného lékařství UK. Byl výjimečně vzdělaný, kromě svého oboru i v hudbě a literatuře. Z vnitřního lékařství se nejvíce věnoval hematologii. Z učitelů dnešní generace lékařů „60+“ nelze nepřipomenout zejména akad. Josefa Charváta (obr. 10), prof. MUDr. Františka Heřmanského, DrSc. (obr. 11), a dva
34
Obr. 5 Prof. MUDr. Emrich Meixner (1847–1920)
Obr. 8 Prof. MUDr. Josef Pelnář (1872–1964)
Obr. 6 Prof. MUDr. Ladislav Syllaba (1868–1930)
Obr. 9 Prof. MUDr. Miloš Netoušek (1889–1968)
Obr. 7 Prof. MUDr. Bohumil Prusík, DrSc. (1886–1964)
Obr. 10 Prof. MUDr. Josef Charvát, DrSc. (1897–1984)
profesory, kteří se interní propedeutice věnovali nejvíce: prof. MUDr. Mojmíra Fučíka (obr. 12), dlouholetého přednostu IV. interní kliniky FVL UK v Praze, a světově uznávaného hematologa prof. MUDr. Ladislava Chrobáka, CSc. (obr. 13), z Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové, nositele ceny Jana Evangelisty Purkyně.
Několik generací vojenských lékařů nikdy nezapomnělo na prof. MUDr. Vila Jurkoviče, DrSc. (obr. 14), vedoucího katedry válečné interny a současně přednostu 2. interní kliniky Lékařské fakulty v Hradci Králové, výborného pedagoga a také kardiologa, učitele řady vynikajících vojenských internistů, kteří dále rozvíjeli prestižní úroveň katedry válečné interny Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové.
Prof. MUDr. Josef Charvát, DrSc., v roce 1945 založil III. interní kliniku na Univerzitě Karlově v Praze a do roku 1970 byl jejím přednostou. Je považován za zakladatele české endokrinologie, která byla jeho hlavním oborem. Zabýval se rovněž stresem, imunologií a dalším vzděláváním lékařů. Byl propagátorem lékařské kybernetiky a genetiky. Jako první na světě používal inzulin jako katalyzátor výživy při stavech slabosti a vyčerpání. Řadí se k nejvýraznějším osobnostem vnitřního lékařství v České republice. Mezi jeho žáky patří i prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc. (1928–2011), pozdější prorektor Univerzity Karlovy a děkan Fakulty všeobecného lékařství, stejně jako prof. MUDr. Vratislav Schreiber, DrSc., (1924 až 2015), vynikající endokrinolog a rovněž prorektor Univerzity Karlovy.
Prof. MUDr. František Heřmanský, DrSc., byl hematologem světového významu, dlouholetým přednostou I. interní kliniky Fakulty všeobecného lékařství UK. Světoznámý je Heřmanského-Pudlákův syndrom, který popisuje krvácivý stav související s albinismem. Jedná se
(1916–1980)
35 Úvod
Obr. 11 Prof. MUDr. František Heřmanský, DrSc.
Obr. 12 Prof. MUDr. Mojmír Fučík (1913–2011)
Obr. 13 Prof. MUDr. Ladislav Chrobák, CSc. (1927–2014)
Obr. 14 Prof. MUDr. Vilo Jurkovič, DrSc. (1915–1998)
Vnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory
o jediné dva české lékaře (prof. MUDr. Pavel Pudlák, DrSc., byl dlouholetým pracovníkem Ústavu hematologie a krevní transfuze), po nichž je některý ze syndromů popsán.
Prof. MUDr. Mojmír Fučík se specializoval na onkologii gastrointestinálního traktu, vředovou nemoc, bílkovinné spektrum žaludečního obsahu, patofyziologii břišní bolesti. Sám uskutečnil několik tisíc gastroskopií (patřil mezi první endoskopisty v Československu) a pod jeho vedením vyrostla řada výborných gastroenterologů. Byl proděkanem Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy a prorektorem UK. Patří mezi pokračovatele prof. Prusíka v oboru interní propedeutiky.
Prof. Chrobák se ve své odborné práci zabýval koagulací, leukemiemi, diagnostikou a léčbou anemií. Na oddělení klinické hematologie Fakultní nemocnice v Hradci Králové, které vedl, byla diagnostikována anemie, jejíž příčinou byl mutovaný hemoglobin, kterému se pak dostalo označení Hemoglobin Hradec Králové. Byl rovněž vynikajícím učitelem a jeho Propedeutika vnitřního lékařství se dočkala devíti vydání, cenná je i její anglická mutace.
36
1 Základy fyzikálního vyšetření
Cílem vyšetřování nemocného je rozpoznání nemoci, tedy stanovení předpokládané diagnózy a na jejím základě indikace potřebných laboratorních, zobrazovacích či funkčních vyšetření k verifikaci předpokládané diagnózy a vhodného terapeutického postupu.
V rozsahu této učebnice není možné podrobně vše rozepsat, proto doporučujeme čtenáři studium dalších učebnic propedeutiky vnitřního lékařství, kterých je v současné době na knižním trhu dostatek. Je třeba zdůraznit, že propedeutiku se nelze naučit pouhým studiem literatury, je zde nenahraditelná i klinická zkušenost, poznatky získané z kontaktu s nemocným pod vedením zkušeného lékaře.
1.1 Anamnéza
Anamnéza (z řeckého anamnesis – vzpomínání) je soubor údajů o zdravotním stavu nemocného od jeho narození do okamžiku odběru anamnézy. Rozhovor s nemocným bychom měli vést v soukromí, v důstojném prostředí. Přítomnost příbuzných či doprovázejících osob je vhodná pouze u malých dětí nebo u nemocných v těžkém stavu či bezvědomí. Nejčastěji odebírá anamnézu lékař, cílenou anamnézu každý zdravotnický pracovník, zvláště v souvislosti s diagnostickým nebo terapeutickým zákrokem. V zahraničí jsou dnes i specialisté pro odběr anamnézy (toto však nepovažuji za správné, protože chybí bezprostřední kontakt vyšetřujícího a pacienta).
Anamnézu získáváme jednak přímou – od nemocného, jednak nepřímou – od příbuzných či doprovázejících osob. Je samozřejmě lépe hodnotitelné, pokud pacient popisuje své obtíže vlastními slovy a uvádí je v časovém sledu, v němž se objevily. Ovšem jen málo pacientů má potřebné schopnosti a nadání pro jasný a náležitě urovnaný popis. Obvykle je nutné, aby vyšetřující pomohl cílenými otázkami, musí se však vyvarovat, aby nevnucoval vlastní představy, zvláště jde-li o pacienta snadno ovlivnitelného.
Často se stává, že jeden příznak, na nějž se nemocný soustředí, má zanedbatelný význam pro zdraví, zatímco zdánlivě nepodstatné potíže mohou být naopak závažné. Proto musí vyšetřující pozorně sledovat popis obtíží pacienta. Každý, i zdánlivě banální příznak může být vodítkem při řešení diagnostického problému.
Při odebírání anamnézy musíme vyloučit spěch a nervozitu, oboje pracuje proti nastolení důvěry mezi vyšetřujícím a vyšetřovaným.
Během líčení obtíží nemocným věnujeme pozornost nejen tomu, co říká, ale i způsobu řeči, výrazu tváře, postoji a obavám. Mnoho řekne již samotný příchod nemocného. Pozorným nasloucháním lze usuzovat nejen na skutečnou nemoc, ale i na celou osobnost.
S přibývajícími zkušenostmi se vyšetřující lékař či zdravotník učí poznávat úskalí anamnestického rozhovoru. To, co pacient vztahuje k možnému onemocnění, jsou jeho subjektivní pocity porovnávané s předchozím zdravotním stavem. Pacient často odbíhá v odpovědi na přesně kladené otázky. Anamnézu mohou znesnadňovat jeho porušené vyjadřovací schopnosti, intelektuální úroveň, u starších lidí porucha paměti. Ani co nejpečlivěji vedená anamnéza nemůže být vždy zdrojem skutečných údajů a to, co nemocný vypověděl, lze pak považovat pouze za přibližnou pravdu.
37 Základy fyzikálního vyšetření 1
1.1.1 Schéma anamnézy
Podle uznávaného schématu (uváděného v chorobopisech) se anamnéza dělí na:
■ rodinná (RA) – zaměřuje se především na nemoci, u nichž je prokázána dědičnost nebo se předpokládá onemocnění s familiární dispozicí (diabetes, hypertenze, ischemická choroba srdeční, dna, nemoci psychiatrické povahy [např. výskyt sebevražd, depresí] a řada dalších); ptáme se na rodiče, sourozence, děti; bez ohledu na genetickou souvislost nás zajímají infekční nemoci, které se v rodině objevily; vyšetřující by měl získat základní informace o návycích v dané rodině, včetně dietních zvyklostí
■ osobní (OA) – smyslem osobní anamnézy je získat chronologický přehled o nemocech vyšetřovaného; zde je třeba vždy brát v úvahu jeho věk (jiný je pohled např. na dětské nemoci v období dospívání, jiný u člověka v penzijním věku); u jednotlivých onemocnění zaznamenáváme věk, kdy dotyčný onemocnění prodělal; v případě, že si to již dotyčný nepamatuje, uvedeme poznámku jen přibližně; ptáme se na kouření cigaret či jiné formy nikotinismu (pokud nekouří, tak zda dříve kouřil a kdy přestal), požívání nadměrného množství alkoholu, popř. další návyky; je třeba vzít v úvahu, že mnoho lidí nepovažuje za alkohol pivo, závislost na drogách se většinou zapírá
■ alergologická (AA) – počet nemocných udávajících pozitivní alergologickou anamnézu vzrůstá zvláště u mladší generace; zaznamenáváme všechny formy alergií, formy dosavadní léčby a preventivní opatření
■ léková (FA) – musíme vždy zaznamenat léky, které nemocný užívá, zda je užívá pravidelně, nárazově nebo pouze při obtížích; pokud si nevzpomíná na jejich přesné názvy, je třeba minimálně zjistit jejich účinek (antihypertenziva, koronarodilatancia, kortikoidy apod.)
■ gynekologická (GA) – u mladších žen zjišťujeme, od kterého věku dotyčná menstruuje, zda je menstruace pravidelná, event. zda užívá hormonální antikoncepci, u starších naopak dobu klimakteria; zaznamenáváme počet těhotenství, porodů (zda byly vedeny přirozenou cestou, nebo císařským řezem) a potratů (spontánních, instrumentálních); nezapomínáme uvést věk a v odůvodněných případech i výrazný hmotnostní přírůstek v době těhotenství
■ pracovní (PA) – v pracovní anamnéze uvádíme chronologický přehled všech zaměstnání, které vyšetřovaný vykonával; není-li to zcela zřejmé, musíme uvést i charakter práce (manuální, vysoké teploty, hluk, stres, práce u počítače apod.); v současné době je módní udávat, že pacient je osobou samostatně výdělečně činnou; jedná se o široký pojem, a právě proto je uvedení pracovní náplně nezbytné; měli bychom rovněž uvést, zda se jedná o práci v rizikovém prostředí nebo např. v nevhodných klimatických podmínkách; řada obtíží může mít také původ z nefyziologické polohy při práci s počítačem; přitom u mnoha profesí je dnes práce s PC časově dominantní
■ sociální (SA) – sociální anamnéza by měla charakterizovat situaci v rodině, její životní úroveň i bytovou situaci; lze předpokládat, že u řady lidí bude životní úroveň klesat a důsledkem budou i snižující se sociální podmínky; důležitou informací je, zda nemocný není dlouhodobě bez práce
■ nynější onemocnění (NO) – zde by měl vyšetřující uvést, jaký důvod přivedl pacienta k lékaři, jak dlouho obtíže trvají, jaký mají charakter, jakým způsobem se
38 Vnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory 1
dosud léčil, kým byl léčen, jaká vyšetření prodělal a další informace týkající se stávajícího zdravotního stavu
Před desítkami let se v medicíně kladl velký důraz na umění vyšetřujícího vytěžit co nejvíce z údajů od nemocného. Platilo pravidlo „dobře a pečlivě provedená anamnéza je poloviční diagnóza“. V dnešní moderní medicíně, vyzbrojené mnoha typy technicky dokonalých vyšetřovacích metod, se zdá toto pravidlo poněkud posunuté do historie. Pro lékaře i zdravotníka prvního kontaktu však stojí stále na vedoucím místě.
1.1.2 Cílená anamnéza – údaje týkající se vnitřních orgánů, jejich charakteristika a diagnostický význam
Na odebrání celkové anamnézy potřebujeme dostatek času. To však není vždy možné, např. v případě práce záchranáře, fyzioterapeuta, radiologického asistenta a někdy ani lékaře. Vyšetřující proto vede cílenou anamnézu zaměřenou podle charakteru obtíží.
Anamnéza u onemocnění dýchacího systému
Kašel je pro onemocnění dýchacího systému typický. Může být suchý, kdy pacient nic nevykašlává, nebo vlhký. Je třeba rozlišit, zda se vyskytuje trvale, nebo záchvatovitě, je-li vázán na tělesnou polohu nebo na námahu. Vyjasňujeme i charakter kašle, zda je štěkavý, hlučný, drsný, sípavý, namáhavý nebo měkký.
Při vykašlávání (expektorace) sputa (česky chrchel) je třeba upřesnit jeho množství za den, neboť bývá zmnoženo při výskytu výdutí bronchů (bronchiektazie). Barva sputa bývá nazelenalá, žlutavá, rezavá, někdy je krvavé. Konzistence může být řídká, tekutá nebo naopak hustá, někdy se pro tuhost sputum dá těžko vykašlat. Je třeba hodnotit jeho zápach. Od krvavého sputa je třeba odlišit plicní krvácení (hemoptýza).
Bolesti na hrudi mohou být bodavé, pálivé, svíravé. Pokud jsou vázány na dechové pohyby hrudníku a jsou lokalizovány při plicní bázi, je třeba mít v podezření zánět pohrudnice, a to tzv. suchý, který může provázet i drobná plicní embolie.
Dušnost je udávána nemocným jako subjektivní vjem. Protože může jít o závažný příznak plicního i srdečního onemocnění, je třeba ji vždy objektivizovat. Zjišťujeme závislost dušnosti na námaze a na době, v níž se projevuje (ve dne, v noci). Jde-li převážně o dušnost, při níž pacient nemůže vydechnout, jedná se o projev křeče (spasmus) průdušek. Takový typ dušnosti provází astmatický záchvat a je třeba pečlivě vyšetřit poslechem plíce, kdy slyšíme výdechové pískoty a vrzoty, někdy až distanční.
Náhle vzniklá bolest spojená s dušností, popř. pocitem dušení, může být příznakem plicní embolie. Bolesti, které nejsou přímo spojeny s dýchacími pohyby, ukazují na srdeční bolesti (stenokardie).
Anamnéza u onemocnění srdce a cév Srdeční dušnost je způsobena nedostatečností srdečního svalu, především levé komory, která nedokáže vypudit všechnu z plic nabízenou krev do velkého oběhu a ta pak městná v levé síni a plicní tkáni. Stav vede ke ztížené výměně plynů, pacient je dušný, zaujímá polohu vsedě (ortopnoickou). Zvyšuje se plicní tlak a může dojít až ke stavu, kdy kapilární tlak převýší onkotický tlak, následně dojde k výstupu tekutiny do sklípků a zábraně výměny plynů (asthma cardiale). Dochází až k plicnímu otoku (plicní edém). Výraznou dušností trpí nemocní s výpotkem (tekutinou) v dutině perikardiální.
39 Základy fyzikálního vyšetření 1
Dočasná dušnost se u srdečních onemocnění objevuje především při námaze, méně často při psychickém rozrušení. Trvalá dušnost je známkou pokročilé srdeční nedostatečnosti
Příčinou bušení srdce (palpitace) mohou být funkční potíže při emoci, při stresu nebo jsou důsledkem onemocnění jiného orgánu (např. zvýšené funkce štítné žlázy).
Nejzávažnější jsou následkem organického onemocnění srdce. Výrazně jsou vnímány také srdeční nepravidelnosti, a to především záchvatovitá rychlá akce ( paroxysmální tachykardie) nebo extrasystoly.
Bolest je jedním z nejčastějších příznaků kardiovaskulárních onemocnění. Bolest v srdeční krajině (stenokardie) je typickou anamnestickou známkou ischemické choroby srdeční. Vždy se snažíme zjistit lokalizaci a směr šíření, souvislost s námahou a okolní teplotou. Rozeznáváme bolest klidovou a bolest při námaze. Má specifické vlastnosti; je lokalizována v krajině srdeční vlevo od sterna a šíří se do levé horní končetiny, někdy do břicha i krku. Je závislá na námaze nebo emoci. Pacienti ji charakterizují jako pálivou, tlakovou či řezavou. Intenzita je dána vnímavostí pacienta, avšak údaj o „kruté bolesti“ je nutné vždy posuzovat jako vážný příznak. Délka jejího trvání je různá. Pokud se objeví při námaze nebo ve spojení s emocí a ustává do 5–10 min, lze ji považovat ještě za přechodnou ischemii. Trvá-li déle než 15 min, je to varovný příznak a musíme uvažovat o akutní ischemii s rozvíjejícím se infarktem myokardu. Bolesti v končetinách mohou signalizovat ischemii v periferním tepenném oběhu. Bolest končetin (především horních) spojená s projevy chladu a výrazně ohraničenou bledostí prstů je většinou neurogenního původu (vazoneuróza). Když se při chůzi objevují bolesti v dolních končetinách nutící pacienta k zastavení a pokračování v chůzi
až po několikaminutovém odpočinku (claudicatio intermittens, občasné kulhání), uvažujeme o zužování tepen dolních končetin.
Otoky srdečního původu se objevují jako příznak srdečního selhávání především pravé komory srdeční. Pacient uvádí, že mu otékají nohy v oblasti kotníků. Je nutné vědět, zda otok mizí po nočním odpočinku. Otázku je nutné rozšířit i na množství denní diurézy a vyloučit otoky jiného původu (nemoci ledvin, endokrinní etiologie aj.).
Jednostranné i oboustranné otoky se objevují rovněž při postižení žilního, lymfatického či tepenného systému.
Důležitým příznakem je bezvědomí, kterému věnujeme hlubší pozornost v kapitole 2.1.
V anamnéze zjišťujeme barevné změny. Bledost může být důsledkem hypotenze, ale i příznakem anemie.
Anamnéza u onemocnění trávicího ústrojí
Při onemocnění jícnu jsou nejčastější polykací obtíže (dysfagie), které mohou vzniknout po poleptání louhem nebo kyselinami a vznikají okamžitě po této události. Může se jednat také o parézu. Jindy vznikají plíživě a pak je třeba dalšími vyšetřeními vyjasnit, zda nejde o počínající, nebo již rozvinutý nádor.
Pálení za hrudní kostí je většinou způsobeno návratem (regurgitací ) žaludeční šťávy ze žaludku do jícnu – tento příznak se nazývá pálení žáhy (pyróza). Bývá symptomem žaludečních onemocnění, může být však i součástí psychoneurotického syndromu. Dochází-li k regurgitaci potravy do ústní dutiny, může to být způsobeno buď přítomností tzv. divertiklu (výchlipky) jícnu, nebo nádoru jícnu. Bolest při onemocnění
40
obory 1
Vnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické