Vzdělání a gramotnost
Afričtí chlapci a dívky se v minulosti učívali dovednostem nezbytným pro život i opatřování živobytí od svých rodičů a rodin. Ty jim předávali zejména takové dovednosti, jako zpracovávání kovů a hrnčířství.
Dnes již existují v celé Africe základní a střední školy. Všechny děti však ještě nemohou chodit do školy a obvykle je ve školách více chlapců než dívek. V mnoha zemích už ale převážná většina dětí navštěvuje základní školu. Jsou sice jedněmi z 90 dětí v každé z tříd (průměrný počet žáků v jedné třídě africké základní školy je 72), alespoň však dostaly šanci školu vůbec navštěvovat. Africké školy jsou většinou polorozpadlé hliněné budovy s tmavými místnostmi, v nichž děti sedí s rukama za zády na studených kamenech a naslouchají monologickému výkladu látky.
Jakékoli učební pomůcky prakticky nejsou k dispozici. Modely, mapy a náčrty si učitelé tvoří sami ve svém volném čase. Africká vláda v rámci Programu rozvoje vzdělání postupně buduje zděné školy vybavené nábytkem, jejich počet však roste velmi pomalu.
Možnost studovat střední školu má však už mnohem méně dětí.
Afričtí studenti se obvykle učí alespoň jeden evropský jazyk- hlavně francouzštinu nebo angličtinu. Mimo to se učí také jeden nebo více jazyků místních.
Protože většina dnešních dospělých nemohla v době svého dětství chodit do školy, organizují se pro ně dnes v mnoha částech Afriky krátká každodenní vyučování, během nichž se učí číst a psát ve svém vlastním jazyce. Připravují se pro ně zvláštní učebnice základy gramotnosti, přičemž tuto výuku nejčastěji provádějí lidé, kteří se sami naučili číst a psát až v dospělosti.
Čeští chlapci a dívky mají vše po čem většina afrických dětí touží. Státem dotované mateřské školy, devítileté základní školy, střední školy i vysoké školy. Systém vzdělání v České republice vymezuje proces postupného získávání kvalifikace v jednotlivých stupních školní soustavy.
Porovnání míry gramotnosti
Příčiny nedostupnosti vzdělání
Školství v rozvojových zemích trpí dvěma problémy: omezeným přístupem občanů ke vzdělání a jeho nízkou kvalitou. Pod povrchem se ukrývají mnohé, hluboko zakořeněné a s chudobou spojené příčiny:
- Nedostatek škol a vybavení
Stavba nových škol nedrží krok s rychlým růstem populace, což vede k přeplněným třídám, výuce na směny (často i tři denně) a rušení výuky. Velké vzdálenosti, které děti musejí do škol docházet, mají navíc negativní dopad na docházku dívek: rodiče je ze strachu do škol raději neposílají. Tam, kde školy jsou, zase mnohdy chybí i to nejzákladnější vybavení a peníze na režijní náklady, jako je voda, elektřina nebo doprava dětí. - Cena vzdělání
Přestože by měl stát poskytovat bezplatné základní školství, školné – v nejrůznějších podobách - ale v mnohých zemích tomu tak není. Připočteme-li náklady na učebnice, uniformy a dopravu, tak si řada dětí školu prostě nemůže dovolit. - Zaměstnané děti
Asi 180 milionů dětí ve věku 5 až 15 let musí denně pracovat, a na školu proto nemají čas. V subsaharské Africe jde o jedno dítě ze tří. Nezřídka jde o děti, jejichž rodiče trpí či zemřeli na HIV/AIDS. Školní rozvrh ani osnovy situaci těchto dětí nezohledňují. - Podvýživa, nemocnost, mentální a fyzické postižení
Hladové a nemocné děti do školy nechodí, a pokud chodí, tak se mnoho nenaučí. Největší podíl na těchto ztrátách mají vedle podvýživy takzvané „nemoci chudých“, tedy malárie, tuberkulóza a HIV/AIDS. Navíc z dětí, které nechodí do školy, trpí asi čtvrtina nějakou formou postižení. Je proto zřejmé, že základního vzdělání pro všechny nikdy nedosáhneme, nebude-li se věnovat pozornost postiženým dětem. - Ozbrojené konflikty a špatná bezpečnostní situace
Odhaduje se, že až 80 procent dětí, které nechodí do školy, žije v zemích postižených v současnosti či nedávné minulosti ozbrojeným konfliktem. Během války jsou školy zavřené, zničené či obsazené vojáky, děti jsou poslány do armád nebo musí pracovat a učitelé jsou nuceni k emigraci. Nevyčíslitelné jsou dopady na zdraví a psychiku dětí, rodičů i učitelů, způsobené permanentním stresem, podvýživou a sexuálním násilím provázejícími většinu konfliktů. - Diskriminace
Diskriminace je někdy explicitní a ze škol jsou vyloučeny (oficiálně či neoficiálně) menšiny, děti nakažené virem HIV či děti s fyzickým a psychickým postižením. Jinde je diskriminace ukrytá ve volbě vyučovacího jazyka, cenzurovaných učebnicích dějepisu, náboženství atd. Často je diskriminace namířena proti dívkám, jejichž vzdělání nemá v některých společnostech velkou hodnotu (přednost se dává ctnosti a starostlivosti o děti a domácnost). - Osnovy a vyučovací jazyk
Osnovy jsou často kopiemi evropských či amerických osnov, jsou zastaralé, akademicky příliš náročné a neadekvátní věku a praktickým potřebám dětí v dané zemi. Děti tak často propadají a odcházejí předčasně ze škol. - Učitelé
Na světě je potřeba podle UNESCO 35 milionů kvalifikovaných učitelů. Jejich nedostatek přispívá k přeplňování tříd (např. v Etiopii tak má učitel ve třídě v průměru 85 dětí, a někde dokonce více než 100) a jejich nedostačující kvalifikace je jedním z klíčových důvodů špatné kvality výuky. Obrovským problémem jsou také absence: v průměru 20 procent učitelů v rozvojových zemích „chodí za školu“ a většina učitelů má druhé zaměstnání. Navíc jen přibližně polovina těch, kteří ve škole během pracovní doby jsou, je ve třídách a učí. - Korupce a neefektivnost investic
Mnozí vidí příčinu v nedostatku peněz ve státních rozpočtech umocňovaném zadlužeností rozvojových zemí. Přestože to do jisté míry pravda je, řada studií poukazuje na to, že často je větším problémem způsob investování peněz, neefektivnost školních systémů a rozbujelá korupce ve státním sektoru.
Vzdělání přináší společensky cenné hodnoty
- Je jedním z nejlepších nástrojů pro boj s chudobou. S rostoucí mírou vzdělání rostou příjmy, zrychluje se zavádění nových technologií, a tím i ekonomický růst.
- Školní investice mají silný dopad na zlepšení výživy dětí a na prevenci nemocí, jako je například HIV/AIDS. Navíc vzdělání napomáhá plánovanému rodičovství a snižuje úmrtnost dětí a matek.
- V neposlední řadě je vzdělání také účinným politickým nástrojem: emancipuje, a tím posiluje politickou angažovanost a demokratické rozhodovací procesy.