Norský losí pes šedý / Norsk elkhund

21. září 2010

Starobylý původ. Jak dokládají archeologické nálezy, podobní špicovití psi žili v severní Evropě již několik tisíc let před naším letopočtem. Byli univerzálně použitelní (lov i pasení losů, hlídání) a až do 19. století nebyli přesně definováni a rozděleni do jednotlivých plemen. Moderní chov začíná od 70. let minulého století.

Popis: Středně velký kompaktní špicovitý pes kvadratické tělesné stavby. Hlava mezi ušima široká, s vyznačeným stopem a středně dlouhou, postupně se zužující čenichovou partií. Oči tmavě hnědé. Uši vysoko nasazené, vztyčené, zašpičatělé, pohyblivé. Krk středně dlouhý, svalnatý. Končetiny pevné, rovné a silné, s kompaktními oválnými tlapami. Tělo krátké, dobrých proporcí, s širokým rovným hřbetem, hlubokým hrudníkem a mírně vtaženým břichem. Ocas vysoko nasazený, zatočený přes hřbet. Srst hustá, středně dlouhá, odolná vůči chladu i vlhku, delší kolem krku a na hrudi. Zbarvení: různé odstíny šedé. Barva je tvořena černými konečky chlupů krycí srsti.

Charakteristika: Sebevědomý, energický a trochu nezávislý pes. Vyniká otužilostí, snadno se vyrovnává s výkyvy počasí. Na rozdíl od evropských špicovitých psů má silněji vyvinuté lovecké instinkty.

Zvláštní nároky: Vyžaduje důslednou výchovu a hodně pohybu, pokud možno v přírodním terénu. Hodí se spíše na vesnici než do měst.

Užití: Kdysi všestranný lovecký pes, určený mj. i pro lov losů. Dnes však mimo Skandinávii chován často jako společník sportovně založených lidí a dobrý hlídač.

Výskyt: I když je ze skandinávských špiců mimo svou vlast nejrozšířenější, v Evropě patří k méně běžným plemenům. Častější je ve Velké Británii a v USA. Odchován už byl i u nás, setkáváme se s ním na výstavách.

Možná záměna: S dalšími, ještě vzácnějšími skandinávskými špici (švédský jamthudnd, norský buhund), kteří se mimo svou domovinu prakticky nevyskytují. Elkhund je z nich nejkompaktnější a nejzavalitější.

pes: cca 20 kg, 52 cm
fena: cca 20 kg, 47 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková