Sedmihradský honič / Erdelyi kopó / Transylvánský honič
Blízký příbuzný u nás známějšího a běžnějšího slovenského kopova. Vznikl křížením původních maďarských psů, rozšířených v horských oblastech tzv. Horního Uherska, s rakouskými a polskými honiči. Ještě na konci 19. století byl v Maďarsku chován poměrně často, ve 20. století však téměř vyhynul. Chov se podařilo obnovit na sklonku šedesátých let minulého století. Dříve existující malá varieta zanikla.
Popis: Velký statný honič obdélníkového tělesného rámce. Má atletickou postavu, kostra ani příliš silná, ani slabá. Hlava dlouhá, ne však špičatá. Stop málo výrazný. Uši středně vysoko zavěšené, nepříliš těžké. Visí naplocho, bez stočení, dosahují k lícím. Krk velmi svalnatý, střední délky, na spodní části se tvoří mírné řasy, tolerován i mírný lalok, ale není žádoucí. Kohoutek výrazný. Hřbetní linie rovná a svalnatá. Ocas silný a nasazený středně vysoko. V klidu spodní část ocasu zatočená mírně vzhůru, při vzrušení se přetáčí nad hřbet, ale nesmí být zatočený. Hrudní končetiny nesou tělo jako sloupy. Zadní nohy velmi svalnaté. Zbarvení převážně černé, světlejší pálení je nad očima, na čenichu a na končetinách. Na nosním hřbetě může být bílý znak, který ve formě lysinky někdy přechází na čelo a v prodloužení tvoří bílý límec na krku; bílá se může vyskytovat i na hrudi, na hrudníku a také na končetinách až na tlapky a na konci ocasu. Může být i bílý.
Charakteristika: Robustní, odolný, odvážný a otužilý - snáší výborně i extrémní klimatické podmínky. Doma se chová klidně a vyrovnaně, jakmile se však dostane do kontaktu se zvěří, je k nezadržení.
Zvláštní nároky: Potřebuje lovecké vyžití a nadprůměrné množství pohybu. Vzhledem k tomu, že se jednalo o samostatně pracujícího honiče, bývá výchova obtížnější, protože má sklon počínat si podle svého.
Užití: Dříve lov vlků a medvědů, později také rysů a divokých prasat, a to především v horských oblastech, v těžko přístupných terénech. Má výrazně vyvinuté vlohy pro práci na stopě velké zvěře. Pracoval většinou sám nebo ve dvojicích, samostatně ve velké vzdálenosti od pána. O sobě dával vědět jasným, do daleka slyšitelným hlasem ve vysokém tónu. Je vytrvalý, ale při práci pomalejší.
Výskyt: Poměrně často se s ním lze setkat v zemi původu, objevuje se i v dalších východoevropských zemích a také u nás.
Možná záměna: Od příbuzného slovenského kopova se liší větší velikostí a přítomností bílé barvy. Mezi honiči patří k největším, je méně elegantní a uhlazený než západoevropští a severoevropští honiči.
pes i fena: minimálně 25 kg, 55-65 cm
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
