iFaunaiFauna

Bavorský barvář

Délka života11-13 let
HmotnostSamci:17-30kgSamice:17-30kg
VýškaSamci:44-52cmSamice:44-52cm
Uznáno FCIAno
Charakteristika
Velikost
Nároky na pohyb
Cvičitelnost
Množství chlupů v domácnosti
Náročnost na péči
Hodí se k dětem
Zdraví plemene
Náklady na chov
Snáší samotu
Inteligence
Chystáte se koupit plemeno Bavorský barvář?Podívejte se na aktuální inzeráty nebo sdílejte tento článek s přáteli!

Bavorský barvář se představuje

O plemenu

Bavorský barvář je středně velký lovecký pes lehčí, ale svalnaté tělesné stavby větší střední velikosti. Nohy má kratší, se silnými kostmi, takže jeho tělesný rámec je zřetelně obdélníkový - kohoutková výška by měla být v poměru přibližně 1:1,2 k délce těla.  

Poměrně široká hlava s dobře vyvinutými nadočnicovými oblouky a zřetelně převislými pysky je nesena vodorovně nebo mírně vzpřímeně, převislé ušní boltce sahají maximálně na úroveň nosu a měly by viset rovně, bez přetáčení. 

Historie

Společnými prapředky dnešních honičů a barvářů jsou středověcí brakýři. Postupně se rozdělili na tzv. vodící psy, kteří stopovali nezraněnou zvěř a na barváře, kteří, jak název napovídá (v myslivecké terminologii barva = krev), vyhledávali poraněné kusy.  

Z těchto psů vznikl na přelomu 18. a 19. století v rovinaté krajině okolo dolnosaského Hannoveru  mohutný lovecký pes, proslulý výjimečně jemným nosem, pro kterého se vžilo označení hanoverský barvář.  

Obliba hanoverského barváře se šířila německými zeměmi, ovšem v hornatém Bavorsku se mu příliš nevedlo. Jeho statná a silná postava byla pro tamní podmínky málo obratná, proto vášnivý lovec, baron Karg-Bebenburg začal se šlechtěním lehčího typu tohoto výtečného stopaře.  

Ve druhé polovině 19. století přineslo křížení hanoverského barváře s původními horskými honiči své ovoce a vznikl podobný, gracilnější pes se stejně dobrým nosem, ale hbitý a schopný rychlého pohybu i v horách - bavorský (horský) barvář.  

Roku 1912 byl v Mnichově založen Klub bavorského horského barváře, v ČR chov zastřešuje Českomoravský klub barvářů.  

Povaha

Bavorský barvář je ryze lovecký pes s perfektním nosem a vysokým pracovním nasazením. Je to specialista na dosledy poraněné zvěře a tato práce se nedá nahradit žádnou z disciplín moderní sportovní kynologie. Za rodinného společníka se tedy barvář nehodí, potřebuje uplatnit své vlohy a věnovat se své práci.  

Své lidi má rád, i když často dává přednost jednomu členu rodiny před ostatními. K cizím lidem je nedůvěřivý a rovněž k malým dětem se příliš nehodí.  

Ostatní psy obvykle snáší dobře, soužití se zvířaty jiného druhu komplikuje jeho lovecký pud, při včasné socializaci však není nemožné.  

Výcvik

Pořízení bavorského barváře lze doporučit aktivnímu myslivci, který již má nějaké zkušenosti s výcvikem loveckého psa.  

Barvář potřebuje od útlého věku důkladnou socializaci a silné, důsledné vedení, samozřejmě bez surovosti a zbytečného křiku. Je inteligentní a snadno chápe, se svým pánem dobře spolupracuje. Pozor na jeho instinkt k pronásledování, mívá tendence „lovit“ běžce a cyklisty. 

Krmení

Pracovní pes potřebuje hodnotnou stravu bohatou na bílkoviny, vitamíny, ale i na tuk. Pokud jsou tyto podmínky splněny, lze podávat i BARF nebo domácí vařenou stravu, mějte však na paměti, že k úspěšnému krmení doma připraveným krmením jsou zapotřebí adekvátní výživové znalosti.

Nemáte-li dostatek informací nebo času, je lepší neexperimentovat a vsadit na kvalitní granule.  

V období mimo loveckou sezónu výdej energie klesá a může hrozit rozvoj nadváhy až obezity. Vedle úpravy jídelníčku pomůže pravidelná kontrola kondice, nejlépe vážením, protože při denním kontaktu si pomalého tloustnutí nemusíte všimnout. 

Srst a péče

Srst je uzavřená, rovná a dobře přiléhá, na omak tvrdá a drsná, příliš se neleskne.

Bavorský barvář se vyskytuje v tmavě červené, jelení červeni, červenohnědé a červenožluté, také plavě žluté až žemlové. Další možné zbarvení je červeno-šedé, připomínající zimní srst jelení zvěře. Může být přítomno také pálení, čenich a uši mají být vždy tmavé, tmavé tóny jsou obvyklé i na ocase. Přípustná je malá světlá skvrna na hrudi, tzv. „brakýřská hvězda“.  

Krátká srst barváře nevyžaduje příliš péče, vhodné je pravidelné kartáčování, kontrola uší a drápů. 

Zdraví / nemoci

Onemocnění postihující bavorského barváře většinou vyplývají z jeho větší velikosti a tělesné stavby. Jedná se o dysplazii kyčelních a především loketních kloubů, ušní záněty a choroby očí a očních víček - progresivní retinální atrofie (PRA) a retinální dysplazie (RD) sítnice, ektropium a entropium. Kvůli těžším, převislým uším je také náchylnější na podráždění zvukovodu a záněty.