Jméno tomuto plemeni dal jeho tvůrce Eduard Karel Korthals. Šlo o nizozemského chovatele psů, který ale v průběhu šlechtění plemene působil nejprve v Bavorsku a později ve Francii. O původ Korthalsova grifona se tak hlásí Nizozemí, Německo i Francie. Za počátek plemene se většinou považuje rok 1873, kdy Korthals se svým chovným programem začal. Snil prý přitom o vzniku ideálního, všestranného ohaře, který by byl mimořádně odolný, životaplný, schopný se učit a byl plně oddaný svému pánu.

První generace svých psů označoval Korthals prostě za grifony, šlo asi o potomky různých linií loveckých psů. Roku 1888 založil v Bavorsku mezinárodní „klub grifonů“, roku 1895 Královský belgický grifonní klub, roku 1901 pak v Paříži Francouzský klub drátosrstých grifonů. Právě vznik francouzského klubu se považuje za definitivní dokončení a mezinárodní uznání nového plemene.

Je zajímavé, že do Spojených států se dostala první fena už v roce 1887, omylem ale byla registrována jako „ruský setr“. Teprve po roce 1916 bylo nové plemeno plně uznáno i za oceánem. Navzdory dlouhé tradici chovatelských klubů a dávnému uznání FCO, zůstává plemeno mimo Francii vzácné a málopočetné.

Vhodný pro alergiky

Je to středně velký, poměrně silný pes, který dorůstá 56–61 cm při hmotnosti okolo 34 kg (51–56 cm a 29 kg u fen). Vyznačuje se poměrně velkou hlavou vzhledem k tělu, která je jako u jiných ohařů vybavena velkýma svěšenýma ušima a kníry a vousy srsti.

Typické vzezření mu dává hrubá, drátovitá srst, která má ovšem měkkou podsadu a výborně chrání tělo před počasím. Preferovaná je ocelově šedá s hnědými kresbami, uznává se ale i oříškově hnědá, bílo-hnědá a bílo-oranžová barva. Někdy se uvádí, že toto plemeno nelíná, to je ale pravda jen z části. Někdy je ale opravdu pes označován za hypoalergenního, ačkoliv se o to vedou spory.

Korthalsův grifon má jemnou a přátelskou povahu. Udává se, že ačkoliv potřebuje důkladný výcvik, velmi špatně reaguje na tvrdé a chladné zacházení. Pes má chuť a tendenci se snadno učit, musí se s ním ale jednat s respektem a citlivostí. Pokud se to podaří, vyroste z něj skutečně milující psí společník, který zbožňuje svého člověka i jeho rodinu, a to včetně malých dětí. Tento pes je mimořádně orientovaný na lidi a bez jejich přítomnosti může trpět úzkostí. Potřebuje pravidelné cvičení a fyzickou aktivitu.

Korthalsův grifon je co do oblíbenosti na vzestupu – je to totiž, jak jsme řekli, skutečně láskyplný psí společník. Některé zprávy říkají, že mezi chovatelskými kluby ale momentálně bují jisté spory. Ukázalo se, že reakcí na rostoucí poptávku po plemeni bylo možná rozšíření kříženců s jinými plemeny, což ne každý klub nese dobře. Možná jde o zveličenou problematiku, jedno je ale na tom vidět: o tohoto kníratého, drátosrstého kamaráda je zájem – a není se čemu divit.