Portál pro zodpovědné majitele psů

Psích plemen, která se mohou chlubit českým původem, po světě moc neběhá. Český fousek přitom patří k těm nejstarším.

Patříte-li k milovníkům domácího pohodlí, kteří vytáhnou paty z domu jen v případě nejvyšší nutnosti, pak si českého fouska určitě nepořizujte. Tento střapatý rošťák s živou mimikou a inteligentníma očima totiž potřebuje páníčka „do nepohody“. A nemusí to být zrovna myslivec, přestože český fousek je tělem i duší lovecký pes. Stačí, abyste měli rádi pohyb a procházky v přírodě, a najdete v něm nadšeného parťáka. Nejlépe se mu bude dařit v rodinném domě s velkou zahradou a vysokým plotem. Dokáže být dokonalým společníkem při různých rodinných aktivitách i spolehlivým domácím hlídačem. Přestože je to velmi energický pes, v bytě bývá klidný – rád si najde svoje místečko a tam odpočívá. Je jemný a ušlechtilý a dá se snadno cvičit i ovládat. Pokud vás láká lovecký výcvik, tenhle pes vás určitě nezklame. Je všestranný a pracovní úkoly plní s nadšením. Je ochotný vrhnout se bez zaváhání do vody, aportovat, vystavovat zvěř a rád spolupracuje se svým vůdcem. Hodí se pro lov kachen, bažantů nebo zajíců, ale poradí si i s liškou.

Středověké kořeny?

O historii chovu českého fouska panují dosud mezi odborníky spory. Podle některých se u nás choval už ve 14. století, na dvoře Karla IV. Jako důkaz se uvádí záznam z listin nalezených na Karlštejně, podle kterého měl roku 1348 král a pozdější císař Karel IV. věnovat markraběti Ludvíku Braniborskému lovecké psy zvané „canis bohemicus“. Proti této teorii se však staví například Michal Císařovský, který argumentuje mimo jiné tím, že výraz „pes český“, canis bohemicus, se neobjevuje v žádných jiných historických pramenech. Navíc údajný autor listin, Vilém Zajíc z Valdeka, zemřel už roku 1319, tedy skoro třicet let předtím, než došlo k událostem, o kterých měl pořídit záznam.

Český ohař

I přes tyto nesrovnalosti je však možné říci, že český fousek patří k nejstarším evropským hrubosrstým ohařům. Lovečtí psi, nazývaní ohaři, se do Čech nejspíše dostali s otcem Karla IV., králem Janem Lucemburským. Nepoužívali se však ještě jako stavěči, ale jako psi honicí. Lov byl tehdy velmi módní záležitostí a o tom, že v něm našel zalíbení i český královský dvůr, svědčí i to, že zdejší chov loveckých psů je doložen i z doby krále Václava IV. Kynologové zabývající se chovem českých fousků uvádějí, že prvního standardu se toto plemeno dočkalo v roce 1882. Tehdy jej velmi podrobně popsal lesmistr Josef Vilém Černý z Berouna v jím vydávaném časopisu Myslivost. V té době se však tomuto psovi říkalo český ohař (českým fouskem je nazýván až od roku 1896). Rok předtím, v roce 1881, byl založen Spolek pro chov a cvičení psů v Království českém a krátce na to zavedena první česká plemenná kniha loveckých psů.

Těžké následky války

V roce 1896 byl v Písku založen specializovaný klub chovatelů českého fouska, ale chov přerušila první světová válka. V roce 1924 pak byla činnost klubu obnovena a ustaven nový Spolek pro ohaře hrubosrsté – český fousek.

Přestože před první světovou válkou byl český fousek nejrozšířenějším hrubosrstým ohařem chovaným na území dnešní České a Slovenské republiky, situace během války způsobila, že tento oblíbený pes téměř vyhynul. Nestalo se tak jen díky systematické regeneraci plemene. Mezinárodní kynologickou federací (FCI) byl český fousek uznán v roce 1964. Jeho anglický název je Bohemian wire-haired Pointing griffon.

Rodinný přítel

Českého fouska si prostě zamilujete! Je to energický, ale zároveň milý a inteligentní pes ochotný poslouchat. Má veselou a přátelskou povahu a obvykle má rád všechny členy rodiny, včetně dětí. Na své lidské smečce je velmi závislý a je nešťastný, když nemůže být s ní. Chovatelka českých fousků Marie Simandlová, jejíž rodina se chovem tohoto plemene zabývá už padesát let, o jejich nezištné povaze říká: „Jsou to psi, kteří pracují pro pána, ne pro sebe. U tohoto plemene je obdivuhodné, že umí být ostré na škodnou, ale k lidem jsou tito psi hodní a přátelští. Samozřejmě se mohou objevit výjimky, podobně jako u lidí mohou být někteří jedinci problematičtí, ale obecně je možné říct, že český fousek je pes vhodný i pro naprosté začátečníky, kteří nemají s výcvikem žádné zkušenosti. Základem dobré výchovy je ale zvládnout jeho loveckou vášeň.“

Pozor na kočky

Pokud má fousek dostatek pohybu a jeho majitel s ním zachází klidně, a přitom dostatečně sebejistě a autoritativně, pak je z něj příjemný rodinný společník. Jestliže ale trpí nedostatkem pohybu a aktivity, může se chovat nervózně až destruktivně. Je-li socializován s ostatními psy a kočkami už od štěněte, snáší se s nimi docela dobře. Pozor ale na setkání s kočkami cizími! „Těžko po fouskovi můžeme chtít, aby byl na kočky milý, když byl vyšlechtěn k tomu, aby je považoval za škodnou. Bylo by to zcela proti jeho přirozenosti. Ale například naše fena si na domácí kočky zvykla natolik, že je dokonce kojila,“ podotýká s úsměvem Marie Simandlová.

Pro svou klidnou a vyrovnanou povahu a poslušnost je fousek vhodný jako rodinný společník. Je milý a přítulný, rád se mazlí. Přestože nepohrdne vlastním pelíškem nebo dokonce povalováním na gauči, umí se přizpůsobit podmínkám, které mu připravíte – je fyzicky odolný, otužilý a může být celoročně chován venku. Aby byl spokojený a šťastný, potřebuje péči i lásku svého majitele. Pak se mu odmění věrností, důvěrou a ochotou vždy plnit jeho povely a oddaností celé rodině.

Základem je povel lehni!

Výcvik má pro toto neúnavné a energické zvíře zásadní význam. Protože je bystrý a vnímavý, dobře se s ním komunikuje. Chápe velmi rychle, je lehce ovladatelný, takže je vhodný i pro méně zkušené majitele. Mezi myslivci se dokonce s nadsázkou traduje, že lovce začátečníky dokáže naučit základům myslivosti jejich český fousek. Učí se velmi rád a citlivě reaguje i na pouhý tón pánova hlasu. Pavel Hermann, chovatel a poradce chovu českých fousků, říká: „Je to velice citlivý, přizpůsobivý a chápavý pes, a proto je vhodný i pro začátečníky. Spousta nezkušených chovatelů, kteří měli jiná plemena a fouska si brali poprvé, mi říkalo, že neměli chytřejšího psa. Je třeba se mu věnovat už od malička, cvičit hrou, házet mu aporty a požadovat, aby je přinesl, později být ve výcviku důsledný, trvat na provedení disciplíny a tvrdost výcviku přizpůsobit povaze svého psa. Každý výcvik by měl skončit úspěšným dokončením, aby se pes na příště těšil a zároveň věděl, že musí svůj úkol vždy splnit.“

Předpokladem dobrého výcviku českého fouska je podle chovatelky Marie Simandlové zvládnout základní poslušnost, to znamená povely sedni, lehni apod. „Nejlepší je začít s výcvikem už u osmitýdenních štěňat. Český fousek sice není honič, ale protože má silný lovecký pud, je nutné naučit jej už odmalička za jakékoli situace splnit povel lehni. Jen tak budete mít jistotu, že jej budete moct dobře ovládat i ve volné přírodě,“ radí zkušená chovatelka. Při loveckém výcviku u fouska oceníte, že dokáže hledat v porostu drobná zvířata a vystavovat je. Je všestranně využitelný pro práci v poli, v lese i ve vodě.

Bělouše nebo strakoše?

Český fousek je středně velký, dobře osvalený pes. U psů se výška v kohoutku pohybuje od 60 do 66 cm, u fen od 58 do 62 cm, váží od 22 do 34 kg. Má dlouhou, poměrně úzkou hlavu s typickým vousem na čenichu, na bradě a s výrazným „obočím“. Uši jsou vysoko posazené a přiléhající k lícím. Má silný, středně dlouhý krk, oválný hrudník a dobře osvalené končetiny. Český fousek je představitelem takzvaných ostnosrstých plemen. Má tři druhy srsti – podsada je hebká a hustá, dlouhá asi jeden a půl centimetru, krycí srst je tvrdá, hrubá a rovná, dlouhá tři až čtyři centimetry. Na hrudi, hřbetu, slabinách a plecích má fousek třetí typ chlupů – ty jsou pět až sedm centimetrů dlouhé, tvrdé a štětinaté. Podsada ho chrání v chladných dnech před vlhkostí, v teplém období roku se téměř ztrácí. Barva srsti je hnědá nebo hnědá bíle prokvetlá (bělouš) nebo u strakošů hnědá s plotnami. Český fousek se dožívá průměrně 12 až 13 let.

Chov pod kontrolou

O srst fouska se snadno pečuje, stačí ji pravidelně pročesávat nebo kartáčovat. Na tom, jak kvalitní srst pes má, záleží to, jak často je nutné trimování, přičemž vousy a obočí se neškubou. Někdy je potřeba zastřihnout přebytečné chlupy mezi polštářky na tlapách. Koupe se jen v nejnutnějších případech.

Je nutné věnovat zvýšenou pozornost jeho uším – pravidelně je kontrolovat a odstraňovat případné nečistoty. štěňata by neměla být v prvních měsících svého života příliš přetěžována. Fousek bývá při správné stravě obvykle v dobré zdravotní kondici, není příliš náchylný k vrozeným vadám, s výjimkou takzvané lysivosti, tedy dědičné choroby, která se projevuje částečnou až úplnou ztrátou srsti. V minulosti tato choroba chov českých fousků silně zdecimovala, takže se v dnešní době jedná o poměrně máločetné plemeno. Mimo jiné i proto je chov fousků takzvaně řízený, a to metodou liniové plemenitby. V praxi to probíhá tak, že vhodné psy ke krytí fen doporučují v jednotlivých oblastech speciální poradci chovu. Chovatel si přitom může vybrat ze tří doporučených chovných psů. Odchované vrhy jsou pravidelně kontrolovány a chovní psi jsou dlouhodobě sledováni. Ti, u kterých se lysivost projeví, jsou z chovu vyřazováni.

Žádné domácí vězení

Pokud si ho pořídíte, zjistíte, že český fousek není moc náročný pes, potřebuje ale dostatek pohybu – když se nudí, a nevybije svou přebytečnou energii, může dělat naschvály. Dopřejte mu proto velký výběh nebo každodenní dlouhé procházky – fousek potřebuje být často v přírodě.

Díky své otužilosti dobře zvládá i ubytování ve venkovním výběhu, přesto by ale neměl zůstávat dlouho zavřený v kotci. „Český fousek potřebuje nejen každodenní procházky, ale také pravidelný kontakt se svými lidmi. Je to inteligentní pes a když žije společně s rodinou, dokáže se toho hodně naučit. Například naše Aranka si o jídlo říká tak, že mi přinese svou misku,“ říká Marie Simandlová. Fousek je také ideální sparingpartner pro běhání, dogtrekking, jízdy na kole, plavání a různé hry, hlavně aportování – zkuste třeba frisbee. „Fousek potřebuje hodně pohybu, není to až tak rychlý pes, a proto je třeba dostatkem pohybu jeho kondici neustále zvyšovat. Je to ale zároveň velmi přítulné společenské plemeno, takže ho mohu doporučit i těm, kteří ho chtějí jen tak pro radost,“ říká chovatel Pavel Hermann.

Jak je to se zkouškami?

Pokud chcete mít z českého fouska chovného psa, pak počítejte s tím, že bude muset složit příslušné zkoušky. Kromě zkoušek vloh jsou pro chovné psy předepsané všestranné zkoušky a pro chovné feny takzvané podzimní zkoušky.

Pes pro českou krajinu

Tento přídomek si český fousek vysloužil díky svým loveckým vlastnostem – dokáže se skvěle vyrovnat se všemi nástrahami terénu, ve kterém plní své pracovní úkoly. Dobře se orientuje v poli, v lese i ve vodě.

Co znamená „vystavovat zvěř“?

Vystavující pes upozorňuje lovce na zvěř strnulým postojem, s jednou packou zvednutou do vzduchu, a směřováním nosu. Vystavování musí být podle myslivců pevné, což znamená, že pes je strnulý, nehybný včetně oháňky.

Foto: Pes Jíra

Převzato z časopisu Psí kusy.