Portál pro zodpovědné majitele psů

Plemeno se zjevem venkovského voříška vás možná mile překvapí svou povahou a nenáročností. Možná i proto se stal vzorem pro filmového Jonatána ve filmu o Machovi a Šebestové.

Malý hrubosrstý vendéeský baset (zkráceně vendén) je pes sice malého vzrůstu, ale za to je velmi pohyblivý, rozhodný, milý a sebevědomý. Byl vyšlechtěn jako lovecký pes pro lov zajíců, ale v současné době si ho lidé pořizují hlavně jako psa rodinného a společníka. "Nejzákladnější povahový rys vendéna je neuvěřitelná mírnost, laskavost a naprostá neagresivnost. Je klidný, pohodový, lehce vychází se všemi psy (je sociálně chytrý) - dokáže i z krizových situací při setkání s ostrým psem ukončit \'hádku\' bez jediného škrábnutí," říká jeho chovatelka Ivana Šádková.

Povaha šaška

Vendén je komický především svým vzhledem střapatého rošťáka. Stejně rošťácká je i jeho povaha. Rád si hraje, běhá a miluje laškování s jinými psy, protože jde o smečkového psa – už v minulosti byl totiž chován ve velkých smečkách loveckých psů. Je výborným kamarádem dětí, které pečlivě a s láskou ochraňuje – nikdy se k nim nechová agresivně a má s nimi svatou trpělivost. Díky jeho výšce také nehrozí, že by dítě porazil – je pro něj naopak výbornou oporou. „Klady u tohoto plemene výrazně převládají! Naprosto nic neřeší. Při normální socializaci je to pes i do běžného městského života. Rád si s vámi dojde na procházku do parku, ale není problém ani večerní posezení s přáteli v restauraci. Počítejte však s tím, že hlavně v prvním roce rád okusí kusy nábytku či linoleum. Zápor je u něj jediný, ale zásadní. Pořád se jedná o honiče, a to vám dá vendén mile rád znát. Příroda u něj prostě vyhraje častěji. Každé plemeno však bylo za nějakým účelem vyšlechtěno a vždy je nutno k tomu přihlížet. Nedá se jim tedy nic vyčítat. Ba naopak. S okrasnou zahradou ale rozhodně nepočítejte,“ vysvětluje majitelka Kateřina Pánková. Jeho náladu vždy poznáte podle jeho ocásku, který se většinou nezastaví, protože je to pes se stále dobrou náladou. „Velmi rád a hezky vyje. Výborně vychází s jakýmkoliv domácím zvířetem (kočka, morče, králík, ptactvo a jiní). Velmi málo štěká, pokud, tak už se děje něco velmi divného,“ tvrdí Ivana Šádková.

Výborný čmuchálista

Vendén má výborné čichové vlastnosti, které může skvěle využít při práci na stopě – například při dohledávce střelené zvěře. Jistě tak potěší nejednoho myslivce. Běžný pejskař by však měl mít svého vendéna vždy na vodítku, pokud se s ním jde procházet do lesa nebo na pole, lovecký pud je v něm silně zakořeněný. Kromě myslivosti se s vendénem můžete směle věnovat i noseworku, vyhledávání drog či výbušnin, agility či tanci se psem. „Mějte ale na paměti neustále to, že se jedná o malé podsadité plemeno. Na dlouhé trasy, časté výskoky (agility nebo i skok na pohovku) není vendén zrovna stavěný. Za to procházky, i celodenní, jsou ideální odpočinek,“ říká Kateřina Pánková. Vendén nemá rád nudu, proto uvítá spíše aktivnějšího majitele. Potřebuje se také každý den dostatečně vyběhat, k čemuž mu zahrada rozhodně nestačí. Při výcviku je nutné být velmi trpělivý, protože vendén vše vykonává svým vlastním tempem. Také nemá rád neustálé opakování stejných cviků. Hodí se tedy spíš pro člověka, který nechá žít vendéna běžným psím životem, bez ambicí s ním závodit či skládat zkoušky, ale který ocení jeho přirozené vlastnosti, nenáročnost a bezkonfliktnost.

Trimování je základ

Srst vendéna má být tvrdá a nepříliš dlouhá. Nikdy by neměla být hedvábná nebo mít strukturu vlny (to je diskvalifikující vada). Kromě běžné údržby kartáčem je nutné vendéna také dvakrát ročně nechat vytrimovat, jinak srst ztrácí kvalitu. „Pro nevýstavního psa by měl být život poměrně snadný. Jednou za čas se otrimuje a jinak je samoudržovací. Pro vendéna ve výstavní kondici je to o hodně složitější. Vyjma trimování je zde nutné dodržet i standartní znaky plemene, například překrytí očí pomocí ofinky. To zde má z loveckého původu své opodstatnění. Ochrana zraku pro nízkého psa ve křoví je velice důležitá. Totéž platí i o tom, že vždy trimujeme, nikdy nestříháme ani neholíme. Ničí se tím srst a jeden z hlavních znaků plemene,“ vysvětluje Kateřina Pánková. U vousatých psů se také musí počítat s tím, že kdykoliv pes smočí svůj čenich v misce s vodou nebo jídlem, jeho srst se v oblasti tlamy urousá.

Uši umí potrápit

Malý hrubosrstý vendéeský baset patří k těm zdravějším plemenům. Pokud se u něj něco řeší, je to nejčastěji problém se záněty uší, které u psů s převislými uši často vzniká. Proto je potřeba uši pravidelně kontrolovat a čistit je. „Dříve se tvrdilo, že vendéni nemají žádné choroby a jedná se o plemeno bez problémů. S postupem doby a internetu se ukazuje, že je situace mírně jiná. Původně se chovali pro lov ve velkých smečkách. Bohužel byl pes více nástroj pro lov než mazlíček. Často se smečka vracela z lovu domů nekompletní. Nikdo nevěděl a neřešil proč. Zda měl pes smrtelný úraz či jiný problém pramenící ze špatného zdraví. Protože vendéni jsou v dnešní době hlavně společníci, ukazují se nám v chovu vady například oční (POAG – glaukom s otevřeným úhlem), epilepsie či srdeční šelest. Pro POAG se před pár lety povedlo zcela náhodně vyvinout genetický test. Zajímavost je hlavně v tom, že tento test celosvětově ovlivnil chovatele i majitele a sjednotil je. Ve spolupráci s britským chovatelským klubem je několikrát ročně zveřejňována statistika vyšetřených psů dle zemí původu,“ popisuje situaci v plemeni Kateřina Pánková. Vendén v dobré kondici se dožívá v průměru dvanácti let.

Kde jsou ty doby?

Počet odchovaných štěňat malých hrubosrstých vendéeských basetů v České republice bohužel v posledních letech klesá. Přesto jejich budoucnost vidí Svatava Durníková dobře a říká: „Momentálně je v Česku sice jen pět chovných fen a dva chovní psi, ale je vidět, že lidé začínají mít zájem, zastavují nás na výstavách a ptají se, co je to za pejska s tak úžasným rošťáckým a zároveň milým výrazem. V poslední době už také někdo napíše, nebo zavolá a vyptává se na toto plemeno a zda by sehnal někde u nás štěně. Někdy se přijedou podívat i osobně.“ Dávno už jsou ale pryč doby, kdy se na klubové výstavě sešlo čtyřicet jedinců tohoto plemene, teď jsou chovatelé rádi, když se sejdou v pěti. Ale kdo ví – třeba plemeno na svou oblibu teprve čeká.

Malý hrubosrstý vendéeský baset

Země původu: Francie

Tělesná charakteristika

Výška psa 34–38 cm

Výška feny 34–38 cm

Hmotnost 14–20 kg

Barva černé s bílým stříkáním (černý bělouš); černé s pálením; černé s pískovými znaky; plavé s bílým stříkáním (oranžový bělouš); plavé s černým sedlem a bílým stříkáním (trikolor); plavé s uhlováním (černé konce chlupů); pískové s uhlováním a bílým stříkáním; pískové s uhlováním; Tradiční pojmenování: zbarvení zaječí, vlčí, jezevčí, divočáka;

Klasifikace a standard

Skupina FCI 6: Honiči, barváři a plemena příbuzná.

Sekce FCI 1.3: Malí honiči s pracovní zkouškou.

Historie

Vendéeští baseti pocházejí z departementu Vendée na západním pobřeží Francie a jejich původ najdeme už v 16. století. Jejich prapředkem byli pravděpodobně psi Keltů, velcí griffoni. Malí hrubosrstí vendéeští baseti měli po dlouhou dobu společný standard s těmi velkými, rozdíl byl jenom ve výšce (od 34 do 38 centimetrů). Výsledky používání společného standardu nebyly nejlepší, protože měli polovytočené končetiny a také byli celkově těžší v typu než velcí baseti. Proto pro ně Abel Dezamy vytvořil vlastní standard. Paul Daubigné o nich říká: „Malého baseta nedělá jenom nižší kohoutková výška, u něj jsou harmonicky zredukovány všechny proporce, a přitom si přirozeně zachoval všechny vrozené kvality dělající z něj vášnivého lovce.“ Jako lovecký pes se užíval hlavně k honbě zajíců. Zajímavostí je, že smečka malých basetů zvítězila při prvním mistrovství Francie v lovu králíků. V dnešní době je chován spíše jako společník.

Foto: Pes Jíra