Portál pro zodpovědné majitele psů

Hned několika čtenářům, kteří si o toto téma psali, přinášíme miniseriál o první pomoci pro naše psí přátele. A začneme hned zostra.

Rychle a správně poskytnutá první pomoc může zachránit život nebo výrazně zvýšit šanci na přežití vašeho čtyřnohého parťáka, pokud se dostane do ohrožení života. V dnešním povídání se zaměříme na opravdu akutní stavy, jako jsou dušení, srdeční zástava a záchvatovité stavy. S dechovou tísní či dušením se u psů setkáváme poměrně často, zvláště pak u takzvaných brachycefalických (krátkolebých) plemen. Mají anatomicky hůře uspořádané horní dýchací cesty v podobě krátkého čumáku, častým problémem je u nich dlouhé měkké patro a také různé deformity na průdušnici. Výsledkem je pak obtížnější dýchání, které se výrazně zhoršuje při námaze, stresu či infekci dýchacích cest. Typickým dusícím se pacientem je např. během horkých letních dnů přehřáty mops, jehož majitel podcenil venkovní teplotu a aktivitu psa. Vzhledem k tomu, že psi se ochlazují pomocí vyplazeného jazyka a rychlého dýchání s otevřenou tlamou, při přehřátí přestanou stíhat a navíc nejsou schopni se při vdechování horkého vzduchu účinně ochlazovat. Přihodí-li se vám něco takového venku na procházce, je nutné psa co nejrychleji dostat někam do stínu či chladu a snažit se ho ochladit. Pokud jsme doma, můžeme si pomoci například otevřením mrazáku – psa položíme či posadíme co nejblíže, aby vdechoval chladný vzduch. Pokud se nám podaří dostat psa k veterináři, podají mu tam chladnou infuzi a umístí ho do kyslíkového boxu do doby, než se dýchání normalizuje.

Cizí těleso

Další příčinou dušení může být zablokování dýchacích cest vdechnutím cizího tělesa. K tomu dochází u mladých zvířat během hry s klacky či gumovými hračkami, nebo také u malých otesánků, kteří sežerou, co vidí, a ve snaze uchránit si úlovek před majitelem raději vše rychle zhltnou, daná pochutina uvízne v krku a zablokuje dýchací cesty. V tomto případě je potřeba, aby odvážný majitel rozevřel psovi tlamu a pokusil se sáhnout co nejdále do krku a vylovit příčinu dušení. Pokud se pes hodně brání, můžeme použít obvaz, tkaloun či provázek a vytvořit smyčku na horní a dolní čelist a takto psovi tlamu opatrně rozevřít. Když se pes zcela nedusí, je lepší ho naložit a odvézt k veterináři – tam je obvykle sledován a pomocí různých klíštěk a případně endoskopu se cizí těleso extrahuje a dýchací cesty uvolní.

Psí kardiaci v ohrožení

Speciální skupinou psů s dechovou tísní jsou kardiaci – psíci s onemocněním srdce. V důsledku srdeční nedostatečnosti dochází k takzvanému plicnímu edému – hromadění tekutiny na plicích. Psi kašlou, a pokud nedostávají účinné léky na odvodňování, může dojít k zalití plic a srdečnímu kolapsu. Pokud chceme začít s resuscitací, je třeba nejdříve vyčistit dýchací cesty. U menších psů je možné zvednout je do vzduchu za zadní nohy, tedy hlavou dolů, a edematózní tekutinu z dýchacích cest částečně vylít a vytřepat. Že se jedná o edém plic, vám potvrdí to, že vytřepaná tekutina je zpěněná a má narůžovělou barvu. Ačkoli to zní dost děsivě, je to celkem účinné. Pak psa položíme na pravý bok, natáhneme mu krk, vytáhneme jazyk a vytřeme tlamu od zbytku tekutiny. Poté můžeme začít s oživováním, takzvanou kardiopulmonální resuscitací neboli masáží srdce. Tu provádíme u psa ležícího na pravém boku. Kde stlačovat orientačně zjistíme tak, že lehce pokrčíme levou přední tlapku psa a v místě, kde se loket dotýká hrudníku, je umístněno srdíčko, které potřebuje trochu nakopnout. Měli bychom stlačovat přibližně osmdesátkrát až stokrát za minutu, podle velikosti psa (u větších stačí méně) a asi po třech stlačeních by mělo následovat vdechnutí do čenichu při zavřené tlamě. Nutno předeslat, že v domácích podmínkách bez blízkosti veterináře nebývá resuscitace příliš účinná, nicméně pokud se podaří dostat psa k veterináři včas, podáním léků, intubací a umělou ventilací dokážeme někdy zvrátit i stav, který se zdál beznadějný.

I záchvaty vyžadují pomoc

Dalším akutním stavem, který je poměrně běžný a vyžaduje naši pomoc, jsou různé záchvatovité stavy. Nemusí se nutně jednat o epilepsii jako takovou, ale všechny křečové stavy jsou pro psy potenciálně nebezpečné a můžeme-li jim pomoci, je dobré vědět jak. Pokud vidíme, že se pes začíná zmítat v křečích, je důležité dát z jeho dosahu pokud možno všechny předměty, aby se nezranil. Dále se můžeme pokusit opatrně vytáhnout jazyk, aby si ho pes neprokousl, ale je nutné dát velký pozor – pes má ztuhlou tlamu v křeči, je mimo a neví, kdo je kdo, a snadno může dojít k poranění člověka, který se mu snaží pomoci. Pokud záchvat trvá delší dobu (10 minut a více), je nutné začít psa ochlazovat, protože během křečí dochází k intenzivní svalové práci a produkci tepla – pes se může přehřát a oběhově zkolabovat. Ideálně obalíme psovi končetiny studeným namočeným hadrem či ručníkem. Pokud záchvat trvá delší dobu, měli bychom se pokusit dostat psa k veterináři (nebo veterináře k psovi), aby mu podal léky, které utlumí životu nebezpečné křeče. Ačkoli ne vždy je první pomoc poskytnutá psovi při těžkých zdravotních stavech opravdu život zachraňující, každý, kdo to jen zkusí, má svědomí čisté, že pro záchranu svého čtyřnohého přítele udělal opravdu maximum. V příštím čísle si povíme, jak se zachovat v případě, že náš pes začne krvácet.

Foto: Shutterstock

Převzato z časopisu Psí kusy.