BÍLÁ NEMOC – KAREL ČAPEK

* nakažlivá nemoc, prvním příznak je bílá necitlivá skvrna (vypadá jak mramor), lékařský
název Čengova nemoc
Téma
- Snaha Dr. Galéna vyjednat mír výměnou za lék proti bílé nemoci (symbolika k úpadku
a rozvrácení společnosti).
- Epidemie bílé nemoci, na kterou se nedaří najít lék.
Motiv
- Smrt, epidemie, válka, nemoc, lék, doktoři, šíření nemoci, jedinečnost léku, síla
jedince proti davu, fanatismus, nesmyslnost války
Myšlenka díla
- Epidemie bílé nemoci, na kterou se nedaří najít lék. Není ale skutečnou tělesnou
nemocí, ale symbolicky znázorňuje „nakaženou“ mysl – téma války
- Jeden člověk nezmůže nic proti davu lidí.
- Varování před nebezpečí fašismu. Konflikt ideálů demokracie a diktatury. Konflikt
hrdiny a společnosti. Čapek chtěl varovat před nesmyslností války. Paradox: Galén
přesvědčil vůdce války X ušlapán těmi, za něž bojoval
- Dílo je nadčasové, upozornění před fašismem
- Nemoc má symbolický význam: nemoc = fašismus nemoc mysli, bílá = čistota rasy,
bílá skvrna = hluboký rozvrat bílé rasy, který Čapek viděl v násilnických metodách a
touze po světovládě
- Největší nebezpečí pro lidskou společnost je v slepém následování davu, nahrazení
vlastních názorů názory fanatiků
- Čapek ostře kritizuje ideje sílícího fašismu, ale i následky tohoto režimu – př. otec
rodiny, který raději nechá manželku zamřít na bílou nemoc, než aby přistoupil na
Galénovu podmínku a vzdal se místa v továrně na výrobu válečných strojů
- Generační rozdíly – stále aktuální problém nabývá díky pandemii zásadního významu,
neboť mladí nemoc skrytě vítají (někteří zcela nepokrytě) -> zpřístupní jim totiž
pracovní místa, na která by se za běžných podmínek stěží dopracovali
- Autor v mladé generaci nevidí hrozbu pro starší obyvatele naopak se domnívá, že
právě nová generace by mohla zastavit nesmyslné války a jiná zvěrstva, kterých se
dopouštěli jejich předchůdci – viz. Aneta a Baron Krüg mladší
Symbolika
- Maršálova země = nacistické Německo
- Malá země, proti které se válčí = Československo
- Bílá nemoc = úpadek společnosti, manipulace s lidmi
- Galénova smrt = potrestání Galéna za porušení Hippokratovy přísahy
Časoprostor
- Blíže neurčené místo, vymyšlená země -> fiktivní místo
- Střídání jen několika různých prostředí: klinika, maršálova kancelář, Galénova
ordinace, pokoj rodiny, čekárna před Galénovou ordinací, …
- Autorova současnost – před vypuknutím 2. světové války, nacismus dosáhl největší
síly
Kompoziční výstavba
- Jedná se o moderní drama -> nedodržuje pravidlo 3 jednot (klasicismus – Moliére)
- Divadelní hra (drama) o 3 dějstvích a 14 obrazech, předmluva – autor seznamuje
s důvodem napsání díla
- Chronologická kompozice, paralerně s ní jsou řazeny dialogy nemocných a obrazy, ve
kterých vystupují otec s matkou a dětmi – charakter těchto částí je spíše epizodický,
mají za úkol dokreslit situaci.
- Děj má dobře vykonstruovanou zápletku a tragický konec
-

Literární druh
- Drama (protifašistické, protinacistické a protiválečné drama)
- Literární forma: próza
Literární žánr
- Tragédie – forma dramatu s vážným obsahem a smutným koncem
Postavy
1) Dr. Galén – přezdívka Doktor Dětina, mladý lékař, laskavý, pomáhá chudým, naivní
(myslí si, že dokáže zastavit válku), statečný a neústupný (odporuje maršálovi i pod
hrozbou vězení), jako jediný objeví lék proti bílé nemoci. Léčí ale jen chudé a lidi bez
vlivu, aby tak přinutil mocné k nastolení míru.
2) Maršál – velitel vojsk, diktátor, bezcitný, slepě vede svůj národ do války -> touží po
moci a vládnutí. Naprostým opakem Dr. Galéna. Nakonec také onemocní bílou
nemocí.
3) Baron Krüg – Maršálův přítel, dodává mu zbraně -> majitel továrny na výrobu zbraní.
Velmi podobné povahy jako maršál -> touží po úspěchu, moci, slávě.
4) Dvorní rada Sigelius – lékař, ředitel nemocnice, touha po slávě a úspěchu, snaží se
najít lék proti Bílé nemoci.
- Další postavy: matka, otec, syn, dcera, malomocní, zdravotníci, dcera maršála Aneta,
syn Barona Krüga, novináři, zfanatizované davy, úřední pánové, asistenti kliniky,
zahraniční profesoři
5) Otec – typický zástupce střední vrstvy, zcela důvěřuj obrazu předkládanému médii
Vyprávěcí způsoby
- Není zde velké množství charakteristiky postav (vlastnosti známe z promluv)
 - Er-forma, ve formě dialogů, přímá řeč
Typy promluv
- forma živých dialogů – posunují děj vpřed, charakterizují postavy, demagogie
mocných
- časté pomlky v promluvách, postavy si skákají do řeči, doplňují se – jednotlivé repliky
na sebe navazují
- Popisné pasáže před obrazem jsou psány kurzívou v textu v závorkách, jsou velice
krátké a občas se objevují věty jednočlenné
Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku
- dílo je psáno spisovným jazykem, používány latinské odborné výrazy z oblasti
lékařství
- latinský název nemoci: Morbus Tshengi
- bohatá slovní zásoba, autor zde použil i jazyk anglický, německý a francouzský
- krátké scénické poznámky – popisují, co člověk v dané chvíli dělá
Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku
- metafory
- časté oslovení
- nářečí
- aposiopese = náhlé ukončení věty (třeba i v prostředku), znázorněno třemi tečkami
Kontext autorovy tvorby
Karel Čapek:
- *1890-1938
- Jeden z nejznámějších českých spisovatelů, světoznámý dramatik, prozaik, novinář,
překladatel, cestovatel, demokrat, předchůdce moderního žánru sci-fi
- Próza, drama, fejetony, cestopisy, knížky pro děti, politická díla, …
- Bratr Josef a sestra Helena (podle ní i Helena Gloryová -> Helena robotka)
- Narozen v Malých Svatoňovicích (otec lékař) – gymnázium v Hr. Králové; ukončil
studium na FF UK; další studia v Berlíně a Paříži – nemoc -> zahajuje lit. tvorbu
- Poznamenán 1. sv. válkou (nenarukoval do ní), 1914 mu bylo 24 (nebyl odveden na
frontu), působily na něho hrozivé zprávy z novin oznamující sta tisíce mrtvých, stroze
píšící o smrti a hrůze války
- Válka využívala nejmodernější techniku k zabíjení – u Čapka vyvolalo pocit nedůvěry
v moderní techniku, odpor
- Čapek je okouzlen civilismem (pokrokem, tím, co lidstvo dokázalo). Ví, že lidské
schopnosti mohou jít hodně daleko, začíná přemýšlet, co by se stalo, kdyby lidstvo
nedokázalo ovládat své vynálezy -> může to znamenat zbraň, která může zničit
lidstvo
- Nedůvěra v převratný pokrok, nemá rád válku – kde pokrok vede k ničení lidstva
(stejně jako v knize)
- S R. U. R. se stal světově proslulým
- Od války trpěl poruchou míšních nervů, lékaři mu nedávali šanci na dlouhé dožití ->
vážil si života a v každém díle jej uctíval a vyzdvihoval nade vše
- Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu, NC se nedočkal
- Jeho tvorba v rozmezí 20 let – mezi válkami
 - První prózy vydal společně se starším bratrem Josefem a poslední román těsně před
smrtí
- Počátek jeho druhého tvůrčího období (1. období – komedie Loupežník – rozloučení
s mládím)
- Velké rozhořčení nad Mnichovskou dohodou a varuje před válkou vedeou nacisty –
odchází krátce do ústraní – odmítá emigraci
- Umírá na zápal plic
Další jeho díla:
- Loupežník – komedie (s J. Čapkem, před válkou, dopsal sám po válce)
- Komedie Ze života hmyzu
- Komedie Věc Makropulus
- Antiutopický román Továrna na Absolutno
- Utopický román Válka s mloky
- Tragédie Bílá nemoc – jedno z posledních Čapkových děl, boj proti fašismu
Literární / obecně kulturní kontext
- Pragmatismus, filozofický směr 20. století, kritériem je užitečnost, skutečnost a
zkušenosti
- 1938 – Československu hrozila bezprostřední ztráta národní samostatnosti
- Probíhá 1. světová válka (1914–1918); Říjnová revoluce v Rusku – nástup komunistů
(1917); vznik samostatné ČSR – prvním prezidentem je TGM (1918); sovětsko-polská
válka o území (1919-1921); vznik Společnosti národů (1920)
- Karel Čapek neustoupil fašistům a dále publikovat do novin, každým článkem
připomínal všechny základní hodnoty života – ústa k lidem, práci, lásce, víra
v budoucnost, solidarita, soudržnost. Tyto hodnoty dával do kontrastu s násilím,
mocí, technickým rozvojem.
- Tyto hodnoty stavěl do protikladu s lidským násilím, touhou ovládnout svět, varoval
před hrozící katastrofou
- Technický rozvoj, civilismus, opětování techniky
- Česká meziválečná literatura:
o Autoři vnímali temnou stránku lidského bytí
o Vznik ČSR -> změnil se účel literatury – rozvinula se estetická funkce
o Svobodná výměna názorů a různorodost lit. Směrů a stylů
o Demokratický proud
 Ve 20. – 30. letech 20. století
 Důraz kladen na poznávací (noetickou) stránku díla, členění literatury,
vznik nových uměleckých proudů
 Mezi autory demokratického proudu ve 30. letech 20. století patřili:
Eduard Bass (Cirkus Humberto, Klapzubova jedenáctka), Karel Poláček
(Bylo nás pět), Josef Čapek (Stín kapradin)
o Demokratický klub – skupina literátů kolem lidových novin – generace
pragmatiků (autoři demokratického proudu byli tzv. pragmatisté)
Společensko-historické pozadí
- Čapek se rozhodl varovat lidstvo před technikou, před možností jejího zneužití
- Lidi mají pracovat
- 20. století – století techniky (tv, vlaky, auta, rádio, …) člověk se stává na technice
závislý
 - U nás se nebojovalo, vnik ČSR, vzrůst hospodářství, lehký průmysl, dva národy Češi a
Slováci
- Rozvoj kultury
- Světová hospodářská krize
- Nástup fašismu a komunismu
- Zlatá léta – lidé měli dostatek práce, společnost rozkvétala
- Značné vlastenectví; po roce 1918 rozvoj velkých podniků, bank i menších živnostníků
Další autoři
- Josef Čapek: Básně z koncentračního tábora – soubor básní
- Jiří Voskovec a Jan Werich: Osvobozené divadlo
- Karel Poláček: komedie Bylo nás pět
- Eduard Bass: humoristický román Klapzubova jedenáctka, román Cirkus Humberto,
drama Lidé z maringotek
- Ivan Olbracht – románová balada Nikola Šuhaj loupežník
- Erich Maria Remarque – román Na západní frontě klid
Děj