Univerzita Pardubice

Základy speciální
farmakologie
Mgr. Ondřej Pleskot
doc. MUDr. Josef Herink, DrSc.
prof. MUDr. Josef Fusek, DrSc.

ISBN 978-80-7560-258-9 (PDF)

 Univerzita Pardubice
Fakulta zdravotnických studií

Základy speciální
farmakologie
Tato publikace neprošla jazykovou korekturou.

1. vydání

Recenzenti: PharmDr. Marie Vopršalová, CSc., doc. PharmDr. František Trejtnar, CSc.

© Mgr. Ondřej Pleskot; Doc. MUDr. Josef Herink, DrSc.; prof. MUDr. Josef Fusek, DrSc.

ISBN 978-80-7560-258-9 (PDF)

Souhrn
Učební text Základy speciální farmakologie, který navazuje na již vydanou Obecnou farmakologii
stejného autorského kolektivu, si klade za cíl přehledně představit, případně zopakovat, klíčové
skupiny léčiv a podat studentům základní a s farmakologií úzce související a dále také nové informace
z rychle se rozvíjejícího vědního oboru farmakologie.
Jedním z cílů autorů publikace bylo připomenout studentům fyziologické, patologické
i biochemické souvislosti, které mohou usnadnit pochopení aktuální farmakologické problematiky.
Tomu odpovídá také název tohoto učebního textu, který tímto zohledňuje různorodost absolvovaného
středoškolského studia studenta bakalářských, nebo magisterských programů.
Publikace je členěna na kapitoly, které pojednávají o jednotlivých skupinách léčiv a podle
výukových potřeb jsou uvedeny údaje: Mechanismus účinku (MÚ), indikace (I), nežádoucí účinky
(NÚ), kontraindikace (KI), interakce léčiv (IL). U dané skupiny léčiv jsou uvedena léčiva ve formě
generických názvů (Z) případně i obchodní názvy léčiv (®).
Tento učební text je určen primárně pro studenty nelékařských zdravotnických studijních
programů, nicméně může být přínosnou pomůckou pro všechny studenty lékařských disciplín.
Poděkování
Velké poděkování vyslovují autoři recenzentům PharmDr. Marii Vopršalové, CSc. a doc.
PharmDr. Františku Trejtnarovi, CSc. za velice cenné připomínky napříč všem kapitolám v tomto
učebním textu a Mgr. Kristýně Pleskotové, která laskavě a pečlivě připravila podklady obrázků pro
odpovídající témata v tomto učebním textu.
Obsah
1 Základy farmakologie ................................................................................................................................................. 13
1.1 Základní pojmy farmakologie................................................................................................................................ 13
1.2 Cíl terapie .............................................................................................................................................................. 14
1.3 Třídění, klasifikace léčiv ....................................................................................................................................... 14
1.4 Mechanismus působení účinné látky v těle ........................................................................................................... 15
1.5 Prostup látek buněčnou membránou ...................................................................................................................... 17
1.6 Farmakokinetika .................................................................................................................................................... 18
1.7 Popis farmakokinetiky léčiv .................................................................................................................................. 18
1.8 Farmakodynamika ................................................................................................................................................. 19
1.9 Způsob podání léčiva ............................................................................................................................................. 19
2 Základy biochemie ...................................................................................................................................................... 20
2.1 Sacharidy ............................................................................................................................................................... 20
2.2 Lipidy .................................................................................................................................................................... 22
2.3 Aminokyseliny, proteiny a další dusíkaté látky ..................................................................................................... 23
2.4 Enzymy .................................................................................................................................................................. 27
2.5 Acidobazická rovnováha ....................................................................................................................................... 29
2.6 Vnitřní prostředí – minerální látky a vitaminy ...................................................................................................... 30
2.7 Vybrané hormony .................................................................................................................................................. 34
2.8 Nádorové markery ................................................................................................................................................. 36
3 Látky působící na nervový systém .............................................................................................................................. 37
3.1 Nervový přenos...................................................................................................................................................... 37
3.2 Členění nervové soustavy ...................................................................................................................................... 43
3.3 Autonomní nervový systém (ANS, VNS) ............................................................................................................. 44
3.4 Léčiva centrální nervové soustavy (CNS) ............................................................................................................. 55
4 Analgetika, antipyretika, antiflogistika, spasmolytika ................................................................................................ 72
4.1 Související fyziologické děje v těle ....................................................................................................................... 72
4.2 Rozdělení skupiny analgetik, antipyretik, antiflogistik, spasmolytik .................................................................... 78
4.3 Analgetika-antipyretika ......................................................................................................................................... 78
4.4 Analgetika, nesteroidní antiflogistika (NSAIDs, NSA) ......................................................................................... 80
4.5 Analgetika v těhotenství a laktaci .......................................................................................................................... 80
4.6 Spasmolytika ......................................................................................................................................................... 81
4.7 Opiodní analgetika (analgetika-anodyna) .............................................................................................................. 81
5 Anestetika.................................................................................................................................................................... 84
6 Myorelaxancia ............................................................................................................................................................. 86
6.1 Centrální myorelaxancia ........................................................................................................................................ 86
6.2 Periferní myorelaxancia ......................................................................................................................................... 86
6.3 Myorelaxancia – blokátory vápenatých iontů ........................................................................................................ 88
7 Látky působící na kardiovaskulární systém (srdce a cévy) ......................................................................................... 89
7.1 Fyziologie srdce ..................................................................................................................................................... 89
7.2 Fyziologie cév........................................................................................................................................................ 89
7.3 Vazodilatancia ....................................................................................................................................................... 90
7.4 β-sympatolytika (β-SL, Beta-blokátory, BB) ........................................................................................................ 95
7.5 Diuretika, saluretika............................................................................................................................................... 95
7.6 Antidysrytmika, antiarytmika ................................................................................................................................ 96
7.7 Inotropika .............................................................................................................................................................. 98
7.8 Methylxantinová vazodilatancia ............................................................................................................................ 99
7.9 Venofarmaka, vazoprotektiva – přírodní látky .................................................................................................... 100
8 Krev ....................................................................................................................................................................... 101
8.1 Krevní srážení ...................................................................................................................................................... 101
8.2 Antiagregancia ..................................................................................................................................................... 102
8.3 Antikoagulancia ................................................................................................................................................... 105
 8.4 Fibrinolytika, trombolytika .................................................................................................................................. 109
8.5 Hemostatika ......................................................................................................................................................... 110
8.6 Antianemika ........................................................................................................................................................ 111
9 Metabolizmus ............................................................................................................................................................ 112
9.1 Antidiabetika ....................................................................................................................................................... 112
9.2 Hypolipidemika ................................................................................................................................................... 119
9.3 Antiobezitika ....................................................................................................................................................... 123
9.4 Hepatoprotektiva ................................................................................................................................................. 124
10 Dýchací soustava ....................................................................................................................................................... 125
10.1 Kašel .............................................................................................................................................................. 126
10.2 Antitusika ....................................................................................................................................................... 126
10.3 Expektorancia ................................................................................................................................................ 127
10.4 Antiastmatika a léčba CHOPN....................................................................................................................... 128
10.5 Antiseptika pro respirační systém, bolest v krku ........................................................................................... 131
11 Trávicí soustava (GIT) .............................................................................................................................................. 132
11.1 Antacida ......................................................................................................................................................... 132
11.2 Inhibitory protonové pumpy (IPP) ................................................................................................................. 134
11.3 H2 antihistaminika – antagonisté H2 receptorů............................................................................................... 136
11.4 Antiemetika .................................................................................................................................................... 136
11.5 Antidiarhoika, látky proti průjmu .................................................................................................................. 138
11.6 Deflatulancia, deflatulencia............................................................................................................................ 140
11.7 Laxativa, laxancia, projímadla při zácpě ........................................................................................................ 141
11.8 Prokinetika ..................................................................................................................................................... 142
11.9 Probiotika, prebiotika ..................................................................................................................................... 143
11.10 GIT protizánětlivá léčiva ............................................................................................................................... 143
11.11 Antihemoroidika ............................................................................................................................................ 144
11.12 Trávicí enzymy .............................................................................................................................................. 145
12 Vylučovací systém .................................................................................................................................................... 146
12.1 Diuretika, saluretika ....................................................................................................................................... 146
12.2 Urologika – měnící pH moči .......................................................................................................................... 150
13 Ženské pohlavní hormony, léčiva působící na ženské pohlavní ústrojí .................................................................... 151
13.1 Estrogeny ....................................................................................................................................................... 151
13.2 Gestageny....................................................................................................................................................... 151
13.3 Hormonální kontraceptiva.............................................................................................................................. 151
13.4 Uterotonika .................................................................................................................................................... 153
13.5 Tokolytika ...................................................................................................................................................... 155
14 Mužské pohlavní hormony, léčiva působící na mužské pohlavní ústrojí .................................................................. 157
14.1 Léčiva poruch erekce ..................................................................................................................................... 157
14.2 Léčiva benigní hyperplazie prostaty (BHP) ................................................................................................... 157
15 Látky ovlivňující imunitní systém ............................................................................................................................. 159
15.1 Buňky imunitního systému ............................................................................................................................ 159
15.2 H1 - antihistaminika ....................................................................................................................................... 161
15.3 Imunosupresiva – glukokortikoidy ................................................................................................................ 162
15.4 Imunosupresiva – inhibitory kalcineurinu...................................................................................................... 163
15.5 Imunosupresiva – inhibitory mTOR .............................................................................................................. 164
15.6 Imunosupresiva – monoklonální protilátky.................................................................................................... 164
15.7 Imunosupresiva – antiproliferativní látky ...................................................................................................... 165
16 Antibiotika, protibakteriální látky (ATB).................................................................................................................. 166
16.1 ATB β-laktamy .............................................................................................................................................. 167
16.2 ATB Aminoglykosidy .................................................................................................................................... 169
16.3 ATB Chinolony, fluorochinolony .................................................................................................................. 170
16.4 ATB Glykopeptidy......................................................................................................................................... 170
16.5 ATB Makrolidy .............................................................................................................................................. 171
 16.6 ATB Tetracykliny (TET) ............................................................................................................................... 171
16.7 ATB Sulfonamidy .......................................................................................................................................... 172
16.8 ATB Linkosamidy ......................................................................................................................................... 173
16.9 ATB Nitroimidazoly ...................................................................................................................................... 173
16.10 ATB Nitrofurantoin........................................................................................................................................ 173
16.11 Ansamyciny ................................................................................................................................................... 174
17 Antivirotika ............................................................................................................................................................... 175
17.1 Antivirotika – maravirok ................................................................................................................................ 176
17.2 Antivirotika – enfuvirtid ................................................................................................................................ 176
17.3 Antivirotika – inhibitory odpláštění virionu................................................................................................... 176
17.4 Antivirotika – inhibitory DNA polymerázy ................................................................................................... 177
17.5 Antivirotika – inhibitory reverzní transkriptázy ............................................................................................. 177
17.6 Antivirotika – inhibitory retrovirové integrázy .............................................................................................. 178
17.7 Antivirotika – inhibitory proteázy .................................................................................................................. 178
17.8 Antivirotika – inhibitory neuraminidázy ........................................................................................................ 179
17.9 Antivirotika – modulátory imunitní odpovědi – interferony .......................................................................... 179
18 Anthelmintika ............................................................................................................................................................ 181
18.1 Anthelmintika – luminální ............................................................................................................................. 181
18.2 Anthelmintika – systémová ............................................................................................................................ 181
19 Antiprotozoální látky................................................................................................................................................. 183
19.1 Antiprotozoální látky – nitroimidazoly .......................................................................................................... 183
19.2 Antiprotozoální látky – nifuratel .................................................................................................................... 183
20 Antimykotika............................................................................................................................................................. 184
20.1 Antimykotika – polyenová ............................................................................................................................. 184
20.2 Antimykotika – azolová ................................................................................................................................. 184
20.3 Antimykotika – echinokandiny ...................................................................................................................... 185
20.4 Antimykotika – allylaminová......................................................................................................................... 185
20.5 Antimykotika – morfolinová .......................................................................................................................... 186
20.6 Antimykotika – pyridinová ............................................................................................................................ 186
21 Dezinficiencia, antiseptika ........................................................................................................................................ 187
22 Cytostatika, antineoplastika....................................................................................................................................... 189
22.2 Klasická cytostatika ....................................................................................................................................... 191
22.3 Cílená protinádorová léčiva ........................................................................................................................... 197
23 Léčiva kůže, dermatologika ...................................................................................................................................... 203
23.1 Dermatologika – emoliencia a protektiva ...................................................................................................... 203
23.2 Dermatologika – kožní antiseptika a dezinficiencia....................................................................................... 203
23.3 Dermatologika – antibiotika a chemoterapeutika pro lokální podání............................................................. 204
23.4 Dermatologika – Antimykotika pro lokální podání ....................................................................................... 204
23.5 Dermatologika – k terapii akné ...................................................................................................................... 204
23.6 Dermatologika – lokální kortikosteroidy ....................................................................................................... 204
23.7 Dermatologika – ostatní ................................................................................................................................. 205
24 Oftalmologika ........................................................................................................................................................... 206
24.1 Oftalmologika – proti suchosti oka ................................................................................................................ 206
24.2 Oftalmologika – proti konjunktivitidě............................................................................................................ 206
24.3 Oftalmologika – antiglaukomika.................................................................................................................... 206
25 Štítná žláza (ŠZ) ........................................................................................................................................................ 209
25.1 Štítná žláza (ŠZ) – hormony .......................................................................................................................... 209
25.2 Štítná žláza (ŠZ) – tyreostatika ...................................................................................................................... 209
26 Významné vlastnosti léčiv v těhotenství a kojení ..................................................................................................... 211
26.1 Prokázané teratogeny v 1. trimestru těhotenství ............................................................................................ 211
26.2 Prokázaně nevhodná léčva v 2-3. trimestru těhotenství ................................................................................. 211
26.3 Léčiva kontaindikovaná při kojení ................................................................................................................. 211
26.4 Vitamíny a minerální látky v těhotenství ....................................................................................................... 212
 26.5 Problematiky v souvislosti s těhotenstvím, či kojením .................................................................................. 212
27 Farmakologie přednemocniční neodkladné péče (PNP)............................................................................................ 214
27.1 PNP – analgetika anodyna ............................................................................................................................. 214
27.2 PNP – nesteroidní analgetika a spasmolytika................................................................................................. 214
27.3 PNP – anestetika ............................................................................................................................................ 214
27.4 PNP – antiagregancia ..................................................................................................................................... 216
27.5 PNP – antiarytmika ........................................................................................................................................ 216
27.6 PNP – antidiarhoika ....................................................................................................................................... 217
27.7 PNP – antidota ............................................................................................................................................... 217
27.8 PNP – antiemetika.......................................................................................................................................... 218
27.9 PNP – antifibrinolytika .................................................................................................................................. 219
27.10 PNP – antikoagulancia ................................................................................................................................... 219
27.11 PNP – antihypertenziva .................................................................................................................................. 219
27.12 PNP – antihistaminika .................................................................................................................................... 220
27.13 PNP – bronchodilatancia ................................................................................................................................ 220
27.14 PNP – diuretika .............................................................................................................................................. 220
27.15 PNP – kortikoidy............................................................................................................................................ 221
27.16 PNP – monosacharidy .................................................................................................................................... 221
27.17 PNP – periferní myorelaxancia ...................................................................................................................... 221
27.18 PNP – Parasympatomimetika ......................................................................................................................... 222
27.19 PNP – Psychofarmaka .................................................................................................................................... 222
27.20 PNP – sedativa, antikonvulsiva ...................................................................................................................... 223
27.21 PNP – Spasmolytika....................................................................................................................................... 223
27.22 PNP – Sympatomimetika ............................................................................................................................... 224
27.23 PNP – Uterotonika ......................................................................................................................................... 224
27.24 PNP – Vasodilatancia..................................................................................................................................... 224
27.25 PNP – Vazokonstriktory ................................................................................................................................ 225
28 Biologický materiál a jeho vyšetření ......................................................................................................................... 226
28.1 Biologický materiál ........................................................................................................................................ 226
28.2 Vyšetření moče .............................................................................................................................................. 227
29 Informační zdroje k dalšímu studiu ........................................................................................................................... 229
30 Rejstřík pojmů ........................................................................................................................................................... 232
31 Rejstřík generických názvů léčiv .............................................................................................................................. 236
32 Rejstřík obchodních názvů léčiv ............................................................................................................................... 241
Seznam obrázků
Obr. 1.1 Interakce ligand a receptor (volně dle Parker, 2007 a Silbernagl, 2004) .................................................................. 16
Obr. 1.2 Agonizmus a antagonizmus léčiva (volně dle Parker, 2007, s. 72 a Silbernagl, 2004 s. 44‐56)................................. 16
Obr. 1.3 Inhibitor enzymu kompetitivní a nekompetitivní (volně dle Lincová, 2007, s. 20) ................................................... 17
Obr. 1.4 Prostup látek biologickou membránou (volně dle Martínková, 2018, s. 25) ............................................................ 17
Obr. 2.1 Sacharidy (volně dle Ledvina, 2009) ......................................................................................................................... 20
Obr. 2.2 Lipidy (volně dle Ledvina, 2009)................................................................................................................................ 22
Obr. 2.3 Aminokyselina (volně dle Ledvina, 2009).................................................................................................................. 24
Obr. 2.4 Vznik bílkovin z aminokyselin (volně dle Ledvina, 2009) .......................................................................................... 24
Obr. 2.5 Proteosynteza – Předloha bílkovin je v DNA (volně dle Atlas lidského těla, 2009, s. 15 a Parker, 2007, s. 26‐29)...25
Obr. 2.6 Proteosynteza – Transkripce (volně dle Ledvina, 2009) ........................................................................................... 25
Obr. 2.7 Proteosynteza – Translace (volně dle Ledvina, 2009) ............................................................................................... 26
Obr. 2.8 Inhibice enzymu dle místa vazby (volně dle Lincová, 2007, s. 20) ............................................................................ 28
Obr. 2.9 Acidobazická rovnováha – Bikarbonátový pufrovací systém (volně dle Silbernagl, 2004, s. 138‐147) ..................... 30
Obr. 3.1 Stavba neuronu (volně dle Parker, 2007, s. 70) ........................................................................................................ 37
Obr. 3.2 Synapse (volně dle Atlas lidského těla, 2009, s. 131)................................................................................................ 37
Obr. 3.3 Klidový membránový potenciál (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42‐55) ..................................................................... 38
Obr. 3.4 Přenos nervového impulzu mezi dvěma buňkami (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42‐55) ......................................... 39
Obr. 3.5 Depolarizace buňky Na+ kanály (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42‐55) ..................................................................... 40
Obr. 3.6 Repolarizace buňky K+ kanály (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42‐55)........................................................................ 40
Obr. 3.7 Repolarizace buňky Na+/K+ ATP‐ázou (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42‐55) ........................................................... 40
Obr. 3.8 Stimulace uvolňování neurotransmiteru v axonu neuronu (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42‐55) ........................... 41
Obr. 3.9 Enzymy rozkládající neurotransmitery v synapsi (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42‐55) ........................................... 42
Obr. 3.10 Zpětné vychytávání (reuptake) neurotransmiteru (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42‐55) ...................................... 42
Obr. 3.11 Enzymy rozkládající neurotransmitery v neuronu (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42‐55) ....................................... 43
Obr. 3.12 Autoregulace uvolňovaného neurotransmiteru (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42‐55) .......................................... 43
Obr. 3.13 Nervová soustava (volně dle Parker, 2007, s. 82‐85) .............................................................................................. 44
Obr. 3.14 Sympatikus = útok, útěk (volně dle Parker, 2007, s. 84‐85) .................................................................................... 45
Obr. 3.15 Parasympatikus = odpočinek, trávení (volně dle Parker, 2007, s. 84‐85) ............................................................... 46
Obr. 3.16 Agonizmus a antagonizmus léčiva (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42‐55) ............................................................... 47
Obr. 3.17 Sympatikus ‐ alfa a beta receptory (volně dle Silbernagl, 2004, s. 84‐87 a Lüllmann, 2012, s. 86‐87) ................... 49
Obr. 3.18 Blokování zpětného vstřebávání neurotransmiteru
(volně dle Silbernagl, 2001, s. 350‐351 a Lüllmann, 2012, s. 210‐213) ........................................................................... 57
Obr. 3.19 Blokování enzymu monoaminooxidázy, který rozkládá neurotransmitery v neuronu
(volně dle Silbernagl, 2001, s. 350‐351 Lüllmann, 2012, s. 210‐213) ............................................................................. 57
Obr. 3.20 Inhibiční neurotransmise ‐ Hyperpolarizace (volně dle Lüllmann, 2012, s. 206‐209) ............................................. 60
Obr. 3.21 Stimulace inhibiční neurotransmise CNS sedativními léčivy (volně dle Lüllmann, 2012, s. 206‐209) .................... 60
Obr. 3.22 Fyziologie iontových kanálů a excitačních/inhibičních neurotransmiterů (volně dle Lüllmann, 2012, s. 206‐209) 63
Obr. 3.23 Mechanizmy účinku antiepileptik (volně dle Lüllmann, 2012, s. 206‐209) ............................................................. 64
Obr. 3.24 Blokování (antagonizmus) receptoru léčivem (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42‐55) ............................................. 68
Obr. 4.1 Vedení bolesti (volně dle Silbernagl, 2001, s. 320‐321 a Lüllmann, 2012, s. 180‐181) ............................................. 72
Obr. 4.2 Látky zvyšující tělesnou teplotu (volně dle Silbernagl, 2001, s. 20‐21) ..................................................................... 73
Obr. 4.3 Regulace tělesné teploty (volně dle Silbernagl, 2001, s. 20‐21) ............................................................................... 73
Obr. 4.4 Zánět – signál do okolí (volně dle Silbernagl, 2001, s. 48‐51) ................................................................................... 74
Obr. 4.5 Zánět – zpomalení průtoku a prostup buněk imunitního systému (volně dle Silbernagl, 2001, s. 48‐51)................ 75
Obr. 4.6 Zánět – zásah imunitního systému (volně dle Silbernagl, 2001, s. 48‐51) ................................................................ 75
Obr. 4.7 Zánět – zregenerovaná tkáň (volně dle Silbernagl, 2001, s. 48‐51) .......................................................................... 76
Obr. 4.8 Stimulace tvorby prostaglandinů (volně dle Silbernagl, 2004, s. 318‐321) ............................................................... 76
Obr. 4.9 Účinky prostaglandinů v těle (volně dle Lüllmann, 2012, s. 186‐187) ...................................................................... 77
Obr. 4.10 Blokování vápenátých kanálů u presynaptického neuronu opioidním léčivem
(volně dle Lüllmann, 2012, s. 194‐199) ........................................................................................................................... 82
Obr. 6.1 Myorelaxancia ‐ periférní (volně dle Lüllmann, 2012, s. 174‐179) ........................................................................... 86
Obr. 7.1 Vliv autonomního nervového systému na srdce (volně dle Silbernagl, 2004, s. 212‐217) ....................................... 89
Obr. 7.2 Svalové buňky cév (volně dle Silbernagl, 2004, s. 60‐65) .......................................................................................... 90
Obr. 7.3 Systém renin‐angiotenzin‐aldosteron (volně dle Silbernagl, 2004, s. 184‐185) ....................................................... 92
Obr. 7.4 Cévní endotel ‐ uvolnění oxidu dusnatého (volně dle Lüllmann, 2012, s. 122‐123) ................................................. 94
Obr. 8.1 Krvácení (volně dle Silbernagl, 2004, s. 102‐105) ................................................................................................... 101
Obr. 9.1 Vstřebání Glc ze střeva do krevního oběhu (volně dle Silbernagl, 2004, s. 258‐259) ............................................. 112
Obr. 9.2 Uvolnění inzulinu z B‐buněk slinivky břišní (volně dle Silbernagl, 2001, s. 286‐287) .............................................. 113
Obr. 9.3 Inzulin putuje krevním řečištěm do všech částí těla (volně dle Silbernagl, 2001, s. 286‐287) ................................ 113
Obr. 9.4 Inzulin stimuluje vstřebávání Glc z krve do buněk (volně dle Silbernagl, 2001, s. 286‐287)................................... 114
Obr. 9.5 Metabolizmus glukózy (Glc) v buňce (volně dle Silbernagl, 2001, s. 286‐287) ....................................................... 114
Obr. 9.6 Tuky (volně dle Silbernagl, 2004, s. 227)................................................................................................................. 119
Obr. 9.7 Lipoproteiny = lipidy + proteiny (volně dle Ledvina, 2009) ..................................................................................... 120
Obr. 9.8 Cholesterol (volně dle Ledvina, 2009)..................................................................................................................... 120
Obr. 10.1 Výstelka plic (volně dle Parker, 2007, s. 324‐327) ................................................................................................ 125
Obr. 10.2 Průdušky (volně dle Parker, 2007, s. 324‐327)...................................................................................................... 125
Obr. 11.1 Antacida (volně dle Silbernagl, 2004, s. 242‐243) ................................................................................................. 133
Obr. 11.2 Inhibitory protonové pumpy (volně dle Silbernagl, 2004, s. 242‐243) ................................................................. 135
Obr. 12.1 Ledviny a nefron (volně dle Silbernagl, 2004, s. 148‐149) .................................................................................... 146
Obr. 15.1 Fagocytóza (volně dle Silbernagl, 2001, s. 42‐59) ................................................................................................. 159
Obr. 15.2 Eosinofily (volně dle Silbernagl, 2001, s. 42‐59).................................................................................................... 160
Obr. 15.3 NK‐buňka (volně dle Silbernagl, 2001, s. 42‐59) ................................................................................................... 160
Obr. 15.4 B‐lymfocyt, plazmatická buňka, protilátky (volně dle Silbernagl, 2001, s. 42‐59) ................................................ 160
Obr. 15.5 T‐lymfocyty (volně dle Silbernagl, 2001, s. 42‐59) ................................................................................................ 161
Obr. 16.1 Grampozitivní bakterie (volně dle Lüllmann, 2012, s. 250‐267) ........................................................................... 166
Obr. 16.2 Gramnegativní bakterie (volně dle Lüllmann, 2012, s. 250‐267) .......................................................................... 167
Obr. 16.3 Mykobakterie (volně dle Lüllmann, 2012, s. 250‐267).......................................................................................... 167
Obr. 17.1 Virus ‐ životní cyklus (volně dle Lüllmann, 2012, s. 268‐269) ............................................................................... 175
SEZNAM ZKRATEK A ZNAČEK
®
označení chráněného názvu CTZ ceftazidim (antibiotikum)
131
I radioizotop jódu CYP450 cytochrom P450
50 S podjednotka ribozómu DA dopamin
5-HT serotonin DNA deoxyribonukleová kyselina
AB astma bronchiale DPP-4 dipeptidylpeptidáza-4 (štěpí inkretiny)
ABR acidobazická rovnováha dTMP deoxythymidin monofosfátu
ACE angiotenzin konvertující enzym EGRF receptor epidermálního růstového faktoru
ACEi inhibitory angiotenzin-konvertujícího FS frekvence srdce
enzymu FSH folikuly stimulující hormon
ACTH adrenokortikotropní hormon FT flebotrombóza
ADH antidiuretický hormon G- gramnegativní bakterie
ADP adenosindifosfát G+ grampozitivní bakterie
AFP α-fetoprotein GABA kyselina gama-aminomáselná
ACh,AChE acetylcholin GIT gastrointestinální trakt
ALT alaninaminotransferáza H1, H2 histaminové receptory
AMK aminokyseliny H +
vodíkový kation
AMO amoxicilin (antibiotikum) HER receptor lidského epidermálního
AMP ampicilin (antibiotikum) růstového faktoru
ANS autonomní nervový systém HIT heparinem indukovaná trombocytopenie
aPTT aktivovaný parciální tromboplastinový HIV virus vyvolávající lidskou imunitní
čas nedostatečnost
ASA kyselina acetylsalicylová HSV herpes simplex virus
AST aspartátaminotransferáza HVLP hromadně vyráběný léčivý přípravek
AT antitrombin CHOPN chronická obstrukční plicní nemoc
ATB antibiotika CHSZ chemorecepční spouštěcí zóna v mozku
ATC anatomicko-terapeuticko-chemická i.d. intradermální
klasifikace léčiv i.m. intramuskulární podání
ATP adenosintrifosfát i.v. intravenózní podání
AV blok. atrioventrikulární blokády I: indikace
AZL azlocilin (antibiotikum) iACHE inhibitory enzymu acetylcholinesterázy
BB β-sympatolytika (Beta-blokátory) iCA, ICA inhibitory karboanhydrázy
BHP benigní hyperplazie prostaty iCOX inhibitory enzymu cyklooxygenázy
BKK blokátory vápníkových kanálů ICHS ischemická choroba srdeční
CaB blokátory vápníkových kanálů IKS inhalačními kortikosteroidy
CD20 antigen na povrchu B-lymfocytů IL: lékové interakce, interakce léčiv
CEA karcinoembryonální antigen IL-X cytokin ze skupiny interleukinů číslo X
CG lidský choriový gonadotropin IM infarkt myokardu
CMV cytomegalovirus INR mezinárodní normalizovaný poměr
CNS centrální nervová soustava IPP inhibitory protonové pumpy
COX enzym cyklooxygenáza ISMN isosorbid-mononitrát
CTX cefotaxim (antibiotikum)
IVLP individuálně připravované léčivé SERDs látky selektivně degradující (snižující)
přípravky počet receptorů pro estrogeny
KI: kontraindikace SERMs selektivní modulátoři estrogenových
LH luteinizační hormon receptorů
LI: lékové interakce, interakce léčiv SL sympatolytika
LMWH nízkomolekulární hepariny SM sympatomimetika
MAO monoaminooxidáza SS srdeční selhání
MAOI, IMAO inhibitor monoaminooxidázy STH růstový hormon
MCA antigen mucinózních karcinomů SÚKL Státní ústav pro kontrolu léčiv
mRNA messengerová RNA ŠZ štítná žláza
MÚ: mechanismus účinku TAG triacylglyceroly
NA noradrenalin TEN tromboembolická nemoc
NF-AT nukleárního faktoru aktivovaných T TET tetracyklinová antibiotika
lymfocytů THL kyselina tetrahydrolistová
NK-buňky přirození zabíječi ze skupiny lymfocytů TK tlak krve, krevní tlak
NO oxid dusnatý TNF- tumor nekrotizující faktor 
NOT nitrooční tlak TRH tyreoliberin
NSAID nesteroidní antiflogistika TSH tyreotropin, tyreotropní hormon
NÚ: nežádoucí účinek TT tělesná teplota
P plazma TX tromboxan
P: podání VEGF vaskulární endoteliální růstový faktor
p.o. perorální podání VSA vnitřní sympatomimetická aktivita
PAB kyselina p-aminobenzoová VZV v aricella zoster virus
PAD perorální antidiabetika Z: zástupce (generické léčivo)
PAR paracetamol ŽK žlučové kyseliny
PE plicní embólie
PEN penicilin
PNP přednemocniční neodkladné péče
PNS periferní nervový systém
pO2 parciální tlak kyslíku
PSA prostatický specifický antigen
PSL parasympatolytika
PSM parasympatomimetika
PVP polyvinylpyrrolidon
PVPI povidonum iodinatum
rect. rektální podání
RFM rifampicin (antibiotikum)
RH releasing hormony tvořené v hypothalamu
s.c. subkutánní (podkožní) podání
s.l. sublinguální podání
SCCHJ succinylcholinjodid
1 Základy farmakologie

1.1 Základní pojmy farmakologie

Farmakologie
 Medicínský obor studující vztahy mezi léčivem a organismem.
Farmakokinetika
 Farmakokinetika studuje a popisuje pohyb látek v organismu.
Farmakodynamika
 Farmakodynamika popisuje působení účinné látky na organizmus.
Farmakoterapie
 Nebo-li farmakologická léčba znamená léčbu pomocí léčiv.
Farmacie
 Farmacie je obor zabývající se výzkumem, výrobou, kontrolou a vydáváním léčiv.
Léčivo
 Léčivo je látka, či přípravek, který způsobuje žádoucí léčebný efekt, může jít
o synteticky (uměle) připravenou látku, i přírodní látku (drogu).
Léková forma
 Léková forma je konkrétní podoba léčiva (léčivý příravek) připravená k podání
pacientovi. K lékové formě se dostaneme, např. vylisováním tablet, vyrobením
kapalného sirupu, čajové směsi z listu léčivé rostliny.
Lék
 Lékem se látka stává, je-li ve vhodný čas a ve vhodném množství podán člověku.
 Lék má za cíl léčit, ideálně vyléčit dané onemocnění.
Exspirace
 Exspirace je doba možnosti použití léku uvedená na přebalu.
Nástup účinku léčiva
 Jak rychle začne léčivo působit, což závisí na dávce a způsobu podání.
Trvání účinku léčiva
 Jak dlouho bude léčivo působit v organizmu, což závisí na rychlosti metabolismu
a vylučování léčiva ( farmakokinetika) z organizmu.
Interakce léčiv
 Vzájemné ovlivnění účinků současně podaných léčiv (zvýšení, snížení žádoucích
i nežádoucích účinků léčiv).

13
 Placebo efekt a placebo
 Placebo efekt je příznivý efekt jinak farmakologicky neúčinné látky, tedy vliv
psychiky na terapii (vedle přesvědčení pacienta má také významnou úlohu i důvěra
v osobnost samotného terapeuta).
 Placebo je farmakologicky neúčinná látka podaná místo léčiva. Po jeho podání se
zjistí stupeň psychologického efektu.
Indikace léčiv
 Platný důvod či soubor okolností, kdy je vhodné léčivo podat.
Kontraindikace léčiv
 Stavy, při kterých lék podán být nemá nebo nesmí.
SÚKL
 Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) zajišťuje, aby v ČR byla dostupná pouze
kvalitní, účinná a bezpečná léčiva.

1.2 Cíl terapie

Druhy léčby:
 Kurativní léčba má mít charakter léčebný, tedy vedoucí k vyléčení obtíží.
 Adjuvantní (podpůrná) léčba má mít pomocný charakter, v onkologii také ve
smyslu zajišťovací léčba po chirurgickém odstranění nádoru.
 Neoadjuvantní (někdy i neadjuvantní) léčba: podání léku před plánovaným
chirurgickým zákrokem obvykle v onkologii (vzácněji i před radioterapií)
 Paliativní léčba má zmírňovat utrpení, zejména bolest.

1.3 Třídění, klasifikace léčiv

 Dle ATC (anatomicko-terapeuticko-chemického) klasifikace, kde třídíme léčiv
podle vlivu na danou soustavu orgánů, např. dýchací soustava.
Dále jsou léčiva v dané soustavě dělena podle terapeutického (indikačního)
působení. V našem příkladě dýchací soustavy by šlo o podkategorie antitusika,
expektorancia, nebo např. antiastmatika.
Dalším dělením už je třídění dané podskupiny na kategorie podle chemické
struktury léčiva.
 Dle chemické struktury (vzorec).
 Dle původu (přírodní, syntetické).
 Dle způsobu přípravy:
o HVLP – hromadně vyráběné léčivé přípravky.
o IVLP – individuálně připravované léčivé přípravky.

14
  Dle způsobu výdeje:
o Vázané na lékařský předpis (Rx léčiva).
o Vázané na lékařský předpis s modrým pruhem (například opiáty).
o Volně prodejné – OTC (over-the-counter) léčiva.
Mimo rámec legislativní rámec léčiv patří doplňky stravy, které v současnosti spadají
v ČR pod zákon o potravinách.

1.4 Mechanismus působení účinné látky v těle

1.4.1 Nespecifické mechanismy

Nespecifický mechanismus znamená, že daná látka (léčivo) nepůsobí selektivně na
konkrétní druh molekuly v těle, působí fyzikálně-chemickým mechanismem:
 Osmoticky aktivní látky způsobují prostup vody a ředění koncentrovanějšího
prostředí (např. projímadla a močopudné látky na sebe vážou vodu, čímž zvyšují
objem tekutin ve střevě či množství moči).
 Acidobazicky působící látky mění pH daného prostředí, např. antacida (látky na
snížení kyselosti žaludku).
 Oxido-redukční účinné látky působí oxidačně, nebo redukčně na své okolí (např.
dezinfekční působení peroxidu vodíku).
 Adsorbencia na sebe vážou okolní molekuly (např. aktivní – biomedicinální – uhlí).
 Surfaktanty, detergencia mění povrchové aktivity prostředí (např. deflatulancia na
plynatost snižují povrchového napětí ve střevech, což umožní vznik větších bublin,
které snadněji opouští tělo).
 Chelátotvorné účinné látky tvoří s kovy komplexy, čímž znemožňují působení
těchto kovů (např. antidota pro léčbu intoxikace organizmu těžkými kovy).

1.4.2 Specifické mechanismy

V našem organizmu je nesčetně specifických míst (různých receptorů a dalších cílových
molekul), kam se mohou vázat konkrétní látky (ligandy), buď endogenního charakteru, jako
jsou hormony, nervové přenašeče (neurotransmitery), nebo kde působí specifické enzymy.
Stejná cílová místa jsou pak ovlivňována léčivy ( exogenní látky, xenobiotika).
Specifické mechanismy jsou založeny na faktu, že daná látka (léčivo) působí v těle na
konkrétní vazebné místo (např. receptory pro hormony, receptory pro nervové přenašeče,
vazba na enzym), což v těle vyvolá příslušnou odezvu, viz obr. 1.1.

15
 Obr. 1.1 Interakce ligand a receptor (volně dle Parker, 2007 a Silbernagl, 2004)

1.4.2.1 Působení na specifické receptory

U působení léčiv na receptory je klíčové rozlišovat, jaký účinek léčivo (daná látka) na
receptoru vyvolá, viz obr. 1.2:
 Agonista receptoru se váže na receptor, čímž jej stimuluje ke své činnosti → vyvolá
stejný účinek jako příslušný tělu vlastní hormon či neurotransmiter.
 Antagonista receptoru se váže na receptor, ale jeho vazba způsobí blokování
činnosti daného receptoru → antagonista nevyvolá příslušnou reakci.

Obr. 1.2 Agonizmus a antagonizmus léčiva (volně dle Parker, 2007, s. 72 a Silbernagl, 2004 s. 44-56)

1.4.2.2 Působení na specifické enzymy

V případě enzymů se na enzym váže substrát a tento substrát se přeměňuje na produkt.
U inhibičního (blokujícího) působení na enzymy rozlišujeme působení dané látky na:

16
 Kompetitivní inhibitor enzymu, kdy daná látka (např. léčivo) soutěží se substrátem
o aktivní (ortosterické) místo na enzymu. Toto soutěžení „zpomaluje“ až zastavuje přeměnu
substrátu na produkt. Vyšší koncentrace léčiva zvyšuje inhibici enzymu, viz obr. 1.3. Tento
typ inhibice může též být označován jako ortosterická inhibice.
Nekompetitivní inhibitor enzymu se váže na jiné (allosterické) místo (není tedy totožné
s aktivním místem), čímž mění tvar (konformaci) enzymu a aktivního místa, a enzym už není
schopen vázat a přeměňovat substrát (modulace enzymu léčivem). Jakmile dojde k nasycení
enzymu léčivem, tak už vyšší dávka léčiva nezvyšuje inhibiční vliv, viz obr. 1.3. Tento typ
inhibice může též být označován jako allosterická inhibice.

Obr. 1.3 Inhibitor enzymu kompetitivní a nekompetitivní (volně dle Lincová, 2007, s. 20)

1.5 Prostup látek buněčnou membránou

Každá buňka živého organizmu si udržuje svou stálost pomocí cytoplazmatické
membrány (fosfolipidové dvojvrstvy), viz obr. 1.4.

Obr. 1.4 Prostup látek biologickou membránou (volně dle Martínková, 2018, s. 25)

17
 Mechanizmy prostupu látek přes uvedenou cytoplazmatickou membránu:
 Prostá difuze, obecně přestup lipofilních molekul (včetně mnoha léčiv);
 Iontové kanály obecně přenáší hydrofilní molekuly (ionty Na, K, Ca, Cl);
 Transportní (transmembránové) proteiny (přenašeče, „transportéry“); mohou
přenášet látky po koncentračním spádu (facilitovaná difuze), nebo proti gradientu
(aktivní transport);
 Membránové váčky (putující váčky cytoplazmatické membrány) přenáší proteiny,
neurotransmitery, viry, cholesterolové molekuly pomocí exo/endocytózy.

1.6 Farmakokinetika
Farmakokinetika studuje a popisuje pohyb látek v organismu. Osud látek lze zpravidla
rozčlenit do několika procesů – absorpce, distribuce, metabolizmu (=biotransformace,
přeměny) a exkrece (vyloučení).
 Absorpce je proces přechodu účinné látky z místa podání do systémového oběhu
(krve);
 Distribuce je pohyb účinné látky mezi krevním řečištěm a cílovými tkáněmi;
 Metabolizmus je přeměna účinné látky na jiné (lépe vyloučitelné, zpravidla méně
toxické produkty) pomocí enzymů;
 Exkrece je proces odstranění dané látky z organismu:
o polární látky (= rozpustné ve vodě) se vylučují ledvinami do moče;
o nepolární látky (= rozpustné v tucích, nerozpustné ve vodě) se vylučují
játry do žluče a se žlučí do střev stolice.

1.7 Popis farmakokinetiky léčiv

1.7.1 Biologický poločas

Biologický poločas (správněji eliminační poločas) je čas, za který klesne koncentrace
látky v plazmě na polovinu.

1.7.2 Biologická dostupnost

Biologická dostupnost účinné látky je definována jako podíl podané dávky účinné látky,
který se z podané dávky dostane do sytémové cirkulace a je dostupný pro účinek. Při přímém
podání do krevního oběhu je tedy dostupnost 100 %. Při jiných způsobech aplikace (např. při
perorálním podání) je dostupnost menší díky neúplné absorpci a probíhající eliminaci ve
střevech a játrech po vstřebání. Závisí tedy zejména na způsobu podání účinné látky, a také
vlastnostech léčiva.

18
1.8 Farmakodynamika
Farmakodynamika popisuje působení účinné látky na organizmus, konkrétně tedy jaký
účinek a v jaké míře vyvolá účinná látka změny v organizmu.
Účinek může být na molekulární úrovni, buněčně, tkáňové, či systémové úrovni.

1.9 Způsob podání léčiva

Z hlediska vlivu na organizmus je nutné rozlišovat podání léčiva:
 Lokální (místní) podání
 Celkové (systémové) podání
Jednotlivé formy podání členíme na:
 Enterální forma je podání léčiva do trávicí trubice (enteron – střevo);
o Perorální podání (p.o.) je ústní podání, tedy podání ústy do žaludku a střev;
o Rektální (rect.) je podání do konečníku, kde je husté prokrvení, takže se
může léčivo rychle vstřebat opět přímo do krve;
 Parenterální forma je podání léčiva mimo trávicí trubici (para enteron – mimo
střevo);
o Neinjekční aplikace;
 Inhalační (inh.) je podání vdechováním po plic, kdy léčivo dostane
nejen na samotnou průduškovou a plicní tkáň, ale může se touto
cestou dostat i do krve;
 Dermální, transdermální znamená kožní podání, kdy dochází ke
vstřebání pokožkou;
 Nasální, transnasální znamená aplikaci skrze nosní sliznici;
 Sublinguální (s.l.) podání je podání pod jazyk, kde je husté
prokrvení, takže se léčivo může rychle vstřebat přímo do krve, bez
nutnosti procházet trávicím traktem;
o Injekční aplikace
 Intravenózní (i.v.) je podání nitrožilní;
 Intramuskulární (i.m.) je podání nitrosvalové (do svalu);
 Subkutánní (s.c.) je podání pod kůži;
 Intradermální (i.d.) podání do kůže;

19
2 Základy biochemie

2.1 Sacharidy

2.1.1 Dělení sacharidů

Sacharidy (glycidy, uhlohydráty, cukry) jsou základním zdroje energie pro naše tělo, ale
nacházejí své uplatnění i jako stavební součásti buněk.
Sacharidy lze dělit podle chemické struktury (dle počtu uhlíků, podle
zacyklení/nezacyklení, podle funkční skupiny).
Sacharidy rozdělujeme obvykle na:
 Monosacharidy (obsahuji jednu základní stavební sacharidovou jednotku);
o glukóza (hroznový cukr);
o fruktóza (ovocný cukr);
 Oligosacharidy (2-10 monosacharidových jednotek);
o disacharid laktóza (mléčný cukr)
o disacharid maltóza (sladový cukr)
o disacharid sacharóza (třtinový cukr);
 Polysacharidy (mají desítky i stovky základních sacharidových jednotek, jsou špatně
rozpustné ve vodě);
o glykogen (zásobní polysacharid živočichů);
o celulóza (stavební polysacharid rostlin);
o škrob (zásobní polysacharid rostlin);
o chitin (stavební polysacharid členovců, hub).
Vazbou jednoho monosacharidu na druhý vznikají vlivem specifických enzymů
oligosacharidy a následně i polysacharidy, viz obr. 2.1.

Obr. 2.1 Sacharidy (volně dle Ledvina, 2009)

Různorodost oligosacharidů i polysacharidů spočívá v možnosti propojení monosacharidů

na různých místech, čímž vznikají různé sacharidy.
Stejně tak jako syntéza, je i štěpení zpět na monosacharidy zprostředkováno enzymaticky
(např. enzymy v trávicí soustavě).

20
2.1.2 Cesta monosacharidů do buněk
Oligosacharidy a polysacharidy ze stravy se v trávicí soustavě štěpí na monosacharidy.
Monosacharidy se následně vstřebávají přes střevní sliznici do krve (konkrétně do vrátnicové
žíly vedoucí krev ze střev do jater). V játrech mohou být monosacharidy (glukóza) ihned
uskladněny do podoby zásobního glykogenu, nebo projít přes játra do krve a do celého těla.
Na zvýšenou hladinu sacharidů v krvi reaguje slinivka břišní uvolněním inzulinu, jenž
v buňkách „odemyká“ možnost přijetí glukózy z krve do buněk.

2.1.3 Osud sacharidů v buňkách

 Energie pro buňky (Sacharid + O2 → Energie + CO2 + H2O, katabolizmus =
rozklad na jednodušší molekuly);
 Zásobní zdroj energie (polysacharid glykogen, anabolismus = tvorba složitějších
struktur);
 Zdroj uhlíku pro vznik jiných struktur (tuků, proteinů, nukleových kyselin).

2.1.3.1 Katabolizmus sacharidů

Katabolizmus představuje proces využití „spálení, rozložení“ monosacharidu na energii.
Tomuto ději se říká glykolýza (lýza = rozklad).
Monosacharidy mohou být využity pro získání energie za přítomnosti kyslíku (aerobně),
nebo i do určité míry bez přítomnosti kyslíku (anaerobně). Názorným příkladem anaerobního
rozložení monosacharidu je jeho rozklad v intenzivně namáhaném svalu, kdy sval nestačí
zásobovat své svalové buňky kyslíkem, a kromě energie pro rychlé stahy svalu vzniká ještě
laktát (kyselina mléčná), který je příčinou výskytu bolestí svalu po výkonu.

2.1.3.2 Anabolizmus sacharidů

V momentě, kdy množství monosacharidů v buňce převyšuje potřebu energie, tak buňky
volí její uskladnění.
Již zmíněnou volbou je spojování monosacharidů v zásobní polysacharid glykogen.
Nicméně pokud i toho je vlivem nadbytku glukózy dost, sahají buňky po další anabolické
dráze – přeměně monosacharidů (glukózy) na mastné kyseliny (triacylglyceroly, TAG, tuky)
– která je pouze jednosměrná (takže jednou vytvořené tuky z cukru tělo neumí zpět měnit na
cukry).

2.1.3.3 Nedostatek sacharidů

V případě nedostatku sacharidů tělo volí pro tvorbu nejprve cestu získávání glukózy
rozkladem zásobního cukru glykogenu v játrech. Tento proces se nazývá glykogenolýza. Při
vyčerpání zásob glykogenu je aktivován proces tvorby glukózy pomocí glukoneogeneze.
Hlavními substráty tohoto procesu jsou glukogenní aminokyseliny (alanin, arginin, glycin,
glutamin a další), glycerol a laktát.

21
 Tento jev může např. nastat při nemoci, kdy se naše zažívání projevuje nižší chutí k jídlu.
Tělo sahá pro energii do svalů, což může vysvětlit náš svalový úbytek např. po nemoci.

2.2 Lipidy
Lipidy (tuky, podrobněji triacylglyceroly – TAG a mastné kyseliny) jsou látky, které jsou
nerozpustné, nebo špatně rozpustné (podle konkrétní struktury lipidu) ve vodě, a naopak
dobře rozpustné v nepolárních rozpouštědlech.

2.2.1 Zastoupení a dělení lipidů

Význam lipidů v těle je:
 Klíčová součást buněčné membrány (fosfolipidové dvojvrsty);
 Zdroj energie (6x více energie, nežli srovnatelné množství sacharidů);
 Substrát pro tvorbu dalších látek:
o cholesterol a žlučové kyseliny;
o steroidní hormony;
o vitamin D, A, karotenoidy;
o prozánětlivé a protizánětlivé prostaglandiny;
o myelinové pochvy neuronů tvořené sfingolipidy;
 Tuková tkáň v podkoží pro udržení tělesné teploty.
Nejčastější lipidy si můžeme chemicky definovat jako estery tří mastných kyselin (proto
tri-acyly) a alkoholu glycerolu (proto triacylgylceroly), viz obr. 2.2. Mastné kyseliny jsou
kyselina palmitová (15 uhlíků), stearová (17 uhlíků) či olejová (17 uhlíků a dvojná vazba na
9. uhlíku).

Obr. 2.2 Lipidy (volně dle Ledvina, 2009)

Z hlediska biochemie výživy rozdělujeme mastné kyseliny podle přítomnosti a počtu
násobných vazeb v jejich chemické struktuře na:

22
  Nenasycené (máslo, sádlo, lůj);
 Mononenasycené (rostlinné oleje, např. slunečnicový, olivový olej);
 Polynenasycené (zejména rybí tuk, lněný olej, v menší míře i jiné rostlinné oleje);
o Omega 3 (α-linolenová a z ní vznikající kyseliny eikosapentaenová, zk.
EPA a dokosahexaenová, zk. DHA);
o Omega 6 (kyselina linolová, kyselina γ-linolenová a kyselina
arachidonová).
Pokud je lipid složen z mastných kyselin s více uhlíky (např. lignocerová C24 a cerotová
C26) a zároveň je i glycerol nahrazen více uhlíkovým analogem (např. cetylalkohol C11), pak
se jedná o podskupinu lipidů – vosky.

2.2.2 Cesta lipidů z GIT do buněk

Štěpení lipidů ze stravy (jde o triacylglyceroly, fosfolipidy a estery cholesterolu) probíhá
pomocí enzymů lipáz v žaludku, a především tenkém střevě.
Dále jsou důležité žlučové kyseliny, které tvoří v tenkém střevě s tuky útvary jménem
micely. Micely jsou malé kapičky tuku, na místo velké louže tuku (jako když na mytí
mastného nádobí použijeme mýdlo). Malé kapky tuků mají větší povrch, čímž pomáhají
lipázám snadněji se dostat k jednotlivým molekulám lipidů.

2.2.3 Osud lipidů v buňkách

Spalování, též oxidace (nejčastěji β-oxidace) lipidů pro získání energie je sled buněčných
reakcí, při nichž vzniká množství energie.
Lipidy se nicméně mohou v našem těle nejen štěpit na nemalé množství energie, ale
mohou se naopak ukládat pro pozdější potřebu. K tomu dochází především při nadbytečném
kalorickém příjmu. Na buněčné úrovni dochází k syntéze lipidů především v játrech, tukové
tkáni, nervové soustavě a ženské mléčné žláze.
Mezi lipidy dále patři řada látek zastávajících různé funkce v organismu (fosfolipidy
buněčných membrán, cholesterol, žlučové kyseliny, některé vitaminy).

2.3 Aminokyseliny, proteiny a další dusíkaté látky

Aminokyseliny a proteiny jsou pro naše potřeby pochopení biochemie a farmakologie ze
všech makroživivin zřejmě nejdůležitější, protože proteiny dávají vzniknout klíčovým
regulačním strukturám.

23
2.3.1 Struktura aminokyselin a proteinů
Aminokyseliny (AMK) jsou molekuly, které mají společnou základní chemickou
strukturu. Na základní struktuře je dále vázán různý postranní řetězec, čímž se dostáváme
k 21 přirozených AMK, viz obecný vzorek AMK na obr. 2.3.

Obr. 2.3 Aminokyselina (volně dle Ledvina, 2009)

AMK se mezi sebou navzájem spojují, viz obr. 2.4.

Obr. 2.4 Vznik bílkovin z aminokyselin (volně dle Ledvina, 2009)

Dostáváme se ke košaté kombinatorice, kdy pomocí 21 AMK je příroda schopna tvořit

nezměrné množství bílkovinných látek a struktur.

2.3.2 Esenciální a neesenciální aminokyseliny

Některé AMK si dovedou buňky lidského těla samy syntetizovat z jiných AMK, dokonce
i ze sacharidů. Některé však musí lidské tělo přijímat ve stravě, protože je nedovede samo
vyrobit (esenciální = tělem nevyrobitelné AMK).
Hypoteticky může znamenat absence esenciálních AMK, že tělo nemůže vyrobit
dostatečné množství některých proteinů.

2.3.3 Vznik bílkovin z aminokyselin

Nukleové kyseliny (kyselina deoxyribonukleová – DNA a kyselina ribonukleová – RNA)
určují průběh syntézy proteinů (proteosyntézy), způsobují odlišnost bílkovin a tím i odlišnost
druhů. Nukleové kyseliny se vyskytují v buněčné plazmě, jádře, mitochondriích, ribozomech.
Syntéza proteinů se nazývá proteosyntéza a je založena na procesu transkripce a translace.
V DNA buněčného jádra je zakódována instrukce pro syntézu bílkovin, viz obr. 2.5.

24
Obr. 2.5 Proteosynteza – Předloha bílkovin je v DNA (volně dle Atlas lidského těla, 2009, s. 15 a Parker, 2007,
s. 26-29)

Transkripce je děj, při kterém se malý úsek DNA nesoucí tuto instrukci přepíše do mRNA,
která putuje ven z jádra do cytosolu buněk, viz obr. 2.6.

Obr. 2.6 Proteosynteza – Transkripce (volně dle Ledvina, 2009)

Následuje translace, kdy dochází na ribozomech v cytoplazmě ke tvorbě bílkoviny podle

řetězce mRNA. mRNA si můžeme představit jako kulinářský recept z obsáhlé kuchařky
(soubor informací nesený DNA).
tRNA (v našem příměru by to mohl být kuchař) přináší na ribozom (kuchyňi) jednotlivé
AMK (kulinářské suroviny), čímž vzniká konkrétní protein (výsledný pokrm), viz obr. 2.7.

25
 Obr. 2.7 Proteosynteza – Translace (volně dle Ledvina, 2009)

2.3.4 Cesta proteinů z GIT do buněk

Štěpení bílkovin zpět na jednotlivé AMK probíhá především v žaludku a tenkém střevě
pomocí trávicích enzymů (proteasy, též peptidasy).
Jednotlivé AMK nebo i krátké proteinové řetězce mohou prostupovat z GIT do krve.

2.3.5 Osud proteinů v buňkách

V buňkách jsou AMK významné pro vznik například:
 Enzymů;
 Hormonů;
 Nervových přenašečů (neurotransmiterů, mediátorů);
 Hemu v hemoglobinu;
 Purinů a pyrimidinů pro genetickou informaci;
 Strukturních proteinů;
 Transportních proteinů.

2.3.6 Katabolismus aminokyselin a bílkovin

V případě potřeby (např. hladovění) sáhne naše tělo po uložených energetických zásobách,
čímž může dojít na bílkoviny v krvi, játrech, ale i ve svalech.
Stejně jako u sacharidů a lipidů dochází ke vzniku energie, CO2 a H2O, ale vznikají ještě
dusíkaté látky (močovina a NH4+), kterých se tělo zbavuje močí.

26
2.3.7 Kreatinin
Kreatinin vzniká ve svalech jako odpadní látka při svalové práci. Množství tvořené ve
svalech je u každého z nás poměrně konstantní.
Stanovení kreatininu v moči je využíváno pro diagnostické posouzení funkce ledvin kdy
snížené vylučování kreatininu ledvinami signalizuje snížení glomerulární filtrace.
V ojedinělých případech může být vysoký kreatinin způsoben například rozpadem
svalových buněk (šok, popáleniny, jedy, toxiny, nedokrvení svalu).
S kreatininem souvisí pojem ledvinná clearance, což je funkční ledvinný parametr
vyjadřující objem plazmy, který se za časovou jednotku úplně očistí od dané látky.

2.3.8 Kyselina močová

Kyselina močová (pozor, neplést s močovinou) je konečným produktem metabolismu
purinů, základních stavebních jednotek nukleových kyselin a také např. adenosintrifosfátu
(ATP). Není pouhým „odpadním“ produktem, ale má i určité antioxidační účinky. Kyselina
močová je převážně vylučována močí.

2.3.9 Močovina (urea)

Močovina je nejvýznamnějším produktem biodegradace AMK a proteinů. Vzniká
v játrech z amoniaku uvolňovaného při procesu deaminace AMK. Syntéza močoviny je
energeticky náročná, na 1 mol močoviny se spotřebují 3 moly ATP. Amoniak je toxický, při
vysoké hladině dochází především k poruchám mozku ( hyperamonemická encefalopatie).

2.4 Enzymy
Enzymy (biokatalyzátory) jsou molekuly, které dovedou podpořit průběh dané
biochemické reakce. Z fyziky víme, že reakce lze podpořit např. změnou teploty, nebo tlaku.
V živých organizmech nicméně nelze razantně měnit teplotu, či tlak. Z toho důvodu se
v přírodě osvědčilo podpořit průběh reakce specifickými molekulami (biokatalyzátory) –
enzymy.

2.4.1 Názvosloví enzymů

U názvu enzymů se vžilo názvosloví s koncovkou –asa ( –áza), kdy kořen slova je název
substrátu, nebo typ reakce.
Například molekula zvaná lipáza, bude enzym, jenž štěpí lipidy.

2.4.2 Kofaktory
Kofaktory jsou látky, které jsou nezbytné pro správné fungování daného enzymu.

27
 Například enzym, který tvoří koagulační faktory, potřebuje pro svou recyklaci
(znovuobnovení) vitamin K. Takže vitamin K je pro daný enzym jeho kofaktor.

2.4.3 Zymogeny (proenzymy)

Zymogeny (proenzymy) jsou enzymy, které jsou ve své neaktivní formě. Jakmile se
odštěpí konkrétní část proenzymu, vzniká funkční enzym s patřičnými vlastnostmi.
Příkladem jsou například žaludeční proenzym pepsinogen, jenž je aktivován v kyselém
prostředí HCl na pepsin.

2.4.4 Inhibice enzymů

U tématu inhibice enzymů je žádoucí vysvětlit, že máme nejen enzym, který přeměňuje
substrát na produkt, ale ještě nám do hry vstupují látky (inhibitory), které různými způsoby
snižují působení daného enzymu.

2.4.4.1 Inhibice z hlediska místa vazby

Z hlediska místa působení inhibice rozlišujeme, viz obr. 2.8:
 Kompetitivní inhibice, kdy inhibitor kompetuje (soutěží) se substrátem o vazebné
(aktivní) místo na enzymu (bude-li v těle více substrátu, bude inhibitor v početní
nevýhodě);
 Nekompetitivní inhibice, znamená, že se inhibitor váže na enzymu na jiné než
aktivní místo nežli substrát (zvýšení koncentrace substrátu tedy nebude mít vliv na
inhibici);
 Akompetitivní inhibice, kdy se inhibitor váže pouze na komplex enzym + substrát
(nedostatek substrátu sníží i účinek inhibitoru).

Obr. 2.8 Inhibice enzymu dle místa vazby (volně dle Lincová, 2007, s. 20)

28
2.4.4.2 Inhibice z hlediska vratnosti (reverzibility)
 Reverzibilní inhibice znamená, že jde o inhibici vratnou, takže inhibitor se naváže
na enzymy, ale kdykoliv se může zase z enzymu vyvázat (uvolnit).
 Ireverzibilní inhibice znamená, že se inhibitor nevratně váže na enzym, čímž
enzymy přestanou fungovat.

2.4.5 Příklad diagnosticky významných enzymů

 Alaninaminotransferáza (ALT) z cytosolu hepatocytů.
 Aspartátaminotransferáza (AST) z mitochondrií hepatocytů.
 Pankretická lipáza ze slinivky břišní.

2.5 Acidobazická rovnováha

Acidobazická rovnováha (ABR) je dynamická (stále se měnící) rovnováha mezi
kyselinami a zásadami v našem těle.
Za klíčovou považujeme rovnováhu uvnitř krve, kde je fyziologické rozmezí acidobazické
rovnováhy definováno pomocí pH v rozsahu 7,36-7,44.
Vychýlí-li se rovnováha do kyselého prostředí (pH pod 7,36), tak tento stav nazýváme
acidóza.
Naopak zvýšení pH nad 7,44 znamená zásaditější prostředí, které nazýváme alkalózou.

2.5.1 Stavy acidobazické nerovnováhy

Metabolická acidóza je stav, kdy dochází k vytlačení HCO3- jinými kyselejšími anionty,
nebo ke ztrátám tohoto aniontu z těla:
 Průjem, tedy ztráta zásaditých (tedy i HCO3-) trávících šťáv ze střev;
 Laktátová acidóza, například výraznou fyzickou zátěží, kdy netrénovaný sval
spaluje cukry bez kyslíku na laktát (kyseliny mléčnou = překyselení = bolest svalů),
laktátová acidóza je velmi vzácným, ale závažným NÚ perorálního antidiabetika
metforminu;
 Ketoacidóza, při vyšším katabolizmu tuků, kdy vznikají β-hydroxybutyrát a
acetacetát;
 Selhávání funkce ledvin, kdy se z těla nevylučují sulfáty, fosfáty a jiné anionty;
 Předávkování etanolem, jenž se metabolizuje na acetát.
Metabolická alkalóza je naopak stav, při kterém nahradí chybějící anionty právě
zásaditější HCO3-:
 Dlouhodobější zvracení způsobí ztráty kyseliny chlorovodíkové (HCl), konkrétně
chybějící Cl- ionty jsou nahrazeny HCO3-;

29
  Snížení hladin bílkovin (jde vlastně o anionty) v tělních tekutinách řeší tělo též
zvýšením hladin HCO3-. Důvodem může být snížená syntéza bílkovin (zejména
v játrech), nebo vyšší ztráty ledvinami do moči.
Respirační acidóza spočívá v nedostatečném vylučování CO2 ven z těla. Pro pochopení:
CO2 totiž s vodou dává vzniknout kyselině uhličité H2CO3. Příčinou jsou stavy sníženého
dýchání, viz obr. 2.9.
Respirační alkalóza je stav, kdy tělo vylučuje více CO2, nežli vzniká v těle vlivem
metabolizmu, viz obr. 2.9.

Obr. 2.9 Acidobazická rovnováha – Bikarbonátový pufrovací systém (volně dle Silbernagl, 2004, s. 138-147)

2.6 Vnitřní prostředí – minerální látky a vitaminy

Zdravotnický pracovník jakékoliv odbornosti by měl mít alespoň základní znalosti
o vitaminech a minerálních látkách v lidském těle. Minerální látky se obecně rozdělují na
makroelementy (denní spotřeba je vyšší než 100 mg/den): sodík, draslík, vápník, hořčík,
chlor; mikroelementy (spotřeba nižší než 100 mg/den): železo, zinek, měď, selen, chrom;
stopové prvky (denní spotřeba pouze v mikrogramech), např. fluor a mangan.

2.6.1 Vitaminy rozpustné v tucích

2.6.1.1 Vitamin A a karotenoidy

 Součást pigmentu v sítnici oka, podpora integrity epiteliálních buněk;
 Důležitý pro růst, přispívá k funkci imunitního systému;
 Rozpustný v tucích, ztráty způsobuje UV záření;
 Předávkování vitaminem A (nikoliv karotenoidy): zvýšení nitrolebního tlaku,
zvětšení jater, poruchy růstu, teratogenita (poruchy vývoje plodu);
 Zdroje vitaminu A: vejce, máslo, sýry, rybí tuk;
 Zdroje rostlinných barviv karotenoidů (prekursorů vitaminu A): ovoce, mrkev.

30
2.6.1.2 Vitamin D, kalciferoly
 Podílí se na udržení správné hladiny vápníku a fosforu v těle (důležité pro zdraví
kostí), podílí se na regulaci imunitních a endokrinních procesů;
 Rozpustný v tucích, tělo si jej samo vytváří za přispění slunečního UV záření;
 Hypovitaminóza: osteomalacie, křivice;
 Předávkování vitaminem D: nevolnost, zvracení, bolesti hlavy, průjem, křeče,
arytmie, polyurie (nadměrné močen);
 Další zdroje: ryby, rybí olej, vejce, máslo, sýry.
 Vigantol®

2.6.1.3 Vitamin E, tokoferoly

 Antioxidant;
 Rozpustný v tucích, ztráty především UV zářením, skladování, pečení;
 Hypovitaminóza: u zvířat poruchy reprodukce;
 Zdroje: rostlinné oleje (např. olej z obilných klíčků).

2.6.1.4 Vitamin F
 Jde o nenasycené esenciální mastné kyseliny, viz příslušná kapitola lipidy.

2.6.1.5 Vitamin K
 Kofaktor jaterního enzymu při syntéze srážecích faktorů krve;
 Rozpustný v tucích, ztráty UV zářením a tepelnou úpravou potravy;
 Zdroje: tvořen střevním mikrobiomem, případně syrová a kvašená zelenina.
 Kanavit®

2.6.1.6 Koenzym Q10, ubichinon, CoQ

 V mitochondriích buněk zprostředkovává buněčné dýchání, konkrétně přenos elektronů;
 Rozpustný v tucích,
 Zdroje: celozrnné obiloviny, rostlinné oleje, maso, ryby, vejce, luštěniny, ořechy,
semena, čerstvá zelená zelenina.

2.6.2 Vitaminy rozpustné ve vodě

2.6.2.1 Vitamin B1, tiamin

 Součást enzymů při katabolizmu sacharidů a aminokyselin;
 Rozpustný ve vodě, choulostivý na tepelnou úpravu (méně rozkládán smažením,
více vařením);
 Avitaminóza: beri-beri (poruchy svalstva, neurologické potíže);
 Zdroje: obiloviny, luštěniny, vejce, kvasnice.
 thiamin (Thiamin Léčiva®, Thiamin Generica®)

31
2.6.2.2 Vitamin B2, riboflavin
 Součást enzymů při metabolizmu sacharidů, tuků, bílkovin (FAD a FMN
koenzymy);
 Rozpustný ve vodě, poměrně stabilní k tepelné úpravě, choulostivý na UV záření;
 Avitaminóza: dermatitidy;
 Zdroje: obiloviny, luštěniny, vejce, maso, kvasnice, sýry, listová zelenina.

2.6.2.3 Vitamin B3, niacin, kyselina nikotinová

 Součást enzymů při metabolizmu sacharidů, tuků, bílkovin (NAD a NADP
koenzymy);
 Rozpustný ve vodě, ke ztrátám vitaminu dochází výluhem;
 Hypovitaminóza: pelagra (dermatitida, demence);
 Zdroje: obiloviny, luštěniny, vejce, maso, ryby, kvasnice, sýry, brambory, ovoce,
ořechy, houby, listová zelenina.

2.6.2.4 Vitamin B5, kyselina pantotenová

 Součást enzymů při metabolizmu sacharidů, tuků, bílkovin (součásti koenzymu A);
 Rozpustný ve vodě, ztráty způsobuje jak tepelná úprava, tak i výluh;
 Zdroje: luštěniny, vejce, maso, ryby, kvasnice, sýry, zelenina, ovoce, ořechy.

2.6.2.5 Vitamin B6, pyridoxin

 Součást enzymů při metabolizmu řady důležitých aminokyselin a sacharidů;
 Rozpustný ve vodě, ztráty způsobuje výluh, vaření i dlouhodobé skladování,
choulostivý k UV záření;
 Hypovitaminóza: poruchy CNS, kožní vředy, anémie;
 Zdroje: obiloviny, obilné klíčky, luštěniny, vejce, maso, ryby, kvasnice, sýry,
brambory, ovoce, ořechy, zelenina.

2.6.2.6 Kyselina listová, acidum folikum, vitamin B9

 Důležitá pro syntézu nukleových kyselin, metabolismus aminokyselin, pro správný
vývoj plodu;
 Rozpustná ve vodě, choulostivá na světlo, výrazné ztráty tepelnou úpravu (i 90%),
skladováním;
 Hypovitaminóza: makrocytární anémie;
 Zdroje: především listová zelenina, dále celozrnné obiloviny, luštěniny, játra,
kvasnice, vejce.
 ®
: Acidum folicum Léčiva®

32
2.6.2.7 Vitamin B12, kobalamin, kyanokobalamin
 Klíčový pro syntézu nukleových kyselin, potřebný pro krvetvorbu a obnovu
myelinových obalů nervových vláken;
 Rozpustný ve vodě, ztráty pouze případným výluhem;
 Hypovitaminóza: perniciózní anémie;
 Zdroje: maso, vnitřnosti (zejména játra), vejce, mléčné výrobky.
 Milgamma®

2.6.2.8 Vitamin H, biotin

 Součást enzymů při metabolizmu bílkovin a tuků;
 Rozpustný ve vodě, ztráty pouze případným výluhem a dlouhodobým skladováním;
 Zdroje: obiloviny, luštěniny, vaječné žloutky, kvasnice, maso, ryby, vnitřnosti.

2.6.2.9 Vitamin C, kyselina askorbová

 Antioxidant, nezbytný pro tvorbu kolegenu, látek steroidní povahy;
 Rozpustný ve vodě, ztráty UV zářením, tepelnou úpravou i skladování mohou být až
100%;
 Zdroje: čerstvé ovoce (rybíz, šípky, citrusy), zelenina.

2.6.3 Minerály

2.6.3.1 Minerál sodík, Na

 Klíčový extracelulární kationt;
 Zdroj: NaCl (sůl);
 Společně s chlorem představuje rozhodující osmoticky aktivní částice; v této dvojici
je však významnější sodík, protože organismus disponuje citlivými nástroji pro jeho
regulaci.

2.6.3.2 Minerál draslík, K

 Klíčový intracelulární kationt;
 Zdroj: běžně přítomný ve všech potravinách, bohatým zdrojem jsou brambory,
rajčata, fazole, bánány.
 Kalnormin®

2.6.3.3 Minerál vápník, Ca

 Důležitou složkou nejen našich kostí a zubů, ale stejně důležitý je i jeho kationt
v buněčné i mezibuněčné komunikaci, pro svalový stah, kofaktor srážení krve;
 Zdroj: mléko, mléčné výrobky, celozrnné obiloviny, luštěniny, mák.

33
2.6.3.4 Minerál hořčík, Mg
 Další klíčový intracelulární kationt, potřebný pro enzymy metabolizmu živin (v
Krebsově cyklu) i v dýchacím řetězci;
 Zdroj: mléko, mléčné výrobky.
 Magnosolv®

2.6.3.5 Minerál fosfor, P

 Složka kostí a zubů;
 Zdroj: běžně přítomný ve všech potravinách, bohatým zdrojem jsou sýry, vejce,
luštěniny.

2.6.3.6 Minerál železo, Fe

 Klíčový prvek pro tvorbu hemoglobinu červených krvinek, myoglobinu svalových
buněk, součást enzymů (např. cytochrom P450);
 Zdroje: maso (zejména červené), vnitřnosti, rostlinné zdroje (obiloviny,
luštěniny, zelenina) mají nižší vstřebatelnost.
 ®
: Aktiferrin®, Sorbifer Durules®

2.6.3.7 Minerál jód, I

 Minerál nezbytný pro tvorbu hormonů štítné žlázy;
 Zdroje: jodizovaná sůl, mořské ryby, mořské řasy.

2.6.3.8 Minerál měď, Cu

 Podílení na katabolizmů makroživin, implementace železa do červených krvinek,
tvorba kolagenu a elastinu, melaninu;
 Zdroje: obiloviny, luštěniny, listová zelenina.

2.6.3.9 Minerál selen, Se

 Antioxidant, složka enzymů;
 Zdroje: maso, vnitřnosti, mořské produkty, vejce, mléčné výrobky, ořechy.

2.6.3.10 Minerál zinek, Zn

 Součást enzymů, které se podílejí např. na syntéze DNA, tovrbě proteinů, nebo
vzniku inzulinu;
 Zdroje: maso, vnitřnosti, mořské produkty, vejce, luštěniny.

2.7 Vybrané hormony

Hormony jsou látky, které jsou produkovány žlázami s vnitřní sekcí a vylučovány do
krevního oběhu. Krví jsou dopravovány k cílovým orgánům a tkáním.

34
 Hormony působí specificky na vybrané tkáně, obsazují v těchto tkáních specifické
receptory, čímž vyvolávají příslušné reakce.
Základní informace o účincích hormonů na vybrané orgánové systémy jsou uvedeny dále.

2.7.1 Hypotalamické regulační hormony

 Tyreotropin uvolňující hormon, tyreoliberin (TRH) : stimulace tyreotropinu (TSH)
z adenohypofýzy.

2.7.2 Hormony adenohypofýzy (předního laloku hypofýzy)

 Adrenokortikotropní hormon, kortikotropin (ACTH) : ↑ tvorba kortikoidních
hormonů v nadledvinách;
 Růstový hormon, somatotropin (STH) : růst, tvorbu svalů;
 Tyreotropní hormon, tyreotropin (TSH) : stimulace štítné žlázy (→ ↑ metabolismus,
↑ tvorba tepla);
 Luteinizační hormon, lutropin (LH) : tvorba pohlavních hormonů;
 Folikuly stimulující hormon, folitropin (FSH) : tvorba pohlavních buněk (vajíček,
spermií);
 Prolaktin, laktotropin: růst mléčné žlázy a tvorba mateřského mléka.

2.7.3 Hormony neurofypofýzy (zadního laloku hypofýzy)

 Antidiuretický hormon, též vazopresin (ADH): ↑ reabsorpce vody v ledvinách →
zadržení vody v těle;
 Oxytocin: stimulace kontrakcí dělohy při porodu, stimulace sekrece mateřského
mléka, stimulace dělohy a semenných kanálů při orgasmu;

2.7.4 Hormony epifýzy ( šišinky mozkové)

 Melatonin: cirkadiální rytmy (střídání dne a noci).

2.7.5 Hormony štítné žlázy

 Tyroxin, trijodtyronin: stimulace metabolizmu sacharidů, tuků i bílkovin, vliv na
růst a diferenciaci buněk.
 Kalcitonin snižuje hladinu plazmatického kalcia (Ca2+) inhibicí vstřebávání kalcia
ze střeva, inhibicí vzpětného vstřebávání kalcia v ledvinách, tlumením aktivity
osteoklastů (které rozkládají kostní tkáň).

35
2.7.6 Hormony příštítných tělísek
 Parathormon, parathyrin: zajišťuje dostatečnou hladinu vápníku v krvi a tkáních
(uvolněním z kostí, vyšším příjmem z GIT, nižším uvolňováním do moči).

2.7.7 Hormony kůry nadledvin

 Glukokortikoidy (kortizol): ↓ imunity, regulace metabolismu, mobilizace
energetických rezerv (pro boj s „chronickými stresory“);
 Mineralokortikoidy (aldosteron) : ↑ retence (zádrž) Na+ a tím i vody (→ hypertenze,
otoky) a vyšší vylučování K+ (→ ↓ K+).

2.7.8 Hormony dřeně nadledvin

 Adrenalin: stimulace sympatiku (↑ srdeční činnosti, ↑ prokrvení svalů, rozšíření
dýchacích cest).

2.7.9 Hormony pankreatu (slinivky)

 Inzulin: stimuluje příjem glukózy z krve do buněk (→ ↓ glykémie);
 Glukagon: tlumí využiti glukózy z krve do buněk;

2.7.10 Pohlavní hormony

 Estrogeny (estradiol, estron a další): zrání vajíčka ve vaječníku, ženské pohlavní
znaky (šířka pánve, poprsí, ochlupení);
 Gestageny (progesteron) : připravuje a udržuje dělohu pro těhotenství;
 Androgeny (testosteron) : mužské pohlavní znaky (stavba těla, hlas, ochlupení),
anabolické účinky.

2.8 Nádorové markery

Nádorové markery jsou látky, které vytvářejí samotné nádorové buňky, případně okolní
tkáně jako reakci na rakovinné bujení. U celé řady markerů si musíme být vědomi faktu, že
jejich zvýšení ještě nemusí znamenat rakovinné bujení, protože k jejich zvýšení může dojít
např. při zánětu, infekci.
Nádorovými markery mohou být antigeny, hormony, enzymy, bílkoviny. Příkladem
nádorových markerů může být u dané věkové skupiny standardně vyšetřovaný prostatický
specifický antigen (PSA) indikující přítomnost zánětu či karcinomu prostaty, nebo
karcinoembryonální antigen (CEA) zvýšený u zánětů a nádorů GIT, nádorů jater, slinivky,
plic, vaječníků, prsu.

36
3 Látky působící na nervový systém

3.1 Nervový přenos

Přenos nervového signálu v nervové buňce (viz obr. 3.1), je děj, díky kterému se
z jednoho konce nervové buňky (z dendritických trnů a těla neuronu) šíří impulz na druhý
konec nervové buňky (axon, konkrétně do axonových zakončení, nebo-li axonových
terminálů).

Obr. 3.1 Stavba neuronu (volně dle Parker, 2007, s. 70)

Jednotlivé nervové buňky jsou mezi sebou propojeny specializovanými útvary. Místa
spojení neuronů se nazývají synapse, viz obr. 3.2.

Obr. 3.2 Synapse (volně dle Atlas lidského těla, 2009, s. 131)

37
3.1.1 Klidový stav neuronu
Nervové buňky jsou neustále atakovány impulzy. To však neznamená, že na všechny
impulzy neuron bude reagovat.
V nečinnosti panuje vně a uvnitř nervové buňky rozdílný poměr iontů, který je důsledně
udržován specifickými vlastnostmi buněčné membrány, např. rozdílnou propustností
klíčových iontů, viz obr. 3.3.
V okolí buněk převládají kladné ionty (kationty) nad zápornými ionty (anionty). Naopak
uvnitř buňky převládají ionty záporné. Tato rozdílnost je objektivně zjistitelná jako
eletronegativita vnitřku neuronu, která se označuje jako klidový membránový potenciál, nebo
také – vzácněji – klidová polarizace buněčné membrány s hodnotou blízkou – 70 mV. Dále je
ještě důležité vědět, že vně buněk převládají kationty sodné (Na+). Uvnitř buňky jsou
z kationtů v převaze ionty draselné (K+).

Obr. 3.3 Klidový membránový potenciál (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42-55)

Ionty mají snahu vyrovnat tyto rozdíly (potenciály, rozdílné napětí). Elektrochemické
gradienty berou v úvahu jak rozdílné rozložení iontů v extra- a intra-celulárním prostoru, tak
jimi nesených nábojů):
 Kladné (+) ionty (s výjimkou draslíku) mají tendenci pronikat do buňky.
 Záporné (-) ionty mají tendenci proudit dovnitř.
 Na+ ionty mají tendenci proudit dovnitř buňky,
 K+ ionty proudí ven z buňky.
Snaha iontů k prostupu přes membránu je principem, na kterém funguje právě šíření
signálu (impulzu) v nervové buňce. V této souvislosti je nutné vzít v úvahu rozdílnou
propustnost buněčné membrány pro jednotlivé ionty, která je až 100x vyšší pro K+ ve
srovnání s Na+ ionty, propustnost pro Cl- leží přibližně uprostřed. Lze tedy říci, že v případě
Na+ musí příslušný iontový kanál „otevřít“ buď specifická molekula (ligand) nebo změna
napětí, naopak v případě K+ se mohou uplatnit i stále otevřené (tzn. neřízené) kanálky.

38
3.1.2 Přenos nervového signálu mezi nervovými buňkami
V momentě, kdy je impulz zvenčí dostatečně silný, tak na to nervová buňka zareaguje
šířením signálu (akční potenciál).
Z předcházející (presynaptické = před synaptickou štěrbinou) dráždivé buňky (neuronu) se
uvolní molekula mediátoru (neurotransmiteru, jde vlastně o endogenní ligand).
Neurotransmiter putuje synaptickou štěrbinou k druhé (postsynaptické = za synaptickou
štěrbinou) vzrušivé (nervové, případně svalové či žlázové) buňce. Zde se váže na receptor
ležící v membráně této postsynaptické vzrušivé buňky, viz obr. 3.4.

Obr. 3.4 Přenos nervového impulzu mezi dvěma buňkami (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42-55)

Navázání neurotransmiteru na receptor způsobí otevření iontového sodného (Na+) kanálu.

Tento typ iontového kanálu je řízen ligandem, což znamená, že se otevře pouze při navázání
příslušné molekuly mediátoru na receptor. Do nervové buňky následně ligandem řízenými
sodnými (Na+) kanály vtékají sodné ionty. Přechodný přebytek Na+ iontů v cytosolu nervové
buňky pochopitelně znamená úbytek elektronegativity na vnitřní ploše buněčné membrány
(původně negativní klidový membránový krátce nabývá pozitivních hodnot).
Změna napětí v buňce začne otevírat napěťově řízené sodné (Na+) iontové kanály, které
umožní šíření vzruchu axonem nervové buňky. Napěťově řízené znamená, že se otevřou při
změně napětí (poměru iontů).
Po celé délce neuronu se tedy na základě změny poměru iontů otevírají iontové sodné
(Na+) kanály. Dochází ke vtékání sodných iontů do buňky, čímž se šíří signál až na konec
buňky. Tato přechodná změna napětí (polarity) povrchu membrány se nazývá depolarizace
buňky, viz obr. 3.5.

39
 Obr. 3.5 Depolarizace buňky Na+ kanály (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42-55)

Signál (impulz, vtok iontů) se šíří dál až na konec buňky. Ale už v tento moment se na
začátku buňky musí okamžitě znovu obnovovat původní stav, tzn. úroveň klidového
membránového potenciálu. Jinak nervová buňka není schopna šířit nový impulz (signál,
podnět). Toho se docílí otevřením napěťově řízených draselných (K+) iontových kanálů.
Z buňky proudí draselné kationty (K+), viz obr. 3.6.

Obr. 3.6 Repolarizace buňky K+ kanály (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42-55)

Zároveň obsahuje buněčná membrána důležitý transportní protein (= Na+/K+ ATP-ázu),

který zpětně přečerpává sodné ionty z buňky ven a draselné zpět do buňky, viz obr. 3.7.

Obr. 3.7 Repolarizace buňky Na+/K+ ATP-ázou (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42-55)

40
 V daném místě je tedy rovnováha obnovena a daný úsek buňky je opět připraven přijímat
nové podněty, viz obr. 3.3.
Mezítím nervový impulz (akční potenciál) doputoval až na konec nervové buňky, kde je
třeba jej předat dál.
Na konci axonu buněčná membrána obsahuje ještě napěťově řízené vápníkové (Ca2+)
iontové kanály. Vtokem sodných iontů se změní napětí, což otevře vápníkové (Ca2+) iontové
kanály a dochází ke vtoku Ca2+ iontů, jedná se tedy o další příklad napěťově řízeného
iontového kanálu, viz obr. 3.8.

Obr. 3.8 Stimulace uvolňování neurotransmiteru v axonu neuronu (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42-55)

Zvýšená koncentrace vápenatých (Ca2+) iontů vyvolá:

 U nervové buňky uvolnění molekul neurotransmiteru (mediátoru, ligandu), viz obr.
3.8.
 U svalových buněk umožní uvolnění Ca2+ posun svalových vláken aktinu a myosinu
proti sobě, tedy svalovou kontrakci.

3.1.3 Fyziologie neurotransmise synaptické štěrbiny

Jednotlivé nervové buňky jsou mezi sebou propojeny. Místa spojení neuronů se nazývají
synapse (synapse = v češtině „zápoj“). Na úrovni nervového systému se můžeme setkat
s axodendritickými (naprostá převaha), axosomatickými a axoaxonovými synapsemi
v závislosti na tom, jaké základní součásti nervové buňky jsou propojeny.
Popsali jsme si přenos nervového impulzu, nicméně intenzita potřebná pro vyvolání
vysvětleného impulzu je řízena vnímavostí v synaptické štěrbině, kterou lze objektivně snímat
jako synaptický potenciál.
Většina léčiv působících na CNS cílí právě na ovlivnění citlivosti tohoto potenciálu
v synaptické štěrbině.
Akční potenciál presynaptické buňky vyvolá uvolnění molekul neurotransmiteru do
synaptické štěrbiny. V synaptické štěrbině molekuly neurotransmiterů vazbou na receptory

41
v membráně postsynaptické buňky způsobí pokračování šíření signálu (impulzu) na další
a další buňky.
V prostoru synapse jsou enzymy, které mají za úkol štěpit molekuly uvolněného
neurotransmiteru, čímž se zajistí ukončení jeho působení, viz obr. 3.9.

Obr. 3.9 Enzymy rozkládající neurotransmitery v synapsi (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42-55)

Neurotransmiter uvolněný buňkou se také může opět transportovat (= zpětný příjem; re-
uptake) pomocí transportních proteinů zpět do stejné (presynaptické) buňky. Buňka se vlastně
snaží tímto způsobem neplýtvat s drahocenně vyrobenými molekulami neurotransmiterů, viz
obr. 3.10.

Obr. 3.10 Zpětné vychytávání (reuptake) neurotransmiteru (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42-55)

Enzymy rozkládající neurotransmitery se nacházejí nejenom v synaptické štěrbině, viz

obr. 3.9. Ale jsou přítomny i uvnitř presynaptické buňky, v níž metabolizují nadbytečné
molekuly neurotransmiterů, nacházející se mimo zásobní vesikuly, viz obr. 3.11.

42
 Obr. 3.11 Enzymy rozkládající neurotransmitery v neuronu (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42-55)

Presynaptická buňka má na presynaptické membráně také receptory pro molekuly

neurotransmiteru, který sama uvolňuje (jedná se o tzv. autoreceptory). Mají za úkol
autoregulaci výdeje neurotransmiteru. Pokud jsou tyto receptory obsazovány
neurotransmiterem, znamená to, že jich je v synaptické štěrbině dostatek. V takovém případě
se v presynaptickém zakončeni zastaví uvolňování neurotransmiteru, a to nezávisle na
případné snaze aktuálně přicházejícími akčními potenciály uvolňovat další a další molekuly
neurotransmiteru, viz obr. 3.12.

Obr. 3.12 Autoregulace uvolňovaného neurotransmiteru (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42-55)

3.2 Členění nervové soustavy

Po objasnění klíčových dějů v rámci nervových přenosů na úrovni jednotlivých neuronů,
je na místě popis jednotlivých částí nervové soustavy, viz obr. 3.13.

43
 Nervová soustava v těle:
 centrální nervový systém (CNS):
o mozek;
o mícha;
 periferní nervový systém (PNS):
o dostředivé – aferentní (vlastně senzitivní) - nervy (vedou impulzy „do
středu“, tedy do CNS z různých senzorů – např. tyčinky a čípky sitnice,
vláskové buňky vnitřního ucha, propriosenzory informující o poloze
končetin a těla atd.);
o odstředivé – eferentní (vlastně motorické) – nervová vlákna vedoucí
signály z CNS do výkonných orgánů – řídí stahy kosterního (somatického)
svalstva, např. kontrakce svalů paže při zvedání břemene, nebo
visceromotorické nervy regulující činnost vnitřních orgánů příslušející
k autonomnímu nervovému systému.

Obr. 3.13 Nervová soustava (volně dle Parker, 2007, s. 82-85)

3.3 Autonomní nervový systém (ANS, VNS)

Autonomní nervový systém (ANS), též označován jako vegetativní nervová soustava
(VNS) je část nervové soustavy, která reguluje viscerální (útrobní, neuvědomované) funkce
těla, např. krevní tlak, srdeční činnost, průchodnost dýchacích cest, motilitu (pohyblivost)
střev, tělesnou teplotu a řadu dalších nevědomých funkcí.
Pokud se pokusíme celou problematiku ANS zjednodušit, tak můžeme tvrdit, že jde o dva
protichůdné podsystémy či pododdíly: sympatikus a parasympatikus, které většinou na funkce
těla působí opačně (ne však vždy).
Sympatikus bychom si mohli pro snazší pochopení popsat jako tu část ANS, která se
aktivuje v případě potřeby boje, nebo útěku, viz obr. 3.14.

44
 Dochází k:
 Zvýšení průtoku krve kosterním svalstvem a recipročně ke snížení průtoku krve
trávicím systémem (s cílem přednostně dodat svalům více krve);
 Zrychlení srdeční frekvence a síly srdeční kontrakce (opět s cílem rychle
mobilizovat krev a v krvi přítomné živiny a kyslík především pro kosterní svalstvo);
 Rozšíření průdušek (bronchů, pro vyšší zajištění přívodu kyslíku);
 Mydriáze, tedy rozšíření zornic (s cílem vnímat maximální zorné pole, pro
nejrychlejší rozpoznání nebezpečí).

Obr. 3.14 Sympatikus = útok, útěk (volně dle Parker, 2007, s. 84-85)

Parasympatikus je naopak aktivován v momentě klidu, odpočinku a trávení potravy, viz

obr. 3.15.
Jeho projevy tedy jsou:
 Zvýšené zásobení trávicího systému krví, stimulace peristaltiky a sekrece trávicích
šťáv (s cílem posílit regeneraci těla efektivním využitím živin);
 Zpomalení srdeční frekvence, udržování klidového krevního tlaku (při odpočinku
není třeba silného krevního zásobení).
 Udržování klidového průsvitu průdušek (protože není nezbytná taková kyslíková
dotace organizmu);
 Mióza, tedy zúžení zornic – s cílem zaměřit pozornost na odpočinek, potravu (tzv.
„hledět si svého talíře“).

45
 Obr. 3.15 Parasympatikus = odpočinek, trávení (volně dle Parker, 2007, s. 84-85)

3.3.1 Pojmy: mimetika, lytika

ANS komunikuje prostřednictvím nervových vláken, která si předávají informace tak, že
jedna nervová buňka uvolní neuromediátor (neurotransmiter, molekula aminové či proteinové
povahy), který se váže na svůj specifický receptor na další nervové buňce. Impulz (signál)
postupně doputuje až k příslušnému orgánu, kde vyvolá požadovaný účinek (např. zvýšení
srdeční frekvence, stah hladkého svalu apod.), viz též kapitola 3.1.2.
V terminologii ANS se ustálily pojmy mimetika a lytika:
 Mimetikum je látka (léčivo), která se stejně jako mediátor (neurotransmiter) váže na
receptor další nervové buňky či jiné buňky, čímž vyvolá podobný účinek, jako
neurotransmiter sám. Můžeme říci, že mimetikum působí jako agonista (aktivátor)
daného receptoru, viz obr. 3.16.
 Lytikum je látka (léčivo), která se opět váže, stejně jako mediátor (neurotransmiter),
na receptor další nervové buňky, ale NEVYVOLÁ stejný účinek, jako
neurotransmiter, receptor neaktivuje. Takže lytikum tlumí reakci těla řízenou daným
receptorovým systémem. Můžeme říci, že lytikum působí jako antagonista
(blokátor) daného receptoru, viz obr. 3.16.

46
 Obr. 3.16 Agonizmus a antagonizmus léčiva (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42-55)

Z uvedeného vyplývá, že v terminologii ANS je klíčové: 1. zda daná látka (léčivo) působí
na sympatikus, či parasympatikus. 2. zda působí mimeticky, či lyticky.
 Sympatomimetika jsou látky stimulující sympatikus (zvýšení srdeční činnosti, útlum
aktivity trávicí a vylučovací soustavy, rozšíření dýchacích cest);
 Sympatolytika jsou látky blokující činnost sympatiku, čímž převáží tonus
parasympatiku (zrychlení trávení, snížení srdeční činnosti, zúžení dýchacích cest);
 Parasympatomimetika jsou látky stimulující parasympatikus (zrychlení trávení,
snížení srdeční činnosti, zúžení dýchacích cest);
 Parasympatolytika jsou látky blokující parasympatikus, čímž dochází k funkční
převaze sympatiku (zvýšení srdeční činnosti, útlum trávicí a vylučovací soustavy,
rozšíření dýchacích cest).

3.3.2 Typy receptorů v ANS

Léčiva ANS působí na receptory sympatiku, nebo receptory parasympatiku. Léčiva
mohou daný systém stimulovat (mimetika), nebo jeho činnosti tlumit (lytika).
Aby složitostí v ANS nebylo málo, tak je potřeba říci, že sympatický i parasympatický
systém není regulován jen jediným typem receptoru. Moderní medicínské výzkumy popsaly
řadu podtypů receptorů a jejich odlišností.
Pro farmakologii vzniká prostor snažit se léčivem ovlivnit jen jeden konkrétní podtyp
receptoru, a tím působit cíleně jen na konkrétní orgán či funkci, které jsou řízeny ANS.
Chceme-li tedy správně pochopit účinky z hlediska různých receptorových podtypů
„selektivních“ léčiv, je nezbytná základní znalost, kde a jaké se v těle nacházejí podtypy
receptorů.

47
V ANS se vyskytují dva základní typy receptorů:
 Adrenegní receptory, aktivované noradrenalinem (případně adrenalinem) či léčivy
s podobným efektem (adrenergní látky, adrenomimetika);
 Cholinergní receptory, které jsou aktivovány acetylcholinem a látkami, které jeho
účinek napodobují (cholinergní látky, cholinomimetika).
V sympatiku se nacházejí adrenergní receptory, viz obr. 3.17:
 α1 receptory, jejichž stimulace způsobí vazokonstrikci cév (→ ↑ TK), naopak jejich
blokace (antagonizmus) přispívá k vazodilataci (→ ↓ TK).
 α2 receptory jsou autoregulační receptory, které informují daný neuron, že už do
svého okolí uvolnil dostečné množství neurotransmiteru a má další sekreci zastavit.
Stimulační (agonistický) účinek na tyto receptory tedy způsobí nižší uvolňování
neurotransmiteru → tedy tlumení aktivity sympatiku, viz též obr. 3.12. Léčiva
stimulující tento podtyp adrenergního receptoru obecně snižují krevní tlak.
 β1 receptory jsou přítomny v srdeční svalovině a jejich aktivace vede ke stimulaci
srdce. Blokování těchto receptorů tedy tlumí srdeční činnosti (→ ↓ FS a stažlivosti).
 β2 receptory jsou lokalizovány např. na buňkách hladkého svalstva a jejich
stimulace vyvolává uvolnění (relaxaci) hladkých svalů. Stimulace těchto receptorů
lokalizovaných v cévách srdce, v dýchacích cestách, nebo děloze vede k rozšíření
cév srdce (↑ prokrvení myokardu), rozšíření dýchacích cest (bronchodilatace → ↑
O2 pro tkáně), uvolnění kontrakcí dělohy (tokolýza). Blokování vyvolává opačné
účinky.
Látky ovlivňující sympatikus (→ sympatotropní látky) můžeme dále rozdělit na:
 Látky s přímými účinky, tedy s přímou vazbou na adrenergní receptory; jak již bylo
naznačeno v případě selektivních léčiv se jedná o vazbu na určitý podtyp
adrenergního receptoru, v případě neselektivních léčiv pak o vazbu na více podtypů
těchto receptorů;
 Látky s nepřímými účinky, zvýšují nebo snižují hladiny přirozeného mediátoru
noradrenalinu v synapsích, případně i hladiny hormonu adrenalinu. Protože
endogenní ligandy se vážou (byť s rozdílnou afinitou) na všechny podtypy
adrenergních receptorů, jedná se u tohoto typu (nepřímo účinkujících) léčiv vždy
o neselektivně působící mimetika či lytika (ovlivňují řadu orgánů či funkcí).

48
 Obr. 3.17 Sympatikus - alfa a beta receptory (volně dle Silbernagl, 2004, s. 84-87 a Lüllmann, 2012, s. 86-87)

Parasympatikus se rovněž v těle manifestuje prostřednictvím více typů a subtypů

receptorů.
Základní dělení receptorů aktivovaných acetylcholinem je na nikotinové a muskarinové
receptory, kdy tyto dva základní typy se následně dělí na 3 subtypy nikotinové a 5 subtypů
muskarinových receptorů.
Je skutečností, že i u této skupiny léčiv ovlivňujících parasympatikus jsou léčiva
s přímým-selektivním účinkem na daný subtyp receptoru, tak s nepřímým účinkem –
nepůsobících na receptorech, ale ovlivňujících množství přirozeného mediátoru acetylcholinu
v synapsích.

3.3.3 Sympatomimetika (SM)

Sympatomimetika jsou látky vyvolávající stejné účinky, které vidíme po stimulaci
sympatiku.

3.3.3.1 Neselektivní sympatomimetika

MÚ:
Neselektivní sympatomimetika vyvolávají stimulaci srdečního stahu i srdeční
frekvence účinek, vazokonstrikci → ↑ TK, bronchodilataci (rozšíření dýchacích cest).
Obecně stimulují alfa i beta-adrenergní receptory v rozdílném stupni, např. adrenalin

49
 v nízkých koncentracích přednostně stimuluje beta-podtypy, dobutamin v nízkých
koncentracích stimuluje hlavně 1 podtyp adrenergního receptoru.
I:
 Srdeční zástava, selhání krevního oběhu a kardiogenní šok (zde hlavně při hypotenzi
k udržení dostatečného perfuzního tlaku).
 Lokálně jako přísada k periferním myorelaxanciím.
NÚ:
 Hypertenze.
Z + ®:
 adrenalin (Adrenalin Léčiva®)
 noradrenalin (Noradrenalin Léčiva®)
 dobutamin (Dobutamin®)
 dopamin (Tensamin®)

3.3.3.2 α1 sympatomimetika (α1 agonisté)

Systémové využití α1 sympatomimetik by znamenalo stah cév (vazokonstrikci), tedy ↑
TK. Lokální vazokonstrikce cév nosní sliznice či oka vyvolá nižší prokrvení sliznice, čímž
dojde k potlačení otoku sliznice (zprůchodnění nosu, či zčervenání očí).
MÚ:
 Vazokonstrikce cév nosní či oční sliznice → ↓ překrvení (dekongesce) nosní
sliznice u rýmy → zprůchodnění nosu či potlačení prokrvení očí při jejich
podráždění.
I:
 Rýma, dospělý max. týden, děti 2-3 dny.
 Podráždění očí.
NÚ:
 Návyk, který se rozvíjí po cca 10 dnech intranazální aplikace (trvalé změny funkce
sliznice, riziko trvalé rýmy), tachyfylaxe (přechodné vymizení efektu při krátkém
intervalu mezi podáváním).
Z + ®:
 nafazolin (Sanorin®)
 oxymetazolin (Afrin®, Nasivin®, Sinex®)
 xylometazolin (Olynth®, Otrivin®®)

50
3.3.3.3 α2 sympatomimetika (α2 agonisté)
α2 autoregulační receptory sympatiku jsou umístěny na presynaptických membránách. Po
uvolnění neurotransmiteru do synaptické štěrbiny dojde k jejich stimulaci, což vede k útlumu
dalšího výdeje mediátoru z presynaptického zakončení.
Stimulací těchto receptorů α2 mimetiky je tedy paradoxně tlumen efekt sympatiku. Ovšem
hlavním místem účinku klinicky používaných α2 sympatomimetik je CNS, viz obr. 3.17 (část
α2 receptor).

3.3.3.4 β‐sympatomimetika
V praxi se používají pouze beta2 mimetika, a to buď při léčbě astmatu a chronické
obstrukční plicní nemoci (viz kapitola 10.4 Antiastmatika) nebo v porodnictví pro snížení
tonu dělohy (viz kapitola 13.5 Tokolytika).

3.3.3.5 Nepřímá sympatomimetika

Jejich mechanismus účinku spočívá ve stimulaci uvolňování noradrenalinu (NA) ze
zásobních vezikul presynaptického zakončení do synaptické štěrbiny, nebo může spočívat
v blokování zpětného vychytávání neurotransmiteru zpět do presynaptického neuronu.
Protože jejich mechanismus účinku není založen na přímém účinku na adrenergní
receptory (tj. receptory v sympatickém systému), tak je tato skupina označovaná jako nepřímá
sympatomimetika.

3.3.4 Sympatolytika (SL)

Sympatolytika jsou látky tlumící sympatikus díky antagonizaci účinku NA na
adrenergních receptorech:
α1-sympatolytika budou blokací α1 receptorů dilatovat cévy → ↓ TK.
β1-sympatolytika (-blokátory) jsou léky s účinkem na ß1 receptory (převažující
v myokardu), kde jejich inhibice tlumí srdeční činnost. Patří mezi důležitou skupinu léčiv pro
terapii různých poruch kardiovaskulárního systému.
β2-sympatolytika jsou nicméně v dnešní farmakologii nežádoucí skupinou, protože jejich
účinek blokují relaxační ß2 receptory, což způsobí vazokonstrikci srdečních cév (snížení
prokrvení srdce) a zejména bronchokonstrikci (zúžení průdušek), která může u osob se
sklonem k astmatu vyvolat astmatický záchvat. Účinky takových léčiv by byly tedy spíše
nevhodné a v současné farmakoterapii se takové látky nepoužívají.
Z uvedeného důvodu jsou u β-sympatolytik (-blokátorů) vyvíjeny léky s přednostně ß1-
sympatolytickým účinkem. Označují se pak jako kardioselektivní -blokátory, protože ß1
receptory jsou především v srdci.
Další pojem u β-sympatolytik je VSA (= vnitřní sympatomimetická aktivita, angl. ISA).
Tento pojem znamená, že léčivo má kromě β-sympatolytického účinku zachován i malý β-
agonistický, sympatomimetický (β-SM) účinek. Což zní rozporuplně, nicméně díky β-SM

51
účinku je sníženo riziko příliš výrazného blokačního účinku, který může vést až
k bradykardii. Látky s VSA mají tak nižší potenciál vyvolat srdeční zástavu či srdeční
blokádu.

3.3.4.1 β‐sympatolytika (β‐SL, beta‐blokátory, BB)

MÚ:
 Blokování ß1 receptorů sympatiku → tlumení srdeční činnosti (↓ srdeční frekvence,
síla stahu) → ↓ množství krve dodávané do arterií (tepen) → ↓TK.
 Zpomalení srdečního rytmu vede k snížení nároků srdce na kyslík a zlepšení
prokrvení → úprava ischemie (nedostačného zásobení kyslíkem).
I:
 Hypertenze, srdeční selhávání, arytmie, ischemická choroba srdeční.
NÚ:
 Bradykardie, AV blokády (zpomalení vedení vzruchu v srdci).
 Při současné blokaci 2-receptoru existuje riziko vyvolání astmatických potíží
u vnímavých osob (astmatici).
KI:
 Bradykardie, akutní srdeční selhání (BB snižují vedení vzruchu po srdci, až riziko
srdeční zástavy).
 V graviditě a laktaci pod častějším lékařským dohledem.
IL:
 Blokátory vápníkových kanálů a srdeční glykosidy (digoxin) mohou zpomalovat
vedení vzruchu v srdci → společné užívání tedy = ↑ riziko srdeční zástavy při
současném podávání s BB.
 Nesteroidní antiflogistika snižují efekt BB na vysoký TK.
Z + ®:
 atenolol (Apo-Atenol®, Tenormin®) [kardioselektivní bez VSA]
 metoprolol (Egilok®) [kardioselektivní bez VSA]
 betaxolol (Betaxa®, Lokren®) [kardioselektivní bez VSA]
 bisoprolol (Bisocard®, Rivocor®, Tyrez®) [kardioselektivní bez VSA]
 nebivolol (Nebivolol®, Nebilet®) [kardioselektivní bez VSA]
 acebutolol (Sectral®) [kardioselektivní s VSA]

3.3.4.2 α sympatolytika (α blokátory)

α receptory sympatiku v cévách způsobují stimulací vazokonstrikci → ↑TK.
Naopak jejich tlumení (α sympatolytiky) způsobuje vazodilataci.
MÚ:
 Blok α1 receptorů sympatiku v cévách → vazodilatace → ↓TK.

52
 I:
 Hypertenze, rezistentní stavy, v kombinacích s antihypertenzivy první linie.
 Léčba benigní hyperplazie prostaty (včetně současné léčby vysokého TK).
NÚ:
 Reflexní tachykardie (srdce reaguje na ↓TK svou zvýšenou činností = tachykardie),
kolaps na začátku terapie (prudký pokles TK).
Z + ®:
 doxazosin (Zoxon®, Doxazosin®)
 terazosin (Hytrin®)
 urapidil (Ebrantil®) [α1-SL, slabé β1-SL, slabé α2-SM, nedochází k reflexní
tachykardii]

3.3.4.3 α/β sympatolytika

MÚ:
 Blok α i β receptorů sympatiku = současně vazodilatace i útlum činnosti srdce.
NÚ:
 Hypotenze, bradykardie, vzácně riziko zhoršení srdečního selhání (přílišného
útlumu srdce).
Z + ®:
 labetalol (Trandate®)
 karvedilol

3.3.4.4 Centrální sympatolytika

Centrální sympatolytika ovlivňují periferní ANS svým centrálním účinkem v CNS.
MÚ:
 Snížení aktivity sympatiku centrálním mechanismem (agonistický účinek na α2
receptory či agonistické působení na imidazolinové receptory v prodloužené míše →
aktivace α2 receptorů v mozku) → pokles TK.
 Částečně i aktivace presynaptických α2 receptorů sympatiku v periferii → pokles
TK.
I:
 Hypertenze u těhotných žen (α-methyldopa).
 Hypertenze, rezistentní stavy, v kombinacích s hypertenzivy první linie.
Z + ®:
 α-metyldopa (Dopegyt®)
 rilmenidin (Tenaxum®, Rilmenidin®)
 moxonidin (Cynt®, Moxostad®)

53
3.3.5 Parasympatomimetika (PSM)

3.3.5.1 Parasympatomimetika nepřímá (inhibitory acetylcholinesterázy)

Inhibitory enzymu acetylcholinesterázy (iACHE, ACHEi) snižují štěpení neurotransmiteru
acetylcholinu (ACh) a zvyšují koncentraci funkčních molekul ACh v synapsích. Nepůsobí
přímo na ACh receptory, proto jsou označována jako nepřímá parasympatomimetika.
MÚ:
 Inhibice enzymu acetylcholinesterázy (ACHE), která v synapsích rozkládá ACh →
zvýšení stimulace ACh receptorů.
I:
 Útlum střevní peristaltiky, retence (zadržování) moči
 Myasthenia gravis (autoimunitní poškození ACh-receptorů nervosvalové ploténky
→ neschopnost dlouhodobé kontrakce svalů → svalová slabost).
NÚ:
 ↓TK, ↓FS (stimulace parasympatiku).
 Zvracení, průjem (stimulace parasympatiku).
KI:
 Retence moči.
 Střevní obstrukce (nadměrný útlum peristaltiky).
Z + ®:
 neostigmin (Syntostigmin®)
 distigmin (Ubretid®)

3.3.5.2 Parasympatomimetika (PSM) přímá

Působí jako agonisté přímo na receptory pro neurotransmiter ACh.
MÚ:
 Stimulace receptorů parasympatiku vyvolává zúžení zornice a další účinky na oko
→ což usnadňuje odtok komorové vody.
I:
 Lék první volby u glaukomu s uzavřeným úhlem (na snížení nitroočního tlaku).
NÚ:
 ↑ slinění, ↓TK, ↓FS.
Z + ®:
 Pilokarpin (Fotil® = Timolol + Pilokarpin)

54
3.3.6 Parasympatolytika (PSL)
MÚ:
 Parasympatolytikum → blokáda receptorů pro ACh v parasympatiku → ↓
parasympatiku → relaxace (povolení stahu) svěračů, útlum peristaltiky
(pravidelných stahů hladkého svalstva) → spasmolytický účinek.
Další projevy inhibice parasympatiku: dilatace bronchů, inhibice sekrece žláz, vyšší
FS, retence moči aj.
I:
 Spasmy útrobních hladkých svalů (GIT, močových, žlučových a ženských
pohlavních cest), potlačení kolikovitých bolestí v břišní krajině.
 Chronická obstrukční plicní choroba (CHOPN), astma (viz 10.4 Antiastmatika).
 Zvracení při kinetóze (skopolamin).
NÚ:
 Sucho v ústech, poruchy vidění, ↓ pocení a močení, nevolnost, zácpa, antiemetický
účinek (útlum parasympatiku).
 Bušení srdce (převaha sympatiku).
KI:
 Glaukom, tachykardie, opatrnost u ICHS (riziko převahy sympatiku → ↑ TK, ↑FS).
 Střevní atonie, nečinnost střev (pro útlum parasympatiku).
 Zvětšená prostata (další zhoršení odtoku moči při již ztíženém vyprazdňování).
 Myasthenia gravis (další pokles již chorobou snížené ACh mediace v kosterním
svalstvu).
Z + ®:
 butylskopolamin (Buscopan®)
 atropin (Atropin Biotika®, Reasec®)
 skopolamin

3.4 Léčiva centrální nervové soustavy (CNS)

Do této skupiny látek patří léčiva, které působí na nervové buňky v CNS.
Pro objasnění účinku těchto látek je důležitá tzv. funkční neuroanatomie, která spojuje
standardní anatomickou klasifikaci jednotlivých částí a struktur mozku do určitých funkčních
jednotek. Velice zjednodušeně řečeno: mozkový kmen zahrnující prodlouženou míchu,
Varolův most a střední mozek, představuje vývojově starou část mozku, která je důležitá pro
udržování bdělého stavu (vigility) a řízení životně důležitých funkcí spojených s dýcháním
a činností srdečně cévní soustavy. Samotná centra řídící průsvit cév, srdeční činnost
a dýchání, jsou uložena v prodloužené míše. Na rozhraní prodloužené míchy a Varolova
mostu jsou uloženy neurony syntetizující noradrenalin a podél Sylviova kanálku (mokovod

55
mezi III. a IV. komorou mozkovou) se nacházejí malé shluky neuronů produkujících
serotonin (5-hydroxytryptamin, 5-HT). Producentem dopaminu (DA) jsou pak nervové buňky
formující „černou hmotu“ – substantia nigra – ve středním mozku.
Významnou částí předního mozku je komplex korových a podkorových struktur
označovaný jako limbický (někdy též – vzhledem k umístění – jako mesolimbický) systém,
který má úzký vztah k citové, náladové (emotivní) a paměťové složce osobnosti.
Prostřednictvím hypothalamu pak mozek reguluje všechny hormonální a útrobní funkce.
Typickým příkladem propojení jednotlivých funkčních systémů je stresová reakce.
V důsledku působení stresového podnětu (stresogenu), v moderní společnosti se nejčastěji
jedná o tzv. psychosociální stres, se aktivuje systém pro řízení srdečně cévní soustavy, stoupá
krevní tlak, zvyšuje se frekvence srdečních stahů atd. V důsledku propojení hypothalamu se
strukturami limbického systému a mozkovou kůrou se objevuje úzkost, při nadměrném stresu
pak zmatek a panika. Zároveň se může – především na počátku stresu – zlepšit paměť a učení.

3.4.1 Antidepresiva
Deprese je v rámci populace vyspělých zemí světa nejčastějším duševním onemocněním,
které postihuje přibližně dvojnásobný počet žen ve srovnání s muži. Uvádí se také, že
přibližně až 20 % lidí evropské a severoamerické populace prodělá depresivní epizodu během
svého života nejméně jednou. Původní „monoaminergní“ hypotéza (tj. nedostatek 5-HT,
případně i NA a DA) nevysvětluje disproporci mezi prakticky okamžitým efektem
antidepresiv spočívajícím ve zvýšení nabídky monoaminů receptorům postsynaptických
neuronů a latencí mezi vlastní úpravou symptomů onemocnění, která je většinou
několikatýdenní. V současné době se proto za příčinu onemocnění považují adaptační změny
cílových neuronů spočívající v narušení funkce nervových růstových faktorů (např.
neurotrofinu BDNF, z angl. brain derived neurotrophic factor), genové exprese a translačních
mechanismů zajišťujících jinak syntézu proteinů důležitých pro funkci nervových buněk. Jisté
je i to, že při depresi je narušen regulační mechanismus osy kortikolibelin-kortikotropin
(ACTH)-kortizol vedoucí ke kortizolémii. Tento poznatek však dosud nenalezl praktické
uplatnění v léčebné strategii a zůstává stále předmětem experimentálních studií.
Antidepresiva obecně zvyšují množství 5-HT, případně i NA a DA v interneuronálních
synapsích. Ovlivnění konkrétního mediátoru se liší podle typu (generace) daného
antidepresiva.
Jednak mohou blokovat zpětné vychytávání (reuptake) neurotransmiteru zpět do neuronu,
čímž budou neurotransmitery setrvávat v synaptické štěrbině déle a zvyšovat tak synaptický
přenos signálu, viz obr. 3.18.

56
Obr. 3.18 Blokování zpětného vstřebávání neurotransmiteru (volně dle Silbernagl, 2001, s. 350-351 a Lüllmann,
2012, s. 210-213)

Nebo mohou antidepresiva blokovat činnost enzymů, které rozkládají neurotransmitery.

Konkrétně se jedná o inhibici enzymu monoaminooxidázy typu A (MAO A), viz obr. 3.19.

Obr. 3.19 Blokování enzymu monoaminooxidázy, který rozkládá neurotransmitery v neuronu (volně dle
Silbernagl, 2001, s. 350-351 Lüllmann, 2012, s. 210-213)

3.4.1.1 Antidepresiva tricyklická

MÚ:
 Blokování zpětného vychytávání neurotransmiteru zpět do neuronu = ↑ koncentrace
neurotransmiteru. Název vychází z chemické struktury tvořené třemi kruhy.
NÚ:
 Mají účinek na řadu různých druhů receptorů (cholinergní, histaminové, adrenergní)
= řada NÚ.
 Bušení srdce, pocení, sucho v ústech, zácpa, ospalost a zvýšení tělesné hmotnosti.

57
 Z + ®:
 imipramin (Melipramin®)
 amitriptylin (Amitriptylin®)
 maprotilin (Ludiomil®)
 dosulepin (Prothiaden®)

3.4.1.2 Inhibitory monoaminooxidázy (MAOI) typu A

MÚ:
 Blokování enzymu MAO typu A, které štěpí přednostně 5-HT a NA → ↑ jejich
přítomnosti v synaptické štěrbině → ↑ přenos impulzů.
NÚ:
 ↑ srdeční frekvence, ↑ krevní tlak, nespavost, nevolnost, sucho v ústech.
Z + ®:
 moklobemid (Aurorix®, Apo-Moclob®)

3.4.1.3 Antidepresiva SSRI (selektivní inhibitory zpětného příjmu serotoninu)

MÚ:
 Blokují zpětné vychytávání neurotransmiteru serotoninu zpět do neuronu, který jej
uvolnil → ↑ serotoninu v synaptické štěrbině → ↑ přenos impulzů.
NÚ:
 Nevolnost, nespavost, bolest hlavy.
Z + ®:
 fluoxetin (Prozac®, Deprex®, Fluzak®)
 citalopram (Citalec®, Seropram®, Zoloft®)
 escitalopram (Cipralex®, Elicea®)
 paroxetin (Seroxat®)
 sertralin (Zoloft®)

3.4.1.4 Ostatní (atypická) antidepresiva

MÚ:
 Jedná se o různorodou skupinu léčiv v psychiatrii řazených do několika generací.
Vedle inbibice zpětného vychytávání serotoninu (5-HT) blokují i zpětný příjem
noradrenalinu (NA), součástí jejich efektu může být i blokace 2 autoreceptorů nebo
blokace inhibičních 5-HT3c receptoru vedoucí ke zvýšenému uvolňování NA a DA
(dopaminu).

58
 NÚ:
 V podstatě obdobné SSRI, obecně antidepresiva mohou vzácně vyvolat příznaky
serotoninového syndromu (horečka, svalové záškuby, neklid a zmatenost).
Z + ®:
 bupropion (Wellbutrin®)
 mirtazapin (Esprital®, Mirtazen®)
 venlafaxin (Efectin®, Velaxin®)
 trazodon (Trittico®)

3.4.1.5 Antimanika
Mánie je definována jako patologicky nadnesená nálada (pocity všemocnosti).
Z:
 lithium

3.4.1.6 Antidepresiva rostlinného původu

 Preparáty třezalky tečkované extrakt
NÚ: Fotosenzitivita (zvýšená citlivost kůže na slunce)

3.4.2 Hypnosedativa
Látky navozující útlum CNS, stav snížené vigility a spánek. Léčiva ze skupin hypnotik,
sedativ, ale i anxiolytik mají obdobný mechanismus účinku, liší se v síle a délce působení.
Obecně snižují účinky excitačních mediátorů (zejména kyseliny glutamové, glutamátu)
a zvýšují účinky inhibičních mediátorů, zejména kyseliny gama-aminomáselné (GABA)
různými mechanismy. Vedle vlastních hypnosedativ mají podobný účinek i léčiva z jiných
skupin, např. antipsychotika, některá H1-antihistaminika a anxiolytika, bylinné směsi apod.
Mechanismus účinku hypnosedativních léčiv spočívá v efektu na receptory pro
neurotransmiter GABA. Aktivovaný GABAA receptor stimuluje buď otevření chloridových
iontových kanálů (Cl- následně vtékají po koncentračním spádu do buňky).
Pokud tedy GABA přes svůj GABAA receptor (obr. 3.20), vyvolává vtok Cl- (v obr. 3.20
bod 1. a 2.), tak se zvyšuje koncentrace záporných chloridových iontů v nervových buňkách
a dochází k hyperpolarizaci (obr. 3.20 bod 3) a je tedy obtížnější vyvolat akční potenciál
(dosažení prahové hodnoty – 55 mV pro jeho vznik je ztíženo). Jinými slovy je potřeba
mnohem více kladných iontů k překlopení záporného potenciálu uvnitř buňky, a tudíž
i k vyvolání excitačního potenciálu.

59
 Obr. 3.20 Inhibiční neurotransmise - Hyperpolarizace (volně dle Lüllmann, 2012, s. 206-209)

Tímto znesnadněním (ztížením) vyvolání akčního potenciálu (nastartování šíření impulzů)

vlivem hyperpolarizace (zvýšení negativity klidového membránového potenciálu) se
vysvětluje sedativní účinek.
Léčiva se sedativním účinkem buď zesilují, nebo zastupují efekt GABA (= nepřímý
a přímý GABA-mimetický účinek), čímž dochází buď k delšímu, nebo častějšímu otevření Cl-
iontového kanálu, viz obr. 3.21.

Obr. 3.21 Stimulace inhibiční neurotransmise CNS sedativními léčivy (volně dle Lüllmann, 2012, s. 206-209)

3.4.3 Hypnotika
Hypnotika mají sedativní (tlumivý) účinek vystupňovaný (vhodné večer na rychlé
navození spánku) a zároveň relativně krátký účinek (umožňující druhý den bez následků
bdít).
MÚ:
 Stimulace ionotropních GABAA receptorů a influx Cl- do nitra nervových buněk.

60
 I:
 Poruchy spánku.
NÚ:
 Návyk na léčivo, ospalost, noční můry.
IL:
 Vzájemné zesílení sedativního účinku, až riziko zástavy dechu při kombinaci
s jinými inhibitory CNS (alkohol, sedativa, hypnotika, anxiolytika,
antipsychotika).
Z + ®:
 zolpidem (Hypnogen®, Stilnox®)
 zopiklon
 zaleplon
 midazolam (Dormicum®)
 melatonin (Circadin®)

3.4.4 Anxiolytika
Tato léčiva jsou používána pro léčbu úzkostných stavů a neuróz (nikoli však závažných
depresí či psychóz). Úzkost představuje heterogenní skupinu stavů s určitým podílem
dědičnosti. Obdobně i neurochemické mechanismy, vedoucí k jejímu vyvolání, jsou různé.
Není proto překvapivé, že anxiolytického – úzkost potlačujícího – účinku může být dosaženo
více způsoby a to:
 Agonistickým (GABA-mimetickým) efektem docíleného buď zesílením účinků
endogenního mediátoru GABA či přímou vazbou léčiva na ionotropní GABAA
receptor.
 Použitím parciálních agonistů 5-HT; zjednodušeně řečeno: v případě nadbytku
endogenního mediátoru jeho efekt potlačují, v případě nedostatku naopak zvyšují
(nevýhodou je pomalý nástup účinku).
 Blokací mediátoru ACh v mozku (dnes se tento přístup využívá málo).
 V některých případech se osvědčila i blokace 1 a DA receptorů v mozku.
MÚ:
 Stimulace GABAA receptorů (benzodiazepinová anxiolytika), modulace 5-HT
receptorů (parciální agonista receptoru 5-HT1A buspiron).
I:
 Strachy, úzkosti, fobie.
NÚ:
 Zmatenost, otupělost.
 Při dlouhodobém užívání návyk (až závislost).

61
  Deprese (součást syndromu z odnětí léčiva při přerušení léčby).
IL:
 Vzájemné zesílení sedativního účinku, až riziko zástavy dechu při kombinaci
s jinými inhibitory CNS (alkohol, sedativa, hypnotika, anxiolytika, antipsychotika).
Z + ®:
 diazepam (Diazepam®, Apaurin®)
 alprazolam (Neurol®, Xanax®, Frontin®)
 bromazepam (Lexaurin®)
 oxazepam (Oxazepam®)
 buspiron (Buspiron-EGIS®) – parciální agonista receptoru 5-HT1A
Antidotum při předávkování:
 flumazenil (Anexate®)

3.4.5 Antiepileptika (též antikonvulziva)

3.4.5.1 Epilepsie
Epilepsii si můžeme zjednodušeně definovat jako vytváření ohnisek nadměrné excitace
skupin neuronů s tendencí šířit tuto excitaci do dalších oblastí mozku (pak se mluví
o generalizaci epileptického záchvatu).
Záchvaty mohou postihnout různé části mozku, přitom intenzita daného záchvatu se může
různit. Častým zdrojem epileptického záchvatu jsou struktury s nízkým prahem pro vznik
excitace, např. hippokampus.
Základním projevem podráždění CNS jsou křeče motorického (kosterního) svalstva, které
mohou být lokalizované v části těla či generalizované, samotná epilepsie se však často
manifestuje záchvaty typu absencí.
Antiepileptika jsou zpravidla podávána trvale, tedy s cílem předcházet křečovým
záchvatům.
Naopak akutní podání má zastavit právě probíhající epileptický záchvat, a to zejména v jeho
nejzávažnější podobě označované jako status epilepticus (opakované křeče svalstva celého
těla).

3.4.5.2 Fyziologické děje související s účinkem antiepileptik

Pro pochopení mechanismů účinků antiepileptik je třeba připomenout, že v membránách
neuronů v našem mozku je celá řada iontových kanálů, které regulují šíření nervových
impulzů.
Napěťově řízené iontové kanály se otevírají/zavírají při změně napětí (potenciálů) na
membráně.
Nebo jde o ligandem/mediátorem řízené iontové kanály, které se otevírají/zavírají při
navázání neurotransmiteru na receptor spojený s iontovým kanálem, viz obr. 3.22.

62
Příklady ligandů mohou být GABA ligand spřažený s kanálem pro chloridy, či glutamát
spřažený s kanály pro sodík, případně i kanálem pro vápník.

Obr. 3.22 Fyziologie iontových kanálů a excitačních/inhibičních neurotransmiterů (volně dle Lüllmann, 2012, s.
206-209)

Podle toho, jak daný neurotransmiter a jeho receptor působí na danou nervovou buňku,
můžeme, v souvislosti s antiepileptiky, rozlišovat neurotransmitery excitační a neuro-
transmitery inhibiční.
Excitační neurotransmitery stimulují nervové přenosy, tedy zvyšují počet a sílů nervových
vzruchů (akčních potenciálů). Příkladem může být např. neurotransmiter glutamát, jenž
stimuluje vtok (influx) kladných iontů do buňky, čímž je snazší vyvolání akčního potenciálu.
Inhibiční neurotransmitery způsobují svým navázáním na příslušné receptory nižší ochotu
nervových buněk k vyvolání vzruchové aktivity. Příkladem je již zmiňovaná GABA, která
zvyšuje influx Cl- iontů, čímž je obtížnější vyvolat akční potenciál, viz obr. 3.21 a obr. 3.22.

3.4.5.3 Mechanismy účinku antiepileptik

Základním mechanismem účinku antiepileptik je útlum nervového přenosu v mozku.
Některá antiepileptika působí přímo na napěťově řízení iontové kanály jejich zablokováním,
čímž nedochází k zahájení akčního potenciálu (depolarizaci).
Dalšími možnými mechanismy účinku antiepileptik jsou buď tlumení excitačních
neurotransmiterů, nebo naopak přímá či nepřímá stimulace inhibičních GABAA receptorů, viz
obr. 3.23.

63
 Obr. 3.23 Mechanizmy účinku antiepileptik (volně dle Lüllmann, 2012, s. 206-209)

3.4.5.4 Antiepileptika I. generace

3.4.5.4.1 Fenytoin
MÚ:
 Blokace napěťově řízených sodíkových kanálů → tlumení šíření vzruchu.
NÚ:
 Arytmie, deprese, akné, potenciální teratogen, megaloblastická anémie.
®
:
 Epilan D®, Epanutin®

3.4.5.5 Antiepileptika II. generace

3.4.5.5.1 Karbamazepin
MÚ:
 Blokace napěťově řízených sodíkových kanálů → tlumení šíření vzruchu.
NÚ:
 Nevolnost, zvracení, poruchy krvetvorby, poruchy pohybové koordinace.
®
:
 Biston®, Neurotop®, Tegretol®

3.4.5.5.2 Kyselina valproová, valproát

MÚ:
 Nepřímý GABA-mimetický efekt, hlavně snížení biodegradace GABA → ↑ konc.
GABA → ↑ inhibičního účinku na přenos signálů.

64
 NÚ:
 Nevolnost, zvracení, vyrážka;
 Hepatotoxicita, vliv na aktivitu jaterních enzymů (může měnit metabolismus
i jiných léčiv).
 Teratogenita (vrozené vývojové vady plodu).
®
:
 Orfiril®, Depakine®, Convulex®

3.4.5.5.3 Klonazepam
MÚ:
 Zvýšení citlivosti GABA receptorů → zvýšení vtoku Cl- iontů.
NÚ:
 Ospalost, lhostejnost, agresivita, hyperaktivita u dětí.
®
:
 Rivotril®

3.4.5.6 Antiepileptika III. generace

3.4.5.6.1 Lamotrigin
MÚ:
 Blokace napěťově řízených sodíkových iontových kanálů → útlum šíření vzruchu
v mozku.
NÚ:
 Nevolnost, zvracení, vyrážka;
 poruchy koordinace pohybů.
®
:
 Lamictal®

3.4.5.6.2 Levetiracetam
MÚ:
 Vazbou na vezikulární protein zřejmě zabraňují splynutí (fúzi) váčků (vezikulů)
s presynaptickou membránou, a tím inhibují sekreci excitačního mediátoru do
synaptické štěrbiny.
NÚ:
 Agresivita, nespavost, poruchy rovnováhy.
 GIT potíže.

65
 ®
:
 Keppra®

3.4.5.6.3 Pregabalin
MÚ:
 Blokace napěťově řízených vápníkových kanálů v presynaptické části (axonovém
zakončení) → snížení uvolnění neurotransmiteru ze zásobních vezikul → ↓
nervového přenosu.
NÚ:
 Ospalost/nespavost, závratě, poruchy koordinace, poruchy vidění.
®
:
 Lyrica®

3.4.6 Psychostimulancia
Jedná se o skupinu látek, které různými mechanismy zvyšují bdělost, oddalují únavu
a spánek. Mohou také tlumit pocit hladu (anorektický účinek). Vedle stimulačního působení
na CNS však současně působí stimulačně i na kardiovaskulární systém (zvýšení FS, zvýšení
TK, arytmie), což může být u některých osob rizikové. Často jsou tyto látky zneužívány.
I:
 Narkolepsie (nadměrná spavost).
 Hyperaktivita a poruchy pozornosti u dětí (mechanismus není objasněn).
Z:
 kofein (káva, čaj, maté, guarana)
 efedrin
 metamfetamin
 methylfenidát (Concerta®)

3.4.7 Kognitiva a nootropika

Látky zlepšující funkce mozku lepším využitím kyslíku (nootropika) a podporující
procesy učení a paměti (kognitivní funkce, odtud kognitiva). Některá z těchto léčiv se
používají pro léčbu Alzheimerovy choroby.
Principem účinku kognitiv (nikoliv nootropik) je zvyšení obsahu ACh v mozku inhibicí
enzymu acetylcholinesterázy s výjimkou memantinu, který je nekompetitivním antagonistou
napěťově řízených N-metyl-D-aspartát receptorů (NMDA) a snižuje efekt glutamátu.

66
 Z + ®:
 piracetam (Geratam®) – nootropikum, klinický efekt je sporný, zvyšuje ale účinky
některých antiepileptik. Podpůrná léčba stavů po cévních mozkových příhodách
a komocích.
 donepezil (Aricept®) – kognitivum
 rivastigmin (Evertas®, Exelon®) – kognitivum
 memantin (Ebixa®) – kognitivum

3.4.8 Antipsychotika (dříve též neuroleptika)

Antipsychotika jsou látky indikované při psychózách, halucinacích, bludech, schizofrenii.
Psychóza je definovaná jako porucha myšlení, chování, osobnosti. Halucinace jsou
neexistující vidiny, či neexistující hlasy. Bludy si můžeme definovat jako falešné mínění,
domněnky. Schizofrenie je popisována jako porucha osobnosti, a jejími projevy mohou být
právě zmíněné psychózy, halucinace, bludy.
U psychóz rozlišujeme dvě skupiy příznaků, pozitivní a negativní. Pozitivní příznaky si
můžeme pro zjednodušení definovat jako přehnané (vygradované) stavy. Patří sem právě
uvedené psychózy, halucinace, bludy. Negativní příznaky jsou naopak projevy útlumu až
vytracení některých rysů osobnosti. Příkladem je apatie, lhostejnost, emoční nezájem,
uzavřenost, pokles motivace (v zásadě odpovídají poruše označované jako autismus;
autistická – emočně uzavřená – osobnost).
Neuropatologické změny v mozku schizofreniků mají v podstatě dvojí charakter:
1) Zvýšení aktivity DA, včetně zvýšení hustoty DA receptorů především v limbickém
systému.
2) Známky úbytku nervových buněk v několika oblastech mozkové kůry. Tyto
morfologické změny jsou zřejmě provázeny hypodopaminergním stavem (nedostatkem
neuromediátoru dopaminu).

3.4.8.1 Mechanismus účinku antipsychotik

Na buněčně a membránové úrovní spočívá účinek antipsychotik v blokování
(antagonizmu) především DA (hlavně DA2 podtyp) a u některých i 5-HT receptorů
v příslušných částech mozku, viz obr. 3.24.

67
 Obr. 3.24 Blokování (antagonizmus) receptoru léčivem (volně dle Silbernagl, 2004, s. 42-55)

Ačkoliv je snahou vyvíjet stále specifičtěji působící léčiva, tak přesto některá
antipsychotika působí i na receptory pro NA, histamin, či ACh, čímž můžeme vysvětlit
vedlejší účinky daného léčiva. Navíc blokace dopaminergních drah ze substantia nigra do
bazálních ganglií, může vyvolat poruchy hybnosti (často podobné projevům Parkinsonovy
nemoci).

3.4.8.2 Obecné vlastnosti antipsychotik

NÚ:
 Parkinsonský syndrom, třes, křeče svalů, narušení hybnosti, stereotypní pohyby,
mimovolní pohyby, poruchy souhry pohybů (v riziku jsou mezi skupinami
významné odlišnosti).
 Ospalost, zmatenost, únava, zvýšená chuť k jídlu.
 Sucho v ústech, zácpa.
 Bušení srdce, zrychlený tep.
 Impotence, poruchy erekce.
 Maligní neuroleptický syndrom (vzácná, ale závažná komplikace): rigidita
(extrémní svalová ztuhlost), hyperpyrexie, obluzení, zmatenost.
KI:
 Těhotenství a kojení.
 Poruchy jater, ledvin.
 Epilepsie, Parkinsonova choroba.
IL:
 Vzájemné zesílení sedativního účinku, až riziko zástavy dechu při kombinaci
s jinými inhibitory CNS (alkohol, sedativa, hypnotika, anxiolytika, antipsychotika).

68
3.4.8.3 Antipsychotika klasická („neuroleptika“, I. generace antipsychotik)
Účinek:
 Útlum převážně pozitivních příznaků (halucinací, bludů, neklidu, agresivity,
bizarního chování).
Z + ® jsou často ve formě depotních (déle účinkujících) lékových forem:
 haloperidol (Haloperidol®)
 chlorpromazin (Plegomazin®)
 levomepromazin (Tisercin®)

3.4.8.4 Antipsychotika atypická (novější, II. generace antipsychotik)

Účinek:
 Útlum pozitivních příznaků (halucinace, bludy, neklid, agresivita, bizarní chování).
 Útlum i negativních příznaků (netečnost, apatie, ztráta vůle, nezájem o okolí).
Z + ®:
 risperidon (Risperdal®)
 sulpirid (Dogmatil®, Prosulpin®, Sulpirol®)
 amisulprid (Amisulprid®, Solian®)
 klozapin (Clozapin®)
 olanzapin (Zyprexa®)
 ziprasidon (Zeldox®, Zypsilan®, Ziprasidon®)

3.4.9 Antiparkinsonika
Parkinsonova nemoc (PN) je neurodegenerativní onemocnění CNS, při kterém dochází
k zániku DA neuronů v substantia nigra středního mozku. V důsledku jejich úbytku se
snižuje produkce DA a dopaminergní neuromediace. Nedostatek DA je provázen relativní
převahou cholinergní mediace.
Příznaky (klinický obraz) onemocnění:
 Poruchy hybnosti, třes (dobře patrný v klidu).
 Rigidita (svalová ztuhlost v důsledku zvýšeného napětí svalstva).
 Hypokineze (snížená a zpomalená hybnost).
 Posturální nestabilita (poruchy stoje a chůze).
Cílem léčby antiparkinsoniky je zvýšit nervový přenos na DA neuronech.
Současná antiparkinsonika působí jako:
 Tělu vlastní DA = agonista DA receptorů, zde ve formě prekurzoru DA – levodopy.
 Inhibitory enzymu monoaminooxidázy typu B, který štěpí DA uvnitř neuronu = ↑
DA, viz obr. 3.11;
 Antagonisté (blokátory) ACh receptorů, viz též obr. 3.16.

69
  Látky zvyšující uvolňování DA.

3.4.9.1 Antiparkinsonika – agonisté (D) dopaminu

MÚ:
 Léčivo se v mozku přeměňuje na DA.
Přímo dopamin nelze podat, protože se do mozku dostává díky hematoencefalické
bariéře obtížně, tzn. v terapeuticky nedostatečných koncentracích.
NÚ:
 Nauzea, zvracení.
KI:
 Gravidita, laktace, glaukom.

Z + ®:
 levodopa + karbidopa (Lecardop®, Levodopa/Carbidopa®)
Karbidopa blokuje enzymy rozkládající levodopu před vstupem do mozku, a tím
zvyšuje její nabídku pro DA neurony nigrostriátální dráhy.
 pramipexol (Calmolan®, Glepark®, Medopexol®, Mirapexin®, Oprymea®,
Pramipexol Mylan®)

3.4.9.2 Antiparkinsonika – inhibitory monoaminooxidázy typu B (IMAO)

MÚ:
 Blokování enzymu, který rozkládá neurotransmitery = ↑ DA.
NÚ:
 ↑ srdeční frekvence, ↑ krevní tlak, nespavost.
 Nevolnost, sucho v ústech.
Z + ®:
 selegilin (Jumex®)
 rasagilin (Azilect®)

3.4.9.3 Antiparkinsonika – Centrální anticholinergika

Cholinergika jsou látky působící na ACh receptory, anticholinergika jsou tedy antagonisté
(blokátory) těchto receptorů.
V případě antiparkinsonik – anticholinergik v mozku chceme snížit ACh ve striatu, čímž
dojde k vyvážení s nedostatečnou dopaminergní mediací. Samy o sobě efektivně netlumí
všechny příznaky nemoci, snižují zejména třes.

70
 MÚ:
 Snížení ACh přenosu ve striatu, a z toho plynoucí vyrovnání se sníženou aktivitou
DA.
NÚ:
 Ospalost, zmatenost, sucho v ústech, rozmazané vidění, zadržování moči, zácpa.
Z + ®:
 biperiden (Akineton®)
 procyklidin (Kemadrin®)

3.4.9.4 Antiparkinsonika – inhibitory COMT

MÚ:
 Katecholaminy (dopamin) jsou v synaptické štěrbině inaktivovány enzymem
katechol-O-metyltransferasou (COMT), viz obr. 3.9.
Inhibitory COMT → ↑ koncetrace dopaminu v synaptické štěrbině.
V praxi se podává společně s levodopou.
NÚ:
 Hepatotoxicita (tolkapon).
IL:
 Inhibitor CYP2C (entakapon).
Z + ®:
 entakapon (Comtan®)
 tolkapon (Tasmar®)

3.4.9.5 Antiparkinsonika – stimulanty uvolnění DA

MÚ:
 Stimulace uvolňování DA z neuronu → ↑ DA v synaptické štěrbině → ↑ DA
přenosu.
NÚ:
 Nauzea, nespavost.
Z + ®:
 amantadin (Viregyt-K®)

71
4 Analgetika, antipyretika, antiflogistika, spasmolytika
Všechna tato léčiva se používají pro léčbu bolestivých stavů. Mezi jednotlivými
skupinami jsou však podstatné rozdíly nejen v mechanismu účinku, ale i v síle a povaze
analgetického efektu a v dalších účincích (protizánětlivém, antipyretickém, spasmolytickém).
Mají proto v praxi odlišná užití, v některých případech se však jejich užití překrývá
a doplňuje. Výběr konkrétní skupiny či léčiva pro terapii je závislý na povaze bolesti (spojená
se zánětem, viscerální bolest, spasmy hladkého svalstva) a doprovodných projevech.

4.1 Související fyziologické děje v těle

4.1.1 Bolest
Připomeňme si, že signál o bolestivém podnětu vzniká na nervových zakončeních, které
jsou přítomny ve většině oblastí v těle.
V momentě poškození tkáně, nebo přítomnosti cizorodých látek, jsou nervová zakončení
neuronů bolesti drážděny např. prostaglandinem E2, zvýšenou koncentrací K+ či poklesem
pH. Impulz bolesti je následně veden do míchy a thalamu, což může vyvolat okamžitý
ochranný reflex, např. nevědomé ucuknutí ruky.
Dále je tentýž impulz veden prostřednictvím thalamu i do mozkové kůry, díky čemuž jsme
tak schopni lokalizovat konkrétní místo bolesti.
Z pohledu farmakologie jsou klíčová místa:
 začátek senzitivních neuronů bolesti, kde potlačujeme vznik signálů pomocí
analgetik inhibujících tvorbu prostaglandinů (viz obr. 4.1);
 Dále pak místa nervových spojení (synapse) v dráze bolesti, kde tlumíme přenos
signálů.
(též obr. 4.1).

Obr. 4.1 Vedení bolesti (volně dle Silbernagl, 2001, s. 320-321 a Lüllmann, 2012, s. 180-181)

72
4.1.2 Horečka
Horečka, respektive zvýšení tělesné teploty, je mechanismus našeho těla, který ovliňuje
a mění řadu pochodů v těle.
V této kapitole je podstatné pochopit, že v těle jsou přítomny látky, které dovedou
tělesnou teplotu zvýšit. Jsou to nejen cizorodé látky a toxiny, ale i tělu vlastní signální
molekuly – endogenní pyrogeny – (např. interleukin 1 a 6, interferony makrofágů atd.), viz
obr. 4.2.

Obr. 4.2 Látky zvyšující tělesnou teplotu (volně dle Silbernagl, 2001, s. 20-21)

Uvedené molekuly putují krví do mozku, konkrétně do termoregulačního centra

v hypothalamu (není chráněno hematoencefalickou bariérou).
V mozku uvedené látky vyvolají stimulaci procesů, které zajistí v organismu zvýšení
teploty (výsledkem zvýšení teploty dojde k zefektivnění činnosti imunitního systému).
Konkrétně, neurony termoregulačního centra vyšlou signál nervové soustavě zúžit cévy
v okrajových částech těla a podkoží. Objevuje se pocit zimy a studených končetin.
Dochází tak k nižšímu sálání tepla z těla, čímž teplota uvnitř těla vzrůstá, viz obr. 4.3.

Obr. 4.3 Regulace tělesné teploty (volně dle Silbernagl, 2001, s. 20-21)

73
 Jakmile pyrogeny přestanou dráždit termoregulační centrum, tak je prostřednictvím
nervové soustavy dán impulz k rozšíření drobných cév v podkoží a tělesná teplota se vrací do
fyziologických hodnot, též viz obr. 4.3.

4.1.3 Zánět
Zánět si můžeme definovat jako ochrannou reakci pro boj s poškozením tkání
a negativními vlivy (infekce i neinfekční poškození tkání).
Spouštěčem zánětu v daném místě je setkání buď s cizorodými mikroorganizmy, stejně
tak ale může jít o poranění (narušení celistvosti těla), popálení, ischémii atd.
Tělo reaguje na mikroby (a jejich toxiny), nebo i poškozené části buněk nastartováním
zánětlivé reakce. Zapojují se také okolní buňky a uvolňují signální molekuly (prozánětlivé
prostaglandiny, interleukiny aj.), které přitahují bílé krvinky do místa zánětu (chemotaxe), viz
obr. 4.4.

Obr. 4.4 Zánět – signál do okolí (volně dle Silbernagl, 2001, s. 48-51)

Dochází ke změně prokrvení. V místě zánětu proudí krev pomaleji vlivem rozšíření cév,
což vysvětluje zpomalení průtoku, otok, prohřátí, zarudnutí místa, viz obr. 4.5.
Cévní stěna se uvnitř stává „lepivější“ vlivem aktivace adhezních molekul a tím
i prostupnější pro buňky imunitního systému (usnadnění procesu diapedézy, tj prostupu
pohyblivých makrofágů přes stěnu vlásečnic). Tyto vlivy zvyšují šanci prostupu buněk
imunitního systému z krve k zánětlivému místu.

74
Obr. 4.5 Zánět – zpomalení průtoku a prostup buněk imunitního systému (volně dle Silbernagl, 2001, s. 48-51)

Následuje samotný zásah imunitního systému, který nelze označit jinak, než jako souboj
imunitních mechanismů s cizorodým protivníkem, či patologickým stavem.
Podrobněji o působení imunitního systému je uvedeno níže v příslušné kapitole léčiv
imunitního systému. Na tomto místě lze uvést jako příklad fagocytózu, při které buňky
imunitního systému pohlcují cizorodé částice. Nebo opsonizaci, kdy dochází k označení
cizorodých částic, aby byly lépe rozpoznatelné buňkami imunitního systému za účelem
eliminace, obr. 4.6.

Obr. 4.6 Zánět – zásah imunitního systému (volně dle Silbernagl, 2001, s. 48-51)

Jakmile zánětlivá reakce vyřeší lokální problém, může dojít s regeneraci dané tkáně.
Například při poranění přichází na řadu fáze regenerační, kdy jsou obnoveny poškozené
buňky, viz obr. 4.7.

75
 Obr. 4.7 Zánět – zregenerovaná tkáň (volně dle Silbernagl, 2001, s. 48-51)

Při rozsáhlejším zánětu může tělo využít místo specifických původních buněk pro hojení
buňky vazivové tkáně. Typickým příkladem je vznik viditelné jizvy při hojení kožních
poranění (např. řezná poranění, popáleniny, poleptání).

4.1.4 Cyklooxygenáza a prostaglandiny

U řady analgetik-antipyretik a nesteroidních antiflogistik neopiodního typu se setkáváme
se společným mechanismem jejich účinku, kterým je inhibice enzymu cyklooxygenázy
(COX). Jedná se o enzym, který je v těle klíčový pro syntézu důležitých regulačních působků
(mediátorů) – prostaglandinů a thromboxanů – z kyseliny arachidonové, viz obr. 4.8.

Obr. 4.8 Stimulace tvorby prostaglandinů (volně dle Silbernagl, 2004, s. 318-321)

76
 Účinky prostaglandinů v těle, viz též obr. 4.9.
 Zvyšují citlivost nocireceptorů (receptorů bolesti);
 v mozku v termoregulačním centru zvyšují teplotu těla → reflektorické stažení
podkožních kapilár → zadržení tepla v těle → ↑ TT (tělesné teploty);
 stimulují v žaludku a střevech tvorbu ochranných hlenů;
 stimulují prokrvení ledvin (patrně s cílem zvýšit vylučování nežádoucích látek
z těla).

Obr. 4.9 Účinky prostaglandinů v těle (volně dle Lüllmann, 2012, s. 186-187)

Blokování aktivity COX pomocí inhibitorů (iCOX léčiva) tedy naopak způsobuje snížení
tvorby prostaglandinů, což má tyto účinky:
 Snížení citlivosti nocireceptorů;
 Snížení teploty, kdy inhibitory iCOX v termoregulačním centru nastaví centrálně
nižší teplotu těla → otevření kapilár podkoží → pocení, a tím únik tepla z těla pryč
→ ↓ TT;
 Oslabení tvorby ochranných hlenů GIT → ↑ riziko GIT erozí (= poškození sliznic
a vysvětlení NÚ a KI vředových chorob);
 Snížení průtoku krve ledvinami (vysvětlení LI s léčivy snižujícími tvorbu moči).
Pro úplnost celé problematiky je potřebné uvést, že dnes už víme, že enzym
cyklooxygenáza existuje ve více formách.
Podrobněji jsou popsány isoenzymy cyklooxygenázy 1 a 2:
 Cyklooxygenáza 1 (konstitutivní) tvoří „fyziologické“ prostaglandiny pro regulaci
trombocytů, sliznice GIT a ledvin.
 Cyklooxygenáza 2 (indukovatelná) je aktivována jen v místech zánětu.
Znalost této skutečnosti tedy pochopitelně otevírá prostor pro vznik léčiv, která budou
působit hlavně nebo výlučně na cyklooxygenázu 2, čímž by se měl přednostně tlumit zánět,
a naopak účinek na ochranné mechanismy GIT, ledviny, trombocyty by byl nižší (viz např.
koxiby).

77
4.2 Rozdělení skupiny analgetik, antipyretik, antiflogistik,
spasmolytik
Ve skupině analgetik, antipyretik, antiflogistik, spasmolytik je vhodné rozdělení na:
 Silná analgetika (anodyna) odvozená od opiodních látek tlumících – na rozdíl od
zbývajících – i bolesti silné intenzity (např. provázející nádorová onemocnění), viz
kap. 4.7, která ovšem nemají protizánětlivé účinky;
 Analgetika-antipyretika, která mají menší antiflogistický účinek (s výjimkou
vysokých dávek kyseliny acetylsalicylové);
 Nesteroidní antiflogistika, která vykazují účinek analgetický, antipyretický,
antiflogistický;
 Spasmolytika, která svým působením uvolňují svalové spazmy (křečovitá stažení)
hladké svaloviny (u tohoto typu bolesti jsou klasická analgetika-antipyretika
neúčinná), nemají také významný protizánětlivý účinek.

4.3 Analgetika‐antipyretika
Tato skupina látek má účinek analgetický (u bolestí mírné až střední intenzity)
a antipyretický, v menší míře pak i účinek antiflogistický (protizánětlivý). Analgetický účinek
se týká bolestí hlavy a zubů, svalových a kloubních bolestí, pro odstranění spastických bolestí
v oblasti GIT je nutná kombinace s dalšími léčivy, např. s pitofenonem.

4.3.1 Kyselina acetylsalicylová (aspirin, zk. ASA, KAS)

MÚ:

 Inhibice cyklooxygenázy (COX) = ↓ prostaglandinů → snížení bolesti, teploty.

Vztah dávky a účinku:

 Denní dávka 50-100 mg inhibuje jen COX trombocytů a snižuje srážlivosti

trombocytů (antiagregancium) zpravidla bez dalších významných vlivů (viz
Antiagregancia).
 2-3 g (500 mg po 4-6h) = účinek analgetický (proti bolesti), antipyretický (proti
horečce).
 Cca 4g za den účinek antiflogistický (proti zánětu) a antirevmatický (tlumí
revmatická onemocnění).
 Dávka nad 5 g denně může vyvolat poruchu acidobazické rovnováhy až
salicylismus (= poruchy sluchu, hluchota, závrať).
NÚ:

 Riziko krvácení do GIT, GIT vředy;

 Poruchy funkce ledvin, nižší prokrvení ledvin;

78
  Aspirinové astma (vlivem blokování COX-1).
KI:

 Děti do 14 let, protože vzácně hrozí Reyův syndrom (= poškození enzymatické

výbavy jaterních buněk → ↓ detoxikace zplodin metabolismu → průnik škodlivých
látek do CNS → zvracení, poškození CNS).
 GIT vředy, GIT krvácení, protože ↓ prostaglandinů = snížená tvorba ochranného
hlenu GIT.
 3. trimestr těhotenství: inhibice porodních kontrakcí (spoluúčast prostaglandinů)
a zvýšení rizika krvácení (díky antiagregačnímu účinku) a zvýšení porodní krevní
ztráty;
 Novorozenci pro riziko krvácení u dítěte a předčasné uzavření ductus arteriosus
plodu (otvor v srdeční přepážce pro vedení okysličené krve z pupečníkové krve do
plodu).
®
:

 Aspirin®, Acylpyrin®, Anopyrin®, Godasal®

4.3.2 Paracetamol
Paracetamol je látka s antipyretickými a analgetickými účinky, efekt protizánětlivý je
slabý (velmi slabý inhibitor COX na periferii). Paracetamol je považován za bezpečné léčivo,
není to však úplná pravda, neboť je třeba zvýšené pozornosti při dávkování. Jinak by hrozilo
poškození jater vlivem předávkování. Vzhledem k nižší účinnosti jsou vhodnější lékové
kombinace např. s kofeinem či guaifenezinem.
MÚ:
 Účinek na termoregulační centrum a analgetický efekt.
Jednotlivá denní dávka paracetamolu + maximum těchto dávek denně:
 Perorální dávka 10-15 mg/kg, max 4x denně;
 Příklad dospělý 75 kg → 1 g paracetamolu, max 4x denně (max. tedy 4 g denně);
 Příklad dítě 10 let, 35 kg → 0,5 g paracetamolu, max 4x denně;
 Předávkování → poškození jater, za toxickou dávku je označována u dospělého
denní dávka 7,5 g.
®
:
 Panadol®, Paralen®
 kombinované přípravky Acifein®, Ataralgin®, Acifein®, Coldrex horký nápoj®
Antidotum paracetamolu (deaktivuje toxické metabolity léčiva při předávkování):
 acetylcystein (ACC®, Fluimucil®, Mucobene®, NAC®, Solmucol®)

79
4.3.3 Metamizol
MÚ:
 Inhibice cyklooxygenázy (COX) = ↓ prostaglandinů → snížení bolesti, teploty.
®
:
 Novalgin®, Algifen®, Analgin®

4.4 Analgetika, nesteroidní antiflogistika (NSAIDs, NSA)

U této početně bohaté skupiny léčiv jsou přítomny účinky analgetické a antipyretické, tak
i výrazné antiflogistické.
MÚ:
 Inhibice cyklooxygenázy (COX) = ↓ prostaglandinů → snížení bolesti, zánětu,
teploty.
NÚ:
 Riziko krvácení do GIT, GIT vředy.
 Poruchy funkce ledvin, nižší prokrvení ledvin.
 U kožního podání: kožní vyrážky, silná alergická reakce při slunění.
KI:
 GIT vředy, GIT krvácení, protože ↓ prostaglandinů = snížená tvorba ochranného
hlenu GIT.
 3. trimestr a novorozenci pro riziko krvácení u dítěte a předčasné uzavření ductus
arteriosus plodu (otvor v srdeční přepážce pro vedení okysličené krve z pupečníkové
krve do plodu).
Z + ®:
Kombinovat odlišné lékové formy (např. přes den tableta, na noc čípek) je možné, ale je
třeba všechny lékové formy počítat do doporučené denní dávky. Dále je třeba mít na paměti,
že při kombinování více léčiv ze skupiny antiflogistik dochází ke kumulaci NÚ této skupiny
léčiv.
 ibuprofen (Ibalgin®, Nurofen®, Brufen®) bez předpisu max 3x denně 400 mg
 diklofenak (Dolmina®, Diclofenac AL®, Veral®, Voltaren®, Olfen®)
 nimesulid (Aulin®)
 ketoprofen (Fastum gel®, Ketonal®)
 indometacin (Indometacin®)

4.5 Analgetika v těhotenství a laktaci

V těhotenství jsou první volbou paracetamol, opioidní léčiva pouze krátkodobě.

80
 Během kojení jsou první volbou paracetamol či ibuprofen. Vhodné je podání těchto léčiv
hned po kojení a následně po 3 hodiny nekojit, nebo mléko odstříkat a nepoužít pro kojení.

4.6 Spasmolytika
Principem působení této skupiny léčiv je uvolnění křečových stahů hladkých svalů.
Rozlišovat lze:
 Neurotropní spasmolytika: blokují M-receptory parasympatiku a relaxují tedy
hladké svalstvo prostřednictvím inhibice regulujícího VNS, viz 3.3.6
Parasympatolytika (PSL);
 Muskulotropní spasmolytika: blokují kontrakci hladkých svalů přímo, např.
inhibicí transportu Ca2+ = ↓ kontrakce hladkého svalstva v různých orgánech.
Nejčastěji jsou spasmolytiky ovlivněny hladké svaly trávicí trubice i její svěrače, močové
cesty, pohlavní orgány a žlučové cesty. Spasmolytika prokticky nepůsobí na kosterní svalsvo
na rozdíl od myorelaxancií, viz kap. 6 Myorelaxancia.
MÚ:
 Navození relaxace hladkého svalstva.
I:
 Křeče GIT, močových cest, či dělohy.
Z + ®:
 metamizol + neurotropní spasmolytikum pitofenon (Algifen®)
 paracetamol + kodein + pitofenon (Spasmopan®)
 muskulotropní spasmolytikum drotaverin (No-spa®)

4.7 Opiodní analgetika (analgetika‐anodyna)

K tlumení silné bolesti, jsou využívány látky odvozené od přirozených opiátů morfinu
a kodeinu. Tato léčiva blokují přenos signálů bolesti na úrovni míchy a mozku ( spinální
a supraspinální analgezie) vazbou na ,  a  podtyp opioidních receptorů (jejich
endogenními ligandy jsou peptidové neuromediátory endorfiny a enkefaliny). Rozhodující pro
analgetické účinky jsou  receptory, afinita k dalším subtypům je odpovědná za další účinky
opioidů. Výsledkem vazby na opiodní receptory je blokace napěťově (otevření změnou
napětí) řízených Ca2+ iontových kanálů presynaptických neuronů → ↓ uvolnění excitačního
neurotransmiteru do synaptické štěrbiny tímto presynaptickým neuronem → útlum přenosu
signálu bolesti, viz obr. 4.10.

81
 Obr. 4.10 Blokování vápenátých kanálů u presynaptického neuronu opioidním léčivem (volně dle Lüllmann,
2012, s. 194-199)

Blokování Ca2+ iontových kanálů (blokování přenosu nervových impulzů) též vysvětluje
i nežádoucí účinky této podskupiny analgetik.
MÚ:
 Aktivace opioidních receptorů v mozku a míše.
NÚ:
 Útlum dechu (inhibice dechového centra), závratě;
 Nauzea, zácpa (útlum peristaltiky), zvracení, stažení svěračů hladké svaloviny
(= retence moči, stah žlučových cest);
 Hypotenze, bradykardie;
 Mióza (zúžení zornice i ve tmavém prostředí);
 Vznik tolerance a fyzické závislosti při dlouhodobé aplikaci).
KI:
 Gravidita (vývoj závislosti u plodu).
 Látky tlumící CNS a dechové centrum (alkohol, sedativa, hypnotika).
 Hypotenze.
 Astma, CHOPN (další zhoršení ventilace).
Slabší opioidní analgetika:
 I: akutní i chronické středně silné bolesti
 tramadol (Tramal®, Tralgit®)
 kodein (např. kombinovaný Korylan® = paracetamol + kodein)
Silná opioidní analgetika:
 I: silné bolesti (kde nestačila NSA, či slabá opioidní analgetika)
 morfin (Morphin®)
 fentanyl (Fentanyl®, Durogesic®)
 sufentanil (Sufentanil®)

82
  pethidin (Dolsin®)
 piritramid (Dipidolor®)
 buprenorfin (Transtec®)
 nalbuphin (Nalbuphin OrPha®)
Antidotum, antagonista opioidních látek:
 naloxon (Naloxone®)

83
5 Anestetika
Anestetika lze rozdělit na dvě odlišné skupiny – celková a lokální. Na rozdíl od analgezie
(viz výše), což je snížení nebo odstranění bolesti účinkem na CNS bez ztráty vědomí, je
celková anestezie navozená reverzibilní ztráta vědomí a vnímání bolesti. Vedle toho existuje
ještě velmi často využívaná anestezie lokální, která je založena na lokální inhibici vedení
signálů bolesti periferními vlákny či míchou bez ovlivnění vědomí (není zde přímý účinek na
mozek). U lokální anestezie je výhodou minimalizace rizik provázejících celkovou anestezii
(bronchospasmus, laryngospasmus, arytmie, hypoxie, obstrukce dýchacích cest hlenem,
kardiodepresivní efekt atd.). Cílem podání anestetika je navození vratného (reverzibilního)
útlumu buď CNS (až do bezvědomí), nebo lokální znecitlivění vnímání bolesti.

5.1.1 Anestetika lokální

U lokální anestezie rozlišujeme na podkladě místa podání tyto druhy anestézie:
 Povrchová anestezie podaná na povrch kůže, či sliznice a její následné působení na
nervové zakončení;
 infiltrační anestezie je podkožní podání s cílením působit na nervová zakončení;
 svodná anestezie je aplikace do oblasti, kde probíhá nervový svazek, čímž je
blokováno vedení nervových impulzů z celé inervované oblasti;
 podání míšní (epidurální a subarachnoidální).
Lokální anestetika se mnohdy kombinují s vasokonstrikčními přísadami (např.
adrenalinem), aby se zabránilo vstřebávání do systémové cirkulace, prodloužil se účinek
a snížila se potřebná dávka anestetika.
NÚ:
 Při správné aplikaci jde o relativně bezpečná léčiva, NÚ mohou souviset:
o S vazokonstričními přísadami;
o S nadměrnou dávkou, nebo s nesprávným způsobem podání;
 CNS nežádoucí účinky: neklid, světloplachost;
 Kardiovaskulární nežádoucí účinky: tlumí rychlost vedení vzruchu v srdci;
 Vazodilatace → ↓ TK.
 Alergické reakce (prokain).
Z + ®:
 prokain (Injectio procainii chlorati Ardeapharma®)
 artikain (Septanest cum adrenalino®, Supracain®, Ubistesin®)
 trimekain (Mesocain®)
 bupivakain (Marcain®)
 mepivakain (Mepivastesin®)
 lidokain (Lidocain Egis®, Versatis®)

84
5.1.2 Anestetika celková
Celková anestetika působí útlum přímo v CNS, a proto si musíme být vědomi možného
rizika zástavy dechu či srdce vlivem předávkování (útlum funkce vitálních center
v prodloužené míše). Podávají se buď inhalačně (inhalační anestetika) nebo nitrožilně
(intravenózní anestetika).

5.1.2.1 Anestetika celková inhalační

V případě inhalačních anestetik se jedná o vysoce lipofilní molekuly vstupujcí snadno do
fosfolipidových buněčných membrán neuronů v mozku, kde navozují její dysfunkci, viz obr.
1.4.
NÚ:
 Kardiodepresivní působení (snížení síly srdečního stahu i vedení srdečního
impulzu);
 Před nástupem samotné anestézie předchází fáze excitace (riziko tachykardie,
zvracení, poruchy dechu).
Z + ®:
 isofluran (Isofluran®)
 sevofluran (Sevofluran®)
Od roku 2011 se v ČR používá medicinální plyn složený z oxidu dusného a kyslíku
v poměru 1:1. Tato směs navozuje velmi rychlý nástup analgezie (do 3 minut) a současně
i rychlé odeznění efektu cca do 5 minut. Současná přítomnost sedativního i anxiolytického
efektu favorizuje její využití v porodnictví pro odstranění porodních bolestí a stresu.
Z + ®:
 oxid dusný + kyslík (Entonox®)

5.1.2.2 Anestetika celková intravenózní

Intravenózní anestetika jsou hypnosedativně působící inhibitory CNS, které při vyšších
dávkách vyvolávají celkovou anestezii prostřednictvím ovlivnění receptorů navozujících
útlum CNS (viz 3.4.2 Hypnosedativa).
U celkových intravenózních anestetik není rizikové excitační stádium. Podstatně slabší je
analgetický účinek. Pomocí může být premedikace opioidním léčivem.
Z + ®:
 propofol (Propofol®)
 thiopental (Thiopental®)
 ketamin (Calypsol®)

85
6 Myorelaxancia
Myorelaxancia jsou látky navozující uvolnění (relaxaci) kosterního svalstva.

6.1 Centrální myorelaxancia

Ve spinální (páteřní) míše dochází k převodu nervových impulzů z centrálního
i periferního nervového systému na motorické neurony.
MÚ:
 Tlumení přenosu nervových impulzů v CNS.
I:
 Bolestivé svalové kontraktury a spazmy.
Z + ®:
 mefenoxalon, tolperison (Mydocalm®)
 baklofen (Baclofen®) MÚ: angonista GABAB receptorů → hyperpolarizace neuronů
→ obtížnější vyvolání akčního potenciálu, KI: peptický vřed

6.2 Periferní myorelaxancia

Periferní myorelaxancia působí, na rozdíl od centrálních myorelaxancií, na nervosvalové
ploténce kosterního svalstva. A to buď presynapticky (na neuron, který přivádí impulz
k svalové kontrakci), nebo postsynapticky (tedy účinkem za synapsí, konkrétně působením na
NM receptory svalových buněk spřažených s Na kanálem), viz obr. 6.1. Některá periferní
myorelaxancia mohou též inhibovat aktivaci buněk kosterního svalstva tím, že inhibují
mobilizaci vápníku ve svalových buňkách, která je potřebná pro svalový stah.

Obr. 6.1 Myorelaxancia - periférní (volně dle Lüllmann, 2012, s. 174-179)

86
6.2.1 Periferní presynaptická myorelaxancia
MÚ:
 Blokování uvolňování acetylcholinu (ACh) z presynaptického neuronu
v nervosvalové štěrbině → ↓ sekrece ACh → ↓ stimulace kontrakcí kosterní svalové
buňky.
Z + ®:
 botulotoxin

6.2.2 Periferní postsynaptická myorelaxancia

Periferní postsynaptická myorelaxancia účinkují buď jako kompetitivní antagonisté ACh,
nebo jako dlouze depolarizující agonisté ACh.

6.2.2.1 Periférní nedepolarizující myorelaxancia

Jako nedepolarizující je tato skupina označována, protože navázáním antagonisty na NM
receptory nedojde k depolarizaci viz obr. 3.5.
MÚ:
 Mechanismu účinku je založen na kompetitivním antagonismu s ACh
na nervosvalové ploténce, kdy léčivo soutěží s ACh o NM receptory svalových
buněk. Antagonista tak blokuje svalovou kontrakci.
I:
 Chirurgické výkony – myorelaxace při celkové anestezii.
Nástup účinku 3-6 min, délka účinku ½ až 2 hodiny.
Antidotum:
 iACHE (neostigmin, edrofonium) blokováním acetycholinesterázy zvyšují
koncetraci ACh v nervosvalové štěrbině → vytěsnění myorelaxancia z receptorů.
NÚ:
 Antagonizmus na N receptorech v gangliích sympatiku a v dřeni nadledvin →
tlumení sympatiku → bradykardie, ↓ arteriálního TK, bronchospasmus.
Z + ®:
 pankuronium – doba účinku 85-100 min
 vekuronium – doba účinku 40 min
 atrakurium – doba účinku 15-35 min (Atracurium®, Tracrium®)
 rocuronium – doba účinku 35-70 min (Esmeron®)

87
6.2.2.2 Periferní depolarizující myorelaxancia
Periferní depolarizující myorelaxancia účinkují na NM receptory svalových buněk
v nervosvalové ploténce jako agonisté ACh, tedy vyvolávají stejný účinek jako ACh →
svalovou kontrakci. Nicméně depolarizující myorelaxancia zůstávají na NM receptorech
vázána delší čas, nežli fyziologický ACh.
Po dobu navázání depolarizujícího myorelaxancia se na NM receptory nemůže vázat ACh.
Po první svalové kontrakci (agonistický účinek depolarizujícího myorelaxancia) dochází
k paralýze svalové kontrakce a ke svalové relaxaci.
MÚ:
 Dlouhotrvající depolarizace NM receptorů nervosvalové ploténky vede k nemožnosti
opakované stimulace, která je nutná pro udržení svalového tonu → myorelaxace.
I:
 Tracheální intubace, krátké relaxace, laryngospasmus.
Nástup účinku do 1 min, délka účinku 6-11 min (pro zajímavost ACh účinkuje 1-2
ms).
NÚ:
 Účinek na N receptory ganglií → tachykardie/bradykardie, ↑/↓arteriálního TK, ↑
nitroočního tlaku.
 Hyperkalémie, svalové bolesti.
KI:
 Vrozený defekt cholinesterázy.
 Hyperkalémie, myopatie
 sukcinylcholin, neboli suxamethonium (Suxamethonium®)

6.3 Myorelaxancia – blokátory vápenatých iontů

MÚ:
 Blokování uvolňování Ca2+ iontů.
I:
 Maligní neuroleptický syndrom (svalové křeče a z nich plynoucí zvýšení tělesné
teploty).
 Maligní hypertermie (kombinace genetické dispozice a užití anestetik, kdy dojde
k vysoké hladině Ca2+ ve svalové buňce → svalové křeče → život ohrožující
zvýšení tělesné teploty).
Z:
 dantrolen

88
7 Látky působící na kardiovaskulární systém (srdce a cévy)

7.1 Fyziologie srdce

Farmakologické ovlivnění srdeční činnosti může spočívat v pozitivním či negativním
účinku na stažlivost srdečního svalu (inotropní účinek), na srdeční frekvenci (chronotropní
účinek), na vedení vzruchu v srdci (dromotropní účinek) a na excitabilitu srdečního svalu
(batmotropní účinek). Léčiva mohou ovlivňovat jen jeden z těchto procesů nebo několik
z nich. Účinek může být zprostředkován vlivem na VNS (viz obr. 7.1.), či se může jednat
o přímý efekt na srdeční tkáň.

Obr. 7.1 Vliv autonomního nervového systému na srdce (volně dle Silbernagl, 2004, s. 212-217)

7.2 Fyziologie cév

Cíleně z hlediska farmakologie si uveďme důležitou funkci cév – schopnost
vazokonstrikce (→ ↑ TK) a vazodilatace (→ ↓ TK). Právě ovlivnění krevního tlaku je často
využívaný farmakologický zásah.
Stěna větších cév je trojvrstevná, kdy vnitřní vrstva je tvořena výstelkou plochých
endotelových buněk, střední vrstva obsahuje hladké svalové buňky (u velkých artérií však
převládají lamely tvořené elastinem), vnější vrstva je vazivová. U kapilár (vlásečnic) je
střední a vnější vrstva silně redukovaná v zájmu usnadnění výměnné funkce krevního řečiště.
Arterioly (tepénky) mají naopak ve střední vrstvě nejvyšší podíl hladké svaloviny
( rezistentní = odporové cévy). Princip kontrakce svalové buňky spočívá v nárůstu
koncentrace vápenatých iontů (Ca2+) v buňce. Vápenaté ionty jsou nezbytné pro posun
svalových vláken aktinu a myozinu po sobě, což je principem svalové kontrakce, viz obr. 7.2.

89
 Obr. 7.2 Svalové buňky cév (volně dle Silbernagl, 2004, s. 60-65)

Faktory ovlivňující krevní tlak jsou:

 Srdeční stažlivost a frekvence (vyšší srdeční výdej → ↑ TK);
 pokles pO2 → stimulace sympatiku → ↑ TK;
 příjem a výdej tekutin;
 angiotenzin II (přirozený vazokonstriktor);
 antidiuretický hormon, zkr. ADH, též vazopresin (zvyšuje zadržování vody v těle
stimulací fakultativní reabsorce v ledvinách);
 sympatický nervový systém:
o vazokonstrikce přes alfa receptory v cévách;
o ↑ stažlivost srdce stimulací ß1 receptorů v koronárních cévách → ↑ TK;
 oxid dusnatý (NO) – přirozený vazodilatátor produkovaný cévním endotelem;
 atriální natriuretický peptid/faktor (ANP/ANF) – snižuje množství vody v krvi
stimulací sekrece Na+ do primární moči;

7.3 Vazodilatancia
Vazodilatancia jsou látky, které způsobují rozšíření cév, čímž může dojít ke snížení
krevního tlaku, případně lepšímu prokrvení (a tím prokysličení) dané tkáně.

7.3.1 Blokátory vápníkových kanálů (antagonisté kalcia, BKK, CaB, CCB)

Jedná se o skupinu léčiv blokujících influx (vstup) Ca2+ iontů do buněk myokardu,
převodního systému srdečního a hladkého svalstva cév (zde především rezistentních cév jako
jsou menší artérie a arterioly). V zásadě se tato skupina dělí na dihydropyridiny, kam patří
např. amlodipin, felodipin, nitrendipin atd. a nedihydropyridinovou skupinu reprezentovanou
diltiazemem a verapamilem. Dihydropyridiny mají výrazný vazodilatační efekt využitelný
především při léčbě hypertenze a anginy pectoris. U léčiv druhé skupiny převládá účinek na

90
kardiomyocyty, který vede ke zpomalení tvorby vzruchů v sinoatriálním uzlu (negativně
chronotropní efekt) a snížení síly srdečního stahu (negativně inotropní efekt).
MÚ:
 Blok napětově řízených Ca2+ kanálů v hladkém svalu cév → relaxace svalové buňky
→ vazodilatace (především v oblasti malých tepen a tepének).
I:
 Hypertenze, angina pectoris (ICHS), sekundární prevence (= po prodělání) IM;
 Non-dihydropyridiny též arytmie.
NÚ:
 Blok vedení vzruchu v srdci (AV blokády) = poruchy vedení stahu na srdci až
selhání srdce;
 Kotníkové (perimaleolární) otoky (rozšířené tepny + stah žil, aby v nich byl
zachován tlak → hromadění krve v kapilárách, především v nejníže položené oblasti
cirkulace – v dolních končetinách);
 Relaxace hladkého svalstva nejen cév, ale i GIT → zácpa.
KI:
 AV bloky (BKK by ještě stav prohloubily), hypotenze, podání dětem.
IL:
 Beta-blokátory i BKK tlumí přenos impulzů na srdci → zvýšení rizika AV bloků;
 BKK i opiáty (působí též blok Ca2+) tlumí peristaltiku (zácpa);
 BKK inhibuje přenos K+ → snížení agregace (shlukování) krevních destiček →
s antiagregancii tedy roste protisrážlivý účinek = ↑ riziko krvácení;
 Snižují eliminaci digoxinu → ↑ koncentraci kardiotonika digoxinu.
Z + ®:
 Dihydropyridiny
o amlodipin (Agen®, Zorem®, Cardilopin®)
o isradipin (Lomir®)
o nitrendipin (Lusopress®)
o felodipin (Plendil®)
 Non-dihydropyridiny
o verapamil (Isoptin®, Verogalid®) [též antiarytmikum]

7.3.2 Systém renin‐angiotenzin‐aldosteron

V ledvinách je přítomen juxtaglomerulární aparát, který v případě snížení krevního tlaku,
stimulací sympatiku, nebo při snížení perfuze (průtoku) ledvin, uvolňuje enzym renin.
Renin způsobuje přeměnu angiotenzinogenu (vzniká v játrech) na angiotenzin I, který je
následně pomocí angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) přeměněn na peptid angiotenzin II.

91
 Tento peptid vyvolává vazokonstrikci a zároveň stimuluje tvorbu aldosteronu, který
následně přispívá ke zvýšení krevního tlaku zvětšením náplně krevního řečiště ( preload).
Aldosteron totiž stimuluje reabsorbci Na+ (a sekundárně i vody) z moči zpět do krve (→ což
vede ke zvýšení objemu tekutin v tělě a ↑ TK) a recipročně zvyšuje vylučování K+ iontů močí.
Schématicky je celý systém renin-angiotenzin-aldosteron znázorněn na obr. 7.3.

Obr. 7.3 Systém renin-angiotenzin-aldosteron (volně dle Silbernagl, 2004, s. 184-185)

Léčiva mohou ovlivnit systém renin-angiotenzin-aldosteron následujícími mechanismy:

 blokováním (inhibicí) reninu → ↓ tvorba angiotenzinu II,
 blokováním (inhibicí) angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) → ↓ tvorba
angiotenzinu II,
 blokací receptorů pro angiotenzin II v cévách → ↓ vazokonstrikce vlivem
angiotenzinu II,
 ↓ stimulace tvorby aldosteronu → ↓ zpětné vstřebávání Na+ a H2O z moči do krve
→ menší objem tělních tekutin včetně krve → snížení TK.

7.3.3 Inhibitory angiotenzin‐konvertujícího enzymu (ACEi)

MÚ:
 Inhibice ACE → ↓ konc. angiotenzinu II → vazodilatace.
I:
 Hypertenze, chronické srdeční selhávání (ACEi snižují riziko vzniku SS), prevence
po IM, nefropatie (poškození ledvin).
NÚ:
 Hypotenze při prvních dávkách;

92
  Suchý kašel (ACE též odbourává mediátor bradykinin, ACEi zvýší koncentraci
bradykininu v bronchiální sliznici → dráždění nervových zakončení);
 Angioedém (zvýšení kininů – vazodilatátorů), bolesti hlavy, nevolnost, alergická
reakce;
 Hyperkalemie (pokles hladin hormonu aldosteronu stimulujícího vylučování K+
močí → zadržování K+ v těle);
 Zhoršení glomerulární filtrace v ledvinách (ACEi dilatují odvodnou cévu nefronu =
↓ tlak v glomerulu = ↓ filtrace).
KI:
 Gravidita, laktace, děti;
 Stenóza ledvinných artérií, aortální stenóza (zapříčiněná postižením chlopně).
(V místě stenózy protéká méně krve, za stenózou je menší prokrvení. Nebezpečné je
to v ledvinách, protože nedostatečný průtok krve neumožňuje tělem požadovanou
míru filtrace krve. Při podání vazodilatátoru se tento stav prohloubí a sníží se
glomerulární filtrace kvůli poklesu filtračního tlaku).
IL:
 ACEi i kalium šetřící diuretika → obě skupiny ↑ K+ v krvi (zadržování K+) →
hyperkalemie (↑ K+) = nevhodná kombinace;
 ACEi (↑K+) + thiazidová diuretika (↓K+) = vhodná kombinace.
Z + ®:
 kaptopril (Tensiomin®)
 enalapril (Apo-Enalapril®, Enap®)
 quinapril, někdy chinapril (Accupro®)
 trandolapril (Gopten®)
 perindopril (Prenessa®, Prestarium®)
 ramipril (Tritace®)

7.3.4 Blokátory receptorů angiotenzinu, sartany

Receptory pro angiotenzin II jsou přítomny v cévách. Aktivace těchto receptorů
angiotenzinem II způsobí vazokonstrikci → ↑ TK.
Blokátory (antagonisté) receptorů pro angiotenzin vazbou na příslušné receptory znemožní
navázání angiotenzinu II, čímž dochází k vazodilataci → ↓ TK.
MÚ:
 Antagonisté (blokátory) receptorů pro angiotenzinu II v cévách → ↓ TK.
NÚ:
 Hypotenze při zahájení léčby;
 Bolesti hlavy, nevolnost, alergická reakce;

93
  Hyperkalémie (pokles hladin aldosteronu, který má stimulovat vylučování K+ →
zadržení K+ v těle);
 Zhoršení glomerulární filtrace v ledvinách (dilatace odvodné cévu nefronu = ↓ tlak
v glomerulu = ↓ filtrace).
KI:
 Gravidita (od 2. trimestru), laktace;
 Stenóza ledvinných artérií, aortální stenóza.
IL:
 Sartany + kalium šetřící diuretika → obě skupiny ↑ K+ v krvi → hyperkalemie
(↑ K+) = nevhodná kombinace.
 Sartany (↑K+) + thiazidová diuretika (↓K+) = vhodná kombinace.
Z + ®:
 losartan (Lorista®, Lozap®)
 telmisartan (Micardis®)
 valsartan (Kylotan®, Valsacor®)

7.3.5 Nitráty a donátory NO

Cévní endotel je schopen prostřednictvím uvolnění NO (oxidu dusnatého) vyvolat relaxaci
hladkých svalů cév, čímž dojde k vazodilataci. Látky schopné ovlivnit množství NO v cévách
mohou být použity jako vasodilatátory.
Donátory NO (oxidu dusnatého) jsou látky, které v cévách uvolňují oxid dusnatý, jenž
putuje přes cévní endotel (výstelku) do hladkých svalů cév, kde způsobuje relaxaci těchto
hladkých svalů, což vyvolává dilataci především žil, vyšší dávky i dilataci tepen, viz obr. 7.4.

Obr. 7.4 Cévní endotel - uvolnění oxidu dusnatého (volně dle Lüllmann, 2012, s. 122-123)

94
 MÚ:
 NO uvolněný z léčiva vyvolá v buňkách hladkých svalů cév relaxaci.
I:
 Profylaxe (předcházení) záchvatům anginy pectoris i akutní anginózní stavy (angina
pectoris) u pacientů s ICHS.
NÚ:
 Větší pokles tlaku způsobí reflexně tachykardii (= srdce prostě zareaguje na ↓ TK
zvýšenou srdeční činností s cílem zvýšení TK);
 Nitrátová bolest hlavy (vazodilatace mozkových cév způsobí nepříjemný tlak);
 Dlouhodobým užíváním vzniká tolerance → snížení účinnosti při opakovaném
podání.
KI:
 Hypotenze (↓TK);
 Akutní selhání pravé komory nebo plicní embolie (oboje způsobí nízký plnící tlak
levé komory, dilatace donátory NO by stav ještě zhoršila);
 Zvýšený nitrolební tlak (vazodilatace způsobí zvýšení prostupu tekutin z cév do
mezibuněčného prostoru → ↑ tlak na mozkovou tkáň);
 Obstrukční kardiomyopatie, stenóza (zúžení) aorty;
 Ztížený výtok krve do aorty nedovoluje v obou případech adekvátně reagovat na
pokles krevního tlaku zvýšenou dodávkou krve;
 Glaukom (vazodilatace zvýší množství tekutiny v oku, čímž roste nitrooční tlak).
Z + ®:
 nitroglycerin (Nitromint®, Perlinganit®) na záchvat 1. volba, nástup za 2-3 min,
trvání 20-30 min
 isosorbid-mononitrát, zk. ISMN (Monosan®) nástup za 30 min, trvání 1-2h
 donor NO molsidomin (Corvaton®)

7.4 β‐sympatolytika (β‐SL, Beta‐blokátory, BB)

 Použití β-blokátorů při léčbě kardiovaskulárních poruch je podrobně uvedeno
v kapitole věnované farmakologii ANS, viz kap. 3.3.4.1 Beta-sympatolytika.

7.5 Diuretika, saluretika

 Využití diuretik při léčbě kardiovaskulárních onemocnněí je uvedeno v kapitole
12.1 Diuretika, saluretika.

95
7.6 Antidysrytmika, antiarytmika
Terapeutickým cílem této skupiny léčiv je úprava patologicky změněné tvorby či vedení
vzruchů v srdci. Většina antiarytmik ovlivňuje jak tvorbu vzruchu v SA uzlu, tak jeho vedení
srdečním převodním systémem. Léčiva jednak normalizují činnost sinoatriálního uzlu
(primárně odpovědného za srdeční frekvenci), jednak potlačují ektopickou aktivitu (tvorbu
vzruchů mimo SA uzel) v podřízených místech převodního systému srdečního. Většina léčiv
se používá pro léčbu tachyarytmií (vyšší srdeční frekvence než normální), menšina pro léčbu
bradyarytmií (srdeční frekvence snížena pod normu).
Terapeutickým cílem této skupiny léčiv je úprava porušeného vedení impulzů, tzn. jednak
normalizace činnosti sinoatriálního uzlu, jednak potlačení ektopické ( nacházející se mimo
obvyklé místo) aktivity v podřízených místech převodního systému srdečního.
V zásadě se jedná o:
 Léčiva ovlivňující převodní systém myokardu;
 Léčiva působící prostřednictvím účinku na VNS (na parasympatikus např. atropin,
na adrenergní receptory např. -blokátory).
Na základě mechanismu účinku se antidysrytmika nejčastěji dělí do následujících tříd:
 I. blokátory Na+ kanálu;
 II. -blokátory;
 III. léčiva prodlužující repolarizační fázi akčního potenciálu (blokace K+ kanálu);
 IV. blokátory Ca2+ kanálu.

7.6.1 Atropin
MÚ:
 Parasympatolytikum (= tlumí PS, což vede k převaze sympatiku a stimulace srdce).
I:
 Bradyarytmie (nízká srdeční frekvence).
®
:
 Atropin Léčiva®

7.6.2 Amiodaron
MÚ:
 III. třída, zpomalují atrioventrikulární vedení, vedení vzruchu v srdci inhibicí K+
kanálů;
I:
 Tachykardie, fibrilace síní.

96
 NÚ:
 Poškození funkce štítné žlázy (tyreopatie);
 Bradykardie, srdeční bloky.
®
:
 Amiohexal®, Amiokordin®, Cordarone®, Rivodaron®, Sedacoron®

7.6.3 Verapamil
MÚ:
 IV. třída antiarytmik – zpomalení vedení vzruchu v srdci blokací vápníkových
kanálů.
I:
 Arytmie, tachykardie (další užití je při hypertenzi).
NÚ:
 Bradykardie, zácpa.
®
:
 Lekoptin®, Isoptin®, Verahexal®, Verogalid®

7.6.4 Propafenon
MÚ:
 I. třída antiarytmik – blokem Na+ kanálů snižuje frekvenci tvorby srdečních vzruchů
= zlepšení přenosu impulzu pro srdeční stah.
®
:
 Rytmonorm®, Prolekofen®, Propanorm®

7.6.5 Sotalol
MÚ:
 II. třída antiarytmik – β-sympatolytický účinek vyvolává útlum srdeční činnosti
včetně zpomalení vedení vzruchů převodním systémem.

I:
 Tachykardie, fibrilace síní.
®
:
 Sotahexal®

97
7.6.6 Další antiarytmika

7.6.6.1 Adenosin
MÚ:
 Antiarytmikum, konkrétně navozuje zpomalení vedení vzruchu po srdci
pravděpodobně stimulací K+ kanálu, krátkodobý efekt, málo NÚ.
I:
 Tachykardie, lze podat i v těhotenství.
KI:
 Zpomalená rychlost vedení vzruchu v srdci (srdeční blok).
®
:
 Adenocor®

7.6.6.2 Magnezium (hořčík)

MÚ:
 Fyziologický antagonista Ca2+ ,vyvolává inhibici srdeční funkce a vedení vzruchu.
Z:
 magnezium (hořčík)

7.7 Inotropika
Jako inotropika označujeme léčiva se schopností zvyšovat stažlivost srdečního svalu
(s pozitivním inotropním účinkem), a tím zlepšovat výkonnost (zvýšení srdečního výdeje)
srdce při přečerpávání krve.

7.7.1 Inotropika – sympatomimetika

MÚ:
 Stimulace především β1 receptorů v srdci → stimulace srdeční činnosti - ↑ srdečního
stahu (pozitivně inotropní účinek) i srdeční frekvence (pozitivně chronotropní
účinek).
I:
 Srdeční zástava, selhání krevního oběhu (šokové stavy).
NÚ:
 Nekrózy kvůli vazokonstrikci po podání do tkáně.
Z + ®:
 adrenalin (Adrenalin Léčiva®)

98
  noradrenalin (Noradrenalin Léčiva®)
 dobutamin (Dobutamin®)
 dopamin (Tensamin®)

7.7.2 Kardiotonika ‐ srdeční glykosidy

Zesílení srdečního stahu přináší vyšší dodávku okysličené krve tělu. Nižší srdeční
frekvence stahu naopak šetří srdce a dává mu více času regenerovat mezi jednotlivými
srdečními stahy.
MÚ:
 ↑ síly stahu, ↓ srdeční frekvence, ale i ↓ šíření vzruchů po srdci.
I:
 V současnosti užívány jako antidysrytmika.
NÚ:
 Malý rozdíl mezi účinnou dávkou a předávkováním → arytmie, toxicita CNS (žluté
vidění, zmatenost, halucinace), GIT (nechutenství, zvracení, průjem);
 Nadměrné zpomalení vedení vzruchu v srdci (srdeční blok).
KI:
 Poruchy ledvin → ↓ filtrace ledvin → ↑ koncentrace digoxinu v těle (vylučování
probíhá ledvinami).
IL:
 Blokátory vápenatých kanálů snižují eliminaci z organismu → ↑ konc. glykosidů
v těle.
 Střevní bakterie inaktivují glykosidy. Pokud ATB zničí mikroflóru střev → ↑
koncentrace glykosidů.
Z + ®:
 digoxin (Digoxin Léčiva®)

7.8 Methylxantinová vazodilatancia

MÚ:
 Uvolnění hladkých svalů cév → vazodilatace.
 Zlepšují tvárnost (poddajnost, plasticitu) červených krvinek – nižší viskozita krve
a její lepší průtokové vlastnosti.
 Snižují shlukování krevních destiček (antiagregancium).
I:
 Chronická postižení periferních cév různého původu (diabetes, ateroskleróza, zánět
aj.)

99
 Z + ®:
 pentoxifylin (Pentomer®, Trental®)

7.9 Venofarmaka, vazoprotektiva – přírodní látky

Látky používané jako pomocná léčiva zejména u chronických žilních onemocnění.

7.9.1 Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba) a jeho extrakty

MÚ:
 Venofarmakum (zlepšuje vlastnosti cévní výstelky cév, takže má i antiagregační
účinek)
 Lepší průtok drobnými cévami → kognitivum a nootropikum (= lepší prokrvení
mozku).
 Antioxidant (neutralizuje volné radikály).
IL:
 Může významně zvyšovat účinek léčiv na snížení srážení krve (antikoagulancia,
antiagregancia).
®
:
 Gingio®, Tanakan®, Tebokan®

7.9.2 Aescin, též Escin

Směs látek izolovaných ze semen pakaštanu koňského.
MÚ:
 Zlepšení cirkulace krve.
Účinky protizánětlivé, spasmolytické, antiedematózní, antitrombotické.
®
:
 Aescin®, Reparil®

100
8 Krev

8.1 Krevní srážení

Při poranění cév organismus okamžitě aktivuje ochranná opatření s cílem zastavit
případné krvácení, viz obr. 8.1.
Vedle faktorů, které stimulují srážení krve, existuje v krvi ovšem řada faktorů
protisrážlivých, které udržují systém v rovnováze, či faktorů schopných odstranit zbytečné
tromby.
Pro potřeby farmakologie je potřebné vědět, že celý proces zahrnuje několik na sebe
navazujících fází:
 Reflexní vazokonstrikce s cílem snížit ztráty krve;
 Adheze, aktivace a agregace destiček v místě poškození cévní stěny, což je
doprovázeno uvolňováním řady faktorů, které aktivují další trombocyty (destičková
fáze hemokoagulace), viz 8.1.1.
 Hemokoagulace, tzn. kaskádová aktivace koagulačních faktorů faktorů vedoucí až
k přeměně rozpustného plazmatického proteinu fibrinogenu na nerozpustný fibrin
a vytvoření trombu, viz 8.1.2.
 Fibrinolýza, též trombolýza = rozpouštění vytvořené krevní fibrinové sraženiny
pomocí plazminu, viz 8.1.3.

Obr. 8.1 Krvácení (volně dle Silbernagl, 2004, s. 102-105)

101
8.1.1 Agregace
Poškozením cévy se uvolňuje Von Willebrandův faktor (protein) a dochází také
k obnažení kolagenu. Oba tyto děje stimulují agregaci (shlukování) a adhezi (přilnutí)
krevních destiček (trombocytů) v místě poškození.
Trombocyty (krevní destičky), které se již zapojily do krevního srážení v poraněném místě
a došlo k jejich aktivaci, uvolňují do svého okolí molekuly ADP a tromboxanu A2 (TXA2).
Tyto molekuly stimulují rychlou aktivaci dalších okolních trombocytů. Změnu konformace
(uspořádání) receptoru IIb/IIIa na povrchu aktivovaných trombocytů. Změnou konformace
tohoto receptoru se mění afinita trombocytu k fibrinogenu, což znamená, že dojde k navázání
jeho molekul a tvorbě spojů mezi trombocyty.

8.1.2 Koagulace
Srážení krve je velmi složitý a komplexní proces, na kterém se podílí řada koagulačních
faktorů obsažených v krvi. Většinou se jedná o proteinové molekuly enzymové povahy, které
jsou nezbytné pro postupnou aktivaci hemokoagulační kaskády, která končí vytvořením
fibrinové sítě a finální krevní sraženiny.
Pro potřeby farmakologie je vhodné o koagulační kaskádě vědět následující:
 Protrombin (koagulační faktor II) se při aktivaci koagulačního systému pomocí
aktivovaní formy nadřazeného faktoru X mění na aktivní enzym trombin (faktor
IIa), jenž vyvolá enzymatickou přeměnu fibrinogenu na fibrin.
 Fibrinogen je rozpustná plazmatická (v plazmě přítomná) bílkovina, která se pomocí
trombinu mění na nerozpustný fibrin, který je základem pro propojení (vytvoření
sítě) krevní sraženiny.
 Antitrombin III (AT III) je jeden z krevních antikoagulačních faktorů, který je
odpovědný za deaktivaci srážecích faktorů trombinu a faktoru Xa. Udržuje tím
rovnováhu a zabraňuje nadměrné koagulační aktivitě.

8.1.3 Fibrinolýza, též trombolýza

Fibrinolýza (trombolýza) je děj, při kterém se po aktivaci fibrinolytického systému
z neaktivního plazminogenu vytvoří enzymaticky účinný plazmin. Plazmin je schopen
rozkládat fibrin i fibrinogen v krevních sraženinách, čímž se krevní sraženiny rozpadají
a obnovuje se krevní průtok cévou.

8.2 Antiagregancia
Základní účinek antiagregancií spočívá v inhibici adheze (přilnutí), aktivace a agregace
(shlukování, spojování) krevních destiček. Již vzniklé tromby však antiagregancia
neovlivňují. Jejich podávání pozitivně ovlivňuje zejména riziko komplikací a s tím

102
souvisejících úmrtí u pacientů s diagnostikovanou aterosklerózou na infarkt myokardu, cévní
mozkovou příhodou apod.
I:
 Léčba a prevence ICHS (angina pectoris, IM);
 Sekundární prevence IM;
 Prevence ischemických mozkových příhod.
KI platná obecně pro antiagregancia:
 Krvácivé stavy, poruchy hemokoagulace (hemofilie, trombocytopenie), poruchy
jater, ledvin.
 Zvýšený dohled: děti, těhotné, kojící.

8.2.1 Antiagregancia – ireversibilní inhibice COX‐1

Vedle působků, které se podílí na vnímání bolesti, zánětlivé reakci, či zvyšování tělesné
teploty (viz kap. 4.1), enzym cyklooxygenáza (COX) vytváří též látky, které významně
podporují krevní srážení, jako je TXA2. Tento velmi významný aktivátor trombocytů je
tvořen COX přítomnou v destičkách a po sekreci z destiček stimuluje aktivaci dalších
trombocytů.
Při podání nízkých dávek ireverzibilního ihibitoru COX bude léčivo iCOX působit
přednostně na krevní destičky a méně ovlivňovat COX na jiných místech těla. Důvodem je to,
že krevní destičky jsou bezjaderné buňky, což znamená, že nejsou schopny vytvářet nové
proteiny (tedy i molekuly COX) pomocí proteosyntézy. Pokud tedy podáním ASA (50-100
mg) ireverzibilně zablokujeme destičkovou COX, je tento účinek trvalý, protože deaktivované
molekuly COX nemohou být nahraženy novými. COX v jiných buňkách může být obnovena,
a tak je u jiných buněk efekt inhibitorů COX menší. Inhibice trvá po celý život trombocytu,
tzn. po dobu 7-10 dní. U reversibilních inhibitorů COX je antiagregační účinek přirozeně
slabší a kratší.
MÚ:
 Ireversibilní (ASA) nebo reversibilní (ostatní inhibitory) blok COX → snížená
produkce TXA2 → ↓ agregace trombocytů.
Z + ®:
 kyselina acetylsalicylová (ASA) (Anopyrin®, Godasal®, injekční varianta Kardegic®
např. při IM)

8.2.2 Antiagregancia – inhibitory ADP‐receptoru

ADP (adenosindifosfát) uvolňují trombocyty již zapojené do krevního srážení, aby
aktivovaly další krevní destičky a zapojily je do krevního srážení.

103
 Inhibitory ADP-receptoru se mohou na tento receptory vázat ireverzibilně (nevratně),
čímž trvá jejich účinek po celý život trombocytu (7-10 dní), nebo reverzibilně (vratně), kdy
účinek odezní cca za 1 den po vysazení léčiva.
MÚ:
 Blokování (antagonizmus) ADP-receptoru → další trombocyty nejsou stimulovány
k agregaci → ↓ agregace trombocytů.
NÚ:
 GIT potíže, krvácení, úbytek bílých krvinek, krevních destiček.
Z + ®:
 klopidogrel (Clopidogrel®, Trombex®, Platel®) účinek 7-10 dní
 tiklopidin (Apo-Tic®, Tagren®) účinek 7-10 dní
 prasugrel (Efient®) účinek 7-10 dní
 tikagrelor (Brilique®) účinek 1 den

8.2.3 Antiagregancia – inhibice IIb/IIIa receptoru

V membráně trombocytů je lokalizován glykoproteinový receptor IIb/IIIa, na který se váže
koagulační faktor fibrinogen, čímž může docházet k propojování krevních destiček se sítí
koagulačních faktorů (molekul).
Tato skupina léčiv blokuje receptor IIb/IIIa na povrchu aktivovavých trombocytů. Vlivem
blokády se nemůže navázat fibrinogen, což zabraňuje agregaci trombocytů.
MÚ:
 Blok (inhibice) receptorů pro fibrinogen na povrchu krevních destiček → ↓ agregace
trombocytů.
NÚ:
 Krvácení, trombocytopenie, nausea, horečka.
Z + ®:
 abciximab i.v. (Reopro®) monoklonální protilátka, ireverzibilní účinek ( cca 1-2
dny)
 eptifibatid i.v. (Integrilin®) peptidový inhibitor, reverzibilní účinek (cca 4h)

8.2.4 Antiagregancia – inhibitory fosfodiesterázy (PDE)

Inhibice enzymu fosfodiesterázy (PDE) snižuje koncentraci Ca2+ iontů v trombocytech,
což snižuje schopnost uvolnění aktivátorů agregace z trombocytů.
MÚ:
 Snížení uvolňování aktivátorů agregace z trombocytů.

104
 Z + ®:
 dipyridamol (Aggrenox®)
 iloprost (Ventavis®)
 treprostinil (Remodulin®)

8.3 Antikoagulancia
Antikoagulacia inhibují srážení krve působením na jeden či více faktorů hemokoagulace.
Antikoagulancia nerozpouštějí již vzniklé krevní sraženiny.
I antikoagulancií obecně:
 Tromboembolická nemoc (TEN), flebotrombóza (FT), plicní embólie (PE);
 Dialýza;
 Náhrada chlopní, fibrilace síní (zábrana tvorby trombů v srdci);
 Ischemické cévní mozkové příhody;
 Prevence trombóz u onkologických a imobilizovaných pacientů.

8.3.1 Antikoagulancia – přímé inhibitory trombinu

MÚ:
 Zablokování aktivity enzymu trombinu → čímž nebude přeměňován fibrinogen na
fibrin.
Z + ®:
 lepirudin (injekčně) (Refludan®)
 dabigatran etexilát (Pradaxa®) (výhodou je p.o. aplikace); jde o proléčivo =
aktivace v plazmě a játrech, KI: kojení, gravidita

8.3.2 Antikoagulancia – Xabany (inhibitor faktoru Xa)

Koagulační faktor Xa se podílí na přeměně protrombinu na aktivní trombin.
MÚ:
 Blok (inhibice) přeměny protrombinu na aktivní trombin. Zásadní výhodou xabanů
je perorální aplikace (srovnej s hepariny).
I:
 Prevence žilních tromboembolií při náhradách velkých kloubů.
 Fibrilace síní.
NÚ:
 Zatím neexistuje antidotum.

105
 KI:
 Kojení, gravidita.
Z + ®:
 rivaroxaban (Xarelto®)
 apixaban (Eliquis®)

8.3.3 Antikoagulancia – aktivátory antitrombinu III

Tato skupina antikoagulancií zahrnuje heparin a látky od něj odvozené, které nemají
přímý inhibiční vliv na koagulační faktory. Velmi silně aktivují přirozený deaktivátor
trombinu a faktoru Xa antitrombin III.
Aktivace antitrombinu III (AT III) změní tvar jeho molekuly → ↑účinku (trvalá vazba AT
III na protrombin a faktor Xa). Deaktivace molekul trombinu a faktoru Xa snižuje koagulační
kapacitu krve množství → ↓ přeměna fibrinogenu na fibrin.
Heparin (nefrakciovaný h. = UFH) je přírodní látka, tvořená různě dlouhými řetězci
aminocukrů s karboxylovými a sulfonovými skupinami. Nízkomolekulární hepariny
(LMWH) jsou frakce heparinu s kratšími řetězci, a se spolehlivějším a delším účinkem, než
původní heparin. U heparinu je nutné monitorování účinku, u LMWH nikoliv.
Nevýhodou této skupiny je nutnost parenterálního (mimo GIT) podávání.
MÚ:
 ↑ účinku (vazebnost) AT III → blok trombinu (faktor II) a faktoru Xa → ↓ přeměna
fibrinogenu na fibrin.
I:
 Hluboká žilní trombóza, plicní embolie, fibrilace síní;
 Úvodní léčba před nástupem účinku warfarinu (rychlý nástup účinku);
 Příprava nesrážlivé krve in vitro při krevních odběrech.
NÚ:
 ↑ krvácivost, krvácení do vnitřních orgánů, hematurie (krev v moči).
 Alergické reakce.
 Heparinem indukovaná trombocytopenie (HIT) = úbytek krevních destiček.
 Osteoporóza (při užívání nad 6 měsíců).
KI:
 Nepodávat i.m. pro závažné hematomy (aplikace i.v., s.c.).
 Čerstvé GIT krvácení, žaludeční vřed.
 Mozkové krvácení, poranění a operace CNS.
 Nekontrolovaná hypertenze.
 Nedostatek krevních destiček, hemofilie.

106
 IL:
 Antiagregancia = zvýšení rizika krvácení.
Z + ®:
 heparin, zk. UFH (Heparin®) podání s.c., i.v., (NE i.m. → pro hematomy)
 Nízkomolekulární hepariny (LMWH) podání s.c.+ i.v.
o enoxaparin (Clexane®)
o bemiparin (Zibor®)
o nadroparin (Fraxiparine®)
Antidotum heparinů:
 protamin (bazická sloučenina, která se chemicky váže na volný heparin v krevním
řečišti a vytváří neúčinný komplex)
Vyšetření koagulace krve u terapie hepariny
 Test APTT (aPTT)

8.3.4 Antikoagulancia nepřímá – antagonisté vit. K

Koagulační faktory jsou proteiny, které jsou jsou syntetizovány v játrech. Pro syntézu
některých z nich je třeba postsyntetická (posttranslační) úprava, těchto koagulačních molekul
je potřeba vitamin K, jenž funguje v této syntéze jako kofaktor (potřebná část na enzymu).
Antagonisté vitaminu K, jak název napovídá, blokují působení vitaminu K, čímž zabraňují
tvorbě funkčních forem molekul koagulačních faktorů (proto jsou označována jako nepřímá
antikoagulancia). Účinek nenastupuje okamžitě, naopak než tělo degraduje funkční molekuly
koagulačních faktorů, tak uběhne 3-5 dní od zahájení léčby těmito antikoagulancii.
MÚ:
 Blokování vitaminu K → vznik nefunkčních koagulačních (srážecích) faktorů.
NÚ:
 Teratogenita (poškození vývoje kostry a chrupavek plodu), zvýšení náchylnosti
k potratu;
 Krvácení (do GIT, mozku…);
 Poškození jater.
KI:
 Gravidita;
 Náchylnost pacienta ke krvácení (hemofilie, trombocytopenie, vředy, hypertenze,
chirurgické výkony...);
 Těžší jaterní, ledvinná dysfunkce (protože Warfarin je pomaleji metabolizován).

107
 Nástup účinku:
 Po 3-5 dnech (do té doby se podávají antikoagulancia s rychlým nástupem účinku –
LMWH).
Z + ®:
 warfarin (Warfarin®, Lawarin®)
LI s vitaminem K:
 Vitamin K (Kanavit®) = ↑ vit. K v těle → warfarin musí blokovat více molekul vit.
K → ↓ účinku warfarinu;
 ATB cefalosporiny inhibující produkci a tím i funkci vitaminu K → ↓ vit. K =
Warfarin má ↑ účinek;
 Širokospektrá ATB → ↓ bakterií v GIT včetně produkujících vitamin K) → ↓ vit. K
= ↑ účinek warfarinu.
Warfarin je enzymaticky rozkládán na neúčinné látky v játrech. Množství a aktivita
enzymů je ovlivňována dalšími léčivy. Proto dochází k situacím, že řada léčiv takto
zvyšuje/snižuje koncentraci, a tedy i účinek warfarinu.
LI – vytěsnění warfarinu z plazmatických bílkovin → warfarin má ↑ účinek:
 NSAID
 PAD (perorální antidiabetika)
 ATB – sulfonamidy
LI Warfarin a střevní adsorbencia:
 Adsorbencia = ↓ vstřebávání warfarinu ze střeva.
Warfarin je enzymaticky rozkládán na neúčinné látky v játrech. Výkonnost enzymů (jak
rychle warfarin rozloží) je ovlivňována dalšími léčivy. Proto dochází k situacím, že řada léčiv
takto zvyšuje/snižuje koncentraci, a tedy i účinek warfarinu.
LI – léčiva ↑ koncentraci warfarinu:
 Makrolidová ATB.
 Azolová antimykotika.
 Blokátor vápníkových kanálů verapamil.
 Antiarytmikum amiodaron.
 Byliny: gingko, česnek, šalvěj.
LI – léčiva ↓ koncentraci warfarinu:
 Antiepileptikum karbamazepin.
 Extrakt třezalky tečkované.
LI – zvyšující účinek warfarinu i samotného léčiva:
 Hypolipidemika statiny.
 Steroidní hormony.
 Blokátory kalciových kanálů (BKK, CaB).

108
 Stanovení krevní srážlivosti (INR-mezinárodní normalizovaný poměr, International
Normalized Ratio) označuje rychlost srážení krve:
 Hodnota INR u zdravého člověka je přibližně 1 = jeho krev se sráží fyziologickou
rychlostí.
 INR 2-3 = krev se sráží 2-3x pomaleji, toto rozpětí je ideál při protisrážlivé léčbě.
 INR nad 3 = riziko krvácení.
Možné řešení předávkování warfarinem:
 Akutní řešení: transfúze krevní plazmy (→ dodání funkčních srážecích faktorů).
 Vícedenní řešení: podávání vitaminu K (Kanavit®).
Potraviny bohaté na vitamin K snižující antikoagulační aktivitu warfarinu:
 Zelenina (především kapusta, špenát, zelí, brokolice, salát).
 Fermentované potraviny, především nakládaná (kvašená) zelenina.

8.3.5 Antikoagulancia v těhotenství a laktaci

Heparin, nízkomolekulární hepariny (LMWH) neprostupují přes placentu, ale představují
riziko děložního krvácení, nebo indukovanou trombocytopenii typu II (HIT II (→↓
trombocytů).
Heparinoidy: danaparoid (Orgaran®)

8.3.6 Antikoagulancia – zevní (lokální)

I:
 Modřiny, hematomy, záněty povrchových žil, bércové vředy.
®
:
 Heparoid®, Lioton®, Ibu-Hepa®

8.4 Fibrinolytika, trombolytika

Fibrinolytika (trombolytika) rozpouštějí již vzniklé krevní sraženiny.
MÚ:
 Rozpouštění fibrinu i fibrinogenu (aktivace přeměny plazminogenu na plazmin,
který degraduje fibrinovou síť).
I:
 Akutní infarkt myokardu, akutní cévní mozková trombóza, žilní trombózy, plicní
embolie, trombotické uzávěry (podávání bezprostředně po příhodě – čím dříve, tím
lépe).

109
 NÚ:
 Krvácení GIT, krvácení do mozku, anafylaktické reakce.
KI:
 Gravidita, hojící se rány a chirurgické výkony, mozková skleróza, historie cévní
mozkové příhody, peptické vředy, těžká hypertenze.
Řešení předávkování:
 Podání koagulačních faktorů.
Z + ®:
 alteplasa (Actilyse®)
 tenektepláza (Metalyse®)
 reteplasa

8.5 Hemostatika
Hemostatika jsou látky snižující krvácení. Krvácivé stavy lze obecně ovlivnit podporou:
 Tvorby a účinků koagulačních faktorů, případně i jejich přímým podáním.
 Agregační funkce krevních destiček.

8.5.1 Vitamin K
MÚ:
 Kofaktor při syntéze koagulačních faktorů v játrech.
I:
 Prevence i léčba ↓ krevní srážlivosti (koagulopatie).
 Profylaxe před porodem (riziko poporodní hypovitaminózy u novorozenců).
 Antidotum warfarinu.
®
:
 Kanavit®

8.5.2 Etamsylat
MÚ:
 ↑ adheze (přilnavosti) trombocytů k cévnímu endotelu → ↑ srážlivost.
I:
 Krvácení během operací (interna, gynekologie, porodnictví).
®
:
 Dicynone®

110
8.5.3 Terlipresin
Terlipresin je analog antidiuretického hormonu vazopresinu.
MÚ:
 Zúžení cév → prokrvení orgánu → ↓ krvácení.
I:
 Krvácení z trávicího a urogenitálního ústrojí
 Podání i.v., i.m.
®
:
 Remestyp®

8.5.4 Hemostatika – tělu vlastní látky (koagulační faktory)

 fibrinogen
 trombin

8.6 Antianemika
Látky podporující tvorbu a funkci červených krvinek (erytrocytů) v nejrůznějších
případech útlumu jejich tvorby v kostní dřeni a poruch jejich funkce ať již z vrozených či
získaných příčin.
Nedostatečná erytropoéza (tvorba červených krvinek) vzniká při nedostatku železa,
vitaminu B12, nebo při nedostatku kyseliny listové. Léčebný zásah spočívá v podávání těchto
chybějících látek (nejlépe v kombinaci).
Další příčinou anémie mohou být i některá léčiva, nejčastěji ze skupiny protinádorových
léčiv, dále i některá ATB, antiepileptika, či antipsychotikum klozapin atd.
Z + ®:
 vitamin B12
 kyselina listová
 síran železnatý (Tardyferon®)
 hydroxid železitý (Maltofer®)
 fumaran železnatý + kyselina listová (Ferretab Comp.®)

8.6.1 Antianemika – Růstový faktor pro erytrocyty

MÚ:
 Stimulace tvorby a zrání červených krvinek.
I:
 Chronické renální selhání ( snížení ledvinné tvorby erythropoetinu).

111
  Nedonošení novorozenci.
 Zmírnění cytotoxické chemoterapie, po transplantaci kostní dřeně.
Z + ®:
 epoetin (Neorecormon®)

9 Metabolizmus

9.1 Antidiabetika

Antidiabetika jsou látky, které snižují hladinu glukózy v krvi.

9.1.1 Metabolizmus sacharidů

Ve trávicím systému se rozkládají polysacharidy (složené cukry) příjímané potravou na
jednoduché monosacharidy (např. glukózu – Glc), které se ze střev vstřebávají do krevního
oběhu, viz obr. 9.1.

Obr. 9.1 Vstřebání Glc ze střeva do krevního oběhu (volně dle Silbernagl, 2004, s. 258-259)

9.1.1.1 Inzulin
Zvýšení koncentrace Glc v krvi stimuluje slinivku břišní (pankreas) k uvolnění
inzulinu z β-buněk Langerhansových ostrůvků, viz obr. 9.2.

112
 Obr. 9.2 Uvolnění inzulinu z B-buněk slinivky břišní (volně dle Silbernagl, 2001, s. 286-287)

Ve slinivce břišní se v β-buňkách Langerhansových ostrůvků tvoří proinzulin (složen

z peptidických řetězců A, B a C), jenž je následně v β-buňkách štěpen na aktivní inzulin
(řetězec A a B) a C peptid. Obě molekuly (inzulin i C peptid) jsou v případě zvýšení hladinu
cukru v krvi uvolněny do krve, viz obr. 9.3. C peptid je využíván jako diagnostický marker
tvorby a sekrece inzulinu.

Obr. 9.3 Inzulin putuje krevním řečištěm do všech částí těla (volně dle Silbernagl, 2001, s. 286-287)

Hormon inzulin se krevním řečištěm dostává ke všem buňkám v lidském těle, kde
u většiny buněk zabezpečuje příjem Glc z krve do dané buňky, viz obr. 9.4.

113
 Obr. 9.4 Inzulin stimuluje vstřebávání Glc z krve do buněk (volně dle Silbernagl, 2001, s. 286-287)

Výjimkou, kde inzulin neřídí příjem Glc, jsou buňky v mozku, očích a ledvinách. Tento
fakt vysvětluje nežádoucí účinky dlouhodobě vysoké hladiny Glc v krvi. Nadměrný příjem
Glc z krve (není regulace inzulinem) u buněk v mozku, oku, ledvinách představuje vyšší
riziko poškození těchto tkání následkem dlouhodobě zvýšené glykémie: Retinopatie
(poškození sítnice), nefropatie (konkrétně změna propustnosti stěn nefronu navázáním Glc),
neuropatie (poškození nervu → porucha fce nervu).
Jak buňky využívají glukózu (Glc, viz obr. 9.5):
 Jako zdroj energie. Glc je za účasti kyslíku spalována na CO2 a H2O. Při této
metabolizaci (spalování) vznikají energeticky bohaté sloučeniny (konkrétně jde
o molekuly ATP a NADH).
 Spojení více molekul Glc v molekulu glykogenu, jenž je v dané buňce zásobárnou
Glc a tedy energie.
 Přeměna přebytečné Glc na tuky, či aminokyseliny (a z nich na proteiny).

Obr. 9.5 Metabolizmus glukózy (Glc) v buňce (volně dle Silbernagl, 2001, s. 286-287)

114
9.1.1.2 Glukagon
V momentě, kdy hladina glukózy klesne, tak opět reaguje slinivka břišní uvolněním
hormonu glukagonu, který (naopak od inzulinu) tlumí v buňkách příjem Glc. Buňky kdekoliv
v těle přijímají méně Glc, čímž je udržena minimální potřebná hladina Glc v krvi.
Nepleťme si pojem glukagon a glykogen:
 Glukagon je zmíněný hormon, jenž tlumí přestup glukózy z krve do buněk = ↑ glykémie.
 Glykogen je zásobní polysacharid („zásobárna energie“) složený z molekul Glc.

9.1.2 Diabetes mellitus

Diabetes mellitus (úplavice cukrová, laicky „cukrovka“) je klinickým projevem poruchy
endokrinní funkce (tj. produkce inzulinu) pankreatu.
U tohoto onemocnění jsou rozlišovány základní 2 podtypy tohoto onemocnění:
Diabetes mellitus I. typu znamená, že se ve slinivce břišní inzulinu tvoří málo, nebo se
tento hormon netvoří vůbec.
Diabetes mellitus II. typu je definován jako stav, kdy inzulinu je dostatek (někdy
i přebytek), ale buňky v těle nedostatečně reagují na jeho účinek.
V obou případech dochází ke stavu hyperglykémie, tedy zvýšení koncentrace Glc v krvi.

9.1.3 Inzuliny
Jedná se o peptidový hormon, proto musí být vždy podáván parenterálně (mimo GIT),
např. s.c. či i.v. Vedle přirozeného lidského inzulinu se dnes se používá i řada obměněných
analogů připravovaných biosynteticky.
MÚ:
 Stimulace transportu Glc do buněk.
I:
 Diabetes mellitus I. typu;
 Diabetes mellitus II. typu, kde již nestačí perorální antidiabetika (PAD).
NÚ:
 Hypoglykemie, vlivem předávkování.

9.1.3.1 Inzuliny – velmi krátce působící (3‐5 hodin)

P:
 i.v. podání působí okamžitě a účinek trvá 30 min;
 s.c. nástup 30 min, trvání 3-5 hodin.
Z + ®:
 inzulin lispro (Humalog®)

115
  inzulin aspart (NovoRapid®)
 inzulin glulisin (Apidra®)

9.1.3.2 Inzuliny – rychle a krátce působící (5‐8 hodin)

®
Z+ :
 lidský inzulin (Actrapid®, Insuman Rapid®, Humulin R®)

9.1.3.3 Inzuliny – středně dlouze působící (12‐16 hodin)

MÚ:
 Inzulin v komlexu se zinkem + protaminsulfát (= obě látky způsobují pomalejší
uvolňování inzulinu).
Z + ®:
 lidský inzulin NPH (Insulatard®, Humulin N®, Insuman Basal®)

9.1.3.4 Inzuliny – dlouze působící (20‐26 hodin)

Z + ®:
 inzulin glargin (Abasaglar®, Lantus®, Toujeo®)
 inzulin detemir (Levemir®)

9.1.3.5 Inzuliny – premixované směsi (10‐16 hodin)

MÚ:
 Směs rychlého a dlouhodobého inzulinu (různé poměry).
®
:
 inzuliny premixované Humulin M3®, Mixtard®, Insuman Comb®

9.1.4 Perorální antidiabetika (PAD)

Syntetická léčiva určená pro perorální léčbu diabetu.
I:
 Diabetes mellitus II. typu.

9.1.4.1 PAD – Biguanidy

MÚ:
 Biguanidy zvyšují citlivost buněk na inzulin (působí jako inzulinový senzitizér),
čímž buňky více reagují na podmět inzulinu přijímat Glc z krve. Nezvyšují
hmotnost pacienta.
I:
 Diabetes mellitus II. typu, kde již nestačí dietní opatření.

116
 P:
 Užívat s jídly pro lepší snášenlivost, nižší projevy nevolnosti.
NÚ:
 Nechutenství;
 Laktátová acidóza (kdy se laktát, neboli kyselina mléčná, hromadí v těle a
překyseluje tkáně);
 Disulfiramová reakce (hromadění acetaldehydu z alkoholu).
KI:
 Gravidita;
 Těžké poruchy ledvin (snížení eliminace léčiva);
 Těžké poruchy jater (pro nedostatečné odbourávání laktátu).
Z + ®:
 metformin (Metformin®, Siofor®, Glucophage®)

9.1.4.2 PAD – Thiazolidindiony (glitazony)

MÚ:
 Zvyšují citlivost buněk k inzulinu (inzulinové senzitizéry), kdy po dnech až týdnech zvyšují
proteosyntézu Glc přenašečů (transportních proteinů) v buněčných membránách inzulin-
senzitivních tkání.
NÚ:
 Zvýšení hmotnosti (v důsledku podpory funkce inzulinu);
 Možné zhoršení jaterních funkcí;
 Zadržování tekutin v těle → ↑ TK až srdeční selhání, edémy, relativní (diluční)
anémie, kdy je ↑objem plazmy, ale krvinek je stejně (= proto relativní).
KI:
 Srdeční selhání;
 Závažná jaterní onemocnění (metabolizmus glitazonů v játrech).
Z + ®:
 pioglitazon (Actos®)

9.1.4.3 PAD – Sulfonylmočoviny

MÚ:
 Inzulinová sekretagoga (stimulují vyplavení inzulinu z β-buněk slinivky).
P:
 30 min před jídlem.

117
 NÚ:
 Hypoglykemie (= lék může stimulovat vyplavení inzulinu příliš);
 Nejsou účinné při glykémii nad 15 mmol/l;
 ↑ hmotnosti, GIT-problémy, alergické vyrážky, poškození kostní dřeně;
 Procházejí placentou, teratogeny (toxické pro plod);
 Disulfiramová reakce (hromadění acetaldehydu při metabolizaci alkoholu).
KI:
 Gravidita, laktace;
 DM 1. typu;
 Opatrnost u ledvinných a jaterních chorob.
IL:
 NSAIDs, ASA, sulfonamidy ↑ koncentrací sulfonylmočoviny (dochází k vytěsnění
sulfonylurey z vazby na plazmatické bílkoviny a stoupá tak její volná frakce);
 Thiazidová diuretika způsobují hypokalemii (↓K+), kdy K+ je třeba na uvolňování
inzulinu z β-buněk slinivky → snížení vyplavování inzulinu = ↓účinku
sulfonylmočoviny.
Z + ®:
 glipizid (Minidiab®) kratší působení
 glimepirid (Oltar®, Amaryl®) malý růst hmotnosti

9.1.4.4 PAD – Glinidy (meglitinidy)

MÚ:
 Inzulinová sekretagoga (stimulují vyplavení inzulinu z β-buněk slinivky).
Z + ®:
 repaglinid (Novonorm®)

9.1.4.5 PAD – Inhibitory alfa‐glukosidáz

MÚ:
 Alfa-glukosidáza rozkládá sacharózu ve střevech →její inhibice = cukry se
nevstřebají → snížení postprandiální (po jídle) hyperglykémie, podáváme těsně před
jídlem.
Z + ®:
 akarbóza (Akarbóza®)

9.1.4.6 PAD – Analoga inkretinů (inkretinová mimetika)

Inkretiny jsou hormony GIT podporující uvolňování inzulinu po jídle, zlepšuje sekreci inzulinu
z β-buňky závislou na glukóze a má řadu dalších efektů (např. zpomalené vyprazdňování žaludku,
snížení chuti k jídlu).

118
 MÚ:
 Analoga s agonistickým účinkem (= mimetika) inkretinů → stimulace uvolňování
inzulinu.
Z + ®:
 exenatid (Byetta®)
 liraglutid (Victoza®)

9.1.4.7 Inhibitory DPP‐4

MÚ:
 DPP-4 je peptidáza, která rozkládá inkretiny, takže inhibice DPP-4 = ↑ inkretinů →
stimulace uvolňování inzulinu
Z + ®:
 sitagliptin (Januvia®)
 vildagliptin (Galvus®)

9.1.4.8 PAD – Glifloziny

MÚ:
 Inhibitor sodno-glukózového ko-transportéru (SGLT 2) v proximálních tubulech
ledvin → snížení zpětného vstřebávání Glc v ledvinách → glukóza vyloučena močí.
NÚ:
 Zvýšená koncentrace Glc v močových cestách může zvýšit výskyt bakterií a mykóz
v močových cestách a genitáliích a tím usnadnit vznik infekcí močových cest.
Z + ®:
 dapagliflozin (Forxiga®)

9.2 Hypolipidemika
Hypolipidemika jsou látky snižující koncentraci cholesterolu nebo triacylglyceridů (tuků)
v krvi.
Tuky (lipidy), nejčastěji ve formě triacylglyceridů, viz obr. 9.6, jsou pro tělo jak zdrojem
energie, tak i stavební látkou (podkožní tuk, zásobní tuk, nebo např. jako důležité ochranné
obaly neuronů, komponenty buněčných membrán apod.).

Obr. 9.6 Tuky (volně dle Silbernagl, 2004, s. 227)

119
 Lipoproteiny (LP) jsou shluky (micely) lipidů a proteinů, které umožňují transport ve vodě
nerozpustných lipidů, viz obr. 9.7. Vytvářejí částice, na jejichž povrchu je vrstva
hydrofilnějších fosfolipidů, uvnitř částic jsou obsaženy ve vodě nerozpustné lipofilní
sloučeniny (estery cholesterolu, TAG aj.).
Dle jejich hustoty rozeznáváme několik typů LP: VLDL (s velmi nízkou hustotou), LDL
(s nízkou hustotou), a HDL (s vysokou hustotou). Liší se nejenom složením (nejvíce
cholesterolu obsahují LDL), ale i funkcí v organismu. LDL částice mají nejvyšší aterogenní
potenciál (podporují aterosklerotické změny v cévách).

Obr. 9.7 Lipoproteiny = lipidy + proteiny (volně dle Ledvina, 2009)

Do skupiny lipidů patří i estery cholesterolu, viz obr. 9.8. Cholesterol je součástí
biologických membrán (cytoplazmatické membrány) každé naší buňky, dále je zdrojem pro
tvorbu žlučových kyselin, slouží jako výchozí surovina pro syntézu steroidních hormonů,
nebo vitaminu D.

Obr. 9.8 Cholesterol (volně dle Ledvina, 2009)

Zjednodušíme-li si fyziologické hodnoty lipidů a cholesterolu, tak dostaneme číselnou

řadu 4-3-2-1:
 Cholesterol celkový do 4 mmol/l;
 Triglyceridy (TG, TAG) do 3 mmol/l;
 LDL menší jak 2 mmol/l (označován jako „zlý cholesterol“);
 HDL vyšší jak 1 mmol/l (označován jako „hodný cholesterol“).

120
9.2.1 Hypolipidemika – statiny
Statiny snižují syntézu cholesterolu blokováním kroku katalyzovaného enzymem HMG-
CoA reduktázou (3-hydroxy-3-methyl-glutaryl coenzyme A reductase). Sníženou syntézu
cholesterolu kompenzují játra jeho vychytáváním z krve ve formě LDL, čímž přispívá ke
snížení jeho hladiny a nepříznivého účinku např. na cévy.
Syntéza cholesterolu je v našem těle nejvyšší v noci. Krátce působící statiny je tedy
vhodné podávat večer.
MÚ:
 Blokování syntézy cholesterolu v játrech;
 ↑ LDL receptorů na hepatocytech → ↑ vychytávání LDL („zlého“) cholesterolu → ↓
konc. LDL v krvi;
 Oboje → ↓ cholesterolu v těle.
I:
 Vysoké hladiny cholesterolu;
 Familiární hypercholesterolémie (FH);
 Nepříznivé kardiovaskulární skóre (↑ cholesterol, tuky, kouření);
 Sekundární prevence kardiovaskulárních onemocnění: akutní infarkt myokardu,
cévní mozková příhoda, ischemická choroba dolních končetin.
NÚ:
 Poškození svalů, myopatie (reversibilní bolest, slabost svalů), vzácně rozpad
svalstva (rhabdomyolýza) s únikem myoglobinu → ukládání do ledvinných tubulů
→ selhání ledvin);
 Poškození jater;
 Poruchy nervů (neuropatie), nespavost, ↑ riziko diabetu.
KI:
 Těhotenství, laktace.
 Závažné postižení jater.
IL:
 Statiny + warfarin = zvýšení účinku obou léčiv → ↑ INR → ↑ riziko krvácení.
 Grapefruitová šťáva, makrolidová ATB, verapamil (BKK a antiarytmikum),
amiodaron (antiarytmikum)
→ inhibují jaterní biotransformační izoenzym CYP 3A4 → ↑ konc. statinů.
 Rifampicin (ATB), karbamazepin (antiepileptikum), extrakt třezalky tečkované
→ stimulace aktivity CYP 3A4 → ↓ konc. statinů.
Z + ®:
 rosuvastatin (Rosucard®, Sorvasta®)
 lovastatin (Medostatin®)

121
  simvastatin (Simgal®, Simvacard®, Simvastatin®, Zocor®)
 atorvastatin (Atoris®, Sortis®, Torvacard®, Tulip®)

9.2.2 Hypolipidemika – fibráty

Fibráty (deriváty kyseliny fibrové) zvyšují aktivitu lipoproteinové lipázy, čímž dochází ke
štěpení triacylglyceridů (TAG), poklesu jejich koncentrace a zvýšení HDL.
MÚ:
 Stimulace metabolizmu lipidů (→ ↓ TAG) a lipoproteinů (→ ↑ HDL).
I:
 Zvýšená hladina TAG, smíšené hyperlipidemie.
NÚ:
 Dyspepsie, myalgie (bolesti svalů).
KI:
 Závažné postižení jater či ledvin.
 Gravidita, laktace, děti.
IL:
 Fibráty zvyšují účinek warfarinu (vytěsní jej z vazebných míst plazmatických
bílkovin) → ↑ krvácivost.
 V kombinaci se statiny ↑ riziko rhabdomyolýzy (rozpad příčně pruhovaných svalů).
Z + ®:
 fenofibrát (Lipanthyl®)

9.2.3 Hypolipidemika – selektivní inhibitory absorpce cholesterolu

Blok vstřebávání cholesterolu z GIT způsobí ↓ cholesterolu v játrech. Jaterní buňky
nedostatek kompenzují vychytáváním cholesterolu z krve. Zároveň je ovšem snížením
cholesterolu stimulována jeho syntéza v játrech (a účinek se tohoto léčiva se snižuje).
Pokud k inhibitorům absorpce cholesterolu přidáme ještě statin, potom jde o duální
inhibici (1. blok absorpce a 2. blok syntézy cholesterolu).
MÚ:
 Inhibice transportéru pro cholesterol v tenkém střevě.
(cholesterol z potravy, ale především ze žluče.)
I:
 Kombinace se statiny, případně monoterapie při KI statinů.
NÚ:
 GIT potíže (zácpa, průjem, flatulence, nauzea).

122
  Bolesti kloubů a svalů.
KI:
 Gravidita, laktace, děti do 10 let.
Z + ®:
 ezetimib (Ezetrol®)

9.2.4 Hypolipidemika – pryskyřice – inhibitory absorpce žlučových kyselin

Ve žluči je značný podíl žlučových kyselin (ŽK), které jsou normálně reabsorbovány zpět
do krve a vychytány v játrech (enterohepatální cirkulace) a znovu využity. Jejich množství je
doplňováno syntézou v játrech z cholesterolu.
MÚ:
 Vazba ŽK a blok jejich vstřebávání ze střev zpět do krve → ↓ ŽK v játrech  vyšší
spotřeba cholesterolu pro jejich syntézu  vyšší vychytávání cholesterolu z krve 
snížení jeho hladin.
NÚ:
 Časté zažívací potíže (úporná zácpa, pálení žáhy, nauzea, zvracení, méně často
průjem).
 Změny vstřebávání vit. A, D, E, K.
IL:
 ↓ vazba a snížení vstřebávání warfarinu a dalších léčiv z trávicí soustavy = ↓ účinku.
Z + ®:
 cholestyramin (Vasosan®)
 colesevelam (Cholestagel®)

9.3 Antiobezitika
Antiobezitika jsou látky působící různými mechanismy proti obezitě.

9.3.1 Orlistat
MÚ:
 Inhibice pankreatické lipázy ve střevech → nerozkládají se TAG na mastné kyseliny
+ glycerol, čímž se nevstřebávají z GIT.
NÚ:
 Průjmy, flatulence, bolesti břicha (takže nám znepříjemní přejídání).

123
 ®
:
 Alli®, Xenical®

9.4 Hepatoprotektiva
Hepatoprotektiva jsou látky používané u různých jaterních poruch s cílem podpořit jaterní
funkce. Setkat se můžeme s léčivy, ale častěji s doplňky stravy. Pro jejich deklarované účinky
není ovšem zatím dostatek důkazů.
 Silymarin (směs flavonoidů z ostropestřce mariánského).
 S-adenosylmethionin, antioxidant (dárce methylové skupiny při tvorbě glutathionu).
 Kyselina ursodeoxycholová, může přispívat k obnově buněčné membrány
hepatocytů, Ursofalk®, Ursosan®.
 Nenasycené mastné kyseliny (předevší linolová, linolenová).
 Essentiale forte® obsahuje esenciální (tělo si je neumí vyrobit) fosfolipidy
s obsahem nenasycených mastných kyselin. Tyto látky příznivě působí na jaterní
buňky.

124
10 Dýchací soustava
Pro vysvětlení efektu léčiv dýchací soustavy je důležité si uvědomit, že dýchací cesty jsou
hojně pokryty buňkami, které tvoří ochranný hlen a zároveň řasinkovými buňkami, které
svým pohybem vznikající hlen i nečistoty posunují vzhůru z dýchacích cest do dutiny ústní,
viz obr. 10.1.

Obr. 10.1 Výstelka plic (volně dle Parker, 2007, s. 324-327)

Průdušky dýchacích cest mohou mít různý průměr, viz obr. 10.2.
Jiný je pochopitelně stav, kdy při intenzivním pohybu potřebujeme dodat tělu dostatek
kyslíku. Průdušky jsou tedy rozšířené (bronchodilatace).
Naopak při odpočinku tělo nepotřebujete intenzivní zásobení kyslíkem, průdušky se tedy
méně dilatují.

Obr. 10.2 Průdušky (volně dle Parker, 2007, s. 324-327)

125
10.1 Kašel
Kašel je ochranným reflexem našeho těla, který má napomoci zprůchodnění dýchacích
cest.
Z terapeutického hlediska je klíčové dělit kašel na:
 Kašel vlhký (produktivní = s vykašláváním hlenu) a takovýto kašel je vhodné
stimulovat expektorancii, aby došlo k vyčištění dýchacích cest.
 Kašel suchý (neproduktivní = nevykašláváme), kdy jsou dýchací cesty drážděny ke
kašli, ale nedochází k vykašlávání hlenů. Takový kašel pochopitelně zbytečně dráždí
sliznice a je možné jej tlumit antitusiky.
 Expektorancia a antitusika nepodáváme zároveň!

10.2 Antitusika
Antitusika jsou léčiva, která tlumí kašlací reflex, což je vhodné při suchém kašli, nikoliv
však při kašli vlhkém.
Antitusika můžeme dělit na:
 Centrální antitusika, která působí přímo na centrum kašlacího reflexu v prodloužené
míše;
 Periferní antitusika, která tlumí dráždění v laryngotracheální oblasti.

10.2.1 Antitusika morfinového typu (též centrální antitusika)

MÚ:
 Útlum kašle v centru pro kašel v CNS.
I:
 Suchý (neproduktivní) kašel.
NÚ:
 Ospalost, zápca, vzácně útlum dechového centra.
KI:
 Děti, gravidita, laktace, astma, CHOPN (vše pro útlum dechu).
IL:
 Ethanol i další léčiva tlumící CNS → prohloubení útlumu.
Z + ®:
 kodein (Codein®, Korylan®)
dextrometorfan (Humex®, Meddex®, Robitussin®, Stopex®, Tussidrill®)

126
10.2.2 Antitusika nemorfinového typu (též periferní antitusika)
MÚ:
 Útlum kašle (patrně v průduškách i prodloužené míše).
I:
 Suchý (neproduktivní) kašel.
NÚ:
 Obecně dobře snášeny, případně ospalost.
Z + ®:
 butamirát (Sinecod®, Tussin®, Stoptussin®) má i mírný centrální antitusický účinek
 dropropizin (Ditustat®)
 levodropropizin (Levopront®)

10.3 Expektorancia
Expektorancia jsou léčiva, která stimulují vykašlávání. Stimulace vykašlávání je
zprostředkována dvěma mechanismy působení, které mohou být přítomny i u jedné účinné
látky, a to působení jako:
 Mukolytika (sekretolytika) snižují viskozitu hlenu (sputa), čímž mají hleny vyšší
tekutost.
 Sekretomotorika stimulují pohyb řasinek v epitelu dýchacích cest.
MÚ:
 Usnadňují odkašlávání snížením viskozity hlenu dýchacích cest a stimulací pohybu
řasinek dýchací cest.
I:
 Vlhký (produktivní) kašel.
P:
 Pro efektivní účinek léčiva je třeba zvýšený pitný režim.
Z + ®:
 acetylcystein (Acc®, Fluimucil®, Mucobene®, Nac®, Solmucol®) IL: s ATB → 2
hodiny odstup podání.
 bromhexin (Bromhexin®)
KI: Těhotné a kojící ženy.
 erdostein (Erdomed®)
 ambroxol (Ambrosan®, Ambroxol®, Ambrobene®, Mucosolvan®)
 karbocystein (Pectodrill®)
 jitrocelový sirup.

127
  břečťanový sirup KI: Těhotné, kojící.

10.4 Antiastmatika a léčba CHOPN

Antiastmatika jsou látky, které mají za úkol rozšířit dýchací cesty (úlevová
bronchodilatace), nebo tlumí zánět a hyperaktivitu v dýchacích cestách (↓ zánětu).
Některá léčiva, skupiny léčiv, nebo kombinované léčivé přípravky nabízejí oba tyto účinky.
Z hlediska způsobu podání, tak mají přednost přípravky lokálně podávané, před přípravky
podávanými systémově.
I:
 Astma bronchiale;
 Chronická obstrukční plicní nemoc.
Astma je plicní onemocnění charakterizované patologickým záchvatovitým zúžením
dýchacích cest v důsledku hyperaktivity bronchů a průvodního zánětu. To je spojeno se
sníženou dechovou kapacitou (až dušením pacientů).
Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je poněkud odlišné onemocnění,
charakterizované rozedmou plic (plicní emfyzém = dilatace plicních sklípků zčásti daná
rozpadem interalveolárních sept) a chronickým zánětem průdušek (bronchitidou).
Onemocnění je též spojeno s vysokou tvorbou hlenu a obtížným vydechováním.
Pří terapii astmatu je základem inhalace β2-sympatomimetik (β2-SM) + inhalačních
kortikosteroidů (IKS).
V případě terapie CHOPN mají přednost parasympatolytika (PSL). Inhalační
kortikosteroidy nemusejí být vždy účinné. β2-sympatomimetika se u CHOPN podávají pro
úlevu.

10.4.1 Antiastmatika – glukokortikoidy

MÚ:
 Protizánětlivý a imunosupresivní účinek (podrobněji viz kap. 15.3).
I:
 Inhalační – udržovací léčba astmatu, systémové užití (p.o. aplikace) – dlouhodobá
léčba, při akutních potížích, pokud inhalační kortikosteroidy nejsou efektivní.
NÚ:
 Inhalační: kašel, chrapot, poruchy hlasu (dysfonie), moučnivka ústní kandidóza
(plísně) vlivem ↓ imunity.

Řešením jsou výplachy úst, kloktání po užití léku.

128
10.4.1.1 Antiastmatika – glukokortikoidy inhalační (IKS)
Účinek farmakoterapie zlepšily „fixní kombinace“ inhalačních kortikosteroidů + β2-
sympatomimetika, např.: IKS budesonid + β2-SM fenoterol v jednom přípravků.
Z + ® INHALAČNÍ:
 beklometason (Beclomet®, Ecobec®)
 budesonid (Budiair®, Giona®, Miflonid®, Pulmicort®)
 flutikason (Flixotide®, Seretide®)

10.4.1.2 Antiastmatika – glukokortikoidy systémové

®
Z+ SYSTÉMOVÉ:
 prednizon
 methylprednizon
 hydrokortizon

10.4.2 Antiastmatika – β2‐ sympatomimetika (β2‐SM)

Stimulace 2 receptorů sympatiku bronchiálního hladkého svalstva rozšiřuje průdušky.
Cílenou stimulací β2 receptorů, ideálně inhalačním způsobem, se snažíme působit pouze na
dýchací cesty. Systémové, či příliš vysoké dávky budou mít i stimulační (jako sympatikus)
vliv i na srdce (tachykardie, hypertenze), případně navozují tokolýzu (uvolnění děložní
svaloviny) využitelnou u rizikových těhotenství.
MÚ:
 Rozšíření průdušek (bronchů) vlivem stimulace 2 receptorů sympatiku.
NÚ a KI:
 Arytmie, tachykardie.
 Hypertenze.
 Opatrnost v těhotenství (vlivem tokolytického účinku).
Z + ®:
 salbutamol (Ventolin®, Buventol®, Ecosal®, Buventol Easyhaler®)
 salmeterol (Seretide® = IKS flutikason + salmeterol)
 fenoterol (Berotec®)
 fenoterol + PSL ipratropium (Berodual®)
 terbutalin (Bricanyl®)

10.4.3 Antiastmatika – parasympatolytika (PSL)

Při převaze parasympatiku (odpočinek, trávení) se dýchací cesty zužují, protože při
odpočinku nejsou tak vysoké nároky na zásobení kyslíkem. Blokování muskarinových (M)

129
receptorů parasympatiku pomocí parasympatolytik (PSL) vede k rozšíření (relaxaci)
dýchacích cest.
MÚ:
 Tlumení parasympatiku snížením vstupu Ca2+ do cytosolu, ke kterému jinak dochází
při stimulaci M receptoru → bronchodilatace.
I:
 Astma či CHOPN u kardiaků (kde by β2-SM mohla částečně stimulovat srdce).
Z + ®:
 tiotropium (Spiriva®, Braltus®)
 aclidinium (Bretaris Genuair®
 ipratropium + β2-SM fenoterol (Berodual®)

10.4.4 Antiastmatika – antileukotrienová

Leukotrieny obecně patří mezi prozánětlivé (stimulující zánět) eikosanoidy uvolňované
z mastocytů a eozinofilů. U astmatu navozují bronchokonstrikci a podporují zánět.
MÚ:
 Antagonisté leukotrienových receptorů.
I:
 Udržovací léčba astmatu.
Z + ®:
 montelukast (Montelukast®, Singulaire®)

10.4.5 Antiastmatika – methylxantinová (teofylin a jeho deriváty)

MÚ:
 Uvolnění hladkého svalstva bronchů (systémově i případně cév, GIT, žluč. cest).
Z + ®:
 theofylin, aminofylin (Euphyllin®, Aminophyllinum®, Syntophyllin®)

10.4.6 Antiastmatika – monoklonální protilátky

Z + ®:
 omalizumab (Xolair®) je protilátka proti molekule IgE, která zabraňuje vazbě IgE na
specifické receptory → ↓ alergické reakce
 mepolizumab (Nucala®) je protilátka proti interleukinu-5 (IL-5), jehož blokování
reguluje tvorbu eozinofilů

130
10.5 Antiseptika pro respirační systém, bolest v krku
Využívá se jejich dezinfekční účinek, podávají se lokálně do dutiny ústní.
 iodpovidon (Jox®)
 benzalkonium (Septolete®)
 chlorhexidin (Septofort®, Hexoraletten N®, Drill®)
 aminotridekan (Septisan®)
 benzydamin (Tantum Verde®)
 dichlorbenzylalkohol/amylmetakresol (Neo-Angin®, Strepsils®)
 hexetidin (Stopangin®)

131
11 Trávicí soustava (GIT)
GIT obecně zajišťuje mechanické a chemické zpracování potravy s cílem vstřebávání
(absorpce) živin, a naopak vyloučení nestravitelných zbytků a metabolitů.
Řízení GIT je zajištěno komplexní souhrou nervových a endokrinních vlivů za
významného přispění střevního mikrobiomu (novější varianta původního pojmu střevní
mikroflóra). Důležitý je tonus parasympatiku a lokální hormonální regulace.
Hlavní mediátory a hormony GIT:
 ACh (myenterická a submukozní nervová pleteň trávicí trubice): obecně stimulace
motility a sekrece GIT, emetický efekt.
 Gastrin (G buňky žaludku a duodena): stimulace sekrece HCl a pepsinu, podpora
žaludeční motility.
 Sekretin (S buňky duodena a jejuna): stimulace pankreatické sekrece, útlum
sekrece HCl.
 Cholecystokinin (I buňky duodena a jejuna): kontrakce žlučníku, stimulace sekrece
pankreatu.
 Žaludeční inhibiční polypeptid (K buňky duodena a jejuna): blokace efektu
gastrinu.
 Vazoaktivní intestinální peptid (D1 buňky duodena a jejuna): podpora sekrece
trávicích šťáv v tenkém střevě.
 Glukagonu podobný peptid (jeden z inkretinů produkovaných v tenkém střevě):
o zvýšení citlivosti -buněk pankreatu ( inzulinový senzitizér), snížení
sekrece glukagonu.

11.1 Antacida
Antacida jsou látky, které neutralizují kyselinu chlorovodíkovou (HCl).
Příkladem je reakce jedlé sody s žaludeční kyselinou chlorovodíkovou, viz též obr. 11.1.
NaHCO3 + HCl → NaCl + H2O + CO2
Případně mohou antacida tvořit ochranný povlak na sliznicích trávicí trubice.
Antacida slouží k úlevové léčbě při pálení žáhy a gastroezofageálním refluxu (= zpětný
tok žaludečního, případně duodenálního obsahu do jícnu). Jejich léčebný význam u vředové
choroby žaludku a duodena poklesl vzhledem k účinnějším způsobům terapie. Pokud jsou
přesto využity jako doplňkový lék, pak je potřeba časové oddělení (nejméně 2 hodiny) od
použití jiných léků.
Maximální délka samoléčby (= bez lékařského dohledu) je 14 dní, po této lhůtě by měl
pacient konzultovat své přetrvávající potíže s lékařem, protože tlumení překyselení antacidy
může maskovat vážnější onemocnění.
Užití antacid mimo jídla (2-3 h po jídle) bude tlumit žaludeční sekreci bez vlivu na trávení
(užívání na noc, mimo jídla).

132
 Obr. 11.1 Antacida (volně dle Silbernagl, 2004, s. 242-243)

11.1.1 Antacida – soli sodné a vápenaté

Sodná antacida spočívají v užití jedlé sody (= hydrogenuhličitan sodný, NaHCO3).
Vápenatá antacida jsou zastoupena v podobě uhličitanu vápenatého (= CaCO3, calcii
carbonas).
MÚ:
 Neutralizace HCl na H2O + CO2.
Čas účinku:
 Cca 60 min.
NÚ:
 Vstřebávání iontů → ↑ Ca2+, systémový (v celém organismu) účinek – alkalóza
(zásaditost krve).
 NaHCO3 vlivem rozkladu na CO2 dilatuje žaludek, což následně ↑ produkci HCl.
®
:
 Rennie®

11.1.2 Antacida – solí hořečnaté a hlinité

Z hořečnato-hlinitých solí jsou nejčastěji využívány hydroxidy, případně křemičitany.
Málo se vstřebávají, a proto nemají významný systémový efekt.
MÚ:
 Neutralizace pomocí hořečnato-hlinitých solí.

133
 Nástup účinku:
 Cca 60 min.
NÚ:
 Soli Mg2+ způsobují průjem a Al3+ naopak zácpu (kombinace je tedy vhodná)
 ↑ Mg2+
KI:
 Konzultovat podání dětem do 6 let.
 Poruchy ledvin (=riziko kumulace Al3+).
®
:
 Anacid®
 Maalox®
 Talcid®

11.1.3 Antacida – gelotvorné látky

MÚ:
 Tvorba gelového povlaku na sliznici jícnu a žaludku → ↑ ochrana GIT sliznic před
samonatrávením.
Čas účinku:
 2-2,5 h.
Z + ®:
 kyselina alginová (Gaviscon®)

11.2 Inhibitory protonové pumpy (IPP)

Protonová pumpa (H+/K+ ATP-áza), je integrální transmembránový protein buněk žaludku,
který za účasti ATP (dodání energie) zabezpečuje aktivní transport vodíkového iontu (H+) přes
buněčnou membránu parietálních buněk do žaludku a ze žaludku přijímá K+, viz obr. 11.2.
Inhibitory protonové pumpy (IPP) představují v současné době nejúčinnější léky pro léčbu
onemocnění souvisejících se zvýšenou žaludeční aciditou. Jedná se o ireverzibilní inhibici,
takže tvorba HCl se plně obnovuje až po syntéze nového enzymu, tj. přibližně za 3 dny.
Závažným onemocněním GIT (může dojít i k život ohrožujícímu krvácení) jsou žaludeční
nebo dvanáctníkové vředy. Porušení sliznice a vznik vředů je spojen s bakterií Helicobacter
pylori. Eradikace (odstranění) této bakterie s využitím příslušných léčiv je vysoce účinnou
léčbou těchto chorob.

134
 Obr. 11.2 Inhibitory protonové pumpy (volně dle Silbernagl, 2004, s. 242-243)

Blokování této protonové pumpy parietálních buněk žaludku snižuje transport H+ do

lumen žaludku, čímž klesá množství HCl.
Podání je vhodné cca 30 min před jídlem, aby mohla proběhnout přeměna léčiva
v kyselném prostředí žaludečních sekrečních kanálků (tam se dostanou z krve) na účinný
metabolit (sulfenamid).
MÚ:
 Blokování sekrece H+ iontů do lumen žaludku.
I:
 Refluxní choroba jícnu, pálení žáhy;
 Žaludeční, či duodenální (dvanáctníkové) vředy;
 Nadměrná tvorba žaludeční kyseliny;
 Eradikace Helicobacter pylori – v kombinaci s ATB (např. IPP + amoxicilin +
klarithromycin);
 Poškození žaludeční sliznice léčivy (např. NSA inhibicí COX snižují tvorbu
prostaglandinů stimulujících tvorbu ochranného hlenu v žaludku).
NÚ:
 ↓vstřebáváni Fe, vit. B;
 Dyspepsie (bolesti břicha, nauzea, zvracení, průjem, zácpa, flatulence), protože
trávení je snížením kyselosti zhoršeno.
KI:
 IPP mohou tlumením HCl maskovat závažnější GIT onemocnění;

135
  Opatrnost u poruch jater, i v graviditě a laktaci.
Z + ®:
 omeprazol (Omeprazol®, Helicid®)
 lansoprazol (Lansoprazol®)
 pantoprazol (Controloc®, Nolpaza®, Pantogastrin®, Pantul®)
 esometrazol (Emanera®, Mesopral®, Moproc®)

11.3 H2 antihistaminika – antagonisté H2 receptorů

V žaludku stimuluje histamin tvorbu HCl. Blokování histaminových receptorů v žaludku
tlumí tvorbu žaludeční HCl. Speciálně v žaludku jsou histaminové receptory typu 2.
MÚ:
 Blokování H2-histaminových receptorů v žaludku = ↓ účinek histaminu = ↓ tvorby
HCl.
I:
 Léčiva druhé volby po inhibitorech protonové pumpy.
NÚ:
 Bolesti hlavy, sucho v ústech, kožní vyrážky, nevolnost, zácpa, průjem.
KI:
 Děti, gravidita, laktace.
Z + ®:
 ranitidin (Ranisan®, Ranital®)
 famotidin

11.4 Antiemetika
Antiemetika tlumí pocity na zvracení (nauzea) i samotné zvracení. Centrum zvracení je
v přítomno v prodloužené míše.
Do centra zvracení mohou přicházet (a tedy nevolnost až zvracení vyvolat):
 Podněty z trávicí soustavy:
o z periferie (z GIT);
o z CNS (z chemorecepční spouštěcí zóny);
 toxiny z krve (infekce bakteriemi produkujícími toxiny, různé intoxikace);
 stimulace z koronárních (srdečních) cév (vysvětluje nevolnost např. u IM);
 podněty z centra rovnováhy (vysvětluje nevolnosti z pohybu těla, mořské nemoci
a podobně);
 psychické vlivy;
 nebo dráždění samotného CNS (edém mozku a vyšší nitrolební tlak, migrény).

136
 Přenosy impulzů z uvedených tkání do centra zvracení mají za úkol nervové buňky.
Cílíme tedy na ovlivnění neurotransmiterů (mediátorů) zprostředkovávajících tyto přenosy.
Z neurotransmiterů se jedná o serotonin, histamin, dopamin, případně i substanci P,
acetylcholin, somatostatin. Inhibice receptorů pro tyto uvedené nerotransmitery nabízí
možnost tlumit nevolnost i zvracení.

11.4.1 Antiemetika – antagonisté H1 receptorů

Do centra zvracení v prodloužené míše se dostává řada impulsů, včetně těch, které jsou
zprostředkovány histaminovými receptory.
Antagonisté H1 receptorů (H1 antihistaminika) obsadí tyto histaminové receptory, čímž je
tlumena stimulace centra zvracení. Útlum centra zvracení lze dosáhnout i dalšími
mechanismy, viz kap. 11.4.2 a 11.4.3.
MÚ:
 Blok receptorů histaminu v centru zvracení → ↓ pocitu na zvracení.
I:
 Především kinetózy (nevolnost spojená s pohybem), nejvyšší účinek má podání
preventivní.
Čas účinku:
 Nástup 15-30 min, trvání 2-3h.
NÚ:
 Sedativní účinky → útlum CNS (pozor u řidičů), potencují sedativní účinek
alkoholu.
KI:
 Těhotenství, laktace, dětí do 2 let (moxastin) či do 15 let (dimenhydrinát).
Z + ®:
 moxastin (+ kofein = Kinedryl® tbl.) kofein omezuje sedativní účinky
 dimenhydrinát (Travel-gum® žvýkačka na kinetózy)

11.4.2 Antiemetika – antagonisté 5‐HT3 receptorů

Jedná se o účinná a bezpečná antiemetika. Úspěšně působí i u velmi závažných
a úporných stavů spojených se zvracením (např. u pacientů s chemoterapií).
MÚ:
 Blok (inhibice) specifických serotoninových receptorů (5-HT3 receptorů) v žaludku,
tenkém střevu i centru zvracení → ↓ zvracení.
I:

137
  Cytostatická léčba vyvolávající zvracení, radioterapie, pooperační zvracení.
NÚ:
 Bolest hlavy, zácpa.
Z + ®:
 ondansetron (Zofran®)
 palonosetron (Aloxi®)

11.4.3 Antiemetika – antagonisté D receptorů

MÚ:
 Blok (inhibice) dopaminových receptorů – tlumí jak podněty z periferie, tak
zejména D receptory v CNS.
NÚ:
 Sedace (útlum), ale i paradoxně neklid.
KI:
 Děti do 15 let.
Z + ®:
 thiethylperazin (Torecan®)

11.4.4 Antiemetika – doplňky stravy

Z:
 zázvor a extrakty z něho, lze i v těhotenství

11.5 Antidiarhoika, látky proti průjmu

11.5.1 Antidiarhoika – opioidní

Opioidní látky prostřednictvím -receptorů myenterické nervové pleteně zvyšují tonus
a snižují motilitu hladkého svalstva trávicí trubice. Důsledkem toho je tlumení peristaltiky,
stimulace svěračů a zpomalení pasáže tráveniny, čímž se zvyšuje absorpce vody, zahušťuje
obsah střev a následně navozuje tuhost stolice.
MÚ:
 ↑ tonus hladkých svalů → ↓peristaltiky, ale i tonus (sevření) svěračů.
I:
 Funkční průjem (např. dráždivý tračník, psychické příčiny).
KI:

138
  Infekční průjmy (zastavení peristaltiky = setrvání infekce v těle).
 Děti do 6 let, těhotenství a kojení, u všech pro riziko útlumu dechu dítěte.
Z + ®:
 loperamid (Imodium®)

11.5.2 Antidiarhoika – adsorbentia, adsorbencia

Tato skupina antidiarhoik představuje nevstřebatelné a farmakologicky inertní látky
s velkým povrchem. Díky tomu na sebe dovedou navázat nejrůznější látky, tedy i bakteriální
a jiné toxiny, a tím je inaktivovat.
MÚ:
 Adsorpce látek na léčivo.
I:
 Bakteriální průjmy – mnohdy léčiva první volby.
 Průjmy způsobené dietními chybami, otravami.
P:
 Důležitá je dostatečná dávka pro navození učinku.
®
Z+ :
 adsorpční uhlí též carbo adsorbens (Carbo®, Carbocit®, Carbosorb®), I: od 3 let
věku
 diosmektit (Smecta®) I: i děti do 1 roku, těhotné, kojící

11.5.3 Antidiarhoika – střevní antiseptika

MÚ:
 Bakteriostatické, fungistatické a antiprotozoální vlastnosti.
I:
 Bakteriální průjmy – mnohdy léčiva druhé volby.
NÚ:
 Nauzea, zvracení, alergické reakce.
KI:
 Kojící, těhotné, dlouhodobé užívání – neužívat déle jak 10 dní.
Z + ®:
 kloroxin, konkrétně dichlorhydroxychinolin s jeho antiseptickým účinkem Cl
(Endiaron®)

139
11.5.4 Antidiarhoika – střevní adstringentia
Adstringencia jsou látky, které navozují srážení (koagulaci) bílkovin. Můžeme sem zařadit
rostlinné třísloviny, které vyvolají vysrážení bílkovin na povrchu nežádoucích
mikroorganizmů a zároveň tvoří na sliznicích GIT bílkovinný povlak (opět vysrážením
bílkovin).
MÚ:
 Třísloviny působí vysrážení bílkovin → ochranné koagulum.
Z:
 nať řepíku lékařského, plod borůvky, nať kontryhelu obecného, oddenek mochny
nátržníku.

11.5.5 Rehydratační roztoky

Rehydratační roztoky mají za úkol dodat tělu průjmem nebo zvracením, ztracené látky.
Především vodu, ale i sodné, draselné ionty, sacharidy.
Z + ®:
 Fluidex®, Kulíšek®, Rehydron®
 Rehydratačních roztok v polních podmínkách:
3,5 g NaCl (kuchyňské soli), 2,5 g NaHCO3 (jedlá soda), 1,5 g KCl a 50 g glukózy
na 1 litr převařené vody.
 Domácí rehydratační roztok:
1 litr převařené vychladlé vody + 8 čajových lžiček cukru, 1 čajová lžička soli (dodá
Na+), 1 šálek (200 ml) neslazeného ovocného džusu, nebo 2 pomeranče (dodá K+).

11.6 Deflatulancia, deflatulencia

Plyny jsou přítomny v GIT v malých kapičkách (pěně), snížení povrchového napětí plynů
umožní vznik větších bublin, které ochotněji odcházejí z těla ven.
MÚ:
 Silikonový olej umožní vznik větších bublin plynů, které ochotněji odcházejí z těla
ven.
I:
 Trávicí potíže, nechutenství, nadýmání, pocit plnosti, plynatost, meteorizmus.
Z + ®:
 simeticon (Espumisan®)
 dimeticon (SAB simplex®)

140
11.7 Laxativa, laxancia, projímadla při zácpě
Indikacemi laxativ jsou:
 Vyprázdění střeva před diagnostickým nebo terapeutickým výkonem;
 ke snížení potřebné síly břišního lisu při těžkých onemocněních, při obstipaci;
 vyjmečně využíváno pro akutní vyprázdnění střeva po p.o. otravě.
Shrnutí užití laxativ u jednotlivých skupin populace:
 Do 1 roku – režimová opatření, laktulosa;
 do 6 let – režimová opatření, objemová laxativa, laktulósa;
 dospělí – režimová opatření, objemová laxativa, laktulósa, glycerinové čípky,
kontaktní laxativa;
 gravidita, laktace – objem. laxativa, laktulósa, glycerinové čípky;
 u zácpy pozor, je-li způsobena neprůchodností střev (laxativa mohou stav zhoršit).

11.7.1 Laxativa – kontaktní

Kontaktní laxativa stimulují nervová zakončení ve střevní sliznici, čímž je stimulována
sekrece elektrolytů do lumen střeva. Pro střevní peristaltiku je větší objem ve střevech
signálem k pohybu, takže se tím zrychluje pohyb střev.
MÚ:
 Stimulace sekrece vody a elektrolytů → aktivace peristaltiky.
NÚ:
 Průjem, bolestivé střevní spasmy, návyk.
KI:
 Děti do 6 let, těhotenství, kojení.
 Nevhodné k dlouhodobému užívání.
Z + ®:
 bisakodyl (Dulcolax®, Fenolax®) nástup cca 8 h
 pikosulfát (Guttalax®) nástup cca 8 h
 kasie sennová (List senny®) nástup cca 10 h

11.7.2 Laxativa – objemová

Objemově působící látky zvětšují objem ve střevě, čímž stimulují peristaltiku. Nezbytný je
opět vyšší pitný režim, jinak bude i tak natrávenina příliš tuhá. Účinek nastupuje až po
několika dnech, ale zástupce této skupiny lze užívat dlouhodobě.
MÚ:
 Zvětšení střevního objemu → aktivace peristaltiky.

141
 Z:
 vláknina, laktulóza, psyllium (osemení jitrocele) , lněná semena , agar, chia semena.

11.7.3 Laxativa – osmotická

MÚ:
 Ze střeva špatně absorbovatelné osmoticky působící látky → zadržují ve střevech
vodu.
Z:
 salinická laxativa, např. šaratice, zaječická (minerálka)
 síran sodný, síran hořečnatý
 laktulosa se rozkládá (zkvasí) v tlustém střevě, nástup 1-2 dny, I: průjem, hepatální
encefalopatie (váže škodlivé dusíkaté látky)
 sorbitol
 polyethylenglykoly (Fortrans®)
 glycerin (účinek osmotický i kontaktní, nástup 10-20 min)

11.7.4 Laxativa – změkčující (emoliencia)

MÚ:
 Neabsorbují se, změkčují stolici.
Z:
 dokusát anionický surfaktant
 tekutý parafín (Paraffinum liquidum) užívat pouze jednorázově

11.8 Prokinetika
Úlohou této skupiny léčiv je zvýšení hybnosti (motility) GIT. Toho lze docílit především
blokací účinku dopaminu, případně stimulací cholinergní neuromediace v myenterickém
plexu (nervová pleteň ve stěně střev). Antidopaminergní efekt prokinetik vede rovněž ke
snížené dráždivosti centra pro zvracení.

MÚ:
 Blokování dopaminu → stimulace peristaltiky GIT.
I:
 Nevolnost, žaludeční plnost, zvracení, jícnový reflux, podání před jídlem.

142
 NÚ:
 Sexuální dysfunkce, gynekomastie (růst prsů u mužů), galaktorea (tvorba
mateřského mléka u žen).
Důvodem je blok dopaminových receptorů v hypofýze → ↑ prolaktinu (ovlivňuje
některé pohlavní funkce).
KI:
 Neprůchodnost střev.
Z + ®:
 domperidon (Motilium®)
 metoklopramid (Cerucal®, Degan®)

11.9 Probiotika, prebiotika

Probiotika jsou běžné střevní bakterie. Prebiotika jsou nestravitelné látky, které příznivě
působí na růst zdravé střevní mikroflóry. Obě skupiny působí prospěšně na střevní
mikrobiální osídlení.
I:
 Akutní i chronické průjmy, užívání širokospektré ATB, porucha střevního
mikrobiomu.
Z + ®:
 laktobacily a bifidobakterie (Lacidofil®, Biopron 9®, Laktobacily®), jde o prospěšné
bakterie
 bakteriální metabolity (Hylak forte®) obsahuje metabolické produkty bakterií,
nikoliv bakterie
 kvasinky Saccharomyces (Enterol®) prospěšné kvasinky
 bakterie Escherichia coli (Colinfant®) běžné střevní baterie

11.10 GIT protizánětlivá léčiva

11.10.1 GIT protizánětlivá léčiva – antiflogistika

MÚ:
 Po p.o. podání se z léčiv této skupiny v tlustém střevě uvolňuje účinná látka kyselina
5- aminosalicylová, která působí jako lokální antiflogistikum a tlumí střevní záněty.
I:
 Zánětlivá střevní onemocnění – ulcerózní kolitida, Crohnova nemoc.
Z + ®:
 mesalazin (Pentasa slow®, Salofalk®)

143
  sulfasalazin

11.10.2 GIT protizánětlivá léčiva – imunosupresiva

Řada imunosupresiv díky inhibici různých složek imunitního systému vykazuje
i významný efekt na zánětlivé procesy zejména těch, které provázejí autoimunitní
onemocnění.
MÚ:
 Blok enzymů syntetizujících DNA a RNA → leukopenie (↓ leukocytů v periferní
krvi).
Z + ®:
 azathioprin (Imuran®, Azaprine®) V těle z něho vzniká merkaptopurin.
 merkaptopurin (Xaluprine®)

11.10.3 GIT protizánětlivá léčiva – biologická léčba

Monoklonální protilátky jsou biosynteticky vyráběné protilátky, kde jako předloha byl
požit jeden buněčný klon bílé krvinky, čímž je docíleno cíleného účinku na určitou složku
imunitního systému, např. vůči faktorům stimulujícím zánět, jako je tumor nekrotizující faktor
(TNF).
MÚ:
 Monoklonální protilátky proti TNFα → ↓ imunity i ↓ zánětu.
Z + ®:
 infliximab (Remicade®)

11.11 Antihemoroidika
Látky používané při terapii hemoroidů. Častá je lokální aplikace ve formě ve formě mastí,
či čípků.
Mezi antihemoroidika řadíme léčiva z různých farmakologických skupin (např.
antiseptika, antiflogistika, analgetika, lokální anestetika).
Antihemoroidika upravují permeabilitu cévních kapilár a mají i antitrombotické účinky.
Z + ®:

 policresulen (Faktu®) koaguluje bílkoviny nektrotické tkáně a kontrahuje drobné

kapiláry

144
11.12 Trávicí enzymy

11.12.1 Pankreatin
Jde o substituční léčbu podáváním směsi trávicích enzymů. Skládá se z enzymů: amylázy
(štěpí cukry), proteázy (štěpí bílkoviny) a lipázy (štěpí tuky). Existují i acidorezistentní lékové
formy, ze kterých se enzymy uvolňují až v duodenu.
I:
 Trávicí potíže, nechutenství, nadýmání, pocit plnosti, plynatost, meteorizmus.
 Podpůrná léčba u chronických zánětů slinivky, žlučníku, žlučových kamenech.
®
:
 Pancreolan forte®, Pangrol®, Panzytrat®, Kreon®

145
12 Vylučovací systém
Ledviny plní v organismu především exkreční (vylučovací) funkci, důležitou nejen pro
„detoxikaci“ organismu, ale i pro udržování rovnováhy vnitřního prostředí. Vedle toho mají
i funkci endokrinní, a to produkci enzymu reninu důležitého pro regulaci krevního tlaku
(viz kap. 6.3.2), dále pak hormonů erytropoetinu, regulujícího tvorbu erytrocytů a kalcitriolu
– aktivní formy vitaminu D – zvyšujícího hladinu Ca2+ v krvi.
Základní funční jednotku ledvin je nefron, který se skládá z glomerulu a tubulárního
systému, viz obr. 12.1.

Obr. 12.1 Ledviny a nefron (volně dle Silbernagl, 2004, s. 148-149)

Každý den se z krve přes ledvinné glomeruly (váčky, kde se plazma filtruje z kapilár přes
filtr – můžeme si jej přirovnat k sítku) přefiltruje přibližně 170 – 180 litrů, což je za den
opravdu nemalé množství (krve má dospělý 4-5,5 litru, takže se denně všechna krev
přefiltruje více než 30 krát). Této moči říkáme primární moč.
Následně moč prochází proximálním tubulem, Henleovou kličkou, distálním tubulem až
do sběracího kanálku. V těchto částech se z relativně velkého objemu moči zpět vstřebává
přečištěná voda s minerálními látkami zpět do krve, takže díky tomuto koncentrování se ze
180 litrů filtrátu vytvoří jen přibližně 1,5 litru moči za den (sekundární, výsledná moč).

12.1 Diuretika, saluretika

Diuretika snižují primárně zpětné vstřebávání solutů (rozpuštěných iontů, hlavně sodíku)
z primární moče zpět do krve, čímž zvyšují zadržování vody v tubulech a zvyšují množství
sekundární (výsledné) moči. Jinými slovy snižují množství zpětně vstřebané tekutiny zpět do
krve.

146
 KI všech diuretik:
 Anurie (zástava tvorby moči), protože se nedostanou na místo účinku v ledvinných
tubulech s močí (není glomerulární filtrace, ani sekrece v tubulech);
Diuretika se liší s ohledem na délku a sílu působení:
 Diuretika – kličková: silný, ale krátký (cca 3 h) účinek. Zvyšují vylučování Na+,
Ca2+ i Mg2+ v moči;
 Diuretika – thiazidová: středně silná diuretika, dlouhý účinek. Zvyšují vylučování
Mg2+, K+, zesilují zpětné vstřebávání Ca2+;
 Diuretika – kalium šetřící: slabá diuretika, ale jejich výhodou je, že při kombinaci
s předchozími diuretiky je kompenzován jimi způsobený nepříznivý pokles K+
v organismu.

12.1.1 Diuretika – Kličková

Kličková diuretika působí v Henleově kličce.
MÚ:
 Blokování vstřebávání Na, K, Cl z moči zpět do krve i intersticia, čímž je držena
v moči i voda → ↓ otoků, pokles TK.
I:
Stavy s edémy (srdeční, jaterní selhávání);
Závažná hypertenze.
NÚ:
 Vyšší ztráty močí K+ (hypokalémie), Ca2+, Mg2+;
 ↓K+ v organismu je rizikové u kardiaků;
 Hyperurikémie (↑ kyselina močová v krvi);
 Poruchy sluchu;
 Hypovolémie (snížení objemu krve).
KI:
 Anurie (zástava močení).
 Arytmie, protože diuretikum bude tělo připravovat o K+.
 Pacienti s ↓Na+ ↓K+, opět pro riziko prohloubení potíží.
Z + ®:
 furosemid (Furon®, Furosemid®, Furorese®)

12.1.2 Diuretika – Thiazidová

Působí v distálním tubulu ledvin.

147
 MÚ:
 Blok reabsorpce Na+ (a tím i vody) a Cl- z moči zpět do krve v distálním tubulu
ledvin → ↓ TK (ale mechanismus není jasný).
I:
 Hypertenze – léčiva do kombinované antihypertenzivní terapie.
 Vhodná kombinace thiazidového diuretika (↓K+) je s ACEi, či sartany, protože tyto
2 skupiny vazodilatancií, na rozdíl od těchto diuretik, zadržují draselné ionty
v těle, čímž se navzájem kompenzují jejich účinky na hladiny K+.
NÚ:
 Hypokalémie.
 ↑ cukr v krvi (hyperglykemie), protože snižují sekreci inzulinu z β-buněk slinivky.
 Zvýšení cholesterolu a tuků v krvi (hyperlipoproteinémie).
 ↓ vylučování kys. močové v ledvinách (soutěží o přenašeče pro organické kyseliny,
takže se kys. močová vylučuje pomaleji) → ↑ konc. kyseliny močové.
KI:
 Těhotenství pro přestup diuretik placentou.
 Hypokalemie (↓K+).
 Hyponatremie (↓Na+).
 Hyperkalcemie (↑Ca2+).
 Hyperurikemie a dna (↑ kys. močová).
Z + ®:
 hydrochlorothiazid (Hydrochlorothiazid Léčiva®)
 hydrochlorothiazid + sartan losartan (Lorista H®)
 hydrochlorothiazid + ACEi enalapril (Enap-H®)
 hydrochlorothiazid + kalium šetřící amilorid (Moduretic®, Rhefluin®)
 účinná látka podobná thiazidům indapamid (Indap®)

12.1.3 Diuretika – Kalium šetřící

Skupina diuretik, které působí částečně v distálním tubulu a ve sběracím kanálku.
I:
 Vhodný doplněk ke kličkovým a thiazidovým diuretikum, protože zadržuje K+
v těle (krvi).
MÚ:
 Blok reabsorpce Na+ a tím i vody z moče zpět do krve.
 V důsledku snížené reabsorpce Na+ ve sběracím kanálku se následně snižuje
exkrece K+ → ↑ K+ v těle (krvi).

148
 Z + ®:
 amilorid + thiazid hydrochlorothiazid (Moduretic®, Rhefluin®)

12.1.4 Diuretika ‐ přímí antagonisté (blokátory) aldosteronu

Mineralokortikoid aldosteron stimuluje syntézu Na+/K+-ATPázy, tedy přenašeče, který se
významně podílí na transportu Na+ (čímž i vody) z moči do krve (→ ↑ TK) a vylučování K+
a H+ do moče ve sběracích kanálcích.
Antagonisté (blokátory) aldosteronu blokací tohoto přenašeče zvyšují vylučování Na+
(čímž i vody) a snižují exkreci K+.
MÚ:
Antagonizmus aldosteronových receptorů:
 → blok zpětného vstřebávání Na+ (čímž i vody) z moči zpět do krve → snižuje se
množství extracelulární tekutiny → ↓ TK;
 → blok vylučování K+ z těla (aldosteron stimuluje výměnu Na+ a K+, blok výměny
vede k menší exkreci K+).
NÚ:
 Hyperkalemie (↑K+), nebo hyponatremie (↓Na+).
 Gynekomastie (zvětšení prsu), amenorea (absence menstruace),
protože působí nejen na receptory pro mineralokortikoidy, ale i na receptory pro
pohlavní hormony (jedná se též o steroidní látky).
KI:
 Gravidita a laktace.
 Porucha funkce ledvin.
Z + ®:
 spironolakton (Verospiron®)

12.1.5 Osmotická diuretika

MÚ:
 Zfiltrují se do primární moči, ne reabsorbují se (nevstřebávájí se) zpět z moči do
krve, ale naopak osmoticky zadržují vodu, a tím zvětšují objem moči → větší
vylučování vody z těla  zmenšení otoků.
Z + ®:
 mannitol (Mannitol®)

149
12.2 Urologika – měnící pH moči
MÚ:
 Alkalizace (snížení kyselosti) moči → působí preventivně proti krystalizaci léčiv
typu slabých kyselin (zvýšují jejich rozpustnost ve vodě) a ↑ jejich exkreci močí.
I:
 Močové, ledvinné kameny.
KI:
 Selhání ledvin, alkalóza.
Z + ®:
 kalium-natrium-hydrogen-citrát (Uralyt®)

150
13 Ženské pohlavní hormony, léčiva působící na ženské
pohlavní ústrojí
Nejdůležitějšími hormony vaječníků jsou estrogeny a gestageny.

13.1 Estrogeny
Estrogeny (estradiol, estron a estriol) jsou hormony, které se vytvářejí u žen převážně ve
vaječnících (v malém množství také v játrech a nadledvinkách, v těhotenství rovněž
v placentě), jejich produkci řídí luteinizační hormon (LH), který řídí ovulaci a tvorbu žlutého
tělíska.
Estrogeny ovlivňují:
 Vývoj primárních i sekundárních pohlavních znaků, růst pohlavních orgánů,
utváření ženského habitu.
 První fázi menstruačního cyklu.
 Růst a udržování výstavby (pevnosti) kostí.
 Retenci vody a solí, koncentraci cholesterolu (snížení).

13.2 Gestageny
Progesteron (hormon žlutého tělíska) je přirozeným gestagenem, je klíčový pro
přípravu a udržení těhotenství, následně podporuje rozvoj mléčné žlázy. Spolu s estrogeny
připravuje progesteron ve 2. fázi menstruačního cyklu vnitřní stěnu dělohy pro
těhotenství. Dojde-li k oplodnění vajíčka, přebírá funkci progesteronu placenta.

13.3 Hormonální kontraceptiva

Hormonální kontraceptiva (kontracepce, antikoncepce) založená na použití ženských
hormonů velmi efektivně brání otěhotnění. Setkat se můžeme s perorálním i parenterálním
způsobem aplikace přípravků.
NÚ kontraceptiv:
 Vlivem účinku estrogenů → ↑ krevní srážlivost → ↑ tromboembolická rizika a ↑
riziko cévních srdečních, či mozkových příhod;
 Diskutováno je vyšší riziko karcinomu prsu, případně děložního hrdla.
LI kontraceptiv:
 Selhání hormonální kontracepce vlivem CYP induktorů (= stimulace rozkladu
kontraceptiv v těle) a při kombinaci se širokospektrými ATB (narušení
enterohepatálního oběhu hormonů díky eliminaci mikroflóry ve střevech).

151
13.3.1 Perorální kontraceptiva

13.3.1.1 Kombinovaná p.o. kontraceptiva

Kombinovaná p.o. kontraceptiva spočívají v kombinaci estrogenů a gestagenů, která jsou
užívána 21, nebo 24 dní s následnou přestávkou 4-7 dní. Dávky estrogenu a gestagenu během
cyklu se u většiny přípravků během cyklu mění. Setkat se můžeme s mnoha typy přípravků,
z nichž nejběžnější jsou fázické:
 Monofázické (dávka estrogenu i gestagenu je během cyklu konstantní);
 Bifázické (dávka estrogenu je konstantní a dávka gestagenu se druhý týden
zvyšuje);
 Trifázické (dávka estrogenu je konstantní a dávka gestagenu se každý týden
zvyšuje).
MÚ:
 ↑ hladina pohlavních hormonů zpětnovazebně tlumí sekreci hypofyzárních
gonadotropinů (hlavně FSH) regulujících zrání vajíčka ve vaječnících → útlum
zrání folikulu → znemožnění ovulace;
 Podílejí se i další mechanismy: zahuštění cervikálního hlenu (horší průnik spermií),
inhibice motility vejcovodů.
Z:
 estrogeny: estradiol, estriol, etinylestradiol
 gestageny: norethisteron, cyproteron, dienogest, drospirenon

13.3.1.2 Progestinová p.o. kontraceptiva

MÚ:
 Podobný jako u kombinované kontracepce.
I:
 U kojících žen a dalších případů, kde není vhodné nebo možné podávání estrogenů.
Z:
 norethisteron, lynestrenol

13.3.1.3 Postkoitální p.o. kontraceptiva

MÚ:
 Podání vysokých dávek pohlavních hormonů může vytvořit nepříznivé podmínky
pro oplodnění a pro uhnízdění vajíčka v děloze. Zabránění graviditě je možné při
časném podání (dle typu do 72 h či 120 h po styku). Spolehlivost účinku je ovšem
značně menší než u běžné hormonální kontracepce.
Z:
 levonorgestrel , případně v kombinaci s ethinylestradiolem

152
13.3.2 Parenterální kontraceptiva
P:
 i.m. (injekce), s.c. (inserty), případně nitroděložní (tělíska)
Z + ®:
 medroxyprogesteron (Depo-Provera®)
 levonorgestrel

13.4 Uterotonika
Uterotonika zvyšují kontrakce hladké svaloviny dělohy.
Z farmakologického hlediska jsou pro léčiva ovlivňující tonus a kontraktilitu dělohy
významná půspobení na tyto receptorové systémy:
 Stimulace β2-receptorů inhibuje (snižuje) děložní kontrakce;
 Stimulace α-receptorů zvyšuje kontrakce dělohy;
 Oxytocin prostřednictvím vlastních receptorů stimuluje stahy hladkého svalstva
dělohy.
 Vazopresin prostřednictvím V1 receptoru indukuje kontrakce hladké svaloviny,
včetně děložní; tento efekt je spojen až s vyššími hladinami tohoto hormonu.

13.4.1 Uterotonika – hormon zadního laloku hypofýzy

MÚ:
 Působením na oxytocinové receptory → ↑ intersticiální konc. Ca2+ → rytmické
kontrakce děložní svaloviny.
 Nižší dávky → fyziologické kontrakce dělohy (s relaxací mezi stahy), ejekce mléka.
 Vyšší dávky → trvalá kontrakce dělohy.
I:
 Vyvolání porodu, nedostatečné kontrakce při porodu.
 Poporodní krvácení, zástava krvácení.
 Involuce (zmenšení) dělohy po porodu.
P:
 i.v. infuze
NÚ:
 Hypotenze, tachykardie, poruchy funkce ledvin.
Z + ®:
 oxytocin (Oxytocin®)
 karbetocin (Duratocin®)

153
13.4.2 Uterotonika – námelové alkaloidy
Stimulací α receptorů a také serotoninových receptorů v děloze vyvolávají námelové
alkaloidy kontrakce hladké svaloviny dělohy. Děloha je nejcitlivější v období porodu.
MÚ:
 Stimulace α1 receptorů a blokádat 5-HT1D receptorů → ↑ kontrakcí a tonu hladké
svaloviny dělohy.
I:
 Prevence a léčba děložního krvácení po porodu, potratu;
 Involuce dělohy.
P:
 Parenterální (především i.v.).
NÚ i KI:
 Nepodávat pro indukci (vyvolání) porodu (nesmí se podávat před porodem);
 Vyšší dávky → spazmy svalstva.
 Hypertenze, zvracení, cévní onemocnění, nemoci jater, ledvin.
Z + ®:
 methylergometrin (Methylergometrine®)

13.4.3 Uterotonika – prostaglandiny

Prostaglandiny urychlují zrání děložního hrdla, vyšší dávky vyvolávají kontrakci dělohy.
MÚ:
 Kontrakce gravidní, i negravidní dělohy.
I:
 Stimulace zrání děložního hrdla;
 Vyvolání kontrakcí dělohy u porodu, zástava poporodního krvácení;
 Vyvolání potratu (v kombinaci s antagonistou progesteronu mifepristonem).
NÚ:
 Silnější porodní bolesti (prostaglandiny zcitlivují vnímání bolesti).
Z + ®:
 dinoproston (Prepidil®, Prostin E2®) I: uvolnění děložního hrdla a vyvolání porodu
 carboprost (Prostin 15 M®) I: 2. volba po oxytocinu a ergometrinu na zástavu
poporodního krvácení

154
13.4.4 Uterotonika – antagonisté progesteronu
MÚ:
 Blok progesteronových receptorů v placentě a děložní svalovině
I:
 Vyvolání potratu a menstruace.
Z + ®:
 mifepriston (Mifegyne®) I: pro vyvolání potratu (v kombinaci s prostaglandiny)

13.5 Tokolytika
Tokolytika potlačují různými mechanismy kontrakce děložní svaloviny.

13.5.1 Tokolytika – Antagonisté oxytocinu

MÚ:
 Blokování receptorů oxytocinu v děloze = ↓ účinku oxytocinu ke stahům dělohy =
relaxace dělohy.
NÚ:
 Nevolnost, zvracení.
Z + ®:
 atosiban (Tractocile®)

13.5.2 Tokolytika – antagonisté kalcia

Některé látky mohou kompetovat (soutěžit) s Ca2+, čímž klesá konc. Ca2+ iontů, které jsou
k dispozici pro svalový stah. Díky podobnosti k nim patří hlavně Mg2+.
MÚ:
 Pokles konc. vápenatých iontů ve svalech → relaxace hladkých svalů dělohy.
NÚ:
 Útlum hladkých svalů i v GIT → nauzea, zvracení, zácpa, ↓ peristaltiky střev.
Z + ®:
 síran hořečnatý i. v. (Magnesium sulfát®)

13.5.3 Tokolytika – β2‐sympatomimetika

β2-sympatomimetika stimulují děložní β2 receptory sympatiku, což sníží kontrakce
dělohy.

155
MÚ:
 β2 stimulace receptorů dělohy → tokolýza (uvolnění děložní svaloviny).
I:
 Oddálení předčasného porodu;
 Zástava porodu, tlumení děložních stahů při porodu.
NÚ:
 Potencionální vliv na β1 receptory srdce matky (tachykardie, palpitace) i plodu
(tachykardie).
Z + ®:
 hexoprenalin (Gynipral®)

156
14 Mužské pohlavní hormony, léčiva působící na mužské
pohlavní ústrojí
Mužské pohlavní hormony (androgeny) se tvoří ve varlatech (v Leydigových buňkách),
v menší míře také v nadledvinách. Hlavním zástupcem je testosteron a tvoří se z cholesterolu.
Tvorbu stimuluje luteinizační hormon (LH) uvolňovaný z adenohypofýzy.
Androgeny jsou zodpovědné za správný vývoj pohlavních orgánů muže, rozvoj
primárních a sekundárních pohlavních znaků (ochlupení, hlas, růst svalové hmoty a sexuální
libido).

14.1 Léčiva poruch erekce

MÚ:
 Vazodilatace cév topořivých těles → ↑ přítok krve do penisu → erekce.
I:
 Erektilní dysfunkce.
NÚ:
 Bolest hlavy, závratě, přechodné poruchy vidění.
KI:
 Kardiovaskulární choroby (riziko poklesu TK v důsledku vasodilatace 
tachyarytmie).
Z + ®:
 sildenafil (Viagra®), tadalafil (Cialis®)

14.2 Léčiva benigní hyperplazie prostaty (BHP)

Benigní hyperplazie prostaty znamená nezhoubné (= benigní) zvětšení prostaty. Prostata je
umístěna pod močovým měchýřem a prochází jí močová trubice. Zvětšená prostata tedy bude
tlačit na močové cesty (= časté močení malého množství moči) a způsobovat zadržování moči
v močovém měchýři (= ↑ riziko infekcí v moči), sevření močové trubice (= její zúžení).

14.2.1 Benigní hyperplazie prostaty (BHP) – α‐sympatolytika

α-sympatolytika blokují α1-receptory v prostatě, což vyvolá relaxaci hladkých svalů
prostaty. Uvolnění svalů sníží útlak močových cest.
MÚ:
 Blok α1-receptorů v prostatě → relaxace hladké svaloviny prostaty → snížení
obstrukce (zúžení) a tlaku na močový měchýř.

157
 Z + ®:
 tamsulosin (Omnic®)
 alfuzosin

14.2.2 Benigní hyperplazie prostaty (BHP) – bylinné extrakty

MÚ:
 Uváděny jsou protizánětlivé, antiedematózní účinky, antiandrogenní působení
(tlumení syntézy dihydrotestosteronu), avšak efekt není zcela ověřen.
Z + ®:
 extrakt z trpasličí palmy (Serenoa repens) a kopřivy (Urtica dioica)
Prostakan®

158
15 Látky ovlivňující imunitní systém
Imunitní systém můžeme popisovat a třídit dle různých kritérií a úhlů pohledů. Pro naši
potřebu základního pochopení si funkce imunitního systému rozdělíme na nespecifické
a specifické.
Nespecifická imunita přistupuje k cizorodým částicím v těle bez ohledu na to, o jakou
cizorodou částici je jedná. Jinými slovy imunitní systém reaguje na všechny tělu cizorodé
látky stejně, tedy nespecificky.
Do kategorie nespecifické imunity můžeme zařadit fixní makrofágy kůže a sliznic dutých
orgánů, které tvoří nezastupitelné a účinné ochranné bariéry našeho těla. Dále lze do
nespecifické imunity zařadit NK-buňky (z angl. natural killers), mobilní fagocyty (neutrofily
a monocyty) i enzymy produkované eozinofily a dalšími buňkami imunitního systému.
Specifická imunita na straně druhé registruje cizorodou částici a snaží se proti každé
cizorodé makromolekule vyvinout ideální postup její eliminace. Reakce této složky
imunitního systému se tedy snaží být specifická vždy na určitý podnět.
Mezi hlavní buněčné představitele specifické imunity řadíme B a T-lymfocyty a dále z B-
lymfocytů vznikající plazmatické buňky produkující protilátky.

15.1 Buňky imunitního systému

Imunitní systém má ve svém arzenálu fagocytující buňky: neutrofily, monocyty, fixní
(tkáňové) makrofágy, které fagocytózou (pozřením) pohltí cizorodé látky a rozloží je na
neúčinné části, viz obr. 15.1.

Obr. 15.1 Fagocytóza (volně dle Silbernagl, 2001, s. 42-59)

Další skupinou jsou buňky s agresivními enzymy (např. eosinofily), jejichž enzymatický
aparát vytvoří („prostřílí“) např. v membráně cizorodého mikroba otvory, kterými dojde
k rozvratu jeho kontinuity a stability, viz obr. 15.2.

159
 Obr. 15.2 Eosinofily (volně dle Silbernagl, 2001, s. 42-59)

Skupina NK-buněk, jsou velké granulární lymfocyty, které vznikají z lymfoidních

progenitorových buněk (tedy stejně jako T a B lymfocyty). Jejich úlohou je likvidace buněk
tělu vlastních, které byly napadeny buď virem, nebo u nich došlo k přeměně na nádorové
buňky, viz obr. 15.3.

Obr. 15.3 NK-buňka (volně dle Silbernagl, 2001, s. 42-59)

Pro jednoznačné odhalení cizorodých látek produkuje imunitní systém protilátky.

B-lymfocyty se změnou na plazmatické buňky stanou producenty protilátek. Protilátky se váží
na cizorodé látky v těle (označení, opsonizace). Cizorodé makromolekuly ( antigeny)
označené protilátkami jsou lépe rozpoznávány dalšími složkami imunitního systému (např.
jsou rychleji fagocytovány), viz obr. 15.4.

Obr. 15.4 B-lymfocyt, plazmatická buňka, protilátky (volně dle Silbernagl, 2001, s. 42-59)

160
 Další neméně významnou složkou imunitního systému jsou T-lymfocyty, jejichž úlohou je
rozpoznání antigenu a zahájení odpovídající reakce na jeho přítomnost.
Pokud se tělo již s cizorodou látkou setkalo, tak mohlo dojít k zapamatování si vhodného
postupu zneškodnění cizorodé látky. Tuto úlohu mají na starost paměťové T-lymfocyty, viz
obr. 15.5.

Obr. 15.5 T-lymfocyty (volně dle Silbernagl, 2001, s. 42-59)

Na tomto principu si můžeme vysvětlit funkci očkování, která spočívá v prvním vystavení
těla konkrétnímu mikroorganismu nebo jeho součásti, kdy si paměťové T-lymfocyty zafixují
efektivní způsob, jak reagovat s těmito cizorodými částicemi.
V zásadě se může farmakologické ovlivnění funkce imunitního systému (
imunomodulace) odvíjet ve směru:
 Imunomodulace = normalizace, nebo stimulace imunitního systému.
 Imunosuprese v případě jeho nadměrné funkce (autoimunitní onemocnění, alergie,
potlačení reaktivity v transplantologii).

15.2 H1 ‐ antihistaminika
Součástí imunitních reakcí je uvolňování řady mediátorů. Jedním z ních je histamin, jehož
účinky vedou k tvorbě otoku, překrvení, zvýšení teploty v daném místě, což má zefektivnit
(zintenzivnit) obrannou reakci. Avšak v případě alergických reakcí může být tento účinek
histaminu nadměrný a nežádoucí.
Antihistaminika jsou látky, které obsazením receptorů pro histamin potlačují alergickou
reakci, čímž dochází ke zmírnění otoků, snížení prokrvení i tlumení imunity.
MÚ:
 Blok histaminových H1 receptorů → tlumení alergické, zánětlivé, imunitní reakce.
I:
 Léčba alergií: alergická rýma, alergická konjunktivitida, kopřivka, angioedém,
alergický exantém, anafylaxe (prudká šoková reakce), atopický ekzém, astma
bronchiale;
 Terapie migrény, zvracení.

161
 NÚ:
 GIT (bolest břicha, nauzea), sedace, závrať, hučení v uších, závrať, nespavost,
bolest hlavy.
Z + ®:
 cetirizin (Zyrtec®, Zodac®)
 levocetirizin (Xyzal®)
 desloratadin (Aerius®)

15.3 Imunosupresiva – glukokortikoidy

Glukokortikoidy jsou steroidní hormony (kortisol a kortikosteron) tvořené kůrou
nadledvin, jejich tvorbu řídí adrenokortikotropní hormon (ACTH) předního laloku hypofýzy.
Vznikají z cholesterolu, který je enzymaticky přeměněn na pregnenolol, z něj následně vzniká
kortisol a také jiné steroidy. Z buněk nadlevin je kortisol uvolňován do krve, váže se na
plazmatický globulin – transkortin, dále na plazmatický albumin a část je volná frakce. Krví
se glukokortikoidy dostávají do cytoplazmy cílových buněk, ovlivňují expresi genů,
transkripci v jádře, posttranskripční a posttranslační mechanismy v cytoplazmě.
Glukokortikoidy jsou jedněmi z nejúčinnějších protizánětlivých léků využívaných
v terapii zánětlivých a imunopatologických onemocnění (mají protizánětlivé, protialergické,
imunosupresivní a antiproliferativní účinky). Mají ovšem i řadu důležitých metabolických
účinků (na glykémii, metabolismus lipidů aj.).
Hlavní účinky:
 Útlum imunitního systému, protizánětlivé působení:
o snížení pro-zánětlivých cytokinů (např. IL-1, IL-6), tlumení T-lymfocytů;
o stabilizují lysozomální membrány (z lysozomů se jinak uvolňují
proteolytické enzymy, které stimulují zánět)
o snížení propustnosti kapilár (nedochází k takovému uvolnění tekutin z cév
a tvorbě otoků);
o snížení fagocytózy (pohlcování mikrobů) i snížení migrace leukocytů do
místa zánětu;
o útlum horečky pomocí snížení cytokinů IL-1 (který jinak v mozku
stimuluje termoregulační centrum – zvýšení teploty těla);
 Metabolické účinky:
o katabolický (rozkladný) účinek na svaly a kosti → úbytek svalů (steroidní
myopatie = rozklad proteinů ve svalech → úbytek svalů končetin →
vyhublé končetiny), řídnutí kostí (osteoporóza) – útlum obnovy kostí → ↑
vylučování Ca 2+ ledvinami a snižují jeho vstřebávání ve střevech (→
řidnutí kostí, poruchy růstu u dětí);
o anabolický účinek (tvorba, syntéza) v játrech → ↑ glukózu a glykogen;

162
 o ↑ glukoneogeneze v játrech (= tvorba glukózy z necukrů, hlavně
z aminokyselin);
o ↓využití glukózy tkáněmi → ↑ glykémie (steroidní diabetes) → z toho
plyne ↑ inzulinu → jenž způsobí tvorbu zásob glykogenu v játrech a
přeměnu Glc na tuky → hyperlipidémie (↑ ateroskleróza);
o redistribuce tuků → tuky se tvoří z nevyužívaných cukrů a ukládají se
především v břiše, obličeji, šíji → „měsíčkový obličej, tučné břicho, buvolí
šíje“;
o mineralokortikoidní působení = ↑ retence (zádrž) Na+ a tím i vody (→
hypertenze) a vyšší vylučování K+ (→ ↓ K+, otoky).
MÚ:
 ↓ imunity, zánětu, alergické reakce.
I:
 Nižší dávky mají protizánětlivý účinek, až dávky vyšší mají imunosupresivní
účinek.
 Autoimunitní, alergická, zánětlivá onemocnění, nádorová onemocnění.
NÚ:
 NÚ především ve spojitosti s dlouhodobým užíváním.
 ↑ glykémie, nadváha, strie.
 ↑ TK.
 ↓ ochrany sliznic GIT → ↑ riziko žaludečního vředu, osteoporóza.
KI:
 Infekční choroby (mykózy, viry, TBC), až týdny po očkování.
 Akutní psychózy.
 Vředová choroba.
 Cukrovka závislá na inzulinu.
 Tromboembolické příhody.
 V těhotenství a laktaci až po posouzení lékařem.
Z + ®:
 dexamethason (Dexamed®, Fortecortin®)
 methylprednisolon (Medrol®, Metypred®)
 prednison (Prednison®)
 hydrokortison (Hydrocortison®)

15.4 Imunosupresiva – inhibitory kalcineurinu

Kalcineurin je cytosolový enzym patřící mezi fosfatázy, který odpovídá za přemístění
(translokaci) nukleárního faktoru aktivovaných T lymfocytů (NF-AT) z cytosolu do jádra.

163
Funkcí NF-AT je zabezpečení syntézy řady cytokinů T lymfocyty, zejména interleukinu 2,
dále tumor nekrotizujícího faktoru  (TNF-) a dalších.
MÚ:
 Inhibice tvorby cytokinů účastnících se imunitních procesů.
®
Z+ :
 cyklosporin (Cyclaid®, Equoral®, Sandimmun®)
 takrolimus (Advagra®, Prograf®, Tacni®)

15.5 Imunosupresiva – inhibitory mTOR

Inhibitory mTOR (mammalian target of rapamycin) vykazují antiproliferační
a imunosupresivní účinky.
MÚ:
 Blokování buněčného cyklu v pozdní G1/S fázi → blokování zrání (proliferace) T-
lymfocytů.
Z + ®:
 everolimus (Certican®)

15.6 Imunosupresiva – monoklonální protilátky

15.6.1 Imunosupresiva – inhibitory TNF‐

TNF- je cytokin uvolňovaný zejména aktivovanými makrofágy. Řadí se mezi proteiny

(reaktanty) akutní fáze zánětu. Léčiva této skupiny neutralizují funkci TNF- (např. syntézu
prozánětlivých cytokinů) obsazením jeho receptorů na povrchu buněk.
Z + ®:
 adalimumab (Humira®)
 infliximab (Inflektra®)
 etanercept (Enbrel®)

15.6.2 Imunosupresiva – proti adhezním molekulám

Tato skupina blokuje adhezivní molekuly cévních stěn pro bílé krvinky, čímž dochází
k blokování prostupu lymfocytů z krve do cílových tkání.
Z + ®:
 natalizumab (Tysabri®)

164
15.7 Imunosupresiva – antiproliferativní látky

15.7.1 Kyselina mykofenolová

Kyselina mykofenolová a její ester mofetil-mykofenolát potlačuje produkci buněk
lymfoidní řady cestou narušení syntézy guanosinových nukleotidů. Dochází tak nejen
k potlačení proliferace lymfocytů, ale i tvorby protilátek B lymfocyty a plazmatickými
buňkami.
MÚ:
 Inhibice inosinmonofosfátdehydrogenázy – klíčového enzymu pro syntézu purinů
a potlačení syntézy DNA.
Z + ®:
 mykofenolová kyselina (Cellcept®, Mycophenolate Mofetil®, Myfenax®)

15.7.2 Imunosupresiva – imunosupresivní cytostatika

Cytostatický účinek lze ve farmakologii využít též pro účely imunosuprese. Cytostatika
vyvolávají útlum všech rychle proliferujíícch buněk, včetně leukocytů.
Z + ®:
 azathioprin (Imuran®)
 methotrexát (Trexan®)

165
16 Antibiotika, protibakteriální látky (ATB)
Léčiva přírodního nebo syntetického původu, která inhibují růst bakteriálních původců
infekčních onemocnění. Liší se antibakteriálním spektrem, což znamená, že působí zpravidla
jen na určitou skupinu či druhy bakterií. Tato různorodá skupina má různé mechanismy
účinku:
 Blokování stavby buněčné stěny bakterií; savčí buňky buněčnou stěnu nemají.
 Narušení již vytvořené stěny bakterií.
 Narušení syntézy bakteriální DNA.
Pro lepší pochopení indikace antibiotik je vhodné si připomenout rozdíl mezi G+
(grampozitivními) a G- (gramnegativními) bakteriemi, který spočívá v rozdílném složení
buněčné stěny. Grampozitivní bakterie mají stěnu složenou z vrstvy peptidoglykanu (mureinu,
polysacharid zesíťovaný peptidovými spoji), pod níž se nachází cytoplazmatická membrána
(známá ze savčích buněk – fosfolipidová dvojvrstva), viz obr. 16.1.
Mezi grampozitivní bakterie patří např. rody Streptococcus, Staphylococcus,
Enterococcus, Bacillus, Listeria, Clostridium Corynebacterium aj.

Obr. 16.1 Grampozitivní bakterie (volně dle Lüllmann, 2012, s. 250-267)

Gramnegativní bakterie se odlišují jinou stavbou buněčné stěny, neboť se u nich vyskytuje
další vrstva – lipopolysacharidová dvojvrstva s poriny (kanály pro prostup malých molekul),
která je lokalizována na povrchu bakterií, vně od peptidoglykanové vrstvy a cytoplazmatické
membrány, viz obr. 16.2.
Mezi gramnegativní bakterie patří např. rody Escherichia, Salmonella, Klebsiella,
Shigella, Proteus, Pseudomonas aj.

166
 Obr. 16.2 Gramnegativní bakterie (volně dle Lüllmann, 2012, s. 250-267)

Další bakteriální skupinou jsou mykobakterie, které mají ještě složitější buněčnou stěnu.
Disponují druhou fosfolipidovou dvojvrstvou, která je složena z hydrofobnějších mykolových
kyselin. Tyto mykolové kyseliny lze přirovnat k látkám na bázi vosku. Pod touto vrstvou je
dále polysacharidová vrstva arabinogalaktanu A, a pod ní se nacházejí peptidoglykanová
a cytoplazmatická membrána, viz obr. 16.3.

Obr. 16.3 Mykobakterie (volně dle Lüllmann, 2012, s. 250-267)

Mimo rámec uvedeného dělení baterií podle stavby buněčné stěny lze zařadit ještě
bakterie, které buněčnou stěnu nemají.

16.1 ATB β‐laktamy

β-laktamy blokují tvorbu buněčné stěny (konkrétně vznik spojů mezi řetězci
peptidoglykanů) bakterií. Peptidoglykanová stěnu je typická u G+ bakterií, z tohoto důvodu
budou mít β-laktamy vyšší účinek u této skupiny bakterií.
MÚ:
 Poškození buněčné stěny bakterií.

167
 I:
 G+ bakterie (streptokoky, pneumokoky, meningokoky, gonokoky, stafylokoky),
kmeny neprodukující beta-laktamázy.
NÚ:
 Nevolnost, průjem, alergické reakce (kopřivka, horečka, bolest kloubů,
anafylaktický šok).

16.1.1 ATB β‐laktamy, peniciliny – úzkospektré

Nejstarší a základní skupina penicilinů s užším antibakteriálním spektrem.
Z + ®:
 benzylpenicilin zk. PEN G (Penicilin G®)
P: i.v. podání, I: G+ bakterie, tonsilitida
 fenoxymethylpenicilin zk. PEN V (Ospen®, V-Penicilin®)
I: tonsilitida, infekce ve stomatologii
P: p.o. acidorezistentní, užívání po 6-8 h na lačno, sirup mít v chladu, protřepat

16.1.2 ATB β‐laktamy, peniciliny – širokospektré

Širokospektré peniciliny mají účinek na širší spektrum bakterií, což nabízí jejich širší
využití, ale mají i silnější vliv na mikroflóru GIT.

Z + ®:
 ampicilin zk. AMP, p.o. (Ampicilin®)
P: i.v., p.o., I: respirační a močové infekce
 amoxicilin zk. AMO (Duomox®, Ospamox®)
P: i.v., p.o., I: respirační a močové infekce
 azlocilin zk. AZL
 piperacilin (Pipril®)

16.1.3 ATB β‐laktamy + inhibitory beta‐laktamáz

β-laktamázy jsou enzymy bakterií, které štěpí antibiotika s beta-laktamovou strukturou,
čímž narušují účinek β-laktamových antibiotik. Mezi inhibitory beta-laktamáz patří kyselina
klavulanová, sulbaktam, tazobaktam. Předpona co- značí kombinaci příslušného antibiotika
s inhibitorem beta-laktamáz.
MÚ:
 β-laktamy (→ blok buněčné stěny) + inhibitory beta-laktamáz (brání štěpení β-
laktamového ATB bakteriemi).

168
 Z + ®:
 co-amoxicilin (Augmentin®, Amoksiklav®, Curam®)
P: i.v., p.o., I: respirační a močové infekce
 co-ampicilin (Unasyn®)
I: respirační a močové infekce
 co-piperacilin (Tazocin®)

16.1.4 ATB β‐laktamy, cefalosporiny

Další skupina beta-laktamových ATB s mnoha zástupci (více než 40) se stejným
mechanismem účinku jako peniciliny a větší odolností vůči beta-laktamázám.
Z + ®:
 cefotaxim zk. CTX (Cefotaxime®)
P: i.v., I: meningitida, sepse, vážné respirační a močové infekce
 ceftazidim zk. CTZ (Fortum®)
 cefuroxim (Zinnat®, Xorimax®, Axetine®)
 cefazolin (Azepo®, Cefazolin®)
 co-cefoperazon obsahující cefoperazon + sulbactam (Sulperazon®)

16.1.5 ATB β‐laktamy, karbapenemy a monobaktamy

I:
 Jde o skupinu rezervních antibiotik pro život ohrožující infekce, způsobených
bakteriemi odolnými vůči jiným beta-laktamům. Vyznačují se vysokou odolností
vůči beta-laktamázám.
Z + ®:
 imipenem (Tienam®)
 meropenem (Meropenem®)
 aztreonam (Cayston®)

16.2 ATB Aminoglykosidy

Aminoglykosidová ATB se vážou na 30 S podjednotku ribozomů a narušují syntézu
proteinů. Znemožňují, aby se na mRNA vázala nesprávná tRNA → do proteinu se tedy
začleňuje chybná AK → vzniká nefunkční protein.
MÚ:
 Blokování proteosyntézy.
I:
 G- bakterie.

169
 P:
 Podání i.m., i.v., protože jde o silně polární polykationty.
NÚ:
 Poruchy sluchu (ototoxicita), poruchy ledvin (nefrotoxicita).
KI:
 Gravidita.
Z + ®:
 gentamicin (Gentamicin®)
 amikacin (Amikin®)

16.3 ATB Chinolony, fluorochinolony

MÚ:
 Poškozují syntézu DNA (blokáda enzymu odpovědného za správné splétání
a rozplétání řetězců DNA v buňce).
I:
 Močové infekce;
 Těžké systémové (celotělové) infekce;
 Podávat před/s jídlem, u moč. infekcí nutný ↑ pitný režim.
NÚ:
 Průjem, dyspepsie, kožní alergie.
KI:
 Gravidita, děti (možné poškození chrupavek).
Z + ®:
 norfloxacin (Nolicin®)
 ofloxacin (Zanocin®)
 ciprofloxacin (Cifloxinal®, Ciplox®, Ciprinol®)

16.4 ATB Glykopeptidy

Peptidová ATB pro léčbu nejzávažnějších infekcí, u kterých nejsou účinná běžná ATB.
MÚ:
 Blok tvorby buněčné stěny.
I:
 Záložní ATB proti G+ bakteriím rezistentním k β-laktamům, lze i v graviditě.

170
 P:
 Infúze.
NÚ:
 Hypersenzitivita (přecitlivělá rekace), poruchy sluchu (ototoxicita), poruchy ledvin
(nefrotoxicita).
Z + ®:
 vankomycin (Edicin®)
 teikoplanin (Targocid®)

16.5 ATB Makrolidy

Makrolidy se váží na větší podjednotku (50 S) ribozómu a inhibují translaci. Patří k málo
toxickým ATB.
MÚ:
 Blok proteosyntézy.
I:
 G+ i G- bakterie, speciálně legionely, mykoplasmata, chlamydie;
 Lze použít u dětí i těhotných, nutno doužívat, jinak riziko vzniku rezistence;
 Alternativa k beta-laktamům.
NÚ:
 Dyspepsie, hepatitida, tachykardie, vratné poruchy sluchu (ototoxicita).
Z + ®:
 klarithromycin (Klacid®, Fromilid®)
P: p.o., i.v., I: v kombinaci s IPP eradikace Helicobacter pylori, infekce dýchacích
cest i atypické pneumonie
 spiramycin (Rovamycine®)
 erythromycin (Zineryt®) kožní infekce = zevní roztok

16.6 ATB Tetracykliny (TET)

Tetracykliny se vážou na menší podjednotku (30 S) ribozómu a blokují vazbu tRNA na
podjednotku → blok navazování AK do řetězce syntetizovaného proteinu.
MÚ:
 Blok proteosyntézy.
I:
 G+ i G- bakterie, i anaerobní (atypické pneumonie, tularémie, borrelióza).

171
 NÚ:
 Dyspepsie, kumulace v kostech a zubech, riziko toxicity na játra, slinivku.
IL:
 Tvoří cheláty s vícemocnými ionty (např. mléko, antacida)  snížení střevní
absorpce.
Z + ®:
 doxycyklin (Deoxymykoin®, Doxybene®)
P: p.o., I: chlamydie, borelie, legionely, mykoplasmata
 tigecyklin (Tygacil®)

16.7 ATB Sulfonamidy

Pro přenos methylových zbytků při syntéze nukleových bází (tedy pro syntézu DNA,
RNA) je nutná kyselina tetrahydrolistová (THL), kterou bakterie syntetizují z kyseliny p-
aminobenzoové.
Sulfonamidy jsou strukturou podobné kyselině p-aminobenzoové (PAB), čímž
kompetitivně inhibují enzym dihydropteroátsyntázu, který přeměňuje PAB na prekursor THL
– kyselinu dihydrolistovou. Její další přeměnu na THL inhibuje jiné antibiotikum
trimetoprim. Tato inhibice dvou po sobě jdoucích metabolických procesů se nazývá sekvenční
blokáda.
Organismus člověka kyselinu listovou nesyntetizuje, musíme ji přijímat preformovanou
potravou. Popsané enzymatické blokády se nemohou u lidí uplatnit tak, jako u bakterií
a nemohou tedy syntézu nukleových bází v lidských buňkách významně ovlivnit.
MÚ:
 Inhibice tvorby bází pro syntézu nukleových kyselin.
I:
 G+ a G- (aerobní) bakterie.
Infekce močových cest, pneumocystová pneumonie, nokardióza.
P:
 Podávat s/po jídle, ↑ pitný režim, alkalizace moči (riziko krystalizace v kyselé
moči).
NÚ:
 Kožní alergie, poruchy jater, ledvin, krvetvorby.
KI:
 Gravidita, děti do 2 měsíců věku.
Z + ®:
 kotrimoxazol (Biseptol®) = sulfametoxazol a trimetoprim

172
16.8 ATB Linkosamidy
MÚ:
 Blok proteosyntézy.
I:
 Osteomyelitidy (patrně pro dobrý prostup do kostní tkáně);
 Stejně jako makrolidy lze indikovat v případě nesnášenlivosti penicilinů.
NÚ:
 Vymýcení GIT bakterií → rozmnožení patogeních kmenů → průjem, kolitida.
Z + ®:
 klindamycin (Dalacin C®, Klimicin®)

16.9 ATB Nitroimidazoly

MÚ:
 Poškození DNA u anaerobních bakterií, citlivých prvoků.
I:
 Infekce způsobené anaerobními bakteriemi a některými prvoky.
NÚ:
 Bolest hlavy, nauzea, suchá ústa a kovová chuť, zvracení, průjem;
 CNS – toxicita (závrať, křeče, ataxie);
 Alergie, leukopenie (↓ bílých krvinek).
KI:
 Alkohol (hromadění toxického acetaldehydu vznikajícího při metabolismu
ethanolu), těhotenství a kojení (pro poškození DNA).
Z + ®:
 metronidazol (Entizol®, Metronidazol®)

16.10 ATB Nitrofurantoin

I:
 Lokálně na vaginální infekce;
 Rychle se vylučuje ledvinami → systémově na močové infekce (močové
dezinficiens).
NÚ:
 Nauzea, hypersenzitivita, cholestatická žloutenka, neurologické komplikace
(závratě, ospalost), nefrotoxicita (riziko u starších).

173
 KI:
 Těhotné, novorozenci (kancerogenní riziko);
 Selhání ledvin.
®
:
 Furantoin®

16.11 Ansamyciny
Ansamyciny jsou využívána jako antituberkulotika.
MÚ:
 Blok proteosyntézy.
I:
 Tuberkulóza (v kombinaci s dalšími antituberkulotiky);
 Legionelová pneumonie.
NÚ:
 Poškození jater, červené zabarvení moče, potu, slz, nevolnost, průjem.
LI:
 Indukce jaterních enzymů  selhání léčby lečivy metabolizovanými CYP450.
Z + ®:
 rifampicin, RFM (Benemicin®)

174
17 Antivirotika
Viry představují nebuněčné organismy, které nemají buněčný aparát potřebný
k reprodukci (nemají jádro, ribozomy atd.), a proto musí pro množení využívat hostitelskou
buňku (jsou tedy intracelulárními parazity). Vzhledem k tomu, že nemají vlastní, od lidských
buněk odlišné metabolické systémy, je mnohem obtížnější nalézt specifické cíle pro zásah
léčivy. Obecně je léčba řady virových infekcí méně úspěšná než zásahy proti bakteriálním
infekcím.
Antivirotika jsou látky, které různými mechanismy blokují růst a pomnožení virů
v hostitelské buňce. Životní cyklus viru v hostitelské buňce je uveden na obr. 17.1.

Obr. 17.1 Virus - životní cyklus (volně dle Lüllmann, 2012, s. 268-269)

Viry můžeme dělit na:

 DNA viry, u kterých je DNA viru v hostitelské přepsána do mRNA (replikace
DNA polymerázou);
 RNA viry (retroviry), kde je RNA viru přepsána za pomocí reverzní transkriptázy
do sekvence DNA.
Koncem sedmdesátých let minulého století byla do klinické praxe zavedena antivirotika
typu acikloviru k profylaxi a léčbě onemocnění vyvolaných herpetickými viry. Léčebný
benefit v případě chronické virové hepatitidy typu C ve srovnání s konvenčními interferony
(„nespecifická antivirotika“), případně kombinace interferon + ribavirin, byl dosažen
zavedením inhibitorů proteázy v tomto století (r. 2011). Diskutovanou skupinou z hlediska
benefitu jsou antivirotika u chřipkových infekcí, v případě oseltamiviru uvádí výrobce
zkrácení onemocnění na 4,2 dne proti 5,2 dne u placebové skupiny. Jejich současný význam
je proto spíše profylaktický a v podání rizikovým skupinám populace.

175
 Na druhou stranu, velký význam má antivirová léčba infekce HIV (virus imunitní
nedostatečnosti), při které lze dosáhnout velmi dobrých terapeutických výsledků a významně
prodloužit život pacientů.

17.1 Antivirotika – maravirok

Blokuje navázání HIV na membránu lymfocytu (hostitelské buňky), viz fáze 1 v obr. 17.1.
MÚ:
 Blokuje jednu ze dvou cest, jakou se HIV dostává do buněk imunitního systému.
I:
 Léčba infekce HIV.
®
:
 Celsentri®

17.2 Antivirotika – enfuvirtid

Blokuje průnik HIV membránou hostitelské buňky, viz fáze 1 obr. 17.1.
MÚ:
 Imhibicí membránového receptoru blokuje vstup HIV do lymfocytů.
I:
 HIV infekce.
®
:
 Fuzeon®

17.3 Antivirotika – inhibitory odpláštění virionu

Léčivo interaguje s virovým proteinem, který je důležitý pro odpláštění viru. Zasahuje
tedy na úrovni fáze 2 (obr. 17.1).
MÚ:
 Blok uvolnění RNA z virové částice.
I:
 Prevence chřipky A.
KI:
 Snížená funkce ledvin.
Z + ®:
 amantadin (Viregyt®)

176
17.4 Antivirotika – inhibitory DNA polymerázy
DNA polymeráza je enzym, který syntetizuje komplementární DNA řetězec při replikaci
DNA.
Tato skupina léčiv kompetitivně inhibuje virovou DNA-polymerázu zasahuje tedy do fáze
3 (obr. 17.1).
MÚ:
 Blok replikace virové DNA.
I:
 Herpes simplex virus (HSV 1 či 2), Herpes zoster (pásový opar);
 Varicella zoster virus (VZV, plané neštovice);
 Cytomegalovirus (CMV).
Z + ®:
 acyklovir (Herpesin®, Provirsan®, Zovirax®)

17.5 Antivirotika – inhibitory reverzní transkriptázy

Jedná se o léčiva působící na specifickou skupinu RNA virů (retrovirů), pro jejichž
replikaci je třeba přepis RNA  DNA.
Virovou RNA do DNA, která je včleněna do hostitelského genomu, přepisuje enzym
reverzní transkriptáza, čímž následně může být v hostitelské buňce (podle virové DNA)
syntetizována mRNA a virové proteiny.
Inhibitory reverzní transkriptázy tvoří vazbu kompetitivně, nebo nekompetitivně (výsledek
je podobný) s reverzní transkriptázou, čímž inhibují její funkci. Inhibovaná reverzní
transkriptáza už nepřepisuje virovou RNA na virovou DNA, viz blok fáze 3 (obr. 17.1).
MÚ:
 Blok syntézy virové DNA → nevznikají virové proteiny.

17.5.1 Antivirotika – inhibitor reverzní transkriptázy – nukleosidy

Nukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy jsou falešné nukleosidy (syntetické obdoby
přirozených nukleosidů = nukleové báze + cukr kompetitivně blokující reversní transkripci.
NÚ:
 Anémie, snížení bílých krvinek, neuropatie (poruchy nervů).
Z + ®:
 lamivudin (Lamivudin®, Epivir®, Zeffix®)
 tenofovir (Tenofovir®, Viread®)
 abakavir (Ziagen®)
 entekavir (Baraclude®)

177
  adefovir (Hepsera®)
 zidovudin (Retrovir®)

17.5.2 Antivirotika – inhibitor reverzní transkriptázy – nenukleosidy

Nenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy sice nemají molekulární podobnost
s nukleosidy, přesto však dovedou blokovat enzym reverzní transkriptázu. Tato léčiva blokují
enzym nekompetitivně.
NÚ:
 Vyrážka, nauzea;
 Indukce CYP3A4 = zvýšený metabolismus léčiv (steroidních hormonů, warfarinu,
statinů, BKK).
Z + ®:
 rilpivirin (Edurant®)
 efavirenz (Efavirenz®)
 etravirin (Intelence®)

17.6 Antivirotika – inhibitory retrovirové integrázy

Integráza je virový enzym, který zabudovává virovou DNA do hostitelské. Tato
antiretrovirotika tedy zasahují do fáze 3 v obr. 17.1.
MÚ:
 Inhibice virové integrázy.
I:
 HIV infekce.
Z + ®:
 raltegravir (Isentress®)
 dolutergavir
 dolutegravir (Tivicay®), Triumeq®)

17.7 Antivirotika – inhibitory proteázy

Jedná se o velmi důležitou skupinu antiretrovirotik, která značně přispěla k zvýšení
účinnosti léčby paceintů s AIDS. Virová proteáza štěpí syntetizované nově vytvořené virové
polyproteiny (dlouhé úseky) vzniklé při translaci na finální funkční virové proteiny (enzymy,
strukturní proteiny). Léčiva ovlivňují fázi 5 v obr. 17.1. a blokují tak dokončení tvorby
virových komponent.
MÚ:
 Inhibice vytvoření finálních složek virové částice.

178
 I:
 HIV, hepatitida.
NÚ:
 Nausea, zvracení, průjem;
 Hepatotoxicita;
 Při dlouhodobém užívání hyperlipidémie, redispozice tuku v těle („bůvolí hrb“ na
šíji) a inzulinová rezistence (hyperglykemie);
 Hepatotoxicita.
LI:
 Výrazná inhibice CYP450 v játrech  velmi významné interakce s jinými léčivy
(statiny, opioidy, benzodiazepiny…).
Z + ®:
 ritonavir (Norvir®)
 simeprevir (Olysio®)
 fosamprenavir (Telzir®)
 atazanavir (Reyataz®)
 darunavir (Prezista®)
 boceprevir (Victrelis®)

17.8 Antivirotika – inhibitory neuraminidázy

Neuraminidáza je enzym chřipkových virů nezbytný k uvolnění zralých virových částic
(partikulí, virionů) z hostitelských buněk.
Inhibice (blokování) neuraminidázy inhibuje proces uvolňování virů, tedy zásah do fáze
6v obr. 17.1.
MÚ:
 Blokování uvolňování zralých virionů z hostitelských buněk.
I:
 Časné stadium (prvních 12h) chřipky A, B.
Z + ®:
 oseltamivir (Tamiflu®)
 zanamivir
 peramivir

17.9 Antivirotika – modulátory imunitní odpovědi – interferony

Na patogenní podnět produkují buňky (především imunitního systému) glykoproteinové
obranné látky – interferony.

179
Interferony stimulují tvorbu protivirových proteinů, které poškozují viry.
MÚ:
 Stimulace obranné reakce proti virům.
I:
 Virová hepatitida typu B, C.
NÚ:
 GIT, kožní poruchy, leukopenie, neuropatie;
 Flu-like syndrom (příznaky podobné chřipce).

180
18 Anthelmintika
Látky proti parazitickým červům (červ je na rozdíl od prvoků vícebuněčný organizmus).
Hlístice (Nematodes) představují nejpočetnější a z praktického hlediska nejvýznamnější
kmen helmintů, kam patří především roup dětský (Enterobius vermicularis) a škrkavky
(dětská – Ascaris lumbricoides, psí – Toxocara canis a kočičí – Toxocara cati). Méně častým
zdrojem nákazy může být tenkohlavec lidský (Trichocephalus trichium) a měchovec lidský
(Ankylostoma duodenale). Tenióza je infestace (infesto z lat. napadení) tasemnicemi (např.
Taenia saginata, Taenia solium, Echinococcus granulosus – tasemnice psí a další).
Z praktického hlediska rozlišujeme anthelmintika:
 Luminální, tzn. neabsorbující se z trávicího traktu či s biologickou dostupností nižší
než 20 %, typickým představitelem je mebendazol.
 Systémová, vhodná k použití u tkáňových helmintóz (prazikvantel, ivermektin).

18.1 Anthelmintika – luminální

MÚ:
 Blokáda mikrotubulů (interakce s β-tubulinem) → mj. zábrana vstřebávání glukózy
(Glc) přes Glc přenašeče = vyhladovění parazita.
I:
 Širokospektré anthelmintikum, hubí i larvální stádia a také vajíčka.
 Enterobióza (roup dětský), askarióza (škrkavka dětská), tenióza (tasemnice
bezbranná).
NÚ:
 U cca 1% GIT potíže.
KI:
 1. trimestr.
Z + ®:
 mebendazol (Vermox®)

18.2 Anthelmintika – systémová

18.2.1 Anthelmintika – systémová – prazikvantel

MÚ:
 Stimulace otevření napěťově řízených Ca-kanálů parazita → influx Ca2+ → ochrnutí
až smrt parazita.

181
 NÚ:
 Časté ale mírné GIT NÚ, závrať, bolest svalů, kloubů, horečka, vyrážka, hořká chuť.
Z + ®:
 prazikvantel (Cesol®)

18.2.2 Anthelmintika – systémová – ivermektin

MÚ:
 Zvýšení permeability membrán svalových a nervových buněk pro Cl- ionty vede
k hyperpolarizaci a následné paralýze a smrti parazita.
Z+®
 Ivermektin (Biomec®, Biomectin®, Ivomec®)

182
19 Antiprotozoální látky
Protozoa (prvoci) jsou eukaryotické jednobuněčné organizmy. Nejčastějším protozoárním
onemocněním mírného klimatického pásu je toxoplazmóza. Jejím původcem je výtrusovec
Toxoplasma gondií a přirozeným rezervoárem kočka. Zdrojem nákazy však může být
i neomytá zelenina. Lambliózy (giardiózy) jsou záněty tenkého střeva vyvolané bičíkovcem
Giardia lamblia (také intestinalis) probíhající pod obrazem „cestovatelských“ průjmů či
virové gastritidy (lidově „střevní“ chřipky). Trichomoniáza je onemocnění močopohlavních
cest – především žen – způsobené bičenkou poševní (Trichomonas vaginalis). Vedle
„klasických“ antiprotozoárních léčiv mají léčebný efekt i některá antibiotika, např.
doxycyklin, klarithromycin a sulfonamidy (co-trimoxazol).

19.1 Antiprotozoální látky – nitroimidazoly

MÚ:
 Poškození DNA u anaerobních bakterií a protozoí.
I:
 Infekce způsobené anaerobní bakteriemi a prvoky.
NÚ:
 Bolest hlavy, nauzea, suchá ústa a kovová chuť, zvracení, průjem, CNS – toxicita
(závrať, křeče, ataxie), alergie, leukopenie.
KI:
 Alkohol (hromadění toxického acetaldehydu vznikajícího metabolismem ethanolu);
 Těhotenství a kojení (riziko poškození DNA).
Z + ®:
 metronidazol (Entizol®, Metronidazol®)

19.2 Antiprotozoální látky – nifuratel

MÚ:
 Není přesně znám.
I:
 Léčino druhé volby (po metronidazolu) na trichomoniázu (bičenka poševní) pochvy
či močové trubice.
 Urogenitální bakteriální, kvasinkové infekce.
Z + ®:
 nifuratel (Macmiror®)

183
20 Antimykotika
Mikroskopické houby mohou být zdrojem postižení vnitřních orgánů ( systémové
mykózy), častěji pak sliznic a kůže. Časté jsou např. mykotické infekce nehtů
(onychomykózy). Systémové a slizniční mykózy jsou častější u novorozenců, zvláště pak
u „oslabeného“ organismu (imunodeficitní stavy), např. během cytostatické
a imunosupresivní léčby apod.
Stavba buněk hub se významně odlišuje od lidských buněk, neboť mají buněčnou stěnu,
jejíž důležitou součástí jsou beta-glukany a cytoplazmatickou membránu, která obsahuje
namísto cholesterolu ergosterol.

20.1 Antimykotika – polyenová

Polyenová antimykotika interagují s ergosterolem v buněčné stěně hub a vytváří v ní póry,
čímž dochází ke zvýšení propustnosti (permeability) buněčné stěny a ztrátám iontů z buněk.
MÚ:
 Zvýšení propustnosti buněčné stěny mykotických buněk.
KI:
 Oční aplikace, první trimestr gravidity.
Systémově Z + ®:
 amfotericin B (Abelcet®) i.v. antimykotikum
I: život ohrožující systémové mykotické infekce
NÚ: neuro a nefrotoxicita
Lokálně Z + ®:
 nystatin (Macmiror complex® je nystatin + nifuratel), I: vaginální kandidózy
 natamycin (Pimafucin®, Pimafucort®)

20.2 Antimykotika – azolová

Azolová antimykotika blokují jeden z mezikroků při syntéze ergosterolu. Tato léčiva
inhibují enzym C14-alfa-demetylázu (jde o jeden z cytochromů P450), která zajišťuje
demetylaci lanosterolu.
MÚ:
 Inhibice syntézy ergosterolu – narušení funkce buněčné stěny mikroskopických hub.
NÚ:
 Inhibitory CYP3A4 (= pomaleji se odbourávají substráty CYP3A4) → ↑ účinek
např. warfarinu, statinů.

184
20.2.1 Antimykotika – imidazolová
Celá řada těchto většinou starších azolových antimykotik se používá lokálně pro léčbu
povrchových kožních a slizničních (např. vaginálních) mykóz.
Z + ®:
 lokálně podávaný bifonazol (Canespor®)
 lokálně podávaný klotrimazol (Canesten®, Clotrimazol®, Mikonazol®)
 lokálně podávaný ketokonazol (Nizoral®)

20.2.2 Antimykotika – triazolová

Novější, účinnější azolová antimykotika pro systémovou léčbu i nejzávažnějších
systémových mykóz (kandidóz, aspergilóz) a systémovou léčbu kožních mykotických
onemocnění.
Z + ®:
 systémově užívaný flukonazol, též psán fluconazol (Fluconazol®, Diflucan®)
inhibitor CYP2C9
 systémově užívaný itrakonazol (Prokanazol®, Sporanox®)
 posakonazol (Noxafil®)
 vorikonazol (Vfend®, Vorikonazol®)

20.3 Antimykotika – echinokandiny

Inhibice syntézy beta (1,3)-D-glukanu, který je součástí buněčné stěny vláknitých hub a
kvasinek.
MÚ:
 Blokování syntézy buněčné stěny.
I:
 Záložní antimykotika – i.v. léčba systémových aspergilóz a kandidóz rezistentních
na amfotericin B a azolová antimykotika.
Z + ®:
 kaspofungin (Cancidas®)
 micafungin (Mycamine®)

20.4 Antimykotika – allylaminová

Léčiva z této skupiny se používají především pro lokální a systémovou léčbu
onychomykóz (mykózy nehtů), ale i lokálně pro léčbu kožních mykóz.

185
 MÚ:
 Inhibice enzymu skvalenepoxidázy podílejícím se na syntéze ergosterolu
→nedostatek ergosterolu a hromadění skvalenu v buněčné stěně hub.
KI:
 Děti do 12 let.
 Opatrnost gravidita, laktace, poruchy jater, ledvin.
Z + ®:
 systémově i lokálně podávaný terbinafin (Lamisil®, Terbistad®, Terfimed®)
 lokálně podávaný naftifin (Exoderil®)

20.5 Antimykotika – morfolinová

MÚ:
 Snížení syntézy ergosterolu.
I:
 Lak na nehty.
Z + ®:
 lokálně podávaný amorolfin (Loceryl®)

20.6 Antimykotika – pyridinová

Ciklopirox (ciclopirox), pyridinové antimykotikum, užitečný k terapii tinea capitis
(mykózy vlasové části hlavy), jako šampon.
I:
 Mykózy vlasů, onychomykózy.
Z + ®:
 lokálně podávaný ciclopirox, též psán ciklopirox (Batrafen®, Polinail®, Stieprox®)

186
21 Dezinficiencia, antiseptika
Antiseptika jsou látky s antimikrobiálním účinkem aplikovaná na živou tkánň.
Dezinficiencia jsou látky s antimikrobiálním účinkem používaná k odstranění mikrobiální
kontaminace na neživých předmětech (dezinfekce nástrojů, povrchů apod.).
4-chlorfenol, 4-chlorxylenol, hexachlorofen, chlorhexidin
 S: dezinficiencia, antiseptika – deriváty fenolu
 MÚ: denaturace (změna struktury) bílkovin (→ nefunkčnost bílkovin)
mikroorganizmů
 I: antiseptikum operační lokality, mytí rukou
formaldehyd
 MÚ: denaturace (změna struktury) bílkovin (→ nefunkčnost bílkovin)
mikroorganizmů
 I: jen dezinfekce povrchů, protože silně dráždí
ethanol
 MÚ: denaturace (změna struktury) bílkovin (→ nefunkčnost bílkovin)
mikroorganizmů
 účinná koncentrace by měla být 70% (vyšší, či nižší koncentrace jsou méně účinné)
kyselina boritá (acidum boricum)
 povrchové antiseptikum, KI: těhotenství
kyselina benzoová (acidum benzoicum) a její estery
 kyselina benzoová využívána v potravinářství
 jako konzervanty léčiv užívány její estery – parabeny (methylparaben,
propylparaben)
peroxid vodíku 3% roztok
 I: lokální antiseptikum
manganistan draselný 0,02-0,05% roztok
 I: lokální antiseptikum
kyselina peroctová (peroxyoctová) 0,2% roztok
 I: Dezinficiens předmětů
 ®
: Persteril®
povidon-jod
 povidon-jod (povidonum iodinatum, PVPI) je komplexem jodu
a polyvinylpyrrolidonu (PVP)
 I: všestranně a četně využívané antiseptikum
sloučeniny stříbra

187
  Např. targesin je koloidně vázané stříbro
mýdla sodná (sapo medicinalis) a draselná (sapo kalinus)
 mechanické očištění povrchu, tkáně, mírný dezinfekční a antiseptický účinek

188
22 Cytostatika, antineoplastika
Zhoubné bujení lze charakterizovat jako nekontrolovanou proliferaci ( nadměrné
množení) nezralých buněk. Zhoubné (maligní) nádory se vyznačují invazivním růstem,
především tvorbou dceřiných metastáz. Volba terapeutického postupu závisí na typu nádoru
a na stadiu jeho rozvoje.
Obecně můžeme rozlišit léčbu ( chemoterapii) na:
 kurativní, směřující k vyléčení pacienta (např. u akutní lymfatické leukémie,
karcinomu varlete, Hodgkinovy choroby, choriokarcinomu),
 adjuvantní, podání cytostatik po chirurgickém odstranění nádoru s cílem omezit
vznik mikrometastáz,
 neoadjuvantní, s podáním cytostatik před chirurgickým zákrokem s cílem dosažení
operability (zmenšení tumoru a jeho metastáz např. u karcinomu prsu s metastázami
v lymfatických uzlinách v podpaží),
 paliativní, vedoucí ke zmírnění symptomů vyvolaných nádorem s cílem zlepšení
kvality života nemocného,
 konkomitantní v případě podání cytostatik současně s radioterapií ( radio-
chemoterapie) s cílem zvýšit radiosenzitivitu nádorových buněk; lze i v režimu neo-
či adjuvantním obvykle v intervalu podání cytostatika 8 – 48 hodin před či po
ozáření pacienta.
Na základě odpovědi pacienta na léčbu rozeznáváme:
 Kompletní remisi, kdy dojde k úplnému vymizení tumoru a potvrzení kompletní
remise použitím všech současných diagnostických postupů;
 parciální remisi s přibližně 50% zmenšením nádoru (nemusí být spojena
s prodloužením života);
 bezpříznakové období: interval mezi ukončením terapie a novým objevením známek
tumoru;
 celkové přežití: období od stanovení diagnózy do úmrtí pacienta.
Z hlediska mechanismu účinku lze rozlišit tři základní možnosti zásahu „konvenčních“
cytostatik:
 Inhibice syntézy nukleových kyselin ( antimetabolity);
 narušení funkce již syntetizovaných nukleových kyselin (alkylační cytostatika,
inhibitory topoizomerázy, interkalační cytostatika a látky štěpící DNA);
 inhibice mitózy – narušení mikrotubulární struktury v průběhu mitózy (vzniku
dceřiných buněk) inhibicí polymerace a depolymerace, narušením syntézy proteinů
či kombinací těchto mechanismů;
 ovlivnění cytoplazmatických receptorů (hormony a jejich antagonisté).
Nové možnosti protinádorové terapie představuje cílená léčba monoklonálními
protilátkami, které působí na receptory exprimované na povrchu nádorových buněk, či

189
antiangiogenní léčba potlačující novotvorbu cév nezbytnou pro růst nádoru. Další možnost
představuje inhibice enzymů (např. inhibice cyklindependentních kináz, proteasomů atd.)
s cílem aktivovat či urychlit apoptózu nádorových buněk.
Vzhledem k standardně vysokodávkové („útočné“) chemoterapii a častým lékovým
kombinacím je nutno počítat se zvýšenou frekvencí nežádoucích účinků.

22.1.1 Obecné nežádoucí účinky cytostatik, antineoplastik

Nejvyšší výskyt nežádoucích účinků cytostatik a antineoplastik je u tkání s vysokým
dělením, regenerací (krev, GIT sliznice, kůže, játra, vlasové folikuly).

22.1.2 Vliv na krev – myelotoxicita

Toxicita cytostatik pro kostní dřeň může vést k úbytku leukocytů, trombocytů a v poslední
řadě i erytrocytů.
Možná řešení jsou granulocyty stimulující látky (filgrastim, pegfilgrastim), antianemika
(železo, kyselina listová, pyridoxin – vit. B6).

22.1.3 Vliv na GIT – GIT toxicita

Poruchy regenerace sliznic a z toho plynoucí zvracení, nevolnost, sucho úst (xerostomie),
poškození slinných žláz. Pokles ústní imunity (mukositida – mykózy ústní dutiny).
Dráždění centra zvracení (chemorecepční spouštěcí zóna, CHSZ) v mozku.
Možným řešení zvracení jsou antiemetika, např. setrony.

22.1.4 Vliv na kůži – alopecie

Poruchy hojení ran. Kožní toxicita podobná akné (vhodné promastit, hydratovat),
olupování kůže dlaní rukou a plosek nohou (opět promazávat, chránit), změny na nehtech.
Reverzibilní (vratné) padání vlasů, chlupů, řas u některých chemoterapeutik a radioterapie,
protože vlasový folikul je místem intenzivního dělení buněk.

22.1.5 Vliv na rozmnožovací soustavu – reprodukční toxicita

Inhibice spermatogeneze, oogeneze, teratogenita.

22.1.6 Ostatní
Neurotoxicita (poruchy nervů), nefropatie (poruchy funkce ledvin), mutagenita,
teratogenita, u některých vyšší riziko leukemie (sekundární kancerogenita).

190
22.2 Klasická cytostatika

22.2.1 Cytostatika – alkylační látky

Alkylací vznikají kovalentní (pevné) vazby v řetězci DNA, čímž je znemožněna její
funkce.

22.2.1.1 Cytostatika – alkylační látky – alkansulfonáty

MÚ:
 Reaktivní methylový radikál (CH3•) se nevratně váže na DNA.
NÚ:
 Inhibice tvorby krevních buněk;
 Neplodnost.
Z:
 busulfan (Myleran®, Busilvex®)

22.2.1.2 Cytostatika – alkylační látky – dusíkaté yperity

MÚ:
 Tvoří cyklické aminové ionty, které jsou silnými alkylačními činidly.
NÚ:
 Nechutenství, nauzea, silné zvracení, průjem, ztráta vlasů, poruchy kostní dřeně,
neplodnost.
 Toxický metabolit cyklofosfamidu, akrolein způsobuje hemoragickou cystitidu
(poškození sliznic močových cest).
Z + ®:
 cyklofosfamid
 chlorambucil (Leukeran®)
 ifosfamid (Holoxan®)
 melfalan (Alkeran®)

22.2.1.3 Cytostatika – alkylační látky – triaziny, tetraziny

MÚ:
 Mění se na účinný methyldiazoniový ion, jenž působí jako alkylační látka.
NÚ:
 Nauzea a silné zvracení, hemolytická anemie, s alkoholem disulfiramová reakce.
Z + ®:
 dakarbazin (Dacarbazine®) MÚ: antimetabolit i alkylační látka

191
22.2.1.4 Cytostatika – alkylační látky – deriváty nitrosomočoviny
MÚ + I:
 Mění se na účinný methyldiazoniový ion, jenž působí jako alkylační látka.
Prostupují přes HEB (hematoecefalickou barierou).
I: Nádory mozku, míchy.
NÚ:
 Silný pozdní útlum kostní dřeně.
Z + ®:
 karmustin
 lomustin

22.2.1.5 Cytostatika – alkylační látky – komplexy platiny

MÚ:
 Rozštěpení, nebo naopak nevratná (kovalentní) vazba jednotlivých vláken DNA na
sebe.
NÚ:
 Nevolnost, zvracení, poruchy krvetvorby, anémie, poškození ledvin (nefrotoxicita),
poruchy sluchu (ototoxicita), poruchy nervů (neuropatie), neplodnost.
Z + ®:
 cisplatina (Cisplatin®)
 karboplatina (Carboplatin®, Cycloplatin®)
 oxaliplatina (Oxaliplatina®)

22.2.2 Cytostatika – antimetabolity

Antimetabolity jsou molekuly podobné přirozeným látkám, které jsou potřebné pro
syntézu DNA. Mohou se zabudovávat do řetězce DNA (analoga bází) a vznikají tak
nesprávné nukleové kyseliny, čímž vzniká nefunkční a chybná genetická informace.

22.2.2.1 Cytostatika – antimetabolity – antagonisté kyseliny listové

MÚ:
 Strukturou podobný kyselině listové, čímž zablokuje enzym dihydrofolát reduktázu,
čímž je narušena syntéza nukleových bází (purinů a deoxythymidin monofosfátu –
dTMP).
NÚ:
 Útlum kostní dřeně;
 Poruchy obnovy sliznic: ústní vřídky, postižení GIT sliznic, záněty plic.

192
 IL:
 V ledvinách soutěží ve vylučování do moči s antiflogistiky, peniciliny = ↑ konc.
methotrexátu.
Z + ®:
 methotrexát (Methotrexate®, Metoject®)

22.2.2.2 Cytostatika – antimetabolity – analoga purinových bází

MÚ:
 Analoga purinů zablokují enzymy při tvorbě purinů → poškození syntézy DNA.
NÚ:
 Poškození kostní dřeně, GIT, jater, slinivky břišní (pankreatitida).
IL:
 Allopurinol (blokuje xanthinoxidázu, která puriny metabolizuje na kyselinu
močovou), čímž ↑ konc. purinových cytostatik.
Z + ®:
 azathioprin (Azathioprin®, Imuran®, Imasup®)
 6-merkaptopurin (Puri-nethol®) se v těle mění (= proléčivo) na azathioprin
 thioguanin (Lanvis®)
 fludarabin (Fludarabin®, Fludara®)
 dakarbazin (Dakarbazin®) MÚ: antimetabolit i alkylační látka

22.2.2.3 Cytostatika – antimetabolity – analoga pyrimidinových bází

MÚ:
 Analoga pyrimidinových bazí zablokují enzymy, které syntetizují DNA.
NÚ:
 Poškození kostní dřeně, GIT, jater.
Z + ®:
 5-fluorouracil (Fluorouracil®)
 kapecitabin (Xeloda®) se v těle mění (= proléčivo) na fluorouracil
 cytarabin (Cytosar®, Depocyte®)
 gemcitabin (Citegin®, Gemcirena®, Gemzar®)

22.2.2.4 Cytostatika – antimetabolity – hydroxyurea

MÚ:
 Snížení tvorby DNA bílých krvinek [blok ribonukleosid difosfát reduktázy, potřebné
pro vznik nukleových bází].

193
 Z:
 hydroxyurea

22.2.3 Cytostatika – inhibitory mitózy

Mitóza je dělení buněk, při kterém je mateřská buňky rozdělena na dvě dceřiné
s identickou DNA. Antimitotické látky blokují procesy tohoto buněčného dělení.

22.2.3.1 Cytostatika – inhibitory mitózy – deriváty vinka alkaloidů

Vinka alkaloidy pocházející původně z barvínkovce růžového (Cararanthus roseus, Vinca
rosea).
MÚ:
 Blokování tvorby mikrotubulů z tubulinu při dělení buněk = inhibice tvorby
mitotického vřeténka
Mikrotubuly a mikrofilamenta si můžeme představit jako pomyslné lešení, či
kosterní soustavu buňky. Drží totiž buňku pohromadě. Při dělení buněk, pro potřebu
rozdělení původní buňky na buňky dceřiné, dochází k jejich přeskupování.
NÚ:
 Nevolnost, zvracení.
 Neurotoxicita (poruchy nervových přenosů, především vinkristin) a z toho plynoucí
poruchy motoriky prstů, zácpa, svalové křeče, úzkosti, poruchy kostní dřeně.
Z + ®:
 vinblastin (Vinblastin®)
 vinflunin (Javlor®)
 vinkristin (Vinkristine®)
 vinorelbin (Navelbine®, Navirel®)

22.2.3.2 Cytostatika – inhibitory mitózy – taxany

Taxany pocházející původně z kůry tisů (Taxus brevifolia, Taxus baccata).
MÚ:
 Blokování rozpadu (depolymerizace) mikrotubulů  blokování formování
mitotického vřeténka
→ znemožnění rozdělení buňky při dělení buněk.
NÚ:
 Myelosuprese (útlum kostní dřeně), periferní neuropatie (poruchy nervů),
hypersenzitivní (přecitlivělá alergická) reakce, bradykardie, hypotenze.
Z + ®:
 docetaxel (Docetaxel ®)

194
  paklitaxel (Taxol®, Paclitaxel®, Abraxane®)
 kabazitaxel (Jevtana®)

22.2.4 Cytostatika – interkalační látky

Interkalace DNA je definována jako vmezeření dané látky mezi dvě vlákna DNA.

22.2.4.1 Cytostatika – interkalační látky – antracykliny

MÚ:
 Interkalace DNA → zlom DNA.
NÚ:
 Kardiotoxicita (většinou ireverzibilní → poruchy rytmu, kardiomyopatie), plicní
fibróza, kancerogenita, mutagenita.
Z + ®:
 doxorubicin (Adriblastina®, Caelyx®)
 bleomycin (Bleomedac®)
 epirubicin (Epimedac®, Farmorubicin®)
 idarubicin (Zavedos®)

22.2.4.2 Cytostatika – interkalační látky – antrachinony

MÚ:
 Interkalační cytostatikum.
NÚ:
 Poruchy krvetvorby.
Z + ®:
 mitoxantron

22.2.4.3 Cytostatika – interkalační látky – aktinomyciny

MÚ:
 Interkalační cytostatikum.
NÚ:
 Zvracení, poruchy kostní dřeně, atrofie uzlin, nekrózy kůže.
Z + ®:
 aktinomycin D
 plikamycin

195
22.2.4.4 Cytostatika – interkalační látky – polypeptidy
Cytostatika odvozena od polypeptidových antibiotik.
MÚ:
 Interkalační cytostatikum.
NÚ:
 Zvracení, padání vlasů.
Z + ®:
 peplomycin

22.2.5 Cytostatika – inhibitory topoizomerázy

Topoizomerázy jsou enzymy, které rozvolňují (rozplétají) dvoušroubovici na jednotlivá
vlákna a přestříhávají DNA.
Topoizomeráza I přestřihává a následně zaceluje pouze jedno vlákno DNA.
Topoizomeráza II činí totéž, ale na obou vláknech DNA.

22.2.5.1 Cytostatika –inhibitory topoizomerázy I – kamptoteciny

MÚ:
 Vazbou na topoisomerázu I nedochází ke spojení jednoho rozpojeného vlákna DNA.
Následuje apoptóza buňky.
NÚ:
 Myelosuprese (útlum kostní dřeně).
Z + ®:
 topotekan (eliminace ledvinami)
 irinotekan (metabolizován CYP 3A4)

22.2.5.2 Cytostatika – inhibitory topoizomerázy II – podophylotoxiny

MÚ:
 Inhibice topoizomerázy II.
NÚ:
 Zvracení, poruchy krvetvorby, padání vlasů.
 U vysokých dávek jaterní toxicita.
 Dlouhodobě riziko leukémie.
Z + ®:
 etoposid (Etoposide®)
 teniposid

196
22.2.6 Cytostatika – inhibitory proteosyntézy
Proteosyntéza = syntéza proteinů z aminokyselin. Tento proces zahrnuje transkripci
(přepis DNA na mRNA) a translaci (syntéza proteinu dle mRNA předlohy pomocí tRNA
a aminokyselin).

22.2.6.1 Cytostatika – inhibitory proteosyntézy – asparagináza

Zablokování enzymu asparaginázy způsobí nedostatek aminokyseliny asparagové, kterou
leukemické buňky potřebují ke svému růstu.
MÚ:
 Inhibice proteosyntézy → blokování růstu nádorové buňky.
 Nepůsobí útlum kostní dřeně ani GIT potíže.
NÚ:
 Poškození jater, ledvin, slinivky břišní (pankreatitidy), snížená krevní srážlivost.

22.3 Cílená protinádorová léčiva

22.3.1 Cytostatika – inhibitory proteinkináz

Proteinkinázy jsou cytosolové enzymy zapojené do signálních drah řady receptorů; jejich
vlastní funkce spočívá v přenosu fosfátové skupiny z ATP na aminokyseliny cílových
proteinů, např. u tyrozinkináz je to tyrozin.
MÚ:
 Inhibice proteosyntézy → blokování růstu nádorové buňky.
Z + ®:
 imatinib (Glivec®)
 erlotinib
 gefitinib

22.3.2 Cytostatika – monoklonální protilátky

Tělem (konkrétně plazmatickými buňkami a B-lymfocyty) vytvářené protilátky mají za
úkol stimulovat imunitní reakce proti specifickému antigenu.
Monoklonální protilátky pro terapii maligních nádorů jsou vždy namířeny proti určitému
povrchovému proteinu, který nádorová buňka exprimuje v hojné míře. Jsou připravovány
postupy genetického inženýrství, kde jako předloha byl požit jeden buněčný klon bílé
krvinky, čímž je docíleno naprosto cíleného účinku, prakticky proti jedné cílové struktuře
(např. receptoru).

197
 Mechanismy účinku jednotlivých protilátek se liší, zahrnují např. indukci apoptózy, T-
buňkami zprostředkovanou cytotoxickou reakci.
MÚ:
 Inhibice proliferace nádorových buněk a patrně stimulace apoptózy (programované
buněčné smrti), následně protilátkami zprostředkovaná cytotoxicita, komplementem
zprostředkovaná cytotoxicita.
NÚ časté u protilátek:
 Příznaky podobné chřipce (třesavka, nevolnost, horečka).
 Vzácněji se vyskytne bronchospasmus, pruritus (svědění) až urtica (kopřivka).

22.3.2.1 Cytostatika – monoklonální protilátky – cetuximab

Receptor epidermálního růstového faktoru, EGRF, případně jeho varianta HER (receptor
lidského epidermálního růstového faktoru) je exprimován na membránách některých
nádorových buněk (typickým příkladem je kolorektální karcinom). Aktivace EGRF vede
k proliferaci nádorových buněk a relapsu onemocnění.
MÚ:
 Protilátka proti EGRF/HER
NÚ:
 Vyrážka.
®
:
 Erbitux®

22.3.2.2 Cytostatika – monoklonální protilátky – trastuzumab

MÚ:
 Vysoká afinita k HER2 receptoru (exprimován u kacinomu prsu žen).
NÚ:
 Vazba i na buněčné proteiny srdečních buněk → stimulace imunity →
kardiomyopatie.
®
:
 Herceptin®, Kadcyla®

22.3.2.3 Cytostatika – monoklonální protilátky – bevacizumab

Vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF) řídí růst cév.
MÚ:
 Protilátka proti VEGF → snížení novotvorby cév nádoru → zhoršená dodávka živin
pro růst nádoru.

198
 ®
:
 Avastin®

22.3.2.4 Cytostatika – monoklonální protilátky – rituximab

CD20 je označení pro molekulu, která se vyskytuje pouze na povrchu B-lymfocytů.
Tohoto faktu lze využít u nádorových buněk vzniklých z B-lymfocytů  léčba lymfomů.
MÚ:
 Protilátka proti CD20 molekule, po jejím navázání je buňka s CD20 rozeznatelná
pro imunitní systém a následně je zničena (aktivace cytotoxicity).
®
:
 Mabthera®

22.3.3 Cytostatika – hormonálně účinné látky

Jde o látky, které mají cytostatické účinky a zároveň jsou svou strukturou či funkcí stejné,
nebo podobné hormonům.
Stejně jako hormony vyžadují přítomnost specifických receptorů a na ostatní části (tkáně)
organismu proto nemají vliv, tak analogicky přirozeným hormonům cytostatika na bázi
hormonů v těle působí cíleně.

22.3.3.1 Cytostatika – glukokortikoidy

MÚ:
 Inhibice proliferace (nadměrného tvoření, „bujeni“) lymfocytů.
I:
 Hormon dependentní nádory.
 V kombinaci s cytostatiky, tlumení imunitní odezvy na léčbu.
 Přímý účinek na hematologické nádory.
 Leukémie, lymfomy, nádory prsu, do kombinace u dalších nádorů.
Z:
 prednizon
 dexametazon

22.3.3.2 Cytostatika – inhibitory syntézy kortikosteroidů

MÚ:
 blok syntézy kortikosteroidů
I:
 nádory kůry nadledvin

199
 Z + ®:
 mitotan (Lysodren®)

22.3.3.3 Cytostatika – agonisté gonadoliberinu

Gonadoliberiny (FSH/LH RH) jsou hormony produkované hypothalamem a uvolňující
hypofyzární tropiny FSH a LH, které stimulují pohlavní orgány (produkce pohlavních
hormonů, regulace menstruačního a ovariálního cyklu).
MÚ:
 Po počáteční stimulaci hypofýzy dochází k inhibici (blokování) sekrece
gonadotropinů (LH, FSH) → pokles hladiny pohlavních hormonů.
I:
 Nádor prostaty, karcinom prsu.
NÚ:
 Osteoporóza, myalgie (svalové bolesti), návaly horka.
Z + ®:
 goserelin (Zoladex®)
 leuprorelin (Leptoprol®, Eligard®)
 buserelin
 triptorelin (Decapeptyl®)

22.3.3.4 Cytostatika – antiandrogeny

Blokují vazbu dihydrotestosteronu na androgenní receptory včetně nádorových buněk
prostaty, čímž dochází k inhibici růstu na androgenech závislého nádoru.
MÚ:
 Blok androgenních hormonů → ↓ růstu karcinomu prostaty.
I:
 Nádor prostaty.
Z + ®:
 cyproteron acetát (Cysaxal®, Climen®, Androcur®)

22.3.3.5 Cytostatika – antiestrogeny SERMs

Látky selektivně modulující estrogenové recepotry (Selective estrogen receptors
modulators – SERMs) mají antagonistický účinek na receptory pro estrogeny v některých
tkáních (např. v prsu), takže v dané tkáni inhibují účinky estrogenů. Jsou při tom současně
i parciálními agonisty estrogenových receptorů v některých jiných tkáních (např. v kostech).
MÚ:
 Antagonista estrogenního účinku na dělohu, prsní žlázu = blok zrání těchto buněk.

200
  Agonistický účinek na kosti = vyšší densita ( hustota) kostí.
 Agonistický účinek na metabolizmus lipidů = snížení LDL.
I:
 Nádor prsu.
NÚ:
 Zadržování tekutin v těle.
Z + ®:
 tamoxifen (Tamoxifen®)
 bazedoxifen

22.3.3.6 Cytostatika – antiestrogeny SERDs

Léčiva působící jako čistí antagonisté (Selective estrogen receptors downregulators –
SERDs) jsou skupinou látek, které zablokováním receptorů pro estrogen inhibují jejich účinky
na proliferaci (rozvoj) na estrogenech závislých nádorů.
MÚ:
 Blokují estrogenní receptory.
Z + ®:
 fulvestrant (Faslodex®)

22.3.3.7 Cytostatika – inhibitory aromatázy

Aromatáza je enzym, který se podílí na syntéze estrogenů.
MÚ:
 Blok tvorby estrogenů → ↓ estrogenů.
I:
 Nádor prsu a dělohy po menopauze.
NÚ:
 Únava, ospalost, nadváha, otoky, bolest svalů, kloubů.
Z:
 anastrozol
 letrozol
 exemestan

22.3.3.8 Cytostatika – progestiny (gestageny)

MÚ:
 Útlum sekrece hypofyzárních gonadotropinů.

201
 I:
 Hormon-dependentní nádory dělohy, nádory prsu.
NÚ:
 Galaktorea (tvorba mléka), neurotoxicita, horečka, zadržování vody.
Z + ®:
 medroxyprogesteron (Provera®, Divina®, Indivina®)
 hydroxyprogesteron
 megestrol acetát (Megace®, Megaplex®)

22.3.3.9 Cytostatika – analoga somatostatinu

MÚ:
 Aktivace somatostatinových receptorů → inhibice a proliferace a sekrece růstového
hormonu.
I:
 GIT endokrinní nádory pankreatu, akromegalie.
Z + ®:
 oktreotid (Sandostatin®)

22.3.4 Cytostatika – retinoidy

MÚ:
 Blokování vývoje (dozrávání) nádorových krevních buněk.
Z + ®:
 bexaroten (Targretin®)
 tretinoin (Acnatac®)

22.3.5 Radioizotopy jódu (131I)

MÚ:
 Redukce tkáně působením zářiče. Kumuluje se v buňkách štítné žlázy, kde také
přednostně účinkuje.
Z + ®:
 131
I

202
23 Léčiva kůže, dermatologika
Dermatologika představují skupinu léčiv nejčastěji podávaných místně ve formě roztoků,
krémů, mastí, past, náplastí, olejů, zásypů, případně vaginálních tablet. U některých přípravků
se můžeme stále setkat s magistraliter způsobem jejich přípravy (tj. přímo v lékárnách)
především pro jejich relativně krátkou dobu expirace (= doba jejich použitelnosti
v deklarované stabilní kvalitě). Vedle toho se v dermatologii uplatňují i léčiva podávaná
systémově (do celého organismu) a to zejména ze skupiny antimikrobních léčiv, antimykotik,
kortikoidů, antiflogistik i cytostatik (zde odkazujeme na příslušné kapitoly). Zde se budeme
převážně věnovat popisu nejdůležitějších dermatologik zaměřených na lokální léčbu. Je třeba
brát také v úvahu, že některé přípravky řazené do této skupiny či jejich obdoby, mohou být
použity vedle lokální léčby kožních onemocnění i při onemocněních sliznic. Nejedná se tedy
výhradně o terapeutika kožní.

23.1 Dermatologika – emoliencia a protektiva

Obecně se jedná o látky změkčující a zjemňující kůži a sliznice (lat. emollire = změkčit)
s využitím u všech stavů spojených se suchou kůží a narušenou funkcí kožní bariéry.
Používají se nejčastěji ve formě olejů a mastí. Samotné látky fyzikálně kryjí pokožku, čímž
snižují odpar kožní vody.
Z:
 vazelína
 parafin
 rostlinné oleje (např. slunečnicový, sojový, mandlový, lněný, olivový olej)
 živočišné tuky (sádlo, lůj, tuk z ovčí vlny)

23.2 Dermatologika – kožní antiseptika a dezinficiencia

Dezinfekční účinek na povrchy tkání (antiseptika), či předměty (dezinficiencia).
Na rozdíl od antibiotik mají nespecifický účinek a výsledkem jejich působení je
bakteriostatický až baktericidní účinek.
Z:
 peroxid vodíku
 manganistan draselný, hypermangan
 jód, či jódpolyvidon
 líh (ethanol)
 chlorhexidin
 draselné (mazlavé) mýdlo

203
23.3 Dermatologika – antibiotika a chemoterapeutika pro lokální
podání
Z:
 mupirocin (Bactroban®)
 kyselina fusidová (Fucidin®)
 neomycinum
 bacitracin (Framykoin®, Pamycon®); oba HVLP kombinace neomycinum sulphas +
bacitracin)
 metronidazol (Rosalox®)
 retapamulin (Altargo®)

23.4 Dermatologika – Antimykotika pro lokální podání

Z:
 nystatin (Fungicidin®)
 klotrimazol (Aknecolor®, Candibene®, Canesten®)
 ketokonazol (Nizoral®)
 kyselina undecylenová (Mykoseptin®)
 ciclopirox (Batrafen®)
 lokálně podávaný terbinafin, viz 20.4 Antimykotika – allylaminová
 lokálně podávaný bifonazol, viz 20.2.1 Antimykotika – imidazolová
 lokálně podávaný amorolfin, viz 20.5 Antimykotika – morfolinová

23.5 Dermatologika – k terapii akné

Z:
 tretinoin
 isotretinoin
 kyselina azealová (Skinoren®, Neostrata Spot®)
 erythromycin (Aknemycin®)
 klindamycin (Dalacin T®)

23.6 Dermatologika – lokální kortikosteroidy

Lokální kortikosteroidy mají v dermatologii široké využití zejména při symptomatické
léčbě zánětlivých i proliferativních dermatóz, např. atopické, iritační a kontaktní dermatitidy.
KI:
 Dlouhodobé užívání způsobuje ztenčení kůže;
 K léčbě mykotických a virových onemocnění kůže.

204
23.6.1 Kortikosteroidy slabě účinné
Z:
 hydrokortizon acetát

23.6.2 Kortikosteroidy středně účinné

Z:
 hydrokortizon butyrát (Locoid)
 triamcinolon acetonid
 alklometazon (Afloderm)

23.6.3 Kortikosteroidy silně účinné

Z:
 betametazon dipropionát (Beloderm, Betnovate, Diprosone)
 fluocinolon acetonid (Flucinar, Gelargin)
 flutikason (Cutivate)
 methylprednisolon aceponát (Advantan)
 mometazon (Elocom)

23.6.4 Kortikosteroidy velmi silně účinné

Z:
 klobetazol propionát (Clobex, Dermovate)

23.7 Dermatologika – ostatní

K léčbě lupénky se používají dehty (např. Ichtoxyl® či Pityol® mast) nebo kalcitriol,
kalcipotriol v krému či masti. Dimetinden (Fenistil®) má protisvědivý a antialergický efekt.
Minoxidil (Belohair®, Neocapil®, Rogaine®) podporuje růst vlasů. U lupénky se též používají
sloučeniny zinku, či biologická léčba.

205
24 Oftalmologika

24.1 Oftalmologika – proti suchosti oka

Slzný film vytváří na povrchu rohovky ochrannou vodnou vrstvu. Úbytek, vymizení
tohoto ochranné filmu způsobí pocity suchých očí, písku v oku a podobné projevy.
Využít lze jak oční kapky, tak i oční gely, masti.

MÚ:
 Látky, které tvoří ochranný film na povrchu rohovky → nižší dráždivost oka.
Z + ®:
 povidon (Arufil oční kapky®)
 duasorb (Tears®)
 carbomerum (Oftagel®)

24.2 Oftalmologika – proti konjunktivitidě

levocabastin
 MÚ: H1 antihistaminikum
 I. alergické svědění, zarudnutí očí, při edému očních víček – alergické
konjunktivitidě
 ®
: Livostin®
tetryzolin
 MÚ: α1 sympatomimetikum → vazokonstrikce → zúžení cév překrvených spojivek
→ snížení otoku spojivek
 I: Překrvení spojivek
 ®
: Visine®, Vasopos N®

24.3 Oftalmologika – antiglaukomika

Zelený zákal (glaukom) je onemocnění, kdy dochází k poškození očního nervu vlivem
účinku zvýšeného nitroočního tlaku.
Rozlišujeme dva druhy tohoto onemocnění: zákal s otevřeným úhlem (až 90 % případů)
a závažnější zelený zákal s uzavřeným úhlem. Pojem otevřený či uzavřený označuje, zda je
umožněn odtok nitrooční tekutiny, či je odtok uzavřen (stlačením odtokových kanálků).
Mimo jiné, je odtok nitrooční tekutiny snadnější, pokud je stimulováno zúžení zornice (tedy
při stimulaci parasympatiku).

206
24.3.1 Oftalmologika – antiglaukomika – beta blokátory (BB)
MÚ:
 Antagonizmus β-receptorů v hladké svalovině očních cév vyvolá vazokonstrikci →
nižší průtok krve snižuje tvorbu nitrooční tekutiny → snížení nitroočního tlaku (↓
NOT).
I:
 Glaukom.

Z + ®:
 timolol (Timolol®, Timoptol®, Arutimol®)
 levobunolol (Vistagan®)
 betaxolol (Betoptic®)

24.3.2 Oftalmologika – antiglaukomika – sympatomimetika (SM)

MÚ:
 α i β SM agonisté = snižují tvorbu i zvyšují odtok nitrooční tekutiny.
I:
 Glaukom s otevřeným úhlem.
KI:
 Glaukom s uzavřeným úhlem.
Z + ®:
 brimonidin (Alphagan®)
 klonidine (Iso-Glaucon®, Aruclonin®)
 adrenalin (Epinephrin®)

24.3.3 Oftalmologika – antiglaukomika – parasympatomimetika (PSM)

MÚ:
 Stimulace parasympatiku = zúžení zornice → což mimo jiné usnadňuje odtok
komorové vody.
I:
 První volba u glaukomu s uzavřeným úhlem.
Z:
 pilokarpin (Fotil® = timolol + pilokarpin)

207
24.3.4 Oftalmologika – antiglaukomika – prostaglandiny a prostamidy
MÚ:
 Usnadnění odtoku oční komorové vody.
I:
 Glaukom.
Z + ®:
 latanoprost (Xalatan®)
 bimatoprost (Lumigan®)
 travoprost (Travatan®)

24.3.5 Oftalmologika – antiglaukomika – inhibitory karboanhydrázy (iCA, ICA)

MÚ:
 Snížení množství hydrogenuhličitanu v nitrooční tekutině → ↓ tvorby nitrooční
tekutiny = ↓ NOT.
I:
 Glaukom.
Z + ® systémově:
 acetazolamid (Diluran®, Diamox®)
 diclofenamid (Oratrol®)
Z + ® lokálně:
 dorzolamid (Trusopt®)
 brinzolamid (Azopt®)

208
25 Štítná žláza (ŠZ)
Štítná žláza produkuje hormony trijodthyronin (T3) a tyroxin (T4) a pro úplnost ještě
hormon kalcitonin.
Pro tvorbu T3 a T4 hormonů štítné žlázy je zapotřebí stopový prvek jód, který vychytává
štítná žláza z krevní cirkulace. Sekrece T3 a T4 je řízena kaskádou:
TRH (tyreoliberin) z hypotalamu → TSH (tyreotropin z adenohypofýzy) → T3 a T4
hormony štítné žlázy.
Vyšší hladina T3 a T4 zpětnovazebně tlumí sekreci TSH, čímž je snížena tvorba T3 a T4
ve štítné žláze.
Trijodthyronin (více) a tyroxin stimulují buněčný metabolizmus a mají obecně
„prorůstový“ účinek na organizmus: Stimulují využití sacharidů, tuků, bílkovin. Zvyšují počet
buněčných mitochondrií, podněcují tvorbu adrenergních receptorů (↑ účinek katecholaminů),
stimulují tvorbu růstového hormonu (STH).

25.1 Štítná žláza (ŠZ) – hormony

Hormony štítné žlázy mají velký význam při řízení metabolismu v organismu. Jejich
nadměrná či nedostatečná produkce pacienty vážně ohrožuje. Při nedostatku podáváme
substituční léčbu ve formě hormonů, při nadprodukci tuto různými mechanismy tlumíme.
MÚ:
 Udržování bazálního metabolizmu.
Účinek a podání:
 Účinek za 2-4 týdny a trvá ještě 3 měsíce po vysazení.
 Podávat na lačno (½-1 h před jídlem, různá jídla odlišný vliv na vstřebávání).
NÚ:
 Předávkování → hypertyreóza (= ↑ funkce ŠZ) → tachykardie, ↑ teplota, třes,
nespavost, hubnutí, průjem.
KI:
 Akutní IM, akutní myokarditida (zánět srdce), akutní perikarditida (zánět obalu
srdce).
Z + ®:
 levothyroxin (Letrox®, Euthyrox®)

25.2 Štítná žláza (ŠZ) – tyreostatika

Tyreostatika jsou látky, které snižují činnost štítné žlázy (ŠZ).

209
MÚ:
 Blok oxidace jodidů na jód → blok zabudování jódu do tyrosinu.
 Účinek až za 1-2 měsíce, kvůli zásobám T3 (trijod tyroninu) a T4 (tetrajod tyroninu)
ve štítné žláze.
NÚ:
 Nauzea, zvracení, vyrážky, myalgie (= bolesti svalů), edémy.
 Předávkováním thyreostatik dochází k hypotyreóze (řešení je podávání hormonů
ŠZ).
Z + ®:
 methimazol (Thyrozol®)
 propylthiouracil (Propycil®)

210
26 Významné vlastnosti léčiv v těhotenství a kojení
V období těhotenství a kojení dochází v těle ženy k přechodným fyziologickým,
především hormonálním změnám.
Z hlediska základních znalostí farmakologie jsou však důležité znalosti působení léčiv na
vývoj plodu v těhotenství, případně vliv léčiv na kojené dítě.

26.1 Prokázané teratogeny v 1. trimestru těhotenství

 Antiepileptika fenytoin, karbamazepin, valproát – poruchy vývoje neurální trubice;
 antimanikum lithium – poruchy vývoje srdce;
 antikoagulancium warfarin – poruchy vývoje kostí a CNS;
 retinoidy – látky blízké vitaminu A, též poruchy vývoje;
 androgeny – (mužské pohlavní hormony a jejich analoga) – poruchy vývoje
virilizace);
 cytostatika – poruchy vývoje CNS a končetin.

26.2 Prokázaně nevhodná léčva v 2‐3. trimestru těhotenství

 Inhibitory ACE (ACEi) – poruchy ledvin, či nedostatek plodové vody;
 beta-blokátory (Atenolol) – zpomalení růstu plodu;
 thyreostatika – hypothyreóza;
 benzodiazepiny, barbituráty, opioidní látky – pro silný tlumící vliv na CNS plodu;
 nesteroidní antiflogistika, kyselina acetylsalicylová, antirevmatika – předčasné
uzavření fetálního ductus arteriosus (otvor mezi plicnicí a aortou);
 ATB tetracykliny – poruchy vývoje kostí, či zubů;
 antikoagulancium warfarin – poruchy vývoje kostí a CNS;
 antidiabetika p.o. – novorozenecká hypoglykémie;
 cytostatika – poruchy vývoje CNS a končetin.

26.3 Léčiva kontaindikovaná při kojení

 Cytostatika, imunosupresiva – útlum vytváření a funkceschopnosti imunitního
systému;
 estrogeny – útlum laktace;
 lithium – útlum CNS;
 námelové alkaloidy, bromokriptin – snížení laktace;
 ergotamin – zvracení, průjem, křeče;
 návykové látky – silný vliv na psychické a somatické funkce dítěte.

211
26.4 Vitamíny a minerální látky v těhotenství
Obezřetnost je třeba u vitaminů rozpustných v tucích (A, D, E, K), kde je vyšší riziko
kumulace v organizmu. Doporučená denní dávka vitamínu D je 400 IU, u vitamínu A je to
5000 IU (1,5 mg). Vyšší dávky mohou mít nepříznivý vliv na vývoj a zdraví plodu.
Opačný případ, tedy riziko nedostatečného příjmu, je v případě těhotenství u:
Kyseliny listové (vitamin B9), která je potřebná pro správný vývoj plodu. Její doporučená
dávka je 400 μg, nicméně v případě těhotných se můžeme setkat až s doporučeními 4–5 mg
denně.
V případně těhotenství a kojení se též můžeme setkat s opodstatněnými doporučeními
podávat od 2. trimestru 30 mg železa denně v těhotenství, respektive 30 – 60 mg denně při
kojení.

26.5 Problematiky v souvislosti s těhotenstvím, či kojením

26.5.1 Nevolnost a zvracení

Nevolnost a zvracení 1 – 2x denně je považována za fyziologický projev těhotenství.
Častější a urputnější případy by měl řešit odborný lékař.
Z volně prodejných léčiv je doporučován pyridoxin (vitamín B6), přípravky se zázvorem
do 250 mg. Antacita jsou doporučována pouze příležitostně, nikoliv pravidelně.
Z léčiv může lékař indikovat ve všech 3 trimestrech thiethylperazin.

26.5.2 Bolest, nachlazení

Při teplotě nad 38 ̊C se doporučuje v těhotenství užití antipyretika, protože zvýšená teplota
může mít nepříznivý vliv na plod.
Dle trimestru jsou provní volbou následující léčiva:
 V 1. trimestru – paracetamol, kyselina acetylsalicylová;
 V 2. trimestru – paracetamol, kyselina acetylsalicylová;
 Ve 3. trimestru – paracetamol (nesteroidní antiflogistika jsou kontraindikována);
 V období kojení – ibuprofen, paracetamol.

26.5.3 Antitusika
 1. a 2. trimestr – dextromethorfan;
 2. a 3. trimestr, období kojení – butamirát.

26.5.4 Expektorancia
Doporučovány jsou přípravky s obsahující:

212
  jitrocel;
 mateřídoušku;
 ambroxol (2. a 3. trimestr).
Naopak kontraindikována je:
 šalvěj (zástava kojení, diskutovaný vliv na stahy dělohy, alkaloid thujon);
 břečtan (alkaloid emetin).

26.5.5 Bolest, dezinfekce v krku

Doporučit lze lokální antiseptika, salinická kloktadla, kloktání heřmánku.
Nedoporučována jsou lokálního anestetika, kloktadla na bázi jódu, formaldehydu, šalvěje.

26.5.6 Astma, alergie

Pro dlouhodobé tlumení projevů je lékem volby inhalační kortikosteroid budesonid.
Pro akutní stavy lze doporučit inhalační β-sympatomimetika s krátkým účinkem, ideálně
je hodnocen salbutamol.

26.5.7 Hypertenze, vysoký krevní tlak

V období těhotenství je lékem volby na hypertenzi α1 sympatomimetikum α-metyldopa.
Při kojení nahrazeno jiným antihypertenzivem.

26.5.8 Zácpa
Režimová opatření (pitný reřim, pohyb, vláknina).
V těhotenství i kojení lze užívat laktulózu, glycerínové čípky, psyllium.
Pikosíran sodný lze v těhotenství podávat jen krátkodobě a v období kojení se
nedoporučuje.

26.5.9 Průjem
Průjem trvající 2 dny a více vyžaduje lékařský zásah. V období těhotenství i kojení jsou
bezpečné:
 Rehydratační roztoky;
 živočišné uhlí;
 diosmektit;
 probiotika.

213
27 Farmakologie přednemocniční neodkladné péče (PNP)

27.1 PNP – analgetika anodyna

Fentanyl (Fentanyl®), morfin Morphin®, sufentanil Sufentanil®, tramadol Tramal®
 S: Silná opioidní analgetika
 MÚ: tlumí přenos bolesti přímo na neuronech
 NÚ: útlum dechu, závratě, nauzea, zácpa, zvracení, stažení svěračů hladké svaloviny
(= zácpa, retence moči, stah žlučových cest), hypotenze, bradykardie, mióza (zúžení
zornice i ve tmavém prostředí)
 KI: gravidita, látky tlumící CNS (alkohol, sedativa, hypnotika), hypotenze, astma,
CHOPN

27.2 PNP – nesteroidní analgetika a spasmolytika

Algifen®
 S: Analgetika, antipyretika + spazmolytikum
 I: bolest "střední intenzity"
 Z: metamizol + pitofenon + fenpiverin
Novalgin®
 S: Analgetika, antipyretika, spasmolytika
 I: bolest "střední intenzity"
 Z: metamizol
Paralen®
 S: Analgetika, antipyretika
 I: horečka, bolest dospělí, děti, i těhotné, kojící
 Dospělý: max. dávka 1 g 4x denně
 Z: paracetamol

27.3 PNP – anestetika

Calypsol®
 S: Anestetika intravenózní s krátkodobým účinkem
 I: chirurgické výkony do 15 min, úvod do celkové anestézie, vhodné
s benzodiazepiny, pro potlačení nežádoucích účinků (halucinace, neklid)
 KI: glaukom, preeklampsie, eklampsie, křeče v anamnéze, schizofrenie, akutní
psychóza
 Z: ketamin

214
Dormicum®
 S: Hypnotika, anestetika
 MÚ: útlum CNS
 I: navození sedace při zachovaném vědomí
 NÚ: útlum dechu, ospalost, noční můry
 KI: zástavy dechu
 IL: alkohol, sedativa, anxiolytika, antipsychotika (neuroleptika) = zvýšení účinku
(protože mají společné sedativní účinky na CNS)
 Antidotum: flumazenil (Anexate®)
 Z: midazolam
Hypnomidate®
 S: Anestetika intravenózní celkové
 Nástup 15 vteřin, délka 5 min
 I: krátké výkony, úvod do celkové anestézie
 NÚ: zástava dýchání, snížení TK
 Z: etomidát
Mesocain®
 S: Anestetika lokální
 Topická, infiltrační, lokální, povrchová slizniční a inhalační, spinální anestezie
 Z: trimekain
Propofol®
 S: Anestetika intravenózní
 Celkové anestetikum s krátkým účinkem
 I: Úvod a udržování celkové anestézie
 Z: propofol
Thiopental®
 S: Anestetika intravenózní, barbiturát
 MÚ: útlum CNS
 I: Celková anestézie, tetanie, eklampsie, epilepsie, předávkování lokálními
anestetiky
 NÚ: arytmie, útlum dechu, astmatický záchvat
 KI: alergie, srdeční slabost, astma, všechny sepse, hypotenze, šok
 Z: thiopental
Lidocain (lidokain) (Lidocain®, Xylocaine®)
 S: Lokální anestetikum + antiarytmikum
 I: krátká anestezie, 2. volba po amiodaronu, extrasystoly, tachykardie, ischemie
srdce

215
27.4 PNP – antiagregancia
Kardegic®, Aspegic®
 S: Antiagregancia – ireversibilní inhibice COX-1
 MÚ: inhibice (blok) COX trombocytů → ↓ agregace (shlukování) trombocytů
 trvalé dávky cca 100 mg blokují nevratně COX jen na krevních destičkách (nevratně
= po dobu života trombocytu, tedy 7-10 dní)
 Z: kyselina acetylsalicylová, zk. ASA
Clopidogrel®
 S: Antiagregancia – inhibitory ADP-receptoru
 MÚ: blokování (antagonizmus) ireverzibilně (nevratně) ADP-receptoru na
trombocytech → blokování agregace trombocytů 7-10 dní
 NÚ: GIT potíže, krvácení, úbytek bílých krvinek, krevních destiček
 Z: klopidogrel (clopidogrel)
Brilique®
 S: Antiagregancia – inhibitory ADP-receptoru
 MÚ: blokování (antagonizmus) reverzibilně (vratně = účinek několik hodin) ADP-
receptoru → blokování agregace trombocytů 7-10 dní
 NÚ: GIT potíže, krvácení, úbytek bílých krvinek, krevních destiček
 Z: tikagrelor

27.5 PNP – antiarytmika

atropin
 S: Antidysrytmika
 MÚ: parasympatolytikum
 I: v případě bradyarytmie
Brevibloc®
 S: β-sympatolytika (BB)
 MÚ: blok ß receptorů = ↓ FS (negativně chronotropní účinek) i síly stahu (negativně
inotropní účínek) → ↓TK
 I: Tachyarytmie
 NÚ: bradykardie, AV blokády, bolest hlavy, deprese, nespavost, halucinace, děsivé
sny
 KI: astma, bradykardie, akutní srdeční selhání, opatrnost v graviditě a laktaci
 IL: BB i BKK i srdeční glykosidy ↓ vedení vzruchu po srdci → riziko srdeční
zástavy
 NSAID ↓ útlum vysokého TK
 Z: esmolol

216
 Betaloc®
 S: β-sympatolytika (BB)
 MÚ: blok ß receptorů = ↓ FS i síly stahu → ↓TK
 I: Tachyarytmie
 NÚ: bradykardie, AV blokády, bolest hlavy, deprese, nespavost, halucinace, děsivé
sny
 KI: astma, bradykardie, akutní srdeční selhání, opatrnost v graviditě a laktaci
 IL: BB i BKK i srdeční glykosidy ↓ vedení vzruchu po srdci → riziko srdeční
zástavy
 NSAID ↓ útlum vysokého TK
 Z: metoprolol
calcium chloratum
 S: Minerální látka – Vápník
 I: ↓ Ca2+, ↓ kontrakce myokardu
Amiodaron (Cordarone®, Sedacoron®)
 S: Antidysrytmika, antiarytmika
 MÚ: antiarytmika (především tlumení A-V vedení a síly srdečnního stahu)
 I: Poruchy rytmu
 NÚ: poškození funkce štítné žlázy (tyreopatie, viz 25.2 Štítná žláza (ŠZ) –
tyreostatika)
Propafenon (Prolekofen®, Rytmonorm®)
 S: Antidysrytmika, antiarytmika
 MÚ: antiarytmikum, konkrétně blokuje iontové kanály = nižší tvorba srdečních
vzruchů = jednotnější přenos impulzu pro srdeční stah

27.6 PNP – antidiarhoika

Carbo®
 S: Antidiarhoika – adsorbencia
 Adsorpční uhlí
 MÚ: navázání (adsorpce) škodlivých látek na léčivo
 I: od 3 let věku
 Z: aktivní uhlí (carbo adsorbens)

27.7 PNP – antidota

Anexate®
 S: Antidotum benzodiazepinů (sedativa, anxiolytika)
 Z: flumazenil

217
 atropin
 S: V kombinaci s reaktivátory je antidotem intoxikací organofosforovými látkami
ethanol
 S: Otravy metanolem, etylenglykolem.
glukagon
 hormon
 I: Hypoglykémie, antidotum při předávkování beta-blokátory, kdy glukagon zpět
zvýší srdeční kontraktilitu i tepovou frekvenci
hydroxykobalamin
 S: Otravy kyanidy.
kalcium
 S: Předávkování blokátory vápníkových kanálů.
kyslík
 S: Otravy oxidem uhelnatým (CO).
N-acetylcystein
 S: Otravy paracetamolem.
naloxon
 Antidotum při akutní otravě opiáty
 MÚ: antagonistů opioidních receptorů
 I: Intoxikace opioidy
 NÚ: abstinenční příznaky, nauzea, zvracení, pocení, tachykardie, ↑ TK

27.8 PNP – antiemetika

Torecan®
 S: Antiemetika – blokátory dopaminu
 KI: děti do 15 let
 Z: thiethylperazin
Degan®
 S: Prokinetika
 MÚ: blokování dopaminu a serotoninu
 I: nevolnost, žaludeční plnost, zvracení, jícnový reflux, podání před jídlem
 NÚ:
sexuální dysfunkce, gynekomastie (růst prsu u mužů), galaktorea (tvorba a sekrece
mateřského mléka u žen)
blokování dopaminu = extrapyramidové nežádoucí účinky

218
  Z: metoklopramid

27.9 PNP – antifibrinolytika

Exacyl®
 S: Antifibrinolytika
 MÚ: vazbou na plazmin (obsazením vazebného místa pro fibrin) blokuje fibrinolýzu
(=rozpouštění krevní sraženiny) = proti krvácení
 I: zástáva drobnějších krvácení
 Z: kyselina tranexamová

27.10 PNP – antikoagulancia

heparin
 S: Antikoagulancia – aktivátory antitrombinu III
 MÚ: ↑účinku (vaznosti) AT III = blokování srážecího faktoru II (trombinu) a a
inaktivace faktoru Xa
 s.c. nebo i.v., účinek 1-3 h
 i.m. NE! → hematomy (modřiny, krevní podlitiny)
 NÚ: alergie, trombocytopenie, osteoporóza, ↓K+
 KI:
čerstvé GIT krvácení, žaludeční vřed, mozkové krvácení, poranění a operace CNS
nekontrolovaná hypertenze, nedostatek krevních destiček, hemofilie

27.11 PNP – antihypertenziva

Ebrantil®
 S: α1-sympatolytikum
 MÚ: α1-sympatolytikum, snížení TK bez reflexní tachykardie
 I: hypertenze, hypertenze rezistetní na běžnou léčbu
 NÚ: nevolnost zvracení, únava, palpitace
 KI: odchylky aorty
 Z: urapidil
Tensiomin®
 S: Inhibitory angiotenzin-konvert. enzymu (ACEi)
 MÚ: nevzniká angiotenzin II = vazodilatace
 NÚ: hypotenze, suchý kašel, ↓ filtrace krve, ↓ aldosteronu, angioedém, bolesti
hlavy, nevolnost, alergická reakce
 KI: gravidita, laktace, děti, zúžení aorty, chlopní srdce, či ledvinných artérií,
porfyrie

219
  IL: ACEi i kalium šetřící diuretika → hyperkalemie (↑ K+)
 Vhodné: ACEi (↑K+) a thiazidová diuretika (↓K+)
 Z: kaptopril

27.12 PNP – antihistaminika

Dithiaden®
 S: Antihistaminika
 MÚ: blokování histaminových receptorů → tlumení alergické, zánětlivé reakce
 I: alergická rýma, alergická konjunktivitida, urtikarie (kopřivka), angioedém,
alergický exantém, anafylaxe, atopický ekzém, astma bronchiale, migrény, zvracení
 NÚ: GIT (bolest břicha, nauzea), sedace, závrať, hučení v uších, závrať, nespavost,
bolest hlavy
 Z: bisulepin

27.13 PNP – bronchodilatancia

Berodual®
 S: Antiastmatika – β2-sympatomimetika
 MÚ: rozšíření průdušek (bronchů) vlivem stimulace β2 receptorů sympatiku a
blokádou M receptorů parasympatiku
 NÚ/KI: tachykardie, sucho v ústech, závratě, hypertenze, v těhotenství po dohodě
s lékařem
 Z: fenoterol + ipratropium
 β2-SM fenoterol + PSL ipratropium (Berodual®)
Ventolin®
 S: Antiastmatika – β2- sympatomimetika
 MÚ: rozšíření průdušek (bronchů) vlivem stimulace β2 receptorů sympatiku
 NÚ/KI: arytmie, tachykardie, hypertenze, v těhotenství po dohodě s lékařem
 Z: salbutamol

27.14 PNP – diuretika

Furosemid®
 S: Diuretika – Kličková (Henleovy kličky)
 MÚ: inhibují kotransport Na+, K+, Cl- a vody v moči = ↑moči, ↓TK
 Silný, ale krátký (cca 3-4 h) účinek
 NÚ: ↓K+ (riziko u kardiaků), ↓Ca2+, ↓Mg2+ v krvi, postižení jater, alergické rekce
 KI: anurie (zástava močení), arytmie, jaterní poruchy, pacienti s ↓Na+ ↓K+
 Z. furosemid

220
27.15 PNP – kortikoidy
Dexamed®
 S: Glukokortikoid
 I: alergie, astma, polékové alergické reakce, potransfúzní reakce, sérová nemoc,
edém laryngu, anafylaktické reakce, šokové stavy, mozkový edém.
 Z: dexametazon
Rectodelt®
 S: Imunosupresiva – glukokortikoidy
 MÚ: ↓ imunity
 I: u dětí akutní laryngitida, spastická bronchitida
 NÚ: ↑ glykémie, nadváha, strie, ↑ TK, ↓ ochrany sliznic GIT → ↑ riziko
žaludečního vředu, osteoporóza
 KI: mykózy, viry, TBC, očkování, akutní psychózy, vředová choroba, cukrovka
závislá na inzulinu, tromboembolické příhody, pokročilá osteoporóza, v těhotenství
a laktaci po zvážení lékařem
 Z: prednison
Solu-Medrol®
 S: Imunosupresiva – glukokortikoidy
 MÚ: ↓ imunity
 I: akutní stavy: astma, CHOPN, alergické reakce, autoimunitní choroby
 NÚ: ↑ glykémie, nadváha, strie, ↑ TK, ↓ ochrany sliznic GIT → ↑ riziko GIT vředu,
osteoporóza
 KI: mykózy, viry, TBC, očkování, akutní psychózy, vředová choroba, cukrovka na
inzulinu, tromboembolie, pokročilá osteoporóza, v těhotenství a laktaci po zvážení
lékařem
 Z: methylprednisolon

27.16 PNP – monosacharidy

glukóza
 S: Živina, sacharid
 I: Hypoglykemické stavy

27.17 PNP – periferní myorelaxancia

Esmeron®
 S: Myorelaxancia periferní postsynaptická nedepolarizující (střednědobě působící)
 MÚ: antagonisté N acetylcholinových receptorů nervosvalové ploténky (naváží se,
ale nevyvolají svalový stah), antidotum iACHE

221
  I: anestézie před zákrokem
 NÚ: zástava dýchání = nutno zajistit dýchání, ↓ TK
 Z: rokuronium
Succinylcholinjodid®(SCCHJ)
 S: Myorelaxancia periferní postsynaptická depolarizující
 MÚ: agonista receptorů nervosvalové ploténky, není rozkládán ACHE, vyvolává
depolarizaci (úvodní svalové stahy), ale zůstane navázáno (není další stah)
 I: tracheální intubace, krátké relaxace, laryngospasmus
 NÚ: bradykardie, bronchospasmus, sinusová tachykardie, systémová hypertenze
 KI: nepřítomnost umělého dýchání
 Z: suxamethonii iodidum
Tracrium®
 S: Myorelaxancia periferní postsynaptická nedepolarizující (krátkodobě působící)
 MÚ: kompetitivní antagonisté (N) receptorů nervosvalové ploténky (naváží se ale
nevyvolají svalový stah), antidotum iACHE
 I: anestézie před zákrokem
 NÚ: zástava dýchání = nutno zajistit dýchání, snížení TK
 Z: atrakurium (atracurium)

27.18 PNP – Parasympatomimetika

Syntostigmin®
 S: Parasympatomimetika – inhibitory acetylcholinesterázy (iACHE)
 MÚ: ↑ koncentraci ACh inhibicí AChE (= acetylcholinesterázy) → stimulace.
hladkých svalů
 I: poruchy, útlum peristaltiky, zadržování moči, myasthenia gravis
 NÚ: ↓TK, ↓FS, zvracení, průjem
 KI: hypotyreóza
 Z: neostigmin

27.19 PNP – Psychofarmaka

Haloperidol®
 S: Antipsychotika klasická (starší)
 MÚ: Tlumí pozitivní příznaky u endogenních psychóz: halucinace, bludy, neklid,
agresivitu, bizarní chování
 NÚ: třes, křeče svalů, ospalost, zmatenost, únava, zvýšená chuť k jídlu, sucho
v ústech, zácpa, bušení srdce, zrychlený tep, impotence, poruchy erekce
 KI: těhotenství a kojení, poruchy jater, ledvin, epilepsie, Parkinsonova choroba

222
  IL: alkohol, hypnotika, sedativa, anxiolytika, protože vše působí sedativně
 Z: haloperidol

27.20 PNP – sedativa, antikonvulsiva

Apaurin®
 S: Sedativa, anxiolytika: benzodiazepiny
 MÚ: dlouhý, ale mírný útlum CNS bez ztráty vědomí
 I: stresy, strachy, úzkosti, fóbie
 NÚ: zmatenost, otupělost, dlouhodobě návyk, deprese
 IL: alkohol, sedativa, anxiolytika, antipsychotika (neuroleptika) = zvýšení účinku
(protože působí všichni sedativně na CNS)
 Z: diazepam
Diazepam®
 S: Sedativa, anxiolytika: benzodiazepiny
 MÚ: dlouhý, ale mírný útlum CNS bez ztráty vědomí
 I: stresy, strachy, úzkosti, fóbie
 NÚ: zmatenost, otupělost, dlouhodobě návyk, deprese
 IL: alkohol, sedativa, anxiolytika, antipsychotika (neuroleptika) = zvýšení účinku
(protože působí sedativně na CNS)
 Z: diazepam

27.21 PNP – Spasmolytika

Buscopan®
 S: Parasympatolytika – spasmolytika
 MÚ i I: uvolnění útrobních (GIT, moč., žluč, ženských pohlavních cest) hladkých
svalů
 NÚ: sucho v ústech, ↓pocení a močení, nevolnost, bušení srdce, zácpa
 KI: glaukom, střevní atonie (ochablost), tachykardie
 opatrnost u ICHS, zvětšené prostaty (ta samo již způsobuje retenci moči),
myasthenia gravis
 Z: butylskopolamin
Magnesium sulfát®
 S: Tokolytikum, spasmolytikum, antiarytmikum
 MÚ: blok Ca = relaxace svalů
 I: křečové stavy, ↓ Mg2+, tokolytická léčba
 NÚ: předávkování → svalová ochablost, ↓ TK, poruchy srdečního rytmu
 Z: síran hořečnatý

223
 Syntophyllin®
 S: Antiastmatika – methylxantinová
 MÚ: uvolnění hladkého svalstva bronchů (i cév, GIT, žlučových cest)
 I: astma, CHOPN, apnoe novorozenců
 NÚ: GIT potíže, bušení srdce, alergie, bolest hlavy
 KI: tyreotoxikóza, tachyarytmie, aktutní IM, epilepsie
 Z: aminofylin

27.22 PNP – Sympatomimetika

adrenalin, noradrenalin
 S: Sympatomimetika, Inotropika
 MÚ: Stimulace síly stahu (inotropie) i srdeční frekvence (chronotropie), ↑ TK,
bronchodilatace.
 I: srdeční zástava, selhání krevního oběhu.
 NÚ: nekrózy při podání do tkáně.
Tensamin®
 S: Sympatomimetika, Inotropika
 MÚ: Stimulace síly stahu (inotropie) i srdeční frekvence (chronotropie), ↑ TK,
bronchodilatace, ↑ zvýšení prokrvení ledvin
 I: srdeční zástava, selhání krevního oběhu
 NÚ: nekrózy při podání do tkáně
 Z: dopamin

27.23 PNP – Uterotonika

Methergin®
 S: Uterotonika – námelové alkaloidy
 MÚ: kontrakce hladké svaloviny dělohy (stimulací α adrenergních a serotoninových
receptorů v děloze)
 děloha je nejcitlivější před porodem
 I: poporodní atonie, či krvácení
 NÚ a KI: hypertenze, zvracení, cévní onemocnění, nemoci jater, ledvin
 Z. methylergometrin

27.24 PNP – Vasodilatancia

Isoket®
 S: Vasodilatancia – nitráty
 MÚ: NO z endotelu cév navozuje relaxaci hladkých svalů cév → vazodilatace

224
  I: angina pectoris, akutní IM, akutní levostranné srdeční selhání
 NÚ: reflexně tachykardie, nitrátová bolest hlavy, dlouhodobě ↓ účinnosti →
tolerance na léčivo
 KI: hypotenze (↓TK), akutní selhání pravé komory, nebo plicní embolie, stenóza
aorty, zvýšený nitrolební tlak, obstrukční kardiomyopatie, glaukom
 Z: isosorbid dinitrát
nitroglycerin (glycerol trinitrát) (Nitromint®, Perlinganit®, Nitro Pohl®)
 S: Vasodilatancia – nitráty
 MÚ: NO z endotelu cév navozuje relaxaci hladkých svalů cév → vazodilatace
 I: na záchvat 1. volba, nástup za 2-3 min, trvání 20-30 min
 NÚ: reflexně tachykardie, nitrátová bolest hlavy, dlouhodobě ↓ účinnosti →
tolerance na léčivo
 KI: hypotenze (↓TK), akutní selhání pravé komory, nebo plicní embolie, stenóza
aorty, zvýšený nitrolební tlak, obstrukční kardiomyopatie, glaukom
Oxantil®
 S: Xantinová vazodilatancia
 MÚ: uvolnění hladkých svalů cév → vazodilatace
 I: Poruchy prokrvení mozku, srdce, lze i na CHOPN, akutní astma
 NÚ: bušení srdce, bolesti hlavy, třes rukou
 Z: etofylin + teofylin

27.25 PNP – Vazokonstriktory

Remestyp®
 S: Hormon, vazokonstriktor
 MÚ: odvozen od vazopresinu (hormon s účinkem vazokonstrikce, zadržování vody)
 I: na snížení krvácení (vazokonstrikcí) u GIT krvácení, porodu, gynekologii,
operace břicha, pánve
 NÚ: bušení srdce až riziko poruchy srdečního rytmu, ↑ TK, bolesti břicha, hlavy
 Z: terlipresin

225
28 Biologický materiál a jeho vyšetření

28.1 Biologický materiál

28.1.1 Cíle vyšetření biologického materiálu

 Biochemická vyšetření: stanovení uhlohydrátů, tuků, bílkovin, minerálních látek,
vitaminů, enzymů, hormonů, léčiv;
o stanovení základního spektra (screening);
o specializované vyšetření (funkce jater, ledvin);
 hematologická vyšetření (množství červených krvinek, hemoglobin, krevní
srážlivost);
 mikrobiologická vyšetření: přítomnost bakterií, virů, plísní, či parazitů;
 cytologické vyšetření: (stěr volných buněk např. z děložní sliznice, či odběr
tekutiny např. z plic);
 histologické vyšetření: odběr a vyšetření části tkáně (orgánu);
 sérologické vyšetření: přítomnost protilátek;
 imunologické vyšetření: látková i buněčná imunita;
 toxikologické vyšetření: stanovení cizorodých reziduí;
 genetické vyšetření: genetické a dědičné choroby, vyšetření příbuznosti.

28.1.2 Druhy biologického materiálu

 Tělní tekutiny: krev, mozkomíšní mok, žaludeční a střevní tekutiny;
 sekrety: z patologických ložisek, pochvy;
 exkrety: moč, stolice, pot, sputum (z dýchacích cest), natrávenina ze žaludku;
 tkáně: jater, ledvin, kostní dřeně, sliznice močového měchýře, žaludku, nebo tkáně
patologických ložisek.

28.1.3 Klíčové zkratky

 B: plná krev (blood)
 P: plazma (plasm)
 S: sérum (serum)
 U: moč (urine)
 F: stolice (faeces)

226
28.2 Vyšetření moče

28.2.1 Čas odběru vzorku

 První ranní moč;
 Druhá ranní moč (vhodné u vyšetření močového sedimentu);
 Náhodný vzorek moči (např. při akutních stavech);
 Časový sběr moči za stanovený čas (např. za 24 h) pro kvantitativní stanovení např.
bílkovin, iontů, clearance.

28.2.2 Způsob odběru vzorku

 Spontánní mikce (vyprázdnění močového měchýře);
 Sterilní katetrizace z močového měchýře (cévkování) např. při menzes;
 Suprapubická punkce (odběr punkcí plného močového měchýře).

28.2.3 Fyzikální vyšetření moči

 Objem (pitný režim, fyzická aktivita, pocení, stav ledvin, stolice, věk);
 Barva (množství moči, barviva ze stravy);
 Pěna (bilirubin, bílkoviny, glukóza);
 Zápach (organické kyseliny, aceton = katabolizmus tuků);
 Zákal (nepatrné zakalení fosfáty, uráty);
 Hustota (množství moči a množství rozpuštěných látek, poruchy ledvin, diabetes,
bílkoviny v moči).

28.2.4 Chemické vyšetření

 Bílkoviny (poškození glomerulu, krevní plazma v moči);
 Erytrocyty v moči (zánět, rakovina vylučovací soustavy, močové kameny,
onemocnění oběhové soustavy);
 Glukóza (diabetes, poškození ledvinných tubulů);
 Hemoglobin (anémie, popáleniny);
 Ketolátky (dekompenzace diabetu, námaha, bezsacharidové diety);
 pH moči (fyziologické pH moči 5 – 7; strava, infekce);
 Žlučová barviva, např. bilirubin, urobilinogen (poruchy jater, kameny, či nádory
žlučových cest).

28.2.5 Morfologické vyšetření močových elementů

 Centrifugovaný vzorek moči poskytne sediment z moči;

227
  vyšetření množství erytrocytů, leukocytů, proteinů v moči, krystaly (kyseliny
močová, uráty, fosfáty).

28.2.6 Mikrobiologické vyšetření moči

 Bakterie v moči (infekce vylučovací soustavy).

228
29 Informační zdroje k dalšímu studiu
Atlas lidského těla. 5. vyd. Ilustroval Myriam FERRÓN, ilustroval Miquel FERRÓN GEIS,
přeložil Marek PLÁNIČKA, přeložil Jan KOHOUT. Čestlice: Rebo, 2009. 164 s.
ISBN 978-80-255-0294-5.
ČEŠKA, Richard, TESAŘ, Vladimír, Petr DÍTĚ a Tomáš ŠTULC, ed. Interna. Praha: Triton,
2010. 876 s. ISBN 978-80-7387-423-0.
FAIT, Tomáš, Michal ZIKÁN a Jaromír MAŠATA. Moderní farmakoterapie v gynekologii
a porodnictví. 2. rozšířené vydání. Praha: Maxdorf, [2017]. Jessenius. 624 s.
ISBN 978-80-7345-482-1.
FUSEK, Martin a kol. Biologická léčiva: teoretické základy a klinická praxe. Praha: Grada,
2012. 219 s. 219 s. ISBN 978-80-247-3727-0.
GANONG, William F. Přehled lékařské fyziologie. 20. vydání. Praha: Galén, 2005. 890 s.
ISBN 80-7262-311-7.
KELNAROVÁ, Jarmila, Dominika BABÁKOVÁ, Martina CAHOVÁ, et al. Ošetřovatelství
pro střední zdravotnické školy - 2. ročník. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha:
Grada (Sestra), 2016. 260 s. ISBN 978-80-247-5331-7.
KITTNAR, Otomar, et al: Lékařská fyziologie. 1. vydání. Grada, 2011. 800 s. ISBN: 978-80-
247-3068-4.
KOOLMAN, Jan a Klaus-Heinrich RÖHM. Barevný atlas biochemie. 4. vydání. Grada, 2012.
512 s. ISBN: 978-80-247-2977-0.
KREJSEK, Jan, Ctirad ANDRÝS a Irena KRČMOVÁ. Imunologie člověka. 1. vydání.
Hradec Králové: Garamon, 2016, 496 s. ISBN 978-80-86472-74-4.
LANGMEIER, Miloš, et al: Základy lékařské fyziologie. 1. vydání. Grada, 2009. 320 s.
ISBN 978-80-247-2526-0.
LEDVINA, Miroslav, Alena STOKLASOVÁ a Jaroslav CERMAN. Biochemie pro studující
medicíny. Vyd. 2. V Praze: Karolinum, 2009. 546 s. ISBN 978-80-246-1414-4.
LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI. Základní a aplikovaná farmakologie. 2., dopl.
a přeprac. vyd. Praha: Galén, c2007. 672 s. ISBN 978-80-7262-373-0.
LÜLLMANN, Heinz, Klaus MOHR a Lutz HEIN. Barevný atlas farmakologie. Překlad 4.
anglického, zcela přepracovaného a rozšířeného vydání. Grada, 2012. 384 s.
ISBN 978-80-247-3908-3.
LÜLLMANN, Heinz, Klaus MOHR a Martin WEHLING. Farmakologie a toxikologie.
Překlad 15., zcela přepracovaného vydání, 2. české vydání. Praha: Grada, 2004. 725 s.
ISBN 80-247-0836-1.
MAREK, Josef, et al: Farmakoterapie vnitřních nemocí. 4. vydání. Grada, 2010. 808 s.
ISBN 978-80-247-2639-7.

229
MARTÍNKOVÁ, Jiřina. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. 2., zcela
přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2018. 520 s. ISBN 978-80-
247-4157-4.
NESTLER, Eric J., Steven E. HYMAN a Robert C. MALENKA. Molekulárna
neuropsychofarmakológia. Slovenské vydanie, Trenčín 2012, 498 s. ISBN 978-80-
88952-70-1.
NOŽINOVÁ, Eva. Léky v těhotenství a při kojení (Doporučený postup). [online]. Česká
lékárnická komora, Praha, 2010 [cit. 2018-02-12]. Dostupné z:
https://www.lekarnici.cz/getattachment/Pro-verejnost/PORADENSTVI---
KONZULTACE/PORADENSTVI---KONZULTACE/Doporuceny-postup---Leky-v-
tehotenstvi-a-pri-kojen/DP_tehotenstvi_V1-1.pdf.aspx.
PARKER, Steve. Lidské tělo. V Praze: Euromedia Group - Knižní klub, 2007. 288 s. ISBN
978-80-242-2211-0.
PICKOVÁ, Jana. Farmakologie nemocí kůže. [online]. Hradec Králové, 2006 [cit. 2017-01-
09]. Dostupné z: <https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120020798/>. Diplomová
práce. Univerzita Karlova, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové. Katedra
farmakologie a toxikologie. Vedoucí práce PharmDr. Jana Pourová, Ph.D.
SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 6. vydání.
Grada, 2004. 448 s. ISBN: 80-247-0630-X.
SILBERNAGL, Stefan a Florian LANG. Atlas patofyziologie člověka. Vyd. 1. české. Praha:
Grada, 2001. 390 s. ISBN 80-7169-968-3.
SLÍVA, Jiří a Martin VOTAVA. Farmakologie. 1. vydání. Praha: Triton, 2011. 394 s. ISBN
978-80-7387-500-8.
SLÍVA, Jiří, Veronika MÜLLER ZÁVALOVÁ a Jitka PATOČKOVÁ. Moderní
farmakoterapie pro první linii. 1. vydání. Praha: Axonite CZ, 2015. Asclepius. 216 s.
ISBN 978-80-88046-00-4.
Solen: Interní medicína pro praxi. [tištěné a online periodikum]. 2009- [cit. 2017-02-03].
Dostupné z: http://www.internimedicina.cz/. ISSN 1803-5256 (online verze).
Solen: Klinická farmakologie a farmacie. [tištěné a online periodikum]. 2009- [cit. 2017-02-
06]. Dostupné z: http://www.klinickafarmakologie.cz/. ISSN 1803-5353 (online verze).
Solen: Medicína pro praxi. [tištěné a online periodikum]. 2009- [cit. 2017-02-02]. Dostupné
z: http://www.medicinapropraxi.cz/. ISSN 1803-5310 (online verze).
Solen: Praktické lékárenství. [tištěné a online periodikum]. 2009 [cit. 2017-02-15]. Dostupné
z: http://www.praktickelekarenstvi.cz/. ISSN 1803-5329 (online verze).
TOMÁŠEK, Jiří. Onkologie: minimum pro praxi. 1. vydání. Praha: Axonite CZ, 2015.
Asclepius. 448 s. ISBN 978-80-88046-01-1.
Triton: Lékařské repetitorium Medicabáze.cz [online]. 2007- [cit. 2017-01-08]. Dostupné z:
http://www.medicabaze.cz.cz/.

230
VOKURKA, Martin, et al: Patofyziologie pro nelékařské směry. 1. vydání. Karolinum, 2005.
218 s. ISBN 978-80-246-0896-9.
ŽÁK, Aleš a Jan PETRÁŠEK, et al: Základy vnitřního lékařství. 1. vydání. Galén, 2011. 524
s. ISBN 978-80-7262-697-7.

231
30 Rejstřík pojmů
antihemoroidika, 144 biologický materiál: moč, 227
A antihistaminika, 161; PNP, 220 biologický materiál, 226
antihypertenziva: PNP, 219 biotin, 33
ACEi, 92
antikoagulancia, 105, 109; BKK, 90
acidum folikum, 32
aktivátory antitrombinu III blokátory: receptorů angiotenzinu,
ACTH, 35, 162
(hepariny), 106; inhibitor 93; vápníkových kanálů, 90
ADH, 35
faktoru Xa (xabany), 105; bludy, 67
adjuvantní léčba, 14
nepřímá ‐ antagonisté vit. K, B‐lymfocyty, 159
adrenalin, 36
107; PNP, 219; přímé inhibitory bolest, 72
agonista, 16
trombinu, 105; v těhotenství a bronchodilatancia: PNP, 220
aktinomyciny, 195
laktaci, 109
aldosteron, 36
alkansulfonáty, 191
antikonvulsiva: PNP, 223 C
antikonvulziva, 62
aminokyseliny, 23 CaB, 90
antimanika, 59
analgetika, 78; opiodní, 81; CCB, 90
antimykotika, 184
opioidní (silná), 81; PNP, 214 cévy, 89
antineoplastika, 189
androgeny, 36, 157 COX, 76
antiobezitika, 123, 124
anestetika: celková, 85; lokální, cukrovka, 115
antiparkinsonika, 69
84; PNP, 214 cukry, 20
antiprotozoální látky, 183
anodyna, 81 cyklooxygenáza, 76
antipsychotika, 67
ANS, 44 cytostatika, 189
antipyretika, 78
ansamyciny, 174
antiseptika, 187
antacida, 132
antagonista, 16
antitusika, 126; morfinová, 126; D
nemorfinová, 127 deflatulancia, 140
antagonisté: progesteronu, 155
antivirotika, 175 depolarizace, 39
antagonisté kalcia, 90
antracykliny, 195 deprese, 56
anthelmintika, 181
antrachinony, 195 dermální, 19
antiagregancia, 102; inhibitory
anxiolytika, 61 dermatologika, 203
ADP, 103; inhibitory
aPTT, 107 dezinficiencia, 187
fosfodiesterázy, 104; inhibitory
ASA, 78, 103 diabetes mellitus, 115
IIb/IIIa, 104; ireversibilní iCOX‐
asparagináza, 197 difuze prostá, 18
1, 103; PNP, 216
ATB, 166; aminoglykosidy, 169; diuretika, 146; PNP, 220
antiandrogeny: cytostatika, 200
fluorochinolony, 170; donátory NO, 94
antianemika, 111
glykopeptidy, 170; chinolony, dusíkaté látky, 23
antiarytmika, 96; PNP, 216
170; linkosamidy, 173; dusíkaté yperity, 191
antiastmatika, 128;
makrolidy, 171; nitrofurantoin,
antileukotrienová, 130;
173; nitroimidazoly, 173;
glukokortikoidy, 128;
sulfonamidy, 172; tetracykliny
E
methylxantinová, 130; β2‐
(TET), 171; β‐laktamy, 167 EGRF, 198
sympatomimetika, 129
ATC klasifikace, 14 endocytózy, 18
antibiotika, 166
enterální, 19
antidepresiva, 56
antidiabetika, 112; perorální, 116 B enzymy, 27
eosinofily, 159
antidiarhoika, 138; PNP, 217 bakterie, 166 eozinofily, 159
antidota: PNP, 217 BB, 52 epilepsie, 62
antidysrytmika, 96 benigní hyperplazie prostaty, 157 erekce, 157
antiemetika, 136; PNP, 218 beta‐blokátory, 52; estradiol, 36
antiepileptika, 62 antiglaukomika, 207 estrogeny, 36, 151
antifibrinolytika: PNP, 219 BHP, 157 estron, 36
antiflogistika, 80 biguanidy, 116 exoocytózy, 18
antigeny, 160 biokatalyzátory, 27 expektorancia, 127

232
exspirace, 13 HVLP, 14 inkretinová analoga, 118
hydroxyurea, 193 inotropika, 98
F hypnosedativa, 59 interakce léčiv, 13
hypnotika, 60 intradermální, 19
farmacie, 13
hypolipidemika, 119; fibráty, 122; intramuskulární, 19
farmakodynamika, 19
inhibitory absorpce intravenózní, 19
farmakokinetika, 18
cholesterolu, 122; pryskyřice, inzulin, 36, 112
fibrinolytika, 109
123; statiny, 121 inzuliny, 115
FSH, 35
iontové kanály, 18
Ch IPP, 134
G IVLP, 14
chemoterapie, 189
gestageny, 36, 151
CHOPN, 128
GIT protizánětlivá léčiva, 143 K
glifloziny, 119
glinidy (meglitinidy), 118
I kalciferoly, 31
kalcitonin, 35
glitazony, 117 iCA, 208
kamptoteciny, 196
glukagon, 36, 115 iCOX, 77
kardiotonika, 99
glukokortikoidy, 204; cytostatika, IKS, 129
karotenoidy, 30
199; imunosupresiva, 162 imunita, 159
KAS, 78, 103
gonadoliberiny, 200; cytostatika, imunosupresiva: antiproliferativní
kašel, 126
200 látky, 165; glukokortikoidy,
kobalamin, 33
162; inhibitory kalcineurinu,
koenzym Q10, 31
H 163; inhibitory mTOR, 164;
kofaktory, 27, 28
inhibitory TNF‐, 164; kontraindikace, 14
H2 antihistaminika, 136
monoklonální protilátky, 164; kortikoidy: cytostatika, 199; PNP,
halucinace, 67
proti adhezním molekulám, 221
Helicobakter pylori, 135
164 kortikosteron, 162
hemostatika, 110
indikace, 14 kortisol, 162
HER, 198
inhalační, 19 kortizol, 36
hlístice, 181
inhibice enzymatická, 28; kreatinin, 27
horečka, 73
akompetitivní, 28; ireverzibilní, krev: agregace, 102; fibrinolýza
hormon: luteinizační, 151, 157
29; kompetitivní, 28; (trombolýza), 102; koagulace,
hormony, 34; adenohypofýzy, 35;
nekompetitivní, 28; 102
adrenokortikotropní, 35, 162;
reverzibilní, 29 krevní srážení, 101
antidiuretický, 35; cytostatika,
inhibitor: angiotenzin‐ kurativní léčba, 14
199; dřeně nadledvin, 36;
konvertujícího enzymu, 92; kyanokobalamin, 33
epifýzy, 35; folikuly stimulující
kompetitivní, 17; kyselina: acetylsalicylová, 78, 103;
hormon, 35; folitropin, 35;
nekompetitivní, 17 askorbová, 33; listová, 32;
glukokortikoidy, 36;
inhibitory: DPP‐4, 119 listová – cytostatika, 192;
kortikotropin, 35; kůry
inhibitory: alfa‐glukosidáz, 118 močová, 27; mykofenolová,
nadledvin, 36; laktotropin, 35;
inhibitory: protonové pumpy, 134 165; nikotinová, 32; p‐
luteinizační, 35; lutropin, 35;
inhibitory: odpláštění virionu, 176 aminobenzoová, 172;
mineralokortikoidy, 36; mužské
inhibitory: DNA polymerázy, 177 tetrahydrolistová, 172
pohlavní, 157; neurofypofýzy,
inhibitory: reverzní transkriptázy,
35; pankreatu, 36; pohlavní,
177
36; prolaktin, 35; příštítných
inhibitory: proteázy, 178
L
tělísek, 36; růstový, 35;
inhibitory: neuraminidázy, 179 laxativa, 141
somatotropin, 35; steroidní,
inhibitory: topoizomerázy, 196 léčba: adjuvantní, 14; kurativní,
162; štítné žlázy, 35;
inhibitory: proteosyntézy, 197 14; neoadjuvantní, 14;
tyreoliberin, 35; tyreotropin,
inhibitory: proteinkináz, 197 paliativní, 14
35; tyreotropinu, 35;
inhibitory: aromatázy, 201 léčiva v těhotenství a kojení, 211
tyreotropní, 35; uterotonika,
inhibitory: karboanhydrázy, 208 léčivo, 13
153; ženské pohlavní, 151
lék, 13

233
léková forma, 13 oxid dusný, 85
R
Leydigovy buňky, 157 oxytocin, 35
LH, 35, 151, 157 radioterapie, 189
rektální, 19
lipidy, 22 P repolarizace, 39
listová kyselina, 32
PAB, 172 retinoidy: cytostatika, 202
lytika, 46
PAD, 116; analoga inkretinů, 118; riboflavin, 32
biguanidy, 116; glifloziny, 119; rovnováha acidobazická, 29
M glinidy (meglitinidy), 118; Rx léčiva, 15
markery nádorové, 36 inhibitory alfa‐glukosidáz, 118;
mastné kyseliny: nenasycené, 31 inhibitory DPP‐4, 119;
S
melatonin, 35 sulfonylmočoviny, 117;
membránové váčky, 18 thiazolidindiony (glitazony), sacharidy, 20
membránový potenciál: akční, 39; 117 saluretika, 146
klidový, 38 paliativní léčba, 14 sartany, 93
mimetika, 46 pantotenová kyselina, 32 sedativa, 59; PNP, 223
minerál: draslík, 33; fosfor, 34; paracetamol, 79 SERDs, 201
hořčík, 34; jód, 34; měď, 34; parasympatikus, 44 SERMs, 200
selen, 34; sodík, 33; vápník, 33; parasympatolytika, 55 schizofrenie, 67
zinek, 34; železo, 34 parasympatomimetika: somatostatin: cytostatika, 202
močovina, 27 antiglaukomika, 207; PNP, 222 spasmolytika, 81; PNP, 223
modulátory: antivirotika, 179 parasympatomimetika přímá, 54 srážení krve, 101
monocyty, 159 parathormon, 36 srdce, 89
monoklonální protilátky: parathyrin, 36 srdeční glykosidy, 99
cytostatika, 197 parenterální, 19 STH, 35
monosacharidy: PNP, 221 Parkinsonova nemoc, 69 subkutánní, 19
myorelaxancia, 81, 86; centrální, PEN, 168 sublinguální, 19
86; periferní, 86; PNP, 221 perorální, 19 SÚKL, 14
placebo, 14 sulfonylmočoviny, 117
sympatikus, 44
N platina (komplexy), 192
sympatolytika, 51; na BHP, 157
plazmatické buňky, 159
nadledviny, 162 sympatomimetika, 49;
PNP, 214
nádor, 189 antiglaukomika, 207; PNP, 224;
podophylotoxiny, 196
námelové alkaloidy: uterotonika, tokolytika, 155
polypeptidy, 196
154 systém: renin‐angiotenzin‐
probiotika, prebiotika, 143
nasální, 19 aldosteron, 91
progesteron, 36
Nematodes, 181
progestiny: cytostatika, 201
neoadjuvantní léčba, 14
prokinetika, 142 Š
nervový systém: autonomní
prostaglandiny, 76;
(vegetativní), 44 štítná žláza, 209
antiglaukomika, 208;
neuroleptika, 67
uterotonika, 154
neutrofily, 159
proteiny, 23
T
niacin, 32
proteiny transmembránové, 18 taxany, 194
nitráty, 94
protilátky, 159 testosteron, 36
nitrosomočovinové deriváty, 192
protozoa, 183 TET, 171
NK‐buňky, 159
přednemocniční neodkladné péče, thiazolidindiony (glitazony), 117
NSA, 80
214 THL, 172
NSAIDs, 80
psychofarmaka: PNP, 222 tiamin, 31
psychózy, 67 T‐lymfocyty, 159
O puriny: cytostatická analoga, 193 tokoferoly, 31
oftalmologika, 206 pyridoxin, 32 tokolytika, 155
OTC léčiva, 15 pyrimidiny: cytostatická analoga, toxoplazmóza, 183
oxid dusnatý, 94 193 transdermální, 19

234
transkripce, 25
U venofarmaka, 100; aescin, 100;
translace, 25 ginkgo, 100
transnasální, 19 ubichinon, 31 vinka alkaloidy, 194
trávicí enzymy, 145 urea, 27 vitamin: A, 30; B1, 31; B12, 33; B2,
TRH, 35 uterotonika, 153; PNP, 224 32; B3, 32; B5, 32; B6, 32; B9, 32;
triaziny, tetraziny, 191 C, 33; D, 31; E, 31; F, 31; H, 33;
trijodtyronin, 35 V K, 31, 107, 110
trombolytika, 109 VNS, 44
vasodilatancia: PNP, 224
TSH, 35
vazodilatancia, 90; xantinová, 99
tuky, 22
vazokonstriktory: PNP, 225 Z
tyreostatika, 209
vazopresin, 35 zánět, 74
tyroxin, 35
vazoprotektiva, 100 způsob podání léčiva, 19
VEGF, 198

235
31 Rejstřík generických názvů léčiv
amylmetakresol, 131 buspiron, 62
4 anastrozol, 201 busulfan, 191
apixaban, 106 butamirát, 127
4‐chlorfenol, 187
artikain, 84 butylskopolamin, 55, 223
4‐chlorxylenol, 187
ASA, 78, 103, 216

5
aspirin, 78 C
atazanavir, 179
calcii carbonas, 133
5‐fluorouracil, 193 atenolol, 52
calcium chloratum, 217
atorvastatin, 122
carbo adsorbens, 139, 217
6 atosiban, 155
carbomerum, 206
atrakurium, 87, 222
6‐merkaptopurin, 193 carboprost, 154
atropin, 55, 96, 216, 218
cefazolin, 169
azathioprin, 144, 165, 193
A AZL, 168
cefotaxim, 169
ceftazidim, 169
abakavir, 177 azlocilin, 168
cefuroxim, 169
abciximab, 104 aztreonam, 169
cetirizin, 162
acebutolol, 52 cetuximab, 198
acetazolamid, 208 B ciclopirox, 204
acetylcystein, 79, 127 bacitracin, 204 ciclopirox (ciklopirox), 186
aclidinium, 130 baklofen, 86 ciprofloxacin, 170
acyklovir, 177 bazedoxifen, 201 cisplatina, 192
adalimumab, 164 beklometason, 129 citalopram, 58
adefovir, 178 bemiparin, 107 co‐amoxicilin, 169
adenosin, 98 benzalkonium, 131 co‐ampicilin, 169
adrenalin, 50, 98, 207, 224 benzydamin, 131 co‐cefoperazon, 169
adsorpční uhlí, 139 benzylpenicilin, 168 colesevelam, 123
aescin, 100 betametazon, 205 co‐piperacilin, 169
agar, 142 betaxolol, 52, 207 CTX, 169
akarbóza, 118 bevacizumab, 198 CTZ, 169
aktinomycin D, 195 bexaroten, 202 cyklofosfamid, 191
aktivní uhlí, 217 bifidobakterie, 143 cyklosporin, 164
alfuzosin, 158 bifonazol, 185, 204 cyproteron, 152
alklometazon, 205 bimatoprost, 208 cyproteron acetát, 200
alprazolam, 62 biperiden, 71 cytarabin, 193
alteplasa, 110 bisakodyl, 141
amantadin, 71, 176
ambroxol, 127
bisoprolol, 52 D
bleomycin, 195
amfotericin B, 184 dabigatran etexilát, 105
boceprevir, 179
amikacin, 170 dakarbazin, 191, 193
borůvka, 140
aminofylin, 130, 224 danaparoid, 109
botulotoxin, 87
aminotridekan, 131 dapagliflozin, 119
brimonidin, 207
amiodaron, 96, 217 darunavir, 179
brinzolamid, 208
amisulprid, 69 dehty, 205
bromazepam, 62
amitriptylin, 58 desloratadin, 162
bromhexin, 127
amlodipin, 91 dexametazon, 199, 221
břečťanový sirup, 128
AMO, 168 dexamethason, 163
budesonid, 129
amorolfin, 186, 204 dextrometorfan, 126
bupivakain, 84
amoxicilin, 168 diazepam, 62, 223
buprenorfin, 83
AMP, 168 diclofenamid, 208
bupropion, 59
ampicilin, 168 dienogest, 152
buserelin, 200

236
digoxin, 99 ethanol, 187, 203, 218 hexachlorofen, 187
dichlorbenzylalkohol, 131 ethinylestradiol, 152 hexetidin, 131
diklofenak, 80 etinylestradiol, 152 hexoprenalin, 156
dimenhydrinát, 137 etofylin, 225 hořčík, 98
dimeticon, 140 etomidát, 215 hydrogenuhličitan sodný, 133
dimetinden, 205 etoposid, 196 hydrochlorothiazid, 148
dinoproston, 154 etravirin, 178 + amilorid, 148
diosmektit, 139 everolimus, 164 + enalapril, 148
dipyridamol, 105 exemestan, 201 + losartan, 148
distigmin, 54 exenatid, 119 hydrokortison, 163
dobutamin, 50, 99 ezetimib, 123 hydrokortizon, 129, 205
docetaxel, 194 hydroxid železitý, 111
dokusát, 142 F hydroxykobalamin, 218
dolutegravir, 178 hydroxyprogesteron, 202
famotidin, 136
domperidon, 143 hydroxyurea, 194
felodipin, 91
donepezil, 67 hypermangan, 203
fenofibrát, 122
dopamin, 50, 99, 224
fenoterol, 129, 130, 220
dorzolamid, 208
fenoterol + ipratropium, 129
Ch
dosulepin, 58
fenoterol + ipratropium, 220 chinapril, 93
doxazosin, 53
fenoxymethylpenicilin, 168 chlorambucil, 191
doxorubicin, 195
fenpiverin, 214 chlorhexidin, 131, 187, 203
doxycyklin, 172
fentanyl, 82, 214 chlorpromazin, 69
dropropizin, 127
fenytoin, 64 cholestyramin, 123
drospirenon, 152
fibrinogen, 111
drotaverin, 81
duasorb, 206
fludarabin, 193 I
flukonazol (fluconazol), 185
ibuprofen, 80
flumazenil, 62, 217
E fluocinolon, 205
idarubicin, 195
ifosfamid, 191
edrofonium, 87 fluoxetin, 58
iloprost, 105
efavirenz, 178 flutikason, 129, 205
imatinib, 197
efedrin, 66 formaldehyd, 187
imipenem, 169
enalapril, 93 fosamprenavir, 179
imipramin, 58
enfuvirtid, 176 fulvestrant, 201
indapamid, 148
enoxaparin, 107 fumaran železnatý, 111
indometacin, 80
entakapon, 71 furosemid, 147, 220
infliximab, 144, 164
entekavir, 177
inzulin
epirubicin, 195 G lidský, 116
epoetin, 112
gefitinib, 197 lidský NPH, 116
eptifibatid, 104
gemcitabin, 193 inzulin aspart, 116
erdostein, 127
gentamicin, 170 inzulin detemir, 116
erlotinib, 197
ginkgo biloba, 100 inzulin glargin, 116
erythromycin, 171, 204
glimepirid, 118 inzulin glulisin, 116
escin, 100
glipizid, 118 inzulin lispro, 115
escitalopram, 58
glukagon, 218 inzuliny premixované, 116
Escherichia coli, 143
glukoza, 221 iodpovidon, 131
esmolol, 216
glycerin, 142 ipratropium, 130
esometrazol, 136
goserelin, 200 irinotekan, 196
estradiol, 151, 152
ISMN, 95
estriol, 151, 152
estron, 151 H isofluran, 85
isosorbid dinitrát, 225
etamsylat, 110 haloperidol, 69, 223
isosorbid‐mononitrát, 95
etanercept, 164 heparin, 107, 219
isotretinoin, 204

237
isradipin, 91 listová, 111 melatonin, 61
itrakonazol, 185 mykofenolová, 165 melfalan, 191
peroxyoctová, 187 memantin, 67
J tranexamová, 219 mepivakain, 84
undecylenová, 204 mepolizumab, 130
jedlá soda, 133
ursodeoxycholová, 124 merkaptopurin, 144
jinan dvoulaločný, 100
valproová, 64 meropenem, 169
jitrocelový sirup, 127
kyslík, 218 mesalazin, 143
jód, jódpolyvidon, 203
metamfetamin, 66
L metamizol, 80, 214
K metformin, 117
labetalol, 53
kabazitaxel, 195 methimazol, 210
laktobacily, 143
kalcipotriol, 205 methotrexát, 165, 193
laktulosa, 142
kalcitriol, 205 methylergometrin, 154, 224
laktulóza, 142
kalcium, 218 methylfenidát, 66
lamivudin, 177
kalium‐natrium‐hydrogen‐citrát, methylprednisolon, 163, 205, 221
lamotrigin, 65
150 methylprednizon, 129
lansoprazol, 136
kapecitabin, 193 metoklopramid, 143, 219
latanoprost, 208
kaptopril, 93, 220 metoprolol, 52, 217
lepirudin, 105
karbamazepin, 64 metronidazol, 173, 183, 204
letrozol, 201
karbetocin, 153 micafungin, 185
leuprorelin, 200
karbidopa, 70 midazolam, 61, 215
levetiracetam, 65
karbocystein, 127 mifepriston, 155
levobunolol, 207
karboplatina, 192 minoxidil, 205
levocabastin, 206
karmustin, 192 mirtazapin, 59
levocetirizin, 162
karvedilol, 53 mitotan, 200
levodopa, 70
KAS, 78, 103 mitoxantron, 195
levodropropizin, 127
kasie sennová, 141 mochna, 140
levomepromazin, 69
kaspofungin, 185 moklobemid, 58
levonorgestrel, 152, 153
ketamin, 85, 214 molsidomin, 95
levothyroxin, 209
ketokonazol, 185, 204 mometazon, 205
lidocain, 215
ketoprofen, 80 montelukast, 130
lidokain, 84
klarithromycin, 171 morfin, 82, 214
líh, 203
klindamycin, 173, 204 moxastin, 137
liraglutid, 119
klobetazol, 205 moxonidin, 53
lithium, 59
klonazepam, 65 mupirocin, 204
lomustin, 192
klonidine, 207 mýdla (dezinficiencia), 188
loperamid, 139
klopidogrel, 104, 216 mýdlo draselné, 203
losartan, 94
kloroxin, 139
lovastatin, 121
klotrimazol, 185, 204
lůj, 203
N
klozapin, 69
lynestrenol, 152 N‐acetylcystein, 218
kodein, 82, 126
nadroparin, 107
kofein, 66
kontryhel, 140
M nafazolin, 50
naftifin, 186
kopřiva, 158 magnezium, 98
nalbuphin, 83
kotrimoxazol, 172 manganistan draselný, 187, 203
naloxon, 83, 218
kyselina mannitol, 149
natalizumab, 164
acetylsalicylová, 78, 103, 216 maprotilin, 58
natamycin, 184
alginová, 134 maravirok, 176
nebivolol, 52
azealová, 204 mebendazol, 181
neomycinum, 204
benzoová, 187 medroxyprogesteron, 153, 202
neostigmin, 54, 87
boritá, 187 mefenoxalon, 86
nifuratel, 183
fusidová, 204 megestrol acetát, 202

238
nimesulid, 80 posakonazol, 185 sádlo, 203
nitrendipin, 91 povidon, 206 salbutamol, 129, 220
nitrofurantoin, 173 povidon‐jod, 187 salmeterol, 129
nitroglycerin, 95, 225 pramipexol, 70 selegilin, 70
noradrenalin, 50, 99, 224 prasugrel, 104 semena
norethisteron, 152 prazikvantel, 182 chia, 142
norfloxacin, 170 prednison, 163, 221 lnu, 142
nystatin, 184, 204 prednizon, 129, 199 sertralin, 58
pregabalin, 66 sevofluran, 85
O procyklidin, 71 sildenafil, 157
prokain, 84 silymarin, 124
ofloxacin, 170
propafenon, 97, 217 simeprevir, 179
oktreotid, 202
propofol, 85, 215 simeticon, 140
olanzapin, 69
propylthiouracil, 210 simvastatin, 122
oleje rostlinné, 203
protamin, 107 síran hořečnatý, 142, 155, 223
omalizumab, 130
psyllium, 142 síran sodný, 142
omeprazol, 136
síran železnatý, 111
ondansetron, 138
orlistat, 123
Q sitagliptin, 119
skopolamin, 55
oseltamivir, 179 quinapril, 93
soli
oxaliplatina, 192
hořečnato‐hlinité, 133
oxazepam, 62 R sodné a vápenaté, 133
oxymetazolin, 50
raltegravir, 178 sorbitol, 142
oxytocin, 153
ramipril, 93 sotalol, 97
ranitidin, 136 spiramycin, 171
P rasagilin, 70 spironolakton, 149
paklitaxel, 195 rehydratační roztoky, 140 sufentanil, 82, 214
palonosetron, 138 repaglinid, 118 sukcinylcholin, 88
pankreatin, 145 retapamulin, 204 sulfasalazin, 144
pankuronium, 87 reteplasa, 110 sulfenamid, 135
pantoprazol, 136 RFM, 174 sulpirid, 69
paracetamol, 79, 214 rifampicin, 174 suxamethonii iodidum, 222
parafin, 203 rilmenidin, 53 suxamethonium, 88
parafín, 142 rilpivirin, 178
paroxetin, 58 risperidon, 69 Š
PEN G, 168 ritonavir, 179
šaratice, 142
PEN V, 168 rituximab, 199
pentoxifylin, 100 rivaroxaban, 106
peplomycin, 196 rivastigmin, 67
T
peramivir, 179 rocuronium, 87 tadalafil, 157
perindopril, 93 rokuronium, 222 takrolimus, 164
peroxid vodíku, 187, 203 rosuvastatin, 121 tamoxifen, 201
pethidin, 83 roztoky tamsulosin, 158
pikosulfát, 141 rehydratační, 140 targesin, 188
pilokarpin, 54, 207 teikoplanin, 171
pioglitazon, 117 Ř telmisartan, 94
piperacilin, 168 tenektepláza, 110
řepík, 140
piracetam, 67 teniposid, 196
piritramid, 83 tenofovir, 177
pitofenon, 214 S teofylin, 225
plikamycin, 195 Saccharomyces, 143 terazosin, 53
policresulen, 144 S‐adenosylmethionin, 124 terbinafin, 186, 204
polyethylenglykoly, 142 terbutalin, 129

239
terlipresin, 111 trombin, 111 K, 110
testosteron, 157 trpasličí palma, 158 vláknina, 142
tetryzolin, 206 třezalka tečkovaná, 59 vorikonazol, 185
theofylin, 130 tuky živočišné, 203
thiamin, 31 W
thiethylperazin, 138, 218 U warfarin, 108
thioguanin, 193
UFH, 107
thiopental, 85, 215
tigecyklin, 172
uhličitanu vápenatého, 133 X
urapidil, 53, 219
tikagrelor, 104, 216 xylometazolin, 50
tiklopidin, 104
timolol, 207 V
tiotropium, 130
Z
valproát, 64
tolkapon, 71 zaječická, 142
valsartan, 94
tolperison, 86 zaleplon, 61
vankomycin, 171
topotekan, 196 zanamivir, 179
vazelína, 203
tramadol, 82, 214 zázvor, 138
vekuronium, 87
trandolapril, 93 zidovudin, 178
venlafaxin, 59
trastuzumab, 198 ziprasidon, 69
verapamil, 91, 97
travoprost, 208 zolpidem, 61
vildagliptin, 119
trazodon, 59 zopiklon, 61
vinblastin, 194
treprostinil, 105 vinflunin, 194
tretinoin, 202, 204 vinkristin, 194 Α
triamcinolon, 205 vinorelbin, 194 α‐metyldopa, 53
trimekain, 84, 215 vitamin
triptorelin, 200 B12, 111

240
32 Rejstřík obchodních názvů léčiv
Analgin®, 80 ®
Biseptol , 172
A Androcur , 200
® ®
Bisocard , 52
® ®
Anexate , 62 Biston , 64
Abasaglar®, 116
® Anexate®, 217 Bleomedac®, 195
Abelcet , 184 ® ®
® Anopyrin , 79, 103 Braltus , 130
Abraxane , 195 ® ®
® Apaurin , 62, 223 Bretaris Genuair , 130
Acc , 127 ® ®
Apidra , 116 Brevibloc , 216
ACC®, 79
Apo‐Atenol®, 52 ®
® Bricanyl , 129
Accupro , 93 ® ®
® Apo‐Enalapril , 93 Brilique , 104, 216
Acidum folicum Léčiva , 32 ® ®
® Apo‐Moclob , 58 Bromhexin , 127
Acifein , 79 ® ®
Apo‐Tic , 104 Brufen , 80
Acnatac®, 202 ® ®
® Aricept , 67 Budiair , 129
Actilyse , 110 ® ®
® Aruclonin , 207 Buscopan , 55, 223
Actos , 117 ® ®
Arufil oční kapky , 206 Busilvex , 191
Actrapid®, 116 ®
® Arutimol , 207 Buspiron‐EGIS®, 62
Acylpyrin , 79 ® ®
® Aspegic , 216 Buventol Easyhaler , 129
Adenocor , 98 ® ®
® Aspirin , 79 Buventol , 129
Adrenalin Léčiva , 50, 98 ® ®
® Ataralgin , 79 Byetta , 119
Adriblastina , 195 ®
® Atoris , 122
Advagra , 164
C
®
Atracurium , 87
Advantan, 205 ®
® Atropin Biotika , 55
Aerius , 162 ® Caelyx®, 195
Atropin Léčiva , 96
Aescin®, 100 ® Calmolan , 70
®
Augmentin , 169
Afloderm, 205 ®
®
Calypsol , 85, 214
® Aulin , 80 ®
Afrin , 50 ® Cancidas , 185
® Aurorix , 58
Agen , 91 Candibene®, 204
Avastin®, 199
Aggrenox®, 105 ® Canespor , 185
®
® Axetine , 169 ®
Akarbóza , 118 ® Canesten , 185, 204
® Azaprine , 144 ®
Akineton , 71 ® Carbo , 139, 217
® Azathioprin , 193
Aknecolor , 204 ® Carbocit®, 139
® Azepo , 169 ®
Aknemycin , 204 ® Carboplatin , 192
® Azilect , 70 ®
Aktiferrin , 34 ® Carbosorb , 139
® Azopt , 208 ®
Algifen , 80, 81, 214 Cardilopin , 91
Alkeran®, 191 ®
Cayston , 169
®
Alli , 124 B ®
Cefazolin , 169
®
Baclofen®, 86
Aloxi , 138 ®
Cefotaxime , 169
® ® ®
Alphagan , 207 Bactroban , 204 Cellcept , 165
® ® ®
Altargo , 204 Baraclude , 177 Celsentri , 176
® ® ®
Amaryl , 118 Batrafen , 204 Certican , 164
® ® ®
Ambrobene , 127 Batrafen , 186 Cerucal , 143
®
Beclomet®, 129
Ambrosan , 127 ®
Cesol , 182
Ambroxol®, 127 Beloderm, 205
®
Cialis , 157
® ®
Amikin , 170 ®
Belohair , 205 Cifloxinal , 170
® ®
Aminophyllinum , 130 ®
Benemicin , 174 Ciplox , 170
® ®
Amiohexal , 97 Berodual®, 129, 130, 220 Cipralex , 58
® ®
Amiokordin , 97 ®
Berotec , 129 Ciprinol , 170
® ®
Amisulprid , 69 ®
Betaloc , 217 Circadin , 61
®
Amitriptylin , 58 ®
Betaxa , 52 Cisplatin®, 192
®
Betnovate, 205
Amoksiklav , 169 ®
Citalec , 58
® ®
Ampicilin , 168 ®
Betoptic , 207 Citegin , 193
® ®
Anacid , 134 ®
Biopron 9 , 143 Clexane , 107

241
Climen®, 200 Dolmina®, 80 Exelon®, 67
Clobex, 205 Dolsin®, 83 Exoderil®, 186
® ® ®
Clopidogrel , 104, 216 Dopegyt , 53 Ezetrol , 123
® ®
Clotrimazol , 185 Dormicum , 61, 215
F
® ®
Clozapin , 69 Doxazosin , 53
® ®
Codein , 126 Doxybene , 172
® ® Faktu®, 144
Coldrex , 79 Drill , 131 ®
® ® Farmorubicin , 195
Colinfant , 143 Dulcolax , 141 ®
Faslodex , 201
®
Comtan , 71 Duomox®, 168
® Fastum gel®, 80
Concerta®, 66 Duratocin , 153 ®
® ® Fenistil , 205
Controloc , 136 Durogesic , 82 ®
® Fenolax , 141
Convulex , 65
Fentanyl®, 82, 214
Cordarone®, 97
®
E ®
Ferretab Comp. , 111
Cordarone , 217 ® ®
® Ebixa , 67 Flixotide , 129
Corvaton , 95
Flucinar, 205
®
® Ebrantil , 53, 219
Curam , 169
Ecobec®, 129 Fluconazol®, 185
Cutivate, 205 ® ®
® Ecosal , 129 Fludara , 193
Cyclaid , 164 ® ®
® Edicin , 171 Fludarabin , 193
Cycloplatin , 192 ® ®
® Edurant , 178 Fluidex , 140
Cynt , 53
Efavirenz®, 178 Fluimucil®, 79, 127
Cysaxal®, 200 ® ®
® Efectin , 59 Fluorouracil , 193
Cytosar , 193 ® ®
Efient , 104 Fluzak , 58
Egilok®, 52 Fortecortin , 163
®

D ®
Elicea , 58 ®
Fortrans , 142
® ®
Dacarbazine®, 191 Eligard , 200 Fortum , 169
® ® ®
Dakarbazin , 193 Eliquis , 106 Forxiga , 119
®
Dalacin C , 173 Elocom, 205 ®
Fotil , 54, 207
® ® ®
Dalacin T , 204 Emanera , 136 Framykoin , 204
® ® ®
Decapeptyl , 200 Enap , 93 Fraxiparine , 107
® ® ®
Degan , 143, 218 Enap‐H , 148 Fromilid , 171
®
Deoxymykoin®, 172 Enbrel , 164 Frontin®, 62
® ® ®
Depakine , 65 Endiaron , 139 Fucidin , 204
® ® ®
Depocyte , 193 Enterol , 143 Fungicidin , 204
® ® ®
Depo‐Provera , 153 Entizol , 173, 183 Furantoin , 174
®
Deprex , 58 Entonox®, 85 Furon®, 147
Dermovate, 205
® ®
Epanutin , 64 Furorese , 147
® ® ®
Dexamed , 163, 221 Epilan D , 64 Furosemid , 147, 220
®
Diamox , 208 Epimedac®, 195 ®
Fuzeon , 176
® ®
Diazepam , 62, 223 Epinephrin , 207
G
® ®
Diclofenac AL , 80 Epivir , 177
® ®
Dicynone , 110 Equoral , 164
Galvus®, 119
®
Diflucan , 185 Erbitux®, 198 ®
® Gaviscon , 134
Digoxin Léčiva®, 99 Erdomed , 127
® ®
Esmeron , 87, 221 Gelargin, 205
Diluran , 208 ®
® ®
Esprital , 59 Gemcirena , 193
Dipidolor , 83
Espumisan®, 140 Gemzar®, 193
Diprosone, 205 ®
® Gentamicin , 170
Dithiaden®, 220 Essentiale forte , 124 ®
® ®
Etoposide , 196 Geratam , 67
Ditustat , 127 ®
® Euphyllin®, 130 Gingio , 100
Divina , 202 ®
® ®
Euthyrox , 209 Giona , 129
Dobutamin , 50, 99 ®
® ®
Evertas , 67 Glepark , 70
Docetaxel , 194 ®
® ®
Exacyl , 219 Glivec , 197
Dogmatil , 69

242
Glucophage®, 117 ® ®
Isentress , 178 List senny , 141
Godasal®, 79, 103 Isofluran®, 85 Livostin®, 206
® ® ®
Gopten , 93 Iso‐Glaucon , 207 Loceryl , 186
Locoid, 205
® ®
Guttalax , 141 Isoket , 224
® ® ®
Gynipral , 156 Isoptin , 91, 97 Lokren , 52
®
Lomir , 91
H J
®
Lorista H , 148
®
®
Lorista , 94
Haloperidol , 69, 222 Januvia®, 119 ®
Lozap , 94
Helicid®, 136 Javlor®, 194
® ®
Ludiomil®, 58
Heparin , 107 Jevtana , 195 ®
® ®
Lumigan , 208
Heparoid , 109 Jox , 131 ®
Lusopress , 91
Hepsera®, 178 Jumex®, 70 ®
®
Lyrica , 66
Herceptin , 198 ®
Lysodren , 200
K
®
Herpesin , 177
®
Hexoraletten N , 131
Holoxan®, 191
Kadcyla®, 198 M
®
® Kalnormin , 33
Humalog , 115 ®
Maalox®, 134
® Kanavit , 31, 109, 110 ®
Humex , 126 ®
Mabthera , 199
® Kardegic , 103, 216 ®
Humira , 164 Macmiror complex , 184
Kemadrin®, 71
Humulin M3®, 116 ®
®
Macmiror , 183
® Keppra , 66 ®
Humulin N , 116 ®
Magnesium sulfát , 155, 223
® Ketonal , 80 ®
Humulin R , 116 ®
Magnosolv , 34
Kinedryl , 137
Hydrocortison®, 163 ®
®
Maltofer , 111
® Klacid , 171
Hydrochlorothiazid Léčiva , 148 ®
Mannitol®, 149
® Klimicin , 173 ®
Hylak forte , 143 ®
Marcain , 84
® Korylan , 82, 126 ®
Hypnogen , 61 Meddex , 126
Kulíšek®, 140
Hypnomidate®, 215 ®
Medopexol®, 70
® Kylotan , 94 ®
Hytrin , 53 Medostatin , 121
®
Medrol , 163
Ch L ®
Megace , 202
Lacidofil®, 143 Megaplex®, 202
Cholestagel®, 123 ®
®
Laktobacily , 143 Melipramin , 58
®
®
Lamictal , 65 Mepivastesin , 84
I ®
Lamisil , 186 Meropenem , 169
®

Ibalgin®, 80 ®
Lamivudin , 177 Mesocain®, 84, 215
®
®
Ibu‐Hepa , 109
®
Lansoprazol , 136 Mesopral , 136
®
®
Ichtoxyl , 205
®
Lantus , 116 Metalyse , 110
Imasup®, 193 Lanvis®, 193 Metformin®, 117
®
®
Imodium , 139
®
Lawarin , 108 Methergin , 224
®
®
Imuran , 144, 165, 193
®
Lecardop , 70 Methotrexate , 193
®
®
Indap , 148 ®
Lekoptin , 97 Methylergometrine , 154
®
Indivina , 202
®
Leptoprol , 200 Metoject®, 193
®
®
Indometacin , 80
®
Letrox , 209 Metronidazol , 173, 183
®
®
Inflektra , 164
®
Leukeran , 191 Metypred , 163
®
Injectio procainii chlorati ®
Levemir , 116 Micardis , 94
Ardeapharma , 84
® ®
Levodopa/Carbidopa , 70 Mifegyne®, 155
®
®
Insulatard , 116
®
Levopront , 127 Miflonid , 129
®
®
Insuman Basal , 116
®
Lexaurin , 62 Mikonazol , 185
Insuman Comb®, 116 Lidocain Egis®, 84 Milgamma®, 33
®
®
Insuman Rapid , 116
®
Lidocain , 215 Minidiab , 118
®
®
Integrilin , 104
®
Lioton , 109 Mirapexin , 70
®
Intelence®, 178 Lipanthyl®, 122 Mirtazen , 59

243
Mixtard®, 116 ® ®
Olynth , 50 Propofol , 85, 215
Moduretic®, 148 Olysio®, 179 Propycil®, 210
® ® ®
Monosan , 95 Omeprazol , 136 Prostin 15 M , 154
® ® ®
Montelukast , 130 Omnic , 158 Prostin E2 , 154
® ® ®
Moproc , 136 Oprymea , 70 Prosulpin , 69
® ® ®
Morphin , 214 Oratrol , 208 Prothiaden , 58
® ® ®
Motilium , 143 Orfiril , 65 Provera , 202
® ® ®
Moxostad , 53 Orgaran , 109 Provirsan , 177
Mucobene®, 79, 127 orphin®, 82 Prozac®, 58
® ® ®
Mucosolvan , 127 Ospamox , 168 Pulmicort , 129
® ® ®
Mycamine , 185 Ospen , 168 Puri‐nethol , 193
® ®
Mycophenolate Mofetil , 165 Otrivin , 50
Mydocalm ®, 86
®
Oxaliplatina®, 192
®
R
Myfenax , 165 Oxantil , 225
® ® Ranisan®, 136
Mykoseptin , 204 Oxazepam , 62 ®
® ® Ranital , 136
Myleran , 191 Oxytocin , 153
Reasec®, 55
®
Rectodelt , 221
N P ®
Refludan , 105
Nac®, 127 Paclitaxel®, 195 ®
Rehydron , 140
NAC®, 79 Pamycon®, 204 Remestyp®, 111, 225
® ® ®
Nalbuphin OrPha , 83 Panadol , 79 Remicade , 144
® ® ®
Naloxone , 83 Pancreolan forte , 145 Remodulin , 105
® ® ®
Nasivin , 50 Pangrol , 145 Rennie , 133
® ® ®
Navelbine , 194 Pantogastrin , 136 Reopro , 104
® ® ®
Navirel , 194 Pantul , 136 Retrovir , 178
® ® ®
Nebilet , 52 Panzytrat , 145 Reyataz , 179
Nebivolol®, 52 ®
Paralen , 79, 214 Rhefluin®, 148
® ® ®
Neo‐Angin , 131 Pectodrill , 127 Rilmenidin , 53
® ® ®
Neocapil , 205 Penicilin G , 168 Risperdal , 69
® ® ®
Neorecormon , 112 Pentasa slow , 143 Rivocor , 52
Neostrata Spot®, 204 ®
Pentomer , 100 Rivodaron®, 97
® ® ®
Neurol , 62 Perlinganit , 95, 225 Rivotril , 65
® ® ®
Neurotop , 64 Persteril , 187 Robitussin , 126
Nitro Pohl®, 225 Pimafucin®, 184 ®
Rogaine , 205
® ® ®
Nitromint , 95, 225 Pimafucort , 184 Rosalox , 204
® ® ®
Nizoral , 185, 204 Pipril , 168 Rosucard , 121
® ® ®
Nolicin , 170 Pityol , 205 Rovamycine , 171
Nolpaza®, 136 Platel®, 104 ®
Rytmonorm , 97, 217
® ®
Noradrenalin Léčiva , 50, 99 Plegomazin , 69
S
® ®
Norvir , 179 Plendil , 91
® ®
No‐spa , 81 Polinail , 186
SAB simplex®, 140
Novalgin®, 80, 214 Pradaxa®, 105 ®
® ® Salofalk , 143
Novonorm , 118 Pramipexol Mylan , 70 ®
® ® Sandimmun , 164
NovoRapid , 116 Prednison , 163 ®
® Sandostatin , 202
Noxafil , 185 Prenessa®, 93
® ® Sanorin®, 50
Nucala , 130 Prepidil , 154 ®
® ® Sectral , 52
Nurofen , 80 Prestarium , 93 ®
® Sedacoron , 97, 217
Prezista , 179 ®
Septisan , 131
O Prograf®, 164
®
®
Septofort , 131
Prokanazol , 185
Oftagel®, 206 ®
® Septolete , 131
®
Prolekofen , 97, 217 ®
Olfen , 80 ® Septsnest cum adrenalino , 84
®
Propanorm , 97 ®
Oltar , 118 Seretide , 129

244
Seropram®, 58 ®
Tebokan , 100
V
Seroxat®, 58 Tegretol®, 64
Sevofluran , 85
® ®
Telzir , 179 Valsacor®, 94
®
®
Simgal , 122 Tenaxum , 53
® Vasopos N , 206
®
Simvacard , 122
®
Tenofovir , 177
® Vasosan , 123
®
Simvastatin , 122
®
Tenormin , 52
® Velaxin , 59
®
®
Sinecod , 127
®
Tensamin , 50, 99, 224 Ventavis , 105
®
®
Sinex , 50
®
Tensiomin , 93, 219 Ventolin , 129, 220
Singulaire®, 130 Terbistad®, 186 Verahexal®, 97
®
®
Siofor , 117 Terfimed , 186
® Veral , 80
®
®
Skinoren , 204 Thiamin Generica , 31
® Vermox , 181
®
Smecta , 139 Thiamin Léčiva , 31
® Verogalid®, 91, 97
®
Solian®, 69 Thiopental®, 85, 215 Verospiron , 149
®
®
Solmucol , 79, 127 Thyrozol , 210
® Versatis , 84
®
Solu‐Medrol , 221
® ®
Tienam , 169 Vfend , 185
Sorbifer Durules , 34
® ®
Timolol , 207 Viagra®, 157
®
®
Sortis , 122 Timoptol®, 207 Victoza , 119
®
®
Sorvasta , 121
®
Tisercin , 69 Victrelis , 179
®
Sotahexal , 97
® ®
Tivicay , 178 Vigantol , 31
®
Spasmopan®, 81 Torecan®, 138, 218 Vinblastin , 194
®
®
Spiriva , 130 Torvacard , 122
® Vinkristine , 194
®
Sporanox , 185
® ®
Toujeo , 116 Viread , 177
®
Stieprox , 186
®
Tracrium , 87, 222 Viregyt®, 176
®
®
Stilnox , 61 Tractocile®, 155 Viregyt‐K , 71
®
Stopangin , 131
® ®
Tralgit , 82 Visine , 206
®
®
Stopex , 126
®
Tramal , 82, 214 Vistagan , 207
®
Stoptussin , 127
®
Trandate , 53
® Voltaren , 80
®
®
Strepsils , 131 Transtec , 83
® Vorikonazol , 185
®
Succinylcholinjodid , 222
®
Travatan , 208
® V‐Penicilin , 168
® ®
Sufentanil , 82, 214 Travel‐gum , 137
Sulperazon®, 169 ®
Trental , 100 W
® ®
Sulpirol , 69 Trexan , 165
® ®
Warfarin®, 108
Supracain , 84 Tritace , 93 ®
® ®
Wellbutrin , 59
Suxamethonium , 88 Trittico , 59
®
Syntophyllin , 130, 224 Triumeq®, 178
®
Syntostigmin , 54, 222 Trombex , 104
® X
®
Trusopt , 208 Xalatan®, 208
T Xaluprine®, 144
®
Tulip , 122
® ®
Tussidrill , 126 Xanax , 62
Tacni®, 164 ® ®
®
Tussin , 127 Xarelto , 106
Tagren , 104 ® ®
®
Tygacil , 172 Xeloda , 193
Talcid , 134 ® ®
Tyrez , 52 Xenical , 124
Tamiflu®, 179 ® ®
®
Tysabri , 164 Xolair , 130
Tamoxifen , 201 ®
®
Xorimax , 169
Tanakan , 100
Tantum Verde®, 131
U Xylocaine®, 215
®
®
Xyzal , 162
Tardyferon , 111 Ubistesin®, 84
® ®
Targocid , 171 Ubretid , 54
®
Targretin , 202
®
Unasyn , 169
Z
Tasmar®, 71 Uralyt®, 150 Zanocin®, 170
® ® ®
Taxol , 195 Ursofalk , 124 Zavedos , 195
® ® ®
Tazocin , 169 Ursosan , 124 Zeffix , 177
®
Tears , 206 Zeldox®, 69

245
Ziagen®, 177 Zodac®, 162 Zoxon®, 53
Zibor®, 107 Zofran®, 138 Zyprexa®, 69
® ® ®
Zineryt , 171 Zoladex , 200 Zypsilan , 69
® ® ®
Zinnat , 169 Zoloft , 58 Zyrtec , 162
® ®
Ziprasidon , 69 Zorem , 91
® ®
Zocor , 122 Zovirax , 177

246
Název Základy speciální farmakologie
Autoři Mgr. Ondřej Pleskot, Doc. MUDr. Josef Herink, DrSc.,
prof. MUDr. Josef Fusek, DrSc.
Vydavatel Univerzita Pardubice
Počet stran 247
Forma vydání elektronická
Číslo vydání první
Datum vydání Listopad 2019

Publikace neprošla jazykovou korekturou

ISBN 978-80-7560-258-9 (PDF)

247
 Univerzita Pardubice

Základy speciální
farmakologie
Mgr. Ondřej Pleskot
doc. MUDr. Josef Herink, DrSc.
prof. MUDr. Josef Fusek, DrSc.

ISBN 978-80-7560-258-9 (PDF)