Historie
Historie bulteriéra bohužel začíná jeho smutným využitím. Roku 1835 byly v Anglii zakázány zápasy mezi psy a medvědy (případě tury), a proto se jejich zastánci rozhodli začít pořádat zápasy mezi psy, které se lépe tajily. Původně se k těmto zápasům používali buldoci, ale ti se pořadatelům zdáli být pomalí a nešikovní. Rozhodli se tedy buldoky zkřížit s teriéry, čímž získali psy, kteří sice nebyli příliš pohlední, ale zato měli vlastnosti, které se pro zápasy lépe hodily. Po buldokovi zdědili výdrž, sílu a robustnou postavu, po teriérovi pak intelekt, vytrvalost a rychlost. Roku 1850 zkřížil James Hinks bulteriéra s bílým anglickým teriérem a snad i údajně s dalmatinem. Vznikl pohlednější bílý pes s tmavými skvrnami. Poprvé bylo plemeno oficiálně představeno na výstavě v Birminghamu roku 1862 a roku 1887 pak vznik Bull Terriér Club.
Chování a temperament
Bulteriér je celkově velice akční, zvídavý, sebevědomý a ostražitý pes. Nicméně celé jeho chování je odrazem výchovy a výcviku. Potřebuje majitele, který bude důsledný a nenechá se obalamutit jeho smlouváním. Bulteriér má vlastní hlavu a obyčejné plnění povelů pro něj moc není. Pokud bude ale vychován důsledně a s láskou, bude z něj skvělý rodinný pes. Je však zapotřebí, aby „hlavu rodiny a smečky“ respektoval. Ke své rodině je velice oddaný a milující, neustále s nimi chce být v kontaktu. Pokud je ponechám sám nebo se nudí, může se u něj projevit destruktivní chování. K cizím lidem se chová odměřeně, ohlásí je štěkotem, ale nikdy na ně nezaútočí, jedině pokud by nabyl dojmu, že je jeho rodina v ohrožení. K dětem je to milující a trpělivý společník, nicméně díky své robustnosti by jim mohl nechtěně ublížit, proto je třeba jejich hru pořádat pod dohledem dospělé osoby. Pokud si „jeho“ děti hrají s jinými a nabyl by dojmu, že jsou v ohrožení, mohl by na cizí děti zaútočit. Co se týče kontaktu s dalšími psy, pak bulteriér samostatně konflikt nevyhledává. Pokud je ale vyzván k rvačce, bude těžkým soupeřem, který bude chtít vyhrát. Nedoporučuje se tedy chovat dva jedince jednoho pohlaví ve stejném prostředí. Ostatní zvířata snáší a toleruje v případě, že byl k tomu veden od malička.
Vzhled
Bulteriér je celkově velmi dobře osvalený, aktivní pes s rozhodným a inteligentním výrazem. Tvar hlavy je jeho nejtypičtější rys – je dlouhá, mohutná a má vejčitý tvar s typickým klabonosem. Špička nosu je zahnutá dolů, nosní houba má mít černé zbarvení. Oči jsou úzké, trojúhelníkovitého tvaru. Typické je tmavě hnědé nebo černé zbarvení. Malé a tenké uši jsou nasazené blízko sebe. Krk je velmi svalnatý, dlouhý a klenutý, bez volné kůže. Ocas je krátký, nízko nasazený, zužuje se do tenké špičky. Kůže těsně doléhá k tělu, srst je krátká, rovná a těsně přiléhá. V zimě se může vyskytovat jemná podsada. U bílých jedinců je srst čistě bílá, u barevných převládá barva.
Péče a životní podmínky
Pravidelná péče o bulteriéra není nijak náročná. U srsti postačí jednou týdne vyčesat gumovým kartáčem, v období línání je lepší každodenní česání. Bulteriér má velmi citlivou pokožku, proto není vhodné jej často koupat. Pokud je to potřeba, doporučujeme využít suchý šampon nebo šampon hypoalergenní. Ospalky kolem očí je vhodné každý den odstranit, využít k tomu lze i čističe očního okolí, případně borovou vodu. Drápky je potřeba udržovat v rozumné délce. Pokud pejsek chodí po tvrdém povrchu, může si je sám obrousit. To však neplatí pro pátý drápek, který je nutné pravidelně kontrolovat a zastřihovat, aby nezačal zarůstat. Další péči bychom měli věnovat zoubkům a dutině ústní. Pokud pejsek dovolí, je nejvhodnější mechanická očista. Pokud se to pejskovi ani po řádném nácviku nelíbí, pomohou dentální pamlsky. V případě rozsáhlého zubního kamene je potřeba vyhledat veterinárního lékaře, který jej odstraní v celkové anestezii. Co se týče zabydlení bulteriéra, doporučujeme jej umístit dovnitř domu nebo bytu. Má krátkou srst, která jej před zimou neochrání. Pokud bude mít k dispozici zahradu přes den, bude spokojený, protože si bude mít kde vybít energii. I tak je ale potřeba se mu dostatečně věnovat, cvičit jej a dopřát mu zaměstnání či dostatek pohybu. Pokud se bude nudit, začne vymýšlet svoji zábavu a při odloučení od rodiny dost trpí.
Zdraví
Bohužel bulteriér nepatří mezi nejzdravější plemena. Některá onemocnění lze správným přístupem stabilizovat a umožnit tak pejskovi co nejpříjemnější život, jiná jsou bohužel fatální. Důležité je také zařazovat do chovu pouze zdravé jedince. Z těch nejvážnějších jsou onemocnění ledvin (polycystická ledvina a hereditární nefritis) a srdce. Onemocnění ledvin mohou být diagnostikována až v pokročilé dospělosti, u srdíčka se jedná většinou o dědičně podmíněné vady. Ruku v ruce s bílým zbarvením kráčí riziko hluchoty. Ať už se jedná o postižení jednostranné či oboustranné, jedná se o problém, který významně ovlivňuje život psa. Dalšími potížemi jsou postižení pohybového aparátu, především luxace pately, onemocnění štítné žlázy nebo problémy s kůží. Kůže bulteriérů je velice citlivá, proto se mohou vyskytnout různé záněty kůže nebo potravní alergie, které se takto projevují. Ať již zaznamenáte jakékoliv odchylky od zdraví vašeho miláčka, doporučujeme návštěvu veterinárního lékaře. Včas podchycené onemocnění může zlepšit životní standard vašeho parťáka.
Krmení
Bulteriér stejně jako každý pes vyžaduje kvalitní stravu. Na výběr máme buď z BARFu nebo z granulí. U BARFu je potřeba sestavovat vyvážené krmné dávky, bohaté na dostatek bílkovin, sacharidů a tuků a s vyváženým obsahem minerálních látek a vitaminů. S tím mohou pomoci dnes vyráběné doplňky stravy pro BARFující pejsky. U granulí volíme takové, které mají vysoký obsah masa a minimální nebo nejlépe žádný obsah obilovin. Bulteriéři mají sklony k tloustnutí, proto je potřeba na to myslet a jídelníček vhodně upravit. Vzhledem k jeho velikosti určitě doporučujeme rozdělení krmné dávky na dvě porce (snídaně a večeře) a dodržení klidu po nakrmení. Je to to nejmenší, co pro něj můžeme v rámci prevence před torzí žaludku udělat.
Platební metody
