Historie
Štýrský brakýř začal vznikat kolem roku 1870 na území Štýrska. Podnětem k vyšlechtění nového plemene byly požadavky tehdejších lovců a myslivců na loveckého psa, který by nejvíce odpovídal jejich potřebám a nejlépe se hodil do tamního drsného, horského prostředí. Úkolu se chopil průmyslník Carl Peintinger. Základem jeho chovu byl hanoverský barvář, který byl dále křížený s istrijským hrubosrstým honičem. Výsledkem byl dobře ovladatelný, neúnavný lovecký pes, který je dostatečně ostrý ke zvěři, vyniká silným hlasem, dobrým čichem a ochotou pracovat. Netrvalo dlouho a štýrský brakýř se stal oficiálně uznaným plemenem. První standard plemene byl sepsán roku 1888 a dva roky poté byl štýrský brakýř uznán jako nové plemeno. Později došlo k přešlechtění za pomocí bretaňského honiče, čímž se ještě upevnily lovecké předpoklady psů. Úspěšně rozvinutý chov tvrdě přerušila první světová válka, kdy se plemeno dostalo na pokraj vyhynutí. Díky snaze nadšených kynologů se podařilo štýrského brakýře zachovat. Dnes je nejvíce rozšířen ve své domovině, ale zvolna se rozšiřuje po Evropě a dál do okolního světa, kde si získává nové a nové příznivce zejména mezi mysliveckou veřejností.Chování a temperament
Štýrský brakýř je vytrvalý lovecký pes s velkou vášní pro lov. Díky skvělému nosu odvádí prvotřídní práci na stopě a pro svého majitele je nepostradatelným pomocníkem při lovu. Kromě práce v lese se štýrský brakýř osvědčil také jako výborný hlídač. Svého pána oddaně miluje a je dychtivý ho potěšit. Přestože je jako všechna lovecká plemena samostatný, nemá sklony k tvrdohlavosti, ale rád se podřídí vůli svého pána. Na výcvik reaguje velmi dobře a lze ho doporučit i začínajícím chovatelům. S dětmi vychází dobře a problém nemívá ani s ostatními psy. Jiná zvířata však často chápe jako kořist a jejich vzájemný vztah tak není právě ideální.Vzhled
Štýrský brakýř je středně velký, odolný lovecký pes. Jeho outdoorový až drsný vzhled může být zavádějící, protože pod hrubou slupkou se skrývá jemný charakter a oddanost svému pánovi. Štýrský brakýř má lehkou tělesnou stavbu s dobře vyvinutým svalstvem. Protáhlá hlava má správně vyvinutý týlní hrbol a jasně vyjádřený stop. Hnědé oči mají pozorný výraz. Středně velké uši bývají neseny svěšené podél lící. Krk štýrského brakýře není příliš dlouhý. Tělo je pevné s prostorným hrudníkem, který skýtá dostatek místa pro vnitřní orgány. Středně dlouhý ocas se směrem od kořene zužuje a bývá nesený srpovitě prohnutý směrem vzhůru. Končetiny jsou silné a svalnaté. Štýrský brakýř má hrubou, drsnou, tvrdou srst, která může být v barvě červené nebo světle žluté. Dospělý jedinec má kohoutkovou výšku 45-53 cm a hmotnost kolem 18 kg.Péče a životní podmínky
Štýrský brakýř je nejvíce rozšířený ve své domovině. U nás je chován převážně pro lovecké účely. Skvělé pracovní vlastnosti mu zajistily popularitu mezi mysliveckou veřejností a bývá využíván především při naháňkách a dosledech spárkaté a drobné zvěře. Štýrský brakýř je nejšťastnější v terénu a to za každého počasí. Neexistuje pro něj špatné počasí....bude rád venku v dešti, v zimě, v horku, ve sněhu na blátě i na ledu. Proto pro něj bude ideální život na venkově. Denně potřebuje hodně pohybu a odpovídající dávku vhodného zaměstnání. Ideální je lovecký výcvik, stopování, aportování a podobně. Štýrský brakýř je snadno cvičitelný za použití pozitivních výcvikových metod, na které velmi dobře reaguje.Srst je téměř bezúdržbová. Potřebuje jen pravidelné kartáčování, aby se odstranily uvolněné chlupy. V období línání je vhodné česat psa častěji. Pro zdravý chrup a dásně je důležitá pravidelná ústní hygiena. Použít lze speciální kartáčky pro psy, nebo kousací pamlsky, pomocí kterých si pes čistí zuby sám. Vhodná je také pravidelná kontrola očí a uší a v případě potřeby zkrácení přerostlých drápků.