Historie
Velššpringršpaněl patří do jedné z nejstarších skupin psů. První zmínka o španělech pochází už z počátků 14. století. Během let se stal oblíbeným loveckým psem šlechty. Byl cvičen a využíván především k vyhledávání a plašení ptačí zvěře. V průběhu 18. století se začali barevně odlišovat Angličtí a Welšští špringr španělé. Zpočátku byla tato dvě plemena chována společně, protože jediným rozdílem byla jejich barva. Původní název byl Welsh Spaniel nebo Welsh Cocker. K oficiálnímu uznání Velššpringršpaněla jako samostatného plemene došlo v Anglii až roku 1902. První klub Velššpringršpaněla založil v Anglii podplukovník John Downes Powell v roce 1923 a byl jeho čestným předsedou až do roku 1947. Na konci 18. století byli první Velššpringršpanělé dovezeni do Ameriky, kde si rychle získali velkou popularitu. V současnosti se díky své vyrovnané povaze a dobrým loveckým instinktům rozšířil chov tohoto plemene do celého světa. Počátky chovu Velššpringršpaněla u nás spadají do roku 1963, kdy pán František Limml přivezl z Hamburku prvního psa tohoto plemene. Následujícího roku byla přivezena i fena a nic nebránilo založení první chovné stanice Velššpringršpaněla u nás. V následujících letech byli ze zahraničí postupně dovezeni další chovní jedinci. V současnosti bývá ročně zapsáno okolo 130 nových štěňat.
Chování a temperament
Velššpringršpaněl je staré, původní plemeno, vyšlechtěné pro lovecké účely. Je mu tedy vlastní vytrvalost a má silné lovecké instinkty. Proto je nezbytné důsledně psy vycvičit na přivolání. Psi této rasy jsou poslušní, klidní a vyrovnaní. Jsou dobrými společníky a díky své mírné, laskavé a veselé povaze jsou velice vhodní k dětem. Během dne jsou velmi aktivní a milují dlouhé procházky. V přírodě jsou nezávislí a pokud vyplaší nějakého ptáka nebo chytnou stopu, jsou k nezastavení. S těmito jejich přirozenými loveckými instinkty je potřeba počítat a zastavit je dříve, než se rozhodnou vydat za svou kořistí. Velice rádi mají vodu a rádi se koupou. Velššpringršpanělé potřebují laskavého, jemného, ale důsledného pána. Své rodině jsou bezmezně oddáni a milují společnost všech jejích členů.
Vzhled
Velššpringršpaněl je podobný Anglickému Špringršpanělovi, ale je menšího vzrůstu. Je to středně velký, odolný pes s pevnou stavbou těla. Velššpringršpaněl má rovnou, na omak hebkou srst, která přiléhá k tělu. Na končetinách, uších, ocase a břiše je srst delší a tvoří praporce, ale nikdy není kadeřavá. Zbarvení srsti je sytě rezavé s bílou. Oči jsou kulaté, hnědé až tmavě hnědé, s upřímným a veselým výrazem. Plemeno má kohoutkovou výšku 46-48 cm a v dospělosti dosahuje váhy 16-20 kg.
Péče a životní podmínky
Pokud má Velššpringršpaněl odpovídající úkryt před horkem a chladem, může být celoročně venku. Avšak tito psi jsou skvělými společníky a pokud jim během dne zajistíte dostatek pohybu, mohou být drženi i v domě, aniž byste se museli obávat, že zlikvidují zařízení domácnosti. Srst je potřeba pravidelně kartáčovat, aby se zabránilo jejímu plstnatění. Vzhledem k tomu, že uši visí dolů je vhodné je pravidelně kontrolovat a čistit, aby se zabránilo ušní infekci. Velššpringršpanělé mají rádi vodu a rádi se koupou. S ohledem na svůj lovecký původ jsou velice aktivní, rychlí, potřebují dlouhé procházky a dostatek pohybu. Důležitý je nácvik poslušnosti, zvláště důsledné přivolání.
Zdraví
Fyzicky zdatný, aktivní pes, odolný vůči nepříznivému a deštivému počasí. Velššpringršpanělé jsou obecně zdraví psi, ale jako všechna jiná plemena mohou být náchylní k některým nemocem. Těmi jsou především Dysplazie kyčelního kloubu a Entropium. Občas se vyskytuje epilepsie a šedý zákal.
Krmení
Doporučuje se kvalitní suché krmivo, rozdělené do dvou denních jídel. Druh krmiva závisí na úrovni aktivity psa. Aktivní, pracovní pes bude potřebovat jiné složení krmné dávky než rodinný mazlíček.
Platební metody
