3.1
Hepatitida
Souhrn
Hepatitidy jsou záněty jater, které tvoří širokou skupinu nemocí s odlišnými příčinami, průběhem i komplikacemi. Je celá řada příčin, které způsobí zánět jaterní tkáně. Řadíme mezi ně bakterie, viry, parazity, alkohol, léky, toxické látky a jiné.
Záněty jater můžeme rozdělit na akutní či chronické a infekční i neinfekční.
Akutní hepatitidy jsou náhlé a s bouřlivým průběhem. Jsou často doprovázeny nepříjemnými příznaky, jako je zvětšení jater, žloutenka, bolest v pravém podžebří, nechutenství, slabost a další. Většinou dochází k naprostému vyléčení. Jen občas přechází do akutního jaterního selhání nebo chronického zánětu.
Chronické hepatitidy probíhají nenápadně, dlouhodobě a téměř bez příznaků. Jsou nebezpečné právě svým postupným poškozováním jaterní tkáně a komplikacemi. Vedou až k jaterní cirhóze.
Infekční hepatitidy jsou velmi širokou skupinou onemocnění. Jsou způsobené hepatotropními viry (viry napadající játra). Jedná se zejména o virové hepatitidy typu A, B, C, D a E.
Neinfekční hepatitidy. Klasickým zástupcem je alkoholická hepatitida vyvolaná alkoholem. Vyskytuje se v akutní i chronické podobě. Dalšími onemocněními jsou autoimunitní hepatitida, při které organismus vytváří protilátky proti vlastní jaterní tkáni a Wilsonova nemoc jako dědičné smrtelně nebezpečné onemocnění s poruchou metabolismu mědi, která se ukládá v játrech, v mozku a v oku.
+
Zdroj: Author Herbert L. Fred, MD, Hendrik A. van Dijk, Kayser-Fleischer ringArrow, licence Creative Commons BY 3.0.
Obr. 10. Kayser-Fleischerův prstenec způsobený hromaděním mědi v těle u Wilsonovy nemoci
3.1.1
Hepatitida typu A (nemoc špinavých rukou)
Původcem nákazy je virus hepatitidy A (HVA). Zdrojem nákazy jsou lidé akutně nemocní a bezpříznakoví nosiči, což jsou nemocní bez vnějších projevů onemocnění. Záludnost tohoto onemocnění spočívá především v jeho snadném přenosu. Přenáší se fekálně-orální cestou, což je špatnou hygienou nebo při příjmu tepelně neupravených potravin kontaminovaných virem či kontaminovanou vodou. Inkubační doba je dlouhá. Trvá 15-50 dní, průměrně 28 dní. HVA je ve stolici přítomen již v inkubační době. Taktéž je obsažen ve slinách, v sekretu z nosohltanu a v moči. Mezi první projevy patří teplota, nechutenství, nevolnost, pobolívání pod pravým žeberním obloukem, bolest břicha a celková slabost. V další fázi nemoci (akutní) dochází ke zhoršování potíží a typickým projevům, kterými jsou zežloutnutí kůže a bělma, ztmavnutí moči, vylučování světlé stolice a extrémní únava. Do několika týdnů si tělo s infekcí poradí bez trvalých následků. Jen velmi ojediněle může dojít k akutnímu selhání jater. Léčba spočívá v izolaci nemocného, klidu na lůžku a dietním stravování.
+
Zdroj: Autor CDC/Dr. Thomas F. Sellers, Jaundice eye new, licence Public domain.
Obr. 11. Zežloutnutí bělma jako jeden z příznaků Hepatitidy
Zajímavost
Po vyléčení zanechává doživotní imunitu. Prevencí je očkování. Vakcíny, které jsou dostupné, obsahují usmrcené viry HVA. Virový kmen se u jednotlivých výrobců liší, ale dá se říci, že všechny používané kmeny jsou adaptované na lidské buňky. Imunita vzniká asi měsíc po první dávce a účinnost vakcíny je asi 85%. Posilňující dávka se aplikuje po 6 až 12 měsících. Tím vzniká imunita trvající dalších, minimálně 5 až 10 let. [http://www.rozalio.cz/o-nemocech/ostatni/36-virova-hepatitida-typu-a]
3.1.2
Hepatitida typu B
Hepatitida typu B je vysoce odolný virus, který napadá primárně játra. Původcem nákazy je virus hepatitidy B (HBV). Zdrojem onemocnění je infikovaný člověk před objevením prvních příznaků onemocnění, během akutního průběhu onemocnění i v průběhu chronické formy infekce - nosičství. Přenáší se krví a tělními tekutinami. Inkubační doba je 50 - 180 dní. Mezi první příznaky patří několikatýdenní bolesti kloubů, někdy vyrážka a nechutenství. Později může dojít k zežloutnutí kůže a bělma očí. Při déle trvajícím onemocnění přechází žloutenka B do chronického stadia. Většina lidí se zcela uzdraví. Asi 15 % zůstane v chronickém stavu a postupně vznikají komplikace. Pak je možný přechod v jaterní cirhózu (těžké onemocnění funkčnosti jater) a vznik nádorového onemocnění jater.
Poznámka
Spolehlivou ochranou proti tomuto onemocnění je očkování. Základní očkovací schéma poskytuje celoživotní ochranu. Všechny ročníky narozené od roku 1989 jsou proti hepatitidě B plošně očkovány. [https://www.ockovacicentrum.cz/cz/zloutenka-typu-b#priznaky]
Otázkou ovšem zůstává: „Jak jsou chráněny děti, které rodiče nenechají naočkovat v základním očkovacím schématu?
3.1.3
Hepatitida typu C, D a E
Hepatitida typu C je virové infekční onemocnění jater. Původcem nákazy je virus hepatitidy C (HCV). Onemocnění se přenáší krví a stává se v současnosti velkým zdravotnickým problémem. Určení diagnózy je často velmi obtížné. Nemoc může probíhat i několik let bez příznaků. První příznaky se nejdříve objevují asi po dvou měsících od nákazy. V akutní fázi se nijak neprojeví, jelikož zežloutnutí kůže často vůbec není přítomno. Onemocnění přechází do chronického stadia, protože si tělo s virem neumí poradit. Dochází k cirhóze jater a rakovině jater. Akutní onemocnění je možné léčit. Při chronickém onemocnění může stav vyžadovat až transplantaci jater.
+
Zdroj: Autor Amadalvarez, Macroscopic image of micronodular (liver) cirrhosis caused by alcohol consumption., licence Creative Commons BY-SA 4.0.
Obr. 12. Cirhotická játra
Hepatitida typu D je závažné virové infekční onemocnění jater a vzniká vždy společně s hepatitidou typu B, jelikož virus nedokáže samostatně napadnout játra a potřebuje k tomu virus hepatitidy B. V České republice je velmi vzácná.
Při hepatitidě typu E probíhá onemocnění akutní formou a nepřechází do chronického stadia. Je způsobená virem hepatitidy E a přenáší se také jako virus hepatitidy A, tedy nedokonalou hygienou. Oba typy jsou si velmi podobné i v projevech. Většinou dochází k naprostému uzdravení.
Známé jsou také hepatitidy způsobené například cytomegalovirem, EBV virem (herpetický virus) a vzácněji také bakteriální amébové (měňavkové) infekce jater, které mají podobu jaterních abscesů. [18] [19] [7]